Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady (tisk 4925).

Není námitek proti tomu, abychom toto druhé čtení provedli ihned, a já žádám pp. zpravodaje, aby zaujali své místo. (Děje se.)

Za zpravodaje výboru ústavně-právního, pana posl. dr. Černého, jenž je v tomto okamžiku nepřítomen a omluven, vyzývám pana předsedu téhož výboru, p. posl. dr. Hrubana, aby převzal referát. (Děje se.)

Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. Trnobranský.

Mají páni zpravodajové nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Hruban: Nemám.

Zpravodaj posl. Trnobranský: Rovněž ne!

Předseda: Není tomu tak, budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení druhém podle zprávy výborové a vyřízen je odstavec druhý pořadu dnešní schůze.

Teď se vrátíme k odst. 1 pořadu:

Přistoupíme k podrobné debatě o skupině prvé politické.

V této skupině, jak jsem již v úvodu do rozpravy povšechné uvedl, jsou tyto kapitoly: I. President republiky, II. Kancelář presidenta republiky, III. Národní shromáždění, IV. Nejvyšší správní soud a volební soud, IX. Předsednictvo ministerské rady, X. Ministerstvo zahraničních věcí. XI. Ministerstvo nár. obrany, XII. a XII A. Ministerstvo vnitra, XIX. a XIX A. Ministerstvo spravedlnosti, XXIV. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Pan zpravodaj posl. dr. Srdínko vzdal se slova.

Dávám tedy slovo prvému přihlášenému řečníku na straně "pro", poněvadž na straně "contra" nikdo zapsán není, jimž je pan posl. Špatný.

Posl. Špatný: Slavná sněmovno! Poslanecká sněmovna v letošní rozpočtové debatě poskytuje mimořádný obraz. Němečtí poslanci všech odstínů, sociální demokraty nevyjímaje, po projevech, v nichž se opakují staré stereotypní fráze, jež jsme již tolikráte v této síni slyšeli, o útisku, násilí a terorisování německého obyvatelstva, opustili sněmovnu a vzdali se tak dobrovolně práva ústavou jim zaručeného. Je to případ v parlamentech málo obvyklý. Místo aby přesvědčovali, bojovali a zápasili proti domnělým křivdám, pohodlně ze sněmovny odejdou. Jak dlouho oposice bojuje v jiných parlamentech, jak dlouho zápasila anglická dělnická strana, než dobyla určitého vlivu na svůj stát. A dnes, kdy vlivem nespravedlivého volebního řádu zatlačeni byli z vlády, neutíká Macdonald, neopouští anglická dělnická strana sněmovny, nýbrž bojuje dále v důvěře, že nastane zase vhodný okamžik, kdy bude jí umožněno zúčastniti se správy národa. Kolik desítiletí bojovali zástupcové národa československého na říšské radě vídeňské, než dosáhli nepatrných úspěchů! Ale němečtí poslanci jsou již po 4 letech této sněmovny unaveni. Jest věcí německých voličů a zejména voličů dělnických, dají-li si pohodlnou abstinenci svých zástupců líbiti.

A o tom útisku německého národa! Nedávno Štyrsko-Hradecká Südmarka vydala řadu publikací o postavení německého národa. A co vypravují tyto jednostranné publikace velkoněmecké propagandy? Že v německé části jižních Tyrol netrpí Italové ani jedinou německou školu, že tam netrpí ani jednoho německého starosty, že všude v německých obcích rozpustili obecní zastupitelstva a jmenovali italské státní příslušníky vládními komisary. V těchto publikacích, pokud se týče Maďarska, stěžují si Němci, že tam nesmí míti ani jedinou německou školu, naříkají v publikaci "Die Deutschen in Slovenien", že jim zakázaly jihoslovanské úřady různé výbojné spolky, že jim rozpustily německý zpěvácký spolek, který měl velmi značný majetek, ustanovily vládního komisaře, který přijal za členy vesměs slovinské občany a že při volbách zvolena byla slovinská správa. Žalují, že německé divadelní spolky v Mariboru a Lublani byly rozpuštěny a že německá divadla byla získána slovinskému lidu. Spis o postavení Němců v Rumunsku má podobné stížnosti. Štyrsko-hradecká Südmarka vydala také brožuru o postavení Němců v Československé republice a tam, prosím, ani tento výbojný velkoněmecký spolek nemohl zapříti, že Němci mají u nás dosti vysokých škol obecných, měšťanských a středních. V tomto spise stěžují si pouze na některé závady administrativní, na zavírání zbytečných tříd německých škol, na pozemkovou reformu a pod. Zdá se, že Němci u nás byli přespříliš zhýčkáni. Vždyť naši krajané v republice Rakouské několikráte pro sebe reklamovali takové "utiskování", jaké mají Němci v Česko-Slovensku, poněvadž potom dostalo by se jim dostatek řádně vybudovaných škol obecných, středních a odborných, po nichž zejména v republice Rakouské marně a marně volají, kromě různých jiných a četných výhod, o nichž se Čechoslovákům v Rakouské republice ani ve snu nezdá. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Z politických částí našeho státního rozpočtu zajímá nás nejvíce rozpočet ministerstva nár. obrany. I letos je znatelna úsporná tendence. Rozpočet je opět o půl miliardy menší nežli na rok 1924. Ale nesmíme bezplánovitě snižovati, nýbrž účelně rozděliti povolený rozpočet a nezanedbávati nic, čím by byla posílena bezpečnost našeho státního života. (Tak jest!) Jsme pro radikální snížení státních nákladů, ale nikoliv za každou cenu. Šetřiti na nezbytných opatřeních a na potřebném personálu, znamená vydávati se všanc škodám nepoměrně značnějším a dražším. Mám za to, že v ústřední správě ministerstva národní obrany dala by se rozumným rozdělením služby administrativa značně zjednodušiti a zlevniti, neboť naše ministerstvo vojenství jak co do počtu oddělení, tak co do počtu personálu je snad jediným toho druhu na zeměkouli. Jen vnitřní nesourodosti děkovati můžeme, že mnohá zbytečná oddělení jsou příčinou četných zmatků a vydání. Vzpomínám jen na případ, kdy presidium objednalo papír na obálky vojenských předpisů, který dostačí na celých 50 let. (Slyšte!)

Pro rozumné úspory máme jistý smysl. Pokrok techniky vyžaduje, abychom využili nejlepších a nejdokonalejších vymožeností ať z chemie, ať z letectví nebo z jiných oborů pro bezpečnost našeho státu. Ale sebeúčelněji rozvržená vydání by byla marně vynaložena, kdyby armáda byla prostoupena nespokojeným mužstvem a znechuceným poddůstojnictvem a důstojníky. Tady se nemůže a nesmí šetřiti.

V jakých poměrech žijí naši vojenští gážisté? O tom nedávno byla uspořádána anketa Svazu československého důstojnictva a Svazu rotmistrů, která podala srdcervoucí pohled do života příslušníků naší vojenské administrativy. Zprávy o společenském životě vojenských gážistů ukázaly podstatu svízelných poměrů. Podle statistických dokladů o zdravotním stavu poskytla anketa informace, kolik obětí vyžaduje tuberkulosa a podvýživa ve vojenských rodinách, kolik ubohých dětí zachvacují souchotě v nejútlejším věku. Ubytování vojenských gážistů a jejich materielní situace znamená nejtrpčí kapitolu ze života státních zaměstnanců. (Výborně!) Nejhůře jsou na tom ti, které osud zavál na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Vedle těžkých poměrů existenčních a bytových zavilý fanatismus určité části obyvatel jim jejich život ještě více zhoršuje. Neznají tito naši hraničáři 8mihodinové doby pracovní, jejich rodinné štěstí jest otráveno hmotnou bídou, nedostatečnými byty, a přes to tito heroové odevzdaně plní svoji povinnost na předních exponovaných místech, s němou otázkou na rtech, jak dlouho toto živoření vydrží! Ale tu již není povinností, ale přímo příkazem

parlamentu, státní správy, prostě humanity zabrániti rozvratu rodin našich vojenských gážistů a důstojníků. V pravém slova smyslu se potácí v bídě, zřídka kdy nasytí a ošatí svoji rodinu, málokdy domohou se řádného bytu, o kulturních a společenských potřebách ani nemluvě. Často podlomeni chorobami svých milých, mohou býti spokojeni a klidni a mohou míti radost ze své práce? Zajisté nikoliv. A zatím veřejnost má informace o jejich platech dosti nesprávné. Vezmeme-li index 10, mají naši důstojníci tyto požitky proti bývalému Rakousku: Generálové 23·13 procent, plukovníci 33·33%, podplukovníci 41·86%, majoři 50%, štábní kapitáni 45%, kapitáni 54%, nadporučíci 62%, poručíci 74% a podporučíci 85%. A kdybychom chtěli probírati poměry rotmistrů, ti jsou na tom ještě hůře. Jejich život se nedá se životem ostatních státních zaměstnanců ani srovnávati. Pomyslíte-li, že až čtyřikrát za dva roky jsou překládáni do různých posádek, zajisté uznáte jejich hroznou situaci, neboť staré české přísloví praví, že třikrát se stěhovat a jednou vyhořet jest jedno. A proto nemůžeme otálet, nemůže býti výmluv: kdo nechce, aby veliký náklad na obranu vlasti byl z velké části vynaložen nadarmo, musí spolupůsobiti k řádnému zabezpečení důstojníků a gážistů.

Branný zákon Československé republiky byl revolučním Národním shromážděním schvalován jako zákon přechodní. V §u 1 se praví, že braná moc v československém státu vybudována bude na podkladě miličním, ustanovení dosavadního zákona že jsou pro dobu přechodnou. A již dnes v různých poradách vyskytují se náměty a návrhy, aby jak branný zákon, tak i zákon o osvobození po šestiměsíční vojenské službě byl novelisován. Jedni poukazují na to, že studentům, kterým byl odložen vojenský výcvik o několik let, děje se křivda, když nyní při 18měsíční době služební mají sloužiti dvě léta, jiní právem si stěžují, že osvobozovací praxe propouští často ty, kteří toho nejméně potřebují, a žádají nápravu. Jiní opět se domáhají, aby osvobození po šestiměsíční službě týkalo se jen těch, kteří slouží u zbraní nebo u řadové služby a nikoliv v kanceláři a kuchyni. To jsou věci důležité, ale z celkového hlediska státního a národního přece jen podřadné. Není možno novelisovati, nýbrž přebudovati celý náš branný systém. Učinilo tak Holandsko, které snížilo vojenskou službu na šest měsíců a částečně použilo miličního systému, učinilo tak Dánsko, které zrušilo armádu, ale za to zavedlo ozbrojené sbory pohraničních a námořních strážců, tedy zase vojsko, ovšem pod jiným jménem, a usiluje o to Francie, jejíž vojenskou školu použili jsme i u nás. Jak z prohlášení ministerského předsedy francouzského vysvítá, bude provedena reorganisace podle těchto zásad: nejdříve bude schválen zákon o mobilisaci národa a národních zdrojů, aby všecky složky národa byly organicky spiaty s obranou země. Za druhé bude vybudována instrukční armáda, jež by zajistila vojenský výcvik armády, průběh mobilisace a odpovídala převzatým mezinárodním závazkům (Společnost Národů, vojenské sankce, okupace Rýna) a potřebám koloniálním. Po provedení této reorganisace má býti ve Francii vojenská služba snížena na jeden rok - podle návrhu socialistů na 8 měsíců.

Snaha o nový branný systém byla u nás už také všelijak posuzována. O co jde při novém braném systému? Aby obrana země byla doplněna, ucelena, ale při tom zlevněna, aby vojenská služba byla zbavena všeho zbytečného, neorganického a aby doba vojenského výcviku byla co možná nejvíce využita. Stojíme na zásadě miliční. Byli jsme svého času návštěvou u švýcarské milice. Co zapříčinilo vývoj této velmi zajímavé formace obranné? Byly to tři momenty. Především jest to vojenská tradice, stará tradice švýcarského obyvatelstva a za druhé je to převýchova před nastoupením vojenské služby a pokračování dobrovolné vojenské výchovy po návratu z kasáren a je to za třetí bezpodmínečná loyalita veškerého švýcarského obyvatelstva ke svému státu. V těch 65 až 90 dnech podle různých druhů zbraní, jež věnovány jsou k výcviku švýcarských miličních vojínů, jest houževnatě soustředěna instruktivní činnost. Oč méně mají švýcarští občané na době výcvikové proti jiným státům, to nahrazují intensivností svého výcviku. Ale švýcarský systém tak jak jest, nehodil by se k nám zúplna. Nejsou u nás dosud všechny tři předpoklady, na nichž je švýcarská milice vybudována. Postrádají bezpodmínečné loyality obyvatelstva vůči státu. Do jisté míry i také některé odstíny této milice by nám nevyhovovaly. Důstojníkem švýcarské milice podle zákona může býti i nejchudší člověk, ale v praksi miliční důstojník ve svém zaměstnání občanském musí býti v neustálém styku se svojí vojenskou formací, musí věnovati 4 až 5 všedních dní v měsíci k různým vojenským úkolům a přirozeně, že tyto dny nemůže věnovati člověk chudý. Proto důstojníky švýcarské milice jsou vesměs lidé majetní, dobře situovaní, továrníci, advokáti, velkostatkáři, vysocí státní úředníci. Daleko více by se našemu názoru přibližoval systém holandský, kde miliční vojsko připojili k důstojníkům a poddůstojníkům z povolání.

Ale dříve, slavná sněmovno, než promluvíme o věci samé, dlužno všimnouti si poměrů v nejbližším zahraničí, jak se naší sousedé připravují na obranu, resp. na výboj, na změnu mírových smluv, na rozvrat našeho státu, čím se nikterak netají. Největším naším sousedem je Německo. Německá branná moc je stanovena mírovou smlouvou versaillskou. Jest armádou námezdnou a skládá se z pozemního a námořního vojska. Pozemní vojsko Reichsheer jest stanoveno počtem 100 tisíc, inclusive důstojníků. Mužstvo a poddůstojníci se zavazují k nepřetržité 12leté službě, důstojníci k 25leté nepřetržité službě. Úkol armády je stanoven mírovými smlouvami, jen k účelům policejním, ve skutečnosti má tato armáda charakteristiku každé druhé armády s mobilisačním opatřením.

Armáda tato existuje jedině na papíře, ve skutečnosti německá armáda se skládá ze tří složek. To jsou: Reichsheer, zákonná armáda s početním stavem 100 tisíc mužů, má omezený výzbroj podle mírových smluv, nemá míti též těžkého dělostřelectva, letectva, tanků a bojovných plynů. Ve skutečnosti jest tu služební doba 2 až 3 roky. Druhou složkou německé říšské armády jest Schutzpolizei, armáda s početním stavem 150.000 mužů, s tímtéž služebním závazkem jako Reichsheer. Obsahuje pěší a jezdecké části a má charkteristiku každé jiné armády.

Za třetí technická Nothilfe jest vydržována z prostředků státních a oficielní její poslání jest, aby pomáhala při živelních pohromách a stávkách. Početný stav jest 100 tisíc mužů a ve skutečnosti je to technické vojsko. Ale velmi pozoruhodným útvarem německého výbojného plánu jsou ilegální organisace, záložní a tajné armády. Mírovou smlouvou jest zakázán výcvik nováčků a záložníků. Úlohu tuto proto převzaly různé soukromé společnosti za podpory a spolupráce vojenské správy. Jsou vojensky cvičeni vojáčci, kteří normálně by nastupovali vojenskou službu, dále mládež od 14 až 20 roků, bývalí vojáci a všichni ostatní, kteří nebyli za války vojáky. Aby byl jednotný vojenský výcvik, konají se stráže v délce 6-8 neděl u Reichsheer neb Schutzpolizei. Stanoviti početný stav illegální armády je těžko, poněvadž je v Německu každý muž vojákem. Těchto illegálních organisací si musíme všimnouti, poněvadž počet illegálních organisací doznal v Německu v poslední době netušeného rozmachu. Dlužno je rozděliti ve formace ozbrojené, vojensky organisované, ve vojenská sdružení z bývalých bojovníků světové války, kteří se cvičí i nadále a pečují o výcvik dorostu a za třetí z organisací přispívajících k brannosti národa. Jmenované organisace, jež jsou mírovou smlouvou zakázány, ale k nimž německá vláda jeví blahovolnou neutralitu, považují za svůj úkol obnovení armády, jež zvrátí mírové smlouvy. Protože náš stát byl obnoven mírovými smlouvami, nutí nás tyto momenty k veliké opatrnosti. Illegální německé organisace branné jsou ve styku s podobnými organisacemi v Rakousku i v Maďarsku a pracují také ve shodě se složkami bavorskými, které provedly 8. listopadu 1923 známý puč v Mnichově. Vznik německých illegálních organisací spadá do doby porážky německé armády r. 1918. Byly vytvořeny jak ve městech, tak i po venkově, aby udržovaly vnitřní zákonný pořádek v pohnuté době, která následovala porážce. Byly sestaveny ze ech občanů bez rozdílu politického přesvědčení.

Formace tyto byly zvány Einwohnerwehr, dostaly stálý vojenský charakter, vláda podřídila je r. 1919 v každém státě ministerstvu vnitra. Současně se vznikem obyvatelské obrany nařídilo ministerstvo obrany formování jednotek tak zv. dočasných dobrovolníků (Zeitfreiwilligen), které se rekrutovaly z kruhů měšťanských a studentských; tyto formace byly určeny k sesílení regulérní armády v případě potřeby. Byly použity s úspěchem na východní frontě a při potlačování vzpoury v Poruří v březnu 1920. Obě tyto formace německé vládě připravovaly regulérní armádu. Bylo to nedlouho po podepsání versailleského míru, který dovolil Německu jen omezenou armádu. Proto žádala dohoda r. 1920 rozpuštění těchto formací. Vláda vyhověla. Ale výsledek nebyl tak jednoduchý. Podařilo se to jen na polovic.

Místo těchto organisací v Prusku a Sasku zřízeny ozbrojené organisace pod novými jmény. V Bavorsku Einwohnerwehr zůstala nedotčena. Naopak pokračovala ve výzbroji a dosáhla 350.000 mužů.

Přes několikeré zákroky, přes různé nepříjemnosti a atentáty, přes rozpouštěcí dekrety organisace Orgesch Freikorps, Rosbach, Consul nebo Einwohnerwehr a jak se všecky ty druhy jmenují, zůstaly v činnosti některé tajně, jiné zjevně.

Ministr války Gessler na intervenci v únoru 1923 v parlamentě byl nucen přiznat, že illegální vojenské organisace přes zákazy existují, že mají zbraně, ba že udržují styky a spojení se zákonnou armádou. Hlavním centrem illegálních ozbrojených organisací je Bavorsko, kde mohou vyvíjeti svobodně a otevřeně svou činnost. Udržují spojení s ostatními podobnými organisacemi v jiných německých státech. R. 1923 rýsují se pod jinou formou rozpuštěné organisace. Ve třech svazech, jimž jest Kampfbund, Arbeitsgemeinschaft vaterländischer Verbände a Völkischer Wehrring, soustředěny jsou tato bojovná sdružení. Mimo ně existuje celá řada podobných spolků, z nichž jména některých jako "Tod den Franzosen", "Tod dem slawischen Schakal" (Smrt Francouzům! Smrt slovanskému šakalu!) ukazují, jakými směrnicemi se nesou.

Duševním vůdcem tohoto hnutí jest bývalý velitel německých armád generál Ludendorff, mezi předními činiteli je maršál Mackensen a admirál Tirpitz. Z četných sloupů těchto illegálních organisací nutno se zmíniti o dvou monarchistech, o Ruprechtu bavorském a Fridrichu Eitel hohenzollernském, kteří německé výbojné illegálné organisace velmi bohatě podporují. S těmito illegálními vojenskými organisacemi a s těmito irredentistickými spolky udržují velmi intimní styky také čtyři členové této sněmovny. Jsou to pp. posl. inž. Jung, dr. Brunar, Patzel, dr. Lodgman, jak ostatně o tom svědčí jejich činnost zahraniční. Všechny jmenované formace mají za úkol zříditi silnou německou armádu, která zvrátí mírové smlouvy a vidí spásu Německa v pokračování Německa předválečného. Tyto vojenské formace a sdružení tvoří záložní armádu a vychovávají vojensky společně s Reichsheer a Schutzpolizei nováčky, kteří na základě vojenských klausulí mírové smlouvy nemohou vykonávati zákonné vojenské služby obstarávají předvýchovu mládeže. Pracují irredentisticky a mají mocnou oporu v politických německých kruzích a také v tisku.

Jak to vypadá v republice Rakouské? Podle mírových smluv je povoleno Rakousku jen vojsko námezdné, určené k ochraně vnitřního pořádku a říšských hranic. Mobilisační přípravy jsou zakázány. Početný stav rakouské armády je 30.000, z toho 1.500 důstojníků a 2000 poddůstojníků z povolání. Vedle toho i v Rakouské republice je celá řada illegálních organisací, z nichž nejznámější je Vaterländischer Schutzbund, který je u nás znám pod jménem Hackenkreuzleři a jemu připojené odbočky organisací říšsko-německých. Jest vojensky organisován a jak jsem se koncem září letošního roku ve Vídni přesvědčil při velké jejich demonstraci proti mírovým smlouvám na Okružní třídě, nerekrutuje se výhradně z buržoasie, nýbrž mnozí dělníci v továrnách jsou členy této hackenkreuzlerské organisace a fanatickými rozšiřovateli zvrácených ideí. V programu mají boj proti mírovým smlouvám a vytvoření Velkoněmecka s připojením sudetských zemí, tedy historických zemí československých. S různými fašistickými organisacemi rakouskými jsou ve styku četní předáci němečtí z Československé republiky, mezi nimi pan posl. inž. Jung, který byl pověřen v listopadu 1923 prozatímním komandem Hakenkreuzlerů v Československé republice.

Velectěné Národní shromáždění! Jak vypadá Maďarsko po této stránce. Maďarská armáda podle mírových smluv má míti pouze 35.000 mužů, ale ve skutečnosti maďarská armáda čítá 70.000 mužů, ačkoliv Maďaři to oficielně popírají. Že tomu tak je, o tom bych mohl citovati zajímavou debatu z maďarského sněmu, a to z řeči posl. Rupperta (neodvislá zemědělská malorolnická občanská strana), kterou pronesl v maďarském Národním shromáždění 9. dubna 1924. V této řeči praví: "Trianonská smlouva činí stát bezbranným. Je-li tomu tak, není třeba, aby vláda vydržovala 70.000 mužů ve zbrani. Je proto nutno redukovati stav armády aspoň o 40.000, což by znamenalo úsporu 265 milionů zlatých marek. (Podle dat předsanačního rozpočtu.) Ministr honvédů dr. Csáky: "Kde je stav 70.000?" Posl. Rencses (vládní strana): "Mluvíte pro Malou Dohodu?" Posl. Ruppert (pokračuje): "V tomto čísle jsou pojaty stavy četnictva i policie." Posl. Csáky: "Ani s těmi toho není tolik." Posl. Bethen: "Budget četnictva a policie nespadá do vojenského rozpočtu." Ruppert (pokračuje): "Těch 40.000 mužů je možno vrátiti zpět své práci, polní hospodářství očekává tyto pracovní síly." Bethlen: "Řekněte to v Praze." Ruppert: "Musíme pomýšleti na to, že může přijíti doba, kdy budeme musiti ukázati maďarskou vojenskou udatnost; tehdy však nebude s kým bojovati, neboť vojáci budoucnosti zhynou již v lůně svých matek."

Řeč posl. Rupperta měla dobrý náběh; napomenutí však, že mluví pro malou dohodu, měla svůj účinek, takže Ruppert v dalším průběhu svoji řeč opravoval a stylisoval. Avšak ještě tam, kde mluví o vrácení 40.000 mužů své práci, je zřejmo, že jde o brance násilně odvedené, neboť četnictvo a policie, které slouží doživotně, není možno vrátiti zemi jako pracovní síly.

Ale tato cifra ještě není úplná. K ní nutno připočísti v Maďarsku pomocné ozbrojené sbory, kterých je oficielně 33.944 mužů, neoficielně 45.000 mužů. A potom i v Maďarsku jsou velmi četné illegální formace a vojenská sdružení. Jsou to universitní prapory. I o tom bychom mohli podati důkaz z debaty v maďarském Národním shromáždění v říjnu t. r. Studentů ujal se poslanec Lendvai. Ve své řeči vyzvedl veliký význam národně smýšlejícího vysokoškolského studentstva, které prý získá Maďarsku zase bývalých 63 žup a kterého prý národ potřebuje mnohem více, než shnilé židy, infikované Budapeští. Za demokraty promluvil posl. Pakots; ve své řeči poukázal na zhoubné zjevy ve studentstvu. Když se otázal ministra vyučování, jaké stanovisko zaujímá proti studentským organisacím, poznamenal posl. Létai, že by bylo lépe dotázati se ministra honvédů. Pakots dále poukázal na to, že dnešní studenti dovedou sotva získati pro Maďarsko 63 župy, neboť jsou nacionalismem degenerováni. Prohlásil, že je nemožno, aby vysokoškolské detachementy diktovaly na universitě. Tedy to je zase potvrzení, že jde z debaty na maďarském sněmu. Dále sem patří Alföldská vojenská brigáda a střelecké spolky. I o tom jsou velmi zajímavé doklady. Alföldská armáda byla organisována r. 1920 s vědomím vlády. Je dostatečně známa z Ulainova puče, kdy bylo dokázáno, že existuje dále přes vládní dementi. Připomínám poslední vyhrůžku Gömbösovu o zákroku zbraněmi, kterou vládní "Pester Lloyd" glosuje takto: "Když Gömbös hrozí zbraněmi, pak musí nějaké míti; což vládu nezajímá, kde tyto zbraně jsou a kolik jich jest?" Dále je to národní ochrana práce a konečně skauti. I o těchto organisacích bychom mohli leccos zajímavého říci. Charakteristika maďarských skautů byla svého času uveřejněna v "Lidových novinách" a budu ji citovati ve výňatku, poněvadž je velmi zajímavá pro posouzení illegálních organisací maďarských: "V době, kdy konala Meziparlamentní Unie ve Švýcarsku své schůze a maďarští zástupci odmítali tvrzení, že Maďarsko pomýšlí na odvetnou válku, přinesly noviny zprávy o návratu maďarských skautů z Kodaně. Zde malý výtah z těchto zpráv: V přísném vojenském pořádku seřaďují se opálení hoši vojensky vyzbrojení, vedeni svým náčelníkem. Velitel každého oddílu hlásí se podle předpisu vrchnímu skautovi Khuen-Hedervárymu: Pane vrchní skaute, poslušně hlásím, že jsem nastoupil s 54 muži. Potom zazní rozkazy: Setnino, pozor. Čtyřstup v pravo bok. V levo hleď. Pochodem v chod. Trubka zazní a zvuky pochodu plní nádražní dvoranu. Půda se chvěje pod železnými kroky, srdce každého řádného Maďara tluče blažeností . . . Naděje našich bratří v obsazených krajích. Ze setniny skautů ozývá se dusným vzduchem nádražní dvorany jich bojovné heslo: "Huj, huj, hajrá. Úzd, sem apád. Úzd, nem, apád! (Vzhůru, řež ho, není to tvůj otec!) Tímto mírumilovným heslem z doby krále Matyáše I. končí se krásné mírumilovné zprávy o nevinné zábavě maďarské mládeže." (Výkřiky posl. Zeminové.)

