Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Uvedené zákony, totiž rakouský a německý zákon o závodních radách, mají své předchůdce v návrzích zákonů o závaznosti továrních výborů a ukládají zaměstnavatelům povinnost ve svém podniku, který trvale zaměstnává nejméně 20 zaměstnanců a kde tito zvolí si závodní výbor, nazývaný závodní radou, uznati tuto. Závodní rada volená na dobu jednoho roku je na rozdíl ruských závodních rad pouhým poradním sborem zaměstnavatelů a nesmí do správy závodu zasahovati samostatnými nařízeními. Je to orgán zaměstnanců, kterému zákon ve styku se zaměstnavatelem zaručuje určitou pravomoc a určitou ochranu. Pravomoc závodních rad liší se od pravomoci dřívějších svépomocných továrních výborů hlavně tím, že se nestýká se zaměstnavatelem pouze v případech jednání o pracovní a mzdové podmínky, nýbrž že se s ním schází v pravidelných schůzkách a je podnikovou správou informována o hospodářském stavu závodu též po stránce obchodní a technické, činí v těchto společných poradách návrhy a radí se se správou podniku o zdokonalení vedení tohoto. Ve větších podnicích (podle německého zákona v podnicích s více než 300 zaměstnanci nebo 50 zřízenci, v Rakousku v obchodních podnicích s více než 30 zaměstnanci a ve všech průmyslových a důlních závodech) mají závodní rady právo žádati každoročně předložení bilance. Dále vysílají u podniků ustavených jako akciové společnosti společnosti komanditní na akcie, společnosti s ručením obmezeným nebo společenstva dva své zástupce do správní nebo dozorčí rady a tím se stávají závodní rady do určité míry orgánem účasti a kontroly zaměstnanců na správě závodu.

Zákon rakouský z 15. května 1919 nabyl účinnosti dne 24. července 1919, zákon německý ze dne 4. února 1920 pak dne 9. února 1920. Bližší obsah těchto zákonů, u nás téměř obecně známých, se neuvádí.

[Iniciativní návrh poslanců Schäfera, Roschera a soudr. na řízení závodních rad (č. 1370 tisku posl. sněmovny), kryje se téměř doslovně se zákonem rakouským. Překlad pak německého zákona v jazyce českém vyšel ve spise inž. Fleischnera "Socialisace v praxi", Praha 1920.]

Zkušenosti s prováděním těchto zákonů v Německu a Rakousku nedovolují konečného podrobného úsudku, neboť závodní rady jakožto instituce nové, významu dalekosáhlého, nemohly rozvinouti dosud svoji činnost jakožto orgán hospodářský, který by stál závodní správě po boku svojí radou a vykonával vliv zaměstnanců na správu podniků ve formě účastenství. Účinné vykonávání tohoto hospodářského poslání závodních rad bude předpokládati jistě řadu let hospodářské výchovy zástupců dělnictva v jednotlivých podnicích, kterou mohou dosáhnouti jedině příležitosti a možnosti zasvěcovati se do otázek správy závodů. Není důvodu při vzrůstající inteligenci dělnictva pochybovati o konečném zdaru závodních rad v tomto směru. Po stránce sociální, zejména pokud se týče uklidnění poměrů v závodech, znějí již dnes správy z kruhů úředních i z kruhů objektivních zaměstnavatelů v celku příznivě. Závodní rady nevnesly do výroby chaos, nezpůsobily v závodech rozklad discipliny, jak mnozí odpůrci závodních rad očekávali a tvrdili, nýbrž pouze často závodní rady zdědily nepokoj, který v podnicích již byl a v dřívějších závodních výborech se jevil a který politickými nebo hospodářskými poměry doby do závodů byl vnesen a v těchto by se byl určitě projevil, i kdyby k zákonu o závodních radách nebylo došlo. Samozřejmě závodní rady z počátku prodělávaly a prodělávají různé nesnáze, docházelo k řadě konfliktů mezi závodními radami a závodními správami, jak jinak nelze očekávati při zřízení hospodářsko-sociální instituce tak významné a namnoze nové, jež nazývána je mnohým aktem socialisačním, v době zavedení a počátečního vžívání se. Národohospodáři, pozorující nestranně tyto drobné počáteční spory o výklad zákona a pravomoc závodních rad, o nesení nákladů spojených s činností závodních rad a z toho plynoucí různé přehmaty závodních rad i závodních správ, nazývají tyto právem přechodnými dětskými nemocemi.

V celku však závodní rady zejména v podnicích, kde již před tím zavedeny byly tovární výbory, přinesly uklidnění a stabilitu srovnání s předchozími továrními výbory, které postrádaly zákonem určitě stanovené pravomoce, jichž složení stále se měnilo a které v době hospodářsky nejtěžší při každém nejmenším nárazu byly odvolávány a samotnými zaměstnanci neuznávány, takže podnikatelé často nevěděli, s kým vlastně ve svém závodě mají jednati a závodní výbory měly zhusta stejně nepevnou posici vůči svým voličům i vůči správě závodu. (Tato neustálenost kompetence a legitimace různých závodních výborů vůči zaměstnancům i podnikové správě byla jedním z důvodů, proč u nás v hornictví při diskusi o závodních radách majitelé dolů nestavěli se proti zřízení závodních rad.) Závodní správy navázaly se závodními radami pevnější osobní styky a v mnohých podnicích nastal již stav, že závodní rada podporuje závodní správu ve snaze upevniti výrobní disciplinu a zvýšit produktivitu vůbec.

Faktum je, že ačkoliv v Německu závodní rady jsou zavedeny ve všech odvětvích hospodářského života, výrobnost, Německa a výrobnost dělnictva stále stoupá, což je důkazem, že závodní rady v celku nepodvazují výrobnosti, ačkoliv právě v Německu byly zavedeny v dobách sociálně daleko neklidnějších, v době revolučního kvasu a poválečné hospodářské bídy, tedy v poměrech, jež byly zavedení závodních rad vzhledem k sociální a hospodářské situaci daleko nepříznivější, nežli poměry, v jakých se dnes u nás nacházíme. Průmysl v Německu se v celku se zavedením závodních rad smířil a jedna z vedoucích osob v hospodářském životě německém, gen. ředitel Kruppových závodů Sorge, pravil k zástupcům ministerstva sociální péče, kteří v Německu studovali působení závodních rad, mezi jiným: ťZávodní rady znamenají nový hospodářsko-sociální princip a budou míti možná vliv na vývoj vlastnických poměrů, ale zároveň doufám, že budou míti vliv na hospodářské znalosti a na hospodářskou zodpovědnost německého dělnictva, což opětně se projeví ve zvýšení německé výrobnosti a německého obecného blahobytu. Ovšem výsledky tyto dostaví se teprve po řadě let.Ť

Rovněž v Norsku byl vydán zákon o závodních výborech v živnostenských podnicích dne 23. července 1920, Zákon se vztahuje na veškeré podniky živnostenské, dráhy, pošty atd., které trvale zaměstnávají více než 50 zaměstnanců. Závodní výbor je zříditi, žádá-li o to čtvrtina zaměstnanců z podniku. Voliti mohou 18tiletí, volitelní jsou 21tiletí zaměstnanci. Do pravomoci těchto závodních výborů, volených na dobu jednoho roku spadá zabývati se a projednávati veškeré otázky týkající se dělnické ochrany a změny podniků, pokud tyto změny mají vliv na pracovní poměry. Dále se mají tyto výbory zabývati zbudováním a správou zřízení ku blahu dělnictva, podávati k vyzvání úřadů těmto dobrozdání o poměrech zaměstnanců v závodě. Závodní výbor vchází v jednání s podnikatelem i v případech týkajících se pracovního poměru jednotlivých zaměstnanců k žádosti tohoto na př. v případě výpovědi, propuštění atd. Zaměstnavatel je povinen závodnímu výboru poskytnouti potřebnou zasedací síň. Členové výborů nesmí býti bez věcného důvodu z práce vypovězeni. Naproti tomu jsou tito povinni zachovávat výrobní a obchodní tajemství, která seznali ve své funkci závodních výborů.

Rovněž ve velkovévodství lucemburském byly zákonem z 8. října 1920 zavedeny závodní rady po vzoru německém a to ve všech živnostenských podnicích zaměstnávajících více než 15 osob. Podle novinářských zpráv — dosud úředně nepotvrzených — jedná se však o zrušení tohoto zákona v Lucembursku.

Rovněž ve Francii a Itálii byly v poslaneckých sněmovnách předloženy osnovy zákonů o závodních radách a tvoří dnes jedno z ohnisk veřejné diskuse.

U nás závodní rady byly zavedeny v hornictví zákonem o závodních a revírních radách při hornictví z 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n. Zákon tento, pokud se týče podílu na zisku a správě, je doplněn zákonem z téhož dne č. 143 Sb. z. a n. o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolů a jejich podílu na čistém zisku. Na zavedení závodních rad v hospodářských podnicích všeho druhu byl již v revolučním Národním shromáždění dne 10. dubna 1919 podán návrh členů Národního shromáždění Laubeho, Tučného a spol., aby byly zřízeny zavodní výbory zaměstnanců (zasedání Národního shromáždění československého r. 1919, číslo tisku 825). Ve voleném Národním shromáždění a to v poslanecké sněmovně byl dne 26. května 1920 podán návrh poslanců Tučného, Laubeho, Hrizbyla a spol., aby byl vydán zákon o účasti zaměstnanců na správě a čistém, zisku podniků (číslo tisku 33 poslanecké sněmovny z roku 1920), kterýžto návrh pojednává též o zavedení závodních rad. Další návrh č. 900 z 26. října 1920 na vydání zákona o závodních radách podali poslanci Ant. Němec, Vác. Johanis, Dr. A. Meissner, Rud. Tayerle a soudr., návrh pak č. 1370, aby byl vydán zákon o zřízení závodních rad podali poslanci Schäfer, Roscher a soudr. dne 13. ledna 1921 a konečně poslanci Jos. Skalák a druhové návrh na vydání zákona o soustavě závodních rad ze dne 8. února 1921, č. 1817. Podstatě těchto iniciativních návrhů má býti předmětnou vládní osnovou vyhověno. Vláda svým návrhem vyhovuje všeobecnému požadavku dělnictva, při tom však, jak osnova sama prokáže, je si vědoma potřeby hospodářské opatrnosti v dnešní době odbytné krise. Osnova však je projevem názoru, že právě v době hospodářských nesnází není možno sociální reformy odkládat, nýbrž právě pomocí těchto je nutno posílit zdravý optimism širokých vrstev, který pomůže překonati obtíže dneška.

K výkladu jednotlivých ustanovení vládní osnovy sluší uvésti toto:

Ve kterých podnicích je zříditi závodní rady.

Hlavní předpoklady zřízení závodní rady v podniku (§ 1) jsou, že podnik je výdělečný, patří osobě soukromého práva, zaměstnává trvale, t. j. celoročně, aspoň 30 zaměstnanců a trvá nejméně jeden rok a že zaměstnanci tohoto podniku si též skutečně závodní radu zvolí.

Na které podniky se zákon nevztahuje:

a) Poněvadž zákon se vztahuje na veškeré obory výdělečné činnosti, vyloučeny jsou podniky nevýdělečné, jako jsou spolkové a humanitní ústavy, různé nemocnice, chudobince, ústavy pro péči o mládež, vědecké ústavy atd., které stopují jiný účel nežli účel zištný.

b) Vyloučeny jsou podniky, které zaměstnávají méně než 30 zaměstnanců. Podniky trvalé, zaměstnávající 30 zaměstnanců, jsou již středními podniky a vládní návrh volil právě z tohoto důvodu tuto hranici, ježto pro počátek považuje za účelné, aby povinné závodní rady byly zaváděny pouze ve velkých a středních podnicích. Nad tuto hranici osnova nejde, jak zástupci podnikatelů bylo žádáno, rovněž však pro podniky s méně než 30 zaměstnanci nezavádí osnova naše povinných závodních důvěrníků, jak je žádáno od zástupců dělnictva, ježto by tím byly zbytečně zatíženy menší živnosti, kde zřízení závodního důvěrníka nejeví se pravidelně účelným a potřebným, neboť zaměstnavatel je pravidelně se všemi svými zaměstnanci ve stálém osobním styku.

c) Z téhož důvodu opatrnosti vyloučeny jsou závody, které netrvají již aspoň jeden rok, v kterých tudíž poměry správní i osobní ještě nejsou ustálené.

d) Závodní rady vyžadují, mají-li se osvědčiti a nabýti tradici v závodech, zejména pak mají-li svůj hospodářský účel, totiž povznésti výrobu, též splniti, aby do nich volili a byli voleni pouze zaměstnanci, kteří jsou v trvalém a nepřerušovaném pracovním poměru k podniku, tedy ne přechodné, výpomocné a sezónní sily, od roku k roku se měnící. Proto osnova navrhuje, aby, závodní rady vzhledem ke své kompetenci byly zřízeny, pouze v závodech, které celoročně zaměstnávají nejméně 30 osob. Na sezónní podniky vůbec, zejména pak zemědělské, které této podmínce nevyhovují, nevztahují se tudíž předpisy této osnovy.

Ku přání zemědělských kruhů bylo do osnovy vloženo ustanovena. (§ 1 odst. 2.), podle kterého v podnicích zemědělských a lesních, jakož i v doplňujících je podnicích vedlejších, to jest v podnicích tak zvaného zemědělského průmyslu, pokud tyto těsně souvisí jednotnou správou s hlavním podnikem zemědělským, nebo lesním, přicházejí pouze v potaz zaměstnanci najatí na základě celoroční smlouvy.

e) Rovněž na podniky domáckého průmyslu, pokud nezaměstnávají zároveň aspoň 30 zaměstnanců ve svých, dílnách (t. zv. dílenské pomocníky na rozdíl domáckých dělníků), nevztahují se předpisy o závodních radách (§ 15 osnovy). Domáčtí dělníci jsou jednak dosti zajištění ustanovením zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. o úpravě pracovních a mzdových poměrů v domácké práci, avšak hlavně je těžko, aby fluktující element domáckých dělníků, kteří zhusta pracují pro více závodů současně, tyto střídají a z velké části domáckou práci vykonávají pouze jako vedlejší a zimní zaměstnání, tvořil závodní rady u jednotlivých podniků a jejich faktorů.

f) Z působnosti podle osnovy jsou též vyňaty hornické podniky, poněvadž úpravu závodních rad v hornictví řeší samostatně již citované zákony, a to zákon o závodních a revírních radách v hornictví a zákon o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolů a jejich podílu na čistém zisku. Hornictví pak vyžaduje zvláštní organisace, a to nejen závodních, ale i revírních rad a zaměstnancům v hornictví poskytnuta též povinná 10% účast na čistém zisku. Ovšem pro podniky smíšené bude nutno, bude-li tato osnova uzákoněna, učinit zvláštní opatření, aby se dosáhlo potřebné unifikace a zjednodušení.

g) Podle § 2 osnovy se tato též nevztahuje na podniky státní a jiných právnických osob veřejného práva, jako jsou zejména okresy, obce, nemocenské pokladny, úrazové pojišťovny atd. Podniky tyto podléhají, pokud se týče správy a účtování, veřejné kontrole sborů občanstvem volených, jsou provozovány společenskými celky a to podle jiných hledisk nežli soukromozištných. Tudíž závodní rady v nich musí míti nezbytně jinou pravomoc a jiné postavení nežli v podnicích soukromých. Rovněž organisace závodních rad nebo zaměstnaneckých zastupitelstev či výborů důvěrníků, jak v oboru státní správy je obvyklo označovati výbory zaměstnanců, na př. u státních železnic, pošt, telegrafů musí býti organisována podle jednotlivých míst, obvodů, jednotlivých ředitelství a konečně celoříšský, poněvadž tyto státní podniky mají svoji, provozovací síť rozprostřenu po oblasti celé republiky. Státní správa může však pro podniky státu a stejně i ostatní právnické osoby veřejného práva pro své podniky vytvořiti závodní rady, odpovídající zvláštní povaze státních drah. A dnes též již jsou zavedeny místní, okrskové a ústřední výbory důvěrníků u státních železnic, rovněž jsou zavedeny výnosem finanční správy výbory důvěrníků ve státních tabákových továrnách; o zřízení zaměstnaneckých zastupitelstev v oboru poštovní a telegrafní správy se právě jedná.

K docílení jednotnosti poměrů zaměstnanců v tak důležitém oboru dopravním, jako jsou železnice veřejné dopravě sloužící, žádá osnova, aby i soukromé železnice řídily se v tomto směru podle předpisů vydaných pro statní dráhy.

Úkoly závodních rad.

O úkolech a pravomoci závodních rad pojednává se hlavně v § 3. Jak bylo již uvedeno, mají míti závodní rady úkoly sociální a hospodářské. Mezi úkoly sociální závodních rad zařaďuje osnova:

a) dozor na zachovávání mzdových a pracovních smluv a řádů a dává za tím účelem vpřípadě potřeby, t. j. na příklad vyskytnou-li se spory při výplatě, právo jednomu členu závodní rady, aby za účasti zástupce závodní správy nahlížel do mzdových a platových listin.

Osnova nestanoví právo závodní rady na doplňování nebo ujednávání hromadné smlouvy, nestává-li dosud, ačkoliv v konkrétních případech bude často tuto funkci závodní rada. vykonávati, stejně jako dnes tak činí závodní výbor. Osnova však zásadně nechce zákonnými předpisy vyvolávat možnost, aby závodní rada přebírala funkci odborové organisace, a aby tak na úkor jednotné úpravy pro celý průmysl uzavírány byly závodní kolektivní smlouvy místo jednotného tarifu ujednaného pro celé odvětví odborovými organisacemi zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými.

b) Péči o provádění a zachovávání smírů nebo nálezů smírčích a rozhodčích orgánů v otázkách mzdových a pracovních.

Tu se ukládá závodní radě, aby dbala a podporovala zachovávání smírů a nálezů již dnes v otázkách hromadných sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci intervenujících orgánů. Tato funkce bude tím důležitější, jakmile u nás budou pro hromadné mzdové a pracovní spory zavedeny. obligatorní mzdové soudy, tak jak se již na příklad stalo v zákoně o stavebním ruchu. Dále se ukládá závodní radě, aby při řešení těchto sporů čelila veškerým počinům a požadavkům zaměstnanců nebo podnikatele, které by byly na újmu veřejnému zájmu.

c) Dozor na zachovávání zákonných, ustanovení k ochraně zaměstnanců.

Předpis tento, jak je ustanoven v § 3, odst. 1., lit. c) má míti za účel připoutati více zájem zaměstnanců k ochranným. předpisům sociálního zákonodárství a k hygieně při práci a dáti zaměstnancům možnost dosáhnouti nápravy a zdokonalení i mimo rámec závazných zákonných ustanovení v tomto důležitém ohledu zajištění jejich života a ochrany jejich zdraví. Ani úřady dohlédací ani zaměstnavatel nemůže ochraně dělnictva tolik prospěti, jako dělnictvo samo, věnuje-li těmto otázkám a zařízením svojí bedlivou pozornost. Důležité je též právo, jež se závodní radě dává. aby jedním svým členem mohla doprovázeti zejména živnostenského inspektora při prohlídce závodu.

d) Spolupůsobiti při udržování kázně a pořádku v závodě.

Účelem tohoto předpisu je zajistiti závodní radě, aby při disciplinování nebo trestním propouštění, stížnostech, sporech a přáních (na př. při upravování dovolených) mohla v případě potřeby zprostředkovati mezi správou podniku a jednotlivými zaměstnanci nebo skupinami zaměstnanců. Tímto spolupůsobením závodní rady při udržování kázně a pořádku v závodě má býti dosaženo dobrého poměru mezi správou závodu a zaměstnanci.

e) Spolupůsobiti způsobem poradním při hromadném propouštění dělnictva z důvodů mimo pracovní poměr ležících.

Závodní rada má závodní správě, jestli-že na př. hospodářská situace donucuje zavodní správu omeziti přechodně nebo trvale provoz, přednésti návrhy, jak by na příklad šlo omezením pracovní doby při přechodném omezení provozu zabrániti propouštění zaměstnanců anebo, není-li vyhnutí, podle jakých zásad má býti při propouštění postupováno. (Na př. může mezi závodní správou a závodní radou býti smluveno, že budou propouštění zaměstnanci svobodní před ženatými, mladší před staršími, bezdětní před otci četnějších, rodin atd.)

f ) Spravovati nebo spoluspravovati zařízení ku blahu zaměstnanců.

Tato správa nebo spoluspráva různých závodních nemocnic, závodních společných kuchyní, útulků, ozdravoven, lázní atd. nastane podle toho, zda tato zařízení byla založena a jsou vydržována z prostředků závodu a zaměstnanců, či pouze z prostředků závodu a zda správa nebo spoluspráva zaměstnanců neodporuje na př. při odkazech nebo darech příslušné věnovací listině. Bližší ustanovení budou v tomto směru vydána v prováděcím nařízení obdobně, jak se stalo při provádění zákona o závodních radách v hornictví.

Hospodářské úkoly závodních rad.

Předním národohospodářským účelem závodních rad je, aby dělnictvo přiblížily výrobě a podnikání vůbec. Závodní správa, jak již v úvodě bylo uvedeno, nemá jednati se závodní radou pouze o otázkách týkajících se pracovního poměru, kde zaměstnavatel a jeho zaměstnanci stojí proti sobě jako strany, nýbrž mají se společně stýkati jakožto spolutvůrci a spolupracovníci téhož podniku, téže hospodářské jednotky v poradách týkajících se povznesení a zdokonalení podniku. Zaměstnanci, zejména dělníci, mají prostřednictvím závodní rady býti přibíráni a zároveň tím vychovávání k účasti na správě závodu.

Proto osnova (§ 3, odst. 1., lít. g), a odst. 2.) zmocňuje závodní radu, aby podnikateli v zájmu celého národního hospodářství a v zájmu prospívání podniku podávala návrhy na zlepšení hospodářského stavu jeho zejména návrhy na zlepšení provozu, na zdokonalení zařízení podnikových, pracovních metod, ochrany zaměstnanectva a podporovala radou a účinnou spoluprací závodní správu v její snaze po docílení nejvyššího stupně výkonnosti a úspornosti v podniku.

Podnikatel je povinen k projednání těchto společných hospodářských otázek na požádání závodní rady ve společné poradě dáti závodní radě vysvětlení o všech věcech týkajících se pracovních nebo služebních poměrů a činnosti zaměstnanců, předložiti k nahlédnutí mzdové a platové listiny a podklady potřebné k provádění platných hromadných smluv, (na př. při ujednávání akordní mzdy za specielní výrobky příslušného podniku) a raditi se s radou o návrzích podaných k povznesení podniku.

Této povinnosti zaměstnavatele osnova dává důležité dvě klausule:

1. Zaměstnavatel je povinen podávati zprávy a raditi se se svými zaměstnanci pouze, pokud tím není porušeno obchodní nebo výrobní tajemství jeho podniku. Tím má býti chráněn podnik před prozrazením jeho tajemství konkurencí, před ohrožením úvěru atd.

2. Osnova ustanovuje, že podnikatel je sice oprávněn a povinen zúčastniti se schůzí závodní rady, kdykoliv dá podnět k jejímu svolání a jistě že mnozí podnikatelé budou se velice často stýkati v poradách se svojí závodní radou. Rovněž závodní rada má právo pozvati podnikatele do svých schůzí, aby však této možnosti nebylo zneužíváno k zbytečnému schůzování a zdržování podnikové správy, stanoví osnova, že podnikatel je povinen vydávati vysvětlení a raditi se se závodní radou případně pouze jednou za dva měsíce.

Jednou za půl roku je pak podnikatel povinen, pokud tím opět není porušeno obchodní nebo výrobní tajemství nebo zákonné předpisy, podati sám nebo svým zástupcem ve schůzi závodní rady přehlednou zprávu o stavu a chodu podniku, zejména o jeho výkonnosti a vyhlídkách na další zaměstnání, odbyt a ceny zboží.

Aby zaměstnanci byli pokud možno nejpřesněji zasvěceni do hospodářského stavu podniku, navrhuje osnova (§ 3, odst. 3.), aby ve větších podnicích, u nichž lze předpokládati, že překonaly již obtížné počáteční fase svého vývoje anebo byly hned od počátku ve větším stylu založeny, tedy v podnicích, které vedou obchodní knihy a zaměstnávají aspoň 300 zaměstnanců nebo 50 zřízenců (počet 50 zřízenců pojat, se zřetelem na obchodní a hlavně peněžní podniky) závodní rada měla právo žádati, aby jí byl každoročně předložen opis účetní uzávěrky podniku za minulý obchodní rok, účet rozvážný podniku, účet zisku a ztráty a to nejpozději do 6 měsíců po uplynutí obchodního roku.

Osnova hovoří o uzávěrce podniku, o účtu rozvážném podniku atd., čímž chce vyznačiti, že podnikatel není povinen svým zaměstnancům předkládati tyto výkazy o svém soukromém jmění, pokud toto nesouvisí s podnikem. Osnova zároveň v § 29, odst. 2., stanoví tresty pro případ, že by podnikatelem nebo jeho zástupcem zavodní radě předložené účetní zprávy byly v odporu s prvopisem těchto.

Konečně osnova ve své snaze zajistiti zaměstnancům určitou kontrolu a tím přehled a do značné míry vliv na správu podniku, povolává tři zástupce závodní rady do dozorčí rady v podnicích, kde tato vzhledem k jejich právní formě může anebo musí býti zřízena. Tedy u hospodářských společností ustavených jakožto akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením omezeným s větším základním kapitálem než 1,000.000 Kč a konečně při družstvech (§ 5). Počet tří zástupců byl volen, aby byl menšinové skupině zaměstnanců, zejména úředníkům, zajištěn nejméně jeden zástupce v dozorčí radě.

Zástupci závodních rad v dozorčích radách mají všechna práva a povinnosti jako ostatní členové dozorčí rady mimo právo podpisovati za ni a zastupovati ji, nemají však nároku na žádné jiné hmotné odměny. kromě nároku na hotové výlohy a mzdu nebo plat ušlý touto činností, což je ve vlastním jejích zájmu, aby neztratili důvěry v kruzích těch, které zastupují.

Jest důležito, aby členové závodní rady vše, co jim jakožto důvěrné sdělení bude svěřeno o poměrech v podniku, dále o výrobních a obchodních tajemstvích, jež u vykonávání své funkce ve společných poradách se závodní správou nebo ve schůzích dozorčí rady případně zvědí nebo seznají, v zájmu podniku, podnikatele i zaměstnanců, pouze ku vlastní informaci pro sebe ponechali. Tuto mlčenlivost členy závodní rady a jejich zástupců v dozorčí radě ukládá odst. 2. §u 4 a odst. 3. § 5. Porušení teto mlčenlivosti má za následek za podmínek uvedených v § 21, odst. 1., lit. c), ztrátu členství v závodní radě a ztrátu volitelnosti do této pro příští dvě volební období. Poruší-li mlčenlivost člen dozorčí rady, může býti propuštěn z podniku (§ 22 poslední věta) i bez souhlasu závodní rady a bez nálezu rozhodčí komise. Trestní následky pak těchto činů jsou stanoveny v § 28.

Poradní ráz závodní rady je zřejmě vyjádřen v odst. 1. §u 4, který ustanovuje, že závodní rada a jednotliví její členové nesmějí zasahovati do správy a provozu závodu samostatnými zásahy a jest jim vykonávati veškeré jim příslušející úkoly tak, aby chod závodu neutrpěl újmy, to znamená, aby zejména zaměstnanci závodu během pracovní doby nebyli vyrušováni nebo zdržováni činností závodní rady nebo jednotlivých jejích členů. Proto též schůze zavodní rady mají se pravidelně konati mimo pracovní dobu a pouze ve výjimečných případech, kdy je třeba okamžitého rozhodnutí (na př. v případech neštěstí v závodě, v době mzdových bojů nebo pod.) během pracovní doby, souhlasí-li s tím správa závodu.

Poruší-li závodní rada tyto své povinnosti nebo překročí-li svoji pravomoc může býti k písemné stížnosti nálezem rozhodčí komise rozpuštěna. Rovněž i jednotliví členové závodní rady mohou býti tímto způsobem zbaveni své funkce (§§ 20 a 21). O složení této rozhodčí komise, která právoplatně a s konečnou platností rozhoduje o stížnostech proti volbě závodní rady, proti činnosti této i jednotlivých jejích členů, dále o sporech, které vzniknou mezi skupinami zaměstnanců nebo mezi těmito, nebo závodní radou s jedné strany a podnikatelem s druhé strany z důvodů zřízení a činnosti nebo úhrady nákladů závodní rady, zejména o sporech o rozsahu povinností a práv členů závodní rady, pojednává § 26. Ustanovení tato jsou prozatímní, ježto ministerstvo sociální péče připravuje samostatný zákon o mzdových rozhodčích komisích, kterým připadnou i tyto úkoly.

Naproti tomu opětně členové závodní rady mají nárok na mzdu nebo plat za dobu, po kterou musili býti výjimečně a nevyhnutelně činni v pracovní době, vykonávajíce funkci uloženou jim závodní radou (na př. doprovázejíce živnostenského inspektora při jeho prohlídce závodu nebo když člen k tomu určený zúčastní se od případu k případu výplaty mzdy atd.). Správa závodu nesmí zaměstnance obmezovati při vykonávání volebního práva do závodní rady a nesmí brániti členům závodní rady vykonávati jejich funkce. Proto též § 22 zaručuje značnou neodvislost členům závodní rady tím, že je chrání proti libovolnému propouštění se strany zaměstnavatele, který by snad chtěl se tímto způsobem oprostiti od nepříjemného mu člena závodní rady.

Podnikatel jest povinen zaopatřiti závodní radě vhodnou místnost ke konání schůzí, a to s otopem, osvětlením a s nezbytně potřebným zařízením, oznámí-li mu tato 24 hodin napřed, že bude konati poradu. Pokud se týče úhrady a výloh spojených s činností závodní rady (§ 24) přejala osnova naše ustanovení rakouského zákona o závodních radách, podle kterých ku krytí výloh spojených s činností závodu může se tato usnésti na příspěvcích, z nichž hradí polovici zaměstnanci a polovici podnikatel.

V § 29. jsou stanoveny tresty, prokáže-li se, že podnikatel nebo jeho zástupce úmyslně překážel závodní radě v plnění jejích úkolů anebo neplnil-li vůči teto povinností uložených mu v jednotlivých ustanoveních tohoto zákona.

Organisace závodní rady.

§ 6 a 7 řeší otázku organisace závodní rady. Skládá-li se podnik s více závodů místně blízkých, zařadí se společná závodní rada pro veškeré závody téhož podniku, skládá-li se však podnik s více závodů místně odlehlých, jest zaříditi vedle závodní rady pro jednotlivé závody odlehlé pro společné záležitosti podnikovou radu. Počet členů závodní rady (§ 10) řídí se úhrnným počtem zaměstnanců v závodě nebo podniku vůbec. V zájmu snazšího jednání nesmí přesahovati počet členů závodní rady 20. Závodní rada má čítati v podniku: