5392. Naliehavá interpellácia posl. dr. Korlátha a spol. vláde o neprávnom odcudzení štyroch Komeniusových kníh funkcionármi Českej akademie vied a umení v Prahe v prospech národného imania českého a kde ide tedy o národnú čest.
Místopředseda Buříval: Došly některé spisy, interpelace a dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Interpelace:
posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů ministru školství a nár. osvěty:
že v Miříkově jsou německé děti nuceny choditi do české menšinové školy,
o zřízení české menšinové školy v Srní a o nátlaku, aby děti docházely do této školy,
o zrušení občanské školy v Hrušově,
o zřízení české menšinové školy v Záblatí a opatření místnosti pro ni;
posl. Krause a druhů ministru železnic o zamýšleném zrušení výtopny v Děčíně a její přeměnění v exposituru a zrušení dílen;
posl. Platzera předsedovi vlády jako předsedovi min. rady, že v okrese volarském byla dána výpověď z jednotlivých pozemků a stavebních parcel;
posl. Sauera a soudr. ministru nár. obrany o zřízení vojenského letiště a cvičiště v Olomouci-Neřetíně.
Dotazy:
posl. Sauera ministru zemědělství o zřízení vojenského letiště a cvičiště v Olomouci-Neřetíně;
posl. inž. Nečase ministru vnitra o zkracování četnických vrchních strážmistrů v jejich zákonitém právu, hlavně právu spolčovacím;
posl. Koška, dr. Noska a druhů ministr veř. prací o zamýšleném vybudování vodní nádrže u České Skalice;
posl. Kreibicha:
předsedovi vlády o provedení II. hlavy zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti, na němž se sněmovna usnesla,
ministru vnitra:
o provedení I. hlavy zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925,
o soustavném zakazování schůzí a projevů komunistické strany okres. politickou správou v Turnově;
posl. Johani, a se m stru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy ve věci úpravy právního poměru zaměstnanců Všeobecné nemocnice v Praze.
Místopředseda Buříval: Dále došly spisy ve věci trestního stíhání poslanců.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Žádosti:
soudní stolice v Beregsássu ze dne 9. října 1925, č. Tk VII 925/25, předložená hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 12. října 1925 za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro přečin podle § 14, čís. 5, a přestupek podle §u 18, č. 1 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., jichž se dopustil výroky na veřejné schůzi dne 12. července 1925 v Királháze (č. 716 im.),
sedrie v Košicích ze dne 30. září 1925, čís. Tk III 1369/25, předložená hlav. stát, zastupitelstvím v Košicích ze dne 12. října 1925, čís. 12508, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin podle §u 4, odst. 2 zák. čl. XL z r. 1914, a přestupek podle §u 46 zák. čl. XL z r. 1879, jichž se dopustil výroky na schůzi dne 14. června 1925 v Michalovcích (č. 717 im.),
sedrie v Košicích ze dne 30. září 1925, č. Tk VIII 1539/25, předložená hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 14. října 1925, č. 12507, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro zločin výzvy k trest. činům podle §u 15, č. 3, pro přečin šíření nepravdivých zpráv podle §u 18, č. 1, 2 a 3, a pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., jichž se dopustil na veřejné schůzi dne 2. srpna 1925 v Prebišově (č. 718 im.),
sedrie v Bratislavě ze dne 7. října 1925, č. Tl XV 108/25, předložená hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 13. října 1925, č. 12468, za souhlas s trest. stíháním posl. Tománka pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI z roku 19144 (č. 719 im.),
sedrie v Bratislavě ze dne 3. října 1925, čís. Tl XV 61/25, předložená hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 13. října 1925, č. 12.467/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Bendy pro desateronásobný přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z r. 1914, spáchaný článkem v "Robotnických Novinách" ze dne 18. února 1925 (č. 720 im.). (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Předseda (zvoní): Právě jsem obdržel od pana předsedy vlády dopis tohoto znění:
"Předsednictvu posl. sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze.
Obdržel jsem rozhodnutí p. presidenta republiky ze dne 16. října 1925, jímž se dle §u 31 ústavní listiny rozpouští sněmovna poslanecká Národního shromáždění.
Dovoluji si o tom učiniti sdělení.
Předseda vlády: Antonín Švehla."
Paní a páni poslanci! Rozhodnutím pana presidenta republiky právě přečteným je ukončeno volební období naší sněmovny. Dovolte mi v závěru poslední, 379. schůze naši sněmovny, několik slov.
Období, jež ukončujeme, je prvým obdobím voleného Národního shromáždění. Sněmovna naše sešla se a ustavila se dne 26. května 1920. Není to snad bez symboliky, uzavírali sněmovna, která zahájila činnost za jasu a nádhery květů jara, svoji sklizeň ve chvíli, kdy sady a háje zdobí barva listí, ale také barva ovoce.
A dodávám hned: Uzavíráme sklizeň hojnou a dobrou, jak každého nepředpojatého soudce přesvědčil už prvý pohled na výsledky vykonané zákonodárné práce.
K čemu práce ta směřovala? Revoluční Národní shromáždění budujíc na výsledcích národní revoluce a mírové konference, položila základy a zhruba postavila budovu státní ústavou i prvními stěžejními zákony, mezi nimi na předním místě s pozemkovou reformou.
Prvému volenému Národnímu shromáždění připadl pak úkol vnitřní výstavby, konsolidace a stabilisace, upevnění a zabezpečení mladého státu.
Úkol ten Národní shromáždění plně vykonalo, takže s pýchou a hrdostí můžeme dnes při svém rozchodu přehlížet vykonané dílo.
Řekl jsem: s pýchou a hrdostí, a dodávám: s hrdostí oprávněnou. Srovnávajíce stav našeho mladého a nevelkého státu se státy jinými a většími, dokonce i se státy starých tradic a mocenského významu, vidíme, že republika Československá, překonavši kritické doby kvasu, začátků, pokračuje teď krok za krokem jistě a pevně k úplné konsolidaci své. (Souhlas.)
Skvělým dokladem o tom jsou na př. finance státní, náš nervus rerum, nejcitlivější měřítko hospodářské zdatnosti národa. Přes obrovské náklady, které si vyžádalo léčení důsledků válečných, stejně jako vybudování a zařízení nového státu, dospěli jsme v krátké době sedmi let bezmála ke stavu normálnímu. Stabilisace měny, která při katastrofálním mnohdy kolísání téměř všech evropských měn stojí tu po řadu let neochvějná, aktivování národní banky jako nutného solidního podkladu finančního hospodářství veřejného i soukromého, zavedení zlatých mincí a v přední řadě úprava státního rozpočtu, úměrná hospodářským možnostem státu, toť vesměs světlé boby naší finanční politiky, ale také nezvratné důkazy prosperity hospodářského života, jak ji potvrzuje na druhé straně také už zaměstnanost průmyslových podniků, blížící se dnes již normálnímu předválečnému stavu.
A jako parlament náš v oboru uspořádání finančního hospodářství státního se zdarem a s plným úspěchem vykonal svůj úkol, tak jistě bez přehánění smím říci, že nebylo oboru veřejného života, do něhož by posl. sněmovna a s ní i druhá komora, senát, nebyly v uplynulém období účinně a úspěšně zasáhly. A při tom nejeden zákon námi usnesený měl a má význam přímo epochální.
Chloubou našeho zákonodárství je především sociální pojištění, v němž jsme se v jistém smyslu stali přímo průkopníky, když vedle pojištění nesamostatných, dělnictva, uzákonili jsme také pojištění osob samostatně výdělečných.
A mohl bych uvésti ještě řadu důležitých zákonů povahy sociální a hospodářské. Ukazuji dále na zestátnění rozsáhlé sítě soukromých drah, na novou organisaci moderních prostředků dopravních, na důležité instituce a reformy ve veřejném zdravotnictví, v oboru kulturním, v zemědělství - kde jde hlavně o provádění pozemkové reformy - ve vojenství, ve správě justiční, ve správě veřejné vůbec a samosprávě zvlášť.
Konečně i upevnění autority státu i pořádku a očistě ve veřejném životě věnováno bylo několik významných zákonů.
Naše zahraniční politika ve stálém kontaktu s politikou vnitřní a opírajíc se o souhlas Národního shromáždění, rozřešila v celku bez podstatných konfliktu všecky otázky hraniční a zajistila bezpečnost státu ve středoevropském rámci, uzavřevši obranné konvence s Jugoslavií a Rumunskem. Ve spolku s těmito našimi věrnými spojenci odvrátila v r. 1921 dva nebezpečné pokusy o habsburskou restauraci. Malodohodový spolek, osvědčivši se takto v obraně, stal se nástrojem kladné mírové politiky středoevropské. Ve správném oceňování poválečného vývoje, spějícího k vyrovnání diferencí mezi Německem a Francií, Československá zahraniční politika hledala i mimo středoevropský rámec zajištění bezpečnosti státu. K cíli tomu směřovala i součinnost naše při mezinárodním řešení problému bezpečnosti v Ženevě a teď v Locarnu.
Prostě, ať pohlédnu na kterýkoli obor činnosti zákonodárné našeho sboru, vidím, že platně přispívala ke konsolidaci a zabezpečení, ale také ke zdravé a pevné výstavbě státu.
Veškerou tuto práci vykonala sněmovna naše v harmonické spolupráci s vládami z jejího středu vyšlými. Objevily-li se na začátku tohoto zákonodárného období jisté nesnáze a obtíže, když události mimoparlamentní vrhly své vlny do jednání našeho sboru, našlo to v parlamentě samém výrazu poněkud rušnějšími a pohnutějšími schůzemi, ale na druhé straně došlo to výrazu v přechodné formě kabinetu úřednického. Ale jako uvnitř ve sněmovně uklidnil a vyrovnal se běh prací, tak také státní exekutiva vrátila se přes formu smíšeného ještě kabinetu na konec krise k parlamentnímu útvaru nynější vlády, jež jako další znamení ustálenosti a spořádanosti poměrů v republice již po tři léta řídí náš stát. (Výborně!)
Krátká bilance činnosti parlamentní demokracie za půl šesta roku práce ve voleném Národním shromáždění je: stát tu stojí uspořádaný, ustálený. (Výborně!) Demokracie v parlamentě vykonala dílo, jež si vytkla a uložila, splnila slib a své programové poslání, projevivši plně tvořivou sílu. (Výborně! Potlesk.) Je pravda: zbývají ještě některé důležité věci, ale posl. sněmovna vykonala i tu již mnoho prací přípravných a otázky tyto jako nejnaléhavější jistě do ruky volbami posílené vezme na prvém místě a se zdarem rozřeší demokracie ve sněmovně nové. (Výborně!)
Ve vědomí vykonané povinnosti a v podstatě z vlastního svého rozhodnutí předstupuje parlamentní demokracie před voličstvo, aby mu složila účty z vykonané práce a aby jako antický obr dotykem se zemí nabývající nových sil osvěžila svou pracovní energii a posílena důvěrou voličstva, aby se vrátila s novou chutí a s novou silou a pokračovala dále v díle zdárně zahájeném.
Demokracie se uplatnila a zvítězila v tomto období zákonodárném, demokracie uplatní se a zvítězí také v budoucnu znova, zas. Nezastavitelným pochodem půjde vpřed, poskytujíc na široké svojí cestě plnou možnost spolupráce všem, kdož chtějí spolupracovat a kdož chtějí nésti spoluodpovědnost za tuto práci v rámci daném pro stát náš pevnými smlouvami mírovými, v duchu, jakým byl prodchnut revoluční zápas za znovudobytí státní naší samostatnosti, v duchu, jakým naplněno bylo celé životní dílo vůdce této revoluce a nynějšího kormidelníka republiky Československé, našeho Tomáše Garrigue Masaryka. (Hlučný potlesk.)
Vzpomenul-li jsem v této souvislosti tohoto jména, nám všem drahého, vzpomínám, že právě jedním z našich prvých činů v Národním shromáždění bylo, že krátce po zahájení tohoto volebního období právě v této síni byl zvolen za nositele státní suverenity a že zde vykonal slib na ústavu. Je jen čímsi samozřejmým, když v okamžiku našeho rozchodu letí srdečný pozdrav náš za ním do Topolčianek. Jsem také jist, že mi současně dáváte zmocnění, abych v den svátku státní naší samostatnosti tlumočil mu jej a abych jménem poslanecké sněmovny se s ním rozloučil, vyjádřil mu při tom znovu naši hlubokou úctu a oddanost i díky za jeho práci. (Výborně! Potlesk.)
A teď mi dovolte, paní i páni poslanci, abych závěrem připojil ještě několik slov osobní povahy k vám všem, jichž rozhodnutím jsem byl postaven v čelo posl. sněmovny jako váš zvolený předseda. Při té půlšestaleté práci, přečasto namáhavé, sblížili jsme se všichni a já cítím, jako příkaz svého srdce, abych vám všem bez rozdílu poděkoval z celé duše za všechnu důvěru, přátelství a všechnu podporu, kterou jste mi věnovali a kterou jste mi leckdy nesnadné postavení mé usnadňovali. Nevyjímám z toho ani pánů členů z oposičních stran, neboť i oni buď nepřímo právě svou oposicí a mnohdy ostrou kritikou, často také přímo uplatňováním správných a dobrých podnětů i myšlenek, přispívali k zdárnému výsledku naší společné činnosti.
Zvláštní dík patří ovšem těm členům našeho sboru, kteří jako ministři nesli největší tíhu práce a odpovědnosti i tady v parlamentě i ve státní administrativě.
Díkem mimořádným jsem dále zavázán milým spolupracovníkům svým v předsednictvu sněmovny: pánům místopředsedům, kteří obětavě a ochotně sdíleli se mnou břímě mého úřadu.
Stejně děkuji všem našim milým pracovníkům ve všech výborech, které připravovaly nám práci, a zejména jejich předsedům a jejich referentům.
Ale nemohu pominouti uznáním dvou činitelů, kteří byli vydatnými pomocníky našeho díla: Vzorně pilné a svědomité práci našich sněmovních úředníků a všech našich sněmovních zaměstnanců vůbec vděčíme zdolání a správné vyřizování obsáhlé naší agendy. (Výborně!) Jsou tu dále interpreti a více či méně shovívaví posuzovatelé naší práce, páni parlamentní zpravodajové, jejichž články a úvahy v tisku byly stálým pojítkem našeho zákonodárného sboru s politickou veřejností. Jim patří rovněž podíl na výsledcích našeho jednání. Jejich úsudky nezůstaly leckdy bez vlivu na úspěch věcí parlamentních.
Slavná sněmovna jistě souhlasí s tím, abych jak pánům úředníkům a všem zaměstnancům sněmovním, tak také novinářským zpravodajům parlamentním vyslovil uznalý náš dík. (Výborně! Potlesk.)
A po těch slovech díků ještě slovo na rozloučenou. Jsem přesvědčen v této chvíli rozchodu, že vy všichni tak jako já sám rádi vzpomenete chvil ztrávených v této síni a v této budově. Doufám, že každý z vás odtud odnáší něco radostného a, byť by to byla jen vzpomínka, která ráda promíjí to, co bylo bolestné, a ozlacuje to, co bylo radostné.
Louče se s vámi také osobně, ujišťuji vás, že podržím každého z vás v upomínce jen milé. A přeji vám všem ze srdce, abyste v dalším svém působení měli jen zdar a úspěchy.
Konče poslední schůzi prvé zvolené sněmovny, volám i tentokráte: Nechť zkvétá, nechť nezastavitelně kupředu spěje, nechť obyvatelstvo k nejvyššímu rozvoji duchovních i fysických sil vede naše drahá Československá republika! (Výborně! Dlouhotrvající hlučný potlesk.)
Před závěrem schůze vyžádal si slovo pan kol. Slavíček, dávám mu je.
Posl. Slavíček (obrácen k poslancům): Dámy a pánové L Přihlásil jsem se ke slovu, abych jménem koalovaných stran ocenil práci předsednictva našeho domu a abych mu poděkoval.
(Obrácen k předsednictvu:) Pane předsedo, páni místopředsedové! Koalované strany mne pověřily vysloviti uznání vám všem za vzorné vedení našeho domu. Jsme si vědomi, jaké potíže předsednictvo posl. sněmovny musilo překonávati. Jsme si toho proto vědomi, poněvadž je zde zastoupen značný počet politických stran s různými světovými názory a programy. Je pochopitelno, že každá politická strana hledí na tomto foru Národního shromáždění v posl. sněmovně uplatniti svůj program a své názory. Není se čemu diviti, že různé programy a názory na sebe narážejí a že vznikají potíže i při vedení našeho domu. Předsednictvo posl. sněmovny v čele s konciliantním panem předsedou kol. Tomáškem snažilo se ze všech sil překonávati tyto rozpory po případě nárazy, a rádi konstatujeme, že se to dařilo. Považujeme proto za svou povinnost vám tím spíše poděkovati, poněvadž jsme si vědomi toho, že náš parlamentarismus nemá tradice, že náš parlamentarismus si jí teprve dobývá. Domníváme se, že náš dům byl veden dobře, a proto platí vám všem od nás všech upřímný dík. (Výborně! Potlesk.)
Jako pan předseda poděkoval a uznal práci úřednictva našeho domu, činí tak také koalované strany. Stejně cení práci úřednictva jako zřízenectva, stejně cení práci žurnalistů, které považujeme za politické spolupracovníky vždycky a za všech okolností. (Výborně!) Domníváme se, že páni žurnalisté budou nám v politické práci i v budoucnosti nápomocni.
Ovšem, slavná sněmovno, myslím, že by to byl nevděk od nás, kdybych ještě nevzpomněl jednoho činitele. Víte, koho mám na mysli? Mám na mysli naši vládu, pravím, naši vládu. Mám na mysli ty činitele, kteří nám pomáhali tenkráte, když jsme mnohdy v poradách a rozporech si nevěděli rady. Mám na mysli politickou "pětku". (Výborně! Potlesk. - Výkřiky něm. soc. dem. poslanců.)
Ať s ní kdo souhlasí nebo nesouhlasí, ať má kdo názory o politické "pětce", jaké chce, pravdou je, že, kdykoli něco vázlo, když politické strany si nevěděly rady, byl to poslední činitel, na který spoléhal celý národ, celá republika a my všichni. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Není vyloučeno, že zítra nebo pozítří zkřížíte každý z vás - i já třeba - politické zbraně na některých voličských, politických schůzích, ale musíte doznati jako lidé, jako politikové, že tak, jako předseda našeho domu svojí konciliantností překonával rozpory, tak také šéf vlády, šéf politické "pětky" svou konciliantností umožňoval nám mnohdy překlenouti a přejíti i největší příkopy. Platí i jemu srdečný dík, jako všem členům "pětky". (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Prohlašuji schůzi za skončenou.
(Konec schůze v 1 hod. 40 min. odpol.)
Konec 11. zasedání v I. volebním období.
Konec I. volebního období.