Mohli bychom dále zmíniti se jako dodatkem k těmto maďarským illegálním organisacím, že Maďarsko se intensivně stará o předběžnou výchovu mládeže. V roce 1924 byla zavedena povinná výchova mladíků od 12 do 21 let. Současně byla zavedena evidence tělocvikem povinných. Tělovýchova provádí se v rámci spolku Ievente Egyesület (nacionalistický spolek). Program je z velké části vojenský. Mezi cvičiteli je velká část důstojníků. Jakým směrem se nese výchova předvojenská mládeže v Maďarsku, o tom svědčí zpráva v "Národním Osvobození" ze dne 18. září: "Začátkem tohoto měsíce uspořádal zemplinský tělocvičný okres závěrečné cvičení v Novém Městě pod Šiatorem na louce, 100 kroků od naší hranice. Všecko bylo přímo provokativně zařízené, aby vůbec nic neušlo pozornosti naší pohraniční stráže. Závěrečné cvičení "mírumilovných" několika set junáků se skončilo "alegorickým tělocvikem". Byla to věru dojemná dětská hra. Rota střelců mašírovala do prostředka cvičiště. Měli s sebou tabuli s nápisem: "Budoucnost". Zaujali postoj ke střelbě; terčem sloužila mapa "Velkého Maďarska", se které byl odhalen smuteční závoj. "Odtrhnuté" částky Maďarska chyběly, ale objevovaly se po každém zdařilém výstřelu za obrovského jásotu obecenstva. Po doplnění mapy při zvuku maďarské hymny objevil se nad terčem maďarský erb s královskou korunou."

Mohli bychom také velmi zajímavé dokumenty uváděti o rozpočtu maďarského státu, kde ve velmi mnohých oborech státní správy jsou skryty náklady na vojsko, resp. na různé vojenské organisace. Maďarsko totiž nepřestává jenom na jmenovaných formacích vojenských, zorganisovalo vojensky i četné obory státní správy, mezi jiným i celní stráž.

První okolností, která maďarskou celní stráž s této stránky charakterisuje, je rozdělení státního území na 7 celních distriktů. Rozdělení toto jest úplně totožné s rozdělením vojenským a má svoji analogii v ostatních ozbrojených pomocných sborech, v četnictvu a ve státní policii. Druhým příznakem vojenského charakteru celní stráže jest její personál a jeho postavení. Mužstvo jest vedeno úřady sociální péče, které ve skutečnosti jsou doplňovacími velitelstvími, je nuceně odváděno a z vojska přidělováno celní stráži. Po dobu celní služby podléhá vojenskému služebnímu řádu, vojenské disciplině a vojenskému soudnictví; je souzeno u honvédských soudů, odpykává si tresty v honvédských trestnicích. Jest léčeno v honvédských nemocnicích. Představenými jsou poddůstojníci a důstojníci - ne úředníci. Hlavní důraz ve službě klade se na vojenský výcvik personálu; pasová kontrola koná výlučně vojenskou službu, důstojníci musí sledovati vojenský výcvik a jsou překládáni od celních úřadů k armádě a naopak.

A konečně třetí zajímavou okolností je zasahování ministerstva honvédů do služebních výkonů celní stráže. Umožňují je vojenské předpisy služebně disciplinární a soudní, kteréž jsou pro celní stráž směrodatny. Další vliv ministerstva honvédů na celní stráž vyplývá z jednotného doplňování mužstva, překládání důstojníků a zásobování celní stráže materiálem mobilisačním.

Z toho je zřejmo, že maďarská celní stráž není ničím jiným než kamuflovaným čili maskovaným vojskem, vyložen i hraničářskými pluky, ač tento stav příčí se všem ustanovením mírových smluv. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Tak vypadají naši sousedé v Německu, v Rakousku a v Maďarsku. Z uvedeného jest jasno, že u sousedů vlastně nový branný systém účastí obyvatelstva v obraně státu je pomalu připraven.

A prosím, máme my snad otáleti? Máme ještě klidně přihlížeti, jak se nebezpečí zvyšuje? I u nás zabývají se myšlenkou nového branného systému. V prvé řadě je to návrh naší strany, podaný sen. bratrem Klofáčem, bývalým ministrem nár. obrany. Tento návrh chce, aby výcvik občanstva byl postaven na širší základ. Zásady, na nichž chceme vybudovati nový branný systém, jsou:

1. Zkrátiti služební dobu v míru co nejmenší podle principu ekonomie sil, při zachování lepšího výcviku úměrně k armádám států, s nimiž můžeme přijíti do konfliktu. Následkem toho

2. vycvičiti co největší počet občanstva ve zbrani a tím zvýšiti obranu státu;

3. zároveň zmenšiti podstatně náklady na armádu.

Návrh počítá s předvýchovou mládeže, se 7-9měsíční službou vojenskou pro pěchotu, s výcvikem po návratu z vojny, s instrukčními dobrovolníky a chce získati mnohé tělocvičné i střelecké organisace pro předvýchovu. Ovšem jen ty, jež stojí loyálně na půdě tohoto státu. (Výborně!) Sněmovna bude míti možnost přesvědčiti se časem o podrobnostech tohoto návrhu.

I vynikající francouzský politik socialistický, Jaurés, zabýval se myšlenkou moderního branného systému, který by náklady na obranu snížil a přece jen obranu země zabezpečil. Ve své knize "Nová armáda" rozvinul plně svoje teorie. A my, ve vědomí nebezpečí v našem sousedství, musíme o této vážné otázce přemýšleti a jednati. Hospodářské, národní i státní důvody volají jednak po snížení nákladů, jednak po zabezpečení země. Jsme přesvědčeni, že najde se správná cesta k uskutečnění těchto snah. Nemohu než ukončiti slovy Jaurésovými: "Náš boj proti starému militarismu a válce nepramení z bázlivého egoismu otrocké zbabělosti nebo měšťácké lenosti, nýbrž chce zajistiti plnou výkonnost branného systému v pravdě populárního a defensivního, který ponese v sobě jak sílu nahromaděnou v historické vlasti, tak i ideální sílu vlasti nové, vlasti humanity, práce a práva." (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji rozpravu a ukončím schůzi; před tím učiním ještě některá presidiální sdělení.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Mondokovi, Sedorjakovi, Šafrankovi pro neodkladné záležitosti; ode dneška do pondělí dne 24. t. m. posl. Kreibichovi z rodinných důvodů; ode dne 21. t. m. do 25. t. m. posl. Mikulíčkovi; na 21. t. m. posl. dr. Šmeralovi a Mertovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se na schůze od 16. do 20. t. m. posl. Borovszky.

Byla učiněna změna ve výboru soc.-politickém. Prosím, aby byla oznámena.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců Christl. soz. Volkspartei posl. Böhra za posl. Schälzkyho.

Místopředseda Buříval: Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

4935. Zpráva výboru pro průmysl, obchod a živnosti a výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 4918) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1891 a 1994), jímž se hornické vyhledávání v těžení živic (bitumen) podřizuje obecnému zákonu hornímu.

4936. Zpráva výboru živnostenského k vládnímu návrhu zákona (tisk 4921) o kožních aukcích.

4937. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 4923), kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 17. února 1922, č. 68 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu.

Místopředseda Buříval: Podle usnesení předsednictva posl. sněmovny navrhuji, aby se příští schůze konala zítra, t. j. dne 21. listopadu 1924 o 10. hod. dopol. s

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4905) státního rozpočtu republiky

Československé a finančního zákona pro rok 1925 (tisk 4930).

Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)

Není tomu tak, návrh můj je přijat.

Končím schůzi.