Opatření, jež stát činil doposud s obilím, bylo toliko mechanické a právnické. Pouhé zabavení obilí, jakmile se oddělí od pozemku, neznamená ještě, že stát uvázal se v jeho držbu. Odvezení a uložení není tím ještě zabezpečeno. Výhrady zemědělcovy ohledně plodin jsou prakticky neurčité a mechanické, takže nezaručují nikterak další výroby. V praksi byly také uvedeny ad absurdum a staly se pramenem pokoutního obchodu a lichvy. Umožňovaly, že zemědělec spotřeboval daleko více pro vlastní konsum a krmení, než jest dovoleno.
Aby si opatřil kontingenty, používá státní obilní ústav komisionářů, kteří jsou ve styku se zemědělcem ve dvojí vlastnosti: jako úřední orgány a jako soukromí obchodníci. Lze se o rolníkovi domýšleti, že dodá svoje obilí někomu, kdo si hraje na jeho dvoře na úřad? Kontingenty ukládají se rolníkovi shora na základě vadné statistiky. Rozvrhování může se díti jen pomocí mechanického klíče a na základě papírových statistik. Výsledkem jest věčný boj mezi zemědělcem a byrokracií o výšku kontingentu, jenž má býti odveden, v kterémžto boji byrokracie stále podléhá.
Ale také na druhé straně má přidělování potravin spotřebitelům vážné nedostatky pro svou byrokratickou organisaci To se týká styku mezi výrobcem a mlýny a mlýny a přejímacími ústavy, jež uvádějí potraviny do spotřeby mlýny slouží dnes eminentně veřejnému zájmu a proto jest je převésti do veřejného vlastnictví. Stane-li se to, bude celá rozsáhlá papírová průkazní služba zbytečná, neboť nahradí se řádným podnikovým účetnictvím. Vytvoří-li se konsumní organisace spotřebitelů, odpadne tím úplně obšírná chlebenková služba. Postačí pak, když rozdělovací ústav přikáže chleboviny nákupní společnosti konsumních spolků která je postoupí spolkům, aby je prodaly svým členům. Odběrné knížky konsumních spolků mohly by býti prohlášeny za veřejné listiny a podrobeny kontrole hospodářských rad. Tím byl by obcím posléze odňat rozdělovací obchod, jenž jest pro ně namnoze ničivý a vzdálen jejich úkolů, a učinila by se přítrž četným nepřístojnostem v rozdělování.
Také o způsobu, jakým se dosud stanoví přejímací ceny chlebovin, zahrnutých do úpravy spotřeby, nelze říci, že jest přizpůsoben výrobním podmínkám. Už tuhá jednotnost cen pro celé území republiky vyznačuje nevěcnost jejich rázu. Mimo to odehrává se ve formách, které činí cenu samu předmětem politických bojů a, je-li cena jednou stanovena, nejeví se býti zemědělcovi výsledkem věcných úvah, nýbrž resultátem politických mocenských poměrů, při čemž v její výši, po případě nízkosti vidí úspěch odpůrcův, o který snaží se jej připraviti na vlastní pěst odporem proti odvádění obilí.
V těchto zařízeních tkví podstatné a rozhodující vážné nedostatky nynější soustavy. Vedly k anarchii a bankrotu vyživovacího hospodářství. Následky, vzniknuvší z těchto nedostatků, bude lze odstraniti jenom tehdy, bude-li zemědělci státi po boku obecná hospodářská pomoc společenstva při obstarávání jeho hospodářství, upraví-li se obdělávání, střídání plodin a j. za součinnosti a pomoci společenstva, budou-li kontingenty rozvrhovati nejednotlivá hospodářství zkušení odborníci z kruhů zemědělských prostřednictvím povinného společenstva, jež může všechna potřebná opatření a výši kontingentů přizpůsobiti jednotlivým hospodářským podnikům a tím upraviti ji účelněji, budou-li zachycování prováděti orgány společenstva, tedy s vyloučením každého soukromého zájmu a zisku, uvolní-li se takto pro rolníka potřebné množství plodin pro vlastní potřebu a k svobodné jeho disposici, splnil-li svoje povinnosti naturálních dávek, a posléze nebude-li stanovena cena výrobků svémocně shora a vysazena hře politických sil, nýbrž bude-li stanovena dohodou mezi výrobci a spotřebiteli a přizpůsobena výrobním poměrům.
Jsme si plně vědomi, že tímto návrhem vstupujeme na cesty úplně nové a že v tomto návrhu jde o to, aby byla vytvořena opravdová organisace vyživovací služby na podkladě obecného hospodářství za úplného vyloučení byrokracie, kterážto organisace má nejen pro okamžik nouze čeliti hladu a všelikému z toho vznikajícímu veřejnému nebezpečí, nýbrž otevříti také cestu k methodickému a plánovitému zásobování lidí všemi nutnými potřebami materielního života. Jsme předsvědčeni, že tato cesta musí býti nastoupena z těchto naléhavých důvodů:
1. poněvadž na jedné straně zůstane výroba potravin v Evropě na nedozírnou dobu daleko za potřebou jejího obyvatelstva a na druhé straně povede vývoj v zámořských zemích k tomu, že dovoz potravin do Evropy bude se stále více obmezovati, takže ve všech zemích s menší výrobou než spotřebou nastane trvalý nedostatek se všemi jeho následky: drahotou, lichvou, přemršťováním cen a katastrofálním hladem;
2. poněvadž jak veškerá hospodářská situace, jakou zanechala válka v Evropě, tak i velké společenské síly vědomě naléhají na nový plánovitý pořádek hospodářského života, přes který žádný stát nemůže více přejíti k dennímu pořádku.
V Praze dne 9. července 1920.
Dr. Czech, K. Čermak, J. Seliger, A. Dietl,
Kirpal, Leibl, Deutsch, Hirsch, Beutel, Kaufmann, Schweichhart, Hackenberg, Taub, Dr. Hahn, Dr. Haas, Hausmann, Dr. Holitscher, Grünzner, Warmbrunn, Palme, Kreibich, Häusler.