POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922

1. volební období.

5 zasedání

3439.

Vládní návrh,

kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou,

uzavřená v Praze dne 4. května 1921, se závěrečným protokolem jakož i

 

a) příloha k čl. XII.: "úlevy v pohraničním styku";

b) příloha k čl. XII.: "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování";

c) příloha k § 8 (2): "ustanovení o předběžném doučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";

d) příloha k čl. XII.: "dohoda o nákazách zvířecích";

e) příloha k čl. XII.: "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";

f) příloha k čl. XII.: "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručích střelných zbraních".

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921 se závěrečným protokolem, jakož i

a) přílohou k čl. XII. "úlevy v pohraničním styku";

b) přílohou k čl. XII. "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování;

c) příloha k § 8. (2) "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";

d) příloha k čl. XII. "dohoda o nákazách zvířecích";

e) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";

f) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních"

se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto vyhlásila ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru věcí zahraničních a ministru obchodu se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, jichž je potřeba k provedení této dohody.

Důvodová zpráva.

Po dosaženi státní naší samostatnosti bylo nutno upraviti hospodářské styky s cizinou a hlavně s našimi sousedy. Potřeba rychlé dohody jevila se zejména v poměru k Rakousku; četné průmysly obou států, jež tvořily až dosud jednotné celní území; zůstaly i po vytváření nové celní hranice ve mnohých směrech na sebe i nadále odkázány, doplňujíce se. Bylo nutno v zájmu udržení provozu řady podniků z oblasti státu sousedního opatřiti suroviny, polotovary nebo jisté speciální stroje. Byla to dále okolnost, že Rakousko jest naší důležitou průvozní zemí, stejně jako skutečnost, že sdílíme se státem tímto ve značném rozměrů společnou hranici, jež působily k tomu, že již krátce po převratu hledaly oba státy základnu pro hospodářské dorozumění.

Řadu směrnic pro hospodářské styky s Rakouskem určuje mírová smlouvá St. Germainská. Budujíce na těchto ustanoveních, uzavřeli jsme v době popřevratové s Rakouskem řadu smluv, jež mají vesměs povahu kompensační kterážto forma tehdejším poměrům nejlépe vyhovovala.

Průběhem doby se pozměnivší poměry hospodářské přivodily nutnost opustiti, systém kompensační a hledati basi pro styky normální.

Již začátkem roku 1920 byly zahájeny porady, směřující k úpravě obapolných obchodních styků na širším základě, jež však tehdy uvázly.

V jednáních těchto pokračováno bylo pak v březnu, dubnu a květnu 1921 a výsledkem jejich byla předkládaná obchodně-politická dohoda ze dne 4. května 1921.

Základním rysem této úmluvy jest uplatnění zásady o nejvyšších výhodách a tam, kde potřeby praktického života a obapolné zájmy obou států toho vyžadují, přímo systém parity.

O obchodní dohodě takto uzavřené možno říci, že upravuje obchodní styky, pokud jen možno, způsobem, jakým to bylo obvyklé v regulárních smlouvách předválečných. Mimořádné poměry dosud stávající obzvláště v oboru vázaného hospodářství a potřeba žádoucího opatrného a pozvolného přechodu k formám mírového obchodu volného, vyžadovaly ovšem řadů speciálních ustanovení, jež jsou dílem umístěna v textu dohody samé, pokud jsou rázu zásadního, pokud pak se jedná o speciální dohody ohledně administrativního postupu, stalo se to cestou úmluvy administrativní. Tyto úmluvy povahy více méně přechodné nejsou než směrnicemi pro postup praxe a nemají povahu státních smluv, podléhajících řízení ústavnímu.

Oproti u nás platnému systému všeobecné kontroly dovozu a vývozu, dle něhož všechen dovoz a vývoz jest vázán na zvláštní povolení nebo alespoň - pokud jedná se o zboží obsažené v seznamech valného dovozu a vývozu - na povinnou ohlášku, připouštělo Rakousko v poměru k nám úplně volný dovoz všeho zboží z oblasti RČS a teprve nařízením spolkového ministerstva pro obchod a živnosti, průmysl a stavby ze dne 28. prosince 1920, č. 28 spolkového zákona, zavedlo s platností od 15. ledna 1921 ohledně určitých, taxativně vypočítaných předmětů soustavu dovozních a vývozních povolení.

