|
Poslanecká sněmovna N.S.Č.R. 1922 |
|
|
I. volební období |
5. zasedání |
3690.
Interpelace.
I. posl. dra Lelleyho a súdr. celej vlády o sanovaní úverových družstiev, ktoré patrily do sväzu krajinského ústredného družstva úverového,
II. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi o svevoľnom určovaní národností čiže materinského jazyka a o školských neprístojnostiach s týmto súvisiacich,
III. posli dra Körmendy-Ékesa a súdr, min. predsedovi o zrušení čiže nepovolení maďarských škol,
IV. posl, dra Lelleyho a súdr. predsedovi vlády v príčine cenzúry,
V. post. Hrušovského a spol, min, vnútra a ruin, s plnou mocnu pro správu Slovenska vo veci konfiskovania plakátu, vydaného k 25, ročnému jubileumu československej strany socialistickej,
VI, posl. dra Brunara a druhů min, vnitra o netaktním chování politických úřadů vůči starostovi z Cukmantlu ve Slezsku,
VII. posli dra Keibla, inž. Kaliny a druhů min, železnic o pouze jednojazyčných českých nápisech na železničních vozech osobních vlaků na tratích býv. české severní dráhy,
VIII. posl. dra Schollicha, dra Baerana a druhů min, financí o převedení peněz poručeneckých a sirotčích na pražský poštovní šekový úřad,
IX. posli dra Raddy a druhů min. vnitra o stranickém postupu okresní politické správy v Dačicích,
X. posl. dra Keibla a druhů min, financí o zkracování německých zaměstnanců pohraniční finanční stráže,
XI. posl. Marka a druhů min, vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťEgerlandŤ a ťMarienbad-Tepler BezirksblattŤ,
XII. posl. Marka a druhů předsedovi vlády o zamýšleném snížení požitků státních zaměstnanců,
XIII. posl. Tausika a soudy, min, s plnou mocí pro Slovensko, min, sociální péče a min, obchodu o přesídlování důležitých továren ze Slovenska a Podkarpatské Rusí do Maďarska a Rumunska,
XIV. posl. Pociska, Johanise a soudy, vládě o neutěšených poměrech zaměstnanců státních úřadů a podniků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,
XV. posl. Buřívala a spol, ministru pošt a telegrafů o zařadění telegrafních dělmistrů do hodnostních tříd úřednických na základě zákona ze dne 7, října 1919, č. 541 Sb. z. a n,
XVI. posl. Skaláka a soudy, ministru vnitra o konfiskační praxi na Kladně,
XVII. posl. Toužila a soudy, min, vnitra o konfiskaci knihy s názvem ťA světlo svítí do temnotyŤ.
I./3690 (preklad),
Interpellácia
poslanca dra Eugena Lelleyho a súdruhov celej vláde o sanovaní uverových družstiev, ktoré patrily do sväzu krajinského ústredného družstva úverového,
V dobe imperia maďarského, ako známo, účinkovalo na bývalých horniakoch veľa úverových družstiev, a tieto všetky patrily do záujmového kruhu krajinského ústredného družstva úverového.
Je všeebecne známo, že majitelia podielových listov, a ešte väčšmi vkladatelia týchto družstiev boli z tých najchudobnejších vrstiev ľudu, ktorých sa tá najmenšia ztrata najkrutejšie dotýka.
Družstvá tieto ukládaly svoje prebytečné peniaze voždy u ústredne v Budapešti, tak že v čase prevratu väčšina týchto družstiev mala voči ústrednému družstvu v Budapešti pohľadávky väčších súmm, ktoré následkom veľkej disparity meny nemohly byť vyrovnané a družstvá následkom toho octly sa v peňažnej tiesni.
Zákon z r. 1919 čís. 219, nariaďuje, aby družstvá tieto prerušily styky s krajinským ústredným družstvom a vstúpily do ťÚstredného družstvaŤ, ktoré bude cudzozemské interessy ťčo najrychlejšieŤ likvidovať.
Tri roky uplynuli od tých čias, a likvidácia, ktorá mala byť vraj ťčo najrychlejšieŤ vykonaná, ani dosiaľ sa nestala, čo však družstvá sotilo na okraj úpadku, poneváč vkladatelia druh po druhu žalujú svoje vklady.
Je zbytečným zdôrazniť, že práve pre zaujaosť tých najchudobnejších tried jak eminentným záujmom je sanácia družstiev a jak je ona naliehavá a poneváč Ústredné Družstvo dokázalo sa byť neschopným, je potreba súrneho vládneho opatrenia. Pýtame sa vlády:
1. Zda je ochotná vyšetriť, z akej príčiny táto rýchlou sľúbená sanácia uviazla a prečo nemohla byť do troch rokov prevedená?
2. Čí je ochotná postarať sa o to, aby bola ona prevedená v lehote präkluzívnej a
3. dotiaľ, dokiaľ nebude skončená, zda je ochotná týmto družstvám primeraným úverom vypomôcť, alebo ich ináč pred zkázou zachrániť?
V Prahe, dňa 9. mája 1922.
Dr, Lelley,
dr. Jabloniczky, Füssi, Křepek, Kaiser, dr, Petersilka, Budig, ínž, Kallina, dr, Schollich, Simm, Zierhut, dr. Hanreich, Knirsch, dr. Radda, Schälzky, Pittinger, dr. Baeran, Böhr, dr, Körmendy-Ékes, Palkovich, Szentiványi,
II./3690 (překlad),
Interpellácia poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov
ministerskému predsedovi
o svevoľnom určovaní národností
čiže materinského jazyka a o školských
neprístojnostiach s týmto súvisiacich.
Z pomedzi veľa bezprávnosti páchaných vo školách na maďarstve Slovenska a Podkarpatskej Rusi je nemalého významu svevoľné a násilné určovanie náročnosti čiže materinského jazyka školnými vrchnosťmi.
Dľa § 128. odstavca 1. ústavného zákona z r. 1920 čís. 121: ťVšetci štátní občania republiky Československej sú si pred zákonom plne rovní a používajú stejných práv občianských a politických nehľadiac k tomu, akej sú rassy, jazyka alebo náboženstva,Ť Podľa § 107, odstavca (1) toho istého zákona; ťSvoboda osobná sa zaručuje.Ť
Táto rovnosť pred zákonom a osobná sloboda pri demokratickom výklade bezpodmienečne pojíma v sebe právo, že každý môže sa pokladať za príslušníka tej národností čiže materinského jazyka, ktorým jazykom najradšie hovorí. Pri určení materinského jazyka nemôže byť uplatňovaná zásada iná, než odpovedať skutočnému stavu a slobodnej vôli občana.
Oproti tomu školské vrchnosti určujú reč materinskú zcela svévoľne spôsobom, ktorý skutočnému stavu nezodpovedá a v dôsledku toho donucujú deti maďarskej reči materinskej do škôl náukoslednej reči českej alebo slovenskej. Zo zorných úhlov, ktorých školské vrchnosti používajú jako zámienôk pri násilnom určovaní reči materinskej, najnápadnejšie sú vierovyznanie a zvuk mena.
Určovanie materinskej rečí podľa vierovyznania je veľmi charakterisované, zpomedzi mnohých iných prípadom obce Kajdanovo v župe Berežskej. Tamojšia reformátska cirkev chcela svoju cirkevnú školu, ktorá jestvovala tam do r. 1885, znova oživiť, poneváč tamojšiu štátnu elementárnu školu, ktorá má dve učiteľské sily, pretvorili zcela na školu s náukoslednou rečou rusinskou. Na sľub a priamu výzvu školského referáta gubernátu Podkarpartskej Rusi renovovala a zariadila školu starú, jej otvorenie však pod smiešnou zámienkou nebolo povolené. Avšak sľúbilo sa znova, že ak obec vykáže 40 školopovinných materinskej reči maďarskej, bude systemisovaná pri štátnej škole maďarská pobočná trieda. Církev vykázala 52 školopovinných maďarskej rečí materinskej, jej žiadosť bola však školským referátom zase zamietnutá s tým odôvodnením, že deti grécko-katolíckeho a židovského vierovyznania nemožno pokladať za deti maďarskej národností.
Na násilné určenie materinského jazyka podľa zvuku mena eklatantné príklady poskytuje stav dnešného školstva v Košiciach, Karel Murgas, riaditeľ košického štátneho reálného gymnázia, jakožto školný kurátor a Šimeček-Gara skôldozorca v r. 1920, a 21, nechali niekoľko sto maďarských detí prepísať z maďarskej školy do škôl slovenských proti vôli a bez svolenia rodičov a proti protestom, ktoré vyprovokovali tiež hlučné scény. Hlavný dôvod priepisu bol slavianský zvuk rodinných mien, bez ohľadu na to, že dotýčné rodiny už pred niekoľkými pokoleniami s maďarstvom sa assimilovaly.
V tomto postupu však ani ohľadne svevolného určovania nejaví sa rovnakosť. Náboženstvo židovské jakožto moment určujúci národnosť hraje iný zástoj, vyžaduje-li toho záujem Slovače, a iný, keď možno s ním na úkor maďarstva operovať. Štatiska v náveští r. 1921, reálneho gymnásia, ktoré vedie shora uvedený už Karol Murgaš, je sostavená v slovenských triedach z iných hľadíšť, ako v triedach maďarských. V štatistike tried slovenských figuruje žid iba jako vierovyznanie, a jako národosti uvedené sú iba národnosť česko-slovenská, maďarská a nemecká. V triedach maďarských však, aby pomerné číslo menšiny zjavilo sa vo svetle nepriaznivom, je žid rubrikovaný ako zvláštna národnosť.
Ani určenie národností podľa mena nie je rovnaké, bo v prípade výšuvedenom boly medzi deťmi, ktoré maly byť do slovenskej školy vnútené, sú: Szücs, Nagy, Magyar, Gábor, Nevelös, Pénzváltó, o čiročistom maďarstve, o ktorých nemožno pochybovať.
Jaké rozhorčenie a jaký odpor vyvolávajú takéto násilenstvá v obyvatelstve, možno si predstaviť. Dnes to stojí v Košiciach tak, že asi 400 školopovinných detí do školy nechodí, poneváč následkom drakonických nariadení Šimečka-Garu nemožno ich vziať do školy maďarskej, rodičia však nie sú ochotní svoje deti vydať násilnému odnárodňovaniu.
Ministerstvo s plnou mocou na hromadu ponosov, ktoré obdržalo, sľúbilo nápravu. Prišla jedna komissia do Košíc, prechodila všetky triedy, v ktorých sa po slovensky vyučuje a opýtala sa v každej triede, zda je tam dieťa, ktoré by ani slova po slovensky nerozumelo. Netreba to prizvukovať, že otázka bola položená v reči slovenskej! Detí, ktoré otázke nerozumely - stejným právom mohli otázku dať hoci v reči sanskritskej - zostaly prirodzene sedeť. Tie, ktoré povstaly, zostaly tam eo ispo, bo otázke rozumely, sú tedy materinského jazyka slovenského. A týmto komisia ako po práci dobre vykonanej odišla, a vec je v dokonalom poriadku.
Čiže predsa ešte nie. Ministerstvo s plnou mocou postaralo sa tiež o rodičov, ktorí pred násilým neustúpili a svoje deti do škôl slovenských zapísať nenechali. Teraz doručujú sa v Košiciach s podpisom Karola Murgaša prísné ukázy, ktorými s poukazom na jeho nariadenie z 17./VII. 1920, čís. 420, a nariadenie školského referátu ministerstva s plnou mocou z 31./III. 1922, čís. 9551/I. 1. ai renitentným rodičom sa ukladá, aby svoje deti do 8 dní do slovenských škôl nechali zapísať, ináč že budú tažkým peňažitým trestom pokutovaní. Ba v ústnych vyhrážkach sľubovali aj polročné zavretie. Aj medzi týmito dietkami sú, ktoré nosia čiste maďarské mená, ako: Balog, Gál, Ujházy, nemluviac ani o tom, že slovenským nariazlsniam nerozumela ani jedna strana, ktorej sa to týkalo. Avšak najpikantnejším vo veci je to, že jedno dieťa jedného a tohože rodiča môže bez prekážok chadit do školy maďarskej, tedy je materinskej rečí maďarskej, druhé je však odsúdené do školy československej; poneváč je materinského jazyka československého! Na miesto slušného vybavenia dostane sa tedy peňažnej pokuty rodičom, ktoré svoje zákonité práva obhajujú!
Iný spôsob násilného odnárodňovania je využitkovanie štátného zamestnania rodičov k pressii, ač je to flagrantným porušeným §-a 128, bod (2) shora uvedeného zákona čís. 121. Uvádzam iba jedon prípad zpomedzi nespočetných. Škôldozorca Šimeček -Gara nepoukázal svojmu podriadenému jeho zákonité príspevky dotiaľ, dokial svoje dieťa nenechal zapísal do školy ťriadnejŤ. To však požadoval od neho, aby stvrdzenku o tom podpísal. Ten istý Šimeček-Gara zakázal, aby chovanci košického štátneho detského asylu, dievčenského domova sv. Antona, detského domova sv. Jozefa boli vzatí do škôl maďarských, a síce tým odôvodnením, bo prvý ústav je ústavom štátnym, a druhým dvom ústavom sľúbil československý červený kríž podporu. Jako keby maďarské občianstvo rovnako ťažkým daňovým bremenom neprispievalo na udržovanie štátneho asylu, ako občianstvo československé, jako keby sbierky k účelom červeného kríža bez občianstva maďarského - ktoré následkom všeobecné známeho prípadu stranilo sa účastenstva na sbieracej akcii červeného kríža mohly byť vôbec úspešné.
Myslíme, že uvedenými prípady je dostatočne dokázané, že školské vrchnosti jasným porušením zákonov s tým najväčším násilým a naskrze svevolne postupujú pri určovaní jazyka materinského a vo svojej zaslepenosti nedbajú ani slušného studu. Je prirodzeným, že takého jednanie neosoží veľa tej vrúcne želanej konsolidácii.
Pýtame sa tedy pána vládneho predsedu;
1. Podľa čoho sa určuje národnosť štátnych občanov v československej republike; zda podľa vierovyznania, zvuku mena, štátneho zamestnania, alebo dľa akejkoľvek vonkajšej okolnosti, alebo zdali podľa priznania rovných a slobodných štátnych občanov, ktoré priznanie vyviera z ich svedomitého uvedomenia?
2, Zda je pán predseda vlády ochotný školským vrchnostiam od bratislavského školského referátu nadol nariadiť, aby tento najelementárnejší požiadavok demokratickej občianskej slobody rešpektovaly?
3. Čí je ochotný postarať sa o to, aby násilenstvom vzniklé újmy boly sanované?
V Prahe, dňa 26. mája 1922.
Dr. Körmendy-Ékes,
Palkovich, dr, Jabloniczky, dr, Lelley, Knirsch, Kaiser, Böhr, Křepek, inž. Kallina; dr, Schollich, Patzel, dr. Hanreich, Zierhut, Simm, Budig, dr. Baeran, Füssy, Szentiványi, Schubert, dr. Petersilka, dr. Radda,
III./3690 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Kórmendy-Ékesa a súdruhov
ministerskému predsedovi
o zrušení čiže nepovolení maďarských škôl.
Podľa bodu 8. v St. Germain-en Layes v príčine ochrany národnostných menšín dňa 10, septembra 1919 uzavrenej smluvy: ťČeskoslovenskí štátni občania, ktorí patria k rasovým, náboženským alebo jazykovým menšinám, požívajú právne a fakticky toho istého zachádzania a tých istých záruk, jako ostatní štátní občania československí. Menovite sú oprávnení, aby na svoje vlastné útraty dobročinné, náboženské alebo sociálne inštitúcie, školy alebo iné vychovávacie ústavy si utvorily, spravovali a nad nimi dozor prevádzali, s právom, aby v nich svojej reči voľno používali.Ť
Podľa §a 1, zákona z 3, apríla 1919, čís. 189.: ťVerejná obecná škola národna môže byť sriadená v každej obci, v ktorej podľa trojročného priemeru je najmenej 40 detí školou povinných, keď v školnej obci niet verejnej školy s jazykom vyučovacím, ktorý je rečou materinskou týchto detí. Vyučovací jazyk takejto národnej školy musí byť totožný s materinským jazykom detí, o ktoré ide.Ť
Tieto dva zákony, číže mocou zákona nadaná smluva boly usnesené v dobe, keď Maďarom ešte ani nebolo možno svoje želania vytýčiť, práva v nich obsažené boly tedy dané dobrovoľne. Tým divnejšie je že zo záväzkov tam pojatých vláda československá na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi ničoho neuskutočňuje. Zákon ešte ani nie je vyhlásený, a Anton Stefánek, československý školský referent, už 22, augusta 1919 vyjadril sa v Prešove, že výšuvedený § zákona až po 5-6 rokoch bude platit na Slovensku, zrejmo s tou zadnou myšlienkou, že do tých čias podarí sa jazykové pomery dnešným násilným odnárodňovaním, jako panujúcim systemom na újmu maďarstva radikálne zmeniť.
Zpomedzi veľa prípadov, ktoré protiviace sa §-u 134, zákona z r. 1920, čís. 121. násilné odnárodnovanie dokazujú, uvádzam ako dôkazy tieto:
Šala nad Váhom (župa Nitranská): V tejto obci bolo obyvatelstvo v 1919 zo 79% maďarské. Ešte i násilný súpis ľudu v r. 1921 bol prinútený konštatovať 47% maďarstva. A predsa už v r. 1920, maďarské vyučovanie úplne zrušili, ačkoľvek maďarskí rodičia mohli tou najväčšou pressiou a peňažnými pokutami byť donútení, aby svoje detí do slovenských škôl posielali. Žádostí a podania o zriadenie maďarských pobočných tried zôstaly doposiaľ bez výsledku.
Kajdanovo (župa Berežská): V tejto obci chcela církev reformátská na výzvu a sľuby gubernátu v Podkarpatskej Rusi v život uviesť svoju maďarskú školu elementárnu, ktorú až do roku 1885, zo svojch sil vydržiavala; do štátnej školy totiž, ktorá má dve učiteľské sily, bola zavedená jakožto vyučovacia reč výlučne reč rusínská. Budovu nechala s veľkým nákladom renovovať, svoju starú školu zariadila, a škôldozorca, ktorý tam dňa 17, mája 1921 ku prezkumu došiel, uznal ju k vyučovaniu spôsobilou, počiatkom augusta však jedna novšia komisia bez zvláštných dôvodov ťz ohľadu zdravotníckeho a neuznala budovu za spôsobilou a vyučovanie nepovolila. Nepovolili tu ani maďarskú pobočku ku škole rusínskej, ačkoľvek obec vykázala 52 školou povinných detí maďarského jazyka materinského.
V obcí Nižné Slovinky (župa Spišská) vydržuje ťŽeleziarsky priemysel v Hernádskej doline ako, spol. Ť elementárnu školu o troch učiteľských silách výlučne iba zo svojich prostriedkov, spoločnosť sama zaokrýva tak osobné jak vecné výlohy školy a štátnej podpory nikdy nepoužila. Dňa 15, novembra 1919, povolil školský referát v Bratislave vyučovanie na tejto škole pod tou podmienkou, ak slovenské deti budú sa vyučovať osobitne od detí maďarských a nemeckých náukoslednou rečou slovenskou. Spoločnosť ako vydržovateľ školy podmienke vyhovel a od tých čias vydržuje školu slovenskú so 67 žiakmi a školu maďarskú s 88 žiakmi. Dňa 3. marca t. r. škôldozorca v Levoči na základe nariadenia č. 8768/922. školskej vládnej rady v Bratislave úplne zrušil vyučovanie a reči maďarskej a nariadil, aby všetkým predmetom vyučovalo sa v reči slovenskej.
V obcí Haniska (župa Abaujská) prevažnou väčšinou maďarské obyvateľstvo márne žiadalo, aby v jeho škole vyučovalo sa v reči maďarskej, povolenia napriek určitému sľubu župana za tri roky vymôcť si nemohlo. Obyvatelstvo v mesiaci novembri minulého roku pred županom prehlásilo, že nie je ochotné na žiadon pád zriecť sa maďarského vyučovania a svoje deti nepošle do slovenskej školy ani vtedy, bude-li použito násilia. Namiesto prisľúbeného slušného vybavenia vecí potrestal slúžnovský úrad renitentných rodičov peňažnou pokutou.
Takéto a týmto podobné prípady na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vyskytujú sa hromadne. Ešte len o záležitosti gymnásia rím. -kat. cirkevnej obce v Košiciach chceme sa zmieniť.
Gymnásium premonštrátov v Košiciach, ktoré je majetkem rádu, ktoré rád vystavil z vlastných prostriedkov, vzorne zariadil a udržoval, odňali rádu dňa 11. septembra 1919 brachiálnou mocou vojenskou a zabavili ho k účelom štát, reálného gymnásia. Je to jediná stredná škola v Košiciach, kde sa deti - chlapci a dievčence miešane - vyučujú v reči maďarskej. Je prirodzené, že preplnenie v maďarských triedach je nestrpiteľné. Rím. -kat. církevná obec, odvolávajúc sa na výšuvedený paragraf mierovej smluvy, žiadala o vrátenie svojich starodávnych škôl a podobne vychovácích ústavov, ako sú: premonštrátske gymnásium, maďarský internát založený Zuzannou Balassa (teraz československý internát), mužská a ženská preparandia (prvá je úradne poukázaná istému kommunistickému gazdovskému družstvu) a ženský gazdovský učebný ústav (teraz konzum železničiarov). Medzi iným žiadala o to žiadosťou opatrenou 12.000 podpismi, avšak márne. Aby tej najpalčivejšej núdzi odpomohla, rozhodla sa, že na základe svojho zákonitého práva sriadi si nové gymnázium. Predložila svoj učebný plán, zaistila si prezatýmnu miestnosť, zorganisovala učiteľský sbor, všetko prísne dľa predpisov a na ohlášku odpoveď bola, že školský referent Štefánek sám prišiel do Košíc, aby otvoreniu ústavu zabránil.
Pýtame sa tedy pána ministerského predsedu:
1. Či je ochotný udeliť súkromníkom, sborom a cirkevným obciam právo na zakladanie a udržovanie škôl, zabezpečené im v § 8, hlavy I. St. Germain-skej mierovej smluvy?
2. Zda je ochotný, zákon z r. 1919, č. 198, o ľudových školách tiež na Slovensku uplatniť?
3. Je-li ochotný v prípadoch tu uvedených a to: v Šale nad Váhom; (župa Nitrianská), v Nížných Slovinkoch (župa Spišská), v Kajdanove (župa Berežská), v Haniske (župa Abajuská) a všade, kde maďarská menšina má právo na maďarskú školu, tam takúto zriadiť, čiže povoliť, aby súkromníci, sbory, cirkevné obce a podniky mohly takéto školy s právom verejností zakladať a udržovať?
4. Zda je ochotný vrátiť v Košiciach kat. cirkevnej obci jej staré maďarské školy a bez odkladu povoliť gymnázium s vyučovacou rečou maďarskou?
V Prahe, dňa 26. mája 1922,
Dr. Kórmendy-Ékes,
dr. Jabloníczky, Füssy, Böhr, Knirsch, Kaiser, Křepek, Pittinger, dr. Baeran, dr, Lelley, Palkovich, dr. Radda, Schälzky, Szentiványi, Patzel, dr. Hanreich, inž, Kallina, Zierhut, Simm, Schubert, dr. Schollich,
IV./3690 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Eugena Lelleyho a súdruhov,
predsedovi vlády
v príčine cenzúry.
U príležitostí rozpravy, ktorá následovala na referát o vládnych pomeroch Podkarpatského Ruska, na dotaz poslanca dra Lelleyho pán ministerský predseda prehlásil, že usneseníe ministerskej rady o zrušení cenzúry vzťahuje sa tiež na Slovensko.
Od tých čias bola cenzúra v Podkarpatskom Rusku zrušená. Na Slovensku je však ponechaná až do dnešného dňa.
Pýtame sa pána ministerského predsedu:
Čo je príčinou toho, že vzdor jeho sľubu cenzúra ešte vždy je na Slovensku?
V Prahe, dňa 19. mája 1922,
Dr. Lelley,
Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Baeran, dr. Radda, Knirsch, Schälzky, Füssy, Budig, Pittinger, Křepek, Simm, dr. Hanreich, Böhr, inž, Kallina, Patzel, Schubert, dr. Kërmendy-Ékes, Palkovich, dr. Petersilka, Zierhut, dr. Schollich,
V./3690.
Interpellácia
poslancov Igora Hrušovského a spol,
ministru vnútra a ministru s plnou mocou pre správu Slovenska
vo veci konfiskovania plakátu, vydaného
k 25. ročnému jubileumu československej strany socialistickej,
Policajný kapitán mesta Baňskej Bystrice, odvolávajúc sa na nariadeníe zvolenského župana, skonfiškoval plakát, ktorý bol vydaný k 25. ročnému jubileumu československej strany socialistickej, a zakázal podobný plakát vyvesiť vôbec na teritoriumu mesta poťažne župy. Konfiškáciu poťažne zákaz vyvesenia odôvodnil tým, že by ním bolo pohoršené katolické obyvatelstvo,
Odôvodnenie toto neobstojí preto, lebo plakát zmienený vyvesený bol v celej republike bez toho, že by bolo nutné niekde ho konfiškovať, a keď povážime, že župné úrady na Slovensku začasto nečinne prihliadajú k protištátnému štvániu živlov, ľudáckych, jednanie policajného kapitána baňskobystrického a župana zvolenského nemôžeme označiť za iné, než za neoprávnené hatenie organisovania sa československej strany socialistickej, teda strany, ktorá stavala tento štát. Jednanie menovaných úradných orgánov je protizákonné a priečí sa ústave našej republiky,
Obraciame sa preto na pánov ministrov s otázkou:
1. Čí je im známy hore opísaný výčin politického resp. župného úradu?
2. Či hodlajú menovaných úradnikov ťahať na zodpovednosť za neoprávnené konfiškovanie plakátu?
V Prahe, dňa 14. červňa 1922.
Hrušovský,
Slavíček, David, Netolický, Stříbrný, Špatný, dr. Bartošek, Sladký, Laube, Zeminová, dr. Franke, Pšenička, Pechmanová, Pelikán, Trnobranský, dr. Patejdl, Langr, Draxl, Landová-Štychová, dr. Uhlíŕ, Buříval
VI./3690 (překlad),
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
ministrovi vnitra
o netaktním chování politických úřadů
vůči starostovi z Cukmantlu ve Slezsku,
Obecní představenstvo v Cukmantlu dostalo v březnu český přípis obecního představenstva v Odrech. Poněvadž znalost jazyků obecního představenstva a úředníků nesáhá tak daleko, aby mohli přijmouti podobný přípis s plnou odpovědností za správnost překladu, poslalo obecní představenstvo tento přípis frývaldovské okresní politické správě se žádostí, aby mu pořídila jeho překlad.
Na tuto žádost odpověděla frývaldovská okresní politická správa, totiž pan komisař Quoyka tím, že předvolal starostu Aloise Kunze s dovoláním se §u 9 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. na den 5. června t. r. Počátkem dubna dostal starosta Kunz nové předvolání, v němž se mu hrozilo předvedením, jestliže se nedostaví. Jako předmět úředního předvolání bylo udáno v prvním předvolání ťŽádost o překlad spisuŤ, v pozdějším předvolání ťVrácení českého spisu zaslaného k překladuŤ.
Pan dr. Quoyka, proti němuž se v celém frývaldovském okrese neustále vedou stížnosti pro podivuhodný způsob jeho úřadování, poněvadž nešetře citů obyvatelstva často přímo směšným způsobem, často také vyzývavým chce německému obyvatelstvu vnutiti svoji vůli a donutiti je k lásce k tomuto státu, podle všeho neví, že čas svobodně zvoleného starosty, jenž svůj úřad vykonává za nevelký plat a bez nároku na pensi, jest příliš drahocenný, než aby pro žádost o překlad spisu byl zkracován cestou do Frývaldova, aby tam vyslechl přednášku o povinností obce přijímati a překládati české spisy.
Jestliže pan dr. Quoyka byl názoru, že obec jest nucena přijmouti český přípis od jiné obce, pak měl tento svůj názor oznámiti přípisem a současně vrátiti českou žádost, a tím by pro obec nebyla povstala žádná právní otázka.
Avšak žádným způsobem není možno, aby podřízený úředník politického úřadu, jemuž, jak se zdá, jeho úřední moc a právo trestání, opírající se o císařské nařízení z r. 1854, jíž pomátly hlavu, nejen se soukromými osobami tak zacházel, jako kdyby celý politický okres byl polepšovnou a on povolán k tomu, aby jeho obyvatele přísnými tresty vychovával na vzorné občany, nýbrž také chtěl si schlazovati žáhu na obecních úřednících, jestliže se podle jeho mínění jen v nejnepatrnější věcí prohřešili proti posvátnému státnímu jazyku, a tím úplně je olupoval o beztoho nevelikou radost věnovati čas, peníze a námahu nevděčné službě pro obecní blaho,
Vyhražujíce si v pozdější interpelaci ještě podrobněji podati zprávu o úřadování pana dr. Quoyky, tážeme se pana ministra vnitra:
1. Zda-li schvaluje a chrání postup pana dra Quoyky,
2. ne-li, co zamýšlí naříditi, aby se podobné úžasné případy na příště nestávaly?
V Praze dne 23. května 1922,
Dr. Brunar,
dr. Lehnert, Mark, dr. Lodgman, dr. Kafka, Windirsch, Zierhut, Röttel, Bobek, dr. E. Feyerfeil, Křepek, dr. Petersilka, Scharnagl, J. Mayer, dr. Radda, Böhr, Schölzky, dr, Spina, Schubert, dr. Keibl, inž, Kallina,
VII./3690 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů
ministrovi železnic
o pouze jednojazyčných českých nápisech
na železničních vozech osobních vlaků na
tratích bývalé české severní dráhy.
Již delší dobu mají železniční vozy osobních vlaků, jezdících na tratích bývalé české severní dráhy v čistě německém území, čistě české nápisy, jako Nekuřáci, Žáci, kromě toho se označuje směr jízdy nápisy jen českými. Jde o trati Podmokly - Česká Lípa, Podmokly-Varnsdorf, Rumburk-Praha.
Tratě Podmokly-Česká Lípa a Varnsdorf vedou čistě německým územím a veškerá místa ležící na dráze nevykazují buď žádných menšin nebo jen zcela nepatrné české menšiny, které nikde nedosahuji 20% obyvatelstva. Trať Rumburk-Praha nebo Mladá Boleslav vede alespoň do stanice Oken čistě německým územím. Nemají tedy tyto nápisy žádné ceny pro obyvatelstvo, jelikož je jen velmi málo osob může přečísti a jim rozuměti. Avšak není také zcela žádného právního podkladu k takovému opatření, naopak, jest nezákonné a zřejmě jen k tomu účelu, aby manifestovalo převahu českého národa pánů v tomto státě, aby předstíralo cizím cestujícím, že také tento kraj obývají Čechové a aby úmyslně uráželo německé obyvatelstvo.
Veškeré obyvatelstvo severních Čech jest z této příčiny hluboce rozhořčeno a vytýkané opatření se všeobecně označuje za netaktní přehmat železničních úřadů.
Rovněž od některé doby čeští průvodčí vlaků na těchto tratích vyvolávají názvy stanic jen v českém jazyce, úmyslně oslovují obecenstvo jen česky a jen s námahou je možno německy se dorozuměti.
Proto se táží podepsaní pana ministra železnic:
1. Ví o vylíčených skutečnostech?
2. Jak může ospravedlniti taková nařízení podřízených železničních úřadů, která se příčí platným zákonům?
3, Jest ochoten co nejdříve učiniti přítrž tomuto nepořádku?
V Praze dne 13. června 1922
Dr. Keibl, inž. Kallina,
J. Mayer, dr. Hanreich, Mark, Böhr, dr. Luschka, Kostka, Böllmann, dr. Schollich, dr, Spina, dr. W. Feierfeil, Kaiser, Scharnagl, Schälzky, Matzner, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Windirsch, Schubert, dri Petersilka.
VIII./3690 (překlad).
Interpelace poslanců dra E. Schollicha, dra Baerana
a druhů
ministrovi financí
o převedení peněz poručeneckých a
sirotčích na pražský poštovní šekový úřad
Pří převedení cenných papírů, patřících poručencům a sirotkům z vídeňské poštovní spořitelny na pražský poštovní šekový úřad vybírají se nepřiměřeně vysoké částky jako útraty za převedení a jako poplatky za dodatečné okolkování. Tak na příklad bylo předepsáno za převedení 17.400 K v železničních obligacích uherské agrární rentové banky 136 Kč. Sám poplatek za převedení činil v tomto případě 48 Kč. Na námitku postiženého, že tato částka nikterak nesouhlasí s pokleslou cenou maďarské měny, prohlásil pražský poštovní šekový úřad, že bude-li se zdráhati zaplatiti, zatíží se touto částkou jednoduše účet dítěte.
Převedení cenných papírů patřících poručencům a sirotkům na pražský poštovní šekový-úřad se stalo kdysi jen na popud a odpovědnost okresních soudů jako vrchnoporučenských úřadů, jejíchž úkolem by také nyní mělo býti pečovati o to, aby při zpětném převedení na území nynější Československé republiky jmění dítěte nebylo ztenčováno nepřiměřeně vysokými poplatky.
Poplatek za okolkování cenných papírů činil ovšem v březnu 1919 1/2% jmenovité hodnoty; tenkráte však nebylo ještě podstatného rozdílu mezi českými a maďarskými korunami. Dnes, kdy rakouská a maďarská koruna proti české jest skorem úplně znehodnocená, není však možno počítati v českých korunách poplatek za okolkování cenných papírů v znehodnocené měně. V takovém případě by došlo k té nehoráznosti, že na příklad sirotek, jehož cenné papíry na 10.000 korun rakouské měny se teprve nyní převedly a dodatečně okolkovaly, musil by zaplatiti asi 13.000 rakouských korun na poplatcích, tedy více, než činí vůbec jmenovitá hodnota papírů.
Poněvadž však není vinou dítěte, že státní správa provedla převedení teprve v době, kdy cizí měna byla již skorem úplně znehodnocena, není přece možno, aby sirotek pykal za následky zpožděného převedení a okolkování ztrátou svého majetku.
Ve všech těchto případech měly by se tedy poplatky za převedení jakož i poplatky za dodatečné okolkování bud zela prominouti, nebo alespoň v té míře snížiti, jalo dotčená měna od března 1919 klesla, poněvadž se přece stát nemůže nikterak obohacovati z těchto peněz ubohých osiřelých dětí. Tímto postupem, jak se nyní provádí, přišlo by mnoho těchto chudých dětí o skrovné příspěvky ke svému vychování a o dědictví, které jistě většinou jest nepatrné.
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí; Víte o těchto poměrech a jste ochoten ve smyslu uvedených návrhů učiniti nutná opatření k ochraně oručenských.a sirotčích peněz?
V Praze dne 5. června 1922.
Dr. Schollich, dr. Baeran,
J. Mayer, Scharnagl, dr. Hanreich, dr. Radda, dr. Luschka, dr. Brunar, Böllmann, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, dr. Keibl, Böhr, Schälzky, Windirsch, Matzner, Schubert; dr. Petersilka, inž, Kallina, Mark, Kraus, dr. Spina, Kostka, Kaiser,