Ještě krátce ke konci svých vývodů chtěl bych se zmíniti o tom, jak se s námi jedná a jak s námi jedná v těchto dnech vládní tisk. V dnešním ranním "Venkově" možno čísti líčení, které je v odporu s krásnými slovy, jež prof. Srdínko v rozpočtovém výboru promluvil k oposici a zde ve sněmovně k nám. V tomto článku "Venkova" poukazuje se na události v parlamentu. Vylíčení událostí je tak příznačné pro časopis ministerského předsedy, že je nutno si je zapamatovati. Praví se ta: "Pro návštěvníka sněmovny, který projednávání rozpočtu sleduje s galerie, naskýtá se zajímavé podívání. Je mu jistě nápadno, jaký je rozdíl v gestu, ve hlasu a v celkovém počínání řečníka, když na řečnické tribuně stojí člen některé z koalovaných stran anebo mluví-li oposičník. Poslanci koalice si počínají, jako je to zvykem u normálních lidí" - neopisují, nekradou články - "kteří klidně zastávají své mínění. Tvrdím-li, že dvakrát dvě jsou čtyři, nemusím při tom ani křičeti ani gestikulovati. Každý mi to uvěří. Ale chci-li mocí mermo udělati ze čtyřky pětku a je-li patrno ze tváří posluchačů, že mne podezírají, jako by mi rozum vynechával, pak arci je tu dráždivý popud k rozčilování. Řeč i chování vypadá pak podle toho." Nám tedy schází rozum. - "Kdo by se domníval, že stará doba řečňování s bombastem a s divokým rozhazováním rukama je již ta tam, je na omylu. Opatřete si vstupenku na sněmovní galerii a uvidíte tytéž povedené exempláře divousů, jak jste je kdysi vídávali zejména na socialistických schůzích. Člověk, o kterém jinak víte, že je to povahou dobrák od kosti, nebo dokonce i zbabělec, počíná si jako lev, jakmile se octne na řečnickém podiu. Má-li dostatek vlasů, tedy mu bujně vlají, že nestačí kštici odhazovat s čela. Hlas jeho zní turem, i když tvrdí sebeběžnější věc, na které není zhola nic pozoruhodného. K vůli mocnějšímu dojmu bije se pěstí do prsou, jako by ze sebe chtěl duši vyraziti. Zdá se, jako by žádná prostora nebyla pro jeho divoce šermující ruce nedosažitelná. I kravata sdílí nesmírné vzrušení řečníkovo. Vysouvá se z vesty a lítá jakoby po větru burácejícím z rozběsněných pánových úst. V oboru tom snesli letos rozpočtoví oposičníci své nejparádnější kusy. Jenom činely a turecký buben tu schází, aby doplnil scenerii, která ani na chvíli vás nenechává na vahách, že se tu jedná o pouhou oposiční komedii."
Používati tureckého bubnu a činel při parlamentním jednání, o tom jste více než podali ve starém Rakousku průkaz způsobilosti. Tento způsob obstrukce, k němuž skutečně stačí rozum nezralého mladíka, my jsme odmítli a odmítáme také ještě nyní. Je to drzost, když strana, která má mezi sebou skupiny, které ve starém Rakousku používaly k parlamentnímu boji činel, bubnů a jiných nástrojů, takovým způsobem mluví o oposici v této sněmovně. K takové komediantské oposici nedají se nikdy pohnouti oposiční strany, které potíraly rozpočet věcně. Dále se v tomto článku praví: "Je to velké fiasko oposice, která nedovedla doposud přijíti ani s jedinou poněkud pozoruhodnou řečí, ze které by bylo lze pro státní hospodářství vyloupnouti jenom trochu kloudné jádro. Při tom tím komičtěji se vyjímá, že skoro každý z oposičníků volá, jak málo času bylo vyměřeno letos k projednání rozpočtu!". O tom jsem již mluvil. Domnívám se, že pokud takovým tonem bude mluviti koaliční tisk o vůli k spolupráci, o stranách, které z věcných důvodů vystupují proti vládním návrhům, pokud bude slyšeti od koaličních stran v tisku taková slova, potud je to prázdnou komedií, chcete-li nás vůbec poučovati a vyzývati k věcné spolupráci. Věcnou spolupráci s naší strany měli jste od prvního dne, když po svolání parlamentu chopili jste se na této půdě parlamentní práce, v jedné programové řeči prohlásil vám náš zemřelý soudruh Seliger, jaké úkoly chceme v této zemi splniti. Spatřujeme svůj úkol v tom, aby Československá republika byla učiněna skutečně státem demokratickým, v němž by se cítili doma národové zde bydlící.
Když nám v rozpočtovém výboru pan prof. dr. Srdínko řekl, že my Němci tu musíme zůstati, nepochybovali jsme o tom ani okamžik, dokud do tohoto státu patříme. Avšak když tu zůstati musíme a je to náš osud, pak tu chceme na této půdě působiti jako sociální demokraté a prováděti politiku socialistickou. Poněvadž naše politika souhlasí se starým společným programem rakouské sociální demokracie a souhlasí se zásadami socialistické internacionály, přecházíme chladně a klidně přes vaše výtky k dennímu pořádku. Já jsem pravil, že odpovědností jsme povinni jenom německému proletariátu a socialistickému proletariátu světa. Můžete-li říci, že to, co jsme v tomto státě dosud vykonali jako zástupci dělnické třídy, nesouhlasí se zásadami socialistickými, pak na nás žalujte. Budeme klidně hleděti vstříc rozsudku. Jak tomu však bude, budou-li se musiti odpovídati českoslovenští držitelé moci, koalice, "pětka", před dějinami z díla, které jste vykonali v sedmi letech? Převzali jste velké úkoly. Mohli byste vykonati mnoho pro národnostní smír a pro smíření národů, mohli byste býti ve střední Evropě příkladem pro přetvoření světa, pro něž tak skvostné slovo razil vám president. Mohli byste vykonati skutky dějinného významu. Vy jste toho neučinili. Klesali jste rok od roku poznenáhla hlouběji do choutek zpátečnických a to, co dnes malujete světu, není demokracií. Pánové, kdybyste měli býti vzati k odpovědnosti, kdybyste měli prohlásiti světu, jak jste splnili své úkoly, jejichž provedení bylo od vás očekáváno, pak nevím, zda byste se z toho dostali několika řečnickými obraty. My se změniti nemůžeme. Musíme v tomto státě působiti dále jako sociální demokraté. My cítíme se ve shodě s proletariátem druhých zemí, který teprve před nedávnem vyslovil na svém mezinárodním kongresu, že je nejpřednějším úkolem sociálně demokratických stran působiti pro právo národů na sebeurčení, pro smíření národů, že nejdůležitějším úkolem socialistických stran jest boj proti válce, pro trvalý mír. To máme vždycky před očima. Budeme v tomto státě, v této republice bojovati jako sociální demokraté a víme, že tím sloužíme vážnosti a dalšímu vývoji Československé republiky v našem smyslu více, než vy, kteří jste si stát zařídili jako velkou plantáž, jejímiž jste uživateli. My víme velmi dobře - abych skončil - že nejbližší volby žádné straně nepřinesou většinu. Víme velmi dobře, že také potom bude záležitosti státní obstarávati více stran. Co potíráme a potírati musíme, to je podstata koalice, to je nenávistný duch proti menšinovým národům, proti každému, kdo si dovolí říci slovo kritiky. "Pětka" není státem, koalice není státem a pokud v československé vládní koalici bude míti význam reakce, pokud budete provozovati politiku, která směřuje proti samostatnosti, proti kulturnímu vývoji menšinových národů, dotud povedeme tento boj. Jsme přesvědčeni, že my jej vydržíme, jeho obtíže přemůžeme přes všechny výhrůžky, jež jsme slyšeli. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. David.
Posl. David: Slavná sněmovno! Po zdařené revoluci našeho národa a ustavení se naší republiky vyslovil náš president heslo o převýchově občanstva ve smyslu státním. Dosavadní pasivní stanovisko ku státu měnilo se zdárně v agilní aktivitu práce, jíž máme co děkovati, že naše republika v poměrně krátké době vnitřně se zcelila a v brzku překonala všeobecné potíže, s nimiž bylo zápoliti i všem starým státům, zúčastněným na světové válce.
Věcí, v níž československá veřejnost se těžce přerozovala, bylo stanovisko k armádě. Rakouská armáda byla především oporou trůnu nenáviděných Habsburků proti jakýmkoliv obrozovacím snahám slovanských národů uvnitř státu. V koncertu mezinárodní politiky bylo používáno rakouské armády za posledních desetiletí výhradně proti zájmům slovanských sousedů Rakouska, čímž ponenáhlu v uvědomělém charakteru českém vyvinulo se absolutní přesvědčení, že armáda jest nejnebezpečnější brzdou jakékoliv národní myšlenky slovanské a tím i všeho českého. Rozvratem rakouského státu rozpadla se i armáda rakouského císaře.
Náš nově utvořený stát, aby si zajistil integritu hranic, vytvořil si v nepokojných popřevratových dobách svoji národní armádu. Bohužel, že ve veliké části našeho občanstva zůstalo i toto staré odium.
A přece v demokratickém státě neznamená armáda násilí a útisk, nýbrž personifikovanou vnitřní sílu, která je předurčena pro paralysování jakýchkoli vnitřních podvratných snah, na venek má pak za úkol, odraziti jakýkoliv možný útok ze zahraničí. Armáda jest jakousi pěstí státu, která stát chrání. Má-li býti tato pěst pádnou a vydatnou, pak jí nesmíme nenáviděti a v důsledku toho zanedbávati, nýbrž naopak věnovati jí takovou péči, aby hodně ztvrdla.
Potřebujeme armády a proto chceme armádu zdatnou. Nemáme-li však míti armádu zdatnou, pak raději nechtějme nic nebo vzdejme se na milost a nemilost osudu a našim ne příliš přátelským sousedům.
Všichni, kdož nemohou pochopiti v přítomné době nutnost armády, měli by se podívati za hranice do Německa, Rakouska a Maďarska. Ty různé Orgeschy, Stahlhelmy a organisace frontových vojáků čekají jen na vhodnou příležitost, aby mohly zvrátiti mírové smlouvy a připraviti nás o naši státní samostatnost a národní svobodu.
Lid musí pokládati armádu za část svého těla, vojenská správa nesmí se říditi podle starého Rakouska a kopati propast mezi vojskem a národem. Nejvíce poškozuje stát a jeho brannou moc, kdo činí uvedené. Běda, třikrát běda, jestli by nebylo zde moci, která by nedovedla tyto zjevy hned v zárodku znemožniti.
Otevřeně prohlašujeme, že nemůžeme pochopiti, že důstojníkům byly dány šavle (Tak jest!) a jiné mnohdy nevkusné ozdoby, připomínající rakouské důstojníky a starý ruský režim. (Výborně!) Šavle ukázaly se nepotřebnými za války a nemají ani v přítomné době pro bojovou schopnost důstojnictva významu. Demokratický důstojník musí upozorniti na sebe svým charakterem a svými odbornými znalostmi, a nikoliv šavlí a jinými cetkami! (Výborně!)
Těmito novotami není, doufám, nadšeno ani samo důstojnictvo a vidělo by raději upravení svých neutěšených hospodářských a sociálních poměrů. Nejen úředníci a zřízenci dnes trpí, nýbrž i vojenští gážisté nejsou ničím jiným nežli "lesklou bídou" a s netrpělivostí čekají na vydání spravedlivého požitkového systému, který by jim zaručoval lidský život.
Jako legionářský poslanec zdůrazňuji, že vojenským gážistům-legionářům nesmí býti novou úpravou požitků vzato nic z toho, co jim bylo revolučním Národním shromážděním přiznáno dobrovolně.
Často se mluví a píše u nás o nadržování legionářům v armádě, a přece není pro toto tvrzení dokladu, naopak možno poukázati na jejich odstrkování. Tak důstojníci-legionáři nejsou dosud na vedoucích místech umístěni, ačkoliv nejen pořadím, ale i odborným vzděláním mají na to nárok. Stalo se tak proto, že musili se podrobiti praxi, během které nebyli povyšováni, kdežto důstojníci bývalé rakouské armády, ačkoliv také do služeb přišli jako neodborníci, pokládali se za odborníky již tím, že byli aktivními důstojníky a povyšováni byli. Snaha zrušiti vyhrazené pořadí legionářů, znamená tento státotvorně spolehlivý živel vyřaditi z možnosti, zaujmouti vedoucí místa ve službách armády a tím jak jejich zahraniční činnost, tak i činnost v československé armádě úplně znehodnocovati.
Význačným činitelem v armádě je stav rotmistrů, kteří si zvláště v prvních dnech republiky získali o organisování armády nesporných zásluh. Překvapilo proto všeobecně vydání org. III.-2, jímž likvidován má býti sbor rotmistrů. Při reorganisaci armády, ku které zajisté dojde, bude potřebí do důsledků vyřešiti otázku sboru gážistů mimo hodnostní třídu a sboru poddůstojníků z povolání, pokud se týče zajištění jejich budoucnosti, neboť je nemyslitelno, aby takový sbor měl pouze přirozený odchod smrtí anebo pensionováním.
A nyní dovolte mi říci několik slov k rozpočtu. Ministr národní obrany je odpověden za správné využití jemu povoleného budgetu, aby výcvik armády byl prováděn racionelně a dosažena potřebná obranná pohotovost. Rozpočet ministerstva národní obrany, jak věcný, tak i osobní, zdá se býti hodně vysoký. Zajisté jím také je. Nesmíme však zapomínati, že jsme, bohudíky, mezi státy, jichž teritorium zůstalo válečnými operacemi takřka nedotčeno. V důsledku toho však za rozvratu středních mocností nenalézalo se nejmenších válečných prostředků na půdě našeho státu. Zatím co jiné státy, jako Francie, Italie a také Jugoslavie a Polsko, z vlastního válečného materiálu a materiálu, zůstaveného poraženými armádami středních mocností, vytvořily potřebné mobilisační zásoby, byla nucena naše republika budovati armádu v ohledu materielním od nejmenších počátků. Uvážíme-li, co za nynějších drahotních poměrů stojí na příklad oděv, zbraně, koňstvo atd., uznáme potřebu značných nákladů na nejnutnější výzbroj a výstroj naší armády, bez kterýchžto prostředků armáda, aby aspoň poněkud vyhovovala potřebě doby, nebyla by myslitelnou. V předloženém rozpočtu přímo vítám položku pro zřízení, doplnění, resp. zlepšení vojenských ubikací.
Mírové rozložení našich posádek bylo provedeno podle potřeb, které byly vynuceny situací v zahraničí, především našich sousedů. Potřeby tyto přirozeně značně se změnily proti poměrům dřívějším. Vojenská správa byla tudíž nucena zřizovati posádky v místech, kde nebylo již dříve vybudovaných kasáren a s nimi souvisících cvičišť, střelnic, bytů gážistů atd. V době poválečné drahoty nebylo možno najednou rozvinouti potřebný stavební ruch vojenských objektů. Naše státní finance nebyly by to prostě snesly a nezdolaly by toho ještě nyní. Tím však došlo k nesnesitelným ubytovacím nesnázím jak vojska, tak i gážistů. Naši vojíni, zvláště v mnohých slovenských posádkách a na Podkarpatské Rusi, v zimě mrznou a v létě pak se praží v dřevěných barákových provisoriích. Vojenští gážisté strádají za nemožných poměrů bytových. Nedávno jsem byl v Podkarpatské Rusi a viděl jsem, v jak nedostatečných barácích bydlí naši vojáci. V Jasině, na nejvýchodnějším cípu naší republiky, jsou vojáci od počátku ubytováni po soukromých bytech, čímž trpí zdraví a disciplina mužstva, u občanstva, které samo trpí nedostatkem bytů, se zmenšuje státní vědomí. Zvláště zde je nutno, aby ministerstvo nár. obrany uspíšilo snahu o zjednání důkladné nápravy a zahájilo neprodleně přípravy pro stavbu nezbytných kasárenských objektů. Nesmí se zapomínati, že armádou dobrou je toliko armáda úplně spokojená. Všichni dobře víme, jak působí na duševní stav jednotlivce okolí jeho příbytku. Finanční náklady, které vojenská správa věnuje na zlepšení ubytování vojska, přinesou, jsem přesvědčen, jistě žádoucí výsledek.
Jsem rád, že naše vojenská správa věnuje plně svou pozornost budování letectví, jehož veliký význam je bezesporný. Zdá se mi jen, že při výcviku letců není dost opatrně postupováno. Aspoň poslední neštěstí letecká by tomu nasvědčovala.
Při té příležitosti pokládám za povinnost odmítnouti některé výtky přednesené včera panem kolegou Hummelhansem proti přednostovi leteckého oddělení panu generálu Čečkovi. Pan generál Čeček osvědčil se v legiích jako znamenitý voják, byl u Zborova velitelem praporu a vedl známé vojenské operace na Volze. V přítomné době věnuje se výhradně leteckým otázkám jako přednosta leteckého odboru. Pokud se týče činnosti v kanceláři pana presidenta republiky, omezuje se pouze na otázky representační, a to do té doby, dokud nebude otázka obsazení přednosty vojenské kanceláře pana presidenta republiky rozřešena. Pan generál Čeček béře také jen jediný plat.
Co se týče výtky pana kolegy Hummelhanse, že pan generál Čeček není odborníkem a že prý pro jeho funkci leteckého odboru stačila generálská hodnost, myslím, že je rozhodně lepším odborníkem, nežli když na př. neodborník je pověřen správou letecké továrny. (Výborně!)
Osobní vydání ministerstva národní obrany jsou veliká a budou oprávněna jedině tehdá, když jimi bude zaručen důsledný mírový výcvik a udržován potřebný rámec osob pro jednotky, které by bylo nutno v případě potřeby mobilisovati pro obranu státu. Ve věci důsledného mírového výcviku dalo by se ještě hodně vytýkati vojenské správě.
Zkracováním presenční vojenské služby jeví se též naléhavě potřeba předvojenské výchovy. Toho, co bylo dosud učiněno v tomto oboru ministerstvem národní obrany, je velice málo. Rádi bychom proto věděli, co dosud ministerstvo národní obrany podniklo a co hodlá v této věci podniknouti.
Předčasným propouštěním branců z činné služby trpí nemalou měrou jednotný výcvik a tím i jakost armády. Dochází při tom k sociálním nespravedlnostem a tímto zařízením jest podporována snaha méně loyálních živlů vyhnouti se branné povinnosti. Podle branného zákona počíná v roce 1926 u nás normální 14ti měsíční presenční služba, to jest zkrátí se oproti nynějšku o 4 měsíce. Je známo, že každé zkrácení presenční služby má vliv na organisaci armády. Já se proto velice pozastavuji nad postupem ministerstva národní obrany, které dosud neuznalo za vhodné ani informovati členy branného výboru, co vlastně dále bude. Že zájem o tuto věc je veliký, dokazují známé návrhy členů branného výboru a zvláště známý návrh vůdce naší strany bratra sen. Klofáče, týkající se organisování naší branné moci.
Při zmenšené době vojenské činné služby vzniká problém vhodně řešiti větší potřebu instruktorů armády, především dobrých mladších poddůstojníků, jež nemožno v přítomné době získati z branců při krátké činné službě.
Zdá se, že vojenské vedení tuto otázku dosud úplně přezírá. Opakuji, že dnešní vysoké osobní náklady budou jedině tehda plně oprávněny, když zaručí nejvyšší možnou brannost našeho státu. Takové hospodaření kladu ministerstvu národní obrany především na srdce.
My českoslovenští socialisté, kteří před válkou vedli jsme boj proti militarismu a kteří bychom si přáli, aby co nejdříve mohla se uskutečniti slova washingtonské deklarace, totiž že v Československé republice stálá armáda bude nahrazena milicí, v přítomné době, kdy vidíme, že existence našeho státu není zajištěna, (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) kdy vidíme stále a stále ještě v sousedních státech snahy směřující k nerespektování mírových smluv, prohlašujeme, že uznáváme nutnost potřeby zdatné a silné armády a také této armádě dáme vše, čeho ona potřebuje. (Výborně!)
Přejeme si jen, aby všechny její nedostatky byly odstraněny, a dále si přejeme, aby nebyly možnými ty zjevy v naší armádě, které jsou v rozporu s demokratickým cítěním našeho národa. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Anděl.
Posl. Anděl: Vážená sněmovno! Mám jménem své strany podati prohlášení o stanovisku ke státnímu rozpočtu. Celému klubu je vyměřena řečnická lhůta 70 minutová, a prosím proto za prominutí, jestliže, mluvím-li k první skupině rozpočtové, musím se dotknouti také skupin druhých. A tu bych chtěl předem prohlásiti: Pan gen. zpravodaj dr. Srdínko s pílí a důvtipem, který zasluhuje uznání, seřadil rozpočtové číslice, dal jim vysvětlivky a důvody, ale nicméně, chtěje sestaviti tak příznivý horoskop pro naši finanční budoucnost, nemohl změniti chladnou mluvu čísel.
Rozpočet náš poklesl ze 17 miliard na 10 miliard. To zní úžasně, to překvapí a ohromí, ale při bližším ohledání je to spíše optický klam. Rozpočet se snížil o 7 miliard. Ale o kolik se snížily daně, to je otázka, kterou klade poplatník. A tu vidíme, že na př. daň výdělková, kterou poplatnictvo těžce snášelo za dob příznivější konjunktury a která činila pro letošní rok 247 mil. Kč, je rozpočtena na rok příští obnosem 250 mil. Kč, tedy je o 3 mil. Kč vyšší. Osobní daň z příjmu, která na letošek rozpočtena je obnosem 800 mil. Kč, příštího roku má činiti 995 mil. Kč, to znamená o 195 mil. Kč více.
Právě tak daň z podniků veřejnému súčtování podrobených je vyšší o 32 mil. Kč, zvýšila se však z daní nepřímých i všeobecná daň nápojová, která zejména těžce postihuje hostinské, o 31 mil. Kč, daň z masa pro venkov o 3·5 mil. Kč a daně dopravní, železniční zvýšily se obnosem, který nemůžeme klidně pominouti.
Vidíme, že daň z lístků je větší o 20 mil. Kč, daň přepravní o 81 mil. Kč, a kromě toho přicházejí zvláštní dávky, které byly zavedeny poslední novelou. Má se platiti na dávce z jízdních lístků 49,935.000 Kč, má se platiti na dávce za telefony 26,800.000 Kč, a dávka za úřední výkony má vynésti 79,200.000 Kč.
To jsou obnosy, kterými nejvíce bude postižen střední stav, zejména živnostnictvo a obchodnictvo. Nazývá se to dávkou, a je to ve skutečnosti tíživou daní, ačkoliv prohlašovala vláda slavnostně a několikráte ústy svého hlavního představitele i resortních ministrů, že nové daně se zaváděti nebudou. A když zpravodaj o této dani za úřední výkony ve věcech správních, pan zástupce národně-demokratický dr. Samek tuto daň odůvodňoval, divil se, proč prý zástupcové živnostnictva staví se proti této dani. Dnes se diví obchodnictvo všecko, jak pan sekretář obchodní komory, generální sekretář obchodnických ústředních organisací mohl hlasovati pro tuto daň, mohl ji odůvodňovati a mohl se dokonce diviti zástupcům obchodnictva, že jsou proti této dani.
Vážení pánové, dovolte, abych to znázornil na jednom křiklavém příkladě z Brna, kde je malá obchodnice, trhovnice, která na nároží prodává ovoce a cukrovinky. Taková cukrová bába musí, když zažádá o živnost, zaplatiti kromě inkorporačního poplatku společenstvu, kromě členských příspěvků ještě 20 Kč za ohlášení živnosti, 25 Kč dávky městu a 200 Kč dávky za úřední výkon ve věcech administrativních. To ještě groše nevydělala a jak těžce ty korunky shání, aby zaplatila dávku za úřední výkony. Takových případů máme hojně a nedivte se, vážení pánové, jestliže ve stavu živnostenském a obchodnickém zavládá roztrpčení, neboť živnostnictvo a obchodnictvo dalšího daňového zatížení nesnese. Řeklo se, že jsme státem, který poplatně není na tom hůře než jeho sousedé. Dovolte, vedoucí sekční šéf z ministerstva financí vydal statistiku - byla uveřejněna v novoročním čísle Národních Listů - ze které dokazuje pravý opak a naši poplatnost obnosem 1260 Kč ročně označuje jako nejvyšší ze všech evropských států, nevyjímaje ani státy poražené a pro Rakousko našel cifru 460 K průměrně. Jestliže dnes v našem rozpočtu figuruje větší daň výdělková, větší daň z příjmu, větší daně nepřímé a celá řada těch nových dávek, musíme říci, že je to zatížení, jakého poplatnictvo nesnese a které je způsobilé, bude-li to vedeno takto dále, zničiti základy našeho středního stavu.
Charakteristickým je, jak vzrůstá jedna položka, která nám označuje, jak těžce dnes se daně vybírají, poněvadž se těžce vydělává. Jest to položka úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty. Ta činila před čtyřmi lety 17 1/2 mil. Kč, zvýšila se na 36 milionů, letošního roku činila 77 milionů Kč a na příští rok je rozpočtena sumou 95 1/2 mil. Kč. To jsou pouze tresty, úroky z prodlení, ale máme tu daň z obratu, která rozpočtena je obnosem 1590 milionů Kč, při čemž úroky z prodlení a pokuty jsou zvýšeny ze 3 milionů na 5 milionů Kč. Je to něco, čeho prostě nelze snésti. (Posl. Knejzlík: Bylo by dobře, pane kolego, kdybyste tak řekl, o kolik se zvýšil počet živností. Pak by to bylo správně!) Počet živností? O tom nám podává přehled statistika exekucí, statistika úpadků a vzdání se živností. To je ten počet živností. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Anděl (pokračuje): Pokud jde o obchodnictvo, vytknu devisu, kterou dal a nemějte mi to za zlé, pánové ze socialistických táborů obou směrů - ústřední orgán sociálně-demokratické strany, který píše, když jedná se o obchodnictvo, tato státnická slova: "Cítíme, jak nezdravým a zhoubným je tento problém - totiž ten obchodní a že je marno dbáti hlasů těch, kteří nám budou vyčítati poškozování maloobchodnictva, a přesto musíme zvolna odstraňovati, znemožňovati maloobchod." To praví "Právo lidu" ze 30. prosince 1919. - Pánové, odtud celá tato politika, která se v obchodním směru děje se stran socialistických. Promiňte, je to žalostný, ale nevývratný fakt, že tato politika směřuje proti maloobchodníkům, maloživnostníkům, pro než nemáte receptu ve svém programu, ale jež chcete lákati do svých řad. Maloobchodnictvo nejvíce jest postiženo dnes daňovou soustavou a dnešní daňovou praksí.
Vůdce národní demokracie p. dr. Kramář prohlásil na sjezdu v Ostravě a při některých jiných příležitostech, že naše strana vyrostla z boje proti daním. Dovolte, nesčetněkráte jsme prohlásili, že daně považujeme za nutný příspěvek každého občana na obecné potřeby státu. Není u nás ani blázen, ani zločinec, který by proti daním mluvil, a neuznával těžké posice orgánů státních, ale nesmíte nám míti za zlé, že musíme se brániti proti tomu, aby dnešní nespravedlivá daňová soustava byla zachována a zejména berní praxe, jak dnes jest prováděna, že postihuje právě lidi, kteří se nejvíce nadělají a nejméně vydělají. To je věc, která musí býti jasně řečena. Když se myslí, že právě daňovou agitací naše strana roste, jest nejsnadnější posice pro naše nepřátele: Pečujte o to, aby daňová soustava byla změněna, aby berní praxe byla snesitelná a vyrazili jste nám podle vašeho názoru nejlepší argument z rukou. Ale, bohužel, to není věcí jen strany živnostenské, to jsou nuceny prohlásiti všechny strany, které mají živnostenské poplatníky ve svém středu. (Posl. Nejezchleba-Marcha: Za půl roku budete ve vládě a budete to s námi všechno spravovat!) Ale my pak budeme dělati jinou politiku a ne, abychom na schůzích mluvili proti daním a zde je pak odhlasovali. (Výkřiky posl. Najmana.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Najman nemá slovo. Prosím, aby pan řečník pokračoval.
Posl. Anděl (pokračuje): Ve státním rozpočtu pozorujeme, volá se stále: "Šetřiti!" Avšak tomu heslu, které pěkně stylisoval pan dr. Rašín, a které, po mém soudu, obsahuje tresť naší správné hospodářské politiky: pracovati a šetřiti! dává se státním rozpočtem špatný příklad a to jednou položkou, které se nemůžeme zbaviti, položkou věcnou, jíž je naše ministerstvo zásobování. Již přes 2 léta jest toto ministerstvo ve stadiu "likvidace", jak se cizím slovem našemu lidu říká. (Hlas: To je příliš obehraná píseň!) Právě, že je to příliš obehraná písnička, byl by čas, aby se ta písnička už nemohla hráti. (Posl. Mikuláš: To by to dopadlo, to byste ty konsumenty svlékali!) Pardon, 13 1/2 milionu korun stojí rozpočet ministerstva zásobování. (Výkřiky.) Prosím, teď nemluví oposiční poslanec. Budu citovati výrok vynikajícího úředníka ministerstva zásobování, ne soukromý, nýbrž - litera scripta manet - stojí černé na bílém ve "Venkově", orgánu p. min. předsedy, ve vánočním čísle loňského roku. Pan min. rada Chochole píše tam o restrikci, o tom, jak nespravedlivě je rozdělena práce mezi jednotlivými ministerstvy, a prohlašuje toto: "Co tomu máte říci, když konceptnímu úředníku z ministerstva financí stěžuje si jeho kolega z ministerstva zásobování: "To je trýzeň, když člověk celý týden nemá do čeho píchnouti." To si račte přečísti ve "Venkově", autor je tam podepsán. Promiňte, když konceptní úředník ministerstva zásobování nemá do čeho píchnouti, kolik jest jich tam? V rozpočtu shledáváme: jeden sekční šéf III. hodn. třídy, tři sekční šéfové IV. hodn. třídy, máte tam šest min. radů, atd., celkem 32 konceptních úředníků, což stojí maličkost, 600.000 Kč ročně. Myslím, když není do čeho píchnout, že by tam jeden representant této méně práce úplně stačil, a státu by to přišlo laciněji.
A orgány pro potírání lichvy? Pánové, prohlásili jsme, již několikráte a závazně, že lichva je největším zločinem, neboť kořistí z lidské bídy zdražováním potřebných potravin. Pro mne je zločinem a nám nenapadne skutečných lichvářů při nejmenším se zastávati. Ale kdo je postižen posavadními předpisy o lichvě, na koho jdou ty orgány pro potírání lichvy? Tam kde je lichva ve velkém, která potom automaticky zdražuje všechno, tam se orgány tyto neobjeví, tam jíti ani nesmějí, ale u těch malých lidí, u takového maloobchodníka, malořemeslníka, tam se šťárá, má-li vyvěšenu cedulku, tam se dívají na to, jestli nepřirazil o 2 hal. Tam chodí orgány na potírání lichvy s četníky v plné výzbroji, tak jako by šlo o zločince a budí pohoršení mezi lidem. Takový je boj proti lichvě. Nemějte mi za zlé, řeknu-li, jestli se na to dává 4,200.000 Kč ročně, že to jsou vyhozené peníze. Pošlete ty lidi, ať se živí poctivě produktivní prací.
Myslím, že stadium likvidační je už dovršeno a že je potřebí, aby dnes ministerstvo zásobování bez průtahu bylo již zrušeno. Státu se tím jen ušetří 13 1/2 mil. Kč. A pokud jde o zásobování, řekněte mi, v čem se jevil ten krásný počin ministerstva zásobování? Na jiné straně vydržovala se spousta zbytečných lidí a na druhé straně stát se pouštěl do kšeftů, kterými se jen vyhazovaly peníze ze státní pokladny, jako na př. celé to moučné hospodářství a všecky ty podniky, které se dnes dělaly. Pustili se na př. do obchodování ovocem, aby se ničili naši trhoví obchodníci. Jak to skončilo v Praze, to dobře víme. V Brně, po těch smutných zkušenostech začíná se znovu. Existence trhových obchodníků má se ničit. Protestují proti tomu všichni, i vaši lidé, ale ministerstvo zásobování, které ten příklad dalo, zůstává zde, dokud se nevezme železné koště na tuto přežilou a zbytečnou instituci.
Všude se jeví potřeba daňové reformy a změny posavadní prakse. Řeklo se nám, že snad příliš demagogicky jsme vystupovali v daňových věcech. Pánové, vaše listy, socialistické listy, přinesly zprávy o sebevraždách, které se dály, o kovářovi, maloobchodníkovi, obuvníkovi. Konstatuji, že to nebyli naši lidé, ale vaše noviny, sociálně-demokratické, česko-socialistické, komunistické, přinesly zprávu o těch lidech, kteří po celý život poctivě se živili a obtíženi šedinami a četnou rodinou, pášou sebevraždy. To nebyli čtenáři "Reformy", ti nepřečetli si článek "Reformy" a šli a skákali do vody, nebo si dávali provaz na krk. To byla krajní tíseň, která lidi k tomu dohnala. Nechť aspoň ta bída a jejich zoufalství přiměje vás k tomu, abyste revidovali svůj daňový program a přičinili se o zmírnění dnešní daňové prakse, která je v prav m slova smyslu neudržitelná, nesnesitelná, neváhám říci, někdy i zločinná.