IX./3690 (překlad).
Interpelace
poslance dra Emmericha Raddy a druhů
ministrovi vnitra
o stranickém postupu okresní politické
správy v Dačicích,
Dne 4./9. 1921 uspořádal německý tělocvičný spolek ťJahnŤ v Českém Rudolci svoje první veřejné cvičení. Tělocvičnému spolku byl úředně zakázán slavnostní průvod, nošení stuh a odznaků a vyvěšení praporů na domech v německých barvách. Slavnostní hosté byli u vchodu do místa přijatí četnictvem s nasazenými bodáky, hlídky četnictva procházely ulicemi a nedovolily cvičícím, aby vyšli v průvodu.
A to všechno, ačkoliv v Českém Rudolci jest 70 německých obyvatelů a pouze 120 českých. Nyní dne 11. června t. r. se koná v témž místě sokolská slavnost, jíž se zúčastní také čeští hasiči z okolí. Na programu jest mezi jiným uvítání spolkových a slavnostních hostů, slavnostní řeč na návsi, slavnostní průvod celou osadou, cvičení Sokolů na návsi.
Kdežto tedy okresní politická správa dačická Němcům, ačkoliv tvoří převážnou většinu obyvatelstva, zakazuje veřejně vystoupiti a nositi německé odznaky a stuhy, dovoluje českému spolku slavnost, kterou se zřetelem na její vypravení musí německé obyvatelstvo pociťovati jako provokaci.
Ohrožujíce se proti tomuto vyloženě stranickému postupu dačické okresní politické správy, tážeme se pana ministra;
1. Ví o tomto postupu dačické okresní politické správy?
2. Může ospravedlniti tento stranický postup?
3. Jest ochoten postarati se o to, aby se s oběma národnostmi v Českém Rudolci alespoň stejně nakládalo?
4. Jest ochoten správce dačické okresní politické správy pohnati k odpovědností pro jeho stranický postup?
V Praze dne 10. června 1922.
Dr. Radda,
dr. E. Feyereil, dr. Keibl, J. Mayer, Matzner, Böhr, Windirsch, dr. W. Feierfeil, Schubert, dr. Spina, dr. Schollich, Schälzky, Scharnagl, dr. Luschka, Kostka, dr. Petersilka, Kaiser, Kraus, Böllmann, Mark, dr. Hanreich.
X./3690 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů
ministru financí
o zkracování německých zaměstnanců
pohraniční finanční stráže.
Podle zákona ze dne 12. prosince 1919 č. 28 Sb. z. a n. z roku 1920 byla tehdejší finanční stráž rozdělena na dva sbory a to na důchodkovou kontrolu skupina D a pohraniční finanční stráž skupina E a mužstvo. Přidělování prováděly nyní zrušené inspekční a organisační kanceláře. Při tomto rozdělení byli němečtí zaměstnanci velmi citelně poškozeni. K důchodkové kontrole bylo přiděleno kolem 80% o Čechů a 20% Němců, k pohraniční finanční stráži proti tomu 85% Němců a jen 15% Čechů. Nadržování českým zaměstnancům spočívá v tom, že všechny k důchodkové kontrole přidělené osoby byly zařaděny do skupiny úředníků a slouží ve městech, kdežto pohraniční finanční stráž musí konati svou službu částečně v nejodlehlejších vesnicích republiky. Rozdíl v platu vyplývající z tohoto rozdělení činí na příklad pří 26leté služební době 5000 až 11.900 Kč ročně.
Toto rozdělení, kterým Němci byli odstrčeni, bylo odůvodněno tím, že neovládají úplně státního jazyka a nemohou podati důkazů o kvalifikaci nutno pro důchodkovou kontrolu. Stížností podané proti tomuto rozhodnutí zamítla jakási komise, které stěžovatelé neznali ani podle jména.
Na základě těchto událostí tážeme se pana ministra financí:
1. Ví pan ministr o vylíčených skutečnostech?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby se toto odstrčení německých zaměstnanců finanční stráže znovu vyrovnalo?
V Praze dne 30. května 1922,
Dr. Keibl,
J, Mayer, dr, Spina, dr, Hanreich, Schälzky, Böhr, dr. W, Feirfeil, Scharnagl, Mark, dr, Medinger, Böllmann, dr. Luschka, Kostka, dr. Schollich, Kraus, dr. Petersilka, Schubert, Windirsch, Kaiser, inž. Kallina, dri Radda, dr. E, Feyerfeíl, Matzner, dr. Brunar,
XI./3690 (překlad), Interpelace
poslance Marka a druhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení časopisů ťEgerlandŤ a
ťMarienbad-Tepler BezirksblattŤ.
Dne 15. května 1922 zabavilo chebské státní zastupitelství časopis Egerland a ťMarienbad-Tepler BezirksblattŤ č. 55.
Jde o tuto zprávu:
Náš odpovědný redaktor Max Fuss byl dvakráte podmínečně odsouzen chebským okresním soudem k pokutě 40 Kč pro veřejné užívání šlechtického titulu. Jde o to, že předsedkyni spolku paní Marií Beaufortovou označil jako ťvévodkyniŤ, Dále ve zprávě chebského spolku pro stavbu kostela zůstaly dva šlechtické tituly. To jest ťzločinŤ, pro nějž náš odpovědný redaktor jde nyní světem jako již trestaný. Republika jest zachráněna, hnidopiši mohou se nyní nabažiti své radosti.Ť
Poslední věta byla zabavena s odvoláním na § 491 tr. z.
Podepsaní se táži pánů ministrů vnitra a spravedlnosti, jsou-li ochotni rozkázati příslušným úřadům, aby na příště upustily od takových malicherných týráni, která jsou paskvilem vší demokracie a tiskové svobody tím spíše, když takový postup, jak jsme jej vylíčili, byl by jen s to, aby úřady před veřejností sesměšnil?
V Praze dne 13. června 1922.
Mark,
Scharnagl, dr. Luschka, Böllmann, dr. Radda, Matzner, Patzel, Schubert, dr. Keibl, dr. Petersilka, Schälzky, dr. Kafka, Kaiser, Bobek, dr. Spina, inž. Jung, Kraus, Böhr, dr. Hanreich, Budig, Kostka.
XII./3690 (překlad).
Interpelace
poslance Marka a druhů
předsedovi vlády
o zamýšleném snížení požitků státních
zaměstnanců.
Deníky uveřejnily poslední dobou častěji znepokojivé zprávy, že vláda zamýšlí snížiti požitky státních zaměstnanců. Tyto zprávy prý pocházejí z odborných časopisů českých sdružení státních zaměstnanců. Tyto novinářské zprávy pochopitelně velíce rozhořčily státní zaměstnance a jsou s to, aby působily ne nepatrně a nepříznivě na radost k práci a služební horlivost úředníků a zaměstnanců.
Pan předseda vlády se tedy vybízí, aby pokud možno nejdříve přímo odpověděl na tuto otázku. Zamýšlí skutečně vláda učiniti opatření nebo podati návrhy směřující ke svážení požitků státních zaměstnanců činných nebo na odpočinku?
V Praze dne 13. června 1922.
Mark,
dr. Luschka, Schälzky, Scharnagl, Böllmann, dr. Radda, Matzner, Kostka, Patzel, inž. Jung, Bobek, dr. Spina, Schubert, dr. Keibl, dr. Kafka, dr. Petersilka, Böhr, Kraus, Kaiser, dr. Hanreich, Budig.
XIII./3690.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů
ministru s plnou mocí pro Slovensko,
ministru sociální péče a ministru obchodu
o přesídlování důležitých továren ze Slovenska
a Podkarpatské Rusi do Maďarska a Rumunska.
Dne 31. května t. r. přinesl bratislavský časopis ťSlovenská PolitikaŤ tuto noticku:
ťSlovenské továrny do Maďarska, Maďarská banka ťHungariaŤ vyjednávala s dělnickými továrnami na řetězy a se stoskými továrnami na výrobu nožů o přesídlení jejich do Maďarska. Dle zpráv maďarských novin jednání příznivě pokračuje a bude v nejbližší době skončeno.Ť
Tentýž list před několika měsíci přinesl zprávu, že Peštská uherská obchodní banka vyjednává s textilními továrnami v Žilině rovněž o přesídlení do Maďarska. Dále je všeobecně známo, že i rimamuráňské horní a hutní závody své na Slovensku vyrobené suroviny k dalšímu zpracování dovážejí do Maďarska (Ózd), čímž zvětšují neobyčejně nezaměstnanost ve svých závodech slovenských.
Konečně nutno dodati ještě, že v polovině května převezla do Rumunska své zařízení chemická továrna z Velkého Bočkova (Podkarpatská Rus).
Je podivno, že kompetentní úřady neviděly dosud toto řádění a nezakročily, aby učiněna byla přítrž, nýbrž naopak toto plundrování podporují. Důsledky takovéhoto jednání jsou jasny: úplné zničení průmyslového ruchu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provázené strašnou nezaměstnaností a bídou dělnické třídy. Sama textilní továrna v Žilině skytá dnes existenci několika tisícům slovenských dělnických rodin. Přemísťování takovýchto podniků znamená přímé ohrožení celkového hospodářského života republiky, nehledě ani k nutně následujícímu vzrůstu vystěhovalectví.
Nedosti však na tom: Československé úřady ještě z jiného důvodu měly by věnovati těmto rejdům pozornost: V dnešních Uhrách je toliko jedna textilní továrna v Rábu. Textilní továrna v Žilině byla během války z nejdůležitějších vojenských dodavatelů, ježto je zařízena na výrobu vojenských uniforem. Přesídlení její do Maďarska má tedy nejen hospodářský, ale i vojenský význam. Totéž je i u řetězáren a továren na výrobu nožů v Celnici a Stose. Bylo by tedy v nejvlastnějším zájmu Čsl. republiky, aby úřady věnovaly těmto důležitým závodům nejpečlivější pozornost.
Podepsaní se táží:
1. Je známo pánům ministrům svrchu uvedené přesídlování továren z území Slovenska a Podkarpatské Rusi do Maďarska a Rumunska?
2. Co hodlají učiniti páni ministři na zmaření plánů, ohrožujících republiku nezaměstnaností a nedozírným vzrůstem vystěhovalectví?
V Praze dne 15, června 1922.
Tausik, Malá, Rouček, Warmbrunn, Blažek, Koutný, Merta, Skaunicová, Houser, Teska, Haken, Kunst, Skalák, Svetlik, Darula, Toužil, dr. Šmeral, Burian, Mikulíček, Krejčí, Bubník, Nagy.
XIV./3690.
Interpelace
poslance J. Pociska, V. Johanise a soudr.
vládě.
o neutěšených poměrech zaměstnanců
státních úřadů a podniků na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi,
Usnesením ministerské rady ze dne 27. července 1920 byly tak zvané měsíční drahotní přídavky zaměstnancům státních úřadů a podniků na Slovensku vyměřeny obnosem o 100 procent vyšším než v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Usnesení toto rozšířeno pak i na státní zaměstnance v Podkarpatské Rusi.
Platnost tohoto zvýšení drahotních přídavků má vypršeti koncem června 1922, čímž by se snížily těmto zaměstnancům jejich nynější platy o 75 až 264 Kč měsíčně.
Ono 100 procentní zvýšení přídavků státním zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusí viděla se vláda v r. 1920 nucena povoliti, ježto drahota životních potřeb a bytů jest tam prokázaně větší ještě než panovala a panuje v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Poměr ten se v celku doposud mnoho nezměnil. Větší drahota životních potřeb a bytů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi doposud v celku tam jest; kdyby mělo ono 100 procentní zvýšení drahotních přídavků tamějším státním zaměstnancům býti zastaveno, vyvolalo by to v této době oprávněnou nespokojenost.
Podepsaní dovolují si vládu na to upozorniti a táží se:
Hodlá vláda platnost usnesení min, rady ze dne 27. července 1920 100 procentním zvýšení drahotních přídavků státních zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusí dále prodloužiti?
Co hodlá vláda učiniti, aby zvýšená drahota životních potřeb na Slovensku a v Podkarpatské Rusí byla konečně odstraněna?
Hodlá se vláda postarati, aby bylo odpomoženo hrozné bídě bytové na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zvláště v místech se značným počtem státních zaměstnanců, čímž trpí zejména státní zaměstnanci, kteří tam bývají služebně přeloženi?
V Praze dne 1. června 1922.
Pocisk, Johanis,
Svoboda, Biňovec, Benda, Kříž AI., Kubál, Hummelhans, Barták, Oktavec, Sychravová, Stivín, Bechyně, Chalupník, dr. Winter, Aster, Němec, Ulrich, Karpíšková, Tayerle, Marek.
XV./3690.
Interpelace
poslance Buřívala a spol.
ministru pošt a telegrafů
o zařadění telegrafních dělmistrů do hodnostních
tříd úřednických na základě zákona
ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.
V prvém období zasedání podán byl poslancem Tučným a Buřívalem dne 18. června 1920 návrh zákona, aby telegrafní dělmistři zařadění byli o hodnostních tříd úřednických, a navrhovatelé opírali tento návrh o zákon ze dne 7, října 1919 číslo 541 b, z. a n., odůvodňujíce toto své počínání tím, že nahoře jmenovaná skupina odpovídá plně zákonitým podmínkám a dále také tím, že do úřednických hodnostních tříd zařaděni byli návěstní mistři, traťmistři, mostmistři, staniční mistři, zaměstnaní u státních drah, mimo to cestmistři, dozorčí orgány státních báňských podniků atd.
O návrhu tomto jednáno bylo několikráte ve státně-zřízeneckém výboru, zejména však dne 19, května 2921 bylo v tomto výboru učiněno usnesení na návrh zpravodaje, aby vláda provedla individuelní jmenování dělmistrů a o výsledcích podala zprávu. Ve schůzi téhož výboru a téhož dne bylo konstatováno, že práce dělmistrů není prací manuelní, ba naopak, že výkon telegrafních dělmistrů jest důležitý, poněvadž přispívá k udržení provozu telegrafů a telefonů za značného napětí tělesných a duševních sil.
Pokud zástupcové ministerstva pošt a telegrafů praví, že práce z valné části pozůstává z prací manuelních, neodpovídá toto tvrzení pravdě, neboť tito zaměstnanci mají. povinnost konati mnoho prací písemných, jím náleží vyšetřování staveb na telegrafních a telefonních tratích, zhotovují náčrtky, spravují zásoby hmot a vykonávají práce dozorčí nad výkonem jím podřízených dělníků a pod.
Ostatně ve svém přípisu na dotaz poslance Rud. Laubeho ze dne 26. ledna 1921 uvádí býv. ministr pošt a telegrafů p. dr. Fatka, že přestup z kategorie zřízenecké do úřednické u této skupiny zřízenců mohl by za dnešních předpisů býti uskutečněn individuelním jmenováním zřízence, který vykázal vzdělání předepsané pro příslušnou úřednickou skupinu. A praví se dále, že tomuto přesunu, jenž jest v mezích zákona uskutečnitelný, neklade poštovní správa v cestu překážek a vyhovuje podobným žádostem.
Tomu však tak není.
Telegrafní dělmistři nebyli jmenování úředníky určité hodnostní třídy a poštovní správa přezírá při žádosti kvalifikované jednotlivce a nejmenuje je. Ze všech těchto příčin táží se podepsaní:
1. Znáte, pane ministře, poměry telegrafních dělmistrů?
2. Co hodláte učiniti, aby oprávněné žádosti této skupiny státních zaměstnanců bylo vyhověno?
V Praze Dne 15. června 1922.
Buříval,
Netolický, Pechmanová, Slavíček, Stříbrný, Trnobranský, Sladký, Pelikán, dr. Uhlíř, Hrušovský, Landová-Štychová, dr, Franko, Prášek, Draxl, dr, Bartošek, Pšeníčka, Zeminová, Sajdl, dr, Patejdl,
David, Špatný, Laube.