Zboží, jež nespadá pod platné zákazy dovozu a vývozu, mají Rakušané na autonomní volné listině, je tedy k dovozu i vývozu volné. Obchodní dohodou zajistili jsme téměř pro všechny druhy zboží, na jichž exportu, resp. importu máme zájem, v mezích možnosti volnost dovozu, pokud se týče vývozu buď vůbec, nebo do výše určitých kontingentů.

Za tyto koncese z platných zákazů uvolnili jsme oproti Rakousku z části svůj systém dovozních a vývozních zákazů.

Bylo snahou, aby toto znenáhlé uvolňování dalo se bez obzvláště těžkých obětí našeho průmyslu.

Stanovené kontinenty zboží k dovozu určeného neznamenají arciť - ježto se nejedná o smlouvu dodávací - povinnost k odběr u zboží až do vyčerpání kontingentu, nýbrž jen závazek, uvolniti kontrolu dovozu a vydati dovozní povolení v rámci kontingentů. Nestává však žádné povinnosti ke koupi a dovozu těchto kontingentů, k dovozu dojde přirozeně jen tehdy, budou-li nákupní podmínky, zejména kvalita, cena zboží, způsob placení atd. vyhovovati.

Kontingenty rozděleny jsou na menší části, jež mohou býti, dle povahy vyčerpány v obdobích 2-6 měsíčních; u řady předmětů musí býti původ zboží prokázán osvědčením původu. Vodítkem k těmto opatřením byla snaha zameziti náhlý dovoz přespříliš značných množství zboží rakouského na náš trh. Evidenci o provádění této smlouvy vede Úřad pro zahraniční obchod.

Všechen tento dovoz podléhá samozřejmé clům celním tarifem stanoveným s celními

přirážkami jak toho času tak i v budoucnu platným. Revise celního tarifu, provedená nařízením ze dne 19. prosince 1921, č. 460 Sb. z. a n., s platností od 1. ledna 1922, umožni do značné míry uvolnění vázaného hospodářství, což jest samozřejmým předpokladem pro uzavírání obchodních smluv s cizinou. A pro nás jako stát výslovně vývozní platí fota zásada v míře zvýšené.

Tato dohoda, určená k úpravě dovozu a vazu na přechodnou dobu, uzavřena byla na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou a vstoupila v platnost na obou stranách dne 1. června 1921 administrativním opatřením, ježto jako úmluva rázu čistě administrativního spadá do pravomoci Úřadu pro zahraniční obchod, nevyžadujíc schválení parlamentu.

Opírajíce se o ustanovení administrativní dohody, že jsou smluvní strany ochotny na žádost druhé strany zahájiti jednání o eventuelní doplnění specielního ujednání o dovozní praxi, vyhověly obě strany potřebám doby a podrobily některá ustanovení dohody revisi v podrobných jednáních, konaných ve Vídni v době od 25. října do 2. listopadu 1921. Výsledek těchto porad je shrnut v protokole ze dne 1. listopadu 1921, který byl uveden v život administrativním opatřením Úřadu pro zahraniční obchod od 1. prosince 1921, a jenž znamená další krok na cestě přechodu od vázaného hospodářství k formám volného obchodu.

Smlouva na shora vytčených zásadách (nejvyšší výhody - parita) vybudovaná stonaví v čl. 1. pro nakládání s příslušníky, loďmi a zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky klausuli nejvyšších výhod. Tato zásada jest ve čl. 2. formulována zvláště ohledně nastupování a provozování obchodů a živností, ohledně právního postavení obapolných příslušníků a společností, při čemž přijata zásada, že příslušníci obou stran, počítajíc v to obchodní společnosti, společenstva a podobná sdružení, nemají platiti z provozování obchodů a živností na území druhé strany žádných, vyšších daní, dávek neb poplatků, než které jsou vymáhány od podnikatelů domácích.

Čl. 3. upravuje poměry akciových společností s vyloučením bank a pojišťovacích společností. Závěrečný protokol k tomuto článku výslovně konstatuje, že těmito ustanoveními není dotčena československo-rakouská dohoda ze dne 2. srpna 1920 o způsobu, jak nakládati po stránce právní s výrobními a dopravními podniky:

Čl. 4. provádí se úprava živnostenských oprávnění, jež objevila se nutnou následkem rozluky obou státních území.

Ve čl.. zaručují si smluvní strany vzájemnou ochrana okrskových pojmenování k označení původu vín a pálených lihových nápojů, jakož i místního označení původu piva.

V dalších článcích aplikuje se doložka o nejvyšších výhodách na cla a dávky při dovozu zboží jedné strany do území druhého státu, stanoveny zásady pro zušlechťování a záznamní řízení, připuštěna možnost požadovati osvědčení o původu zboží, vytčena zásada parity pro vybíráni vnitřních dávek zatěžujících výrobu, úpravu neb spotřebu nějakého zboží. Podle vzoru starých obchodních smluv obsahuje tato obchodní úmluva trž předpisy o obchodních cestujících.

Úprava plavby na Dunaji děje se na podkladě parity, což odpovídá jak běžným zásadám mezinárodního režimu, plavebního, tak i ustanovením mírové smlouvy.

Podstatnou část obchodní dohody tvoří předpisy, upravující dopravu po železnicích. V nich pro obě strany zabezpečena svoboda transitu, smluvena celní parita, vyslovena zásada, že za účelem urychlení přepravy osob, zavazadel a zboží budou vypracovány přímé tarify. Za podklad pro přepravu zboží budou sloužiti úmluvy mezinárodní.

Pojetí těchto ustanovení odpovídá jak dosavadním zvyklostem, tak i předpisům mírové smlouvy a zejména praktickým potřebám hospodářského života.

Obě strany prohlásily ve čl. XXI. shodu o tom, že o službě poštovní, telegrafní a telefonní budou sjednána ustanovení v rámci příslušných smluv mezinárodních.

Čl. XXI. obsahuje ustanovení o vzduchoplavbě.

Úmluva obsahuje ve čl. XXII. rámcové ustanovení dle něhož zvláštními úmluvami má býti zajištěno dělníkům a zřízencům jedné smluvní strany, zaměstnaným na území druhé smluvní strany, dle možnosti rovnocenné nakládání s domácími dělníky a zřízenci, a to jednak v oboru ochrany pracovní, jednak sociálního pojištění.

Podobně, jako tomu jest ve starých smlouvách obchodních, upravena je ve čl. XXIII. otázka jmenování konsulů, ve čl. XXIV. otázka osvobození od služby vojenské a ve čl. XXV. pojata ustanovení o rozhodování případných sporů o výklad nebo provádění této dohody rozhodčím soudem.

Integrující součást této dohody tvoří:

a) úlevy v pohraničním styku;

b) úmluva vzájemné podpory při celním odbavování, při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a vzájemné právní pomoci v celních trestních záležitostech.

Ustanovením celní hranice mezi ČSR a republikou Rakouskou nastala nutnost upraviti též nově vzniklý pohraniční styk po obou stranách této nové celní přehrady. Nutnost tato byla tím naléhavější, poněvadž celní čára bez úlev znamenala pro obyvatelstvo pohraničního pásma, pro něž dřívější zemská hranice byla v celním ohledu bezvýznamnou, velikou překážkou ve styku s územím, s nímž byly spjaty celým svým hospodářským a denním životem. Z těchto důvodů musila celní správa republiky Československé od začátku utvoření samostatného území poskytovati pohraničnímu obyvatelstvu malé úlevy při hospodaření na pozemcích přetnutých celní hranicí neb ležících poblíže hranic, při převážení různých věcí k řemeslnému zpracování atd.

K vůli jednotnosti úpravy těchto pohraničních styků na celé hranici ČSR bylo při poskytování přihlíženo k příslušným ustanovením zrušené smlouvy rakousko-uherské monarchie s Německem, jichž faktickou platnost celní správa pro hranici německou brzo po uzákonění celního území československého států zavedla.

Úlevy a ustanovení malého pohraničního styku, ujednané smlouvou republikou Rakouskou, jsou shody s ustanoveními zmíněné smlouvy německé, kterážto ustanovení - jak praxe ukazovala - byla v průběhu dlouhé doby zkoušena a osvědčila se. Pokud u nové smlouvy vyskytují se úchylky od podobných ustanovení německé smlouvy, jsou dány růzností hospodářských styků a pod.

K přít. k § 8. odst. 2. (úmluva o prozatímním sloučení československo-rakouských pohraničních celních úřadů). - Úmluva tato jest novou redakcí několika dřívějších úmluv mezi celními správami obou států o společném výkonu pohraniční celní revise v jednom místě. Ustanovení těchto úmluv byla ohrnuta a jest účelno, aby tvořila část obchodní a celní smlouvy s Rakouskem. Ustanovení tato neodchylují se však nikterak valně od dosavadního stavu těchto záležitostí.

K příl. čl. XII. b) (úmluva o vzájemné podpoře při celním odbavování atd.). Úmluva tato upravuje vzájemný vztah celních úřadů obou států, zajišťuje vzájemnou podporu při odbavování zboží, upravuje všechny poměry, jež pro řádné a rychlé odbavování na hranicích jsou nutny, reguluje se stanoviska celního železniční provoz, uznává vzájemně celní uzávěry, osvědčení, cejchovní značky obalů atd.

Úprava tato s celně-technického hlediska pro urychlení celního odbavování nezbytně nutná, neukládá naší republice nijakých materielních závazků.

K celnímu kartelu (příl. c) (úmluva o zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a oprávní pomoci). - Celním kartelem, smluveným mezi ČSR a republikou Rakouskou (příl. c) k obchodní úmluvě, ustanovení II., III. a IV., byla doplněna úmluvou, týkající se celních styků mezi státy smlouvu uzavírajícími v tom směru, že strany smlouvu uzavírající budou se navzájem všemi zákonitými prostředky a co nejochotněji podporovati za účelem zamezení a objevení podloudnictví na obě strany. Bude povinností zaměstnanců obou finančních správ, zamezovati a objevovati přestupky celních předpisů nejen vlastního státu, nýbrž i státu druhého (§§ 14, 15, 16, příl. c).

Takovéto vzájemné podporování se při zamezování a objevování přestupků celních předpisů jest jistě v zájmu obou smlouvu uzavírajících stran a vydatně ulehčí práci vlastních finančních orgánů, směřující k ochraně hranic proti dovoznímu a vývoznímu podloudnictví.

Právo finančních zaměstnanců, stíhati podloudníka na území druhého státu (kteréžto právo bývalo pojato do dřívějších celních kartelů, uzavřených mezi Rakouskem a Německem), nebylo prozatím do úmluvy pojato, jelikož zástupcové obou stran smlouvu uzavírajících nepovažovali přítomnou dobu ještě za vhodnou pro úmluvu v tomto směru.

Dále bylo smluveno vzájemné stíhání a trestání přestupků celních předpisů druhé strany.

Oba státy smlouvu uzavírající budou vyšetřovati a trestati přestupky celních předpisů druhého státu stejnými tresty a týmž způsobem, jako přestupky svých vlastních celních předpisů, a to bez rozdílu jak na vlastních příslušnících (§ 17, lit. a), tak i na příslušnících druhého státu a případně i jiných států, pokud obvinění budou přistiženi na území dožádaného státu.

Touto úmluvou bude zajisté s úspěchem čeleno dovoznímu i vývoznímu podloudnictví na obě strany, když pachatel neunikne trestu ať již se nalézá na území státu, jehož celní předpisy přestoupil, nebo na území státu druhého.

Ohledně ostatních ustanovení celního kartelu, týkajících se stíhání a trestání přestupků celních předpisů (§§ 18-22), není třeba zvláštního odůvodnění.

Konečně byla smluvena právní pomoc v celních trestních věcech v rozsahu v § 23, příl. c), naznačeném. I tato úmluva jest stejně v zájmu obou strana má poskytnouti usnadnění stíhání a trestání přestupků celních předpisů obou stran smlouvu uzavírajících. Bližší ustanovení obsažena jsou co doplněk v

a) příloze k čl. XII. "úlevy v pohraničním styku";

b) příloze k čl. XII. "úmluva vzájemné podpory pří celním odbavování";

c) příloze k § 8 (2) "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pásových úřadů";

d) příloze k čl. XII. "dohoda o nákazách zvířecích";

e) příloze k čl. XII "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";

f) příloze k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních".

Po stránce formální vláda projevuje přáni, aby předloha tato byla předložena nejdříve poslanecké sněmovně a v ní výborům

a) zahraničnímu,

b) výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu

a po schválení poslaneckou sněmovnou senátu a v něm výborům:

a) zahraničnímu,

b) živnostensko-obchodnímu.

Dohoda sama předkládá se ve zvláštním exempláři.

V Praze dne 10. března 1922.

Ministr obchodu:

Ministr zahraničních věcí

Inž. L. Novák, v. r.

Dr. E. Beneš, v. r.


 

 

OBCHODNÍ DOHODA

MEZI

REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A

REPUBLIKOU RAKOUSKOU

S PŘÍLOHAMI A a B a SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM

Obchodní dohoda

mezi

Československou republikou

a

republikou Rakouskou.

Vláda Československé republiky a vláda republiky Rakouské, prodchnuty jsouce vzájemným přáním podporovati vývoj styků mezi Československem a Rakouskem, usnesly se uzavříti k tomu cíli až do sjednání konečné obchodní smlouvy tuto prozatímní obchodní dohodu a jmenovanými plnomocníky:

Vláda Československé republiky:

pana Dr. Rudolfa Hotowtze,

ministra obchodu a ministra pověřeného správou Úřadu pro zahraniční obchod a

pana Dr. Václava Schustera,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra.

Vláda republiky Rakouské:

pana Dr. Richarda Riedla,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra,

kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na tomto:

Článek I.

(1) S příslušníky, loďmi a zbožím, plodinami průmyslovými výrobky jedné smluvní strany nebude na území druhé strany nepříznivěji nakládáno než s příslušníky, loďmi, zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky státu třetího.

(2) Předchozí ustanovení nedotýká se zvláštních zákonů, nařízení a předpisů, které jsou nebo budou vydány v záležitostech obchodu, živností, policie a všeobecné bezpečnosti a vztahují se všeobecně na veškeré cizince.

Článek II.

(1) S příslušníky smluvních stran nebudiž navzájem, pokud se týče nastupování a provozování obchodů a živností nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu jiného.

(2) Při návštěvě trhů a veletrhů budiž s příslušníky druhé strany nakládáno právě tak, jako s příslušníky vlastními, pokud se prokáží legitimací vyhotovenou dle připojeného vzoru (příloha) úřadu státu, jemuž náležejí.

(3) Předchozí ustanovení nevztahují se na živnost lékárnickou, na činnost obchodních dohodců (sensalů) a na provozování živností kočovných, včetně podomního obchodu.

(4) S příslušníky žádného z obou státu nebudiž v budoucnosti co do jejich osobního právního postavení, jich majetku movitého a nemovitého, jejich práv a zájmových účastenství navzájem nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu třetího. Budou míti volnost provozovati své obchody na, území druhé strany sami nebo provozováním pověřiti osobu vlastni volby, nejsouce v těchto směrech podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena všeobecně platnými zákony a nařízeními dotyčného území.

(5) Budou míti ke všem soudům a úřadům druhé strany volný a neobmezený přístup, budou moci používati k ochraně svých zájmů zmocněnců a zástupců od nich samých volených, nepodléhajíce při tom jiným omezením než těm, která jsou stanoveni všeobecnými zákony a nařízeními dotyčného území, a bude s nimi v každém ohledu právě tak nakládáno, jako s příslušníky kteréhokoli státu jiného.

(6) Akciové a jiné obchodní, průmyslové nebo peněžní společnosti, v to počítajíc společnosti pojišťovací, které na území jedné strany mají své sídlo a dle zákonů této strany po právu trvají, mají býti oprávněny uplatňovati také na území druhé strany, zachovávajíce tam platné zákony i nařízení, všechna svá práva a obzvláště vésti před soudem procesy jako žalobci nebo žalovaní.

(7) Příslušníci obou stran, v to počítajíc obchodní společnosti, společenstva a podobná sdružení, nemají platiti z provozování obchodu a živností na území druhé strany žádných jiných nebo vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které vymáhány jsou od domácích.

(8) Při vyměřování dávek všeho druhu z obchodu a živností nebude míti původ zboží vyskytujícího se v těchto podnicích sám o sobě za následek nepříznivějšího vyměřování těchto dávek.

Článek III.

(1) Akciové společnosti, které byly před 28. říjnem 1918 se sídlem v jednom z obou státních území zřízeny a již před tímto dnem v území druhého státu obchody pravidelně provozovaly, jsou povinny během 3 měsíců po tom, co tato dohoda nabude působnosti, zažádati u příslušného úřadu druhého státu, pokud žádosti takové již nepodaly, o připuštění ku provozování obchodu nebo v téže lhůtě provozování obchodu v tomto státě zastaviti. Dokud nebudou žádosti vyřízeny, mohou dotyčné společnosti provozovati obchody v dosavadním rozsahu na základě dřívějšího oprávnění. Společnosti tyto mají zaplatiti admisní poplatek pouze ze zvýšení svého akciového a obligačního kapitálu, provedeného po 28. říjnu 1918. Jejich obchodní provaz podléhá všeobecným předpisům, platným dotyčném státním území, pro všechny ostatní cizozemské podniky stejného druhu.

(2) Ustanoveni předchozího odstavce neplatí pro banky a pojišťovací společnosti.

(3) Připuštění akciových a jiných obchodních nebo průmyslových společností (vyjma banky a pojišťovací společnosti), které v území jedné strany jsou po právu zřízeny a chtějí svůj obchodní provoz po nabytí působnosti této dohody na území druhé strany rozšířiti a potřebují k tomu zvláštního připuštění, řídí se dle zákonů a nařízení v dotyčném státním území platných; společnosti takové mají však v tomto i v každém jiném směru požívati stejných práv jako právně uznané stejné společnosti kteréhokoli jiného státu.

Článek IV.

(1) Živnostenská oprávnění, nabytá před působností této obchodní dohody a dosud nezaniklá, trvají nadále.

(2) Měl-li některý živnostenský závod, nacházející se na území jedné strany, před 28. říjnem 1918 na území druhé strany vedlejší závod nebo sklad, má do tří měsíců po nabytí působnosti této smlouvy zažádati pro tyto pobočné závody o vystavenií živnostenského listu, u živností koncesovaných o udělení potřebné koncese. Vystavení živnostenského listu nebo udělení koncese nebude v tomto případě odepřeno, nebyl-li předmět podniku změněn; také nebude vymáháno splnění požadavků, jež se prokazují při zřízení nového závodu, a placení poplatků, jež se při novém zřízení znají platiti.

Článek V.

Obě smluvní strany se zavazují dbáti zákonů a nařízení platných na území druhé strany a příslušnými úřady jim řádně oznámených, jež upravují používání okrskových pojmenování k označení původu vín a pálených lihových nápojů vyrobených na území druhé strany nebo používáni místního označení původu piva vyrobeného na tomto území. Dovoz, vývoz, prodej, nabízení nebo vůbec uvádění do obchodu výrobků, opatřených označeními, jež se příčí těmto zákonům a nařízením, buďtež zakázány patřičnými opatřeními potlačovány.

Článek VI.

(1) Zboží, plodiny zemské a výrobky průmyslové jedné smluvní strany nebudou podrobeny při dovozu do území druhé smluvní strany ani vyšším ani jiným clům neb dávkám, včetně všech vedlejších poplatků a přirážek než oněm, které jsou vybírány z výrobků neb zboží kterékoli jiné země.

(2) Za průmyslové výrobky území jedné smluvní strany pokládají se také předměty vyrobené zpracováním cizozemských látek v zušlechťovacím řízení.

(3) Z vývozu do území druhé strany nesmějí býti vybírána vyšší ani jiná vývozní cla nebo dávky než z vývozu stejného zboží do kteréhokoli jiného státu.

(4) Obě smluvní strany se dále zavazují, že při dovozu a vývozu nebude vůči druhé straně ani v jiném směru postupováno jinak nebo nepříznivěji, než jak se postupuje vůči kterémukoli třetímu státu. To platí zvláště o celních předpisech a jejich provádění a postupu při zkoumání a analyse dováženého zboží, o podmínkách placení cel a poplatků, zařadění do sazeb a jejich výkladů a o provádění monopolů.

(5) Aby ve vzájemném obchodním styku bylo zajištěno nejpříznivější nakládání a zároveň, aby se předešlo veškerému zneužití, mohou obě strany požadovati, aby zemské plodiny a průmyslové výrobky druhé smluvní strany byly při dovozu do celního území provázeny osvědčením o původu.

(6) Ve styku mezi oběma smluvními stranami bude nejvýhodnější celní nakládání s předměty, které mají pro vývozní zemi větší hospodářskou důležitost, vázáno na osvědčení původu jen tehdy je-li toho z důležitých obchodně-politických důvodů třeba.

(7) Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zvláštní úlevy, které byly poskytnuty sousedním státům k usnadnění styku pro některé části hranic a pro obyvatele některých území.

Článek VII.

Vnitřní dávky vybírané na území jedné smluvní strany na číkoliv účet, jež zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, opravu nebo spotřebu nějakého zboží, nesmějí postihovati výrobky druhé strany pod žádnou záminkou více nebo tíže než domácí výrobky stejného druhu.

Článek VIII.

(1) Průvoz osob, zboží, železničních vozů, lodí, člunů a poštovních zásilek z území nebo do území jednoho z obou států územím druhého státu jest vzájemně svobodný, a to jak po silnicích a železnicích, tak i po splavných vodních cestách a průplavech.

(2) Průvoz jest osvobozen ode všech cel a dávek a nesmí býti nijak zbytečně zdržován nebo omezován.

(3) Obě smluvní strany si vyhrazují podrobiti průvoz zákazům neb omezením v těchto případech:

a) z důvodů veřejné bezpečnosti;

b) z důvodů zdravotních a veterinářské policie, zvláště aby bylo zabráněno rozšiřování zvířecích nákaz a aby byly chráněny užitkové rostliny, zejména proti hmyzu a jiným škůdcům, a to podle uznaných mezinárodních zásad a podati vždy právě platných zvláštních úmluv mezi nimi.

(4) Nikdy však nebude průvoz podrobován zákazům nebo omezením, která by současně a stejně neplatila za stejných předpokladů také pro všechny ostatní země.

(5) Zákazy nebo omezení nesmějí překážeti provozu v širším rozsahu, než jak toho vyžaduje bezpodmínečně účel zákazu.

(6) Ustanovení o svobodném průvozu platí rovněž pro průvozní zásilky v přepravě lomené, pokud jest zaručeno zachování bezpečnostních opatření, nutných k zamezení toho, aby zboží nezůstávalo v tuzemsku.

(7) I nadále budou zachovávána ustanovení, v celních předpisech obsažená, o zacházení s průvozními zásilkami jakož i zákonné předpisy o přepravě zboží, které jest podrobeno nějaké vnitřní dávce nebo státnímu monopolu. Průvoz takového zboží smí býti však pouze potud ztížen nebo omezen, pokud je nutno, aby bylo zajištěno vybírání vnitřní dávky ze zboží v zemi zůstávajícího nebo zabezpečen účel monopolu.

(8) železniční správy obou smluvních států budu vyjednávati, zda a za jakých podmínek mohly by býti přepravované náklady doprovázeny soukromými osobami. O těchto průvodčích platí všeobecné předpisy o osobní dopravě, v obou státech platné.

Článek IX.

(1) Vzájemná přeprava mezi územími obou smluvních stran může býti omezena dovozními a vývozními zákazy pouze:

a) jestliže podle článku VIII. této smlouvy jest zákaz průvozu přípustný;

b) pro předměty státního monopolu, jakož i proto, aby byly provedeny zákazy nebo omezení, týkající se cizího zboží, jež byly anebo budou vydány vnitřním zákonodárstvím o výrobě, odbytu, dopravě nebo spotřebě domácího zboží stejného druhu v tuzemsku;

c) v jiných případech tehdy, vyžaduje-li toho ohled na panující mimořádné poměry a není-li to vyloučeno zvláštními úmluvami o tom jednajícími.

Dovozní a vývozní zákazy neplatí také o přepravě, stran níž bylo článkem XI. odst. 1., lit. a) a b) a odst. 2. a 3. téhož článku vysloveno osvobození od dovozních a vývozních cel, avšak bez újmy celních předpisů, jimiž se zajišťuje zpětný dovoz a vývoz.

(3) Rovněž mohou býti dováženy a vyváženy vzorky, které podle článku X. této dohody s sebou mají obchodní cestující beze zření na platící zákazy, jestliže bude dána dostatečná záruka, že vzorky nezůstanou v zemi, do níž jsou dováženy, nýbrž že po skončení cesty budou opět vyvezeny.

(4) Cestovní věci a předměty k osobní potřebě cestujících, které tito s sebou vezou, budou při dovozu a vývozu bez zvláštního povolení odbavovány bez újmy celních předpisů o tom platných.

(5) Obě smluvní strany nevydají ani nepodrží pro vzájemný dovoz a vývoz nijakých dovozních a vývozních zákazů neb omezení, které by se nevztahovaly stejně na dovoz a vývoz stejného zboží ve styku s kterýmkoli jiným státem, u něhož jsou stejné předpoklady, avšak shodují se v tom, že tato ustanovení nevztahují se na povolování výjimek a úlev, které jsou poskytovány proti platným zákazům dovozním a vývozním na jednotlivé žádosti, aniž na dohody, jimiž jeden ze smluvních států zajišťuje některému třetímu státu poskytování takových výjimek a úlev pro určité kontingenty zboží pod titulem vzájemně podmíněných výhod.

Článek X.

(1) Kupci, továrníci a jiní živnostníci, kteří předloží živnostenský list legitimační, vydaný příslušným úřadem domovské země, na odkaz toho, že jsou ve státě, ve kterém bydlí, oprávněni k provozu obchodu a živnosti a tamtéž platí zákonné daně a dávky, budou oprávněni na území druhé smluvní s strany osobně neb cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u kupců nebo v otevřených prodejních místnostech, nebo u osob zboží vyrábějících, nebo sbírati zakázky u kupců neb jiných osob, v jejichž živnostenském závodě opotřebuje se zboží nabízeného druhu, aniž by za to musili platiti draší daně nebo dávky.

(2) Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci a v jejich službách jsoucí obchodní cestující smějí sice míti s sebou vzorky, ne však zboží.

(3) Živnostenské legitimační listy budou vyhotovovány dle vzorce, uvedeného v příloze B). K vyhotovení jich příslušnými jsou živnostenské úřady I. stolice. Každé ze smluvních stran je ponecháno na vůli, vybírati dle vlastního uznání mírný poplatek za vyhotovení.

(4) Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) nesmějí pro jiné kupce neb živnostníky, než kteří jsou v listu jmenováni, ani obchody uzavírati, ani zprostředkovati. Smějí pouze cestujíce zakázky na zboží hledati a koupě uzavírati.

(5) Ohledně formalit všeho druhu, kterým takoví kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) na územích smluvních stran jsou podrobeni, zajišťují si obě strany úpravu, jež nebude nepříznivější než ona, která bude přiznána kterémukoli jinému národu.

(6) Vzorky od obchodních cestujících s sebou vzaté neb jim napřed neb za nimi poslané, clu jinak podléhající, zprošťují se oběma stranami poplatků příchodních i odchodních, prokáže-li se totožnost při dovozu a při opětném vývozu, který se má státi během přiměřené lhůty u téhož neb jiného celního úřadů, při čemž označení totožnosti, připojená v zemi domovské, budou na území druhé smluvní strany uznávána.

(7) Opětný vývoz vzorků musí v obou zemích při dovozu býti zaručen složením cla nebo zajištění.

(8) Obchodní cestující nemusí býti vyclení osobně přítomen, nýbrž může předložiti živnostenský legitimační list prostřednictvím jiné osoby.

Článek XI.

(1) Dočasné osvobozená od dovozních a vývozních dávek přiznává se za podmínek, ustanovených pro takováto záznamní řízení celními zákony obou smluvních stran, pro tyto předměty:

a) předměty, určené k opravě, aniž by tím byla podstatně změněna jejich povaha a jejich obchodní pojmenování;

b) upotřebené a označené pytle a nové dřevěné sudy, jež se dovážejí z území druhé smluvní strany, aby byly opět naplněné vyvezeny, jakož i vnější obaly, vyvážené do území druhé smluvní strany k naplnění, jejichž zvláštní proclívání při zpětném dovozů po naplnění padá na váhu;

c) zboží (s výjimkou poživatin), které se dováží na trhy nebo veletrhy nebo na prodej na nejisto mimo trhy a veletrhy, jakož i dobytek, dopravovaný na trhy do území druhé smluvní strany; to platí pro všechny tyto předměty, vyvezou-li se zpět ve lhůtě předem stanovené.

(2) Od cla jsou osvobozeny u obchodě obvyklé vnější obaly zboží, pokud se nevyclívají se zbožím, nebo pokud nejsou podrobeny zvláštnímu nakládání podle platných celních předpisů, dále zpět dovážené prázdné vnější obaly, které, jak se prokáže, byly upotřebeny k vývozu zboží, a konečně upotřebené označené dřevěné sudy, jestliže byly ohlášeny k plnění a zpětnému vývozu po naplnění, o jejichž upotřebení není pochyby.

(3) Zboží (s výjimkou předmětů monopolních a poživatin), jehož lze upotřebiti jen jako vzorků nebo na zkoušku, nebudou podrobeny dovozním a vývozním dávkám.

(4) Obě smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemném styku v bodech svrchu uvedených nemá býti nepříznivěji postupováno než vůči kterémukoliv jinému státu v těchže případech.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP