A ještě jedna věc, myslím, velmi závažná potřebuje zmínky při této kapitole o státním dluhu. Já jsem si vypsal některé kursy ukládacích papírů z předešlého dne, tedy ze 17. listopadu a upozorňuji, že na př. premiová půjčka měla včera kurs 87, investiční 84, státní půjčka 5 1/4%ní jen 62·25 a 5%ní IV. státní půjčka pouze 55. Není třeba zmiňovati se ještě o 3 1/2% státní půjčce, která měla 39·25. Tato věc je hodna pozoru. Státní papír, tedy způsob uložení myslitelně nejbezpečnější, 5% slosovatelný, klesá nám v kursu a nejen přechodně, nýbrž stále klouže až na 55 z celého svého nominálního obnosu! Zde jistě nesmíme přehlížeti nebezpečí, že papíry, které tímto způsobem klesají, stávají se prostě nezpůsobilými k tomu, aby byly ukládacími papíry. Kdo by chtěl uložiti své úspory ve státních papírech, má zde nebezpečí, když je koupil dnes za 80, že zítra na kursu ztratí 10, pozítří 20. A je pochopitelno, že střádalové neobracejí se k těmto ukládacím papírům, že jich máme neustále velké množství k disposici a že prostě není možno, aby nám tyto papíry pronikaly do všech těch nejužších cév hospodářského života, aby tam zůstaly v pevných rukou, pevně uloženy, aby byla naděje, že potom vnitřní půjčky, vypisované za přijatelnějšího, slušného kursu, nelze na domácím peněžním trhu umístiti. Je to zjev, který pro státní úvěr je svrchovaně povážlivý. Je pochopitelno, že za takové situace, při takových kursech cenných papírů státních je nemožno s opravdovou nadějí na úspěch vypsati nějakou tuzemskou půjčku a pro půjčku zahraniční je tu nesporné nebezpečí, že tlačí nízký kurs domácích cenných papírů úrokovou míru z půjček zahraničních vzhůru. Je pochopitelno, že nízký kurs státních papírů, poměrně velmi slušně zúročených, vykonává pak také velmi neblahý vliv na úrokovou míru vůbec. Co to znamená pro všelijaké podnikání ve státě, netřeba zdůrazňovati, zvláště ne ve státě našem, odkázaném na export, který musí klásti hlavní váhu na to, aby režie, jeho výlohy byly co možná nejmenší, a který musí za neštěstí považovati, když má vysokou úrokovou míru.
Stálo by snad za úvahu, a bylo by možno konati aspoň přípravná studia po té stránce, zda by nebylo dobře jiným způsobem zákonnou úpravou zasáhnouti v tom směru, vytvořiti zvláštní státní fond, který by poskytoval bankovním konsorciím záruk, že mohou bez obavy převzíti každou, i větší položku státních papírů na peněžních trzích nabízenou, jenom za tím účelem, aby se nám kurs držel výše, poněvadž potom také přirozeně, kdyby ty kursy byly stabilisovány, docela automaticky dostavila by se i větší důvěra, nabyly by také charakteru, kterého pozbyly, staly by se skutečnými hodnotami ukládacími a bylo by možno s větší důvěrou očekávati, že zůstanou pevně v rukou držitelů, povzbudili bychom a osvěžili bychom svůj tuzemský státní úvěr, což přirozeně by nezůstalo za žádných okolností bez příznivého reflexu na naši otázku úvěrovou v cizině.
Nyní bych se tady pokusil naznačiti, jakým způsobem nebo jakou kvotou výnos státních podniků přispívá k úhradě celkových státních vydání. Očekávaný čistý výnos odhadem získaný ze státních podniků pro příští rok je 1727 milionů a příjem administrativní, tedy specielní příjmy daňové jsou vykázány penízem 7574 miliony. Ostatní části netřeba pro úplnost ani citovati. Jestliže to převedeme na desetinné zlomky, pak to znamená, že státní podniky přispívají k úhradě celkových výdajů ve státě 18·57% a z administrativy že se uhradí 81·43%, neboli názorněji vyjádřeno obyčejnými zlomky, že asi jedna pětina celkové státní režie administrativní je hrazena z výnosu státních podniků a 4/5 z výnosů administrativních.
