Začátek schůze ve 3 hod. 20 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.
152 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, Habrman, Malypetr, inž. Novák, Šrámek.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 299. schůzi poslanecké sněmovny.
Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem čís. 75661/24-7 ze dne 10. listopadu 1924, že na místo zesnulého posl. Františka Röttela povolalo podle §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny jako poslance Aloise Sauera, rolníka ve Slavoníně u Olomouce, a že mu vydalo osvědčení poslanecké.
Ve 297. schůzi ohlášený, nově jmenovaný pan posl. Josef Sivák dostavil se do dnešní schůze.
Ježto předtím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to podle §u 49 jedn. řádu v řeči slovenské, a p. posl. Sivák ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "Sľubujem".
Žádám p. tajemníka o přečtení slibovací formule a p. poslance žádám, aby ke mně přistoupil k vykonání slibu. (Poslanci povstávají.)
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
"Sľubujem, že budem verný Československej republike a že budem zachovávať zákony a svoj mandát zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia."
Předseda: Pan posl. Sivák.
Posl. Sivák (podávaje ruku předsedovi): "Sľubujem." (Poslanci usedají.)
Předseda: Dovolené na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Kubišovi, dr. Winterovi, Johanisovi, Bečkovi, Oktavcovi, Chalupníkovi - vesměs pro neodkladné záležitosti; dodatečně na 297. a 298. schůzi dne 11. listopadu t. r. posl. Krejčímu, Sedorjakovi, Mondokovi rovněž pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se posl. Mikle; na tento týden posl. H. Bergmann; dodatečně na schůze 297 a 298 posl. Mikulíček a dr. Gáti.
Lékařské vysvědčení předložili posl. Ježek, Laube a Knejzlík.
Byly provedeny změny v klubech a výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Posl. Rudolf Schiller spolu s předsednictvem klubu poslanců něm. soc.-demokratické strany dělnické oznamuje, že vstoupil do klubu něm. soc.-demokratické strany dělnické.
Iniciativní výbor ve schůzi dne 11. listopadu t. r. doplnil svoje předsednictvo takto: I. místopředseda posl. Moudrý; I. zapisovatel posl. inž. Záhorský, II. zapisovatel posl. Molík.
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. dr. Hanreicha za posl. J. Fischera.
Do výboru živnostenského vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Sopko za posl. Jančeka.
Předseda: Došly některé spisy od vlády, dále dotazy atd. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 14. listopadu 1924:
čís. 24.077/24 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení návrh zákona o zcizení státního mlýnu v Nymburce,
čís. 24.078/24 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení návrh zákona o exekuci na výměnky.
Dotazy:
posl. Geršla a Konečného min. vnitra stran nezákonného postupu okr. politické správy v Prostějově a zem. politické správy v Brně ve věci provádění zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n., o zajišťování bytů pro státní zaměstnance obývané dosud jiným státním zaměstnancem,
posl. Pěnkavy a druhů min. školství a nár. osvěty o protináboženské agitaci učitele Eduarda Vaněčka na obecné škole ve Velíši,
posl. Bezděka a druhů min. soc. péče, že se neprovádí zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.
Odpovědi:
min. financí:
na dotaz posl. inž. Junga o podloudnictví v hraničním území cukmantelském a frývaldovském,
na dotaz posl. Schuberta o odhadech pro dávku z majetku v okrese horšovsko-týnském;
vlády na dotaz posl. Uhla o zabezpečení zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku;
předsedy vlády a min. financí na dotaz posl. Kurťaka a druhů o úřednících přeložených do výslužby podle § 6 zák. čís. 269 Sb. z. a n. z r. 1920;
min. vnitra na dotaz posl. Kurťaka o obci Zaluž;
min. zahraničních věcí na dotaz posl. Kurťaka o sirotcích, kteří za maďarské vlády patřili k marmorošské a satmarské sirotčí sedrii.
Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4930. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925 (tisk 4905).
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4927. Vládní návrh zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče.
4928. Vládní návrh zákona, kterým se upravují odpočinkové požitky některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů a některých státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 295. a 296. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4924. Návrh posl. Hoffmanna, Schäfera, Grünznera a druhů na změnu § 11 zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., o vojenském zaopatření osob c. k. vojska, c. k. válečného loďstva a c. k. zemské obrany.
Předseda: Iniciativní výbor usnesl se ve schůzi dne 11. listopadu 1924 přikázati k řádnému projednání tyto návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Výboru zemědělskému:
4842. Návrh posl. dr. Spiny a druhů o velkých škodách způsobených krupobitím v obcích Horní a Dolní Moravě v okrese žamberském a v horních částech obcí Velké a Malé Moravy v okrese šumperském (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4846. Návrh posl. Zierhuta, Schuberta a druhů, aby byla poskytnuta vydatná pomoc za škody způsobené povodněmi a krupobitím na lukách a polích v soudních okresích nýřanském, dobřanském, stodském, horšovotýnském, ronšperském, hostouňském, touškovském, domažlickém, novokdyňském a stříbrském (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4869. Návrh posl. Hellera a druhů na poskytnutí vydatné výpomoci obcím Náhlovu, Novinám a Zábrdí v okrese mimoňském pro škody způsobené krupobitím a povodní (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4887. Návrh posl. J. Fischera a druhů na poskytnutí vydatné výpomoci pro škody způsobené špatnými žněmi v okrese tepelském (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4888. Návrh posl. J. Fischera a druhů na poskytnutí vydatné výpomoci pro škody způsobené špatnými žněmi v okrese loketském (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4894. Návrh posl. dr. Hanreicha, Pittingera a druhů na provedení nouzové akce v okresích rýmařovském, berounském na Moravě a v hornatých částech okresů šternbergského, olomouckého a hranického (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4895. Návrh posl. Leibla, Schweichharta, Schustera a druhů na soustavnou podporu drobných rolníků a pachtýřů postižených živelními pohromami (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4896. Návrh posl. Matznera a druhů o živelných škodách způsobených průtrží mračen v obci Oskavě v okrese šternberském na Moravě (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4897. Návrh posl. dr. Raddy, dr. Brunara a druhů, aby stát poskytl pomoci osobám postiženým požárem v Mikulově (současně přikázán výboru rozpočtovému).
4917. Návrh posl. dr. Brunara, Matznera, dr. E. Feyefreila a druhů na změnu zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové (současně přikázán výboru rozpočtovému).
Výboru soc.-politickému:
4843. Návrh posl. Roschera, Schäfera, Kaufmanna a druhů na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (současně přikázán výboru rozpočtovému).
Výboru zdravotnímu:
4899. Návrh posl. Simma a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice a prováděcího nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, č. 673 Sb. z. a n. (současně přikázán výboru živnostenskému).
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji tyto žádosti a přípisy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Žádosti:
zem. soudu v Opavě ze dne 30. října 1924, č. Tl XII 34/24/11, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Černého (čsd.) pro přečin podle § 487 a 488 tr. z., jichž se dopustil článkem uveřejněným v časopise "Opavan" ze dne 25. července 1924, č. 30 nadepsaným "Pane presidente Šrámku, budeme míti pokoj?" (č. 535 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 13. listopadu 1924, č. Tk IX 8374/24/4, za souhlas k trestnímu stíhání posl. dr. Šmerala pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na táboru lidu 27. července 1924 na Staroměstském náměstí v Praze (č. 536 im.),
kraj. soudu ve Znojmě ze dne 12. listopadu 1924, č. Tk X 970/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Merty pro přečin podle § 18, č. 1 a 3, § 11, č. 2, pro zločin podle § 15, č. 2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., dále pro přečin podle čl. IV zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, a pro přestupek podle § 488 resp. 491 tr. zák. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, jichž se dopustil výroky na táboru lidu dne 7. září 1924 ve Znojmě (č. 537 im.).
Přípisy:
zem. soudu v Opavě ze dne 11. listopadu 1924, č. Vr VIII 1107/23/11, kterým se zastavuje trestní řízení proti posl. dr. Brunarovi pro přečin podle § 14, č. 1 zák. na ochranu republiky, jehož dopustil se řečí pronesenou na ostrově Syltu v Hamburku r. 1923 (č. 383 im. - presid. sdělení 219. schůze zpráva 4705),
téhož soudu ze dne 7. listopadu 1924, č. Vr VIII 1396/23, jímž se odvolává trestní řízení proti posl. Schälzkymu pro přečin podle § 14, č. 1 zák. na ochranu republiky, přestupek podle §§ 487 a 491 tr. z., čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, jichž se dopustil řečí 9. září 1923 v Ludgeřicích (č. 397 im. - presid. sdělení 225. schůze - zpráva 4729).
Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, a to k prvnímu jeho odstavci, jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4900), kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady (tisk 4925).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Černý, za výbor rozpočtový pan posl. Trnobranský.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, za výhor ústavně právní, jímž je pan posl. dr. Černý.
Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., kterým byla vláda zmocněna zřizovati po dobu 5 let státní policejní úřady v různých důležitých městech republiky Československé, končí dnem 31. března 1925.
Na základě tohoto zákona byly doposud zřízeny tyto státní policejní úřady:
1. Policejní ředitelství v Plzni, Liberci, Brně, Opavě, Moravské Ostravě, Bratislavě, Košicích a v Užhorodě,
2. policejní komisařství v Kladně, Chebu, v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Znojmě, Jihlavě, Komárně, Rim. Sobotě, Prešově, Rožňavě, Lučenci, Parkáni a Mukačevě, Berehově a v Hustu.
Další potřebné státní policejní úřady nebylo za tuto dobu možno zříditi, poněvadž k tomu nebylo potřebných finančních prostředků. Jelikož ani napříště nedá se očekávati, že by mohly býti ve státním rozpočtu k účelu tomuto povoleny najednou větší potřebné úhrady, nutno počítati s tím, že tuto akci, kteráž - jak již podotčeno - má se týkati všech význačnějších měst v republice, bude lze dokončiti teprve v několika letech.
Z těchto důvodů jest nutno, aby zákon tento byl ještě na delší přiměřenou dobu prodloužen.
Ústavně-právní výbor usnesl se v důsledku toho ve své schůzi dne 31. října 1924 jednomyslně, aby platnost zmíněného zákona prodloužena byla do 31. prosince 1929.
Navrhuji, aby slavná sněmovna přijala zákon tak, jak jej navrhuje ústavně-právní výbor. (Výborně!)
Předseda: Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. Trnobranskému, za výbor rozpočtový.
Zpravodaj posl. Trnobranský: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor posuzoval předlohu se stanoviska budgetního a zjistil, že zřizování policejních úřadů děje se postupně v rámci povolených úvěrů rozpočtových. Není tedy prodloužení zákona ze dne 16. března -1920, č. 165 Sb. z. a n., zatížením mimořádným, nýbrž úhrada provedena bude v rámci schváleného rozpočtu sněmovnou. Navrhl proto rozpočtový výbor ve své schůzi dne 11. listopadu poslanecké sněmovně schválení této osnovy. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.
Podle usnesení presidiálního navrhuji řečnickou lhůtu 20 minutovou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není, návrh můj je přijat.
Dávám slovo řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Patzel. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Dnešní návrh o zřizování policejních úřadů má mi poskytnouti příležitost, abych se poněkud zabýval různými policejními poměry státní správy a vyložil naše mínění o pojmech "státní policie" a "policejní stát". Zákon ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., o zmocnění vlády zřizovati státní policejní úřady, jehož platnost uplyne po pětiletém trvání dne 31. března 1925, má býti prodloužen do 31. prosince 1929. Podle důvodové zprávy bylo dosud v Československu zřízeno 23 policejních úřadů, takže jich s Prahou máme nyní 24. (Posl. Simm [německy]: To je příliš málo!) Velmi správně, aspoň podle mínění slavné vlády. Jsou mezi nimi ředitelství v Plzni, Liberci, Brně, Opavě, Moravské Ostravě a ve třech hlavních městech na východě, tedy v poloasijském státním území, a komisařství v Chebu, v Karlových Varech, Znojmě a Jihlavě a, jak známo, nyní má dojíti na Ústí nad Labem. Československá vláda chce ponenáhlu aspoň ve větších městech odníti místní policii obcím a veškerou policii sestátniti.
Proto jest tento zákon také dalším zasáhnutím do obecní samosprávy, které odnímá přímou spolupráci při obstarávání veřejných úkolů, a snižuje obec na pouhého policejního činitele ústřední státní moci. Provádění tohoto zákona působí obcím těžké hmotné škody. Obce musí na několik let hraditi značnou část nákladů postátnění policie, kdežto stát, aspoň v našich německých městech, přejímá jen část již zřízené bezpečnostní stráže a ostatní bez jakéhokoliv ohledu přenechává městu, které nyní neví, co si má s těmito dosavadními policejními zřízenci počíti. Věčný strach ze strašidel a zlé svědomí držitelů moci v tomto státě a jisté politické velikášství má pak v zápětí ustanovení množství českých policistů v oněch německých městech, jako české hlídky v německých oblastech a jako prostředek k počeštění. Tato státní policejní komisařství jsou poté vybavována neomezenou mocí, která se prostě odejme obci a pro niž se musí v mnoha případech i sama okresní politická správa vzdáti něčeho ze své pravomoci. Obecní samospráva jest dnes již jen troskami toho, co tak velice hanobené staré Rakousko v letech šedesátých poskytlo obcím. Svévolné panství těchto policejních činitelů na př. v našich západočeských městech nejedná tak, aby se obyvatelstvo přesvědčilo, že toto zřízení bylo učiněno jen v zájmu veškerenstva, německé obyvatelstvo pociťuje to jako exekuční kolony. (Výkřiky na levici.)
Policejní duch v tomto státě se stále více a více vyžívá a tento policejní duch, který vane z ministerstva vnitra, používá podřízených úřadů přímo k pošetilým opatřením. Dnes jsme již tak daleko, že se má vychovávati německé obyvatelstvo, aby bylo přívětivé ke státu, nikoliv tím, že se s ním nakládá jako s rovnoprávnými státními občany, nýbrž donucovacími opatřeními. Našemu německému obyvatelstvu se zakazuje při našich slavnostech používati černo-červeno-zlatých praporů (Výkřiky posl. Simma.) a místo nich se dává státní vlajka jako Gesslerův klobouk. (Výkřiky na levici.) Ministerstvo a policejní ředitelství jako v Opavě, v Kadani okresní politická správa a jinde donucují o státním svátku, o němž jako prý dni založení republiky dnes skoro všechny české strany v tomto státě samy pochybují, aby byl vyvěšen státní prapor na radnici. Avšak říkám, násilím nezjednají páni u německého obyvatelstva úcty k těmto státním mocenským znakům, nýbrž jen neúctu a zášť. (Posl. dr. Radda [německy]: U nás byly prodavačky honěny s trhu, poněvadž se o státním svátku nesmějí jísti jablka!) Neslýchané, a zda se na trzích krade, to se nevypátrá.
A při tom dochází k praporovým aférám, které nepostrádají komické příchuti. V České Lípě byl na př. v noci ze dne 27. na 28. říjen stržen prapor se soukromého domu a nalezen roztrhán. Českým tiskem prošla bouře rozhořčení nad pohaněním státní výsosti, jako kdyby byli Němci v revoluci proti republice na Vltavě, a páni poslanci David a Aster musili ovšem s panem senátorem Lisým do Lípy k protestní schůzi, aby nalili oleje do ohně. (Výkřiky na levici.) V pondělí dne 3. listopadu byl pak soukromý úředník Alfred Knechtel, poněvadž jest německý národní socialista, na českou denunciaci zatčen, téhož dne, kdy páni čeští kolegové musili stát v České Lípě chrániti před jistým zánikem. Pak však vyšlo na jevo, že nešlo vůbec o českou vlajku, nýbrž o prapor ve starých českých červeno-bílých zemských barvách, a nikoliv na úřední budově, nýbrž na domě obuvníka Linky, který jest tak dobrým vlastencem a obchodníkem, že o všech českých svátcích a těch jest, zvláště v německém území velmi mnoho - vyvěšuje starý červeno-bílý prapor, avšak jinak své jméno na obchodní firmě neuvádí jako Jan Linka, nýbrž jako Johann Linka, aby si udržel zákaznictví německých sedláků z okolí. Nejde-li obchod tak, jak chce, pokusí se podle starého receptu o kousek národního mučednictví. Jest příznačné, že přes to, že jsou tam vesměs čeští četníci a český státní zástupce, teprve po několika dnech se přišlo na to, že vůbec nejde o státní vlajku, tedy že nejde o nějaký přečin proti zákonu na ochranu republiky. Přes to však musil zatčený zůstati ve vězení do 10. listopadu, až byly vyslechnuty dva tucty svědků. Pak musil býti z vazby propuštěn, poněvadž proti němu nic nebylo. Hanebný výsledek ovšem tají před veřejností jak čeští členové sněmoven tak také jim blízký štváčský tisk.
