Při této příležitosti rád bych, slavná sněmovno, se zmínil o problému výměnku. Výměnek jest, jak známo, stará instituce, která se vyvinula ve sféře práva agrárního zvláště v Čechách a v Německu. U východních a jižních Slovanů, jakož i u národů románských není výměnek vžit. Výměnkem řeší se v zemědělství otázka částečného starobního pojištění formou svépomoci. Má však řadu nevýhod, které volají po odstranění. Jednou z největších jest, že poskytuje starobní zaopatření k tíži nového hospodáře, což vede často k smutným případům. I proti naturální formě výměnku byly vznášeny časté námitky. V důsledku těchto nevýhod bylo a jest namnoze žádáno, aby výměnek odstraněn byl cestou zákonnou a nahrazen starobním pojištěním. Také touto otázkou podrobně jsme se ve výboru zabývali. Výsledek zkoumání tohoto problému jest, že nelze výměnek zrušiti, zvláště pokud jde o výměnek naturální, že však je nutno, aby při reformě našeho občanského práva byla instituce výměnková podrobena nové úpravě. V zemích historických je celkem asi 53.000 výměnkářů. O část jich bude postaráno zákonem o zaopatření přestárlých, u ostatních nutno v prvé řadě upraviti používání výměnku peněžního, zvláště tam, kde byl stanoven v době předválečné.
Daleko značnější obtíže činila při tomto zákoně definice invalidity. V dosavadním našem zákonodárství je jich několik. V pojištění úrazovém za invalidního považován ten, kdo následkem podnikového úrazu stal se neschopen práce. V dělnickém pojištění sociálním se za invalidního považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu vydělává. To je t. zv. invalidita pracovní, výdělková. V pojištění pensijním jest nezpůsobilým k výdělku, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nemůže dále zastávati povinnosti svého posledního zaměstnání pojištěním povinného.
Žádná z těchto definicí nemohla však býti převzata do předložené osnovy, ježto nevyhovovala potřebám okruhu osob, pro které toto pojištění má býti zavedeno. Vládní návrh v §u 53 obsahoval ustanovení, která členům výboru sociálně-politického zdála se býti příliš tvrdá. Bylo proto rozhodnuto ustanovení tato změniti v tom směru, že ztráta výdělková má býti úžeji spjata s pojištěncem a s jeho osobní činností v podniku nebo zaměstnání.
Poněvadž však při invaliditě jedná se o stav trvalý, bylo nutno vyjádřiti, že pouze ten, kdo pro trvalou nemoc, která pravděpodobně nebude vyléčena před uplynutím jednoho roku, je neschopen výdělku, považuje se za invalidního, kromě příčin ležících v jiné vadě tělesné nebo duševní. Tímto způsobem nutno chrániti jak pojišťovnu, tak pojištěnce před těmi případy, kde by se jednalo o krátké nemoce, zejména proto, že tento zákon neobsahuje vybudované nemocenské pojištění. Domáhali jsme se ho ve všech poradách. Měli jsme na mysli vybudování tak zv. léčebné péče, poněvadž dobře víme, že na venkově způsobuje léčení velké obtíže a velké náklady. Ale přišlo se k poznání, že zavedením léčebné péče zvýšila by se pojistná prémie téměř o 100 Kč ročně, což je pro domkáře a živnostníka v této době zatížení nesnesitelné. Bylo proto nutno spokojiti se s prohlášením, že rozšíření zákona o léčebnou péči a poskytování léků provede se po zkušenostech, které budou v prvních letech učiněny s pojištěním invalidním, v rámci tohoto zákona. Poukazuji však na to, že samostatní zemědělci mohou se dobrovolně pojistiti u zemědělských nemocenských pokladen. Pro živnostníky umožňuje § 114 živ. řádu zřizování t. zv. pokladen mistrovských.
Také při důchodu vdovském (vdoveckém) byla odstraněna podmínka, která vyžadovala, aby výnos z podnikání nebo zaměstnání zemřelého manžela klesl pod jednu polovinu průměrného výnosu posledních tří let. Důchod vdovský je arciť přiznáván pouze vdově invalidní. Nebylo možno splniti přání, aby každá vdova měla nárok na důchod vdovský, ježto není pro takové opatření úhrady. Bude povinností příštího snažení, aby tato sociální potřeba byla splněna. Ježto podle prakse v pensijním pojištění není obtížné prokázati invaliditu u osob starších 65 let, možno míti za to, že vdovy, které se dožijí věku 65 let, budou požívati vdovského důchodu. To byly podstatné otázky, které bylo rozřešiti výboru soc.-politickému.
Výměra důchodů všech je konstruována tak, že každý důchod bez státního příspěvku, o kterém se zmíním později, skládá se z částky základní a částek zvyšovacích. Tato forma pevné částky základní a proměnných částek zvyšovacích byla převzata z dělnického pojištění sociálního. Základní částka důchodu invalidního a starobního činí 500 Kč, částky zvyšovací u těchto důchodů činí za každý příspěvkový měsíc 3 Kč 20 h. Tedy teprve po třinácti letech pojištění činí zvyšovací částky tolik jako částka základní. Na tom je viděti veliký sociální význam základní částky důchodu, která má těm, kteří brzo po vstupu do pojištění stali se invalidními, alespoň částečně umožniti, aby důchod jim přiznaný zmírnil hospodářskou katastrofu, do které je neschopnost ku práci uvrhla. Podobný úkol má také státní příspěvek k důchodu.
Další předností této konstrukce důchodu invalidního a starobního jest jednoduchost, se kterou si každý pojištěnec může vypočítati výši důchodu, na který má nárok. Zvyšuje to značně důvěru jak k ústavu pojištění provádějícímu, tak i k zákonu samotnému. Jako příklad uvádím, že důchod starobní neb invalidní po třech letech pojištění činí bez státního příspěvku 615 Kč 20 h, po deseti letech 884 Kč, po dvaceti letech 1.229 Kč 60 h, po třiceti letech 1.613 Kč 60 h, po čtyřiceti letech 1.997 Kč 60 h a po čtyřicetipěti letech 2.189 Kč 60 h, tedy bez příspěvků státních.
K důchodu invalidnímu a starobnímu náležejí příplatky na děti, které činí za každé dítě jednu desetinu důchodu. Tato dávka má zvýšiti příjem oněch důchodců, kteří pečují o děti mladší 17 let. O důležitosti těchto příplatků není zajisté sporu.
Další jednoduchost a zřetelnost konstrukce důchodů záleží ve způsobu vyměřování ostatních důchodů, to jest vdovských a sirotčích. Činí totiž důchod vdovský prostě jednu polovinu důchodu zemřelého pojištěného manžela. Podobně důchod sirotčí pro jednostranně osiřelé dítě činí jednu pětinu důchodu zemřelého rodiče, po případě u oboustranně osiřelého dítěte dvě pětiny tohoto důchodu. Důchod sirotčí poskytuje se do 17 let.
Tyto poloviny u důchodu vdovského a pětiny při důchodech sirotčích jsou počítány jak z částek základních, tak z částek zvyšovacích a činí tudíž základní částka důchodu vdovského 250 Kč, základní částka důchodu jednostranně osiřelého dítěte 100 Kč a základní částka důchodu oboustranně osiřelého dítěte 200 Kč. Zvyšovací částky důchodu vdovského činí 1·60 Kč za každý příspěvkový měsíc a podobně u důchodů sirotčích zvyšovací částky činí za každý měsíc, po který jich zemřelý rodič byl pojištěn, 0·64 Kč u jednostranně osiřelého dítěte, po př. 1·28 Kč u oboustranně osiřelého dítěte.