A nyní bylo by dobře, zejména vzhledem ke složitým, důležitým otázkám současné doby, všimnouti si také vzájemného poměru vydání osobních a věcných, jednak ve státních podnicích, jednak v administrativě státní a přihlédnouti také ke vzájemné ku poměru osobních a věcných výdajů celkové státní agendy, tedy v administrativě i v podnicích současně.
Podniky mají osobní výdaje v celkové částce 56% úhrnných výdajů a věcné ve 44%. Zadíváme-li se na tento zjev, pak vidíme, že velmi značná část nad polovici ve státních podnicích jsou výdaje osobní. A uvidíme, že je to vysvětlitelno tím, že za státní podniky mimo jiné prohlášeny byly také železnice a pošty, poněvadž tento poměr výdajů osobních a věcných v oborech, které zůstaly administrativními oproti roku letošnímu, se nám zlepšil, poněvadž v administrativě je 40% výdajů osobních a 60% výdajů věcných. Nesmíme zapomínati, že na rok letošní bylo to 48% výdajů osobních a 52% výdajů věcných. Jestliže tedy pro rok příští vykazuje se tento daleko příznivější poměr v oboru administrativním, pak je to vysvětlitelno tím, že ten méně příznivý poměr, který byl způsoben právě ve státní administrativě železnicemi a poštami, je nyní přesunut do státních podniků, kde se právě projevuje už zmíněným nepříznivým poměrem. A když se zadíváme na celkový poměr výdajů osobních a věcných pro obor státních podniků i státní administrativy, podává senám relace 46: 54, tedy percentuální poměro něco zlepšený, což ovšem dá se vysvětliti tím, že při všem škrtání za tím účelem, aby bylo dosaženo úsporné miliardy právě na výdajích věcných, přece jenom zase narůstající číslice, které je třeba pro kapitolu státního dluhu, vyrovnává příslušné škrty ve prospěch výdajů věcných tak, jak právě zde bylo naznačeno.
Nyní je ovšem otázkou, jakým způsobem chceme vysvětliti poměrně veliké číslo osobních výdajů ve státní a podnikové administrativě. Myslím, že jako příčiny daly by se uvésti dva momenty. Příčina zásadní, která spočívá v tom, že stát vzhledem ke své popřevratové orientaci nabral si příliš mnoho úkolů, které nikterak nevyplývají ze základní a přirozené jeho povahy. Obstarává stále ještě celou řadu věcí, které docela dobře dají se obsloužiti podnikateli soukromými, a způsobuje tedy sám sobě, jakožto méně zdatný podnikatel, zbytečně mnoho vydání, které přirozeně musejí se projeviti specielně i po této stránce osobní.
A druhá věc, která po této stránce jest jistě také důležitou, je komplikovanost naší správy, o které ne letos, ale již loni a předloni při nejrůznějších příležitostech bylo jednáno a bylo konstatováno, že není možno pomýšleti na nějakou racionelnější úpravu těchto státních výdajů, pokud nezjednoduší se správa sama, pokud jednoduše nebude možno tuto jednodušší správu obsloužiti také menším počtem státních zaměstnanců. Dovolím si tady upozorniti na jednu jedinou věc, která by se dala snad upraviti již dříve, nežli by se přistoupilo k zákonné úpravě různých oborů státní správy, věc, která by nařízením dala se opatřiti a která by byla ve prospěch i státní pokladny a dovedla by také velmi mnoho přinésti ve prospěch širokých vrstev obyvatelstva, specielně obyvatelstva daňově poplatného. Co stesků právě mezi poplatnictvem se ozývá na zjev, že docházejí v různých oborech na různé dávky rozdílné platební rozkazy, že poplatník bývá často a často urgován, že neví, opravdu neví, proč; musíme bráti široké vrstvy tak, jak jsou, a ne, jak snad teoreticky bychom si je chtěli představovati, že nemohou míti evidence o svých daňových povinnostech, poněvadž život jejich jest jinačím, než aby přesnou evidenci si vedly, a že potom ta jejich nejistota, jejich neujasněnost o tom, nač mají své platy konati, způsobuje mezi nimi mnohdy daleko více trpkostí, než uložené obnosy daňové samy.
Což nebylo by možno zaříditi věc tak, abychom v jisté formě vrátili se přece jenom k někdejším daňovým knížkám, že bychom v nich v moderní úpravě spojili všechny platební rozkazy na všechny předepsané přímé daně, že bychom jedenkráte do roka tomu poplatníkovi předložili ve formě platební knížky všechny jednotlivé platební rozkazy, že bychom mu tam také dali vtištěné platenky, aby měl jednoduchý, snadný přehled, aby měl v nich také stvrzenky na vykonané platy? Zdaž by nebylo možno, abychom tímto způsobem na jedné straně vyhověli potřebám státu, který by zde získal jednoduchý přehled, a na druhé straně také širokým vrstvám poplatnictva, které by jistě, majíc jasnější přehled o své povinnosti, s menší trpkostí snášelo různé ty nepříjemnosti, které přirozeně s placením každé daně samy o sobě jsou spojeny? Není potřebí ustupovati před požadavkem, aby se zase platilo v hotovosti, jest možno docela dobře trvati na tom, že musí zůstati při placení složenkami u poštovního úřadu šekového, poněvadž zde jest rozhodným důležitý moment národohospodářský, stálé, systematické budování placení bez hotových, co největší šetření oběživa, zmenšování jeho počtu a vyrovnávání všech platů pokud možno vzájemným zúčtováním. Ale při dobré vůli a při pochopení pro praktické potřeby širokých vrstev obyvatelstva zajisté i tato věc snadno dala by se vyříditi.
Zadíváme-li se na celkový obraz svého rozpočtu, musíme si říci, že ten obraz, který jest přece jen dosti věrným refleksem hospodářských poměrů našeho státu, má přirozeně své stíny a má svá světla. Domnívám se, je-li docela otevřeně řečeno - povinností, nevyzdvihovati jen světla na obraze, nýbrž také stíny, že jest také jistě povinností snažiti se o to, aby těch stínů na obraze našeho národního hospodářství, těch stínů v našem státním rozpočtu rok od roku za našeho pilného přičinění ubývalo a abychom do toho obrazu, na který s hrdostí i pýchou, s vnitřním uspokojením mají se dívati všechny vrstvy obyvatelstva, snášeli stále víc a více barev světlých, které by stíny obrazu zastíraly, až bychom jednou plně mohli býti spokojeni jasným, světlým naň pohledem. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, kterým jest pan posl. Křepek.
Posl. Křepek (německy): Slavná sněmovno! Po páté od volby prvního československého parlamentu se v těchto dnech opakuje divadlo tak zvaného parlamentního projednávání rozpočtu. Průběh byl dosud vždy týž. Hra, jejíž dráty se sbíhaly v rukou "pětky" a v níž oposici byla přidělena úloha oživujících statistů. Nejdůležitější činnost sněmovny, kontrola správy, byla v této sněmovně dávno znehodnocena, musily se dostaviti nezbytné následky, jež jsme dávno předpovídali, takové politicky pochybné a hospodářsky nezdravé soustavy. Vystupují stále zřetelněji a hrozivě v podobě povážlivé krise státních financí a národního hospodářství. Živnostenským stavům hrozí, že podlehnou nesnesitelnému daňovému útisku. Státní zaměstnanci, kteří zvrácenou úspornou politikou jsou vydáni na pospas nedůstojné nouzi, jsou, jak se zdá, odhodláni k nejzazšímu. Dlužno se obávati, že státní správa, jejíž činnost beztoho dává se všech stran podnět k oprávněným žalobám a stížnostem, zabředne do zmatku, z něhož není pomoci. Potřeba státní půjčky může býti ukojena stále tíže. Vnitřní trh si uzavřel stát sám svou politikou, oloupiv nás o největší část válečných půjček. A ani v cizině se nepodařilo finančnímu hospodářství tohoto státu vybaveného tak bohatými přírodními pomocnými prameny, získati potřebnou důvěru. Za těchto okolností vzrůstá nouze, bída hospodářství, bída průmyslu a obchodu a boj proti nezaměstnanosti hrozí, že bude marný. Tím se podkopávají základy každého zdravého peněžního a národního hospodářství. Vláda a vládní většina, které jsou si vědomy své odpovědnosti, musily by za takového stavu tím spíše vynaložiti vše, aby získaly oposici k věcné spolupráci. Místo toho vláda nejen že nedodržela svých několikerých slibů, že zástupcům lidu poskytne příležitosti k podrobnému probrání, k věcnému projednání státního rozpočtu, nýbrž naopak podala letos tento státní rozpočet ještě později než obyčejně a ústy zpravodajovými předem prohlásila, že každá sebe menší změna jest vyloučena. To jest neslýchané! Tato nevážnost k parlamentarismu, tato nevážnost k oposici zvláště, jest jen vyvrcholením soustavy, která zneuznávajíc zásady většiny, považuje menšinu v parlamentě a mimo něj pouze za předmět politiky. Při provádění této soustavy se předstihují zákonodárství a správa ve všech oborech, aby menšinu ve prospěch většiny zbavily práv. Němečtí úředníci, němečtí zaměstnanci bývají pod nicotnými záminkami nebo také s otevřenou surovostí olupováni o své pracovní místo. Česká potřeba škol se uspokojuje, německé školy se bezdůvodně zavírají. Německá půda se nedává německým čekatelům, ale poskytuje se k počešťovacím účelům. Německým zemědělcům se odebírá domácí půda. A tu prakse naše trpělivost! Zločinem proti sociálnímu duchu pozemkové reformy jest, dávají-li se pozemky určené k rozdělení mezi domkáře a drobné zemědělce, kapitalistům, keťasům, akciovým společnostem a vytvářejí-li se tím nová latifundia. Pro celý zástup dobrodruhů se neslýchaně kupčí pozemky, značná část národního majetku, svěřená neodpovědnému státnímu pozemkovému úřadu, rozdává se nehodným nebo se mrhá za směšné ceny. Nechceme ani zavaditi o toto hospodářství milců, o tuto korupci volající do nebe! Tato soustava mrhání státním majetkem dospěla k tomu, že tento stát převzatý bez dluhů přes neslýchané zatížení svých občanů musí dnes nésti břemeno dluhů, jež jest nebezpečím pro všechny! Německé obyvatelstvo však se denně těžce zraňuje ve svých oprávněných pocitech, ve svých nejsvětějších citech! Jest to způsob najíti řešení nejtěžších otázek státu? Jest to cesta k získání milionů státních občanů pro spolupráci ve státě? Opravňuje takový stav k ujišťování, které vláda stále opakuje ve své zahraniční propagandě, že to jest menšina, která se zdráhá ve státě spolupracovati? Na tuto otázku daly snad zřetelnou odpověď právě události posledních měsíců. Kdyby naše politika v této době nebyla měla jiného výsledku než ten, že přibila na pranýř tuto licoměrnost vládnoucích osob a jasně dokázala veřejnosti doma i v cizině, na které straně schází ochota, jest již jen proto ospravedlněna jako stupeň rozvoje vnitřního politického postavení. K této cenné vysvětlovací práci pro domov a cizinu přispěl ostatně sám nynější vedoucí státník laciným cynismem své řeči v rozpočtovém výboru. Čím jest tato soustava nynější koalice pro stát a jeho zájmy, nechť zkoumá a ocení především český národ, jenž ve svém převážném počtu již dávno nestojí za vládní většinou a jen tím, že se nevypisují nové volby, se mu zamezuje projeviti svou pravou vůli. Jest jisto, že jednou právě český lid zvlášť ostře zúčtuje s oněmi státníky, kteří drahocenný dar samostatného státu, jejž příznivá mezinárodní konjunktura vhodila do klína českému národu, promrhali jako marnotratníci a nevěrní správci.
Pro tuto zde vládnoucí soustavu máme odpovědnost jen za zájmy německého obyvatelstva, jež zastupujeme. Tato odpovědnost však nás nutí, abychom v úzkých mezích svých prostředků, které máme po ruce, projevili co nejpatrněji doma i v cizině své bojovné stanovisko proti této soustavě a jejím zástupcům. Ve známém předvádění porad o rozpočtu nechceme znovu převzíti úlohy statistů. Chceme před celou veřejností vyvrátiti bajku o konsolidaci Československa. V tomto smyslu přikázaly mi strany spojené v německé parlamentární pracovní pospolitosti, a to svaz zemědělců, německá křesťansko-sociální strana lidová, německá demokratická strana svobody a německá strana živnostenská jako svému nynějšímu předsedovi, abych prohlásil, že se nebudeme účastniti dalšího projednávání státního rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem, a to na straně "pro" zapsaným, je pan posl. dr. Lodgman. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Jménem německé národní strany se připojuji ke všem ohrazením a námitkám, které byly podány s německé strany za příčinou projednávání státního rozpočtu. Další účast na těchto pracích považujeme za zbytečné mrhání časem; jest nám jasno, že politický účel státu jest, odděliti tak zvané menšinové národy, především sudetské Němce, trvale od jejich soukmenovců. K tomuto účelu bylo jeho panování zřízeno násilím a se zapřením sebeurčovacího práva národů, k tomuto účelu mají býti menšinové národy hospodářsky ruinovány, kulturně utlačeny a politicky učiněny bezmocnými, panování českého lidu má býti zvěčněno. Všechny zákony a všechna správní opatření pracují v tomto smyslu, kdežto zahraniční politika mluví velice důrazně o demokracii, lásce k míru a o dorozumění národů. Již když jsme vcházeli do této sněmovny, neměli jsme pochybnosti, že jest beznadějné očekávati od parlamentarismu násilně zřízeného státu, aby přihlížel k našim přáním a požadavkům a pětileté sněmovní dějiny potvrdily tuto naši domněnku. Dnes snad jest zřejmo i politikovi z oposice, který jest nejvíce ochoten k dorozumění národů tohoto státu, že soustavě národního státu nelze čeliti ani parlamentárním vyjednáváním, ani loyální spoluprací. Tato soustava se stala znamením, v němž se české strany vždy znovu spojí, nemá-li se zároveň se soustavou rozpadnouti i sám stát. Potud měl pan předseda vlády úplně pravdu, když mluvil o pevné spojitosti koalice; neboť ona jest skutečně jedině možnou parlamentní platformou, má-li býti udržen národní český stát. Jeho přeměna v národnostní stát byla by však zapřením povinnosti převzaté po světové válce, že bude spolu pracovati na potlačování a vojenském ohrožování německé říše. Toto vědomí jest silnější než proletářská třídní solidarita, silnější než konfesijní závazky, silnější než starost vynořující se v jednotlivých českých hlavách před dalším rozvojem v evropské pospolitosti států, a nutí rozličné části stále znovu na společnou národní platformu a znemožňuje každou skutečnou spolupráci s nečeskými skupinami, ať je sebe loyálněji nabízena. Nejde o loyalitu menšinových národů, nýbrž o jejich duševní roztavení v tom smyslu, aby byly hotovy spatřovati v tomto státě svůj nejvyšší politický ideál, a brániti jej proti každému, i proti vlastním soukmenovcům. Toto roztavení předpokládá dále, že národy podle potřeby budou hotovy na pokynutí a pod francouzským vedením jednati podle zájmů Francie. Z tohoto zásadního směru českého lidu dlužno vyvozovati vše jiné. Strach před změnou v evropském postavení, zvláště před novým vzestupem Německa, udává směr české koalici a uvádí v pohyb všechny státní mocenské prostředky proti menšinovým národům.
Také tento státní rozpočet děkuje za své sestavení těmto poměrům. Nemůžeme na něm ničeho měniti, i nejoprávněnější kritika by se rozbila o opatření, které vládní koalice prohlásila za státní nutnost. Neujímáme se tedy slova nemajíce naděje na změnu našeho postavení v mezích tohoto státu, zajisté bylo možno nás násilím do něho vnutiti, zajisté možno nás nutiti, abychom poslouchali zákonů nám uložených, možno zakazovati svobodný projev mínění, hospodářsky nás rdousiti, ničiti naše kulturní zařízení, možno dokonce nás nutiti k vojenské službě pod praporem, jenž nám byl vnucen. Není však možno ubíti v nás přesvědčení, že jako členové německého národa máme plniti povinnosti, které v nás žijí a podle nichž poslušni vnitřní nutnosti budeme jednati v osudných hodinách, netážíce se státního zástupce a vlády tohoto státu. Tyto povinnosti vrcholí v naší víře v budoucnost Všeněmecka, jehož povstání jest předpokladem spravedlivého uspořádání evropských poměrů, o nichž nebude rozhodovati ani všečeská koalice ani český parlament. Byli jsme zde před tímto státem a budeme zde i po něm. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem "proti" zapsaným je p. posl. inž. Jung. Dávám mu slovo.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! K úvaze máme zde státní rozpočet. V každém státě, jenž dbá poněkud důstojnosti a vážnosti, jest to pro zástupce lidu podnětem, aby přednesli svá přání a stížnosti a aby provedli věcnou kritiku. Ovšem musejí pak býti dány také nutné předpoklady, tedy především musí většina věcně oceňovati oposici a zkoumati její stížnosti. Nuže, v této sněmovně bylo - v řečích, dotazech a návrzích - podáno množství stížností. Jaký byl jejich výsledek? Prostě se přes ně přešlo k dennímu pořadu. Neboť odpověď na naše dotazy na př. - jestliže vůbec na ně odpověď dostaneme - podobá se většinou poličku. Příklady toho může podati každá strana. Mnoho dotazů zůstává vůbec bez odpovědi, jako na příklad naléhavá interpelace německého parlamentního svazu ze dne 28. října 1920, tedy tehdejší nejsilnější německé skupiny.
Parlamentní soustava ukazuje všude patrně více nebo méně zřetelné zjevy úpadku. Je toto následek vlády peněz, která se po převratě všude otevřeně a brutálně projevu je a na konec vše korumpuje. Avšak tak zvrhlý jako zde, není přece parlamentarismus nikde. Nepřihlížeje k jednacímu řádu, který jest stlučen z nejhorších ustanovení všech parlamentních jednacích řádů a jenž může býti sotva předstižen prastarým policejním řádem, jest to již celý způsob vystupovaní většiny a vlády, který musí drážditi k rozhořčení. Jest nás zde jen přes 70 německých poslanců a zastupujeme plnou čtvrtinu obyvatelstva státního území. A jak se s námi jedná? Příklad: Máme sněmovní výbor státně-zaměstnanecký, na jehož poradách berou účast všechny německé strany. Tento výbor se pokouší po týdny prostřednictvím svého předsedy senátora Mayr-Hartinga přiměti předsedu vlády k poradě o palčivých otázkách německých státních zaměstnanců. Kdežto předseda vlády ihned přijímá každou českou organisaci, na žádost tohoto výboru, ztělesňujícího celý německý národ a jeho státní zaměstnance, nedává vůbec odpovědi. Kde na př. jinde se to stává, že by si předseda vlády ráčil sám dělati šprýmy z oposice? Jinde má aspoň tolik tak u, že to dá obstarati nějakým pomocníkem. Ostatně tento předseda vlády! Snad není mazanějšího politika, než jest tento hladký pokrytec.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana poslance k pořádku.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Účel světí u něho skutečně každý prostředek. Před více než 4 lety jako tehdejší ministr vnitra v kabinetu Tusarově podal zde ve sněmovně jménem vlády slavnostní ujištění, že prováděcí nařízení k jazykovému zákonu bude brzy vydáno. Táži se: Kde jest toto prováděcí nařízení?
Tentýž Švehla to jest, jenž se svým soudruhem, nynějším ministrem zdravotnictví Šrámkem, o němž ještě budu mluviti, účinně podporován českými sociálními demokraty - nás po celé týdny vodil za nos, až státní rozpočet byl hladce vyřízen. To bylo roku 1920, po svržení pomníku v Teplicích, po událostech v Praze, Chebu, Liberci atd.
Co vše od té doby postihlo náš národ! Brzy po vyřízení prvního státního rozpočtu ve zvoleném zastupitelství lidu byl takřka jako vánoční dárek, ovšem pro Čechy, projednán a přijat návrh o převzetí košicko-bohumínské dráhy do státního provozu a tím od té doby, co jsme vešli do parlamentu, byl proražen první velký průlom do državy našeho národa. Od té doby to šlo zběsile s kopce. Ústecko-teplická dráha a buštěhradská dráha byly sestátněny, pozemková reforma podle pravého husitského příkladu nabyla účinnosti, a tak to šlo dále. Při této příležitosti se vyznamenal Švehla č. 2, Šrámek. On to byl, jenž se jako tehdejší ministr železnic při sestátňování ústecko-teplické dráhy nestaral ani o slib svého předchůdce v úřadě, ani o resoluci jednohlasně přijatou sněmovnou, nýbrž směle těchto faktů nedbal. Komu máme po takových zkušenostech ještě věřiti? Co si možno mysliti o státě, jehož vládnoucí mužové nedodržují svých slibů a nejhanebnější případy korupce přikrývají pláštěm - v tomto případě skutečně pravého - bratrství?
"Jaký pán, takový krám", praví přísloví, které i zde má úplnou pravdu. Když ministři nedodržují svých slibů, pak to ovšem jejich úředníci také nečiní. Tak mnohá deputace, která přišla do Prahy, musila učiniti trpkou zkušenost, že z hladkých slov, která lze slyšeti v tomto novém Babyloně, nebylo dodrženo nic, ale dočista nic. Přál bych si míti Lutherovu sílu slova, abych mohl vhodně označiti toto bahniště lži a nejsmrdutější korupce. (Souhlas na levici. - Různé výkřiky něm. poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Pan Švehla rozhodně rozumí svému závodu. Zná německou duši lépe, než ji zná mnohý Němec. Připomíná si neslýchaný úspěch, jehož získal Wilson svým předstíráním nad nevinnými Němci, a napodobuje jej s obdivuhodnou dovedností. Když někde nastává nějaká krise, jest jistě Švehla hned na místě, i když jest nemocen. Nové sliby uklidňují vlny nespokojenosti. Žádné úplné sliby, chraň Bůh, ale brzy zde, brzy tam vypustí růžový obláček naděje, našeptává tomu a onomu něco do ucha a vyhrál zase na nějaký čas svou hru. Jak to udělal letos? Poslal hlavu státu na cesty. Dole na jižní Moravě byl dokonce presidentův vůz ozdoben černo-červeno-zlatým praporečkem a směly býti vyvěšeny jinak zakázané černo-červenozlaté prapory. Naši dobrosrdeční soukmenovci - Švehla zná své Pappenheimské - považovali černo-červeno-zlatý praporeček za znamení, že konečně bude vládnouti rozum a že nastane obrat k lepšímu, ač jinde, jako na př. v Opavě, nebyly dovoleny prapory v těchto barvách.
Jaký byl výsledek této presidentovy cesty? Můj kolega Patzel v pondělí oznámil zde ve sněmovně o Opavě něco příznačného. Pojednal jsem o této věci v dotazu, na nějž jsem dosud nedostal odpovědi. Krátce řečeno: Zároveň s projevem Masarykových díků za při jetí byla magistrátu odňata jeho práva. Něco takového si smí dovoliti nejvyšší státní úředník ve slezské zemi. Němec, jenž by jen přibližně něco podobného učinil, byl by jistě stíhán podle ustanovení zákona na ochranu republiky. A co se stalo jinde? Presidentova cesta byla sotva ukončena a již nám bylo zavřeno několik středních škol. Jak se zdá, uvedl si pan Švehla na mysl slova Nietzscheho o cukrovém chlebíčku a o biči. Ovšem nikoliv úplně, neboť cukrový chlebíček nám ukazuje jen zdaleka, ale bič sviští důkladně denně do našich zad. Události při presidentově cestě vrhají příznačné osvětlení na soustavu, na onu neslýchanou soustavu nejsurovějšího znásilňování a pozbavování práva ve všech oborech, které směřuje k tomu, aby z našeho národa učinilo národ otroků v pravém smyslu toho slova.
Totéž co zamýšlí učiniti světový kapitalismus, jenž se nyní dostal k vládě, s našimi soukmenovci žijícími v německé říši a v Rakousku a co se provádí v jednom případě za pomoci úvěru Svazu národů, v jiném případě posudkem znalců, totiž hospodářské zotročení a s ním zároveň jdoucí politické zbavení svéprávnosti a mravní zbídačení, krátce pokles do úlohy fellažských národů, totéž provádí zde soustava Švehly a druhů. (Posl. dr. Schollich [německy]: Spoluloupežníci!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana posl. dr. Schollicha k pořádku.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Neboť jeden z nich jest hoden druhého.
Dovolím si vrhnouti několik paprsků, na tuto soustavu.
Začněme se školstvím: Zkrácení našeho národa se projevuje křiklavě již tím, že máme úhrnem 3, Češi však 13 vysokých škol a že uznání diplomů získaných na cizozemských vysokých školách naráží stále na větší těžkosti. O neslýchaném případě týkajícím se německého zvěrolékaře, pojednal jsem dne 20. září v dotazu, na nějž jsem dosud nedostal odpovědi. Oznámení policejního komisaře - mimochodem řečeno mezitím odklizeného pro rozličné přečiny - stačilo v tomto případě, aby bylo zmařeno uznání diplomu a aby postižený byl připraven o výdělek a o místo, ač po 3 léta dostával státní studijní podporu s výslovným závazkem, že bude v tomto státě provozovati svou činnost.
Ještě hůře se ukazuje naše zkrácení při středních školách. Kdežto české od r. 1923 stouply ze 143 na 155, klesly německé v tomto období z 82 na 76. Pro lidové školství jest příznačno, že vydání na české vzdoroškoly stoupá z asi 56 na 61 milionů. Trnitou cestu našeho německého obecného a občanského školství vyznačují tyto číslice: úhrnem bylo od převratu do 31. prosince 1923 zrušeno 1856 německých školních tříd (Výkřiky posl. Patzela.), a to na obecných školách v Čechách 1128, na Moravě 352, ve Slezsku 117; na občanských školách v Čechách 92, na Moravě 54, ve Slezsku 13. Béřeme-li za základ počet našeho národa, jsme jen v poměru k Čechům podvedeni o 52 občanských škol. (Výkřiky posl. dr. Schollicha.)
A nyní chci uvésti hrozný případ, jenž ještě zřetelněji než tyto číslice vyznačuje ducha školní správy. Jde o město Frýdek na Těšínsku. Jeho německé obyvatelstvo pocítilo již pod ministrem školství Habrmanem péči ministerstva o domnělou národní osvětu, když bylo zrušeno tamější německé gymnasium a ostatní školství bylo zreformováno na pětitřídní smíšenou obecnou školu a trojtřídní občanskou školu. Myslím, že pánové jmenují tento postup reformováním. To však nestačilo českému vládnímu komisaři Tesařovi a tak na počátku minulého školního roku jako předseda městského školního výboru - bez účasti německých zástupců - sám ráčil naříditi hromadné vyřazení dětí z německé školy obecné a občanské s odůvodněním, že tyto děti jsou prý českého původu. Na stížnost rodičů vyslala zemská školní rada svého zástupce do Frýdku, jenž vyslýchal rodiče o tom, jak mluvili jejich rodiče, dědové, ba dokonce prarodiče a podle toho rozhodoval. Tato věc byla projednávána v mnohých stížnostech a návštěvách u zemské školní rady a dostala se konečně před více než rokem tímto způsobem do ministerstva pro domnělou národní osvětu. Tam spočívá ještě dnes a výsledek jest, že se více než 50 dětem již v druhém školním roce nedostává vyučování. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Takové jsou školní poměry v této zemi!
V témže duchu jest řízen pozemkový úřad, který ještě ani jedinému německému uchazeči nepřidělil půdy a skutečně pramizerně se stará o zaměstnance a dělníky na zabraných pozemcích. Ať si třebas klidně zemrou hlady, jemu na tom nezáleží. Hlavní věc, aby jeho protekční děti dostaly zbytkové statky. (Výkřiky posl. Patzela.) Příkladů jsme již podali takové množství, že můžeme upustiti od uvádění dalších. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Pozemková reforma je největší podvod v republice!)