Jiná praporová historie přinesla Československu posměch v celém Německu. Dne 28. října vlál s jednoho domu v Liberci černo-červeno-zlatý prapor. Čeští štváči z povolání ztropili ohromný pokřik, také česká policie prosím, službu konající čeští policisté - křičeli plni zuřivosti a vzpupnosti, aby byl odklizen urážející prapor. A pak vyšlo na jevo, že ten dům byl pasový úřad říšskoněmecký, který oslavil český státní svátek podle starého diplomatického zvyku vyvěšením německého praporu. Avšak české šovinistické opojení potácí se z jedné ostudy do druhé.
Jak hloupě a surově uplatňuje politická správa policejního ducha, o tom podává křiklavý příklad, jak se nakládalo s městem Opavou. President Masaryk, jak známo, minulého léta navštívil různá moravská a slezská města. Nechci se zde pouštěti do rozkladů o politickém významu této cesty, nýbrž připomenouti jen následek této návštěvy. President Masaryk v dopise zemské politické správě vyslovil svůj dík nad přijetím v Opavě. Jestliže německé obyvatelstvo neuspořádalo slavností, jichž si přál zemský president Šrámek, přes to přece neodepřelo hlavě státu a šedivému mysliteli známky osobní úcty. Avšak, poněvadž při přijetí hlavy státu na radnici byl vyvěšen prapor v barvách města, zemský president jednoho a téhož dne, za několik hodin po oznámení díků presidentových, odňal městu Opavě politickou agendu, tedy politickou samosprávu obce, poukazuje na chování městského úřadu při přijetí presidentově. Kdyby v tomto státě, kde působí pan Malypetr, politické kruhy skutečně měly politický rozum, musilo by býti zavedeno trestní vyšetřování proti zemskému presidentovi Šrámkovi pro těžké ohrožení státní autority a tropení si posměchu z hlavy státu, nehledě k tomu, že se svým opatřením dopustil zločinu také tím, že prostým výnosem zemské vlády odňal městu Opavě úřední funkci, která se zakládá na zemském slezském zákoně, tedy která podle české ústavy mohla býti odňata jen zákonem přijatým Národním shromážděním. Avšak čeští státní hodnostáři, kteří žádají od obyvatelstva úctu k zákonům a policejnímu pendreku, klidně šlapou po zákonu a ústavě, může-li se to státi proti Němcům. Násilí má přednost před právem v republice - která jako nepověděný vtip světových dějin - dovolává se ve své ústavě sebeurčovacího práva národů. Tento případ však také ukazuje, jak se vlivné české vrstvy snaží tropiti si pošklebky z vážnosti presidenta Masaryka a podkopávati ji, kdežto německému občanovi, který pronese svobodně a otevřeně slovo nebo se postaví proti hlavě státu, svobodně po Německu, se nadává a jest potrestán.
Avšak policejní duch se i jinak neslýchaně vyžívá v tomto státě, jeho povolným nástrojem jest ministr, který dříve jako český sedlák byl správcem samosprávného sboru. Stále ještě a zvýšenou měrou se užívá proslaveného "Prügelpatentu", hůře než v nejzpátečničtějších dobách starého Rakouska. Chci zde uvésti jen několik typických případů. Sušická okresní politická správa potrestala bankovního úředníka Pollaufa z Kašperských Hor proto, že dne 1. května, kdy naše strana rovněž uspořádala slavnost, měl na ulici v knoflíkové dírce chrpu. Nošení chrpy jako odůvodnění rozsudku není vtip, nýbrž skutečnost. Stalo se dokonce, že četnický strážmistr jednomu muži strhl s kabátu chrpu a skobový kříž. Bylo sice proti tomuto strážmistrovi podle ujištění ministerstva vnitra zavedeno pro to disciplinární řízení, za to se však mstí státní správa a trestá občana, který svou knoflíkovou dírkou pobouřil státní cit hodného strážmistra. Kdyby v ministerstvu vnitra vládl rozum a spravedlnost, musil by býti sušický okresní hejtman zbaven úřadu a jeho zdravotní stav vyšetřen. (Výkřiky na levici.)
V Jihlavě byl sazeč Mika odsouzen k 5 dnům vězení podle "Prügelpatentu", poněvadž při smuteční slavnosti za březnové padlé, když přítomní stojíce zpívali píseň "Ich hatt' einen Kameraden", vyzval přítomného policejního adjunkta Slabého, aby rovněž vstal, aby dbal citů účastníků smuteční slavnosti. Pan ministr shledává v odpovědi na dotaz mého klubovního kolegy Junga tento rozsudek samozřejmým.
V Zábřehu byl odsouzen soukromý úředník Otto Weiss okresní politickou správou podle "Prügelpatentu" k 48 hodinám vězení, poněvadž měl ve vývěsní skřínce svazu mládeže národně-socialistické vyvěšen obraz Adolfa Hitlera. Zemská politická správa zamítla odvolání s odůvodněním, že se dopustil ostentativně a provokačně rušení veřejného pokoje a řádu. K tomu jest jistě škoda každé poznámky mimo té, že pan ministr vnitra v odpovědi na dotaz mého kolegy Junga tento rozsudek schválil. (Výkřiky na levici.) Policejní ministr Napoleonův Fouché byl zřejmě vzorem ministerstvu pana Jana Malypetra. Kdyby se mi snad při tom namítalo, že Československo připouští proti rozsudku politických a policejních úřadů k správnímu soudu, musil bych namítnouti, že k tomuto odvolání právě v policejním trestním řízení může jednotlivý státní občan velmi těžce sáhnouti pro útraty, a poněvadž odvolání musí provésti advokát. Zakládají-li se ostatně na pravdě zprávy proskakující v posledních dnech, že při připravované novele o omezení příslušnosti správního soudu mají býti z jeho příslušnosti vyňaty trestní nálezy policejních úřadů, neodsuzující k trestům na svobodě nebo peněžitému trestu přes 500 Kč, zřejmě to ukazuje kurs, že se mají ještě více otevříti dveře svévoli. Vytlačování řádného soudnictví správním soudnictvím jmenovitě ve věcech politického rázu, sníží dnes již dosti zhanobenou politickou právní jistotu hluboce pod stav předbřeznový, zvláště při vzrůstající korupci veřejného života v tomto státě.
Policejní svévole se již nyní řádně připravuje, aby učinila úplně konec tiskové svobodě. Dne 11. t. m. mluvil na tomto místě můj klubovní kolega Jung. Chci zde oznámiti, jak to dopadlo s otisknutím výtahu vydaného parlamentní korespondencí. Opavský deník "Deutsche Post" píše o tom 13. t. m. toto: "Včerejší vydání našeho časopisu jen o vlásek uniklo zabavení. Krátce před 3. hodinou ráno dostavili se výkonní činitelé státní moci s písemným rozkazem činitele zřejmě podřízeného, který nařídil zabavení. Jedině mimořádné náhodě, že v tuto pozdní hodinu byl ještě přítomen službu konající redaktor a mohl sám zakročiti, bylo lze děkovati, že po velké námaze a překonání značných obtíží mohlo býti dosaženo zrušení již nařízené konfiskace. Na poukaz, že totiž tato řeč byla pronesena ve sněmovně a dodána nám přímo z poslanecké sněmovny, že tedy tato řeč podle zákona a ústavy jest imunisována a nemůže tedy býti zabavena, prohlásil zmíněný policejní činitel, že předseda Tomášek již také parlamentní řeči nepropustil." Tedy takový policejní špicl dole si myslí: "Quod licet velkému, jest dovoleno i mně." (Výkřiky na levici.) "Řeč posl. Junga jest prý tak silná, že nemůže býti propuštěna. Teprve na energické zakročení službu konajícího redaktora, který žádal, aby byl sepsán zápis a aby v něm bylo výslovně poukázáno na to, že výkonní činitelé musí ručiti za škodu, která vznikne z neodůvodněného zabavení, podařilo se teprve dosíci zprostředkování státního zastupitelství. Službu konající zástupce státního zastupitelství věc pak uznal a nařídil, poznav správně politický a žurnalistický stav věci, zrušiti zabavení nařízené podřízeným činitelem. Řeč posl. Junga, která jak již zmíněno, vzbudila ohromné zděšení, vyšla ovšem bez závady ve veškerém tisku. Bylo by jistě žádoucí" - píše se v tomto časopise - "kdyby všichni činitelé státní výkonné moci, kteří obstarávají censuru, byli náležitě poučeni, aby nedocházelo k takovým pokleskům, které se příčí nejen zákonu a ústavě, nýbrž působí ještě také značné hmotné škody."
Když již kritisuji činnost ministerstva vnitra, přednesu z této činnosti ještě jednu kapitolu, nikoliv proto, že jsem se sám zabýval touto věcí, nýbrž proto, že tato kapitola jest jediná svého druhu. Dne 27. října 1921 způsobili, jak známo, v Kraslicích čeští vojáci z nervosity krveprolití, při čemž bylo zjištěno, že v mnoha případech smrtelné aneb těžké rány přišly zezadu. Státní správa skutečný výsledek nařízeného vyšetřování asi veřejnosti neoznámila snad proto, poněvadž jí asi bylo nepříjemné, že se použilo střel dum-dum. Přece však uznala povinnost, poskytnouti poškozeným neb jejich pozůstalým státní příspěvek podle zákona ze dne 18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n. Vdově Magdaleně Klierové byl tento příspěvek odepřen. Při loňské rozpočtové rozpravě upozornil jsem dne 15. listopadu 1923 pana odborového přednostu Bobka na tuto věc domnívaje se, že takovéto osobní zakročení přivodí rychlejší přezkoumání případu. Po přezkoumání případu a opatření informací prohlásil mi tenkráte odb. přednosta Bobek, aby ona paní dovolávajíc se mého zakročení a této rozmluvy, ihned podala novou žádost. Učinila tak, dostala však od ministerstva výnosem ze dne 15. ledna 1924 rozhodnutí, že ministerstvo neshledává příčiny, aby změnilo zamítavé rozhodnutí ze dne 2. října 1922. Poté jsem podal dne 16. února 1924 parlamentní dotaz k panu ministrovi vnitra a na jeho vyřízení jsem naléhal dopisem panu ministrovi vnitra ze dne 7. června 1924. Dodnes jsem však nedostal ani odpovědi, ani vyřízení. Jak na věc nazíráme, jestliže ministerstvo takovýmto způsobem dosvědčuje své vznešené smýšlení a jestliže pan ministr vnitra nedodržováním jednacího řádu porušuje zákonem ustanovenou lhůtu pro odpověď, o tom nemůžete býti v pochybnostech. Tento případ připojujeme ke všem ostatním zjevům, které charakterisují tento stát jako policejní stát prvého řádu.
Přenecháváme svobodomyslným a socialistickým českým stranám, chtějí-li tím dovésti svůj stát na šťastnou výši svobodné, trvalé existence. Sudetští Němci se naučí nepodřizovati se tomuto policejnímu systému a jistě pak budou moci tento systém policejního státu přežíti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Hruban (zvoní): Rozprava je skončena. Nikdo již není k slovu přihlášen.
Přejí si pp. zpravodajové slovo k doslovu?
Zpravodaj posl. dr. Černý: Ne.
Zpravodaj posl. Trnobranský: Rovněž ne.
Místopředseda dr. Hruban: Pan zpravodaj dr. Černý nepřeje si slova, pan zpravodaj Trnobranský vzdává se rovněž slova.
Budeme hlasovati. Prosím, aby se pánové a dámy posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Poněvadž osnova zákona má toliko dva paragrafy, úvodní formuli a nadpis, dám hlasovati o celé osnově najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Námitek nebylo.)
Námitek není. Zůstává tedy při tom, jak jsem určil.
kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s oběma jejími paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém pp. zpravodaji, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova je sněmovnou schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Čtení druhé dám na pořad příští schůze.
Nyní budeme jednati o 2. odstavci pořadu, jímž je: