Začátek schůze ve 12 hod. 30 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špatný, Taub.
163 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr. Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr. Winter.
Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Koerner.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 379. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi posl. Bradáčovi pro těžké onemocnění v rodině.
Počátkem schůze byl tiskem rozdán návrh.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
5393. Návrh posl. Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů na úpravu platů státních a veřejných zaměstnanců, zaměstnanců státních podniků a učitelů.
Předseda: Přejdeme k pořadu schůze, k odstavci 1, jímž je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky, Československé za rok 1923 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 5362).
Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Jest povinností každé organisace a každé instituce, která hospodaří s penězi, aby v příhodných dobách podávala bilanci a prohledala účty. U nás ve státě tato povinnost jest rozdělena mezi dvě instituce, a to mezi Nejvyšší účetní kontrolní úřad a parlament. Nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá podle zákona účty v určitých dobách za jednotlivá účetní období a sněmovna tyto účty zkoumá a schvaluje. Nejvyšší účetní kontrolní úřad až do této chvíle měl předložiti závěrky státních účtů za léta 1918 až 1923, kteréžto zákonité povinnosti v plné míře vyhověl. Všechny účetní závěrky, všech šest let, od r. 1918 až do r. 1923 byly předloženy. Poslanecká sněmovna měla povinnost tyto účetní závěrky přezkoumati. Učinila tak za léta 1918 a 1922. Zbývá nyní projednati ročník poslední za rok 1923 v poslanecké sněmovně.
Rozpočet na r. 1923 odhadoval schodek na 559 mil., avšak v letech 1922 a 1923 bylo různými zákonnými zákroky usneseno učiniti ještě další různá vydání, u nichž zvláště velkého rozsahu byl zákon ze dne 20. prosince 1922, čís. 394, který upravoval od 1. ledna 1923 požitky státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních. Tím bylo velmi zasaženo do rozpočtu, schváleného na r. 1923. Jaký byl dosah citovaného zákona, vyplývá z toho, že náklad na ty požitky státních zaměstnanců činil úhrnem 3.271 mil. a úspory na jeho úhrady vázané činily 2.044 mil., takže zbytek v částce 1.227 mil. bylo nutno uhraditi v nedostatku vyšších příjmů z výtěžku úvěrních operací. Tím byl nejvíce původně schválený rozpočet na r. 1923 pozměněn. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Účet správní za r. 1923 vykazuje nižší výdaj celkem o 1.269 mil., ale také daleko nižší příjem, než očekával rozpočet, a to o 2.193 mil. Porovnáme-li správní účet, náležitost příjmovou a výdajovou, shledáme, že rozpočtem očekávaný schodek se vlastně ještě zvětšil o dalších 923 mil. Kč. Jednu část viny na tom nesly také investice. Na investice r. 1923 bylo vydáno celkem 1.149 mil. Kč a vlastní příjmy investic byly jen nepatrné, takže skoro celý obnos musel býti uhrazen jako nekrytá potřeba jednak z výtěžku investiční dopravní půjčky, jednak elektrisační a investiční půjčky pro ministerstvo veřejných prací, což vyneslo celkem 231 mil. Kč. Pak zbyla částka 915 mil. Kč, kterou bylo nutno uhraditi zálohami z pokladničních hotovostí ministerstvem financí na nutné investice uvolňovanými.
Státní dluh přirozeně vzrostl, a odečteme-li to, co bylo splaceno ze státního dluhu, co ze státního dluhu ubylo, oč státní dluh vzrostl, vidíme, že koncem roku 1923 objevuje se zvýšení státního dluhu v ryzí částce 3167 mil. Kč. To by byla hlavní čísla, slavná sněmovno, z této účetní státní závěrky a já bych k tomu přičinil tyto další poznámky.
Z účetní závěrky za rok 1923 a z účetních závěrek za leta minulá je možno seznati, že forma našeho rozpočtu a přirozeně také forma účetní závěrky se několikráte za tu dobu od roku 1918 do roku 1923 měnila. V rozpočtovém výboru byl několikrát vyslovován požadavek, abychom měli určitý rozpočtový zákon, ve kterém by bylo přesně předepsáno, v jaké formě mají se státní rozpočty sestavovati. Musíme si upřímně přiznati, že až do této chvíle nebylo možno sestaviti takový budgetární zákon. Naše rozpočty měnily svou formu. Tato změna byla vyžadována poměry, ve kterých jsme po válce žili. Měli jsme ve státním rozpočtu různé kapitoly, které se vyskytovaly v něm po určitou dobu, pak zase byly vynechány. Tak i některé tituly v jednotlivých kapitolách se měnily, ale hlavní změny týkaly se toho, že po určitou řadu let jsme měli zvláštní investiční rozpočet, a když jsme ho potom zase vřadili do ostatního rozpočtu administrativního, odloučili jsme zase státní podniky. To tedy byly dvě kardinální změny, které přirozeně měly velký vliv na formu sestavování rozpočtu. Musíme uvážiti, jak těžko bylo náhle odděliti administrativní rozpočet od rozpočtu státních podniků. Státní podniky po řadu desetiletí již odedávna v Rakousku i u nás byly vedeny současně s administrativním rozpočtem. Bylo proto nyní velice obtížné rozděliti to, co patří ke státním podnikům a co k rozpočtu administrativnímu. Pokud jsme vedli investiční rozpočet, bylo velice obtížné vésti určitou čáru mezi tím, co patří mezi investice a co mezi ně nepatří. Rovněž bylo velice obtížné vésti správnou linii mezi vydáními řádnými a mimořádnými. Také je obtížné určiti při některých položkách, co je vydání osobní a co věcné. Ze všech těchto důvodů až do této doby nebylo možno přikročiti k navržení nebo vydání nějakého budgetárního zákona. Kromě toho jsme očekávali, že na mezinárodním foru vzejde nějaký základ pro to, aby ve všech státech vůbec se sestavoval rozpočet na základě určitých směrnic, které by byly akceptovány většinou států. Ale také na tomto poli mezinárodně k ničemu nedošlo a také Společnost národů dosud žádnou iniciativu většího rázu v tomto směru nevydala.
Soudím, že ani v příštích třech nebo pěti letech nebude možno takový zákon rozpočtový navrhnouti a že musíme počkati nyní, až se náš rozpočet ustálí, totiž rozdělení na výdaje administrativní a státních podniků, na výdaje osobní a věcné a na řádné a mimořádné. To by byla první poznámka, která se týká zákona rozpočtového.
Druhá poznámka by se týkala toho, o čem mluvil pan předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu pan dr. Koerner v rozpočtovém výboru, totiž sjednocení účetní služby. I se strany Nejvyššího účetního kontrolního úřadu i s jiných stran se pronáší stížnost, že naše účetní služba státní je velmi rozptýlená, poněvadž každý resort má svoji účetní službu, na kterou nemá kompetence Nejvyšší účetní kontrolní úřad a v níž dochází k různým nesrovnalostem, které v příštích letech bude nutno odstraniti. Přirozeně, že tu první a hlavní slovo musí míti Nejvyšší účetní kontrolní úřad, jakým způsobem by si představoval sjednocení účetní služby ve státě. To by byla druhá poznámka.
A třetí týká se významu státní účetní služby. Já a zajisté celá sněmovna přičítá tomuto úkonu sestavovati státní účty veliký význam. Je to nesmírně důležité pro celý stát a hlavně pro parlament, který má vykonávati kontrolu státního hospodářství.
Proto dovoluji si při této příležitosti upozorniti na snahy, které projevuje úřednictvo, vykonávající státní účetní službu, v tom směru, aby předběžné vzdělání jeho bylo postaveno na vyšší úroveň, než je tomu dnes. Dnes stačí, jak známo, po střední škole jen určitý kurs a zkouška snad po jednoročním kursu na vysoké škole, aby byl zjednán průkaz způsobilosti pro státní účetní službu. Avšak úřednictvo samo správně chápe význam účetní služby a domáhá se toho, aby příprava pro ni byla zvýšena. V plné míře rovněž tak, jako to učinil pan president Nejvyššího účetního kontrolního úřadu v rozpočtovém výboru, i já zde jako zpravodaj za tento požadavek se vřele přimlouvám.
K rozpočtu státnímu, resp. k závěrečnému účtu státnímu přidán je jako každoročně také účet státního melioračního fondu, účet státního bytového fondu a účet dávky z majetku.
Rozpočtový výbor se obíral všemi těmito předloženými účty a navrhuje, aby posl. sněmovna závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1923 spolu s účty státního melioračního fondu, účty státního bytového fondu a dávky z majetku schválila. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan posl. G. Navrátil. Uděluji mu je.
Posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Zajisté každý z nás s povděkem uvítal, že alespoň v posledním okamžiku předložena byla účetní uzávěrka za r. 1923; zvláště však vítám, že je zde již téměř vše skončeno pro uzávěrku za r. 1924. Zmiňuji se o tom hlavně proto, že tento fakt dokumentuje mravenčí píli úřednictva a zaměstnanců našeho Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, ale kromě toho příznivé uzávěrky svědčí také o svědomitosti mimořádné, se kterou naše úřednictvo ve státní správě pracuje, jak svědomitě hájí a hlídá státní poklad a jak úzkostlivě při všech vydáních drží se předpisů. A tu myslím, že jsem plně oprávněn, když používám této příležitosti právě na sklonku našeho parlamentního života tohoto zasedání, abych se zmínil také o úřednictvu samém a zaměstnanectvu.
Dnes, jak jsem již řekl, končí náš první parlament, bohužel předčasně, a řekněme si upřímně, zbytečně předčasně svůj život. My členové koalovaných stran odcházíme zajisté s vědomím, že jsme vykonali za těžkých podmínek porevoluční doby, zmítané stále ještě hospodářskou a politickou horečkou, veliký kus dobré práce, o čemž svědčí úctyhodný postup konsolidace našich poměrů. Toto vědomí je však ztrpčeno velikým zklamáním, neboť odcházíme, aniž by byla vyřízena otázka nejpalčivější, otázka sahající až na kořen naší republiky, otázka státně-zaměstnanecká. Tento tvrdý fakt, že přes dané sliby a záruky zůstali státní zaměstnanci ne snad z věcných, ale i z politických důvodů a stranických zájmů bez úpravy svých rozháraných a zubožených poměrů, jest velmi osudný a těžko zodpověditelný.
Nechci mluviti o vině. Naše úřednictvo a zaměstnanectvo vůbec jest dosti soudné, aby si aspoň tentokráte utvořilo správný úsudek o tom, kde a v čem spočívají příčiny jeho zklamání. Ostatně bude tato otázka jedním ze stěžejních bodů volebních turnajů.
Nechci také mluviti o hospodářském stavu veřejných zaměstnanců. To by bylo nošení dříví do lesa. Chci se zmíniti pouze o situaci, která tím byla vytvořena, chci s této tribuny otevřeně a upřímně říci několik slov jak zaměstnancům, tak i vládě.
Dáti do pořádku veřejnou správu a pozvednouti hospodářsky celý stav veřejných zaměstnanců alespoň tak, aby větší část byla uspokojena a při tom nikomu nebylo křivděno, jest nejtěžším problémem, neboť vedle finanční otázky nákladu je zde otázka vzájemnosti a ocenění nesčetných a tak různotvárných složek a konečně i otázka státního zájmu, t. j. zájmu obyvatelstva jako celku na pořádku v administrativě.
Tyto otázky byly dosud řešeny jen parcielně a nikoli se současným zřetelem na všechny zmíněné momenty a důsledkem této neblahé prakse, zaviněné v prvé řadě osudným zpolitisováním celých odvětví naší administrativy a hlavně podniků, jest rozháraný stav, v jakém se dnes naše administrativa nalézá. Velkou část viny na tomto stavu má však i zaměstnanectvo samo, zvláště pak ona část, která buď podléhá politickému teroru, nebo zneužívá své politické příslušnosti k nadržování jednotlivcům a celým kategoriím, zneužívá i odborných organisací a svádí je k vzájemné nevraživosti a znemožňuje dohodu a sjednocení státních zaměstnanců k jejich vlastní škodě, ba i zkáze.
Dokud zaměstnanci neprohlédnou šalebnou hru politických agitátorů, dotud zůstane síla jejich odborového hnutí zlomenou, dotud nedostanou se z bludiště hospodářské bídy, do které je politika srazila.
Byl to smutný obraz, který jsme viděli včera, když se jednalo se zástupci státních zaměstnanců o požitkovém systému. Neshoda uvnitř kategorií a mezi kategoriemi, ba i neshoda příslušných různých skupin a odvětví a k tomu neshoda politických odborových organisací. Může zde býti síla a průbojnost? Apeluji na zaměstnance, aby konečně prohlédli a poznali, že jen v odborové jednotnosti jest záruka úspěchu, ale také záruka proti zneužívání celých složek zaměstnaneckých k jiným politickým cílům.
Než k věci. Dnes jest již jasno a rozhodnuto, že požitkový systém je odložen do příštího parlamentu. Myslím, že není správné, ba že jest velmi neodpovědné a při tom ovšem pohodlné odkázati příštímu parlamentu, tak nejistému ve svém složení, řešení tohoto, jak jsem již dokázal, nejtěžšího problému.
Nemíti odvahy z důvodů blízkosti volební kampaně, spravedlivě, třeba jen ve skromné míře, ale důsledně a rázně dáti veřejnou správu do pořádku a obětovati několik set milionů na hospodářské posílení alespoň těch složek a jednotlivců veřejné správy, kteří nejvíce trpí a nejvíce byli zkráceni, zvláště když není věcných překážek ani v otázce úhrady, kterou již navrhl ministr financí v jedině možné formě, které se ani příští parlament nevyhne, neboť jiných pramenů v dohledné době nenalezne, to nesvědčí o čistém svědomí těch stran, které - opakuji ne z věcných, ale z politicko-stranických důvodů - uzákonění požitkového systému brzdili a konečně i v tomto zasedání zmařili.
Stalo se však a nezbývá než počítati s faktem. Nezbývá také než důvěřovati stranám, které přebírají závaznou formou úkol v příštím parlamentě s nezměněnou platností od 1. ledna 1926 uzákoniti platovou úpravu. Národní demokracie, která nekompromisně a bez výhrad trvala a naléhala na uzákonění a musela - nemajíc možnosti proraziti svým stanoviskem, neboť jest jako jedna z pěti složek odkázána na dohodu - ustoupiti, bude živým svědomím a také jistě svému slovu dostojí. To věřím ostatně i ostatním stranám, neboť, i kdyby nebylo dostatek dobré vůle, pak nejjistější zárukou jest fakt, že tato otázka i se svým termínem jest nejen státní a sociální nezbytností, ale stala se i černým hrozivým mrakem, který by, kdyby nebylo danému slovu vyhověno, zdrtil to vše, co dosud jsme vybudovali, ba ohrozil by i naši hospodářskou, politickou a národní samostatnost, jest přízrakem těžkých mzdových bojů, v níž by se ta jednotnost všech veřejných zaměstnanců, o níž jsem mluvil, jistě nalezla. Caveant consules! Proto prosím státní zaměstnance, aby z malomyslnosti nezlehčovali a nepodceňovali význam takového závazku, aby se ještě na krátko ozbrojili trpělivostí - vždyť konečně získává se i času k důkladnějšímu propracování projektu a doplnění směrnicemi k prováděcímu nařízení a systemisaci - hlavně však je prosím, aby se nedali při volbách citově strhnouti k nerozvážnosti a aby podle svého politického světového názoru svěřili svůj osud jen těm stranám, které jsou zárukou sebevědomě národního vedení státu k prospěchu národa, republiky a jich samých. Zvláště však svěřiti svůj a národa osud dobrodružným plánům a utopiím neuspokojených jednotlivců, kteří jsou a budou politicky příliš nepatrnými, než aby měli a nabyli vlivu a moci, a tříštiti se tím politicky, to bylo by dovršení bezradnosti a zkázy.
Musím však také pronésti několik slov k vládě. Nadělali jsme od převratu mnoho zaměstnaneckých zákonů. Napřed jednostranných, nivelisačních, pak nastala Jobova doba. Vzpomínám všech těch neblahých, t. zv. prosincových zákonů, nepromyšlených, ukvapených a vycházejících z nesplněných předpokladů. Nadělalo se chyb, za něž v prvé řadě je odpovědna dočasná vláda, za něž však trpěli zaměstnanci. Jest jen přirozeno, žádáme-li a očekáváme-li, že se vládní orgánové aspoň něčemu z těch chyb naučili a že se stali prozíravějšími, než dosud byli. V předloženém návrhu, jehož zásady i celková tendence, ba i největší část merita jsou dobrými - to uznali zástupci všech koalovaných stran, ba i ti nejradikálnější - nutno mnohé odstraniti, zvláště to, co eklatantně porušuje nabytá práva nejen popřevratová, ale i předválečná. Nechci a nemám času zabývati se jednotlivostmi, jak jest to příkladně otázka učitelská, středoškolská, oficiantská, certifikatistická, slovenské úpravy, samosprávy atd., ale apeluji na vládu, aby použila svědomitě času, jejž získala k propracovaní všech těch sporných otázek, na nichž se desítka úřednická nedohodla, aby byla přístupnější k naprosto nutnému zlepšení osnovy, aby se nelekala každého i nepatrného zvětšení nákladů, kdy se jedná o státní a národní nezbytnost., o klid a pokoj v republice a nikoliv o léčení, ale o vyléčení těžce choré naší administrativy a našich podniků. Po tak těžkém porodu, který tento problém prodělává, zasluhuje dítko, aby bylo zdrávo a nikoliv otráveno nemístným šetřením i na uznaně spravedlivých potřebách, zvláště když se tak štědře a benevolentně - mírně řečeno - dovede rozdávati na účely, které ani zdaleka nemají takového významu, jako tento celostátní problém, který není ani stavovský ani politický. Také apeluji na vládu, aby učinila i přípravy pro zlepšení osudu našich staropensistů, neboť jsem jist, že se příští parlament bude musiti touto otázkou intenssivně zabývati.
Konečně chci zdůrazniti ještě toto: Když již byli státní zaměstnanci ať z té nebo oné příčiny jistě však v prvé řadě z důvodu násilně zkráceného parlamentního života zklamáni v tom, že úprava požitkového systému nestala se skutkem v tomto zasedání, pak musí býti jejich oprávněná roztrpčenost odměněna a zmírněna alespoň tím, že se osnova zákona alespoň v těch přímo nepřijatelných bodech spravedlivě upraví a změní, i kdyby to vyžadovalo většího nákladu. Jen tak dokáží strany a příští z nich vyšlá vláda, že chtěly dostáti a dostály svým závazkům a že uznávají, že bylo státním zaměstnancům ublíženo a že mají pevnou vůli nejen sliby, ale i skutky doceniti nejen těžkou a odpovědnou práci, nejen zásluhy o republiku a její konsolidaci, ale i právo veřejných zaměstnanců na život.
Konečně musím několika slovy na pravou míru uvésti malou zprávu "Práva Lidu", že včera jsem ze sněmovny utekl, a ačkoliv jsem byl přihlášen ke slovu, slova se neujal. Já konstatuji, že jsem zde byl a že jsem byl vyvolán deputací, a to právě svědčí, jaký veliký zájem mám na zaměstnaneckých věcech, ale neočekávaje, že tak rychle zkrátí řečník přede mnou svou řeč, v okamžiku tom jsem nebyl přítomen. Proto rozhodně protestuji proti nepravdě, která v "Právu Lidu" byla uveřejněna. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Pan zpravodaj vzdal se závěrečného slova.
Budeme hlasovati. Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti. Míním dáti hlasovati o návrhu na schválení celého závěrečného účtu za r. 1923 najednou.
Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není tomu tak, návrh můj je přijat.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Kdo tedy souhlasí s návrhem zpravodajovým na schválení celého závěrečného počtu státních výdajů a příjmů za r. 1923, jak je obsažen v tisku 5313, a to i s účtem státního melioračního fondu, dále s účtem státního bytového fondu a s účtem dávky z majetku a přírůstku na majetku do konce r. 1923, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím závěrečný účet státní za r. 1923 je schválen spolu s účty státního melioračního fondu a státního bytového fondu, oboje za r. 1923, a s účtem dávky z majetku a přírůstku na majetku do konce r. 1923.
Vyřízen je odstavec 1 pořadu dnešní schůze.
Jest nám nyní jednati o odstavci 2, jímž je:
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Uh. Hradišti za souhlas s trest. stíháním posl. Mikulíčka pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §u 487 a §u 488 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 (tisk 5402).
Zpravodajem je p. posl. Valášek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Valášek: Slavná sněmovno! Krajský soud v Uh. Hradišti žádá přípisem ze dne 3. července 1925, č. Tk 896/25, za souhlas k trest. stíhání posl. Mikulíčka pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §u 487 a §u 488 tr. zák. a čl. V zák. ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863.
Posl. Mikulíček na veřejné schůzi konané 20. dubna 1925 v Hodoníně mluvil o poměrech horníků v revíru ostravském, při čemž kritisoval postup policie a četnictva proti tamnímu dělnictvu.
Imunitní výbor shledal v uvedené kritice názor oposičního poslance a navrhuje, aby posl. Mikulíček k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Mikulíčka, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Mikulíčka.
Přistoupíme k odst. 3, jímž je:
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze za souhlas s trestním stíháním posl. Myslivce pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem (tisk 5403).
Zpravodajem je pan posl. Valášek. Žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Valášek: Slavná sněmovno! Zemský trestní soud v Praze žádá podáním ze dne 26. srpna 1925, čís. Tk XIV 415/25, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Myslivce pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem.
Jmenovaný poslanec na článek uveřejněný v "Českém Slově", který poukazoval na nepřístojnosti v řádu pražských Františkánů, odpověděl v časopisu "Čech" tím, že kritisoval jednání některých osob ze strany česko-socialistické. Mezi napadenými byl jmenován též býv. poslanec p. Josef Sajdl, obchodník v Praze-Karlíně, který se uveřejněným článkem cítí dotčen na své cti.
Imunitní výbor spatřuje v uvedeném článku kritiku, vyplývající z politické činnosti posl. Myslivce, a navrhuje, aby k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Myslivce, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Myslivce.
Přistoupíme k odst. 4, jímž je:
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro přečin podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. X I z r. 19114 (tisk 5404).
Zpravodajem je pan posl. Valášek, uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Valášek: Slavná sněmovno! Hlavní státní zastupitelství v Košicích žádá přípisem ze dne 17. září 1925, čís. 10.065/25, za souhlas k trest. stíhání posl. Sedorjaka pro přečin podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI z roku 1914. Jmenovaný poslanec na veřejné schůzi konané dne 7. června 1925 v Berehově kritisoval činnost parlamentní, která prý jest namířena proti pracujícímu lidu.
Imunitní výbor shledává v uvedených výrocích názor oposičního poslance a navrhuje, aby posl. Sedorjak k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Sedorjaka, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání p. posl. Sedorjaka a vyřízen je odst. 4 dnešního pořadu.
Přistoupíme k odst. 5, jímž je:
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze za souhlas s trestním stíháním posl. Kaufmanna pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem (tisk 5406).
Zpravodajem je pan posl. Aster. Žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Aster: Podle rozdané zprávy tisk 5406 navrhuje imunitní výbor, přihlížeje k tomu, že obsahem článku, který tvoří podklad žaloby, je politická novinářská polemika, že nejde o osobní urážku, aby posl. Kaufmann v tomto případě k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Kaufmanna, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Kaufmanna.
Přistoupíme k odst. 6, jímž je:
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci za souhlas s trest. stíháním posl. Kreibicha pro přečin podle §u 15 zákona na ochranu republiky (tisk 5407).
Zpravodajem je pan posl. Aster, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Aster: Podle rozdané zprávy tisk 5407 jde o obsah řeči, kterou promluvil posl. Kreibich v Liberci dne 27. července na protimilitaristickém táboru komunistické strany. Poněvadž projev posl. Kreibicha byl obdobný jako mnohých jiných příslušníků komunistické strany, kteří v onu dobu na podobných táborech mluvili, navrhuje imunitní výbor, aby posl. Kreibich k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Kreibicha, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Kreibicha.
Vyřízen je odst. 6 pořadu.
Přistoupíme k odstavci 7, jímž je:
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. soudu v Opavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Schollicha pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 5408).
Zpravodajem je pan posl. Aster. Žádám jej, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Aster: Slavná sněmovno! Posl. dr. Schollich mluvil 21. května 1925 na veřejné schůzi německé národní strany v Rázové u Horního Benešova. Řeč, kterou tam pronesl, jest předmětem žaloby.
Imunitní výbor, přihlížeje k tomu, že vývody posl. dr. Schollicha pohybovaly se v rámci obvyklých projevů strany, ke které pan posl. dr. Schollich přináleží, navrhuje, aby posl. dr. Schollich k trest. stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. dr. Schollicha.
Vyřízen je tím odst. 7 pořadu.
Přistoupíme k odstavci osmému, jímž je:
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. soudu v Opavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Brunara pro přečin podle §u 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 5409).
Zpravodajem je pan posl. Aster. Žádám jej, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Aster: Slavná sněmovno! Posl. dr. Brunar zúčastnil se v zastoupení německé strany národní z republiky Československé velkoněmeckého říšského sjezdu ve Vídni, kde pronesl řeč, která tvoří předmět žaloby.
Řeč posl. dr. Brunara tlumočila známé politické stanovisko německo-nacionálních oposičních stran v Československu, byla tedy projevem politickým, který souvisí s politickou funkcí žalovaného řečníka. Imunitní výbor navrhuje proto, aby posl. dr. Brunar k trestnímu stíhání vydán nebyl.
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. dr. Brunara, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. dr. Brunara.
Přerušuji projednávání pořadu a ukončím schůzi.
Dříve ještě některá presidiální sdělení.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
5355. Naliehavá interpellácia posl. Hrušovského, dr. Dérera, dr. Šrobára a spol. na ministra vecí zahraničných vo veci utlačovania slovenskej menšiny v Maďarsku.
5358. Naléhavá interpelace posl. Slavíčka, Hrušovského a spol. ministru věcí zahraničních ve věci manifestace proti Československu v zasedací síni německého říšského sněmu.
5359. Naléhavá interpelace posl. dr. Hanreicha a druhů min. radě o provádění pozemkové reformy v obcích Kučerov, Hlubočany, Terešov a Čechyně v politickém okrese vyškovském.
5391. Naléhavá interpelace posl. Blažka, Hakena a soudr. vládě ve věci definitivní úpravy poměrů kanceských zaměstnanců státní sociální péče a přiznání jim odměn za rok 1924 a 1925 ve smyslu zákona čís. 289 z roku 1914.