XX./3442 (překlad).
Interpelace
poslance Budiga a druhů
ministrovi zemědělství o přeměně zemědělské školy ve Valčicích na školu oboujazyčnou.
Zemědělská škola ve Valčicích, kterou země Dolní Rakousy zřídila za vydatné podpory německých korporací a jednotlivců, otevřena byla počátkem září 1921 jako úplně český ústav, ač velmi mnoho německé selské mládeže chtělo navštěvovati tento ústav. Obyvatelé mikulovského okresu mohou použíti jen hospodářské zimní školy v Mikulově - zahradnická škola v Lednici nepadá v úvahu - a mají tedy plné právo na zemědělskou školu ve Valčicích.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby počínaje školním rokem 1922/23 valčická zemědělská škola byla přeměněna ve školu oboujazyčnou?
V Praze dne 28. března 1922.
Budig, inž. Kallina, Böhr, Mark, Bobek, Schubert, Röttel, Kostka, Patzel, Wenzel, J. Fischer, Kaiser, Knirsch, inž. Jung, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Schälzky, dr. Spina, Windirsch, Simm, Křepek.
XXI.3442 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů
ministrovi spravedlnosti o výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 31. ledna 1922, č. 4907/22.
Presidium pražského vrchního zemského soudu vydalo dne 15. února 1922 podřízeným soudům tento výnos, č. pres. 1447/1/22-e:
ťMinisterstvo spravedlnosti bylo upozorněno, že mostecký krajský soud povolil zápis firmy ťDeutsch-böhmische Rübenverwertungsgenossenschaft, registrierte Genossenschaft mit beschränkter HaftungŤ do rejstříku společenstev. Jak zjištěno, stalo se to usnesením mosteckého krajského soudu ze dne 16. října 1919, č. 1525/19 Gen. VI. 216/23. Podle zásad našeho obchodního práva musí se slovné znění firmy srovnávati s pravdou, a to platí zvláště o všech dodatcích užitých ve firmě, které nesmí býti v rozporu se skutečnými poměry a nesmí býti způsobilé k tomu, aby oklamaly veřejnost stran těchto poměrů. Tomuto požadavku se zřejmě příčí zmíněný, mosteckým krajským soudem povolený zápis do rejstříku společenstev. Označení ťdeutschböhmischŤ ukazuje zřejmě na vymyšlené, umělé sestavení tak zvaného území ťDeutschböhmenŤ. Označení ťDeutschböhmenŤ jakož i přiměřené označení ťdeutschböhmischŤ není odůvodněno ani dějinami ani národopisně, schází mu každý ať právní ať skutečný základ a má často jen čistě agitátorský politický význam.
I kdybychom chtěli užiti výrazu ťdeutschböhmischŤ k označení onoho území země české, v němž bydlí obyvatelstvo německé národnosti, a bez zřejmého tendenčního cíle, přece to odporuje skutečným poměrům, jelikož v území tom bydlí také silné české menšiny, jak to prokázaly výsledky posledního sčítání lidu. Jest tedy podle zmíněné zásady pravdivosti označení ťdeutschböhmische FirmenŤ nepřípustno.
Podle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 31. ledna 1922, č. 4907/22 žádá se presidium, aby upozornilo tamní sborový soud na tuto věc.Ť
Tento výnos se zakládá na zcela nesprávném právním posuzování skutečností, které jsou jeho základem. Především není zákona, který by zakazoval užívati označení ťDeutschböhmenŤ nebo ťdeutschböhmischŤ. Čeho zákon nezakazuje, musí však ve svobodné republice býti dovoleno. Má-li vláda poslední dobou za to, že tato označení jsou státu nebezpečná a musí býti potlačena, pak jedná jen v duchu národní nesnášenlivosti, jejž lze poznati všude v celé státní správě, jenž chce zakázati a znemožniti jiným národům žijícím v tomto státě každé položení důrazu na vlastní národní ráz a péči oň, a jenž stále pomýšlí na to, aby připomínal obyvatelům tohoto státu, že jest zde dvojí právo, jedno pro český státní a panský národ, a jiné pro nás Němce a jiné národy. Takové jednání jest nemorální a každé vládní nařízení, zrozené v tomto duchu, jest jím neméně, proto tedy jest již podle všeobecných právních zásad neplatné a pro nikoho nepovstává z něho nějaký právní závazek. Samo má jen ťčistě agitační politický význam a schází mu každý právní a skutečný základŤ, jak to jest v onom výnosu.
Jestliže celý český stát, teprve čtyřletý jest ťdějinnou skutečnostíŤ, pak jest označení ťDeutschböhmenŤ a ťdeutschböhmischŤ ještě mnohem více dějinnou skutečností, poněvadž se ho všeobecně užívá již nejméně 60 let pro území Čech obydlená Němci.
Jest tedy kroucené a nucené odůvodnění výnosu skutečně nepravdivým.
Odporuje však také platné ústavě, neboť vláda tím zasahuje do soudního rozhodování.
Zajisté předpisy o vedení obchodních a společenstevních rejstříků náležejí do správního práva. Avšak řeší-li soudce otázku, zdali označení firmy jest zákonité a zdali se hodí k zápisu, vydává soudcovské rozhodnutí. Proti tomu jsou přípustny zákonité opravné prostředky, avšak justiční správa nemá práva činiti zákonitého rozhodnutí jen proto, že se jí politicky nehodí, předmětem vyšetřování a poučování, proti němuž v mnoha ohledech možno odporovati, jak to vysvitá ze slov výnosu: ťJak zjištěno, stalo se....,Ť a jež nemá jiného účele než znovu trápiti a znásilniti německou menšinu tohoto státu?
Proto se táží podepsaní pana ministra spravedlnosti:
Jest ochoten odvolati svůj výnos ze dne 31. ledna 1922, č. 4907/22?
V Praze dne 28. března 1922.
Dr. Keibl,
Röttel, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Mark, dr. Hanreich, dr. Petersilka, dr. Luschka, Schubert, Budig, dr. Brunar, dr. Radda, Windirsch, dr. Lodgman, J. Mayer, Bobek, Scharnagl, Matzner, dr. Lehnert, inž. Jung, Schälzky.
XXII./3442 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů ministru financí o jazykových přehmatech berního úřadu v Benešově nad Ploučnicí.
Benešovský beruí úřad vydává poplatníkům složenky poštovního šekového úřadu, na nichž jest jako vlastník účtu označen jedině českým názvem ťBerní úřad Benešov nad PloučnicíŤ. V ohromné většině k německému národu patřící poplatníci okresu benešovského, jehož česká menšina nedosahuje 1 procenta veškerého obyvatelstva, tomuto označení nerozumějí. Musí tedy nutně dojíti k průtahům a poruchám při placení daní a dávek. Dosud byly berní úřady jako vlastníci účtů na složenkách poštovního úřadu označovány česky a německy.
Podepsaní se táží:
Jest pan ministr ochoten ihned odstraniti toto nezákonné provádění jazykových nařízení?
V Praze dne 30. března 1922.
Dr. Hanreich, Schälzky, dr. Brunar, inž. Jung, dr. Kafka,
dr Lehnert, Böllmann, dr. Lodgman, J. Fischer, Bobek, Mark, Pittinger, dr. W. Feierfeil, J. Mayer, dr. Schollich, Zierhut, dr. Petersilka, Budig, Matzner, dr. Radda, Schubert, Böhr.
XXIII./3442 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů
ministrovi železnic
o jazykových přehmatech na státních drahách.
Jak se nám oznamuje, počala nedávno nákladní pokladna státní dráhy v Hostinném, prý na vyšší rozkaz, vraceti všechny nákladní listy, na nichž nebylo místo určení označeno českým jazykem, bez zřetele na stanici do níž náklad jest určen.
