Obchodní smlouvy a základ jejich vyjednávání jest dán vždy potřebou, která se jeví, nebo se obnovuje smlouva nová s novými podmínkami, které buď státy jinými tím, že vypovídají obchodní smlouvy, nebo se strany státu našeho, který se snad cítí býti poškozen v některých složkách výrobních a vypovídá smlouvy sám, jsou sjednávány a podklad jest jim dán určitou dohodou s dotyčnými interesenty.
Stát náš od svého počátku uzavřel obchodní smlouvy, snad již se 30 nebo ještě více státy a právě poslední dobou sjednáváme obchodní smlouvy s těmi státy, které jsou v našem bezprostředním sousedství; je to také pro nás důležité, aby byly sjednány tyto smlouvy. Mám na zřeteli obchodní jednání s Polskem, které jest právě navázáno a které nejen po stránce obchodní, nýbrž i po stránce právní má vytvořiti snesitelnější poměry a atmosféru ve styku se sousedním slovanským státem. Doufáme, že tato smlouva, která, jak jsem řekl, je navázána a která má vésti k určité dohodě nejen na poli hospodářském, nýbrž, pokud se týče přátelštějších styků s tímto slovanským státem, bude uskutečněna.
Zájem našich výrobních kruhů ve spojení s Polskem a Maďarskem jest nepopíratelný. Je známo, že při jednání s Maďarskem naskytují se určité obtíže. Vidíme, že tam i mezi vyjednavateli se strany maďarské jeví se určitý rozpor mezi zástupci zemědělských a průmyslových kruhů. Maďarsko samo, které k nám dováží bez cla svoji produkci v zemědělství, zdráhá se poskytovati právě s ohledem na odpor svých průmyslových kruhů určitých výhod našemu průmyslu. Zde ovšem jednání, jak se zdá, bude těžší a snad delší, ale máme naději, že i zde dojde k dohodnutí, které by sloužilo ku prospěchu obou těchto států, tedy nás i Maďarska.
Se zřetelem k těmto důvodům opakuji návrh, který jsem již byl uvedl, totiž aby této osnově zákona o zmocnění vlády, aby ona mohla s prozatímní platností vyhlašovati obchodní smlouvy, dostalo se ústavního schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji za výbor zahraniční p. posl. Hrušovskému.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Slávna snemovňa! Zahraničný výbor pripojuje sa k usneseniu výboru pre záležitosti priemyslu, obchodu a živností a v súhlase s týmto výborom odporučuje posl. snemovni Národného shromaždenia, aby prijala predlohu zákona o prezatýmnej úprave obchodných stykov s cudzinou nezmenene tak, ako bola výborom predložená.
Priebehom jednania v zahraničnom výbore povstaly pochybnosti ohľadne trvania tejto smluvy. Je síce termínovaná platnosť tohoto zákona do 30. júna 1925, lenže behom tohoto času môžu byť uvedené v platnosť smluvy s neohraničenou dobou trvania. Druhý paragraf síce hovorí, že vláda je povinná obchodné smluvy uvedené podľa tohoto zákona v prezatýmnu platnosť ihneď predložiť Národnému shromaždeniu k pojednávaniu, vlastne k ratifikovaniu, ale stáva sa, ako sa stalo aj v minulosti, že niektoré smluvy zostaly Národným shromaždením nevybavené, takže je týmto platnosť týchto smlúv prakticky prevádzaná do nekonečna.
Je ovšem možné, že každý člen tejto snemovne, každý člen Národného shromaždenia môže navrhnúť sám prostredníctvom iniciatívneho výboru, aby pojednávanie smluvy bolo dané na denný poriadok Národného shromaždenia. Jestliže väčšina iniciatívneho výboru takýto návrh odmietne, samo sebou sa rozumie, že bárs i v úmysle negatívnom, ale predsa sa prejaví vôľa zástupcov ľudu, tedy väčšiny parlamentu ohľadne merita veci samej.
