Při této příležitosti chci pojednati také o cechovním duchu, jímž jsou proniknuti naši živnostníci. Vybírám jen jediný příklad. Členové výboru pro živnosti a obchod dostali po projednání živnostenské novely, tedy trochu opožděně, od společenstva krejčí v Praze a v Čechách "Unie" memorandum, podepsané ještě několika příbuznými společenstvy, která se ohrazují proti tomu, že prý se při reformě živnostenské novely poskytuje ženám jakási přednost. Nevím vůbec, kde mají ženy nějakou přednost. V memorandu se praví, že ženy do staly rovnoprávnost a nadto že prý už není ničeho. Avšak chci k tomu hned také prohlásiti, v jakém směru se prý projevuje, jak udávají, toto nadržování ženám, a to podle mínění "Unie" z těchto krejčovských společenstev. Říkají, že absolventky rodinných, hospodářských, živnostenských škol, ať už se jim říká tak či onak, nemohou a nesmějí zařizovati samostatných živností, jestliže po absolvování tříleté učební doby v této škole nebyly ještě po dva roky v učení u některého živnostníka. To je rána pěstí jak proti ministerstvu vyučování, tak také proti těmto školám a žákyním. Jak je to ve skutečnosti? Loňského roku se ministerstvo vyučování velmi vřele zasazovalo o to, aby všude tam, kde je možno zavésti takové ženské pokračovací školy, byly zřízeny, ba dokonce se zavázalo, že ve 2 až 5 letech tyto školy postátní; tedy ministerstvo takovým školám přeje. Víme velmi dobře, zejména my, kdož prakticky spolupracujeme v kuratoriích těch škol, že tyto školy spočívají na velmi zdravém základě, že za učitelské síly se ustanovuj í pedagogicky vzdělané a jen odborné síly. Živnostníci nyní chtějí celou tuto soustavu škol jednou ranou rozbíti tím, že žádají, aby se k tříleté učební době připojila ještě učební doba dvouletá. Běží jim snad méně o to, jakého vzdělání se dostane dívkám v těchto školách, jako spíše o to, že pro tyto školy nemají sami dosti učednic. Nejen jakožto žena, nýbrž i jako pokrokový člověk prohlašuji, že se budeme vždycky zasazovati o to, že nesmí býti vyhověno přáním tohoto panstva. Při této příležitosti bych ještě řekla, že společenstvo krejčí ve svém pamětním spise uvádí, že mladé dívky po absolvování těchto škol, tedy v 17 letech, mohou si zaříditi samostatnou živnost. Příklad z Budějovic, který se uvádí, není vůbec doložen jasnými údaji a pojat jen tak do pamětního spisu, neposkytuje nám vůbec důkazu o tom, že 17letá dívka může si již zaříditi samostatnou živnost. Společenstva tvrdí, že 17letá dívka nemůže býti ovšem tak dokonale vzdělána, že to pak působí škodlivě na celé společenstvo a kazí to pověst společenstva. Odvažuji se tvrditi, že se asi sotva najde soud, který by 17letou dívku prohlásil za plnoletou a stalo-li se to někdy, domníváme se, že to byl případ, který se nemusí vždycky opakovati. Se svého stanoviska prohlašujeme, že nejen že nemůžeme schvalovati tohoto místa v pamětním spise, ale že je dokonce zavrhujeme. Vidíte opět, jakým duchem ještě dnes žije téměř celý živnostenský stav a jak se tento duch pak projevuje na podkladě živnostenské novely.
Dnes jsem vybrala jen malý výtah z velké skupiny paragrafů, abych na těchto několika paragrafech jasně ukázala, že celý návrh je nesociální a nekulturní. Vybrala jsem šestou hlavu a z ní jen několik paragrafů, jež několika slovy rozeberu.
§ 112 mluví o vykonávání domácích prací pomocnými dělníky. Praví zcela jasně: "Domácí práce lze požadovati od pomocných dělníků jen tehdy, jestliže byly smluveny." Snad to není u pomocného dělníka tak závažné, avšak § 140 odvolává se na § 112 a ten mluví o přijímání učňů. Kdežto pomocný dělník se může krýti, u učně tomu tak není. Učeň se sice přijímá na základě učební smlouvy, avšak my víme, jak se taková učební smlouva ujednává. Mistr vysloví se obyčejně jen tak jako mimochodem: "A drobné práce v domácnosti bude museti také obstarávati." A o tento jediný výrok opírá se zaměstnavatel i mistr a celá věc dostane zákonnou tvářnost. Učeň pak je povinen mimo svou práci zastávati chůvu, služku atd.
§ 120 obsahuje velmi příkrá, nesociální ustanovení. Mluví o okamžitém propuštění pomocných dělníků a v téže souvislosti cituje také jiné paragrafy a mluví o propouštění učňů. Odstavec b) praví: "Ukáže-li se pomocný dělník neschopný k pracem, jež byly s ním smluveny, může býti ihned, tedy bez výpovědi propuštěn." Slavná sněmovno! Tento paragraf trošičku rozeberu. Tento paragraf potřebuje reformy, spíše doplnění. Bylo by totiž potřebí, aby byla doba, kdy se dělník ukáže neschopný k práci, nějak omezena; neboť v praxi mohlo by to dopadati tak, že by se dělník, třebas i po desíti letech mohl ukázati neschopný k pracem, jež s ním byly smluveny. To může vésti k velkému šikanování, zejména mohli by se důvěrníci, nejsou-li zaměstnavateli po chuti anebo jsou-li sociálně činni, ukázati nezpůsobilými k práci, jež s nimi byla smluvena. Nezřídka i dnes bývají podle tohoto paragrafu propouštěni dělníci, kteří jsou již dlouhá léta na svém místě. Odstavec f) praví: "Jestliže dělník svádí své spoludělníky nebo příslušníky domu k neposlušnosti, může býti ihned propuštěn." Co to znamená v praxi a zejména při dnešní práci osvětové? Nezřídka se stane, že učeň nebo pomocný dělník poučuje své spoludělníky o tom, že máme osmihodinovou dobu pracovní, že tudíž nemusejí pracovati déle než osm hodin; zaměstnavatel však se bude odvolávati na tento paragraf a nebudou-li chtíti učedníci déle pracovati, tedy onen poučovatel je svedl. A nebudete se snad přece pokoušeti namluviti nám, však bychom tomu také nikdy nevěřili, že se pracovní doba nepřekročuje. Máme důkaz, že učňové pracují od sedmé hodiny ranní až do sedmé hodiny večerní a ještě déle. Příklad z Broumova: U jistého obuvníka pracují učňové s půlhodinovou přestávkou v poledne od sedmi hodin ráno až do sedmi hodin večer, v sobotu se pracovní doba prodlužuje dokonce až do deseti a jedenácti hodin. Bude-li zde některý chtíti poučovati, může mu to vynésti okamžité propuštění.
§ 121 mluví o tom, kdy může pomocný dělník opustiti své místo bez výpovědi. Jiný paragraf praví: "Ustavičné vyhrožování zaměstnavateli jest důvodem k okamžitému propuštění." Avšak totéž neplatí ovšem pro učně a pro pomocného dělníka. Jeho může zaměstnavatel den ze dne ohrožovati, on však nesmí opustiti svého místa. Co platí pro jednoho, má platit i pro druhého.
§ 134 mluví o přijímání učňů. V tomto paragrafu není vyjádřeno nic určitého o tom, zda mistr je povinen platiti za vykonanou práci také plat. My stojíme na stanovisku, že vykonaná práce musí býti také zaplacena. My víme, že učňové pocházejí z vrstev mezi chudými nejchudších, že jejich rodiče často s nejtěžšími starostmi mohou dáti své syny někam do učení, a nebylo by to nic více než příkaz sociálního cítění a nutnosti, aby za vykonanou práci byla vyplacena také nějaká odměna.
Z nejstrašlivějších a nejkrutějších paragrafů jest § 139, odst. b), který poskytuje mistru zákonného práva otcovské kázně. Postavili jsme se proti tomu již ve výboru a žádali jsme změnu tohoto paragrafu. Při poradách ve výboru pro obchod a živnosti namítali nám pánové ze stavu živnostenského, že i oni tu a tam dostali nějaký štulec a přece se z nich stali zdatní živnostníci a mistři. Může býti, že mnohý z nich dostal nějaký štulec a měl o tom tenkráte docela jiné mínění, než jaké má dnes jakožto mistr. Avšak pro nějaký ten štulec nedělali bychom ani my tolik rozruchu, kdyby se toto zákonem schválené právo domácí kázně nezvrhovalo v hrubé nakládání s učni. Máme příklady a případy, kdy učňové byli zbiti a soud pak ještě mistry osvobodil! Je to případ v Opavě, kde zaměstnaný učeň Rossmanith z Leskovce byl svým mistrem doslova k smrti ubit. Musíme ovšem konstatovati, že pak lékař . . . . (Posl. Pastyřík: To musíte napřed dokázat, paní kolegyně!) Ano, to dokážeme! (Posl. Pastyřík: Obviňování celého stavu, to musíte dokázat!) Prosím, běží o učně Rossmanitha z Leskovce, jenž byl v Opavě truhlářským mistrem Luxem doslova k smrti ubit. (Posl. Pastyřík: Možná, že vaši kolegové to dělají, ale naši živnostníci to nedělají!) Nemám bohužel tolik času, abych pánům referovala o celém případě. (Posl. Vávra: Česká krev to nedělá!) To nerozhoduje, milý pane kolego! Říkáte, že česká krev by něco takového neudělala. Nedělám žádných rozdílů, zda česká nebo německá. Kdybychom se mohli stýkati s českými mladíky, mohli bychom vám snad právě tak zde s tohoto místa uvésti příklady krutého nakládání s učni, tak jako máme příležitost vypravovati o Němcích, kteří krutě nakládají s učni. Opavský případ je nanejvýš zajímavý. Mistr musil se odpovídati před soudem, rozsudek byl osvobozující, poněvadž soudní sbor po provedeném přelíčení prohlásil, že průvodním řízením bylo zjištěno, že obžalovaný nemá žádné viny na smrti učňově. Lékař sice konstatoval hlavničku, která by byla jinak skončila také smrtí, avšak jsou zde výpovědi tovaryšů a lékařské důkazy, že mladík v těžce chorobném stavu byl tlučen kusem dřeva přes hlavu a že tyto rány přispěly k zhoršení jeho stavu, snad rychlejší smrti. Rozsudek je příznačný. Vždyť jsem již řekla, že justice téměř vždycky rozhoduje v neprospěch dělnictva a ve prospěch mistrů. A připomínám dále, že naše příklady, které zde uvádíme, jsou dostatečně doloženy, neboť my bychom si rozmyslili, abychom s tohoto místa nebo vůbec někdy tvrdili nepravdu. Znám ještě jiný případ, o zámečnickém mistru Antonínu Weidlovi ve Stříbře. Hotový tyran učňů, který rovněž týrá učně; má více učňů, než smí míti. Tento nóbl pán, který zachází s ubohými hochy tak, (Odpor poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) že kolemjdoucí lidé slyší sténání a křik bitých učňů, a jestliže tito učňové zpola k smrti ubití (Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské a něm. poslanců soc. demokratických.) nechtějí jíti do práce, hrozí jim jejich zaměstnavatel ještě na to, že je zabije. Domnívám se, že tyto dva důkazy postačí, avšak jestliže si přejete, mám ještě třetí důkaz, a to pekařského mistra Holleye z Oberdorfu u Chomutova, který svého učně krutě zbil a pak po něm hodil ještě nožem; nůž mladíka také zranil. (Různé výkřiky.) Není to týrání učňů? Což pak nemáte, pánové, vůbec žádného porozumění pro tuto věc? (Hluk.) Či snad máte dnes ještě odvahu bráti tyto lidi v ochranu? A je velmi zajímavé, abych podala znovu důkaz pro svá slova o justici, že poručník tohoto učně mistra žaloval a rozhodnutí dopadlo tak jako rozsudek, který jsem prve citovala. Mistr totiž byl potrestán pokutou 50 Kč. (Hluk, různé výkřiky.) Bohužel nerozumím vám, jinak bych vám už i odpověděla.
Zbývá tudíž promluviti o duchu, který ovládá tak mnohého mistra - nechci naprosto zevšeobecňovati. (Posl. Vávra: Dělníci v továrnách také učně bijí!) Je to omluva pro mistra (Hluk.) jestliže některý tovaryš udeří učně? Nikdo nemá práva učně bíti. (Hluk.) Prohlašuji ještě jednou, že máme po ruce o těchto věcech ohromný materiál a že jsme z tisíce případů vybrali jen několik velmi krutých. (Posl. Pastyřík: Nesmíte to paušalisovati!) Nikoliv, my nepaušalisujeme, ale neomlouváme naprosto žádné vaše ospravedlňování.