Kromě důchodů, které jsou nejdůležitějšími dávkami přiznávanými podle tohoto zákona a jsou vypláceny po dlouhou řadu let, jest ještě podle §u 65 vypláceno odbytné, jehož účelem jest, aby v případě, kdy není pozůstalým vyplácen důchod vdovský nebo vdovecký, byla vyplacena určitá peněžitá částka. To může nastati jednak, zemře-li pojištěnec před uplynutím čekací doby, a pak je vyplaceno pozůstalým odbytné v té výši, jako by byl zemřelý býval pojištěn plných 36 příspěvkových měsíců, to jest 615·20 Kč; jednak zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby a nezanechá-li invalidní vdovy, nebo zemře-li důchodce a nezanechá invalidní vdovy. Zanechá-li pojištěnec nebo důchodce sirotky, kteří mají nárok na vyplácení důchodu, je přece vypláceno pozůstalým odbytné. Tedy zemře-li pojištěnec nebo důchodce po čekací době 36 měsíců, je vypláceno odbytné v každém případě kromě těch, kdy zanechá invalidní vdovu. Odbytné je vypláceno ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, a činí tedy po 5 letech pojištění 653 Kč 60 h, po 15 letech 1.037 Kč 60 h, po 25 letech 1.421 Kč 60 h a po 40 letech 1.997 Kč 60 h, ať byl důchod vyplácen jakkoli dlouho. Poněvadž byly vyslovovány obavy, ježto důchod vdovský je podmíněn invaliditou, že v mnohých případech bude pojištěnec platiti dlouhou řadu let příspěvky a zemře, aniž dosáhl nároku na jakýkoli důchod pro sebe a aniž pozůstalí by měli nároku na důchod vdovský nebo vdovecký, rozhodl se soc.-politický výbor zavésti novou dávku ve formě příplatku k odbytnému pro tyto případy. Tento příplatek bude stoupati tím způsobem, že po 11 letech pojištění bude činiti 5%, po 15 letec pojištění 25%, po 30 letech pojištění 100%, po 40 letech pojištění 150% odbytného. V číslech absolutních to znamená, že odbytné i s tímto příplatkem bude činiti po 20 letech pojištění 1.844 Kč 40 h, po 30 letech pojištění 3.227 Kč 20 h, po 40 letech pojištění 4.994 Kč, a zemře-li pojištěnec dokonce po 45 letech pojištění, aniž požíval důchodu, a není po něm nároku na důchod vdovský (vdovecký), bude vyplaceno pozůstalým 6.021 Kč 40 h. Doufám, že tato nová dávka přispěje značně k získání sympatií pro pojištění sociální mezi zemědělci a živnostníky.
Ke všem důchodům, jak jsem již uvedl, poskytuje stát příspěvek ve výši částky základní, t. j. k důchodu starobnímu a invalidnímu příspěvek 500 Kč, k důchodu vdovskému 250 Kč, k důchodu jednostranně osiřelého dítěte 100 Kč a k důchodu oboustranně osiřelého dítěte 200 Kč. K příplatkům na děti a k odbytnému se státní příspěvek neposkytuje. Přihlížíme-li k těmto státním příspěvkům, činí důchod invalidní po 3 letech pojištění celkem 1.115 Kč 20 h, po 5 letech 1.192 Kč, po 10 letech 1.384 Kč, po 40 letech 2.536 Kč, a po 45 letech 2.728 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Důchod vdovský bude činiti po 5 letech 536 Kč, po 10 letech 692 Kč, po 20 letech 884 Kč, po 30 letech 1.076 Kč a po 40 letech 1.268 Kč, pro vdovu, jejíž manžel byl 45 let pojištěn, bude činiti důchod 1.364 Kč.
Aby bylo možno poskytovati tyto dávky, je nutno od pojištěnců vybírati pojistné, ježto pojišťovna provádějící toto pojištění je založena na principech rovnováhy příjmů a vydání. Jak značná bude potřeba pro vyplácení důchodů pojišťovnou osob samostatných, je patrno z toho, že ve 4. roce bude potřebí sice jen 4 3/4 milionu Kč na vyplácení důchodů, ale již po deseti letech od účinnosti zákona bude zapotřebí 136 a 1/2 mil. Kč, po 15 letech přes 300 mil. Kč a po 20 letech přes 400 mil. Kč. Kdežto v sociálním pojištění zaměstnanců jsou pojištěnci rozděleni v několik tříd s různým pojistným podle zásady, že čím jsou větší příjmy pojištěncovy, tím je schopen více odváděti na pojistném, nebylo možno tuto zásadu provésti v pojištění osob samostatně hospodařících.
Důvody, které vedly k zavedení jednotného pojistného, byly velice vážné. Nejen to, že zavádíme nové pojištění, při kterém nemáme žádných vzorů, jako tomu bylo u dělnického pojištění, což samo o sobě je vážným důvodem pro volbu co nejjednoduššího systému, ale také zjišťování, do které třídy ten který pojištěnec by byl zařazen, bylo by značně obtížné, a také proto, že neznáme věkového rozvrstvení osob náležejících do těchto skupin pojištěnců. Ježto však placení 22 Kč měsíčně by mnohým pojištěncům bylo mnohdy velice obtížné, je na ně pamatováno v odst. 3. §u 85 tím ustanovením, že zemědělská rada nebo obchodní a živnostenská komora (na Podkarpatské Rusi zemědělský referát civilní správy) může navrhnouti vládě, aby pro určité vrstvy pojištěnců jejího obvodu smělo býti použito také pojistné sazby 12 Kč měsíčně. Dávky poskytované za toto pojistné budou asi poloviční. Je-li zavedeno pojištění povinné, následuje jako nutný předpoklad, že bude opravdu zaplaceno všechno pojistné, s nímž pojišťovna podle zákona je oprávněna počítati. U pojištění dělnického stačí ke splnění této podmínky hrozba, že pojistné bude vymáháno exekucí na zaměstnavateli, jenž podle zákona ručí pojišťovně za celé pojistné, tedy i za polovinu připadající na pojištěného zaměstnance. V původním vládním návrhu zákona bylo ustanovení, že v případě nedobytnosti pojistného od pojištěnců samostatně hospodařících rozvrhne se nezaplacený obnos přirážkou k dani pozemkové nebo výdělkové v tom kterém berním obvodu.
Soc.-politický výbor neschválil tohoto opatření. Uznal sice jednomyslně, že pojistné musí býti placeno správně, ale má za to, že v nejkrajnějším případě stačí exekuční vymáhání příspěvků, jak tomu jest u veřejných daní a dávek. Pojištění má v každém jednotlivci vyvolati vlomí, že on sám ze svého výdělku tvoří fond, z něhož bude zaopatřen a že je tedy povinen sám si uhrazovati pojistnou premii. Ukáže ostatně prakse, jak se opatření toto osvědčí.
Pojistné budou vybírati obvodní úřadovny a odváděti centrálnímu ústavu, jehož hospodářství je předepsáno částí čtvrtou, oddílem druhým, předloženého zákona. Ukládací politika tohoto ústavu bude míti velký význam národohospodářský, ježto systém průměrné premie vyžaduje hromadění kapitálu, aby pozdějšího jich výnosu mohlo býti použito k úhradě důchodů. Je-li stav jmění Pojišťovny osob samostatných na konci prvního roku 1 1/2 miliardy, roste stále, takže v 10. roce činí 3 miliardy, v 20. roce přes 5 miliard a v 30. roce přes 6 miliard Kč. Tyto obnosy nejsou ovšem odňaty národnímu hospodářství. Těmto peněžním úsporám bude odpovídati úspora reální, neboť, jak lze doufati, výroba se bude věnovati statkům, které se schovávají do budoucna, t. j. investicím, jež zdvihají výkonnost práce a produktivitu národního hospodářství. Vidíme na př. na sociálním pojištění německém již dlouhá léta prováděném, jak účelně a k veřejnému prospěchu ukládá své kapitály. Vedle půjček na př. na stavbu rodinných domků, nemocnic a ozdravoven, chorobinců atd., jež činily do r. 1921 149 milionů marek, bylo poskytnuto na zlepšení půdy, zavodňování, zalesňování, stavbu cest a pod. 134 milionů marek do roku 1921.
Návrh zákona dovoluje ukládati jmění v tuzemských cenných papírech, v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí, nebo v zápůjčkách na takové papíry, dále v investičních zápůjčkách státu, zemím, župám, okresům a obcím anebo v zápůjčkách jimi zaručených, zvláště v zápůjčkách ke zvelebení zemědělství, živností a obchodu.
Bude-li půjčovati Pojišťovna osob samostatných veřejným svazům a tyto svazy použijí peněz těch k investicím, které také všeobecnou výrobnost zvyšují, znamená to pro národní hospodářství velký zisk.
Je zřejmo, že Pojišťovna osob samostatných bude používati podle směrnic v návrhu zákona udaných jmění svého ve prospěch osob, pro něž bylo toto pojištění utvořeno, a tak může povznésti výnosnost půdy zemědělské na př. podporováním meliorací a přispěti k rozkvětu živností. Úspory, jež jsou svěřeny sociálně-pojišťovacím ústavům, nebudou ležeti ladem, nýbrž vraceti se budou četnými cestami zase zpět národnímu hospodářství a zúrodní i umožní výrobu. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Vedle toho může býti volného jmění pojišťovny upotřebeno k tomu, aby vedle léčebné péče byla prováděna nebo podporována opatření, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků.
