Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Finančnímu úřadu

v .......................

Abych mohl vybrati hodnotu kuponů a tažených kusů dole uvedených cenných papírů ..................................... nové kupónové archy k dole vyznačeným hodnotám, činím toto

prohlášení na místě přísahy:

1. a) Nynější moje řádné bydliště jest mimo území československé republiky v .................. a již 12. března 1919 bylo řádné moje bydliště mimo území této republiky, totiž v ................

V době od 12. března 1918 do 12. března 1919 nezdržoval jsem se (trvale) v československém státním území a ani tehdy ani nyní nejsem československým státním příslušníkem.

Byl jsem tenkráte ....................... a nyní jsem ................ státním příslušníkem ....................

1. b) Námi zastoupená ........................... měla již dne 12. března 1919 a v době od 12. března 1918 do 12. března 1919 svoje sídlo mimo československé území státní.

Odbočky v uvedené době na území československé republiky neměla. Byla a jest společností dle německého práva se sídlem ................................

2. Cenné papíry na zadní straně tohoto prohlášení uvedené nalézaly se s talony a kupony již dne 12. března 1919 mimo území československé republiky v ........................ a ani po této době nebyly dopraveny do území této republiky.

3. Nabyl jsem (mnou zastoupená ............................ nabyla) cenných papírů na zadní straně uvedených v roce ......................... koupí, darem, dědictvím. Jsou mým vlastnictvím (vlastnictvím mnou zastoupené .........................).

4. Výplata cenných papírů a kuponů a výměna nových kupónových archů neděje se ani přímo ani nepřímo pro účet osoby, která měla cenné papíry s talony a kupony dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n. o soupisu a označení cenných papírů přihlásiti a k označení předložiti, nýbrž děje se výlučně pro můj vlastní účet (pro účet mnou zastoupené ..........................).

......................... dne ........................1921

................................................................

Podpis.

Poznámka. Vzorec tento jest určen nejen pro osoby fysické, nýbrž i pro veřejné obchodní společnosti, společnosti komanditní, jakož i pro právnické osoby, akciové společnosti komanditní, společnosti s ručením obmezeným, společenstva, zapsané spolky, dále pro korporace veřejného práva a budiž dle toho vyplněn. Co se nehodí, budiž škrtnuto. Může-li za společnost obchodní, právnickou osobu nebo korporaci činiti po právu závazná prohlášení toliko několik osob společně, budiž místopřísežné prohlášení jimi učiněno společně.

Příloha F.

Úlevy v pomezním styku.

1. Na statcích nebo pozemcích, přes které jde celní hranice obou území, smí se z jednoho celního území na druhé a to na přirozených přechodech, které vznikly používáním nebo jsou určeny účelem hospodářství, beze cla z míst původu do budov a prostorů určených k uschování převáděti, převážeti a přenášeti hospodářský dobytek a hospodářské nářadí, náležející k nemovitostem za pomezím, osev k vzdělávání tamějších polí, dále zemědělské plodiny a dobytkářské výrobky tam získané.

2. Obyvatelé pomezí, kteří v protějším okrsku pomezním vzdělávají vlastní nebo najatá pole a louky nebo mají tam, avšak na blízku svého obydlí, jinakou práci polní, neplatí cla za osev ke vzdělávání shora uvedených pozemků, ani za sklizeň polních plodin a obilí ve snopech, z řečených pozemků odvážené, ani za dobytek a nářadí pro zemědělské práce.

Podle místních poměrů a prací, které se mají konati, může se díti přechod přes hranice také po vedlejších cestách, zachovávají-li se předpisy, které v tom směru budou vydány, a nastane-li návrat téhož dne.

3. Ve vzájemném styku okresů pomezních, kde jest to podle místních okolností příhodno a možno, mohou se také po vedlejších cestách beze cla dovážeti a vyvážeti, zachovávají-li se příslušné předpisy, tyto předměty: Vytoužený nebo výmětný popel na hnojení, stavební písek (obyčejný) a oblázky, zvířecí mrva, dubová hubka surová, len a konopí v kořenech, tráva, mech, sítí, píce, stelivo lesní, seno, sláma a řezanka, mléko, smirek a trupel v kusech; hlína a hrnčířská hlína obyčejná, palivové dříví, uhlí, rašelina a slatina.

4. Dobytek vyháněný na pastvu a s pastvy se vracející, rovněž dobytek, který se přivádí nebo vyvádí ke krmení v chlévě, může celní čáru přecházeti beze cla, je-li zjištěna jeho totožnost. Také produkty tohoto dobytka jako mléko, máslo, sýr, vlna a mladý dobytek, zatím přibylý, může se beze cla zpět přepravovati, srovnává-li se jeho množství s počtem dobytka a dobou pastvy.

Pokud je toho dle místních poměrů třeba, může dobytek přecházeti přes pomezí po cestách vedlejších také tehdy, jde-li o delší pastvu v protějším okresu pomezním; předpokládá se však, že budou zachovány místní předpisy, jež v tom směru budou vydány.

Osvobození od cla přiznává se také pro sůl, mouku a chléb, který pomezní obyvatelé za času pastvy přinesou k nutné spotřebě při provozování pastevnictví na své pastviny na druhém státním území.

Celní správy obou stran určí podle velikosti potřeby, jaká množství soli, mouky a chleba mají býti osvobozena od cla.

5. Za kontrol v záznamném řízení platných propůjčeno bude osvobození od cla pro dobytek, který na čas se přivede na práci z jednoho území do druhého a po práci z jednoho území do druhého se vrací; rovněž tak pro hospodářské stroje a nářadí, která se převedou k dočasné potřebě z jednoho území do druhého a po skončené potřebě zase se vracejí do původního území, a konečně pro dobytek, který se převádí přes hranici k vážení sem a zpět.

6. Pomezní obyvatelé obou stran jsou od cla osvobozeni, přivezou-li do mlýnů v protějším pomezním okresu obilí, olejovitá semena, konopí, len, dříví, tříslo a jiné takové předměty zemědělské k semletí, roztlučení stoupami, k rozřezání, rozetření atd. a vezou-li tyto předměty zpracované zase zpět.

Při tom mohou býti povoleny výjimky z pravidelného řízení celního, učiní-li se na místě toho jiná, okolnostem přiměřená opatření proti obcházení cla a hodí-li se to, podle místních okolností. Množství výrobků, které se smějí dovézti na místě surovin, resp. opět musí býti vyvezeno; budiž dle potřeby přiměřeně určeno dohodou celních správ obou stran.

7. Vzájemné osvobození od cla vztahuje se dále na všechny pytle a nádoby, v nichž se dovážejí do sousední země zemědělské plodiny a výrobky, jako na př. obilí a jiné plodiny polní, sádra, vápno, nápoje nebo tekutiny jiného druhu, jakož i jiné předměty, v pomezním styku se vyskytující, a jež odtamtud prázdné touž cestou se vracejí.

8. V platnosti se zachovávají zavedené již úlevy ve styku mezi obyvateli pomezních okresů obou stran, týkající se předmětů vlastní potřeby, dovážených, resp. vyvážených k opravě nebo řemeslnickému zpracování, za které se rovněž pokládá domácká práce a které, co do příze a tkaniv, může záležeti také V barvení. Osvobození od cla vztahuje se také na pomůcky při zhotovování použité, jde-li o zpracování látek na oděv.

9. Beze svolení politického úřadu mohou býti přeneseny a beze cla odbaveny připravené léky v malých dávkách, přiměřených odběratelům, které tito přenášejí ze sousedních lékáren na předpis lékařů, oprávněných vykonávati praxi.

Mimo to se nežádá, aby byly předloženy recepty při jednoduchých drogách léčivých a při jednoduchých lékárnických a lučebních přípravcích, jichž lékárnické označení jest na obalu přesně a jasně patrno a které smějí býti vydávány v drobném prodeji podle ustanovení platných pro ona území.

10. V dosavadních zvláštních úlevách, formálnostech a kontrolách v pomezním styku nic se nemění.

11. Ssedlé mléko (tvaroh) a sádra, které pocházejí z německého pomezí a jsou dopravovány k spotřebě do československého pomezí, jsou v Československu osvobozeny od cla. Totéž platí o cibuli a česneku, jakož i o jiných zahradnických plodinách ze žitavské krajiny, jež vozem jsou dopravovány do československého pomezí.

Brusiny, které pocházejí z československého pomezí a jsou dopravovány do německého k tamější spotřebě, jsou v Německé říši cla prosty.

Obě strany si vyhrazují, aby tyto výhody, pokud platí pro území jedné z nich, mohly. býti učiněny závislými na splnění zvláštních podmínek.

12. Oba státy se zavazují, že nařízením upraví postup pro vydávání dovozních a vývozních povolení, jimiž by tento pohraniční styk byl ulehčen v míře, jak toho potřeba vyžaduje.

Příloha G.

(Vzor.)

Živnostenský list legitimatiční obchodním cestujícím.

Na rok 19..........

Číslo listu .........

(Znak.)

Má platnost v Československé republice a v Německé říši.

Majitel.

(Jméno a příjmení.)

(Jméno místa) dne .............. 19.......

(Pečeť.)

(Úřad.)

Podpis.

Tímto listem se osvědčuje, že jeho majitel ................ má (továrnu nebo obchod) v .......................... pod firmou ......................... jest obchodním cestujícím ve službě firmy .................... v .................. která tam má (pojmenování továrny nebo obchodu) ....................

Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí na účet této firmy a kromě toho firmy(em) .................... (druh továrny nebo obchodu) v .................... vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží, osvědčuje se mimo to, že se mají zapravovati za provozování živnosti řečené firmy ve zdejší zemi dávky ustanovené zákonem.

Popis osoby majitele listu:

Věk: ........................

Postava: ...................... Podpis:

Vlasy: .......................

Zvláštní znamení: .............

Připomenutí: Z řádků dvojnásobných se zápise do formuláře, který má míti příhodnou prostoru, řádek vrchní nebo spodní podle toho, jak se to s poměry každého případu srovnává.

K povšimnutí.

Majitel tohoto listu má právo, jen když je na cestách a výhradně na účet výše jmenované firmy (jmenovaných firem) zakázky na zboží hledati a zboží kupovati. Může s sebou voziti jen vzorky zboží, nikoliv však zboží. Kromě toho jest povinen šetřiti nařízení v každém státě platných.

Úmluva mezi vládou československou a vládou německou o provádění článku 297. mírové smlouvy versailleské.

Článek I.

1. Československá vláda použije práva zadržeti a likvidovati německý majetek, německá práva a zájmová účastenství jen potud, pokud všeobecně hospodářský a sociální zájem státu vyžaduje, aby německý majetek, německá práva a zájmová účastenství přešla do oblasti jejího vlivu. Pod toto hledisko spadají ona hospodářská odvětví, při nichž se pomýšlí na zvýšení státní ingerence nebo jež mají tvořiti předmět zvláštních sociálních nebo hospodářských reforem jako železnice, doly a huti jakož i léčebné lázně.

2. Československá vláda zašle německé vládě s největšího urychlením, nejpozději do jednoho měsíce po ratifikaci svrchu zmíněné úmluvy, seznam akciových společností, komanditních společností na akcie, společností s ručením obmezeným a těžařstev, jež na území československé republiky provozují železnice, doly, huti a léčebné lázně, vyjímajíc takové společnosti, jež mají sídlo v Německé říši.

3. Německá vláda zašle československé vládě do tří měsíců po tom, co obdrží tento seznam, seznamy:

a) akcií a jinakých podílů německých státních příslušníků na akciových společnostech, komanditních společnostech na akcie, společnostech s ručením obmezeným a těžařstvech, jež provozují v území československé republiky železnice, doly, huti a léčebné lázně;

b) železnic, dolů, hutí a léčebných lázní, jež se provozují na území československé republiky osobami fysickými nebo jinakými společnostmi německými.

4. Československá vláda oznámí německé vládě do čtyř měsíců po tom, kdy obdrží seznamy zmíněné v odstavci 3., ony případy, ve kterých chce použíti práva likvidačního, a požádá německou vládu za zprostředkování k tomu cíli, aby byla sjednána s německými zájemníky po dobrém dohoda o kupní ceně či výší odškodnění.

5. Nepovede-li jednání s německými zájemníky k dohodě o výši kupní ceny či částky odškodnění, určí obě vlády na žádost jedné strany kupní cenu anebo odškodnění dle objektivních hledisek ve společném ústním jednání.

6. Nepodrobí-li se súčastněné strany tomuto určení nebo nedojdou-li obě vlády k plné dohodě, vyžádají si rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu, zmíněného ve versailleské mírové smlouvě, jemuž budou předloženy všechny potřebné podklady, zejména o jednání mezi oběma vládami.

7. Osoby, společnosti nebo těžařstva, jejichž podniky podle článku I. této dohody budou zadrženy nebo likvidovány, nebudou obmezovány, pokud mají bydliště anebo sídlo mimo území československé republiky nebo je mimo území československé republiky přenesou, ani vývozními zákazy ani jinými zákonnými nebo správními opatřeními Československé republiky, jestliže budou snad chtíti přenésti kupní cenu nebo odškodnění, jakož i svůj jinaký, likvidací nebo zadržením nepostižený movitý majetek do ciziny. Nebudou zejména platiti vývozních dávek jakéhokoliv druhu. Totéž platí i o osobách, jež následkem takovéto likvidace nebo zadržení přenášejí bydliště mimo území Československé republiky.

8. Obě strany si vyhrazují učiniti zvláštní úmluvy o tom, jak bude s takovými osobami, společnostmi nebo těžařstvy nakládáno v ohledu daňovém. Až do uzavření těchto úmluv ustanovení v odstavci 7. nebudou na újmu zdaňování dotyčných osob a majetkových hodnot.

Článek II.

1. Vláda československá nepřikročí k likvidaci a zadržení německého majetku, německých práv. a zájmových účastenství, spadajících pod článek I., pokud tento majetek, práva a zájmová účastenství nebudou německé vládě označen ve lhůtě v článku I., odst. 4. uvedené, stejně nepřikročí k zadržení a likvidaci ostatního německého majetku, německých práv a zájmových účastenství.

2. Československá vláda si však vyhrazuje učiniti v jednotlivých případech, jmenovitě při průmyslových podnicích, které jsou pro národní hospodářství obzvlášť důležité, osvobození od zadržení a likvidace závislým na podmínce, že domácí zájmy budou ve správě těchto podniků přiměřeně uplatněny. Při tom bude československá vláda jedině vedena pohnutkami, které se objeví nutnými k ochraně všeobecně hospodářských zájmů, jakož i vezme na stanovisko druhé strany zřetel v duchu dokonalé slušnosti.

3. Pokud se bude při těchto opatřeních jednati o zastoupení ve vedoucích orgánech a o kapitálové účastenství, nebude žádáno více, než co odpovídá poměru mezi provozem, jenž se nachází na území československé republiky a celkovým provozem dotyčného závodu. Účastníci budou ve všech případech slyšeni. Nedojde-li k dohodě, bude poskytnuta německé vládě příležitost, aby se v dohodě s vládou československou přičinila o vyrovnání.

4. Německá vláda zašle československé vládě ve lhůtě, uvedené ve článku I., odst. 4., seznam oněch podniků, které se provozují na území československé republiky německými společnostmi akciovými, komanditními společnostmi na akcie a společnostmi s ručením obmezeným.

Článek III.

Tato ujednání nedotýkají se práv vyhrazených reparační komisi v mírové smlouvě versailleské.

Článek IV.

Tato úmluva bude, jakmile dojde schválení vlády a zákonodárných sborů, ratifikována a ratifikační listiny vyměněny co nejdříve v Praze.

Úmluva vstoupí v platnost jen společně se smlouvou o státní příslušnosti a s hospodářskou úmluvou, jež byly za těchto vyjednávání ujednány.

Dáno v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.

Zd. Fierlinger v. r.

von Stockhammern v. r.

Protokol k článku XVI. československo-německé hospodářské dohody z 29. června 1920.

Při poradách shodly se obě vlády dáti, svůj souhlas k smlouvě, uzavřené společností "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně ze dne 16. dubna 1920, jež v opise je přiložena, a k státní smlouvě obou státních komisařů: zemského presidenta Šrámka v Opavě a tajného říšského rady Wellenkampa ze dne 7. června 1920, kterou se tato první smlouva uskutečňuje a kteráž jest rovněž v opise přiložena.

V Praze, dne 29. června 1920.

Dr. V. Schuster v. r.

von Stockhammern v. r.

Smlouva.

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H. v Berlíně SW. 19, Krausenstraße 25/28, zastoupená jednateli:

Dr. Maxem Augstinem a Hermannem Kleichem a jmenovaná v této smlouvě "Společnost"

a kníže Karel Max Lichnowsky v Chuchelné, zastoupený správcem statků p. gen. ředitelem Püschlem v Chuchelné, a nazývaný ve smlouvě "Správa statků", uzavírají tuto smlouvu:

§ 1. Správa statků je majitelkou závodu na zpracování lnu v Chuchelné na Hlučínsku. Prozatímním stanovením hranic a přidělením Hlučínska k československé republice je pracovní schopnost tohoto závodu značně snížena, ježto největší část stonkového a močeného lnu je, po případě se sklízí na německém území. V hlučínském území může se ročně zmočiti asi 50.000 q stonkového lnu, oflakovací schopnost, je asi 100.000 q; sklizeň stonkového lnu v hlučínském území se páčí na 15.000 q. Je tudíž třeba 85.000 q stonkového Inu, aby závod v Chuchelné byl plně zaměstnán. Z toho musí býti dodáno 45 až 50 tisíc centů močených.

§ 2. Proto tedy zavazuje se Společnost, pokud je třeba, aby závod na zpracování lnu, patřící Správě statků, byl udržen v provozu v dnešním rozsahu, že vymůže pro Správu od německé vlády, po případě od jiných k tomu příslušných německých úřadů uvolnění a vývozní povolení pro stonkový len, který Správou statků byl sklizen na vlastních německých státcích, od ní v Německu samostatně nakoupen nebo od ní zakoupen v okresích, po případě u nakupovačů, Společností jí přikázaných.

§ 3. Správa statků se zavazuje, že veškeré množství lnu dodaného jí z německého území, ať vlastního nebo cizího, ať dovezeného od Společnosti neb od osob třetích, s povolením zmíněným v § 2; nebo bez něho, ihned po přijetí zpracuje v závodech v Chuchelné a ihned po zpracování nabídne Společnosti ke koupi tato procenta získaných vláken;

Na každých 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu musí se odvésti 12 dílů čistě ofrankovaného lnu a 8 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

Na 100 dílů dovezeného močeného lnu odevzdá se 16 dobře oflakovaných dílů váhy a 10, dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele; na 100 dílů podlámaného lnu (Knickflachs) 24 dílů čistě oflakovaného lnu a 16 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele. Při tom se předpokládá, že 15 procent vláken, získaných z dovezeného stonkového a močeného lnu, a to v poměru Váhy oflakovaného Inu k váze protřesené koudele jako 12:8, zůstane Správě statků. Může-li se dokázati; že tomu tak není, lze na návrh Správy zmenšiti množství, které má býti zpět odvedeno, takže ze 100 získaných dílů 85 dílů se odevzdá Společnosti a 15 dílů zůstane Správě statků.

Společnost má právo, kdykoliv dáti prohlédnouti závod a přezkoumati vedení knih svým důvěrníkem. Správa statků se zavazuje, že obstará uvolnění a vývozní povolení pro len, který má býti dodán do Německa, jakož i jiná nutná prohlášení, svolení, ověření a všeliké jiné formality, vyžadované československou vládou, po př. jinými státními, soukromými nebo smíšeně hospodářskými úřady, příslušnými podle československého práva.

§ 4. Podmínky pro nákup vláknového lnu, určeného pro Společnost, zvláště cena, dovozné a jakost zboží, řídí se v prvé řadě ustanoveními, vydanými pro Německou říší Společností neb jinými příslušnými úřady. Pokud takových ustanovení není nebo již neplatí, zvláště bylo-li zrušeno vázané hospodaření lnem v Německu, buďtež určeny podmínky pro dodání a převzetí zvláštní dohodou. Nedojde-li k dohodě o kupních podmínkách, rozhodne smírčí soud, a to, pokud je smírčí soud společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft" v Žarově (Sorau), tento soud, jinak zvláštní pro to sestavený soud, složený ze tří soudců, z nichž po jednom určí každá strana a z nichž třetí určený oběma soudci funguje jako předseda. Smírčí soud rozhoduje také ve sporech, které povstanou při provádění smlouvy. Na tento soud vztahuje se řád smírčího soudu společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." pro stonkový a močený len t. č. ze 17. dubna 1918 i s případnými jeho změnami. Doplňkem vztahují se na něj přiměřeně také předpisy německéno soudního řádu § 1035 a n., pokud jde o stanovení smluvních podmínek. Pro soudní rozhodnutí, o něž tam jde, je příslušný soud (Amtsgericht) v Žarově (Sorau). Ten má také zejména jmenovati předsedu, když se oba smírčí soudci o jeho volbě neshodnou. Jestliže by jmenování neprovedl nebo nemohl provésti, provede je Obchodní komora v Žarově (Sorau).

Místo plnění pro všechny nároky ze smlouvy jest Berlín.

§ 5. Kdyby správa statků nedostála závazku dodávky zušlechtěného lnu pro Společnost, je zavázána zaplatiti konvenční pokutu 1000 (tisíc) marek za každý dodaný cent vláknového lnu nedosti zpracovaného. Správa statků se zavazuje, že do dvou týdnů po splnění této smlouvy stranami složí u Banky pro obchod a průmysl (Bank für Handel und Industrie) v Berlíně kauci 500.000 (pět set tisíc) marek na zajištění všech nároků z této smlouvy.

§ 6. Společnost jest oprávněna přenésti tento smluvní poměr jednostranně na jinou osobu. To platí zejména, jestliže by snad bylo zrušeno vázané hospodaření lnem v Německé říši. Tato osoba pak přejímá přenesením výlučně všechna práva a povinnosti Společnosti z této smlouvy.

§ 7. Tato dohoda platí předně o lnu, který bude vyvezen z německého území do československá až do 31. prosince 1920, jakož i o lnu sklízeném na vlastních statcích a prodlužuje se mlčky o jeden další rok, t. j. až do 31. prosince 1921, jestliže jedna z obou stran neohlásí nejpozději do 1. října 1920, že smlouvu zrušuje.

Rovněž smlouva se prodlužuje mlčky rok od roku, jestliže nebude vypověděna nejpozději do 1. října každého roku jednou z obou smluvních stran pro konec prosince téhož roku, avšak tak, že po 30. září 1921 jest Správa statků zavázána odvésti Společnosti nebo jejímu právnímu nástupci z dovezeného lnu (odst. 1.) jen 75 procent získaných vláken, nejméně však na 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu 9 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 6 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů váhy dovezeného močeného lnu 12 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 7.95 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů podlámaného lnu (Knickflachs) 18 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 12 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

§ 8. Kdyby močírny (rosírny) Správy statků ležící mimo československo připadly Polsku, jest Společnost zproštěna povinnosti býti nápomocna Správě statků při vývozu stonkového lnu z Německa, i když v Německu bude ještě trvati vázané hospodářství. Pokud jde o len, který dojde pro Správu statků z Německa až do doby, kdy se ujme vlády Polsko, zůstává v platnosti tato smlouva zvláště v §§ 3 až 7.

Ustanovení §§ 3 až 7 vztahují se v tomto případě bez újmy druhého odstavce tohoto paragrafu jen na len, který od nastoupení polské vlády přes to byl dovezen z německého území pro Správu statků.

§ 9. Ustanovení této smlouvy nesmějí býti zkracována jakýmikoli jinými smlouvami Správy statků.

§ 10. Spojené prádelny s. s r. o. v Trutnově přistupují k této smlouvě vedle Správy statků. Jsou samostatně oprávněny požadovati zmenšení množství, které má býti zpět odvedeno podle § 3, odst. 3., věty 3. této smlouvy.

§ 11. Československá a německá vláda přistoupí k této smlouvě svými říšskými komisaři a později přímo tím, že uzavrou státní smlouvu.

Tato soukromá smlouva uzavírá se pod odkládací výminkou, že se uskuteční ona státní smlouva. Prozatím vstupuje smlouva v platnost po podepsání od Společnosti a Správy statků spolu s podpisem státní smlouvy oběmi říšskými komisaři, pozbývá však platnosti, jestliže formální státní smlouva nebude ratifikována do 1. července 1920. Stonkový len, který do té doby dojde pro. Společnost z Německé říše do Československa, podléhá také v tomto případě této smlouvě, zvláště ustanovením §§ 3 až 7.

Náležitou výpovědí státní smlouvy jednou z vlád ztrácí platnost také tato smlouva s výhradou ustanovení předchozí věty.

V Berlíně, dne 16. dubna 1920.

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H.

Berlin SW., Krausenstraße 25—28.

Paul Püschel v. r.

Dr. Max Augstin v. r.

Hermann Kleich v. r.

Záznam,

učiněný v Opavě dne 7. června 1920.

Podepsaní říšští komisaři vlády československé a vlády německé, totiž:

za vládu československou:

zemský president pan Josef Šrámek,

za vládu německou:

krajský správce (Landrat) tajný vládní rada pan August Wellenkamp,

vzali na vědomí smlouvu přiloženou v opisech, uzavřenou dne 16. dubna 1920 společností "Deutsche Flachsbaugesellsehaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně.

Podepsaní uzavírají s výhradou souhlasu obou vlád tuto úmluvu:

Německá vláda se zavazuje, že nebude překážeti vývozu stonkového a močeného lnu, tak jak je stanoveno v přiložené smlouvě, pokud vývoz navrhuje "Deutsche Flachsbaugesellschaft".

Československá vláda se zavazuje, že nebude překážeti opětnému vývozu smluvního množství vláken vyrobených z dovezeného, po př. Společností dodaného stonkového a močeného lnu, nýbrž že bude, pokud státní moc a orgány hospodářské úpravy kteréhokoli druhu budou súčastněny, v každém směru povolovati, podporovati a umožňovati uvolnění a opětný vývoz a že nebude vývozu nijak přímo nebo nepřímo překážeti, zejména též, že nebude nikterak ztěžovati činnost důvěrníka a smírčího soudu a jeho zmocněnců, nýbrž že bude je v každém směru podporovati a uznávati při jejich příjezdu, odjezdu i jinak, rovněž tak i smírčí soud ve výkonu jeho rozhodnutí, že vůbec bude provedení smlouvy v každém směru podporovati, tak jak shora uvedeno. To platí jak pro původní trvání smlouvy, tak i pro její prodloužení ve smlouvě uvedené. Tento závazek bude v prvé řadě splněn od obou státních komisařů, musí však nejpozději do 1. července 1920 dosíci formálního schválení obou vlád.

Kdyby schválení obou vlád nebylo včas uděleno, t. j. do 1. července 1920, platí přes to stran Inu dovezeného až do tohoto dne do Československa závazek československé vlády, že bude podporovati podle této úmluvy státních komisařů zpětnou dodávku vláken vyrobených z tohoto lnu.

Vlády uzavírající tuto smlouvu mohou ji vypověděti za týchž předpokladů a v týchž lhůtách jako smluvní strany smlouvu soukro-mou. Stran lnu, který dojde do Československa až do vypršení této smlouvy, platí úmluvy podle předcházejícího odstavce.

Tento záznam vyhotovuje se ve dvou souhlasných originálech pro oba říšské komisaře a jest od nich vlastnoručně níže podepsán.

V Opavě, dne 7. června 1920.

Josef Šrámek v. r.

August Wellenkamp v. r.

Zápis.

Při jednání o hospodářské úmluvě dnes podepsané dohodla se československá a německá delegace na těchto bodech:

I.

Válečná půjčka.

Říšskoněmeckým příslušníkům, kteří v době upsání válečné půjčky bydlili v republice Československé a byli na žádost o naturalisování, podanou ve lhůtě šesti měsíců po schválení této úmluvy, přijati do státního svazu československého, má dostati při nakládání s rakouskými válečnými půjčkami jimi upsanými týchž práv jako příslušníkům státu československého.

Totéž platí i pro rakouské válečné půjčky, upsané německými společnostmi, společenstvy a pod., které měly v době upsání na území československé republiky závod, odbočku, filiální společnost anebo jinou obchodní pobočku, pokud půjčky byly upsány pro tyto odbočky atd. a jestliže společnosti atd. v době schválení této úmluvy byly již nostrifikovány, neb na žádost podanou u příslušného úřadu, do šesti měsíců od zmíněného okamžiku budou nostrifikovány.