Slovo dávám prvnímu řečníku na straně "contra", jímž jest pan posl. dr. Czech.
Posl. dr. Czech (německy): Slavná sněmovno! Přes čtyři roky se klub německých soc. demokratů s přímo nadlidskou trpělivostí lopotil na této neplodné půdě v tvrdé, nervy rozrušující práci. Byla to těžká doba, kterou máme za sebou. A jestliže jsme ji přece snesli, pak jen proto, poněvadž jsme stále a stále živili nadějí, že naše neúnavná práce, naše stále opakované výstrahy aspoň u rozumnějších a obezřelejších mezi vámi, pánové, probudí svědomí, abyste vyhověli našim nevyvratitelným důvodům, abyste upustili aspoň od nejpříkřejších přehmatů a zmírnili nejkrutější potlačování. Avšak vy jste nám stále a stále připravovali nová bolestná zklamání a právě nyní, kdy země trpí následky zostřené hospodářské krise, způsobené vaší politikou, stupňovali jste všechny metody útisku. Tisíce německých státních zaměstnanců všech kategorií chcete připraviti o chléb, pozemkové reformy se zneužívá k násilnému znárodnění velkých krajin. Zahájeno jest nové a pronikavé rdoušení německého školství, potlačování tiskové a shromažďovací svobody jest krutější než kdy jindy; stále více a více zabředá stát, který byl vybudován za socialistických a demokratických slibů, v násilí bezmezně panující kapitalistické třídy, která se snaží podrobiti si jej výhradně ke svému obohacení, výhradně k potlačování dělnické třídy. Stále nezakrytěji se také projevuje myšlenka národní moci, kterou jste se dosud snažili zapříti. Vedle toho ještě parlamentní metody, které se v této sněmovně vytvořily jako nutný následek protipřirozené koalice a jež vyvrcholily v poradě o tomto rozpočtu, při níž bezmocnost sněmovny (Souhlas na levici.), do níž se sama připravila, dosáhla takového stupně nesnesitelnosti, že nemůžeme sloučiti se svými povinnostmi vůči obyvatelstvu, abychom spolupůsobili při hře, která se zde provozuje, a abychom vám svou obětavou spoluprací umožnili fikci, jako by zde byl demokratický parlament, zatím co ve skutečnosti většina této sněmovny přenechává veškerou státní moc několika málo neodpovědným diktátorům a byrokracii. Ve skutečnosti se rozhoduje o životních otázkách státu v malých tajných schůzích, rozsáhlé předlohy jsou prostě předhazovány sněmovně několik dnů před usnesením, imunita poslanců se dává bez uvážení na pospas, interpelace a dokonce zprávy o zasedání jsou censurovány a užívá se k tomu prostředků, jež bychom marně hledali ve skutečně demokratické sněmovně.
Avšak, pánové, nejsme ochotni býti vám ještě nápomocni v tom, aby tato skutečnost zůstala utajena ve formě zdánlivých porad a mechanického hlasování (Souhlas na levici.), pro které vaši režiséři již dříve vypracovali program vymezený na den a hodinu. Tak jste to dělali teprve nedávno při poradách o finančně-politických návrzích, které mají nedozírný význam pro náš celý hospodářský život. Dostaly se do Sbírky zákonů a nařízení dříve, než mohla veřejnost dobře přijíti k vědomí, že se o nich bude jednati, a jaké množství problémů bylo jimi rozvířeno. A stejný postup, jehož nelze charakterisovati parlamentní, názvem, chcete opět nyní zachovati při vykonávání nejdůležitějšího práva sněmovny, které jest přímo historickými kořeny parlamentarismu, při povolování státního rozpočtu. Nejdůležitější kontrolní právo lidového zastupitelství chcete snížiti na pouhou formalitu, které nikdo nemůže bráti vážně a pro niž veřejnost nemůže projeviti zájmu, a podle vašeho přání ani projeviti nemá. Kde jest na světě parlament, v němž se státní rozpočet až do nejmenší podrobnosti, až do nejposlednějšího čísla sestavuje v tajných schůzkách? (Souhlas na levici.) Kde jest na světě parlament, v němž se o státním hospodářství mluví jen omezenou dobu, nesmí se však na něm změniti ani nejmenší maličkost, nesmí se opraviti ani nejmenší? Kde jest sněmovna, která by se toho zřekla, aby při rozhodování o státním hospodářství nemohla pojednati o všech problémech tohoto státu v plném rozsahu a v celé hloubce? Kde jest konečně v demokratickém státě sněmovna, v níž číselně silná oposice, mající četné svědomité a odborné pracovníky, byla by vyloučena z každé společné porady a z každé informace? (Souhlas na levici.) Nikde na světě by se podobné věci neodvážili! Zde se však vyskytuje jen tajemství a diktát a žádá se na nás, abychom absolutismu dělali konstituční stafáž. (Souhlas na levici.) Ovšem máte při tom špatné svědomí, což dosvědčuje až příliš zřetelně vaše nervosita a vaše obavy před obstrukcí, vaše podezřívání a nadávání oposici pro tuto zamýšlenou prý obstrukci. (Výkřiky na levici.) Avšak, pánové, vy ze všech nejméně máte právo býti mravně rozhořčeni nad obstrukcí (Souhlas na levici.), nejen, poněvadž jste ve starém Rakousku z obstrukce přímo politicky žili (Souhlas a potlesk na levici.), nýbrž poněvadž sami také v této sněmovně bez rozpaků, ze stranicko-politických zájmů saháte ke zbrani obstrukce. Tak jsme se přece teprve před několika měsíci dožili, že v této sněmovně, kde všechny parlamentní pojmy jsou zkresleny, neprovozuje obstrukci menšina, nýbrž koaliční strany. Na jedné straně strana pana předsedy vlády, která znemožňuje zmírnění těžké hospodářské krise uzavřením obchodních smluv, na druhé straně frakce národně-socialistická, která proto, že jí nebyl přikázán bezvýznamný referát, ochromuje chod parlamentu (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), a dále opět národní demokraté, kteří již přes rok maří uzavření rusko-české obchodní smlouvy. A tu ovšem, pánové, nikoho z vás ani nenapadlo, vytýkati vašim členům z koalice nepřátelství ke státu a neodpovědnost. Nás se však, pánové, snažíte již pro nejtišší oposiční hnutí postaviti na pranýř jako zrádce státu, avšak vy nezabráníte, abychom zde neprovedli čin, který před veškerou veřejností, před domácím obyvatelstvem, otupělým vašimi metodami, avšak i před cizinou má dáti veřejně na jevo, jak se zde vládne.
Neboť to, co se děje zde v této sněmovně, jest jen malý výsek. Bezpráví, jehož se zde dopouštíte na oposici, jest jen parlamentním odrazem, v němž se zrcadlí mnohem větší bezpráví, mnohem bolestnější utlačování, jehož se dopouštíte na veškerém obyvatelstvu, především však na dělnické třídě a národních menšinách. A metody, jichž zde používáte v této sněmovně, jsou co do surovosti pouze věrnou kopií metod, jimiž trpí miliony lidí, kteří nejsou příslušníky mocenské třídy panujícího národa. Tvrdošíjně se uzavíráte před skutečností, že světem jde mocné hnutí po zdokonalení, po vybudování demokracie, která poskytuje občanovi účast a ponechává jej spolurozhodovat o veškeré správě státu ve všech instancích. A tak právo všech občanů spolurozhodovati, samospráva, jest přímo životním živlem pravé demokracie. Avšak ze strachu, že tato samospráva bude národní, že by mohla národním menšinám v tomto státě poskytnouti jakési svobody v jednání, zničili jste dokonce i chudičké náběhy k samosprávě, k nimž došlo ve starém Rakousku (Souhlas na levici.), a dali jste byrokracii takovou velikou moc, na niž jste na konec sami ztratili veškeren vliv. Takové představy máte o správní reformě. Místo demokratických voleb máte všude jmenování, místo samosprávných sborů dosadili jste všude úřad. Po šestiletém trvání státním máme ještě oblasti, které nemají v Národním shromáždění zastoupení a, nelze-li se již volbám vyhnouti - viděli jsme to v Podkarpatské Rusi - uvede se k opravě volebního štěstí v chod veškerý aparát, aby vykonával vliv na volby. Převzali jste všechny rekvisity policejního násilí ze starého Rakouska; místo abyste tyto reakcionářské zákony zrušili, zřídili jste nové nástroje potlačování a bezohledně jich používáte. V politických trestních věcech jste fakticky vyloučili porotní soudy. Spolkovou a shromažďovací svobodu dali jste na pospas byrokratické svévoli a každé hnutí politického života svěřili jste policejnímu dozoru. Zažili jsme pobuřující skutečnost, že vojsko vytáhlo proti stávkujícím dělníkům (Výkřiky na levici.), a sotva již tajíte úmysl, nepohodlné oposiční strany prostě rozpustiti. Lze vůbec ještě mluviti o svobodě tisku v této zemi, v níž bylo během deseti měsíců provedeno 1486 konfiskací? (Výkřiky na levici.)
Tak vypadá v Československu politická svoboda! Měřme ji nikoliv snad na ideálu pravé demokracie, nýbrž jen na zásadách demokracie, kterou jste sami proklamovali! Vy říkáte:"Demokracie jest diskuse." Avšak sami již dávno nediskutujete před veřejností, diskusi jste omezili nejprve na koalici, pak jste ji redukovali dále na výborové dvacítky a desítky a nyní jste tak daleko, že diskutujete jenom v kroužku pěti pánů. Vy říkáte: "Demokracie jest odpovědnost." Avšak komu se cítíte odpovědni, komu vaši ministři? Komu skládáte všechny účty a komu se také vy všichni aspoň odpovídáte? Zatím co v cizině vaši státníci mluví o míru a odzbrojení, jest vaše zem ozbrojena po zuby. Ve znamení snížení rozpočtu zvyšujete vydání na koupi děla Československá republika má více důstojníků než Italie, která má třikrát tolik obyvatelstva a která jistě není vzorným státem, pokud jde o odmilitarisování. Na platech a zásobování vojáků ovšem šetříte. I ve vaší, prý demokraticky vybudované armádě dochází k týrání vojáků a k sebevraždám vojáků. A jak to vypadá v odvětvích státní správy, která mají sloužiti sociálním a hospodářským potřebám obyvatelstva?
Chtěli jste vybudovati velké sociální reformní dílo, pramen třídních rozporů odstraniti pozemkovou reformou. Avšak co se stalo z pozemkové reformy v rukou pozemkového úřadu, nad nímž není kontroly, a v rukou nekontrolované byrokracie? Zabranou půdu nerozdělujete drobným rolníkům a zemědělskému proletariátu, který má nedostatek půdy, nýbrž dohazujete ji, obcházejíce zákonité přídělové řízení, velkostatkářům a kapitalistům. Místo, abyste odstraňovali třídní protivy, jak tvrdíte, tvoříte novou zemědělskou šlechtu a na těchto převodech vydělávají agrární banky lichvářské zisky, zatím co sta velkostatkářských zaměstnanců a dělníků vyletí na ulici a tisíce drobných rolníků zůstává ve staré bídě se zklamanými nadějemi. Zatím co ústavní listina zakazuje násilné odnárodňování, není pro vás pozemková reforma nic jiného, než nacionalistický nástroj moci. A aby mohla takto nerušeně fungovati, necháváte přes zákon, na němž jste se sami usnesli, bezmezně vládnouti správní výbor pozemkového úřadu v jeho starém složení, jako pouhý výbor koaličních stran. Jsme velmi dalecí, abychom hájili zájmů německých držitelů latifundií. Avšak proč se může vyhnouti záboru svých statků pan Prášek? Žádáme, aby drobní rolníci dostali půdu, avšak proč jsou němečtí drobní rolníci soustavně z toho vylučováni?
Pozemkový výbor, je-li možno, jest však ještě překonán bankovním výborem, který není výborem koaličních stran, nýbrž prostě expositurou Živnostenské banky. Nikoliv my, nýbrž koaliční list, "České slovo" to zjistilo. (Výkřiky na levici.) A politika bankovního úřadu vypadá také zcela podle toho. Právě nyní jsme to slyšeli a vy jste to také na polo doznali že jest v oběhu 8 miliard pokladničních poukázek, které se nevykazují (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), kdežto na druhé straně se úvěr zdražuje. A jak vypadá, tažme se dále, vaše daňová politika? Reforma přímých daní, již ohlašujete, zákonné dílo ohromného významu obvyklým způsobem zatajujete, aby nemohlo býti projednáno ve veřejnosti. Na reformu nepřímých daní, která jest při nejmenším asi rovněž tak důležitá, zdá se, že vůbec ani nemyslíte. Dopravní daň, uhelná daň - abych vyjmenoval jen ty, které nejvíce tíží - zdražují naši výrobu jako dříve. Daň z obratu měla býti podle vašich vlastních ujištění jen přechodným zatížením, avšak dnes nechcete o jejím snížení ani slyšeti seti.
A to vše uprostřed strašlivé drahoty. Co jste podnikli proti drahotě? Předložili jste nepromyšlený návrh, který měl za následek již tím, že byl podán, panické koupi a další zdražení mouky. (Souhlas na levici.) Hrozíte strašidlem agrárních cel a podporujete tak všechny machinace a spekulace.
Chlubíte se svou sociální politikou. Jest pravda, usnesli jste se na sociálním pojištění, jehož cenu přes všechny nedostatky nechceme zmenšovati. Avšak jeho uskutečnění sabotujete tím, že jste je spojili s pojištěním samostatných, jehož vážně vůbec nechcete. Již několik let leží ve sněmovně návrh na zprostředkování práce, avšak vy bráníte, aby byl vyřízen. Slíbili jste dělnické a spotřebitelské komory, a kde zůstaly? Tisícům nezaměstnaných snižujete tu nepatrnou podporu, stále nové a nové kategorie z ní vylučujete, a zatím co nechcete nikdy nic věděti o spolurozhodování postižených, chcete uprostřed hospodářské krise přesunouti břemeno podpory v nezaměstnanosti na odborové organisace, které je ovšem nemohou nésti. Všechny koaliční strany přislíbily politování hodným válečným invalidům podporu, zúčastnili jste se jejich demonstrací a nesčetných schůzí a výsledek toho bylo snížení hranice příjmů. Bytová nouze leží tísnivě na proletariátu, avšak vy uvolňujete zákon o ochraně nájemníků, snižujete státní záruku, která jedině mohla umožniti v nynější době stavební činnost. Zadávání státních dodávek jest upraveno zákonem, který sotva odpovídá nejprimitivnějším požadavkům spořádaného dodávacího řádu. Při používání tohoto zákona rozhodují výhradně národní pohnutky a zhoršuje se jím nezaměstnanost nečeských dělníků. Mostecký křiklavý případ jest ještě v čerstvé paměti. Místo, abyste vybudovali ochranu matek a dětí, každým rokem snižujete částky vynakládané na toto důležité ochranné odvětví.
A jak jedná stát jako zaměstnavatel, o tom svědčí stále a stále znovu přicházející žaloby státních zaměstnanců a pensistů. I nyní ještě, kdy se nemůžete již zprostiti splnění několikráte učiněných slavnostních slibů, chcete vy, kdo vydáváte dva miliony na střelivo a výbušné látky, odbýti rovněž takovou částkou desetitisíce státních zaměstnanců a pensistů a sehnati ji novým zatížením spotřebitelů. Povolili jste vládě, aby mohla svévolně přesazovati státní zaměstnance, četníkům odpíráte spolčovací právo, bez uvážení jste prolomili nepřesaditelnost soudců a držíte tak státní úředníky, veřejné zaměstnance a soudce pod stálým tlakem. Sta a tisíce státních zaměstnanců úpí pod zbytečnými jazykovými zkouškami, zdržují je v postupu, vytlačují je z bytů, přesazují je do cizojazyčných krajů, kde se jim služba a život stává utrpením a jejich děti postrádají školy. (Výkřiky na levici.)
A právě tak jako nakládáte s materielními statky, nakládáte také s kulturními statky obyvatelstva. A právě, kde toho široké vrstvy mohou nejméně snésti, na obecné škole jste se prohřešili zcela zvláště. Školu za školou jste zavírali právě nyní - třídu za třídou jste zrušili - právě nyní v této chvíli - rok co rok omezujete možnost vzdělání lidu bezohledněji, tisíce dětí nutíte, aby docházely několik kilometrů daleko do školy, a klidně přihlížíte, jak vaše byrokracie protizákonným tlakem na rodiče nutí německé děti do škol s vyučovacím jazykem jim cizím. A stále ještě není váš šovinismus uspokojen, stále ještě oznamujete, že to, co nazýváte spravedlností, není ještě dokonáno. A všech o to jste učinili, aniž jste o tom i jen pojednali s postiženými, s masami, s obyvatelstvem, které tím trpí, nemluvě o tom, jak by to povzneslo podstatu demokracie, kdybyste s nimi vyjednávali. Všechna vaše státní činnost vyčerpává se v diktátu a místo, aby se vláda dohodla s těmi, jimž vládne, zřídili jste, pánové, vládnoucí soustavu která na veškerém proletariátu této země leží jako těžké břímě, národní menšiny však podrobuje dvojnásobnému tlaku politické a sociální reakce a národního cizího panství. Honíce se za fantomem národního státu, ztotožnili jste smíšený stát s československým národem, ba vy jste stát zredukovali na koalici a koalici na "pětku". (Souhlas na levici.) Tomu jest přičísti, že zmizela veškerá důvěra ve státní správu, nejširších vrstev obyvatelstva se zmocnilo hluboké rozhořčení, i oněch vrstev, které jsou ve vašem vlastním táboře. Neboť všechny vaše honosivé projevy o pevnosti vaší soustavy nemohou nikoho oklamati, že uvnitř jest otřesena a že periodické krise jsou jen projevem toho, že sama na své cestě nemůže dále. Do státního aparátu, který jste zřídili, pronikla však korupce, jejíž rozsah nezasvěcení mohou jen tušiti.
S palčivou bolestí a s vždy hlubším zklamáním musíme se dívati, že i socialistické strany jsou zapleteny do neblahé státní politiky, která jest přímo drasticky charakterisována velmi příznačnou episodou z nejposlednější doby. Když totiž národně-demokratičtí poslanci v rozpočtovém výboru otevřeně žádali, že před sociálními a hospodářskými úvahami má rozhodovati národní moment, tu zvolal na ně vášnivě pan ministr Hodža, který jest pokládán za přiměřeného zástupce vašeho systému: "Po stránce národní se můžete spolehnouti na ministra Hodžu! Rozumíme závažnému významu takovéhoto výroku a vidíme před sebou nové bezpráví, které bude následovati za tímto ohlášením.
Nuže, pánové, bylo by velmi na snadě čeliti násilí násilím. (Souhlas na levici.) Mravního odůvodnění bychom jistě nepostrádali, kdybychom se pokusili zabrániti včasnému vyřízení státního rozpočtu. Avšak vy byste měli jen lacinou záminku, abyste státním zaměstnancům a pensistům odepřeli ještě i onu směšnou částku, kterou jste se konečně musili odhodlati jim hoditi. Proto volíme jinou cestu. Ponecháváme vás při poradách a hlasování o rozpočtu, jak jsme to již učinili ve výboru, osamoceny, abychom tak ukázali, že nevládnete ani parlamentně ani demokraticky. (Souhlas na levici.) I jiné části oposice budou následovati našeho příkladu a budeme vás nutiti, abyste zůstali mezi sebou, abyste sami splnili formy předepsané jednacím řádem a abychom tak se vší zřetelností dokázali, že se staly pod vašima rukama bezobsažnými formalitami. Viděli jsme to již v rozpočtovém výboru, že jste se v nepřítomnosti oposičních stran nezmohli na nic jiného, než že jste mezi sebou vybíjeli svou malichernou nenávist, (Výkřiky na levici.) místo abyste se zabývali velkým problémem finančnictví, místo abyste se zabývali velkým problémem veškeré státní správy. Hlasovací stroj, který jsme v této sněmovně opustili, když jsme odešli, nebude moci nikdo venku považovati za lidové zastupitelství. (Potlesk na levici.) Jest to výkřik, který pronikne do světa, a buďte přesvědčeni, že dojde ohlasu. Pracující vrstvy venku nám porozumějí, náš požadavek, aby byly změněny parlamentní metody, vezmou za svůj, poněvadž vědí, že tato změna jest nezbytným předpokladem pro změnu vládních metod v tomto státě vůbec. A je-li tento požadavek nesen vůlí širokých vrstev a jestliže tato vůle vzplane a oživne, pak - o tom jsme pevně přesvědčeni - nebudete se moci trvale vyhnouti tíži našich důvodů a spravedlnosti našich požadavků. Neboť přes všechna zklamání, jichž jsme se zde dožili, povznáší nás vědomí, že dějinný vývoj jest silnější než umělý, protipřirozený vládnoucí systém, který jste zde zřídili, (Potlesk na levici.) neboť víme, že krise, jež stále a stále otřásají touto soustavou, mají svůj prapůvod v třídních protivách, které pod zdánlivou národní spoluprací dají se stále hůře a hůře ukrýti. A my nepochybujeme, ze i v té části proletariátu, který ještě dnes stojí pod kletbou ve vleku všenárodní koaliční myšlenky, probudí se třídní vědomí a že pud ke sdružení všech proletářských sil vyroste přes národní hranice a svrhne systém, který pod klamným obrazem národní pracovní pospolitosti jest konec konců přece jen systémem utlačování. A proto se nebojíme ani mocenských prostředků tohoto vládnoucího systému, proto neztrácíme odvahy ani pro skrovné mocenské prostředky, jichž můžeme dnes použíti. Co dnes činíme, jest jen pokus, aby tímto odhalením byla před veřejností znemožněna soustava absolutismu. Již dnes můžeme říci, že se tento pokus, odhaliti váš systém a ukázati jej před světem v jeho nahotě, podařil. O to nám dnes především šlo a domníváme se, že jsme toho zcela dosáhli. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Nosek.
Posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Rozpočet státu není nikterak jenom suchým souhrnem číslic, jak by se nezasvěcenému pozorovateli mohlo snad na první pohled zdáti, rozpočet správným způsobem pozorovaný jest samým vtěleným hospodářským životem. Je přirozeno, že i reflexy proudů politických se v něm projevují, na kolik právě proudy politické ztělesňovány bývají také konec konců v poměrech hospodářských, vyjádřených v číslicích rozpočtu. K tomu je ovšem potřebí, abychom s dovedli zadívati na vztahy vyjádřené číselnými relacemi rozpočtových udajův, a potom ukáže se nám rozpočet ve světle docela jiném, než jak na prvý pohled by se člověku mohlo zdáti.
Ovšem je při rozpočtu na rok 1925 tato možnost, vyšetřiti jednotlivé hospodářské vztahy, poněkud znesnadněna, poněkud ztemněna tím, že poprvé na rok 1925 máme svůj rozpočet upravený způsobem odlišným od dosavadního.
V důsledku zákona, který nařizuje, že určité obory státní správy, pokud tyto podniky nemají v prvé řadě za účel veřejnou administrativu, mají býti vedeny jako podniky podle principu soukromopodnikatelského, se stalo, že jenom čistě konečné výsledky, odhadem zjištěné, zařazeny jsou do státního rozpočtu a že schází celkový přehled o výdajích a hrubých příjmech z těchto jednotlivých státních podniků, přičleněných k jednotlivým kapitolám rozpočtu tak, jak v našem rozpočtu jednotlivá ministerstva jsou uvedena. Jenom ministerstvo veřejných prací přičinilo aspoň odhadem získané bilance, tedy účty rozvážné, a vedle toho připojilo také odhadem získaný přehled účtů zisku a ztráty. Při prvním pohledu každý vidí, že zde nejde o skutečné účetní závěrky předchozích let, poněvadž prostě v tomto smyslu obchodního účetnictví nemělo jich po ruce, ale aspoň po stránce formální snažilo se ministerstvo veř. prací vyhověti zákonným předpisům, kdežto v jiných oborech spokojily se příslušné resorty pouhým odhadem očekávaného čistého výnosu.
Jiná věc, která poněkud ztěžuje celkový přehled, je ta, že pasivní podniky státní, tedy Československá tisková kancelář, Úřední noviny a školský hospodářský podnik v Děčíně-Libverdě zařaděny jsou jako věcné výdaje v příslušných kapitolách, ačkoli jistě nejsou to jen výdaje věcné, nýbrž také osobní, které způsobují příslušnou pasivitu. Poněvadž však nejde o obnosy zvláště veliké, nemůže to při dnešním vyšetření vzájemné relace věcných a osobních výdajů hráti velkou úlohu.
Jiná věc, kterou nemožno nazvati zvláštní ozdobou rozpočtu na rok příští a která také do jisté míry ztemňuje jasný názor, který by jinak z rozpočtu mohl býti čerpán, je faktu¨, m že u každé kapitoly, vyjma kapitolu jednající o presidentu republiky, o přídělech zemím, kde úděly jsou přesně podle zákonného titulu vedeny, sráží se vždy jistá položka na interkalář a jiné úspory. Toho původního významu, že by šlo o interkalář, tedy o obnosy ušetřené neobsazením jistého úřednického místa, ve skutečnosti to pozbylo. Jde o všeobecné procento snížení výdajů dotčené položky, které je provedeno paušálně u všech kapitol našeho rozpočtu vyjma dvě již jmenované.
Po této stránce nezbývá tedy než pustiti se zřetele tu všeobecnou srážku a vzájemný poměr výdajů věcných a osobních posuzovati jen podle údajů bez ohledu na konečnou srážku označenou jako "interkalář a jiné úspory."
Další důsledek, který z nové úpravy rozpočtu vyplývá, je ten, že uniká nám jaksi souvislost nynějšího rozpočtu s rozpočty dřívějšími, poněvadž nemůžeme tak snadno sledovati vývojové směrnice při jednotlivých skupinách výdajových a příjmových prostě z toho důvodu, že nynější rozpočet je sděláván na podkladech podstatně jiných než dřívější.
Když jsem byl předeslal několik všeobecných poznámek, které měly býti jaksi oceněním té možnosti, udělati si jasný obrázek na základě rozboru, přistoupil bych k rozboru jednotlivých kapitol a vzájemného poměru věcných a osobních výdajů. Zajímavo jest, že státní výdaje řádné činí 73% a mimořádné 26%, neboli pro snazší zapamatování stručně vyjádřeno, řádné výdaje 3/4 všech výdajů a mimořádné 1/4.
Je velmi dobře všimnouti si téhož poměru při příjmech. Příjmy řádné z celkového obnosu příjmů činí 95·97%, mimořádné jen 4·03%, neboli ve zlomku vyjádřeno, činí přibližně řádné příjmy 24/25 a příjmy mimořádné jen 1/25. Zadíváme-li se na tyto vzájemné tahy, vidíme, že v hospodářství příjmovém přiblížili jsme se téměř úplně normálním poměrům mírovým, poněvadž mimořádné příjmy jsou opravdu minimální kvotou z celkové naší státní příjmové položky. Naproti tomu mimořádné výdaje stále ještě činí plnou 1/4 všech státních výdajů, což je neklamným svědectvím toho, že náš mladý stát není úplně zařízen, že stále musí ještě různé, poměrně velmi nákladné investice podnikati, jak konečně z krátkého poměrně trvání našeho státu dá se snadno pochopiti.
Nyní bylo by snad zajímavo pokusiti se o vyšetření onoho poměru, kterým na celkových státních výdajích jednotlivé kapitoly rozpočtové jsou zúčastněny. Vedlo by nás příliš daleko a nemělo by žádného zvláštního účelu, kdybychom u jedné každé kapitoly o tomto poměru se zmiňovali. Jen docela namátkou ukazuji, že výdaje na Národní shromáždění činí 0·4% a na Nejvyšší správní soud pouhých 0·05%, pro příděl zemím máme 8·3%, pro pensijní požitky 6·4%, pro ministerské presidium 0·62%, pro ministerstvo zahraniční 1·48% atd., aniž bych zde uváděl nyní detaily, ježto jednotlivé číslice snad lépe ve svém významu vystoupí, až bude po roce, po dvou letech možno sledovati, jakým způsobem tato kvota při jednotlivých resortech buďto stoupá nebo klesá, abychom mohli posouditi, zda stát náš ve svém veřejném hospodářství věnuje se více těm oborům, které jsou po výtce obory práce mírové, obory plodné práce hospodářské, anebo zda vynakládá snad mnoho, snad nadměrně na výdaje, které nemohou býti se stanoviska národohospodářského zvláště vítány.
Po této stránce byly by poznámky k rozpočtu našemu neúplné, kdybych nezmínil se o jednom velmi závažném a řekl bych, velmi výstražném zjevu. Dovoluji si upozorniti, že absolutní číslice, které je potřebí při kapitole státního dluhu, znamená na rok 1925 již celé 2.096,000.000 Kč, nehledě k dalšímu zlomku. Z celkového státního výdaje je to plných 21.89%, tedy značně už více než celá pětina všech státních dluhů. A když se zadíváme dále na ministerstvo národní obrany a vypočítáme, jaké procento ono zaujímá pro sebe v těch dnešních administrativních vydáních našeho rozpočtu, shledáváme, že je to 18·96% nebo-li dohromady potom s kap. Státního dluhu výše uvedenou celkem 40·85%.
Slavná sněmovno, více než 2/5 všech státních výdajů, jak jsou vykázány v rozpočtu na rok 1925 mezi výdaji administrativními, jde na jmenované dva účely: na státní dluh a národní obranu.
Nesmíme při tom zapomenouti, specielně při kapitole státního dluhu, že jednáme o sedmém rozpočtu mladého svého státu a že tento sedmý rozpočet je pasivním rozpočtem. Je pravda, že ten jeho deficit není takový, jako byl v dřívějších letech, ale přece je ten rozpočet deficitní, a musí záležeti zajisté všem povolaným činitelům, jak vládě tak i parlamentu na tom, aby všechny nejlepší síly, které mají k disposici a kterými může národ vládnouti, byly dány do služeb toho velkého kategorického imperativu, aby ten dnes už jako chronicky se projevující deficit zmizel, abychom dospěli nejen k rovnováze, ale také k rozpočtu, jak bude poněkud možno, suficitnímu.
Při této věci dovolil bych si upozorniti na jednu věc jistě dalekosáhlou. Měl bych na mysli tu složku našeho státního dluhu, která je dluhem rentovým, která vznikla jednak převzetím starých dluhů po bývalé Rakouskouherské říši a jednak jistým způsobem upisování naší IV. státní půjčky. Je pravda, že uzavírati státní půjčky ve formě dluhu rentového je snažší, že povinnosti, které se tím státní pokladně ukládají, zdánlivě jsou lehčí, snažší, že nemusí se při tom pomýšleti na splácení někdy velmi značných obnosův a že jaksi se to snáze hospodaří, když se splácí jenom úrok a když o splacení vypůjčených splátek netřeba se starati. Na druhé straně nesmí se však zapomínati, že v tom je sice skryté, ale veliké nebezpečí, že toto břímě úrokové je stále stejné, že nejen se nezmenšuje, ale že na dobu prostě nedohlednou stále stejně zatěžuje státní pokladnu a že případným svým narůstáním může býti velmi podstatným nebezpečím, poněvadž jaksi ta snažší cesta uzavírati rentové dluhy a ne dluhy slosovatelné má za následek větší lehkomyslnost při jejich kontrahování, ale také přirozeně stále větší a větší narůstání kvoty, které je potřebí ke splácení takového rentového úroku. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.).
Dovolím si upozorniti ještě na další moment sociálně svrchovaně závadný, že takovým neustálým odnímáním jistých obnosů národnímu hospodářství pro účely státní a slibem trvalé renty tomu, kdo jistý kapitálový obnos státu poskytne, tvoří se znenáhla stále početnější třída osob, které jsouce držiteli státních rent, mohou činiti jaksi nárok na to, aby jenom na účet veřejnosti byly živy, bez vlastní positivní účasti při produktivní práci, což je zajisté zjev, který naprosto nelze shledávati za správný. Prosím, aby bylo vzato v úvahu, že nešťastná politika finanční tímto způsobem vedená způsobila, že ve Francii na příklad již 15% státního občanstva jest prostě živo ze státní renty tímto způsobem vyplácené. Musíme proto uvítati jako zjev opravdu radostný, když v poslední době u nás počíná se naše prakse odchylovati od dluhů rentových, jak ukázalo se docela zřetelně při nové úpravě zákona o IV. státní půjčce, kdy úsporné papíry nejsou již papírem neslosovatelným, nýbrž slosovatelným, třeba v době velmi dlouhé, poněvadž zde nastává právní nezbytnost, postarati se každoročně nejen o onen obnos, kterého je třeba ke zúročení, nýbrž i o příslušnou kvotu, které je nezbytně potřeba k úhradě částečné splátky. Stejná myšlenka byla také základem úpravy, které jsme svědky při zákoně o náhradě, týkající se pohledávek vzniklých za války. Také tam jsou vydávány papíry slosovatelné, třebas na dlouhou dobu slosovatelné, ale přece jen papíry, vydávané na základě správné myšlenky finanční politiky, jak jsem si dovolil naznačiti. Nyní ovšem nesmíme zapomínati ještě na jednu věc, že by bylo velmi zdrávo celému našemu národnímu hospodářství a financím státním, kdyby bylo možno v příštích rozpočtech pamatovati na to, abychom jisté obnosy, - a nemusely by býti velké, jedná se spíše o zásadu, o označení dobrých cest v tom směru snad 500 milionů, snad 100 milionů věnovali každoročně ve svém rozpočtu k tomu účelu, abychom mohli papíry, které jsou neslosovatelné, a tedy stálým zatížením naší státní pokladny, prostě skupovati na bursách a tím způsobem potom odebírati je národnímu hospodářství, odstraňovati je a ulehčovati tímto splácením státní pokladně a tedy poplatnictvu.