Důvodová zpráv.
Zákon o bratrských pokladnách byl vydán před 32 lety. Vzhledem na všeobecně známé velké pokroky ve všech odborech pojištění není třeba obšírnějších vývodů, proč znovuvybudování tohoto zákona se pokládá za nutné. K tomu však přichází ještě tato zvláštní okolnost.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je dosavad pro pojištění horníků rozhodujícím výhradně všeobecný horní zákon. Proto je tam toto pojištěni provedeno velmi různě, dílem úplně nedostatečně. Proto tedy nelze naléhavé sjednocení předpisů o zaopatření horníků práce neschopných zakládati na zastaralém zákoně ze dne 28. července 1889, č. 127 ř. z.
Tuto potřebnou, pro celou republiku jednotnou a všem požadavkům nynější doby popud možno přizpůsobenou základnu má poskytnouti předložený návrh.
Týká se zásadně (nehledě na výjimku svedenou v § 32) pouze osob v hornictví (§ 131 o. h. z.) zaměstnaných a příslušníků jejich rodin a nemění dosavadního úrazového pojištění hornictva zaměstnaného mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus. úrazové pojištění horníků na Slovensku vztažně v Podkarpatské Rusi zaměstnaných podrobuje se zákonnému článku XIX z roku 1.917.
Nemocenské pojištění se liší od nemocenského pojištění dělníků hlavně jen částečným rozšířením tohoto pojištění na provisionisty a pozůstalé.
Dosavadní pojištění na provisi se rozšiřuje zvýšením nejnižší její výměry, zavedením důchodu starobního a připuštěním důchodu vychovávacího a přídavků drahotních.
Jest zdůrazniti, že tato osnova se obmezuje zásadně na ustanovení nezbytně potřebná, ponechávajíc podrobnosti pokud možno prováděcímu nařízení po případě stanovám, čímž se nejen urychluje předloha tohoto naléhavého návrhu, nýbrž i usnadní změny podmíněné dalším vývinem. Z těchto důvodů upravuje se na příklad otázka úhrady nákladů zaopatřovací pokladny hlavně jen povšechnými ustanoveními § 77.
Osnova se také nezabývá příslušností zřízenců a úředníků k bratrské pokladně.
Při různosti jejich poměrů k hornictví jiná směrnice než "zaměstnání v hornictví (§ 131 o. h. z.) selhala. I pokud se týče dělníků, nedá se tato příslušnost vymeziti přesněji a jest třeba ponechati pochybné případy specielnímu rozhodnutí.
Ustanovení, která souhlasí s dosavadními předpisy, netřeba zvláště odůvodňovati, ježto se již v praksi dostatečně osvědčila. K ostatním ustanovením - pokud vůbec je třeba dalšího zdůvodnění - poznamenává se toto
K § 4. Tímto paragrafem zachová se zásada posud platná, že ustanovení zákonů o nemocenském pojištění dělníků platí automaticky taktéž pro členy nemocenského oddělení bratrských pokladen.
K § 5. Poněvadž pravidelně poskytované odměny a naturální požitky platí za výdělek, započítají se tyto požitky po dobu tohoto nároku plným právem do nemocenského. Kdyby se tak nestalo, převyšovaly by příjmy po dobu nemoci pravidelný výdělek tam, kde takové požitky většího rozsahu plynou i v době nemoci (jako leckde na Slovensku). To by však přímo svádělo k simulaci.
Jako zvláštní ustanoveni, o nichž se zmiňuje § 5, přicházejí v úvahu na příklad § 1154 b) o. z., body 1. a 2. § 9 nemocenského zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n.
K § 6. Poněvadž pojištění příslušníků rodin pro případ nemoci dosavad nebylo obmezeno zákonem o bratrských pokladnách, bylo by zavedení zákonného obmezení krokem nazpět. Proti obmezení tohoto pojištění stanovami však není námitek.
K §§ 7-10. Pojištění provisionistů a pozůstalých pro případ nemoci není novotou. Podobná ustanovení obsahují stanovy skoro všech větších bratrských pokladen.
Tato ustanovení jsou tak stilisována, aby také platila pro bývalé členy, kteří se stali poživateli pensí dle pensijního zákona nebo poživateli úrazových rent.
V § 8 je rozhodným dnem pro způsob výpočtu pohřebného 1. leden 1921 vzhledem k zákonu čís. 689 Sb. z. a n. z roku 1920, jenž nabyl platnosti dnem 1. ledna 1921. Zásadně má totiž pohřebné činiti polovici pohřebného činných členů a příslušníků jejich rodin. Jelikož však u některých bratrských pokladen pohřebné pro provisionisty stanoveno bylo obnosem 150 K, polovicí to pohřebného podle zákona ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. z., byť i vstoupili do výslužby již za platnosti zákona ze dne 30.,března 1888, čís. 33 ř. z., musila býti pro provisionisty vstoupivší do výslužby před 1. lednem 1921 nejvyšší hranice pohřebného stanovena číselně.
K § 11. Každá pokladna zřízená dle tohoto vládního návrhu je již sama sebou tak velkým svazem pokladen nemocenských, že není třeba povinného členství u některého svazu nemocenských pokladen.
K § 15. Zproštění členů povinnosti, aby zvláště prokázali neschopnost k práci po dosažení vyššího věku, je tak přerozeno, že nepotřebuje dalšího odůvodnění. Výměra doby služební (35 let) souhlasí se všeobecně ustanovenou dobou služební, na příklad také pro státní zaměstnance. Služební doba 35 let je přiměřenou i pro těžkou práci hornickou, poněvadž tuto práci možno nastoupiti již po dosažení 14. roku věku, tudíž o 10 i více roků dříve než mnozí státní úředníci nastupuji svoji službu. Ustanovení, že kdo dokonal 60. rok svého věku, může starobní provisi žádati jen v tom případě, ztrávil-li 15 let členských, je odůvodněno tím, že komu se má přiznati starobní důchod horníků, musil skutečně býti horníkem.
K § 17. Výměra provise vdovské a sirotčí, t. j. její poměr k provisi člena, rovná se výměře zákonem č. 608 Sb. z.. a n. roku 1919 ustanovené.
Je-li sirotek stižen tělesným neb duševním neduhem, jenž jej činí zcela neschopným k výdělku, trvá nutnost jeho zaopatřování, nenajde-li se pro něj nějaká útulna, až do nabytí schopnosti výdělečné.
K § 19. Poukazem na § 17 obmezuje se vychovávací příplatek na děti pod 16 let. Sazbu blíže ustanoviti zákonem nelze, poněvadž je třeba ji přizpůsobiti jednak finančnímu stavu pokladny, jednalo ostatním rozhodujícím poměrům.
K § 21. U některých z nynějších bratrských pokladen je doba čekací jen tříletá, pročež nelze této kratší doby čekací úplně pominouti.
K § 26. Tímto ustanovením zachovají se práva a zároveň volnost pohybu členů nejlépe.
Desetiletá doba bodem 1. a) ustanovená je odůvodněna tím, že výhody tohoto zákona náležejí pouze skutečným horníkům. Jinak by mnozí nastoupili práci hornickou jen proto, aby si pětiletým zaměstnáním na dole zajistili zaopatřovací plat hornický. Poměr mezi bratrskými pokladnami a nastávajícím všeobecným sociálním pojištěním dal by se upraviti asi obdobně vládnímu návrhu o všeobecném sociálním pojištění z roku 1911 a způsobu zavedenému v Prusku. Dělník v báňském průmyslu zaměstnaný jest totiž pouze členem bratrské pokladny a nemá tudíž přímého právního styku se všeobecným pojištěním, kdežto bratrská pokladna platí pro každého člena příspěvky do všeobecného pojišťovacího ústavu. Nastane-li pojistná příhoda, přísluší členovi po případě jeho pozůstalým nárok na zaopatřovací plat pouze proti bratrské pokladně, jež jest zase výhradně oprávněna uplatňovati nároky, vyplývající z pojištění onoho člena u všeobecného ústavu. Bratrská pokladna jest tudíž ohledně části provise, odpovídající dávce všeobecného ústavu, u tohoto ústavu zajištěna. Podmínky, za nichž náleží invalidní starobní důchod pojištěnci zachovavšímu sobě čáky, nelze určiti zákonem.
Stáří rozhodující pro důchod starobní, jakož i pojem invalidity určí příští zákon o všeobecném sociálním pojištění zajisté jinak než tento zákon. Případně potřebné přizpůsobení svrchu dotčených podmínek se značně zjednoduší, když tyto podmínky budou ustanoveny nařízením místo zákonem.
Dále souvisí řešení této otázky alespoň částečně také s bližším odhadem finančního stavu příštích pokladen a pak s ustanovením způsobu krytí jejich závazků prováděcím nařízením.
K § 27. Z téhož důvodu ponechává § 27 prováděcímu nařízení určení poměru, v kterém bude více pokladen přispívati k zaopatřovacímu platu, jejichž členem byl důchodce.
K § 28. Za války se zajisté většina horníků ponechá na dolech. Bylo by nesprávno, nepočítala-li by se i těm málo ostatním doba války jako doba příspěvková. Služba vojenská v čas míru jest však přerušením práce s hornictvím dále nesouvisícím.
K § 30. Lhůty v tomto paragrafu uvedené byly ustanoveny v souhlasu se slyšenými zúčastněnými stranami.
K § 32. Vylučuje se jen znovuzřízení bratrských pokladen nehornických. Zachování dosavadních takových bratrských pokladen je přípustno.
