To jsou ve skutečnosti důchody válečných poškozenců. Ptám se: Kdo ze zdravých lidí vychází s takovýmito nepatrnými obnosy denního příjmu? Jak může vycházeti s tímto denním svým příjmem válečný poškozenec, který je vůbec k práci neschopný a který má vyživiti sebe a rodinu z nějakých deseti nebo jedenácti korun denního příjmu, jenž mu přísluší podle zákona o požitcích válečných poškozenců. Jest pravdou, že válečným poškozencům 100%, kteří jsou tak bezmocni, že potřebují cizí péče, tento jejich důchod se zvyšuje až o 50%. Má-li tedy 100% invalida 10 Kč denně a potřebuje-li obsluhy cizí osoby, zvýší se mu jeho důchod na nějakých 13 Kč, nejvýše na 15 Kč denně. Jen u úplných slepců a ve zvláštních případech je tento důchod válečných poškozenců zvýšen dvojnásobně. Tedy místo 10 Kč má denního příjmu 20 Kč, ovšem státi se tak může jen tenkráte, dá-li k tomu svolení ministerstvo financí. V těchto případech musí tento člověk platiti z takového obnosu cizí posluhu a je zajisté hádankou, z čeho má býti živ. Probéřeme-li si tyto důchody válečných poškozenců, zajisté nemůžeme říci, že by péče státu o válečné poškozence byla přílišná. Naopak, tyto příjmy válečných poškozenců ve svých nedostatečných obnosech svědčí o tom, že stát macešským přímo způsobem stará se o zabezpečení těchto osob k práci neschopných.
S tohoto hlediska je také ještě jasnějším naše usilování o to, aby platnost hranice příjmové byla nejen prodloužena, nýbrž aby tato hranice byla také zvýšena na 6000 Kč, kterážto výše zajisté odpovídá minimálním požadavkům za dnešních drahotních poměrů. Důchody vdovské nejsou poskytovány bezpodmínečně a jsou odměřovány velmi nedostatečně. U vdov, mají-li dosíci 600 Kč důchodu, vyžaduje se snížená neschopnost ku práci alespoň 30%; vdovám aspoň s 50%ní neschopností nebo pečují-li o vlastní 2 nezaopatřené děti, mladší 16 let, přiznává se 900 Kč ročně. Úplně neschopným (100%) zvyšuje se tento důchod o 200 Kč ročně. Důchod v §u 17 zákona vytčený považujeme za naprosto nedostatečný. Požadujeme bezpodmínečný důchod vdovský 900 Kč ročně, kterýžto důchod podle našeho návrhu má býti zvýšen o 430 Kč ročně, jde-li o vdovy z 50% práce neschopné, anebo jde-li o vdovy, které pečují aspoň o 2 děti mladší 18 let. Vdovám, které jsou úplně k práci neschopny, anebo které překročily 55. rok svého věku, je bezpodmínečně nutno tento základní důchod zvýšiti o další částku 300 Kč ročně. Rovněž dosavadní sirotčí důchody nejsou zajisté postačitelnými k náležité výživě a výchově těchto sirotků. Předkládáme návrh, aby důchody sirotčí byly patřičným způsobem zvýšeny, a to na základní obnos 600 Kč ročně pro každé dítě.
Zákon o požitcích ustanovuje nejvyšší hranici součtu důchodů vdovských a sirotčích. Je to obnos 2.400 Kč ročně. Máme-li na mysli dnešní poměry drahotní, je nutno žádati, aby § 24, který tuto přípustnou hranici součtu důchodů vdovských a sirotčích ustanovuje, byl ze zákona úplně vypuštěn.
Řekl jsem, že důchody válečných slepců jsou zákonem vyměřovány dvojnásobně. To je však obnos naprosto nedostatečný a proto domáháme se návrhem dalším, aby těmto slepcům a invalidům, kteří jsou tak bezmocni, že potřebují cizí péče, základní důchod invalidní byl zvýšen o 200%, aby tento jejich příjem byl tedy trojnásobný, slepcům, kteří mají amputovánu ruku neb nohu, zvýšen byl o 250%, konečně slepcům s amputací dvou končetin neb jinou vadou a neschopností stejně závažnou důchod byl zvýšen o 300%. Tato úprava důchodů válečných slepců a invalidů, kteří jsou odkázáni na pomoc osob cizích, měla by býti podle našeho názoru pouze přechodnou. Je známo, že váleční slepci se domáhají, aby zvláštním zákonem byla upravena jejich existence a péče o ně. Nevím, jaké jsou překážky, aby nemohlo býti jednáno o tomto návrhu organisace slepecké, který je propracován a mohl by sloužiti za základ příslušnému vládnímu návrhu. Žádáme proto zvláštní resolucí, aby vláda v nejbližší době předložila návrh zákona na úpravu důchodů válečných poškozenců osleplých a osob úplně bezmocných, odkázaných na cizí péči, aby tento návrh byl zpracován s ohledem na návrhy organisace slepecké a předložen parlamentu.
Poskytování drahotních přirážek k důchodům opírá se pouze o vládní nařízení. Jsme před delším obdobím, které nutně si vyžádá udržení této 50% drahotní přirážky. Budiž proto další poskytování této 50% přirážky stanoveno přímo zákonem, aby potřeba nařízení byla vyloučena.
Je však ještě řada administrativních otázek, které tíží válečné poškozence. Tempo likvidace a výplaty důchodu válečných poškozenců je neustále vleklé. Je-li příčinou nedostatek personálu u příslušných úřadů, je povinností ministerstva soc. péče, aby se postaralo o jeho doplnění, by bylo možno tyto práce vykonávati daleko rychleji. Vždyť máme celou řadu případů, které se vlekou rok i déle, kde válečný poškozenec nemůže se dosouditi náležitého důchodu. Máme celou řadu případů, že válečný poškozenec zemře, aniž se dočká výměry svého důchodu. Je-li zde pozůstalá vdova nebo sirotci, je obtíž stejná.
Rovněž tak palčivou je otázka přihlášek o důchod válečných poškozenců. Dosavadními zákony a nařízeními byly tyto lhůty pro přihlášky neustále prodlužovány, ovšem jedné věci bylo zde opomenuto, že totiž nebylo naléháno na obecní úřady ani na politické správy, aby ve všech obcích válečné poškozence o nutnosti přihlášek náležitě uvědomily. Tak se stalo, že nejen v těchto zemích, ale zejména též na Slovensku, jest velmi značné procento válečných poškozenců, kteří ještě svých přihlášek nepodali. Mluví se o 20-25 procentech válečných poškozenců na Slovensku, v odlehlých krajinách, kteří nebyli uvědoměni o této nutnosti, a tím způsobem nárok na důchod válečných poškozenců jim propadl myslím, že jest aktem spravedlnosti, aby lhůta k přihlášení těchto válečných poškozenců byla náležitým způsobem prodloužena. Činím návrh, aby tato lhůta byla stanovena do konce roku 1925, ovšem aby při tom bylo upuštěno od jakýchkoliv podmínek vylučujících z nároků na důchod válečných poškozenců, poněvadž při dosavadním prodlužování takové vylučovací podmínky tu byly.
Akutní jest také otázka zaměstnávání válečných invalidů. Je to v prvé řadě ovšem stát, který by se měl starati o to aby váleční poškozenci našli vhodné zaměstnání ve službách veřejných. Máme tu však i soukromé podnikatele a při značném počtu válečných poškozenců jest zajisté nutno starati se všemi možnými prostředky, aby váleční poškozenci našli příslušné zaměstnání.
Již loni bylo nám tvrzeno, že ministerstvo sociální péče má příslušný návrh na povinné zaměstnávání válečných poškozenců vypracován, a zajisté není překážek, aby také tento návrh zákona byl předložen sněmovně a tak mohl být projednán. Již při loňské úpravě příjmové hranice velice bylo zdůrazňováno, že důchodu válečných poškozenců požívají mnohé osoby, které si tohoto důchodu nezasluhují. Bylo a jest neustále tvrzeno, že jest celá řada válečných poškozenců, kteří tohoto důchodu požívají neoprávněně. Od toho jsou ovšem příslušné prohlídky. Tyto prohlídky byly podstupovány znovu a znovu. Nemáme ničeho proti prohlídkám, které by se řídily požadavkem spravedlivého posouzení jednotlivých případů. Jest však v našich rukou celá řada případů, kde lékařské prohlídky byly buď povrchní anebo takového druhu, že nespravedlivým způsobem byla válečným poškozencům snížena procenta neschopnosti k práci. Ve všech těchto případech jest nutno domáhati se nápravy. Proto obracíme se k Národnímu shromáždění zvláštní resolucí, podle níž má se ministerstvo sociální péče postarati, aby se předešlo veškerému nespravedlivému taxování válečných poškozenců a zejména aby ve všech případech dělo se předvolání válečného poškozence bezpodmínečně na jeho žádost a osobní prohlídkou dala se zjistiti docela objektivně (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) skutečná jeho pracovní neschopnost. Jsou případy, kde lidem amputovaným byla citelně snížena procenta neschopnosti k práci. Myslím, když dochází k takovýmto křiklavým případům, že je oprávněno volání, aby jedenkráte v těchto prohlídkách nastala náprava.
Víme, že zde tlačíme balvan, který je těžko za dnešních poměrů uvaliti, ale při trochu objektivním posuzování otázky válečných poškozenců a při dobré vůli je možno velmi mnoho vykonati pro válečné poškozence a je možno také splniti, co je jedinou povinností státu.
Jestliže dnešní společnost dovedla uvrhnouti statisíce lidí do neštěstí, jestliže dnešní společnost dovede těmto lidem bráti existenci, ztrpčují-li dnešní společenské řády lidem život, soudím, že je nutno vykonati vše na zmírnění osudu postižených. I otázka válečných poškozenců musí dojíti svého konečného vyřízení. Doufáme, že také u nás bude jednou pochopeno: Není-li shora dostatečně dobré vůle, musíme si pomoci tlakem zdola! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Ant. Novák. Dávám jemu slovo.
Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Používám příležitosti, kdy projednává se předloha zákona o hranici příjmové, vylučující z nároku pro důchod válečných poškozenců, abych zde ve sněmovně opětně upozornil na řadu důležitých otázek, které se týkají válečných poškozenců. Je pochopitelno, že si poškozenci ze světové války zaslouží, aby jim poslanecká sněmovna věnovala svou pozornost Ten, kdo podrobně sledoval péči o válečné poškozence od počátku naší samostatnosti od r. 1918 a od dubna 1919, kdy prvým zákonem péče o válečné poškozence byla přikázána ministerstvu soc. péče, jistě přizná, že obtíže, které při tak palčivé otázce bylo nutno překonávati, byly a ještě dnes jsou velice značné. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Já bych také mohl naprosto klidně v úvodu prohlásiti, že důchody válečným poškozencům zákonem zaručené nejsou dostatečné, že minimální důchod není v té výši, aby válečného poškozence odškodnil za ztrátu ať již na zdraví, nebo za ztrátu živitele ve světové válce způsobenou. Když jsem měl v roce 1920 čest býti zpravodajem zákona, již tehdy jsem zdůraznil základnu, na které budován jest uvedený zákon. Podle platných zákonů není válečný poškozenec odškodňován za utrpení ve válce vytrpěná, neboť důchod a jiná opatření směřují jedině k tomu, aby válečný poškozenec mohl býti zařaděn znovu do společnosti a bylo mu umožněno - třebaže za svízelných a těžších předpokladů než pro zdravého člověka - aby existenčně obstál.
Laskavostí ministerstva soc. péče dostalo se mi konečných cifer, které možno považovati za přibližně nejsprávnější, třeba připouštím námitky kolegy Kučery, že ještě dnes je řada skutečných a mnohdy těžkých válečných poškozenců, kteří neuplatnili nárok na důchod ani do lhůty posledním zákonem stanovené, do 31. prosince 1923. Jsou takové případy často i v Čechách, kde by se dalo spíše předpokládati, že se nebudou vyskytovati, zejména když jde o sirotky, kde stává se to vinou poručníků a pod. Daleko více těchto případů jest na Slovensku a zejména na Podkarpatské Rusi, kde jest značný počet válečných poškozenců, kteří ne svou vinou, nýbrž vinou poměrů, ve kterých žijí, neuplatnili nároku na důchod. Slavná sněmovno, snad nebude mi vytýkáno, uvedu-li zde alespoň některá data o tom, kterak strašlivě světová válka řádila právě v českém národě a jak obrovskou daní československý národ platil svoji samostatnost. Podle poslední úřední statistiky máme v Čechách 145.741 invalidů, z nichž požívá důchodu 132.947 invalidů, 63.529 vdov, 128.676 sirotků, 60.374 předků, úhrnem 418.320. Na Moravě a ve Slezsku je 63.560 invalidů, z nich mají nárok na důchod 54.118, vdov 29.935, sirotků 66.156, předků a sourozenců 31.496; dohromady 191.147. Na Slovensku je invalidů 44.696, nárok na důchod má 41.640 invalidů, vdov 34.500, sirotků 68.500, předků a sourozenců 21.100, dohromady 168.796.
Dohromady je v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Slovensku invalidů 253.997, nárok na důchod má 228.705, vdov je 147.964, sirotků 263.332, předků a sourozenců 112.970, dohromady 778.263.
K tomu třeba připočísti ještě z Podkarpatské Rusi 7426 invalidů, 7000 vdov, 14.000 sirotků a 7000 předků, dohromady 35.927 osob; takže celkem je v Československu 814.190 válečných poškozenců. Prosím, to je počet, který jistě dokazuje, jaké utrpení a strádání zde bylo a jaké oběti byly přineseny.
Ministerstvo soc. péče vypracovalo přesný výkaz o vyplacených důchodech, které bohužel - neodpovídají skutečné potřebě. Byl bych první - a strana, ke které mám čest náležeti, jistě se mnou - kteří bychom pozvedli obě ruce, aby důchody válečných poškozenců byly zvýšeny, obzvláště důchody těžkých válečných poškozenců, slepců, vdov s několika dětmi a sirotky. Vyplaceno bylo celkem od r. 1919 do r. 1923 do 30. června 1.895,950.906 Kč na důchodech. Co se týče sociálně lékařských prohlídek, na něž náklad obnášel 151.734 Kč, jsou v jednotlivých případech oprávněny stesky, že nekonají se tak, jak toho nutnost vyžaduje. Byl bych velmi povděčen, kdyby takové případy vůbec zmizely a sociálně-lékařské prohlídky byly prováděny skutečně tím způsobem, jak toho potřeba žádá. Kde se ztráta výdělečné schopnosti zlepšila, nikdo nemůže ničeho namítati proti přiměřenému snížení důchodu, případně proti jeho zastavení; stejně je však oprávněným požadavek, aby v případě, že možnost výdělečné schopnosti se zhoršila, byl úměrně zvýšen důchod dotyčných válečných poškozenců.
Chci zvláště poukázati na administrativu. Jde tu celkem o 814.190 válečných poškozenců, kterým důchod je vyplácen. Administrativa při výplatě důchodů 1.895 mil. vyžádala si nákladu 82,563.108 Kč. Mám ten dojem, že je to nejlacinější úřadování v celé naší veřejné správě. Jsou tu ovšem mimořádné těžkosti, a ten, kdo často přichází ve styk s válečnými poškozenci, jistě měl příležitost vyslechnouti četné stesky, proč to neb ono příliš dlouho trvá. V řadě případů snad jednotlivci zaviňovali různé nedostatky, ale ke cti úřednictva ministerstva sociální péče a zemských úřadů i okresních úřadoven budiž zde konstatováno, že vykonali velký kus práce za poměrně malý náklad. To v naší administrativě nenalezne vůbec porovnání, neboť nutno míti na zřeteli, jak velmi těžká a obtížná jsou různá zjišťování atd. Státní likvidatura jen vypisuje, popisuje a nemá tak těžké úkoly, jako měly úřady ministerstva sociální péče. Práce ta při takovém velikém počtu důchodů byla vykonávána velmi levně A já bych šel ještě dále a řekl byl naprosto otevřeně a upřímně - ovšem v druhých úřadech státních to namnoze není také lepší že tam řada poctivých pracovníků pracovala za naprosto nedostatečné mzdy a v dřívějších dobách v nezdravých místnostech.
Budeme povděčni, bude-li v dozírné době zkoncována výplata důchodů podle novely. Bratislavská a brněnská úřadovna je úplně hotova, v Praze je zpracován materiál do 80%. Zdá se mně, pokud jako nepřímý pozorovatel tuto otázku sleduji, že je asi 20% těch, jimž je potřeba vypláceti důchod podle novely. Nejvýše potřebným jeví se, aby se vyplácely urychleně doplatky. Na druhé straně bych si přál, aby v případech zvláštního zřetele hodných, kde to zákon připouští, odepsány byly eventuelní přeplatky, které vznikly tím, že zákon nemohl býti prováděn okamžitě, když vstoupil v platnost, a řada osob požívala ještě dřívější podpory vyživovací a kdy podle zákona neměla nároku na důchod, který se rovnal výši podpory vyživovací. Žádná závratná suma to nebude, ale u celé řady těchto chudáků nutno počítati s každým haléřem.
Ještě několik málo poznámek. Jistě jsme litovali, že při letošním rozpočtu snížena byla položka na péči charitativní. Důchod zákonem zaručený přirozeně snížen býti nemůže, třebaže nyní je nadlepšován 50%ní drahotní přirážkou. Domnívám se, že nebude nikoho, kdo by žádal, aby v dozírné době se přikročilo ke snížení této drahotní přirážky, poněvadž lze si domysliti, jaké by to mělo následky. Používám dnešní příležitosti, abych se mohl zmíniti o zákonu, který zaručuje důchod gážistů, a kde se jeví určité nesrovnalosti v neprospěch pozůstalých po gážistech. Právě dnes, před chvílí, byl mi ve sněmovně sdělen tento případ: Poddůstojník, četař dřívější doby, odešel na vojnu. Doma měl známost a měl rodinu, nemanželské děcko. Stalo se mu to neštěstí, že byl povýšen na důstojnického zástupce a padl ve válce. Kdyby byl padl jako četař, jeho nemanželské děcko mělo by nárok na důchod sirotčí. Protože však padl jako gážista, nemá jeho nemanželské děcko tohoto nároku. Takových případů, pokud mám zjištěno, je u nás přes 400. To je křiklavá nesrovnalost; nepatrná oprava zákona by odstranila tuto bolestnou křivdu. Budu velmi povděčen, když ministerstvo národní obrany povšimne si mého námětu a v tomto směru také předloží novelu zákona, aby křivda, která byla a je páchána ještě dnes na nevinných dětech, byla odstraněna. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Slavná sněmovno! Když už dnes hovoříme o otázkách válečných poškozenců, musím opětně poukázati na řadu celkem známých otázek, již několikráte s tohoto místa přednesených. Při poslední debatě o válečných poškozencích jsem poukazoval, kde by se dala situace válečných poškozenců částečně zlepšiti; v četných případech k nápravě nedošlo. Zvláště křiklavé případy v tomto směru jeví se nám na Podkarpatské Rusi. Je všeobecně známo, že vedle péče zákonné, podle které zaručuje se důchod válečnému poškozenci podle ztráty výdělečné schopnosti, souběžně jsou zde práce ve směru charitativním, aby bylo napomáháno válečnému poškozenci, aby byl zařazen do hospodářského života. Dělalo se to různým způsobem. V prvé řadě, a asi nejvíce, zaopatřením trafik a některých licentovaných živností. Pokud jde o trafiky, zdá se mi, že přibližně asi 16.000 - cifru přesnou nevím bylo jich vyvlastněno v tak zvaných zemích historických, takže pomalu nebude v jednotlivých obvodech finančních úřadů již mnoho trafik, které by mohly býti vyvlastněny podle platných předpisů, které stanoví, že trafika má býti vyvlastněna tomu, kdo není existenčně na jejím výnosu závislým, že přednostní právo má stát atd.
Ale dosud se setkáváme s případy, kde by bylo třeba pomoci. Záleží to na úřadech, podléhajících ministerstvu železnic. Mám takový případ z těchto dnů v Ústí n. Orl.. Velmi zámožný restauratér na nádraží jest držitelem trafiky, o niž žádá vdova s několika dětmi. Finanční úřady jsou ochotny trafiku jí předati. Ona potřebuje několik m2 místa - poněvadž v nádražní budově místa není - vedle nádražní budovy, aby si tam mohla postaviti stánek, prodávati doutníky a zachrániti existenci svých dětí. Než slavné ředitelství železniční, místo aby vyhovělo prosbě ubohé vdovy, pošle jí prostě tento ferman: "Žádost vaše se zamítá a pošlete nám 2 koruny na kolek, poněvadž žádost vaše nebyla kolkována."
Takové případy by se nemusely vyskytovati, kdyby bylo poněkud více citu a pochopení u onoho vysokého úředníka, který jedním škrtem péra tuto záležitost vyřídil. Měl přece pamatovati na to, že zde ničí existenci třeba chudičkou, která zde mohla býti vytvořena, aniž by se bohatému nájemci nádražní restaurace v nejmenším ublížilo. Takové jednání bolí a dráždí. A tu bych žádal o poněkud více smyslu, poněkud více pochopení.
Jsou zde ještě některé otázky, na které považuji za svou povinnost upozorniti. Bylo zde mluveno o zákonu o povinném zaměstnání válečných poškozenců. Organisace válečných poškozenců žádá zákon takový, ač je přesvědčena, že zákon ten nebude a není žádným elixírem, který odstraní všecky křivdy a bolesti válečných invalidů. Ale zmíněná organisace se domnívá, že zákon ten alespoň několika lidem může částečně umožniti existenci. Podle informace je zákon ve své podstatě již hotov. Prosím ministerstvo sociální péče, aby uvedený zákon předložilo v době pokud možno nejkratší, aby mohl býti projednán a brzo se stal skutkem.
Jest zde ještě palčivá otázka, která je v určité souvislosti se zákonem o povinném zaměstnávání válečných poškozenců. Je to otázka invalidů-státních zaměstnanců. Nebude jistě sporu o tom, že stát v prvé řadě má povinnost, aby tam, kde státní zaměstnanec invalida svědomitě koná svou povinnost, také ho chránil. Zákonem zaručeno dosud to není. Existují v tom smyslu resoluce. Když jsem před určitou dobou o takové resoluci referoval, kladl jsem velký důraz na to, aby resoluce v tomto slavném sboru přijímané, nezůstaly kouskem potištěného papíru, nýbrž aby byly náležitě respektovány. S díky kvituji, že řada úřadů snaží se, aby válečné poškozence zbytečně nepropouštěla, nešikanovala. Jiné jednání považuji za nemoudré. Týká se to zejména ministerstva Národní obrany, kde v určitých případech, ne snad vinou nadřízených nejvyšších úřadů, ale v oblastech místních vojenských velitelství, je invalida šikanován proto, že ten či onen invalida se nelíbí svému představenému nebo že nemá onoho vojenského drillu, na který je nadřízený důstojník zvyklý. V jistých případech se stalo, že invalida dostal i výpověď, a bylo třeba zákroku se strany poslaneckých kruhů, aby tato křivda na ubohé oběti světové války páchána nebyla. Po této stránce prosím, aby vždycky byl brán zřetel na to, že váleční poškozenci si zaslouží určitých ohledů a ochrany. Víme dobře, že náš stát, budovaný na troskách Rakouska za poměrů mimořádně těžkých, nikdy nebude moci zaručiti důchod invalidům v té výši, jaký poskytuje nepatrnému počtu svých válečných poškozenců Amerika. Ale podíváme-li se do Německa a sledujeme-li péči o válečné poškozence v poraženém Německu, musíme přiznati, že v určitých případech Německo je před námi a že po této stránce máme hodně co činiti, abychom se mu vyrovnali.
My nemáme ještě dnes náležitě vybudovaného útulku pro těžké válečné poškozence, kde by nalezli záchrany, třebaže v řadě ústavů ministerstva soc. péče váleční poškozenci jsou léčeni. Přál bych si velmi vroucně, kdyby se nám podařilo vybudovat alespoň jeden vzorný invalidní dům, jako je na příklad v Zemuni, který by mohl sloužit za vzor všem ostatním státům v Evropě. Víme sice, že Jugoslavie dluhuje svým válečným poškozencům 300 mil. dinarů podle platných zákonných předpisů, které mají značné vady a nedostatky, ale tomu, co je v Jugoslavii dobrého, jistě rádi se přiučíme, abychom prospěli obětem světové války.
U nás váleční poškozenci se sdružují v organisaci a usilují, aby za pomoci a součinnosti Státního pozemkového úřadu, který rozděluje šlechtickou půdu, získali vhodné objekty, na kterých by bylo možno umístit a zajistit opět část obětí světové války. Nepředstavuji si to však tak, jako jsme letošního roku viděli kolonie našich legionářů na Slovensku, které mají sice některé přednosti, ale také velké vady a nedostatky. V tom směru je třeba postupovat velmi promyšleně, aby vyhovělo se úkolu, který tímto způsobem jest sledován.
Kdyby bylo v našich silách a bylo možno zvýšiti důchody těžkých válečných poškozenců, vdov a sirotků, nebude nikoho mezi námi, kdo by se proti tomuto požadavku postavil. Víme, že zákon, podle kterého vyměřují se důchody válečných poškozenců, nevyhovuje úplně, ale žádáme aspoň, aby byl prováděn do všech důsledků, aby s urychlením skoncována byla novela a vyplaceny doplatky, ale aby také vdově, v případě, že se znovu provdává, bylo vyplaceno zákonné odbytné v době pokud možno nejkratší.
Požadavky válečných poškozenců zasluhují v každém směru pozornosti. Je tudíž třeba, aby nejenom stát, ale také obce konaly svoji povinnost a snažily se, aby pokud síly stačí, bylo pomáháno v prvé řadě těžkým válečným poškozencům, vdovám a sirotkům. Kdyby bylo v nějaké formě možno vyhověti oprávněnému požadavku o prodloužení lhůty k přihláškám, zvláště tam, kde se jedná o sirotky, bez jejichž viny byl jejich nárok promlčen, prosím, aby znovu se uvažovalo, zdali po této stránce jest možno něco učiniti. Jde tu zejména o značný počet pozoruhodných případů na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Ještě jiné ožehavé otázky je třeba se dotknouti na Podkarpatské Rusi. Před dvěma roky již jsem žádal na finančním referátě v Užhorodě, aby konečně bylo přikročeno k vyvlastňování trafik, které z 99 procent jsou v rukou zámožných lidí. A do dnešního dne na příklad v Mukačevu ze 60 trafik mají 3 trafiky váleční poškozenci a všechny ostatní trafiky drží lidé, kteří i bez nich mají existenci zajištěnu. Přirozeno, že váleční poškozenci na Podkarpatské Rusi těžce to cítí, když tu pozorují určitou nespravedlnost v postupu oproti poškozencům v zemích historických.
Považoval jsem za svoji povinnost, abych upozornil na tyto nedostatky, a prosím velmi snažně ministerstvo sociální péče, aby v dozírné době drahotní přirážky vůbec snižovány nebyly, aby zákon o povinném zaměstnávání válečných poškozenců urychleně byl předložen, aby byly vyplaceny doplatky podle novely a aby odbytné vdovám bylo poukazováno rychleji, než posud! To jsou celkem naše přání. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Dalšie slovo má paní posl. Podzimková.
Posl. Podzimková: Slavná sněmovno! Jako oba páni řečníci přede mnou i já jsem opravdu ráda, že nedojde k novému snížení příjmové hranice pro válečné poškozence, neboť mezi válečnými poškozenci je tolik bídy a nemocí, že bylo by to pro ně velkým neštěstím. Péče o oběti války v poválečné Evropě je z nejtěžších problémů vůbec a možno s určitostí říci, že potrvá celou jednu generaci i u nás. Když minulého roku ve dnech 13. a 14. října konal se sjezd válečných poškozenců, který byl vlastně mohutným výkřikem obětí války ke státu o pomoc, užasla celá veřejnost nad tím, co trápení a nouze je v řadách válečných poškozenců. Tisk všech stran byl za jedno, že péči o válečné poškozence dlužno prohloubiti a rozšířiti. Každý, kdo shlédl ten čtyřtisícový průvod, byl okamžitě přesvědčen, že povinností kulturního lidstva je vybudovati Svaz Národů v takovou instituci, která by samojediná soudila rozepře mezi státy, a ne aby rozhodovaly zbraně, děla, strojní pušky, otravné plyny a jak se všechny ty nástroje na vraždění lidí jmenují.
Sbratření národů v Evropě musí býti heslem všech vedoucích státníků, aby nedošlo již k novému vraždění, ke tvoření nových nešťastných obětí války, o něž se pak nemůže žádný stát řádně postarati. Pokrokové ženy v Československé republice proto v ohromné většině chápou šlechetnou snahu našeho ministra zahraničí pana dr. Beneše, sledujíce jeho práci ve prospěch evropského míru s vděčností a radostným zájmem. Bohužel obáváme se, že kultura lidstva stále ještě neubírá se správnou cestou, že sobecké choutky a nacionální zášť jmenovitě Germánů a Maďarů, budou tak dlouho ohrožovati evropský mír, dokavad všeobecně nebude více respektováno právo mateřské, dokavad ženy jako matky nedomluví se se sestrami celého světa na odstranění války a zločinu vraždění.
Ze zprávy rozpočtového výboru dovídáme se, že vláda vydala celkem během pěti let pro válečné poškozence skoro dvě miliardy včetně s nákladem na úřady. Co prospěšného mohlo býti vykonáno těmito sumami na poli kulturní a sociální péče o chudé, kdyby bylo nastalo nové uspořádání Evropy cestou nekrvavou. Jakkoliv je to obrovská suma, přece naprosto nestačila, aby zcela zabezpečila oběti války.
Na loňském sjezdu mimo jiné bylo zdůrazněno před zástupci vlády, že v žádném stá tě evropském nejsou hranice příjmové omezovány pro válečné poškozence. Konečně lze toto opatření pochopiti. Všichni známe, že před 6 lety začali jsme hospodařiti takřka z ničeho. Šetrnost musí býti heslem státní správy i tam, kde lze k tomu přistoupiti jen s těžkým srdcem. Nechci se proto dovolávati skvělých vzorů Francie a Anglie. Chápu, že jsou to státy od věků samostatné, bohaté, nicméně dovolím si slavnou sněmovnu upozorniti, že váleční poškozenci těžce nesou, že položka na mimořádnou péči pro válečné poškozence pro rok 1925 snížena byla o celých 5,400.000 Kč, takže dnes má ministerstvo sociální péče k použití pouhých 3,600.000 Kč. Toť velmi malá část pro tu ohromnou armádu více než 600.000 válečných poškozenců, jež má ministerstvo sociální péče na starosti. A přec mimořádná péče o válečné poškozence, toť jediná a hlavní pomoc, jež v případech nejkrutější bídy okamžitě vypomáhá. Invalidé správně usuzují, že důchody tak nepatrné, jichž požívají, nemohou býti jich jedinečným zaopatřením, nýbrž umožnění zaměstnání je to hlavní, oč musí usilovati, a proto položka na mimořádnou péči má pro ně tak velikou důležitost.
Poskytování bezúročných půjček je pro ně nezbytné k získání samostatné existence. Pro stát není to spojeno se ztrátami, ježto jsou důchody zabezpečeny. Předloni došlo ke zrušení podpůrného oddělení u zemské úřadovny v Karlíně a nyní dojde k zastavení podpůrné činnosti o více než polovinu. Na sta a tisíce lidí bylo vráceno řádnému životu v okolnostech, kdy už nikdo nedoufal v nápravu a zlepšení jich existence. Dnes jest skoro vyloučeno povolovati ve větším rozsahu půjčky do živností a trafik, což je jediným správným řešením invalidní péče, neboť znamená to nejen existenci pro válečné poškozence, ale i odbřemenění státu. (Tak jest!) Dosažením hranice příjmové za rok ztrácí nárok na důchod a půjčku musí splatiti. Bude nutno odmítati téměř všechny žádosti o mimořádnou péči i v případech největší bídy. Nebude lze hraditi pohřebné za invalidu nebo vdovu, ošacení pro úplné sirotky, podporu pro slepce nebo invalidu na lůžko upoutaného či vdovu nemocnou s 5 až 6 dětmi.
Veliké jsou stížnosti do mnohých okresních finančních ředitelství na venkově. U všech těchto úřadů musí si úředníci býti vědomi, že jsou tam proto, aby sloužili zájmům státu a ne bohatým trafikantům a skladníkům předválečným. Dá-li se trafika válečnému poškozenci, zabezpečí se tím on i jeho rodina a stát má o břemeno méně, neboť mu nemusí vypláceti rentu. (Tak jest!)
Nikdo si nedovede představiti, co dá práce vymoci trafiku válečnému poškozenci. I když ji dostane, není ještě vyhráno. Starý skladník či trafikant odevzdá svůj majetek rodině a přes noc je z něho takový chuďas jako válečný poškozenec. Tím dokáže, že závisí existenčně na trafice a různými cestami už se mu podaří, aby dostal trafiku znovu.