Jest jasno, že rozumným prováděním zákona může býti vykonáno velmi mnoho dobra, zvláště ve vrstvách drobných zemědělců a živnostníků.
Ve výboru bylo jednáno také o starobním zaopatření žurnalistů. Stav tento, pro veřejnost a národ tak významný, zasluhuje si jistě, aby při tvoření pojišťovacích zákonů bylo na jeho příslušníky pamatováno, zvláště, když mnozí z nich v práci novinářské zešedivěli a hledí dnes s obavou do své budoucnosti.
Ministr sociální péče dr. Winter prohlásil, že nedávno přijal zástupce žurnalistických organisací, s nimiž otázku starobního zabezpečení projednal. Bylo usneseno, aby se opatřil materiál o počtu a věkovém složení žurnalistů i jejich rodin. Jakmile se tak stane, bude řešeno starobní zaopatření žurnalistů v rámci přesahujícím pojištění pensijní. Že k tomuto zaopatření přispějí vydavatelstva listů, považuji za samozřejmé, neboť z úmorné práce žurnalistů mají nejen zisk morální, ale i hmotný. Vyslovuji přání, aby starobní pojištění žurnalistů stalo se skutkem v době nejbližší.
Pokud jde o soudnictví, je do návrhu zákona převzato podstatné ustanovení ze zákona o pojištění dělnickém s tím rozdílem, že vyloučena jest účast živlu laického. Soudnictví budou tedy vykonávati soudcové z povolání u zvláštního pojišťovacího soudu a u vrchního pojišťovacího soudu.
Velmi důležitým jest ustanovení, kdy oba zákony o sociálním pojištění vejdou v život. Původně bylo stanoveno, že jak účinnost zákona o pojištění dělnickém, tak účinnost zákona tohoto nastane v současnou dobu. Účelem tohoto ustanovení bylo, zajistiti osobám samostatně hospodařícím, že dělnictvo a jeho politické strany neztratí zájmu na uskutečnění pojištění osob samostatných, jakmile budou míti pojištění svoje hotovo. Tohoto účelu bylo nyní dosaženo. Pojištění osob samostatně hospodařících stává se skutkem a jde pouze o to, aby podstatným snížením daní a dávek, zabezpečením výroby zemědělské i živnostenské a rychlým zjištěním statistickým, zvláště s ohledem na poměry slovenské a v Podkarpatské Rusi, bylo umožněno zákon aktivovati. Ježto nelze předem stanoviti, jaké doby bude třeba ke splnění těchto podmínek, usnesl se soc.-politický výbor, že den, kdy zákon o pojištění osob samostatných nabude účinnosti, bude stanoven vládním nařízením.
Může se tak státi v době kterékoli, zvláště když v §u 145 zmocňuje se ministr sociální péče, aby v dohodě s resortními ministry jmenoval přípravný sbor k provedení zákona tohoto i k provedení zákona o pojištění dělnickém. V tomtéž smyslu vyslovuje se i resoluce, která ve výboru byla schválena.
Pro případ, že pojištění dělnické bude aktivováno dříve, schválena byla ve výboru další resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby předložila osnovu zákona, podle kterého bude pojišťovně osob samostatně hospodařících vyplacena k účelům pojišťovacím částka, kterou by stát ušetřil tím, kdyby tento zákon z důvodů, které jsem již sdělil, uveden byl v život později než pojištění zaměstnanců.
Jako zpravodaj kladu značnou váhu na resoluci, kterou se vláda vybízí, aby s největším urychlením předložila osnovu zákona o reformě daňové a o snížení daní, aby tak zemědělskému a živnostenskému stavu bylo umožněno platiti pojistné tímto zákonem stanovené. V úvodu své řeči poukázal jsem, že jedině obavy před hospodářskými důsledky zákona způsobují mezi zemědělci jisté váhání a spory o tom, je-li zákon nutný či nikoli.
Poukazuje se právem na to, že je nutno v prvé řadě zabezpečiti zdravou rentabilitu naší výrobě, provésti ochranu středních vrstev a snížiti těžká břemena daňová, aby pojištěnci z výnosu své práce mohli si řádným placením premií zabezpečiti starobní a invalidní zaopatření.
Vláda plní tímto zákonem další část svého programu. Zákonem tímto zvyšujeme nároky veliké části obyvatelstva vůči státu.
Má-li býti toto sociální opatření udrženo, musí dojíti v prvé řadě ke zvýšení produkce, neboť jen ta tvoří hodnoty a poskytuje záruku, že dílo tak velké bude trvale udrženo. Jsem přesvědčen, že vláda zrovna tak, jako splnila své slovo v otázce sociálního pojištění, splní i požadavky, na nichž má životní zájem všechen zemědělský lid a celý stát. Je to v prvé řadě požadavek ochrany zemědělské výroby před cizí konkurencí a úprava věcí daňových. Musíme si býti vědomi, že konkurenční schopnost zákony o sociálním pojištění nezvyšujeme, nýbrž snižujeme a že je tudíž třeba hledati cestu ke zvelebení naší výroby a soutěživosti a tím cestu k udržení exportu na cizí trhy. Učiníme-li to v loyální spolupráci, upevníme důvěru celého národa v koaliční program vlády a důvěru v čestné závazky, které si státotvorné strany daly, když program jejich práce byl stanoven.
Zákon o pojištění osob samostatných je dílo veliké. Má v sobě značné hodnoty mravní, protože učí solidaritě a mluví k zdravému člověku slovy: Pamatuj včas na své stáří a na svou invaliditu. Nezapomeň, že člověk přestárlý, byť by celý svůj život poctivě pracoval, nemá-li zabezpečení na stará kolena, stává se přítěží společnosti. Pamatuj, že každá skýva chleba bývá v takových případech oplakána. Nezapomeň, že sebe menší důchod, který ti bude zabezpečen, posílí tvou hospodářskou neodvislost a poskytne možnost k spokojenému dožití zaslouženého odpočinku.
Vývoj sociálního pojištění v cizině i u nás před válkou nedál se vždycky drahami, určovanými úvahami odbornými, nýbrž byl často veden hledisky politickými. To platí na př. o vzniku sociálního pojištění v Německu, kde v letech osmdesátých minulého století vznikalo pod vedením Bismarkovým sociálně-pojišťovací zákonodárství z důvodů politických a s ohledem na zesílení státní pospolitosti nově založené říše. Také vývoj sociálního pojištění v bývalém Rakousku od Körbrova programu až k Beckově osnově byl určován převážně vlivy politickými. Chci věřiti, že u nás při tvoření velikého díla rozhodoval v prvé řadě ohled na zájmy lidu, na jeho spokojenost a na zvýšení jeho životní úrovně.
Starobním pojištěním chceme posíliti hospodářskou stabilitu drobných a středních vrstev. Tím zvýší se jejich pracovní schopnost, což znamená větší výrobu hospodářských statků, zvýšení celkového důchodu občanstva a tím i zvýšení jeho blahobytu. Zákon stává se skutkem přes veškeré obtíže, které problému tomuto stavěly se v cestu. Stává se skutkem v důsledku pevné vůle vrstev, pro které starobní a invalidní pojištění jest určeno.
Jen přesvědčení o dobrém díle, k němuž položili jsme základy, mohlo vésti k vytčenému cíli a jen vědomí, že zákon stane se v budoucnosti dobrodiním pro statisíce zemědělců a živnostníků, vedlo nás k práci, která nechť přinese dobro nejen vrstvám lidovým, nýbrž i zájmům státním.
Končím a jménem soc.-politického výboru navrhuji, aby zákonu tomuto dostalo se ústavního schválení. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Přiznám se, že k dnešnímu svému zpravodajskému úkolu přistupuji s určitou pietou. Jde o zákon, jímž vedle vrstev státně zaměstnaneckých, zabezpečených pensí, vedle pensijního pojištění soukromých úředníků, vedle invalidního a starobního pojištění zaměstnanců mají býti také živnostníci a zemědělci zabezpečeni pro případ invalidity a stáří.
Stavba sociálně-reformních opatření má tím býti doplněna a vyhověno tak dlouholetému volání osob samostatně hospodařících, aby i ony účastny byly dobra, které plyne z pojištění pro těžké případy života. Potřeba tohoto zabezpečení ukázala se ihned v té době, kdy malému výrobci nebylo možno přes jeho vysilující a dlouhodobou práci vydělati tolik, aby zabezpečiti mohl sebe, svoji rodinu a své stáří. Mohl a může uhájiti, ve většině případů, jen holou existenci, a to ještě nedostatečnou, a po dobu, kdy je k práci schopen a práci má. Jakmile však tuto schopnost ztratí, ať úrazem, vysílením nebo stářím, nastává u něho nedostatek se všemi důsledky vyčítání rodiny, nedostatečné péče veřejného chudinství, a často i žebrota.
Náš stát přes všecky pochybnosti a obavy zasluhuje uznání, snaží-li se následkům těžkého hospodářského života čeliti a ohrožené vrstvy zabezpečovati. Snaha tato má a musí býti uznána a podporována, a byť nebylo ještě dnes pochopení a vděku, v budoucnosti se jistě dostaví.
V čem různé ty pochybnosti a obavy spočívají, známe všichni. V placení pojistného vidí se pouze nové břemeno a vyslovovány jsou obavy, že za tyto peníze obdrží toho pojištěnec málo nebo nic. Pohltí to prý úřednictvo a jiné potřeby. Určené stáří pro dosažení starobní renty 65 let je prý příliš vysoké, málo kdo prý se ho dočká, invalidní renta je těžko dosažitelná a vdovy jsou se svými nároky omezeny.
Námitky tyto jsou upřílišněny a proto neopodstatněny. Žádati, aby se neplatilo nic nebo málo a aby nároky chránily plně před každým případem úrazu a neschopnosti k výdělku, toho bude snad možno dosáhnouti někdy v daleké budoucnosti, státním zaopatřením, dnes však se zřetelem na hospodářské poměry a státní finance je to vyloučeno. Kdo by to zaplatil? A někdo by to zaplatiti musil! Musíme proto počítati s tím, že každé podobné zaopatření a zabezpečení vyžaduje obětí, a tak je tomu v tomto případě. Pojišťovna tato bude ústavem sama o sobě a pro sebe, musí své potřeby hraditi a převzaté závazky a nároky sama plniti. Uložte jí více, než může snésti, než čemu může dostáti, na co jí nestačí prostředky, a konec bude jistý. Kdo by si to chtěl vzíti na odpovědnost? A ten, kdo by si toho přál, není přítelem těch, o které jde, klamal by je a humánní snahy, zde vyjádřené, poškozoval a znemožňoval.
Není vyloučeno, že uložené pojistné ukáže se vysoké, ale pak učiněno bude ihned opatření, aby buďto nároky pojištěnců byly lépe upraveny nebo pojistné sníženo. Co do pojišťovny bude zaplaceno, to bude zachováno pro potřeby těch účelů, jimž pojišťovna má sloužiti. Vždyť o tom rozhodovati budou volení zástupci pojištěnců, a mnoho bude záležeti na jejich porozumění a hospodaření. Jsme-li si vědomi těchto okolností, vyplývá z nich, že až po zkušenostech, kterých bude získáno trváním ústavu tohoto, bude možno zaříditi vše co nejúčelněji.
Pro předpoklady a výpočty tohoto pojištění není přesných statistických dat, zvláště o úrazech a úmrtích. Není jich a bez tohoto zařízení nebylo by jich vůbec. Proto ať počalo by se s pojištěním tímto kdykoliv, sebe později, budou zde vždy tyto nedostatky, které pouhým sčítáním odstraniti se nedají. Proto je lépe, začneme-li co nejdříve, abychom zabezpečili zvláště starobní rentu těm, kteří by odkladem z pojištění byli vyloučeni. Není-li podobného pojištění ve státech jiných, není a nemůže to býti důvodem, aby nebylo také u nás. Někdo začíti musí. A pak nikde zvláště živnostenský stav nemá té početnosti ani významu, jako u nás, a proto každé podobné zařízení v cizině by nám ani správného vzoru a příkladu přinésti nemohlo. Každé podobné pojištění přijímáno bylo vždy s určitými obavami a nechutí, aby po nabytých zkušenostech uznáno bylo za nutné a prospěšné. Jistě bude tomu tak i v tomto případě. Dívati se na tuto pojišťovnu jen s úzkého hlediska osobního prospěchu, jak často se děje, není ani správné ani lidské. To by bylo jako tolik, přáti si, aby nárok na život, na zaopatření, klid a odpočinek měli jen bohatí. A přece nejdůležitější složkou národa a státu jsou ti, kteří prací, ať fysickou nebo duševní, vytvořili a tvoří hodnoty a statky, kulturu a pokrok, pohodlí a bohatství a není jim vždy dáno, aby nabyli hmotných statků. A tito by měli býti zbaveni nároku a práva cítiti se příslušníky lidské společnosti, býti vyděděnci a žebráky? Když ne cit lidskosti, tedy aspoň pouhá spravedlivost musí tomu brániti. Chceme-li, aby každý při své práci a v důsledku jejím byl chráněn a alespoň částečně zabezpečen proti následkům invalidity a stáří, musíme se o to poctivě starati a i těm, kteří by neměli prostředků, to zabezpečiti. Lituji proto velice, že tato osnova zákona nemá pro to náležitého opatření a vyslovuji přání, aby při účinnosti jeho bylo na to pamatováno.
Také tento zákon pojišťovací musí býti veden duchem vzájemnosti a solidarity, aby své sociální povinnosti plnil a mohl býti právě nejpotřebnějším záštitou a podporou. Porovnáme-li pojišťovací zásady, jako pojistné a renty, pojišťovny této s pojišťovnami soukromými, uvidíme, jak je výhodné. Vždyť už fakt sám, že pojišťovna na podkladě tohoto zákona nebude podnikem výdělečným a že to, co pojištěnci zaplatí, bude jim zachováno a jen k účelům pojišťovny upotřebeno, je rozhodující. Jestliže pojišťovna tato bude a musí míti úřednický aparát, různá zařízení, mají je a jistě v hojnější míře i soukromé pojišťovny též. Soukromé pojišťovny nemají však různých výhod zákonem tímto zaručených, renty tam vyplácené nejsou zvýšeny o státní příspěvek a pojištěnci tam musí býti nákladně získáváni a pojišťovna ještě musí nésti zisk. Vyplývá z toho, že pojištění u této pojišťovny bude výhodnější. Tak za pojistné 264 Kč ročně obdrží 35letý pojištěnec při dosažení 65 let podle tarifu pojišťovny A důchod 1859 Kč a podle tarifu pojišťovny B důchod 2336 Kč ročně; podle této osnovy 2152 Kč ročně. Pojištěnec 40letý podle tarifu pojišťovny A a B v 65 letech 1365 Kč ročně, vztažmo 1682 Kč 60 hal.; zde však 1960 Kč ročně. 50letý u pojišťovny podle tarifu A a B 642·18 Kč nebo 746·82 Kč, kdežto zde 1575 Kč ročně atd. Při tom však ještě nutno uvážiti, že u soukromých životních pojišťoven platí se pojistné, i když pojištěnec je invalidní, a vzniká pouze nárok na důchod starobní při dožití 65 let, kdežto podle tohoto zákona přestává placení pojistného nastoupením invalidity a kromě starobního důchodu má pojištěnec již po 3leté čekací době v případu invalidity nárok na důchod invalidní a pozůstalí v případě úmrtí pojištěncova nebo důchodcova na příslušný důchod vdovský, sirotčí a pak i odbytné. Dále však třeba zdůrazniti, že 46% všech nynějších pojištěnců, t. j. 538.258 jest starších než 45 roků, 30 1/2 %, t. j. 357.647 starších 50 let a dokonce 15·3%, t. j. 179.810 pojištěnců bude starších než 55 let.
Ani při pojištění pensijním nejsou výhody takové jako u pojištění tohoto. Podle pensijního zákona jsou pro pojištěnce v V. třídě, který platí 288 Kč ročně, tyto nároky: po třech letech nic, po 5 letech 480 Kč, po 10 letech 720 Kč, po 20 letech 1080 Kč, po 30 letech 1440 Kč a po 40 letech 1800 Kč ročně, kdežto u pojišťovny na základě tohoto zákona vybudované při placení příspěvku 264 Kč ročně budou nároky: po 3 letech na rentu 1115 Kč, po 5 letech 1192 Kč, po 10 letech 1384 Kč, po 20 letech 1766 Kč, po 30 letech 2152 Kč a po 40 letech 2536 Kč ročně mimo jiné výhody. Zde jsou též patrné značné přednosti této pojišťovny.