K § 35. Předpokladem životnosti každé pojišťovny jest dostatečný počet členů. Proto se zřídí pro obvod každého báňského hejtmanství pouze jedna bratrská pokladna, ovšem pro Slovensko a Podkarpatskou Rus též přes menší počet horníků - jen vchodem na tamější zvláštní poměry. Pro doly v Čechách jest přirozeným středem Praha. V tomto obvodu jest zaměstnáno asi 99.000 horníků. Na Moravě a ve Slezsku je dobývání kamenného uhlí tak vynikající a toto převážně soustředěno kolem Moravské Ostravy, že jen ta přichází v úvahu jako sídlo pokladny. Počet horníků na Moravě a ve Slezsku obnáší asi 64.000. Slovenských a v Podkarpatské Rusi zaměstnaných horníků jest přibližně 19.000. Bratislavu lze pokládati za nejvhodnější sídlo bratrské pokladny pro celé Slovensko a Podkarpatskou Rus.
K § 42. Předpisy o volné delegátů valné hromady jsou přizpůsobeny nynějším všeobecným zásadám v tomto směru uplatňovaným.
K §§ 45-52. Těmito ustanoveními mají se zájmy bratrské pokladny a stran na ní zúčastněných chrániti co nejspravedlivěji.
K § 57. Tímto ustanovením vyhovuje se naléhavému skoro všeobecnému požadavku.
K § 60. Rozhoduje-li tyto spory báňský úřad samostatně, zkrátí se tam značně celé řízení.
K § 64. Dohled na bratrské pokladny se ukládá báňským hejtmanstvím, poněvadž obvod bratrských pokladen se rozprostírá na obvody několika revírních báňských úřadů.
K §§ 66 a 67. Tato ustanovení jsou potřebna pro ten případ, kdyby zájmy celého členstva nebo jiné veřejné ohledy se nedaly zachovati bez zakročení úřadu.
K § 69. Způsob úhrady se urči nejlépe po uzákonění rozsahu povinností bratrských pokladen.
K § 71. Ke lhůtám, jež se ukázaly dle dosavadních zkušeností jako příliš krátké, patří také lhůta pro srážení příspěvků členů s jejich mzdy nebo služného, pročež tato byla prodloužena jako skoro všechny ostatní lhůty.
K § 73. Prodloužení lhůty v tomto paragrafu uvedené je odůvodněno zkušenostmi v tomto ohledu nabytými.
K § 76. Zálohy, k nimž podnikatelé jsou zavázáni, mají za účel jen výpomoc přechodnou.
K § 77. Podrobnější ustanovení o krytí závazků zaopatřovací pokladny je třeba založiti na pojistně technických výpočtech. Opatřily-li by se tyto výpočty před vydáním zákona, musila by se tato objemná a nákladná práce po uzákonění osnovy při nejmenším částečně opakovati, poněvadž teprve uzákoněním bude značná část závažných okolností, jako na příklad výše dávek pokladny konečně platně ustanovena. Toto prozatímní odročení rozhodnutí o soustavě úhrady, vyrovnání rozdílů risik v jednotlivých odborech hornictví, přestoupení členů pokladny do jiného zaměstnání pokud se týče pojištění a krytí dosavad nabytých čák je zdůvodněno také rozdílem ve finančním stavu jednotlivých bratrských pokladen. Dle zpráv o roku 1919 případně 1920 jsou poměry tyto:
1. Bratrské pokladny v obvodu báňského hejtmanství v Praze:
37 pokladen, z těchto 22 pasivních s pojistně technickým schodkem 7,274.428 Kč.
99.000 činných členů,
15.659 provisionistů;
15.203 vdov,
8.238 sirotků.
Těchto 37 pokladen vyplácí na požitcích ročně asi 5,7 milionů Kč. Příplatky na základě zákonů ze dne 29. října 1919, č. 608 Sb. z. a n., a ze dne 30: června 1921, č. 248 Sb. z. a n., obnášejí 29 milionů Kč. Souhrn všech vyplacených požitků činí tedy okrouhle 35 milionů Kč.
2. Bratrské pokladny v obvodu báňského hejtmanství v Brně:
18 pokladen, z těchto 6 aktivních, jedna v likvidaci, 12 pasivních. U čtyř z těchto pasivních pokladen se schodek bez zvláštního, nákladného šetření zjistiti nedá. Pojistně technický schodek ostatních 8 pasivních pokladen obnáší okrouhle 3,000.000 Kč.
64.384 činných členů,
7.370 provisionistů,
8.015 vdov,
6.141 sirotků.
Těchto 18 pokladen vyplácí na požitcích ročně asi 3,8 milionů Kč. Příplatky na základě dříve uvedených zákonů obnášejí 158 milionů Kč. Souhrn všech těchto požitků činí tedy 19,6 milionů Kč.
3. Na Slovensku je 24 bratrských pokladou zřízených na základě horního zákona z roku 1854, tedy bez jakéhokoli pojistně technického základu. V roce 1918 obnášelo čisté jmění těchto pokladen 15,269.562 Kč.
17.738 činných členů,
2.088 provisionistů,
4.329 vdov,
2.057 sirotků.
Těchto 24 bratrských pokladen vyplácí na požitcích ročně asi 14 milionu Kč. Přípatky na základě zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 303 Sb. z. a n., a dalším zvýšením zaopatřovacích platů hornických o 100% obnášejí 5,5 milionů Kč. souhrn všech těchto požitků činí tedy 6,9 milionů Kč.
4. V Podkarpatské Rusi přicházejí v úvahu skoro jen státní solné doly v Marmarošské Solotvině. S ostatními málo provisionistů, vdov a sirotků je v této době zaopatřeno:
80 provisionistů,
140 vdov,
60 sirotků.
Těmto vyplácí se na provisích 75.000 Kč, na nouzových výpomocích 182.000 Kč a na základě v poslední době provedeného dalšího zvýšení zaopatřovacích platů hornických dalších 162.000 Kč, tedy celkem 419.000 Kč.
Souhrn všech těchto zaopatřovacích platů hornických v celé Československé republice činí tedy nyní okrouhle 61 milionů Kč.
Jakýkoli pokus o spolehlivější vyšetření finančního stavu pokladen musí selhati z toho důvodu, poněvadž hodnota cenných papírů se prozatím nedá odhadnouti ani přibližně.
Dříve uvedené otázky nejsou tak naléhavě, že by je bylo nutno řešiti před definitivním stanovením obsahu a znění jednotlivých předpisů, poněvadž čáky nynějších členů a nároky důchodců jsou úplně zabezpečeny a to dílem dle předpisů zákona o bratrských pokladnách ostatně pak již napřed citovaných zákonů.
Již nyní lze říci v dohodě se slyšenými zúčastněnými stranami:
1. povinné dávky a to základní a zvyšovací částky všech bratrských pokladen budou stejné,
2. čáky nynějších (tak zvaných starých) členů a nároky dosavadních důchodců získané až do účinnosti nového zákona jsou upraveny § 83,
3. počínaje dnem účinnosti nového zákona budou i staří členové pojištěni dle nového zákona,
4. základní částky se hradí soustavou premiovou, částky zvyšovací buď soustavou premiovou nebo podle rozvrhu úhradních jistin dle vzoru pruského zákona (Knappschaftskassengesetz). částky vychovávací a drahotní kryly by se nejlépe rozvrhem.
Pojistné technické výpočty budou zatímně - dle přání slyšených zúčastněných stran - založeny na pojistně-technických základech spočívajících na pozorováních z rohů 1886-1888.
Příspěvky budou pokud možno - alespoň v obvodech jednotlivých pokladen jednotné a to pro svobodné, jakož i pro ženaté, pro doly hnědo- a kamenouhelné, pro doly rudné a pro hutě. Po případě bude postaráno zvláštním zařízením o vyrovnání risik všech bratrských pokladen v celém území československé republiky.
Mimo prováděcí nařízení upravující podrobně všechny tyto poměry, budou vydány také vzorné stanovy.
K bodu 4. § 80 se podotýká, že vyhovuje požadavku velmi často přednesenému.
K § 82. Před převzetím povinností jednotlivých pokladen pokladnou sloučenou se vyšetří, jakým způsobem se příště vyhoví stávajícím jejím závazkům, mezi nimi také závazkům podle zákona ze dne 24. května 1918, č. 270 ř. z. Potřebná úhrada se opatří, pokud nestačí jmění, které tu jest, nebo jiné prostředky po ruce jsoucí, příspěvky.
K § 83. Tato doba přechodní se nedá vyloučiti se zřetelném ke značnému zatížení bratrských pokladen, pro něž by nebylo úhrady.
K § 98. Vzhledem na potřebné přípravy nemůže tento zákon nabýti účinnosti již dnem vyhlášení. Dlužno konečně uvésti, že tímto vládním návrhem nemá se předbíhati případnému pozdějšímu vybudování jednotného sociálního pojištění, zahrnujícího v sobě též pojištění hornické, a že osnova předkládá se nyní proto, že toho jednak poměry slovenské vyžadují, jednak i hornictvo ostatního území republiky Československé naléhá na brzkou separátní reformu zákona o bratrských pokladnách. Podotýká se ještě, že tato osnova - pokud možno - přihlédá k vyjádření vyžádaným od všech svazů a institucí, o kterých bylo známo, že se o ni zajímají.
V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena. Zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy.
V Praze dne 19. ledna 1922.
|
Ministr veřejných prací: Tučný, v. r. |