Německé obyvatelstvo, zvláště průmysl, trpí touto manipulaci značné nesnáze, ježto nikdo nezná zběžně českých místních jmen čistě německých osad. Železniční úředníci nenamáhají se tím, aby sami připsali české označení, nýbrž všechny nákladní listy, na nichž stanice určení jest jen německy psána, vracejí podateli.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Vydalo ministerstvo železnic nebo některé železniční ředitelství pokyn, jímž by se odůvodňoval uvedený postup, a jestliže ano, jakými důvody účelnosti ospravedlní pan ministr, že se takto nakládá s německým obyvatelstvem a poškozuje jeho hospodářství?
V Praze dne 30. března 1922.
Dr. Hanreich, Schälzky, dr. Brunar, inž. Jung, dr. Kafka,
dr. Lehnert, J. Fischer, J. Mayer, dr. Lodgman, dr. Radda, Mark, Pittinger, Zierhut, dr. Schollich, dr. Petersilka, Budig, Matzner, Böllmann, dr. W. Feierfeil, Schubert, Böhr, Bobek.
XXIV./3442 (překlad).
Interpelace poslanců dra Luschky, Schälzkyho a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany
o zabavení periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ.
Frývaldovská okresní politická správa zabavila celý náklad č. 9. periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ ve Frývaldově ze dne 4. března 1922 pro tento úvodník:
ťOběti militarismu. Dvě nehody na frývaldovském cvičišti. Hluboké rozhořčení se zmocnilo frývaldovského obyvatelstva. V neděli dne 26. a v. pondělí dne 27. února postihlo neštěstí dvě děti, které se staly pro bezmeznou lehkomyslnost zdejšího vojska mrzáky na celý život. Cvičiště, v jehož blízkosti se tyto nehody staly, leží za kolonií Dittrichsteinem na polích mezi Buchelsdorfem a Biberteichem, blíže tohoto. O nehodách se dovídáme:
V neděli dne 26. února šel syn zdejšího postřihače Korznera na louku průmyslníka Edvalda Bartsche v Buchelsdorfu, ležící poblíž zdejšího cvičiště. Zdejší vojsko cvičilo předcházejícího dne s granáty a střepiny ležely nejen na cvičišti, nýbrž široko kolem také na pozemcích sousedních. Korzerův chlapec hledal společně s jinými chlapci patrony a dotkl se nohou střepiny granátu, která ihned vybuchla, při čemž mu bylo roztříštěno lýtko. Tato nehoda se stala na louce svrchu zmíněné. Chlapec musil býti odvezen do nemocnice, kde mu bohužel bylo nutno odníti nohu. (Mezitím dne 12. března t. r. skonal.) Zdejší velitelství 7. praporu (posádkové velitelství) jest vinno potud, že nedalo důkladně prohledati okolí cvičiště a tím zavinilo tuto tragickou nehodu. Lze doufati, že vinníci budou příkladně postrestáni.
Hluboce litovala veřejnost ještě v pondělí těžce zkoušených rodičů, když již dne 27. února byla hlášena druhá nehoda. Školák Richard Seidl z Biberteichu šel toho dne domů Dittrichsteinem. Cestou zavadil nohou o granát, viděl jen, jak kolem něho lítá oheň a byl několika kusy raněn na rameni a na čele těžce a ostatně lehce. Také on musil býti odvezen do nemocnice. Po těchto událostech vnucují se otázky:
1. Má vojsko chrániti občany, nebo se mají občané chrániti vojska?
2. Kde jest dozor nad důstojníky, kteří přece každý ruční granát mají přesně zapisovati? Ruční granáty nejsou přece dětskými hračkami!
Co podnikne politický úřad a vojenská správa na ochranu života občanů?Ť
Okresní komisař dr. Chvojka, jenž nařídil zabavení s poukazem na skutkovou podstatu trestní podle §u 300 nebo 308 tr. z., odůvodnil potom ještě toto opatření ústně tím, že se frývaldovská vojenská správa neshledává vinna, jelikož prý učinila všechna člověku možná opatření, a tím přiznal, že tisková policie závisí na nezákonitém vměšování se vojenských úřadů.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra a ministra národní obrany otázkami potlačenými v novinářské zprávě. Dále se ještě táží, zdali má za to, že zabavení článku odpovídajícího náladě obecenstva a celého jinak nepozastaveného nákladu časopisu srovnává se s ústavně prý zaručenou svobodou tisku?
V Praze dne 28. března 1922.
Dr Luschka, Schälzky,
inž. Kallina, Röttel, Wenzel, Kaiser, Schubert, J. Fischer, Křepek, Patzel, Knirsch, Windirsch, Böhr, Scharnagl, Mark, Bobek, Budig, dr. Spina, dr. W. Feierfeil, Kostka, inž. Jung, Simm.
XXV./3442 (překlad).
Interpelace
poslanců Blatné, dra Czecha, Palmeho, Hillebranda, Grünznera a druhů
ministrovi financí
o provedení zákona ze dne 3. března 1921, jímž se staropensisti staví na roveň novopensistům.
Přes všechny sliby nebyl zákon ze dne 3.března 1921 do dnešního dne stále ještě úplně proveden. V mnoha oborech, u několika odborů, mezitím také u zaměstnanců a dělníků tabákové režie neprovedlo se ještě zvýšení pensijních požitků, jak by se srovnávalo s uvedeným zákonem. Další průtah v provádění zákonitých ustanovení pociťoval by se jako právě tak zbytečná jako nesnesitelná krutost.
Tážeme se tedy pana ministra financí:
Jest ochoten naříditi, aby se ustanovení zákona ze dne 3. března 1921 neprodleně provedla?
V Praze dne 30. března 1922.
Blatny, dr. Czech, Palme, Hillebrand, Grünzner,
Pohl, Dietl, Leibl, Schuster, dr. Holitscher, Hackenberg, Kaufmann, Uhl, dr Haas, Heeger, R. Fischer, Häusler, Jokl, Beutel, Kirpal, Hoffmann, Taub, Hirsch.
XXVI./3442.
Interpelace
poslance Jar. Blažka, Ladislava Kučery a soudruhů
ministru vnitra
v záležitosti konfiskační praxe.
Censura v Praze nespokojuje se jen stiháním časopisů politických, nýbrž sahá i na časopisy odborové. Tak časopis ťZemědělecŤ skonfiskován byl pro část článku uveřejněného pod záhlavím ťSvědomitost nebo hloupost?Ť Konfiskovaná část zní doslovně takto:
ťJest dosud mnoho dělníků, o nichž zaměstnavatelé říkají, že jsou ťsvědomitíŤ. V čem vidí kapitalisté tak zv. ťsvědomitostŤ? V tom, když dělníci pracují více, než je třeba, a když dělníci dělají více, nežli jsou povinni. Kromě toho ťsvědomitíŤ dělníci zacházejí s majetkem zaměstnavatele daleko šetrněji, než kdyby to byl majetek jejich vlastní. Tak na příklad: kočí sebere doma ženě poslední kousek cukru a dá jej při zapřahání koním. Jest tudíž ťsvědomitějšíŤ a ohleduplnější k cizímu majetku, nežli ke svým vlastním dětem. Jindy zase dělníci pozorují, že přijde déšť. Milostpán jim sice nic dobrého neudělá, ale oni přece mají starost, aby úroda (seno či obilí) nezmokla, a práci, která by jinak trvala dva nebo tři dny, vykonají v několika hodinách. Při tom samozřejmě napínají své síly až do nemožnosti a vyčerpávají se úplně. Často není na nich ani nit suchá. To jest hříšné hazardování zdravím, které jest jediným majetkem dělníka. Dělníci také (hlavně deputátníci a kočové) nehledí na to, pracují-li zdarma hodinu nebo dvě přes čas. Často se stává, že místo aby šli po práci domů a sobě odpočinuli po namáhavé práci, usedají před maštalí a spravují náčiní a nářadí. A podnikají menší opravy koňského či volského postroje atd atd.
Bezohledná a stranická konfiskační prakse, při níž censorově řádění propadají věci zcela mírného obsahu provádí se také v Lounech kde v tamním časopise ťPrůbojŤ byl v čísle 24. ze dne 24. března 1922 zabaven tento článek:
Nezabiješ.
Chceš-li mír, stroj se k válce - tak jsme často slýchávali ještě před světovou válkou. Dnešní lidská společnost hlásí se sice k zásadám křesťanství a uctívá zásadu ťNezabiješŤ, ale všechny státy své největší úsilí věnují tomu, aby mohly co nejdokonaleji vraždit. Odtud vysvětluje se světová válka, miliony padlých, miliony mrzáků, miliony vdov a sirotků. A starý kapitalistický svět, který v minulých letech přivodil tento milionový masakr, je znovu na nejlepší cestě desetimiliony znovu vyvraždit a k stávajícím 20 milionům mrzáků nadělati nových 20 milionů. Všechny státy na účele militaristické dávají více než jednu pětinu svých příjmů; Československo loňského roku na tyto účele věnovalo až 3800 milionů Kč. Práce pro militarismus se nejlépe oceňuje; kdo vynajde novou soustavu pušky nebo otravný plyn, stane se slavným, co zatím největší dobrodinci lidstva, slavní učenci a lékaři, umírají bez uznání.
Sotva mě matička vychovala...
Ještě jsou patrny stop slz na tvářích ustaraných matek, které ve světové válce nesly tu tíhu válečného břemene. Srdce matek pukalo, když musely denně čísti v novinách, co znamenaly ty vítězné bitvy u Marny nebo u Šabace a co drahých životů padlo a co kostí roztroušeno je po celém evropském kontinentě. Matky si také dnes uvědomují společenské zřízení a tíhu militarismu a s bolestí v srdci dívají se na své syny, které za těžkých okolností vychovaly a kteří mají býti obětováni dnešnímu systému.
Sotva jsem povyrost, mám být voják...
Nejen že celá pětina národního jmění ztrácí se v neúčelném zařízení a že každoročně starý kapitalistický svět vrhá nové a nové miliardy na kanony a tanky, militarismus vyžaduje nejlepších a nejzdatnějších synů, kteří v milionovém počtu v nejlepším věku odňati jsou plodné a prospěšné práci a odsouzeni k namáhavému sice, ale účelně neprospěšnému a zbytečnému žoldnéřskému povolání.
Modrý kabátek s výložkama...
Jakoby vražda přestala být vraždou, když se provádí ve velkých rozměrech a když vrahové mají na sobě malované kabáty místo obyčejných.
Jest panu ministru vnitra tento bezohledný postup censury znám a co hodlá učiniti, aby zjednána byla náprava?
V Praze 3. dubna 1922.
Blažek, Kučera,
Haken, Toužil, Warmbrunn, J. Kříž, Skalák, Krejčí, Bubník, Svetlik, Darula, Rouček, Tausik, Koutný, Nagy, Burian, Merta, Teska, Kunst, Mikulíček, dr. Šmeral.
Původní znění ad II./3442.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Emmerich Radda und Genossen
an den Minister des Innern
betreffend eine drohende Äußerung des Bezirkhaupmannes von Mähr.-Krumau.
Die Bedrückungen der Deutschen im Bezirke Mähr.-Kromau zwingen die Vertreter der deutschen Parteien öfter beim Leiter der Bezirkshauptmannschaft, dem Statthaltereirate Kuchyňka vorzusprechen.
Derartige Interventionen in amtlichen Angelegenheiten scheint Herr Statthaltereirat Kuchyňka als Belästigung zu empfinden. Er ist daher bemüht, die Vertreter der deutschen Parteien vom amtlichen Verkehr mit ihm auszuschließen, um offenbar ungestört seine Bedrückungen fortsetzen zu können.
Als vor kurzer Zeit der Vertreter der deutschen Nationalpartei, Herr Wilhelm Proksch, in einer Angelegenheit vorsprach, fragte ihn der Statthaltereirat, warum er sich so sehr um fremde Leute kümmere. Auf die Antwort des Vorsprechenden, daß er dies als seine Pflicht als Vertreter seiner Partei ansehe, äußerte sich Herr Kuchyňka: ťDie Deutschen in Kromau werden, wenn sie es so weiter machen, noch die Schule und den Kinder garten verlieren.Ť
Es scheint also, daß Herr Kuchyňka den Bestand deutscher Erziehungsanstalten in Mähr.-Kromau davon abhängig macht, ob man ihn in seiner Ruhe stört oder nicht.
Wir fragen daher den Herrn Minister:
1. Ob ihm dieser Vorfall bekannt ist?
2. Ob er geneigt ist, den Statthaltereirat Kuchyňka dringend aufmerksam zu machen, daß er zur Entgegennahme von Beschwerden und Vorstellungen einzelner Parteien oder deren Vertret er verpflichtet ist?
3. Ob er geneigt ist, dem Statthaltereirate Kuchyňka die drohende Äußerung als gänzlich ungehörig auszustellen?
Prag, den 22. März 1922.
Dr. Radda,
dr. Baeran, Knirsch, dr. Keibl, Kraus, Mark, Bobek, J. Fischer, Wenzel, Budig, Matzner, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Patzel, Heller, J. Mayer, dr. Hanreich, Simm, Schubert, Windirsch.
Původní znění ad XII/3442.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Czech, Čermak, Hillebrand und Genossen
an den Finanzminister
betreffend die Regierungsverordnung vom 16. Feber 1922 über die Einziehung der österr.-ungarischen Zwanzighellermünzen.
Mit der zitierten Verordnung hat die Regierang die Zwanzighellermünzen der österreichisch-ungarischen Kronenwährung aus dem Umlauf gezogen. Gleichzeitig wird jedoch im § 2 bestimmt, daß diese Münzen vom Tage der Kundmachung an bei allen Zahlungen nur mit der Hälfte ihres Nominalwertes, also mit zehn Hellern angenommen werden.
Mit einem Schlage wurden also diese Münzen um die Hälfte ihres Wertes verringert. Durch diese Maßnahme wurden insbesondere arme Leute, kleine Sparer, Kellner, Lehrlinge und ähnliche Kategorien der Bevölkerung hart betroffen. Überdies wurden am Tage vor der Konfiskation den Invaliden die Rente und den Arbeitslosen die Unterstützung im Zwanzighellermünzen ausbezahlt und ihnen ans nächsten Tage die Hälfte genommen. Diese Maßnahme hat aber bei der gesamten Bevölkerung den grüßten Widerspruch und die tiefste Erregung hervorgerufen, weil sie nichts anderes bedeutet, als eine Beraubung der Bevölkerung durch den Staat, Diese Verordnung ist ungesetzlich. Sie beruft sich zwar auf § 5 des Gesetzes vom 1. März 1921, Nr. 9 und die §§ 7 und 8 des Gesetzes vom 10. April 1919, Nr. 187 der Slg. d. G. u. V., findet jedoch in diesen Gesetzen keine Begründung.
Der § 5 des Gesetzes vorn 1. März 1921 Nr. 94 besagt nichts weiter, als daß die Regierung ermächtigt wird, alle bisherigen Scheidemünzen aus dem Umlauf zu ziehen und ihre Umwechslung gegen die neuen Scheidemünzen zu regeln. Diese Regelung, bedeutet zweifellos keine Konfiskation, sondern hat nur rein technischen Inhalt. Ebensowenig gehen die Bestimmungen der §§ 7 und 8 des Gesetzes vom 10. April 1919, Nr. 187, welche lediglich dem Finanzminister die Genehmigung erteilen, Ausnahmen in der Richtung zu verfügen, daß die Münzen der österreichisch-ungarischen Kronenwährung bis auf Weiteres im Umlaufe bleiben. Diese Bestimmung gibt dem Herrn Finanzminister das Recht, diese Münzen aus dem Verkehr zu ziehen, nicht aller das Recht, diese Maßnahme mit einer Konfiskation zu verbinden.
Wenn schon nicht die geringste gesetzliche Grundlage für die Verordnung besteht, so hat dieselbe nebst ihrer die Bevölkerung schädigenden Wirkung noch eine zweite, vielleicht noch gefährlichere Wirkung gezeitigt, indem sie den letztem Rest von Vertrauen in das Rechtsempfinden der Regierun beseitigte und dem Staatskredit vollständig den Boden entzog. Was heute mit den Zwanzighellermünzen geschah, kann ebenso - unter Außerachtlassung aller gesetzlichen Vorschriften- morgen mit den Banknoten geschehen, so folgert die in ihrem Rechtsempfinden verletzte, erschreckte Bevölkerung.
Wir erachten den Inhalt der Verordnung für verfehlt und ungesetzlich und fragen daher:
Wie kann der Herr Finanzminister diese durchaus ungesetzliche und die Bevölkerung erregende Maßnahme rechtfertigen?
Prag, den 29. März 1922.
Dr. Czech, Čermak, Hillebrand,
Dr. Holitscher, Dietl, Pohl, Hoffmann, Roscher, Grünzner, Beutel, Deutsch, R. Fischer Schuster, Jokl, Schweichhart, Häusler, Palme, Hackenberg, Kaufmann, Heeger, Taub, Uhl.
Původní znění ad XIII./3442.
Interpellation
des Abg. Dr Keibl und Genossen an den Finanzminister
wegen verschiedener Vorkommnisse im Bankamte des Finanzministeriums.
In der Wochenschrift die ťWirtschaftŤ vom 28. Jänner 1922 Nr. 34 ist unter dem Titel: Nebengeschäfte des Bankamtes nachstehendes enthalten:
Schon seit längerer Zeit macht sich seitens des Bauknastes eine Gewinngier gellend, deren konstantes Anwachsen in Handels- und Industriekreisen mit Besorgnis verfolgt wird. Es ist leider nicht zu vermeiden, daß die Interessen des Bankamtes mit jenen unserer Industriellen und unserer Exporteure häufig kollidieren. Gerade deshalb müßte aber umsomehr Takt und Selbstbeschränkung von.. der Leitung des Bankamtes gefordert werden, das seine weitgehende Autonomie heute vielfach mißbraucht, um bei völliger Außerachtlassung viel gewichtigerer Interessen unserer Volkswirtschaft, seine kleinlichen Profitgelüste zu befriedigen.
Schon vom moralischen Standpunkt aus ergeben sich schwere Bedenken gegen viele Erscheinungen, für die das Bankamt allein verantwortlich gemacht werden muß, Wenn z. B, die Devise Wien am 17. d. M. mit 49 1/2 Geld und 1.09 1/2 Brief offiziell notiert wird, so kann keiner Wechselstube und keiner Bank verboten werden, den armen Reisenden, die aus Österreich kommen, für ihre Noten 49 1/2 zu bezahlen und gleichzeitig solche am anderen Schalter mit 1.09 1/2 zu verkaufen. - Was würde ein Wuchergericht dazu sagen, wenn ein Kaufmann über 100 Prozent Gewinn nehmen wollte?
Leider mischt sich aber das Bankamt noch in ganz andere Dinge als Kursnotierungen. Vor einigen Wochen ging eine Verlautbarung des Bankamtes durch die Blätter, in welcher vor der Verarbeitung von Gold und Silber in Form von Münzen oder auch in geschmolzenem Zustande gewarnt wird, dabei ruft sich das Bankamt, nicht wie dies sonst bei behördlichen Verlautbarungen üblich ist, auf irgendeine gesetzliche Grundlage, weil keine besteht. Die einzige gesetzliche Bestimmung, die herangezogen werden könnte, ist eine über 70 Jahre alte österreichische Verordnung, die die Bezahlung eines Agios auf den Nennwert kuranter Münzen untersagt. Diese Verordnung wird offenbar schon deshalb nicht angeführt, weil sie täglich vom Bankamte selbst übertreten wird. Das Bankamt kauft direkt und durch seine Organe Gold und Silbermünzen zu einem Mehrfachen des Nennwertes auf. Es will sich nun offenbar, ohne erst unsere Gesetzgeber zu bemühen, eins Monopolstellung schaffen, und scheut hiebei keine Mittel, auch nicht den vollständigen Ruin unserer heimischen Gold- und Silberwarenindustrie, die sich seit Bestehen der Republik in erfreulicher Weise entwickelt hat.
Diese Industrie arbeitete fast ausnahmslos mit Gold und Silber, die in Form von Münzen oder als schon zusammengeschmolzenes Münzenmetall aus Polen, Ungarn und Rumänien hereinströmten. Das Bankamt hat dies geduldet (ob aufgrund vernünftiger Erwägungen oder weil es keine Handhabe dagegen hatte, läßt sich nicht beurteilen). Es scheint aber plötzlich anderer Meinung geworden zu sein, denn seit einigen Monaten wurden mehreren Firmen bedeutende Posten von Gold- und Silbermünzen mit auf den Transport beschlagnahmt und es wurde sogar zu Verhaftungen geschritten, Keiner der Verhafteten wurde aber unseres Wissens bisher in den Anklagezustand versetzt und jeder einzelne Fall der Verhaftung der Beschlagnahme scheint nur dazu Gedient zu haben, in der Presse als abschreckendes Beispiel hingestellt, dem Bankamte Konkurrenten im Ankauf von Edelmetallen vom Halse zu schaffen. Die Folge dieses Vorgehens ist, daß eine Anzahl von Betrieben der Gold und Silber verarbeitenden Industrien bereits eingestellt wurde, die Sperrung anderer noch bevorsteht und daß eine erkleckliche Anzahl von Arbeitern brotlos wird. Dafür werden Silber- und Goldwaren in steigendem Maße von Deutschland eingeführt.
Das Schlimmste ist aber, daß nicht einmal das Bankamt einen. Profit von diesen Maßregelst, haben wird, denn das Gold und insbesondere das Silber fließt nun aus den östlichen Ländern. nach Österreich und Deutschland ab, die uns dafür die Fertigwaren für teueres Geld verkaufen werden. Wie schwach der Standpunkt des Bankamtes fundiert ist, geht wohl am besten daraus hervor, daß es mehreren Firmen, bei welchen Gold- und Silbermünzen beschlagnahmt wurden, die Rückgabe der Hälfte des beschlagnahmten Quantums im Ausgleichswege angetragen hat, welcher Antrag jedoch von den betreffenden Firmen abgelehnt wurde.
Mit Rücksicht auf den geschilderten Tatbestand fragen die Gefertigten den Herrn Finanzminister an:
1. Sind dem Herrn Finanzminister die geschilderten Verhältnisse bekannt?
2. Was gedenkt der Herr Finanzaminister zu tun, um die gerügten Mißstände zu beseitigen?
Prag, am 7. Feber 1922.
Dr. Keibl,
Röttel, Scharnagl, Windirsch, dr. Luschka, Mark, dr. Lodgman, dr. Hanreich, Budig, Schubert, J. Mayer, dr. Petersilka, inž. Jung, Bobek, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Radda, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Brunar, Schälzky, dr. Lehnert.