Článek XII.
Integrující součásti této obchodní dohody tvoří a zůstanou tak dlouho v platnosti jako ona sama zvláštní dohody, sjednané o těchto předmětech:
a) O úlevách v drobném pohraničním styku (příloha a);
b) o vzájemné podpoře při proclívání, při zamezování, stíhání a trestání celních přestupků a vzájemné právní pomoci v trestních věcech celních (příloha b);
c) o zvířecích nákazách (příloha c);
d) o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží (příloha d);
e) o vzájemném uznání zkušebních značek ruční střelné zbraně (příloha e).
Článek XIII
(1) S Příslušníky obou smluvních stran, jakož i s jich veliteli lodi, jich zbožím, loďmi a čluny bude se nakládati ve všech přístavech a na všech vnitrozemských vodních cestách obou území v každém ohledu stejně jako vlastními státními příslušníky, jich veliteli lodí, zbožím, loďmi a čluny. Vyhražuje se zvláštním úmluvám, pokud lodi jedné smluvní strany budou moci obstarávati pravidelné lodní spojení mezi přístavy druhé strany.
(2) Bude-li zařízena státní služba pro vlek lodí po vodě neb na potahové scestce na přírodních neb umělých vodních cestách aneb bude-li uděleno soukromým podnikům výlučné právo k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové sceste, budou plavidla a výrobky druhé smluvní strany, pokud se týče odbavení jakož i stanovení a vybírání poplatků za vlek úplně postavena na úroveň plavidlům a výrobkům vlastního území. Smluvní strany zavážou dále podniky, jimž budoucně udělí koncese k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové scestce, aby za stejných předpokladů nečinily žádných rozdílů při vyměření a vybírání poplatků za vlek mezi plavidly a výrobky vlastního území a území druhé smluvní strany.
(3) Lodní cejchovní listy budou na základě zvláštního ujednání mezi smluvními stranami vzájemně uznávány.
Článek XIV.
(1) Příslušníkům druhé smluvní strany dovoluje se za stejných podmínek a poplatků jako příslušníkům vlastního státu používati silnic a jiných cest, průplavů, zdýmadel, převozů (prámů), mostů a mostních otvorů, přístavů a přístavišť, označení a osvětlení splavné dráhy, lodivodní služby, jeřábů a váh, skladišť, zařízení k záchraně a uschování lodního zboží a pod., pokud tato zařízení aneb ústavy jsou určeny pro veřejnou dopravu, při čemž nerozhoduje, zda-li jsou spravovány státem, obcemi neb veřejnými korporacemi či soukromníky.
(2) Poplatky mohou býti vybírány jen tehdy, bylo-li takových zařízení a ústavů skutečně použito.
(3) Cestné (mýto) za dopravu přes zemskou hranici na cestách, které spojují území obou smluvních stran mezi sebou aneb s cizinou, nesmí býti v poměru délky trati vyšší než obnáší při dopravě omezené na vlastni území.
Článek XV.
Na železnicích nebudiž v dopravě osobní a zavazadlové, pokud jde o výpravu, přepravní poplatky a veřejné dávky související s přepravou, rozlišováno mezi obyvateli území patřících stranám sjednávajícím smlouvu, splní-li stejné podmínky.
(2) Ze zásilkami zboží, podanými v Rakousku a přepravovanými buď do Československé republiky nebo Československou republikou do třetího státu, nebude, budou-li splněny stejné podmínky, nakládáno na železnicích v Československé republice, ani pokud jde o vypravení, ani pokud jde o přepravní poplatky nebo veřejné dávky související s přepravou, nepříznivěji než se zásilkami zboží stejného druhu, podanými v československé republice nebo ve třetím státě a přepravovanými v témže směru a na téže dopravní trati. Totéž bude platiti na rakouských železnicích pro zásilky zboží, podané v republice československé a dopravované buď do Rakouska nebo Rakouskem do třetího státu. Tato zásada platí vzájemně též pro zásilky zboží, jež byly jinými dopravními prostředky dopraveny přes hranice do území druhé smluvní strany a tam podány na železnicích. Pro dopravu zásilek zboží stejného druhu z území druhé smluvní strany buďtež pro použití železničních tarifů, slev, poplatků přepravních, anebo jinakých výhod bezúčinny tyto podmínky:
a) Podmínka, aby zboží bylo domácího původu, této podmínce se rovná požadavek, aby zboží bylo označováno takovým způsobem, který je nepřístupný pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany;
b) podmínka, aby zboží bylo podáno v určitém místě, leč že by šlo o podmínku, že zboží nutno přivésti po vodě;
c) podmínka, že surovina nebo polotovar pro zboží požívající výhody byly přepraveny buď zcela nebo z části po tuzemských tratích.
(3) Tato ustanovení se nevztahuji na tarifní slevy, poskytované pro účely dobročinné, kulturní a obecného blaha, k zdolání přechodné obzvláštní nouze, pro osobní a nákladní převozy vlastní ozbrojené moci, pro osoby činné ve veřejné službě, ve službě železniční jakož í v příbuzných povoláních a pro příslušníky jejich rodin, rovněž i pro služební zboží domácích dopravních podniků. Shoda je i v tom, že mohou býti omezeny slevy jízdného na drahách nižšího řádu (drobných, místních a pouličních drahách), které slouží v prvé řadě cizineckému ruchu na příslušníky přilehlých obcí, v místě usedlé.
Článek XVI.
Pro osobní a nákladní dopravu buďtež pořízeny přímé tarify podle skutečné potřeby.
Članek XVII.
(1) Jak ve vzájemné sousední tak i v průvozní přepravě nebude zásadně dávána přednost zboží, podanému ve vlastním státě před zbožím, podaným v území druhého smluvního státu.
(2) Smluvní státy budou k tomu působiti, aby bylo vyhověno potřebám průběžné dopravy mezi jejich územím jakož i dopravy z území jedné strany do jiných států přes území druhé strany tím, že se zřídí příznivá připojení vlaková pro osobní a nákladní dopravu a že si obě strany vyjdou, pokud možno, vstříc v dopravní a přepravní službě.
(3) Potřebám vnitrozemní dopravy a potřebám vývozu do území druhé strany pro zboží téhož druhu vyhoví se zásadně stejným přídělem vozů. To však platiti bude teprve od té chvíle, až budou rozděleny a správám státních drah v obou státech sjednávajících smlouvu dány k službám nejméně dvě třetiny společného ohozu. Až do té doby nebudou přidělovány nepříznivěji vozy pro vývoz do území druhé strany sjednávající smlouvu než pro vývoz do států jiných.
Článek XVIII.
(1) Pro osobní a nákladní dopravu mezi železničními stanicemi, ležícími v území jedné strany, pořídí se, je-li možna doprava ta ve hranicích tohoto území po železnici bez přerušení, tarify v zákonné měně tohoto území i tehdy, když pro onu dopravu použité železniční spojení je buď zcela nebo z části v provozu dráhy, která sídlí na území druhé strany.
(2) V dopravě mezi výpravnami obou stran, které jsou blízko hranic, smějí býti uhrazeny poplatky, splatné v osobní a nákladní dopravě, zákonným platidlem oné strany, v jejímž území se platí, i když tarif zní na měnu druhé strany; rovněž je přípustno platiti zákonným platidlem druhé strany, zní-li tarif na měnu toho území, kde se platí.
(3) Příjem platidel zde upravený nemá nikterak předbíhati ujednáním zúčastněných železničních správ o odúčtování.
Článek XIX.
(1) Pro nákladní dopravu mezi československou republikou a Rakouskem platí neobmezeně ustanovení mezinárodní úmluvy o železniční nákladní dopravě ze dne 14. října 1890 se změnami a doplňky dodatečného ujednání ze dne 16. července 1895 a doplňovací úmluvy ze dne 16. června 1898 i ze dne 19. září 1906.
(2) Mimo to má býti usilováno a to, aby ustanovení této mezinárodní úmluvy platila pokud možná nezměněně i pro mezistátní nákladní dopravy s třetími státy, na kterých jest Československá republika a republika Rakouská zúčastněná.
Článek XX.
Ustanovení o službě poštovní, telegrafní a telefonní budou sjednána v rámci příslušných smluv mezinárodních zvláštními úmluvami mezi obapolnými správami.
Článek XXI.
Obě strany ustanovují s výhradou pozdější úpravy, že letadla jedné strany smí odlétati jenom z celního letiště na místo ležící v území druhé strany a že na území druhé strany smí přistáti pouze na celních letištích mimo případy nutnosti. Mají-li letadla s sebou zboží pro obchod, musí se jejich řidič vykázati přihláškou o dopravovaném zboží (manifestem). Přistání z nouze jest ihned oznámiti nejbližšímu úřadů celnímu neb policejnímu.
Článek XXII.
(1) Smluvní strany se zavazují, že v přátelské dohodě přezkoušejí způsob, jakým se nakládá s dělníky a zřízenci jedné strany v území druhé strany v příčině ochrany dělníků a zřízenců a sociálního pojištění, za tím účelem, aby vhodnými úmluvami zajistily těmto dělníkům a zřízencům vzájemně takový způsob nakládání, jenž by jim skýtal dle možnosti rovnocenné výhody. Tyto úmluvy budou stanoveny zvláštním ujednáním.
(2) Pro styk a dopravu zemědělských stěhovavých dělníků ve větších oddílech (počínajíc od 3 dělníků) zajišťuje se z obou stran největší ochota a bude zejména vzat zvláštní zřetel na to, aby umožněna byla úhrada vzájemné potřeby na těchto dělnících. Při úpravě tohoto styku mají oba státy použíti sprostředkování povolaných k tomu míst státních neb státem zmocněných.
(3) Z obou stran se vzájemně zajišťují příslušné úřední poukazy, jež by usnadňovaly přechod přes hranice těchto dělnických oddílů, jak při vjezdu, tak i při návratu způsobem dle možnosti dalekosáhlým přinejmenším v míře dosud obvyklé. V příčině pracovních podmínek, zejména ve všech otázkách sociálně-politických bude se s těmito stěhovavými dělníky nakládati stejně, jako s tuzemskými zemědělskými dělníky stejného druhu.
(4) Bližší ustanovení, dle nichž se stane najímání a poskytování zemědělských stěhovavých dělníků, jakož i stanovení pracovních podmínek tarifní smlouvou budou předmětem ujednání, jež sjednají s obou stran povolané k tomu státní úřady.
(5) Při postupu stěhovavých dělníků z třetích zemi do území jednoho z obou smluvních států, kteří musí projíti územím druhé smluvní strany, zajišťují se v příčině projezdu a překročení hranic těmto dělníkům dle možnosti dalekosáhlé úlevy. Případná bližší ustanovení, zejména po stránce zdravotně- a pasově-policejní, budou sjednána od oboustranných příslušných ústředních úřadů.
Článek XXIII.
(1) Obě smluvní strany dávají si vzájemně právo jmenovati konsuly ve všech těch obchodních místech na území druhé strany, kdež jest dovoleno usídliti se konsulům kteréhokoliv třetího státu. Pod pojmem konsulů rozumějí se všechny osoby, pověřené výkonem konsulární činnosti.
(2) Konsulové jedné z obou smluvních stran budou požívati s podmínkou vzájemnosti na území druhé smluvní strany těchže předností, oprávnění a osvobození, jaká mají nebo budou míti konsulové kteréhokoli třetího státu.
(3) Obě smluvní stany shodují se v tom, že přednosti, oprávnění a výhody, poskytované konsulům jedné strany na území strany druhé na základě zásady nejvyšších výhod, nebudou moci býti přiznávány ve větší míře, než jsou poskytovány konsulárním-zástupcům této smluvní strany na území strany prvé.
(4) Pokud jde o osvobození od přímých daní, shoduji se obě smluvní strany vtom, že takováto osvobození budou přiznávána pouze efektivním konsulům obou stran, pokud nejsou stáními příslušníky onoho státu, v těm vykonávají svou činnost, avšak nikdy ve větším rozsahu než diplomatickým zástupcům smluvních stran.
Článek XXIV.
(1) Příslušníci jedné smluvní strany budou osvobozeni na území druhé strany od veškeré služby vojenské v branné moci a od každé dávky, placené místo osobního výkonu vojenské služby; naopak nebude jim nijak bráněno vykonávati svých vojenských povinností ve státě, jehož jsou příslušníky.
(2) V míru i ve válce budou podrobeni jiným vojenským úkonům, než jsou označeny v odst. 1. a vojenským rekvisicím pouze do té míry a dle týchž zásad jako tuzemci, avšak vždy pouze za náhradu.
(3) Dále budou osvobozeni od veškeré povinnosti přijímati veřejnoprávní funkce u soudů, správních úřadů státních neb samosprávních s výjimkou poručnictví (kurately) nad příslušníky vlastního státu.
Článek XXV.
(1) Vznikne-li mezi smluvními stranami spor o výklad neb provádění ustanoveni této dohody, budiž tento spor rozhodnut na žádost jedné strany výrokem rozhodčím.
(2) Rozhodčí soud se sestaví pro každý sporný případ tak, že každá strana ustanoví ze svých příslušníků dvě způsobilé osoby za rozhodce a obě smluvní strany zvolí příslušníka třetího státu za předsedu. Smluvní strany se zavazují, že se předem a na určitou dobu, až nabude tato dohoda působnosti, dohodnou o osobě předsedy, který v daném případě má býti jmenován.
(3) V prvním sporu zasedá rozhodčí soud na území žalované smluvní strany, v druhém sporu na území druhé strany a pak dále střídavě na území jedné nebo druhé strany. Smluvní strana, na jejímž území má rozhodčí soud zasedati, ustanoví jeho sídlo. Musí se postarati o místnosti, písaře a služební personál, jichž rozhodčí soud pro svou činnost potřebuje. Předsedu řídí rozhodčí soud. Rozhodnutí ději se většinou hlasů.
(4) Smluvní strany se dohodnou buď v konkrétním případě nebo jednou pro vždy o řízení rozhodčího soudu. Nedojde-li k takovéto dohodě, ustanoví rozhodčí soud o řízení sám. Řízení může býti písemné, neodporuje-li tomu žádná ze smluvních stran; v tom případě je možno se odchýliti od ustanovení předcházejícího odstavce.
(5) Na žádost rozhodčího soudu, jež budiž podána vládě příslušné strany, budou úřady obou smluvních stran poskytovati při předvolání a výslechu svědků a znalců právní pomoc, stejně jako na žádost tuzemských civilních soudů.
Článek XXVI.
(1) Tato dohoda budiž co nejdříve ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Dohoda nabývá účinnosti 10. dne po výměně ratifikačních listin a platí potud, pokud nebude jednou smluvní stranou vypověděna. V tomto případě pozbývá účinnosti po třech měsících ode dne, kdy byla výpověď druhé smluvní straně oznámena.
(2) Dohoda bude sepsána v prvopise československém a německém.
Čemuž na svědomí podepsali plnomocníci tuto dohodu a připojili své pečetě.
Dáno v Praze, dne 4. května roku tisícíhodevítistého a dvacátého prvého.
Za Československou republiku:
Dr. Hotowetz, v. r.
Dr. V. Schuster, v. r.
Příloha A.
Vzor.
Tímto dosvědčuje se panu N. N., který hodlá se svými výrobky (produkty) navštíviti
veletrhy a trhy
pro československé příslušníky: v republice Rakouské
pro rakouské příslušníky: v republice Československé
za účelem jeho legitimace u příslušných úřadů, že jest bytem v N. a že má zapravovati jeho živnosti odpovídající, zákonem stanovené daně a dávky.
Toto osvědčení jest platno na dobu od..................................... měsíce (místo, datum, podpis a razítko úřadu vystavujícího tuto listinu).
Popis osoby a podpis živnostníka.
Příloha B.
(Vzor.)
Živnostenský list legitimační obchodním cestujícím.
Na rok........................................
Číslo listu..........................
Platí pro cesty v cizině.
Majitel (jméno a příjmení)...............................................................................................
Jméno místa, dne.............................................................................. (den, měsíc, rok).
(Pečeť.) (Úřad.)
.............................................
Podpis.
Tímto listem se osvědčuje, že majitel jeho má (továrnu neb obchod) v................................................................................................................................pod firmou.........................................................................................
jest obchodním cestujícím ve službě firmy ...................................................... ............................................................................. v.............................................., která tam má (pojmenování továrny neb obchodu). Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí na účet této firmy a kromě toho firmy (druh továrny
firem
neb obchodu) v....................................................... vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží, osvědčuje se mimo to, že se mají zapravovati za provozování živnosti řečené firmy ve zdejší zemi dávky ustanovené zákonem.
řečených firem
Popis osoby majitele listu:
Věk:....................................................................................................... Postava:................................................................................................. Vlasy:..................................................................................................... Zvláštní znamení:...................................................................................
K PONŠIMNUTÍ! Majitel tohoto listu má právo, jen když je na cestách a výhradně na účet výše jmenované firmy/jmenovaných firem zakázky na zboží hledati a zboží kupovati. Může s sebou voziti jen vzorky zboží, nikoliv však zboží. Kromě toho jest povinen šetřiti předpisů v každém státě platných.
Závěrečný protokol
k obchodní dohodě mezi
republikou Československou a republikou Rakouskou.
Při podpisování předběžné obchodní dohody, která dnešního dne mezi republikou Československou a republikou Rakouskou byla uzavřena, učinili podepsaní zmocněnci tato prohlášení, která mají sama tvořiti integrující součást smlouvy:
Je souhlasný názor o tom, že Československá republika touto dohodou spolu se závěrečným protokolem nevzdává se práv a výhod, které jí, resp. jejím státním příslušníkům přináležejí na základě mírové smlouvy (státní smlouvy) St. Germainské ze dne 10. září 1919 a které převyšují práva a výhody, jež obě vlády sobě, resp. svým státním příslušníkům touto dohodou spolu se závěrečným protokolem vyhradily.
K článku II.
(1) Aby ulehčeno bylo provádění předpisů o nastoupení a provozování živností cizinci, platných v obou státech a spočívajících na základě formální reciprocity, prohlašují obě strany, že budou připouštěti navzájem své státní příslušníky k nastoupení a k provozování obchodů a živností za stejných podmínek, jako příslušníky vlastní. Ustanovení článku I. odstavec 2. této dohody zůstává tímto nedotčeno.
(2) Vyhotovení legitimace potřebné dle odstavce 2., článek II, děje se příslušným živnostenským úřadem prvé stolice.
(3) Ustanovení odstavce 7., článku II., nevylučují vybírání poplatků za připuštění obchodních společností, společenstev a podobných sdružení jednoho z obou smluvních států k provozování obchodů na území státu druhého, pokud také od stejných společností tuzemských požadují se při jich utvoření, povolení nebo připuštění i provozování obchodů poplatky poměrně stejné výše.
(4) Otázka, jak nakládáno býti má v příčině zdaněni s příslušníky smluvních stran, kteří provozují povoznictví nebo plavbu lodní mezi místy různých států, zůstává vyhrazena zvláštní úmluvě, která se stane v souvislosti s otázkou dvojího zdanění. Prozatím nemají podniky tohoto rázu na území jedné strany býti stiženy daní z živnosti z provozu na území druhé strany.
K článku III.
(1) Ustanovení dohody mezi republikou Československou a republikou Rakouskou z 2. srpna 1920 o způsobu, jak nakládati po stránce právní s výrobními a dopravními podniky, nejsou dotčena ustanoveními článku III.
(2) U obou smluvních stran platné předpisy, jimiž zjišťuje se trvající vzájemnost ohledně připuštění společností s ručením obmezeným, zůstanou netknuty.
K článku V.
Je shoda v tom, že má býti dbáno zákonů a nařízení platných na území jedné ze smluvních stran stranou druhou i tehdy, jestliže tyto zákony a nařízení zapovídají používání označení, která obsahují nepřímým způsobem nesprávné údaje o původu výrobků zmíněných v článku V.
K článku VI.
(1) Je shoda v tom, že pravidlem zboží jakéhokoli původu, které se prováží územím jedné smluvní strany nebo bylo uloženo ve svobodných přístavech neb ve svobodných celních okresích nemá býti podrobeno při vstupu do území druhé strany nijakým jiným neb vyšším clům nebo dávkám, než bylo-li by dováženo přímo ze země původu, a že toto ustanovení platí, i když zboží bylo překládáno, přebaleno neb uloženo ve skladišti, i když se prováží přímo. Jestliže by jedna smluvní strana měla podle svého dobrého zdání důvod k tomu, aby učinila opatření úchylná od tohoto pravidla k podpoře vlastního obchodu, má druhá strana právo učiniti rovněž ze své strany tatáž neb podobná opatření.
(2) Je shoda v tom, že předměty vyrobené v zušlechťovacím řízení pokládají se pouze tehdy za průmyslové výrobky příslušné smluvní strany, jestliže a pokud zpracované tuzemské látky a práce na to vynaložená tvoří alespoň čtvrtinu hodnoty zboží. Smluvní strany si vyhražují zrušiti v dohodě ve vhodné chvíli toto omezení.
(3) Je shoda v tom, že o zákazech dovozu a vývozu ve vzájemném styku smluvních stran platí výlučně ustanovení článku IX.
(4) Obě smluvní strany se dohodly, že si čajem budou vyměňovati výsledky pozorování o působení vývozních cel a poplatků na vzájemný obchodní styk, pokud na jedné straně budou tato cla a poplatky v platnosti, že si o revisi vývozních cel neb poplatků vzájemně budou oznamovati přání, o nichž se bude potom jednati.
(5) Vzájemně zajištěný postup v otázkách monopolů dle zásady nejvyšších výhod nebude se vztahovati na jednotlivě uzavírané dodávací smlouvy o zboží, jež jest předmětem státního monopolu.
(6) Způsob, jak vydávati osvědčení o původu, pokud by jich bylo žádáno, vyhražuje se příští vzájemné dohodě. Při tom budou hleděti strany na to, aby obchod zbytečně nebyl zatěžován ani výši vybíraných poplatků ani formalitami při vydávání.
článku VII.
Je souhlasný názor o tom, že ustanovení článku VII. neodporují opatřením, která slouží ku zajištění daně z obratu a daně luxusní v případech tuzemské výdělečné činnosti cizozemců.
K článku VIII.
(1) Osvobození průvozu od cla a dávek, zajištěné ve článku VIII, odstavec 2., netýká se vybírání statistických poplatků.
(2) Zastaví-li se, nebo omezí-li se přechodně přeprava zboží po železnicích nebo lodích z důvodů dopravně technických, nebudiž to pokládáno za porušení svobody průvozu, zaručené v článku VIII, pokud toto opatření postihuje stejně i zboží vlastní země. Jestliže by průvoz byl náhodnými událostmi přechodně znemožněn, postarají se obě smluvní strany o to, aby tato závada byla ihned oznámena na příslušném místě druhé strany, aby bylo zabráněno podávání nových průvozních zásilek po dobu závady.
(3) Jest shoda o tom, že nejsou dotčeny zákazem zmíněným v odstavci 3. článku VIII. průvozní zásilky, které již vstoupily na území státu, který zákaz vydal, při nabytí jeho platnosti, nýbrž že musí býti dále dopraveno na místo určení. Zanikne-li působnost dohody, musí býti zboží odevzdané povozníkovi před tímto okamžikem dopravováno na místo určení, i když průvoz skutečně se bude díti teprve po zániku smlouvy.
(4) Se zbožím zkáze podléhajícím, které v lomené dopravě se prováží územím jedné smluvní strany, se zachází jako se zásilkami průvozními jen tehdy, jestliže se vyveze ve lhůtě, která se určuje podle stupně porušitelnosti zboží, nikoli však větší než dva měsíce jde dne uložení ve skladišti. Tato dvouměsíční lhůta bude přiměřeně prodlužována, jestliže se vývoz nemůže díti v této lhůtě bez zavinění osoby oprávněné o zboží rozhodovati.
(5) Ropa a ropné produkty původem ze země, která poskytla jedné smluvní straně kontingent tohoto zboží, smějí býti připuštěny k provážení v lomené dopravě jen tehdy, jestliže země původu prohlásila předem svůj souhlas s tím, že zásilka uložená ve skladišti za své lomené dopravy nebude po prokázaném vývozu počítána na kontinent země průvozní.
(6) Svoboda průvozu, zaručená článkem 4. světové poštovní smlouvy římské pro listovní zásilky a článkem 2. poštovní balíkově smlouvy římské pro balíky, se nemění.
K článku IX.
(1) Obě smluvní strany, prodchnuty stejně přáním, aby co nejdříve docílily přechodu k úplné svobodě vzájemného obchodu, a aby proto dle možnosti zmírnily a zvolna odstranily omezení, která zatím jest třeba zachovati pro mimořádnost nynějších poměrů, shodují se všeobecně v tom, aby bylo vyhovováno co možná potřebám obchodu při provádění platných dovozních a vývozních zákazů a při udělování povolení na dovoz a vývoz zboží, jež jest podrobeno nějakému zákazu, a že budou, pokud lze, podporovati a ulehčovati liberální praxí obnovení pravidelných obchodních styků a čilé výměny zboží mezi oběma zeměmi.
(2) Obě smluvní strany budou si čas od času oznamovati svá přání o udělování dovozních a vývozních povolení, aby mohly býti provedeny tyto zásady a aby mohlo býti zajištěno zachovávání postupu na základě vzájemnosti a zahájí vyjednávání o tom, v jakém dosahu by mohlo býti vyhověna těmto přáním buď poskytnutím kontingentů pro dovoz nebo vývoz jistého zboží, buď udělováním jednotlivých povolení.
(3) Obě smluvní strany přiznávají monopolním podnikům druhé strany právo volného nákupu sacharinu a sacharinových výrobků, jakož i surovin k výrobě sacharinu, pokud není těchto látek třeba pro vlastní monopolní podniky. Vývozní povolení k tomu potřebná budou obratem a hromadně udělena pro příslušné kontingenty tohoto zboží. Z tohoto vývozu nebudou vybírány zvláštní dávky, mimo to bude dovoz sacharinu a sacharinových surovin osvobozen od manipulačních poplatků. Rovněž bude osvobozen od celních a jiných poplatků dovoz státních uzavíracích pásek k úpravě monopolního zboží. Zároveň uvolňuje se obapolně průvoz sacharinu a sacharinových výrobků, pokud jsou vyrobeny v podnicích monopolních obou smluvních stran.
(4) Ustanovení odstavce 2. a 3. článku IX. nevztahuje se na předměty monopolů.
(5) Vlády obou smluvních stran prohlašují ochotu činiti výjimky případ od případu podle stavu svých hospodářských poměrů z platících dovozních a vývozních zákazů, aby mohly býti dováženy suroviny a polotovary jedné strany do území strany druhé, aby tam byly zpracovány nebo zušlechtěny a po zpracování nebo zušlechtění opět vyvezeny do území, ze kterého tyto suroviny nebo polotovary přišly. Vyhražují si však stanoviti při tom podmínky, jichž je třeba, aby byl zajištěn zpětný vývoz nebo dovoz zušlechtěného zboží a aby bylo zabráněno, aby pod záminkou takového zušlechťovacího řízení nebylo používáno předmětů, podléhajících zákazům vývozu, jako surovin nebo látek pomocných k výrobě zušlechtěného zboží a aby s nimi nebyly vyváženy. Celní předpisy obou stran o povolení bezcelného zušlechťovacího řízení se tímto nemění.
(6) Nové zákazy dovozní a vývozní neplatí pro zboží, jež bylo již odevzdáno k dopravě v den vyhlášení.
(7) Obě vlády jsou ochotny zaručiti dovozním a vývozním povolením, vydaným podle platných předpisů po dobu jejich působnosti plnou účinnost, i kdyby vývozní a dovozní předpisy byly později změněny.
(8) Udělené povolení může býti odvoláno:
a) pokud ohrožuje důležité veřejné zájmy;
b) pokud ho bylo nabyto na základě nesprávných údajů nebo nepoctivě.
(9) Zavedení nových nebo zvýšení již blatných vývozních poplatků nebude míti vlivu na před tím udělená a dosud platná vývozní povolení ještě 6 neděl od doby, kdy ony poplatky nabudou platnosti. Po uplynutí 6 neděl platí udělené vývozní povolení jen ještě tehdy, jestliže v jednotlivých případech budou zaplaceny dodatečně poplatky nebo rozdíl mezi starým a novým poplatkem hodnoty zboží, které do tohoto okamžiku nebylo ještě vyvezeno.
(10) Obě smluvní strany si vzájemně zaručují, že na návrh budou prodlužovati vývozní povolení již udělená, jichž nebude moci býti včas zcela nebo částečně použito z příčin, které, jak se prokáže, nebyly zaviněny stranou a budou-li tu ještě podmínky, za nichž byla dříve udělena, a není-li příčiny, která by odůvodňovala odvolání uděleného povolení. Prodloužení nebude nikterak odepřeno z toho důvodu, že byly snad zatím zavedeny nové vývozní předpisy.
(11) Pokud pro udělení vývozního povolení jest rozhodná cena vývozního zboží, nemají zpravidla cenová ustanovení nebo nová cenová ustanovení žádného vlivu na ony smlouvy, které byly uzavřeny před vydáním těchto cenových ustanovení nebo nových cenových ustanovení, bylo-li při uzavření smluv vyhověno tehdy platným ustanovením a buď
a) Kupec již částečně splatil, nebo
b) dodavatel plnil podle smlouvy, nebo
c) kupec již povolil náležité zvýšení ceny.
Tato zásadní ustanovení nevztahují se však na smlouvy, uzavřené před 15. červencem 1919.
(12) Jest shoda v tom, že ustanovení odstavce 4. článku IX, se nevztahují na lovecké zbraně a střelivo nebo psací stroje, jež cestující vezou s sebou, pokud o tom platí v jednom z obou států zvláštní omezení. Za předměty osobní potřeby cestujících třeba jest také považovati potraviny, určené k spotřebě po cestě, v množství úměrném době cesty. Vždycky však bude možno bráti s sebou bez zvláštního povolení potravin na tři dny.
K článku X.
(1) Za další daň nebo dávku, spadající pod ustanovení článku X., odstavce 1., nelze pokládati daň z obratu a daň luxusní, pokud nezatěžuje příslušníky druhé smluvní strany více, než-li vlastní.
(2) Došlo k dohodě o tom, že na žádost strany lhůta k opětnému vývozu vzorků clu podléhajících, od obchodních cestujících s sebou vzatých, nebo jim napřed, nebo za nimi poslaných, stanoviti se má jedním rokem.
(3) Zboží z drahých kovů, které od obchodních cestujících pouze jako vzorky k ukazování se dovážejí v příchodném záznamovém řízení na celní zajištění a tudíž do valného prodeje přejíti nesmí, budiž na žádost sproštěno puncovní povinnosti, bude-Ii dáno přiměřené zajištění, které propadá, nebudou-li vzorky v dané lhůtě opět vyvezeny.
K článku XI.
Dobytek, který bude na trhy druhé smluvní strany doveden a odtamtud zpět neprodán odváděn, bude s obou stran odbavován, pokud možno s největšími úlevami.
Ku zjištění totožnosti bude pravidlem pokládáno za dostatečné, bude-li dobytek označen podle druhu, počtu a barvy, s uvedením případných zvláštních znamení.
K článku XV.
(odstavec 2, lit. b).
Obě vlády shodly se na tom, aby byla rovna podmínce "podáni v určitém místě" podmínka, že nutno dopraviti zboží k výpravně povozem, vlečkami (na přípojných soukromých kolejích), drobnými drahami nebo po určitých železničních cestách. Toto ustanovení neplatí pro překladištní dopravu z lodi na dráhu, již sprostředkuje vlečka.
K článku XVI.
(1) Shoda je v tom, že jest, pokud není jiných ujednání mezi správami drah, zásadně směrodatným pro rozhodování otázky, zda je potřebí přímých tarifních sazeb v rámci platných tarifů pro dopravu osob a nákladů, uznání té železniční správy, která návrh podává. Ta však musí řádně odůvodniti tuto potřebu.
(2) Obě vlády shodly se dále v tom, že při pořizování přímých tarifů má býti, pokud možno, brán zřetel k počítání dovozného, jak vyplývá z lomeného vypravení.
K článku XXI.
Obě smluvní strany se shodly, že vstoupí pokud možno nejdříve ve vyjednávání o dohodě ve věci úpravy vzájemné dopravy letecké.
K článku XXV.
Jest shoda v tom, že rozhodčí soud mohou svolati jenom obě vlády a nikoli podřízené úřady, nebo soukromníci, jakož i že rozhodčí soud má býti svolán teprve tehdy, jestliže se nepodařilo rozpor rozřešiti diplomatickou cestou.
Sepsáno v Praze, dne 4. května roku tisícíhodevítistéhodvacátéhoprvého.
Za Československou republiku:
Dr. Hotowetz, v. r.
Dr. V. Schuster, v. r.