Dôležité je, aby tento návrh zákona bol prijatý, pretože už v minulosti pre nedostatok jeho predloženia, poneváč predchádzajúci zákon vypršal 1. februára 1924, nemohly byť uvedené niektoré už uzavrené smluvy v platnosť, ako to poznamenal môj predrečník pán referent výboru pre záležitosti priemyslu, obchodu a živností, a tým ztratili sme práve nedostatkom možnosti uviesť v platnosť všetky výhody, ktoré pre nás vyplývajú hlavne zo smluvy obchodnej, uzavrenej s Itáliou. Poneváč sme v jednaní s niektorými súsednými štáty, s ktorými máme práve veľmi dôležité obchodné styky - je to Maďarsko, Rakúsko a Poľsko - je nutné, aby bola možnosť bez ohľadu na to, či tieto smluvy budú ratifikované v dohľadnej dobe, všetky výhody, ktoré z týchto smlúv pre naše národohospodárstvo plynú, uviesť v platnosť.
Priebehom debaty, rozvinutej pojednávaním tejto predlohy zákona, vyvinula sa veľmi zaujímavá diškusia v zahraničnom výbore vôbec o obchodnej politike a o základných smerniciach obchodnej politiky nášho štátu. Jednotliví rečníci bez výnimky konštatovali, že nemáme ešte dohodnutých pevných línií obchodnej politiky a tento nedostatok spôsobuje aj to, že nie je možné častokrát jednotlivým stranám sa dohodnúť ohľadne ratifikácie tej alebo onej smluvy. S niektorej strany sa vytýkalo, že nemáme upravené colné tarify Československej republiky a že niet tu základu, podľa ktorého by bolo možné vyjednávať so súsednými štáty. Naproti tomu druhí rečníci poukazovali, že je tu možnosť, že je tu systém istého kontingentovania a je tu systém zákazu, ktorý umožňuje, aby mohlo byť jednané s jednotlivými štáty, s ktorými chceme obchodnú smluvu uzavrieť.
Zákon sám hovorí vo svojom §e 1, že obchodné smluvy zjednané v dobe od 1. februára 1924 do 30. júna 1925 majú byť ujednané na tom základe, že sa cudziemu štátu za primerané vzájomné výhody poskytujú tiež úľavy z ciel platného autonomného colného tarifu alebo iné úľavy. Tedy zásadou obchodnej politiky našej, ovšem za veľmi nedostatočnú označenou je, že má sa jednanie o obchodné smluvy diať na základe poskytovania primeraných vzájomných výhod.
Doporučujem za zahraničný výbor, aby poslanecká snemovňa prijala túto osnovu zákona v tom znení, ako jej bola predložená vládou a ako ju v nezmenenom znení tiež doporučuje prijať výbor pre záležitosti priemyslu, obchodu a živnostní i výbor zahraničný. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Kaufmann a Kreibich.
Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 25 minut.
Jsou námitky? (Nebyly.)
Námitek proti tomu není. Návrh můj je přijat.
Dávám slovo prvému řečníku, jímž je pan posl. Kaufmann.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Máme před sebou vládní návrh na nový zmocňovací zákon, na nové zmocnění k mnoha jiným, na nichž jsme se již v této sněmovně usnesli, nový zmocňovací zákon ke zmocnění, usnesenému v poslední době, zřizovati státní policejní úřady, slučovati a rušiti, resp. odlučovati obce na Slovensku, překládati soudce, a nesmíme zapomenouti ovšem ani posledního zmocnění, které bylo v této sněmovně usneseno před 24 hodinami, totiž rozděliti 170 a 250 milionů Kč, které jsou zařazeny v úřednickém zákoně pro úpravu úřednických platů. Vedle toho všeho platí ještě bez konečné lhůty zmocňovací zákon o válečném hospodářství. Dožíváme se zmocnění za zmocněním, a zmocnění a stálý výbor, to jsou známky našeho parlamentarismu, to jsou známky našeho režimu. Jistě netvrdíme příliš mnoho, prohlašujeme-li, že těmito zmocněními a činností stálého výboru řádí absolutismus hůře a nezakrytěji než v nejhorších dobách ve starém Rakousku §em 14.
V novém zákonu v §u 1 se vláda zmocňuje, aby se souhlasem presidenta republiky vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení uváděla v platnost obchodní smlouvy sjednané s cizími státy v době od 1. února 1924 do 30. června 1925. Tážeme se, zda tento nový zákon jest nutný, zda toto zmocnění musilo býti uděleno. A musíme na to odpověděti: nikoli! Za těch pět let od převratu bylo jistě dosti možnosti ve formě smluv uzavříti všechny obchodní smlouvy, jichž by vyžadovalo naše národní hospodářství. Dosti jsme se toho napřipomínali, poukazujeme jen na to, že svobodné odborové organisace německého odborového svazu v Československu již r. 1919 byly přesvědčeny, že nesmírně velký průmysl v našem státě jen tehdy má možnost života, zajistí-li se mu dostatečně velká a koupě schopná odbytiště. Vycházejíce z těchto myšlenek, byli to důvěrníci dělnictva, kteří se přičinili v srpnu 1919 o svolání ankety u ministerstev veřejných prací, jíž se zúčastnili zástupci všech ministerstev a také ministerstva obchodu. Tenkráte jsme vedle mnoha jiných bodů, které by byly důležité pro obnovu našeho národního hospodářství, vznesli také požadavek, aby byly co nejdříve uzavřeny aspoň prozatímní obchodní smlouvy s nástupnickými státy a se státy, které byly naším nejdůležitějším odbytištěm, především s Německem, Italií a Polskem. Již tenkráte zástupci ministerstva obchodu svou odpovědí ukázali, že nebyli způsobilí zmoci hospodářskou situaci, danou utvořením státu, a tím, že velký průmysl zůstal v hranicích našeho státu. Zástupce ministerstva obchodu dělal si z toho dosti úštěpků, když jsme mu vytýkali, že nebyly uzavřeny obchodní smlouvy především s nástupnickými státy. Zástupce tohoto ministerstva prohlásil, že nechápe, co chceme, neboť již vyjednává o obchodní smlouvy s Francií, Španělskem, Portugalskem, Australií, Jižní Amerikou atd. Tedy již roku 1919 jsme připomínali, již tehdy jsme vyzývali ministerstvo obchodu, aby učinilo všechny přípravné práce k uzavření obchodních smluv s hospodářskými oblastmi pro nás nejdůležitějšími. Proniknuti obavou, že vláda bude trvati na tak osudné uzávěře surovin, na zvýšení autonomního celního tarifu, vedoucím k celní válce, na své osudné měnové politice, vůbec na úplné negaci životních nutností pro nás a pro naše národní hospodářství, již tehdy jsme také žádali, aby se u jednotlivých odborových ministerstev utvořily poradní sbory ze zástupců zájemníků, především však průmyslu a dělnictva. Tomuto přání bylo sice částečně vyhověno, takový poradní sbor byl zřízen, avšak jak v prvním období, tak také po druhém jmenování nebyl nic více a nic méně, než dekorační sbor, který snad měl ukázati cizině, jak jsme moderní a jak jsme jiné státy svými zařízeními předstihli. Avšak držitelé moci v tomto státu, vlády bez výjimky, nechtěli uznati a také neuznali, že po rozbití hospodářského území starého Rakousko-uherského mocnářství musí zahájiti zcela jinou politiku, musí se zcela jinak orientovati a vyvinouti zcela jiné úsilí, aby zmírnili nebo napravili škody a újmy způsobené rozbitím tohoto hospodářského území. Staletým vývojem se spojily zdroje surovin, výrobní stroje a výrobní místa, přirozené komunikace a odbytiště ve velké hospodářské území, které vybudováno ještě umělými komunikacemi, dalo základ pro naše hospodářství a vývoj našeho průmyslu, dalo základ pro živobytí statisíců, ba milionů dělníků. Toto těleso bylo zhroucením starého Rakouska rozbito a roztrháno. Velká část bývalého odbytiště našeho průmyslu, který jsme nyní sdružili v Československu, stala se cizinou; nové státní hranice, celní závory, šikany při dovozu a vývozu, národní záští, které zachvátilo držitele moci v tomto státě proti sousední cizině, toto rozdělení ještě přiostřily a dnes máme sice ohromné množství technicky dokonalých a vysoko stojících výrobních závodů, avšak druzí mají jednak naše zdroje surovin, jednak naše odbytiště, od něhož jsme nyní odloučeni. Místo aby se roku 1919 ihned obnovily staré svazky a vyhovělo se projevenému přání, aby naše vztahy byly úžeji navázány obchodními smlouvami a aby se naší výrobě a našemu průmyslu opatřila odbytiště a možnost, aby náš průmysl byl tak rychle, jak jen možno, plně zaměstnán, setrvalo se na staré politice isolace tak dlouho, až velká část tohoto odbytiště byla znovu rozdělena a pro nás ztracena. Když jsme při různých jiných otázkách poukazovali, že mírové smlouvy jsou na újmu našemu národnímu hospodářství, že jsou pro nás okovy a že nás tísní, pak se zcela určitě nemůže ani vláda ani naše ministerstvo obchodu dovolávati mírových smluv, poněvadž přes jejich jinak špatný obsah ponechávaly dostatečnou možnost hospodářského sblížení, vzájemného hospodářského doplnění, hospodářského spojení a spolupráce. Avšak čeští státníci, jednotlivé vlády a také vládci panujícího národa nedbali ve svém velikášství momentu v mírových smlouvách, který se jim snad zdál nepatrný, malichernými spory o hranice, šikanováním zvláště států, které byly odkázány na důležité suroviny od nás - poukazuji zde zvláště na Rakousko a náš někdejší vývoz uhlí do Rakouska - sousední cizinu, která má pro nás jako odbytiště zcela zvláštní význam, neučinili si přátelskou, nerozsívali tam přátelství, nýbrž nepřátelství. Tyto státy se nyní zbavily záští, které odsud vycházelo, otevřely dveře jiným průmyslovým státům a ty nyní dobyly tohoto odbytiště, obávám se, že trvale pro svůj průmysl, a staré hospodářské svazky, které nás spojovaly s těmito územími jako odbytištěm, jsou trvale přetrhány. Velkoprůmysl československého státu, který náležitě opatrován a náležitě podporován, mohl tento stát v krátké době hospodářsky značně povznésti, ba mohl z něho učiniti hospodářského mocenského činitele, jest částečně na vymření a částečně pro národní trýznění a nesnesitelná daňová břemena nucen se vystěhovati a tento vystěhovalý průmysl jest novou těžkou konkurencí pro nás. Proto se nyní naše národní hospodářství zmítá jako loď bez kormidla. Celých pět let uplynulo nevyužito a ani z těžké katastrofy let 1922 a 1923 nepřiučila se vláda tohoto státu ničemu. Setrvává se na staré hospodářské politice a ani dnes ještě se nesnažíte navázati s nejbližší, nejdůležitější cizinou řádné vztahy obchodními smlouvami a tak nás očekává opět nová krise, nová nezaměstnanost a hospodářská deprese. Podle našeho mínění měla sněmovna dosti času, náš ministr věcí zahraničních honil se od jednoho hlavního města ke druhému, často pro méně důležité věci, než co pro nás znamenají naše obchodní smlouvy. Avšak s tohoto mí ta se musíme především co nejostřeji ohraditi také proti tomu, že se při tomto návrhu právě tak jako při mnohém jiném zároveň ruší platnost §u 64 ústavní listiny, v němž se výslovně praví, že obchodní smlouvy smí ratifikovati jen sněmovna, že i zde jest sněmovna vyřazena a že se ponechává vládě na vůli, uváděti v platnost obchodní smlouvy s příslušnými dodatky a zvláštními úmluvami. Ani pro tento absolutní moment nerozhoduje potřeba našeho národního hospodářství, nýbrž zájmy několika malých zájemnických skupin. Viděli jsme to nejzřetelněji při uzavření obchodní smlouvy s Italií, která jest již ratifikována a jíž se tento návrh netýká. Obchodní smlouva s Italií byla již uzavřena, resp. předložena, dne 1. března a čeští agrárníci dovedli tehdy především jiným protáhnouti a zdržeti ratifikaci, sabotujíce ji až do konce září. Ostatní koaliční strany tuto sabotáž klidně přijaly. Rozumíme tomu: ruka ruku myje; dnes sabotuje jedna skupina, příště druhá skupina koalice a z toho se také resultuje rychlé vyřízení mnoha důležitých zákonů a mnoha důležitých otázek pro naše národní hospodářství. Dne 18. srpna byla uzavřena dodatečná dohoda k obchodní smlouvě s Francií. Musíme se tázati, proč i tato dohoda, ač již uplynuly 3 měsíce, nebyla ještě sněmovně předložena? Dne 27. listopadu byla uzavřena smlouva s Rakouskem, první obchodní smlouva, která byla uzavřena se státem, majícím pro nás hospodářsky větší význam. Již před tím jsem se zmínil, že se usiluje uzavříti obchodní smlouvy s odlehlejšími zeměmi i se zeměmi, které mají pro nás jako odbytiště menší význam, že však jako první stát má pro nás význam Rakousko, kam můžeme na základě obchodních smluv prodávati větší část výroby, resp. výměnou zboží upraviti vzájemný poměr. K Rakousku a Německu však, na něž klademe zcela zvláštní váhu, poněvadž oba tyto státy samy spotřebují 40-45% naší výroby a poněvadž naopak také to, co odbíráme z průmyslu v těchto státech, rovná se asi vývozu; právě pokud se týče uzavření obchodních smluv chovali jste se téměř lhostejně, nepokusili jste se ani urychliti obchodní smlouvy s oběma těmito státy, důležitými pro naše národní hospodářství. Snažili jste se navázati obchodní styky se západem, s Francií, se zeměmi, jejichž dovoz a vývoz u nás činí 3, 3 1/2 nejvýše 4%. Aby se poskytovaly výhody, aby se při uzavírání obchodních smluv zaváděly doložky nejvyšších výhod, abychom se pokud možno nejvíce pokusili odstraniti v tomto směru politiku vysokých ochranných cel, jest jistě nejen v zájmu našeho národního hospodářství, ale i v zájmu dělnictva tohoto státu. Avšak po zkušenostech, jichž jsme nabyli, musíme na tom trvati, aby dělnictvo bylo přibráno ke spolupráci. Vidíme, že se právě Německo v poslední době podrobně zabývá touto otázkou, nechati při uzavírání obchodních smluv spolupůsobiti dělnictvo nebo jeho důvěrníky, přibírati je jako znalce a experty a vedle zástupců průmyslu nechati je prakticky spolupracovati jako lidi, kteří přede všemi ostatními dovedou lépe přezkoumati sociálně-politické návrhy, mající zcela zvláštní význam pro konkurenční boj na světovém trhu, kteří je dovedou posouditi a prohlédnouti jako jiní. Žádáme rovněž spolupráci odborových organisací při uzavírání obchodních smluv a při pracích k tomu potřebných. Především však žádáme od vlády úcty k ústavě. Od nás žádáte, abychom měli v úctě ústavní zákony, které jste usnesli a vypracovali bez nás v kusé sněmovně, v tak zvaném revolučním Národním shromáždění. Žádáme také od vás, abyste činili totéž. Činem, který pášete tímto návrhem, nedbáte nejdůležitějších zásad ústavního zákona a rušíte je, vyřazujete sněmovnu a dáváte vládě plnou moc, která je v rozporu s ustanoveními a podmínkami ústavního zákona. Žádáme, aby konečně jednou byla již učiněna přítrž porušování práva, které se zde neustále páše, nechcete-li se dožíti toho, že bychom i my nedbali zákonů, poněvadž ani vy sami nechováte k nim náležitou úctu.
V rozpočtové debatě a v rozpravě o návrzích, týkajících se státních úředníků, jsme vám již ukázali, že nejsme ochotni klidně přijímati porušování práva v této sněmovně, k němuž dochází stále častěji a častěji. Ukazujeme na to, aniž bychom se tím chlubili, že říkáme pánům ministrům pravdu do očí, jaké stanovisko zaujímáme k jednotlivým otázkám. Poukazujeme na tyto věci nikoliv, abychom mluvili k ministrům, kteří, jak vidíte, obyčejně nejsou přítomni, nebo si zcela prostě nevšímají ani nejostřejší a nejpřísnější kritiky a nejostřejších výčitek, ale poukazujeme na tyto věci, abychom poskytli veřejnosti možnosti, nahlédnouti hlouběji do parlamentního ústrojí, aby hlouběji nahlédla do toho, co se zde nazývá demokracií a co se v tomto státě nazývá parlamentarismem. Neohlašujeme také každých 24 hodin revoluci s novým heslem, jak to včera opět učinili naši přátelé na nejkrajnější levici. Velká slova, výpad kolegy Kreibicha proti naší frakci zahájil tento revoluční akt. Konec tohoto revolučního aktu byl smích galerie. Můžete nás napadati a plivati po nás, jak chcete, (Výkřiky.) lidi, kteří z ohlášené obstrukce a hromadné akce ulice činí pomocnou akci pro pana předsedu vlády, který jest v těžkých rozpacích, a kteří provádějí parlamentní revoltu tím, že zachovávají přísnou presenci, aby vůbec umožnili, aby sněmovna byla způsobilá se usnášeti, jak se včera ukázalo, nebéře vážně ani galerie.
Na konec mám učiniti z rozkazu našeho klubu prohlášení, že návrh, který jste podali této sněmovně, poněvadž znamená nové zmocnění vlády, odmítáme. Žádáme, aby obchodní smlouvy byly projednány podle ústavy. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. Kreibich.
Posl. Kreibich: Paní a pánové! Podle §u 64 ústavní listiny potřebují obchodní smlouvy souhlasu Národního shromáždění. Ústavní listina také nezná zákonů s platností prozatímní a zákonů s platností definitivní. Z toho důvodu rozdaná předloha odporuje ústavě. Tato předloha znamená, že Národní shromáždění vzdává se jednoho ze svých nejdůležitějších práv ve prospěch vysoké byrokracie. To je tím příznačnější, že tu jde o jednu z nejdůležitějších otázek tohoto státu, který jakožto stát průmyslový celou svou hospodářskou existencí odkázán je na zahraniční obchod. Obchodní politika rozhoduje o osudu tisíců dělníků tohoto státu, rozhoduje o tom, zda tito dělníci najdou práci, či budou hladověti v nezaměstnání. A tu ponechávají vládně-socialistické strany úplně volné pole vysoké byrokracii, o které vědí, že je úplně ve vleku kapitalistů a agrárníků. Vliv pracujících vrstev na obchodní politiku státu bude tedy zcela odstraněn.
Tato předloha je také špatným důkazem tak zvané konsolidace republiky, o které nám vláda a koalované strany už léta stále povídají. Bylať přece vynucena tím, že tento parlament se ukázal nezpůsobilým k vyřizování obchodních smluv a k řešení otázky obchodní politiky vůbec. V důvodové zprávě k vládní předloze je uveden známý příklad celně-tarifní smlouvy s Italií, která byla uzavřena 1. února t. r., parlamentem vyřízena však teprve 27. října t. r., kterýmžto protahováním byl značně poškozen průmysl Československé republiky a prodlouženo uměle zdražení jižního ovoce vysokými cly. Tytéž vládně-socialistické strany, které vždycky tak vzorně poslouchají rozkazů měšťáckých stran - viz přijetí předloh o almužnách a zbídačení státních zaměstnanců - a které pro každé slovo kritiky proti měšťáckým stranám bývají kárány jako neposlušné děti, jak jsme viděli v debatě zahraničního výboru, titíž vládní socialisté neměli ani odvahy, ani síly zlomiti odpor agrárníků proti obchodní smlouvě, uzavřené vlastní jejich vládou. Jenom nátlak průmyslníků udělal konec agrárnické sabotáži. Tyto obtíže svědčí o tom, že vládní koalice ani v tak důležité otázce obchodní politiky státu nemá pevného programu. Právě proto také tento parlament není schopen plniti své povinnosti v této otázce. Čím dále, tím více se ukazuje, že tato vládní koalice je jednotná a pevná jenom v postupu proti pracujícím vrstvám. Ve všech jiných důležitých otázkách žije tato koalice, žije tento vládní systém pouze ze samých provisorií. Podivná to politická konsolidace!
Nemůžeme samozřejmě hlasovati pro tuto předlohu. Její přijetí vládní koalicí kvitujeme jako účelný a přesvědčivý příspěvek k našemu tvrzení o zbankrotování celého tohoto demokraticko-parlamentárního systému, podaný nám samými zástupci tohoto systému. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Debata je skončena. Závěrečné slovo uděluji zpravodaji panu posl. Hrušovskému.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! So strany rečníkov prihlásených k debate bola výtka robená proti predlohe vládnej o tomto zmocňovacom zákone po stránke ústavnoprávnej. Odvolávajúc sa na § 64 ústavnej listiny rečníci vyzdvihovali tu okolnosť, že ústavná listina nariaďuje ratifikovanie obchodných smlúv Národným shromaždením.
V §e 1 tejto predlohy i v §e 2 je výslovne uvedené, že vláda je povinná obchodné smluvy uvedené podľa tohoto zákona v prezatýmnu platnosť predložiť bezodkladne Národnému shromaždeniu. Jestliže vláda žiada si zmocňovací zákon, tedy to neznamená, že by chcela obísť povinnosť predloženia smlúv k ratifikovaniu, ale jedine to, že chce uviesť tieto v platnosť, aby mohly výhody z týchto smlúv vyplývajúce byť bezodkladne využitkované v prospech národného hospodárstva tohoto štátu.
Ústavná listina nič nehovorí o tom, že by nebolo možno obchodné smluvy uviesť skôr ešte pred ich ratifikovaním v platnosť. Pán posl. Kreibich hovorí, že zmocňovací zákon je už podľa podstaty svojej nedemokratickým činom a že týmto sa znemožňuje vliv robotníckej triedy na obchodnú politiku, na obchodné smluvy. Pán posl. Kreibich ale pri tom zabúda, že nie je to prvý zmocňovací zákon tohoto druhu, vie dobre, že toto je predĺženie zmocňovacieho zákona, že prvý zmocňovací zákon o úprave obchodných stykov s cudzinou bol vynesený roku 1919 pod číslom 637 Sb. z. a n., a poslanci, ktorí sú dnes v strane komunistickej, hlasovali za tento zmocňovací zákon, ktorého priamym pokračovaním a tohože znenia je aj predloha zákona, ktorú vláda predložila dnes Národnému shromaždeniu.
Doporučujem preto, aby posl. snemovňa prijala predlohu zákona tak, ako bola výborom zahraničným predložená. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, p. posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Vážená sněmovno! V debatě, která vznikla při projednávání tohoto zákona, byly činěny některé výtky. Mám úmysl obírati se zejména výtkami, které zde přednesl p. kol. Kaufmann, který uváděl především výtku v tom směru, že při jednotlivých ministerstvech mají býti zřízeny poradní sbory, které by byly při sjednávání obchodních smluv s to, naše vyjednavače svými odbornými poradami podporovati. Já již ve svých úvodních vývodech jsem poukázal na to, že naši vyjednavači jak před vyjednáváním samým, tak i při vyjednávání jsou ve styku s našimi průmyslovými a obchodními kruhy a se souhlasem jejich sjednávají všechny obchodní smlouvy s cizinou, poněvadž jinak bez zřetele na potřeby našeho průmyslu, na jeho stav a také na potřeby našeho hospodářství vnitřního každé takové sjednávání obchodních smluv nemělo by žádného významu. Tedy požadavku nebo přání, aby poradní sbory při jednotlivých ministerstvech byly zřízeny za tím účelem, aby naši vyjednavači byli náležitým způsobem informováni o potřebách našich složek výrobních, tímto opatřením, které u nás existuje, jest dostatečně vyhověno.
Vedle toho poukázal p. posl. Kaufmann k tomu, že dnes u nás v republice jsou jiné poměry, než byly za Rakouska, že tenkráte vzhledem k rozsáhlosti říše měl náš průmysl již sám sebou větší odbytiště, nežli je tomu dnes, a stýskal si, že dnes při sjednávání různých obchodních smluv staví se větší obtíže a těžkosti našim vyjednavačům v cestu. Tedy přiznávám, že i po této stránce kol. Kaufmann měl pravdu, ale ovšem tím, myslím, není vinna nynější naše vláda, nýbrž jsou tím vinny poměry, které byly vyvolány převraty z r. 1918 a které také jaksi vytvořením menších říší a zanecháním u nás četného průmyslu, který v našem území je osazen, zúžily oblast, která pro náš průmysl jako odbytová oblast dříve byla širší, než je dnes. Těžkosti, které sjednávání obchodních smluv a obchodním stykům se zahraničím staví se v cestu, zaviněny jsou také poválečnými poměry, které u různých států vytvořily nové podmínky a nové hospodářské poměry; vždyť u nás v naší republice nemáme také autonomního celního tarifu, na jehož základě bychom sjednávali obchodní smlouvy. Máme ještě dosud řízení povolovací, které ovšem ministerstvo obchodu ve spojení s ministerstvem zahraničí snaží se odbourávati a upravovati tak, abychom co možna nejvíce se přiblížili k tomu, abychom autonomní celní tarif mohli zříditi. Ale dokud nebudou urovnány poměry hospodářské, obchodní a výrobní států sousedních a dokud nepřiblíží se poměrům normálním, není jaksi možno do té doby odbývati je výtkou, že by vláda sama tyto věci byla zavinila. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Jestliže kol. Kreibich poukazoval obzvláště k tomu, že se zde přehlíží potřeba našich pracujících vrstev, mohu naopak konstatovati, že právě se zřetelem k tomu, abychom mohli vykázati zaměstnání co největší, abychom mohli dáti našemu průmyslu možnost výdělku a práce, je potřebí, aby obchodní smlouvy byly sjednávány, a tím je také dostatečný důvod pro to, aby vážená sněmovna dala tomuto zákonu ústavní schválení. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Poněvadž osnova má toliko čtyři paragrafy, nadpis a úvodní formuli, dám hlasovati o celé osnově najednou, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)
Námitek není, zůstane tedy při tom, jak jsem prohlásil.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to je se všemi jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění panem zpravodajem navrženém, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila tuto osnovu ve čtení prvém.
Druhé čtení dám na pořad schůze ještě dnešní, jestliže bude přiznáno podle §u 55 jedn. ř. této osnově zkrácené projednávání.
Nyní budeme jednati o odst. 4, jímž je: