POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3785.
Interpelace:
I. posl. Kaufmanna, Jokla, Heegera a druhů min. národní obrany o neoprávněném střílení ostrými náboji na veřejných cestách,
II. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra. W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. národní obrany a min. školství a národní osvěty o náhradě škod způsobených československým vojskem německé živnostenské pokračovací škole v Ústí n. Labem;
III. post. Zierhuta a druhů min. předsedovi jako předsedovi min. rady o protizákonném postupu v pozemkovém úřadě,
IV. posl. Křepka a druhů min. předsedovi jako předsedovi vlády o násilných výtržnostech v Litoměřicích dne 25. června 1922,
V. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o schvalování pasů do ciziny pro osoby, podléhající vojenské povinnosti,
VI. posl. Blatné, Hillebranda a druhů min. spravedlnosti o výkonu trestu,
VII. posl. dra Raddy a druhů vládě o stranickém postupu obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu v Brně,
VIII. posl. dra Baerana, a druhů min. železnic o jednojazyčných nápisech na brněnském nádraží,
IX. posl. dra E. Feyerfeila a druhů min. národní obrany o novém přeloženi vojenských oddílů na Šumavu,
X. posl. inž. Junga, inž. Kalliny a druhů min, zahraničních věcí, min. financí a min. železnic, aby bylo konečně převzato 48 zaměstnanců státních železnic československé státní příslušnosti, kteří nebyli převzati ani do činné služby ani do výslužby,
XI. posl. Chalupy I. a soudruhů min. železnic ve věci obmýšleného zrušení aktivní kontroly u československých státních drah,
XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchané censurní praxi, jež směřuje zvláště proti chomutovskému časopisu ťDeutsches VolksblattŤ,
XIII. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany, že mostečtí vojáci, střílejíce ostrými náboji, ohrožují bezpečnost osolí,
XIV. posl. dra Lehnerta a druhů min. vnitra o přehmatech vrchlabské okresní politické správy při slavnosti slunovratu v r. 1922,
XV. posl. Witticha., S. Mayera a druhů min. soc. péče o zřízení dělnických rozhodčích soudů druhé stolice podle § 171; čl. z. XIX z r. 1907,
XVI. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty a min. vnitra o zabrání pozemku pro; českou menšinovou školu v Boru,
XVII. posl.. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty a min. vnitra o zabrání německé mateřské školy v Karvinné (ve Slezsku) pro české školní účely.
I./3785 (překlad).
Interpelace
poslanců Kaufmanna, Jekla, Heegera a druhů
ministrovi národní obrany
o neoprávněném střílení ostrými náboji na veřejných cestách.
V přítomnosti důstojníka posádkového vojenského velitelství v Mostě bylo bez námitek zjištěno, že vojáci určení jako stráže u isolační nemocnice pro nemocné koně, krátí si čas tím, že směrem k cestě do Souše střílejí ostrými náboji. Tím na životě a zdraví ohrožují chodce této velmi navštěvované cesty tím více, že tato ťcvičení ve střelběŤ konají se nejen ve dne, nýbrž i v noci. Bylo také zjištěno, že krajina podél této cesty jest tak utvářená, že ťstřelecŤ nemůže dohlédnouti, kam střela letí. Jistě by bylo došlo k hrožení zdraví a života chodců užívajících této cesty, kdyby chodci přicházející od Souše byli šli po veřejné silnici v blízkostí isolační nemocnice v době, když vyšly rány, zjištěné z průstřelů stromů. A jen šťastné náhodě jest tedy děkovati, jestliže této neOdpověďné zpupnosti nebo lehkomyslnosti stráži nepadl za oběť lidský život.
Cesta do Souše, jakož i cesty revíru rösselského, ohrožené svrchu uvedeným střílením, jsou zvláště pro horníky, ale i pro jiné průmyslové dělníky jedinou příležitostí, aby se v přírodě zotavili po těžké práci.
Mimo to již před půl rokem bylo komisionelně zjištěno, že svrchu uvedené isolační stáji; ač neodpovídá požadavkům, jež zákon o ubytování vojska z 11: června 1879, č. 93 ř. z. a 25. června 1895, č. 100 ř. z. činí na skladiště střeliva, užívá se k úschově střeliva, což ohrožuje celé okolí:
Podepsaní táží se proto pana ministra národní obrany:
1. Jest pan ministr národní obrany ochoten ihned zavésti přísné vyšetřování pro zneužívání ostrého střeliva a učiniti všechna opatření, aby se čelilo tomuto ohrožování chodců na veřejné komunikaci?
2. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby střelivo uložené v isolační stáji bylo převezeno do náležitě vystavěného zabezpečeného skladiště střeliva, vzdáleného od bytů a veřejných cest?
V Praze dne 21. června 1922.
Kaufmann, Jokl; Heeger, Čermak, Dietl Roscher, Uhl, Deutsch, Häusler, dr. Czech, dr. Haas, Schuster, Hackenberg, Pohl, Schäfer, Schweichhart, Blatny, Leibl, Grünzner, Hausmann, Taub, R. Fischer, Kirpal, Hirsch.
II./3785 (překlad.)
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi národní obrany a ministrovi školství a národní osvěty
o náhradě škod způsobených československým vojskem německé živnostenské pokračovací škole v Ústí nad Labem.
Náhradní těleso zákopnického praporu č. 9 bylo za války přeloženo z Terezína do Ústí nad Labem a přikázána mu školní budova v Solné ulici, v níž byla umístěna živnostenská pokračovací škola. Živnostenská pokračovací škola byla umístěna jinak, přece však tam zůstaly kanceláře tehdejšího správce, jakož i učebné sbírky a sbírky učebných pomůcek (sbírka modelů, zásoba potřeb ke kreslení, knihovna, sbírka předloh a část zařízení učebných dílen). Byly umístěny ve dvou kabinetech, jejichž dveře byly dobře uzavřeny a zabedněny. Až do převratu bylo vše v nejlepším pořádku. Poněvadž o převratu čeští zákopníci odtáhli, byly místnosti, jichž užívalo vojsko, opět upraveny k vyučováni. Také nyní ještě byly kanceláře a sbírky v pořádku.
Tu přišel den 1. prosinec 1918, kteréhožto dne české vojsko přišlo do Ústí nad Labem. Obec musila pro ně opatřiti ubytování. Město mu přidělilo budovu, jíž do 28. října užívalo náhradní těleso I. mysliveckého praporu. Tehdejší Národní výbor v Ústí nad Labem (zástupce poštovní úředník Kozelka), který vyjednával mezi obcí a vojskem, nespokojil se s touto budovou, nýbrž žádal školu v Solné ulici, do níž se nastěhovala česká osazovací vojska i přes protest tehdejšího správce pokračovací školy, pana ředitele Titelbacha.
První činností tohoto oddílu po nastěhování do školní budovy bylo, že vylomil uzavřené místnosti a drancoval je. Hned jak zjištěno toto plenění, bylo učiněno oznámení posádkovému velitelství. Toto vyslalo pány nadporučíka Kasalického, poručíka Ländla a Sládka, kteří vyšetřili způsobenou škodu a slíbili, že učiní oznámení pro náhradu škody. Ředitel Titelbach také již 14. prosince 1918 vyplenění oznámil příslušnému inspektorovi pod č. 37/1919. Aby tyly zachráněny alespoň leště předměty sbírek a zařízení, byla místnost opět dobře uzavřena a střežena.
Avšak když 28. dubna 1919 tehdejší posádka (střelecký pluk č. 8) odtáhla, zpozorovalo se, že krátce před svým odchodem opět se vloupala do kabinetu a úplně zpustošila předměty, které tam byly. Vloupali se také do kanceláře správce živnostenské pokračovací školy, která byla vedle, část zařízení tam rozbili a většinu knihovny plenili.
O tomto vyplenění bylo ihned učiněno oznámení vojenskému posádkovému velitelství v Ústí nad Labem (panu nadporučíkovi Eckerovi), vojenské policii a dne 17. května podána o tom zpráva pod číslem 84 příslušnému inspektorovi panu Barinovskému. Posádkové velitelství v Ústí nad Labem vyslalo pány setníky Hlavu a Kuchinku a pana poručíka Ländla, kteří opět vyšetřili způsobené škody a slíbili náhradu.
První žádost o náhradu škod byla podána dne 24. dubna 1920 pod číslem 103 u ministerstva národní obrany. Poněvadž se prý tato žádost ztratila, byla dne 28. března tohoto roku obnovena pod číslem 140.
Podle výsledku zákroků v této věci dodnes podniknutých, hledí se ministerstvo vyhnouti povinnosti k náhradě škod tím, že jednak prohlásilo, že nemá právních závazků za události zaviněné tehdejším Národním výborem, a jednak tím, že vojenská správa není povinna platiti náhradu, nýbrž že se měli vlastníci budovy nebo odcizených předmětů obrátiti přímo na vinníky, ač vojenské správě musilo býti známo; že jich vůbec nebylo možno najíti.
Podepsaní se tedy táži, pana ministra národní obrany jakož i pana ministra školství a národní osvěty:
1. Vědí oba páni ministři o těchto skutečnostech?
2. Zamýšlí pan ministr národní obrany pokud možno s největším urychlením naříditi, aby byla vyplacena náhrada za škody způsobené československým vojskem v německé živnostenské pokračovací škole, a jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten prostřednictvím nejvyššího vyučovacího úřadu důrazně žádati o náhradu škody u ministerstva národní obrany?
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Radda, Kostka, dr. Baeran, dr. Luschka, dr. Brunar, Windirsch, J. Mayer, Zierhut; Scharnagl, Schälzky, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, dr. Petersilka, Bobek, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Spina.
III./3785 (překlad).
Interpelace
poslance W. Zierhuta a druhů
ministerskému předsedovi jako předsedovi ministerské rady
o protizákonném postupu v pozemkovém úřadě.
V §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. (zákon o zabrání velkého majetku pozemkového) jest výslovně ustanoveno: ťPokad stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním a zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným. Výraz ťpůdaŤ vztahuje se nejen na ťzemědělskouŤ půdu, nýbrž zahrnuje také ťlesníŤ půdu. V zákoně ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (v zákoně přídělovém), jímž se podle §u 10 zákona o zabrání majetku pozemkového vydala ustanoveni o přídělu zabrané půdy, jsou skutečné obsažena podrobnější ustanovení nejen o přídělu zemědělské půdy, nýbrž i o přídělu pastvin a lesní půdy. § 10 tohoto zákona ustanovuje: ťPůdu lesní lze podle prokázané místní potřeby a se zřetelem ke: zvláštním poměrům místním přiděliti v první řadě obcím a jiným veřejným svazům. Dosavadní souvislé hospodářství lesní jednotky (polesí, revíry) buďtež zpravidla zachovány, což nevylučuje, aby byly přiděleny více uchazečům jako hospodářský celek do společného vlastnictví a užívání.Ť
Státní pozemkový úřad vykonávaje svoje úkoly, má se přísně držeti těchto zákonných ustanovení. Dověděli jsme se však již o několika případech, v nichž státní pozemkový úřad těchto zákonných ustanovení prostě nedbal.
Nejkřiklavějším jest případ s velkostatkem Fichtenbachem na Šumavě. Tento velkostatek se skládá hlavně z lesů, má však také zemědělskou půdu a pastviny. O příděl tohoto velkostatku ucházela se politická obec Volmava, k níž náleží osada Fichtenbach, ve které leží tento zabraný velkostatek. Dále se ucházelo o nabytí tohoto sutku také družstvo utvořené z drobných zemědělců z Volmavy a okolí.
Obec sama nemá lesa a nemá vůbec obecních pozemků, kterýžto nedostatek jest v každém ohledu velmi citelný pro tuto obec.
Zastavením sklářského průmyslu ve Fichtenbachu, jenž se od starých dob na velkostatku fichtenbašském hlavně provozoval, skoro všechno obyvatelstvo fichtenbašské pozbylo zaměstnání a staří lidé stávají se břemenem obci, avšak obec nemá možnosti, najíti nějaké zdroje příjmů.
Kromě toho žádalo usedlé obyvatelstvo fichtenbašské a bezzemci z Volmavy, úhrnem 127 stran o příděl zemědělské půdy z velkostatku fichtenbašského a touto půdou zajistili by si tito lidé existenci a výživu a nestali by se břemenem obci a veřejné dobročinnosti.
Pozemkový úřad však zcela a úmyslně nedbaje všeho, co zajisté úplně prokazuje místní potřebu obce, nepřihlížeje k těmto zvláštním místním poměrům a nezaváděje předepsaného přídělového řízení, schválil městu Domažlicům koupi z volné ruky tohoto velkostatku od dosavadního vlastníka pozůstalosti po Balkem v Berlíně, a tím tento velkostatek přímo odňal přídělovému řízení. Velkostatek fichtenbašský byl totiž pojat do generálního pracovního plánu pozemkového úřadu pro převzetí státem a provedení přídělového řízení do pracovního programu pozemkového úřadu v, prvním období. Velkostatek leží v katastrální obci Dolní Volmavě, v politické obci Volmavě. Podle přídělového zákona měla především obec volmavská právo na nabyti tohoto velkostatku a proto tato obec již dne 8. srpna 1921 pod číslem 981 žádala u pražského pozemkového úřadu o příděl velkostatku fichtenbašského. Na tuto žádost dostala obec volmavská dne 21. srpna 1921 od pozemkového úřadu pod číslem 1691121 V 1118121 vyrozuměni, že obcí včas bude podána zpráva o přídělu Fichtenbachu a že při tomto jednání může přednésti svá přání a stížnosti a uplatniti svoje nároky. Ani tohoto slibu pozemkový úřad také nedodržel.
Město Domažlice samo již má velkostatek. Má totiž již asi 2250 ha půdy, hlavně lesa (1986 ha). Jest známo jako bohaté město. Od Fichtenbachu jest vzdáleno 3 hodiny.
Město Domažlice se tedy ještě více obohacuje na útraty nemajetné obce Volmavy. Obec domažlická bude také ještě bráti užitky z velkostatku fichtenbašského, kdežto výdaje na chudé obyvatele fichtenbašské připadnou obci volmavské.
Toto křiklavé bezpráví proti obci volmavské vyvolalo veliké rozhořčeni mezi obyvatelstvem Volmavy a okolí. Neboť postup, jehož se zda pozemkový úřad dopustil, zřejmě porušuje zákon a k tomu ještě neslýchaným způsobem porušuje dané slovo.
Pozemkový úřad vůbec zaujímá zamítavé stanovisko nebo věc protahuje, uchází-li se obce o příděl lesa, jenž leží na území těchto obcí. Stížnosti do toho jsou stále četnější, takže jdou již deset.
Tážeme se tedy ministerského předsedy jako předsedy ministerské rady:
Ví pan ministerský předseda o křivdě spáchané na obci volmavské nezákonitým postupem pozemkového úřadu?
Chce se pan ministerský předseda postarati o zadostiučinění a náhradu obci volmavské?
Chce pan ministerský předseda vůbec rozkázati pozemkovému úřadu, aby bral zřetel na obce, přidělují-li se lesy na vlastním území obcí?
V Praze dne 26. června 1922.
Zierhut, Böllmann, dr. Spina, dr. Hanreich, Budig, Röttel, J. Mayer, Křepek, J. Fischer, Kaiser, dr. W. Feierfeil, Böhr, Schälzky, Schubert, Pittinger, Kostka, Matzner, Windirsch, Bobek, dr. Petersilka, Heller.
IV./3785 (překlad.)
Interpelace
poslance Křepka a druhů
ministerskému předsedovi jako předsedovi vlády
o násilných výtržnostech v Litoměřicích dne 25. června 1922.
V neděli dne 25. června došlo ve městě Litoměřicích k událostem které jsou s to, aby ve velké části obyvatelstva této země vzbudily pochybnost; zda vůbec ještě žijí v právním státě. Německý tělocvičný spolek v Litoměřicích při 60tiletém výročí svého založení uspořádal lidovou slavnost; na níž se účastnila také zejména mládež a školní děti všech obecných a občanských škol a borci německých středních škol. Politická správa povolila slavnostní průvod a cvičení a tělocvičný spolek měl z Prahy výslovné povolení účastniti se se svým praporem z doby založení. Při průvodu vřítilo se zcela z nenadání množství dechů do slavnostního průvodu, přepadli praporečníka a prapor roztrhali. Jen zakročení četnictva, které vůdce Čechů zatklo, umožnilo, že se slavnostní průvod mohl odebrati na Střelecký ostrov. Mezitím byla rozšířena zpráva až do Terezína, že v Litoměřicích byli Češi přepadeni německými členy tělocvičných spolků. Na to se shromáždilo veliké množství demonstrantů, většinou čeští vojáci, vedení občanskými osobami, a snažili se vniknouti na Střelecký ostrov četnictvo poznalo nebezpečí a že dále nemůže tento útok trvale zadržeti, a musilo žádati o vojenskou pomoc. Celá slavnost na ostrově byla zkažena, zvláště mnoho dětí se svými učiteli a učitelkami bylo nuceno vydati se na zpáteční cestu do Litoměřic zadní častí ostrova a Nádražní ulicí. Na zpáteční cestě přepadl je dav dechů a hrozně s mini nakládali. Nastal strašlivý zmatek, zvláště mezi školní mládeží; ubohé oběti prchaly zpět před českým krupobitím kamenů, a poněvadž se zadní část průvodu, neznajíc stav věci na ně tlačila, skákalo mnoho dětí ve smrtelné úzkosti se silničního náspu na železniční tref vedoucí, doly pod silnicí. Mnoho dětí z úzkosti běželo až do nejbližších vesnic, odkud teprve v noci po dlouhém hledání byly přivedeny domů. Velící generál se snažil uklidniti vojsko, které se většinou účastnilo strašlivých událostí. Když však večer se troubilo na poplach, jen malá část vojska uposlechla svolávání do kasáren. Musily býti vypraveny důstojnické hlídky, než se podařilo přiměti vojsko k poslušnosti a vyčistiti ulice. Počet osob více nebo méně poraněných bodnutím noži, ranami holí a kamením nebyl ještě konečně zjištěn. Advokát dr. Hackl byl ztlučen a zasažen několika kameny. Rada zemského soudu dr. Baudisch byl vržen k zemi a zkopán, žáka jménem Römische voják srazil holí k zemi, že musil býti s místa odnešen, Josef Fridrich byl velmi těžce ztlučen, že musil býti dopraven k lékaři. V Mariánské nemocnici leží muž jménem Hasler, který byl těžce bodnut do lopatky. Jeden invalida byl tak těžce ztlučen, že musil býti odnešen do domu. Lékárník Lorenz dostal tak těžké rány do obličeje, že mu byla zlomena nosní kost. Městský rada dr. Siegel a městský rada Hortig byli rovněž velmi těžce ztlučeni a ředitel občanské školy Burián byl zasažen několika kameny.
Říci byť i jen slovo proti těmto strašlivým skutečnostem, znamenalo by seslabovati je. Ony samy svou neslýchanou surovostí mluví dosti hlasitě, tím spíše, že před nedávnem konal se v Litoměřicích sokolský slet, jehož německé obyvatelstvo nerušilo. Působí však přímo hrozivě, že velká část pachatelů bylo české vojsko v stejnokroji.
Podepsaní se táží pana ministerského předsedy jako předsedy vlády:
1. Ví o těchto strašlivých událostech, které se přihodily v Litoměřicích?
2. Co zamýšlí činiti, aby nevinně přepadeným: a poškozeným státním občanům zjednal zadostiučinění, vinníky potrestal a proti těžkým výtržnostem vojska zakročil s největší přísností?
V Praze dne 27. června 1922.
Křepek, Windirsch, Palkovich, Füssy, Zierhut, Schälzky, Böhr, dr. Petersilka, dr. Hanreich, Böllmann, J. Mayer, Heller, Kaiser, Schubert, Pittinger, Röttel, J. Fischer, dr. Spina, dr. Kafka, dr. Lelley, Szentiványi, dr. Jabloniczky.
V./3785 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Brunara a druhů
ministrovi národní obrany
o schvalovaní pasů do ciziny pro osoby, podléhající vojenské povinnosti.
Nařízením bylo ustanoveno, že udělování pasů pro cizinu osobám, podléhajícím vojenské povinnosti, závisí na schválení vojenských úřadů. Nehledě k tomu, že to velmi a nedemokraticky omezuje osobní svobodu, což zvláště groteskně působí, když zatím na mezinárodních konferencích pokud možno se odstraňují dopravní omezení, tož přímo neuvěřitelně protahované vyřizování u příslušných vojenských úřadů v mnoha případech působí žadateli těžkou hospodářskou škodu.
Z mnoha případů, o nichž v této věci víme, budiž vyňat případ inženýra, který následkem opožděného vyřízení dvakráte zase ztratil místo, které dostal v cizině, poněvadž zaměstnavatel zrušil smlouvu, ježto služba nebyla nastoupena.
Cestovní pas, zaslaný dne 15. listopadu 1921 zemskému vojenskému velitelství, byl vrácen teprve dne 15. ledna 1922 okresní politické správě, opětovná žádost podaná dne 22. března 1922 o povolení k odcestování do Rumunska dodnes ještě nebyla vyřízena.
Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:
1. Jest pan ministr ochoten zrušiti nařízení, jímž udělování cizozemských pasů jest závislé na schválení vojenských úřadů?
2. Ne-li, jest ochoten podřízeným úřadům přísně rozkázati, aby takové žádosti pokud možno rychle a příznivě vyřizovaly?
3. Jest ochoten naříditi, že, nedojde-li na dotaz politických úřadů do 14 dnů vyřízení, má býti pas vydán bez dalšího čekání na toto vyřízení?
V Praze dne 23. června 1922.
Dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Simm, Böhr, Schälzky, Budig, Windirsch, Mark, Matzner, Kraus, Wenzel, Schubert, Kostka, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil; J. Mayer.
VI./3785 (překlad).
Interpelace
poslanců Blatné, Hillebranda a druhů
ministrovi spravedlnosti
o výkonu trestu.
K nejprostším předpokladům trestu, má-li způsobiti polepšení trestance, náleží odloučení po prvé trestaných trestanců od opětovně trestaných. Z úsporné soustavy vlády jest nyní v trestnicích a žalářích často taková nouze o místo, že po prvé trestaní jsou napěchováni ve společných místnostech s opětně trestanými, takže očekávaný účel výkonu trestu, to jest polepšení uvězněného, stává se již napřed ilusorní. Místo co by se obrátila pozornost, aby byl překonán tento stav, mařící účel, byla nyní trestnice v Leopoldově na Slovensku, která přechovávala přes 1200 vězňů, přeměněna v kasárny a trestanci byli přiděleni do různých jiných trestnic, v nichž se tím ovšem nouze o místo ještě více zvětšila. Nemá-li výkon trestu zmařiti účel trestu a tím z trestu, jenž má býti prostředkem k polepšení, učiniti bezúčelný čin pomsty, musí se tento nešvar neprodleně odstraniti.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Jak může ospravedlniti tuto přeměnu trestnice v Leopoldově na kasárna?
2. Jaká opatření zamýšlí učiniti, aby zabezpečil, že na příště v trestnicích a vězeních po prví; trestaní nebudou ubytováváni ve společných místnostech s opětně trestanými?
V Praze dne 26. června 1922.
Blatny, Hillebrand, R. Fischer, Schäfer, Hoffmann, Roscher, Čermak, dr. Haas, Hackenberg, Uhl, dr. Czech, Schuster, Häusler, Pohl, Schweichhart, Jokl, Deutsch, Taub, Heeger, Hirsch, dr. Holitscher.
VII./3785 (překlad).
Interpelace
poslance dra Emericha Raddy a druhů
vládě o stranickém postupu obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu v Brně.
Brněnská obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu, provádějíc akci ťRŤ pozemkové reformy rozhodnutím ze dne 16. května 1922 č. 4702122 zamítla v obci Gubenfeldu v politickém okrese mikulovském 49 uchazečů o půdu s odůvodněním, že jejich žádosti jsou z části neodůvodněné, z části nezákonité a že žádané parcely se přikazují jiným, potřebnějším uchazečům o půdu.
Následkem toho se odmítá každé další řízení o přihláškách těchto uchazečů o půdu. Tito uchazeči jsou z největší části zemědělci, mající 4-10 měřic půdy, a po většině jsou velice nezni. Příznačno jest, že při tomto přídělu půdy nebyl vzat zřetel ani na jediného Němce a ani na jediného Němcům přátelského Chorvata, a že byli odmítnuti i Chorvati přátelští Čechům, zřejmě za trest proto, že za poslední doby v obecní správě sblížili se s německou stranou.
Jest tedy zřejmo, že brněnská obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu provádí příděl půdy jedině s toho stanoviska, že béře zřetel na Lechy, a napřed vylučuje každého jiného uchazeče, který se neosvědčí jako národně spolehlivý Čech.
Takový postup jest v největší míře stranický a zasluhuje nejostřejší odsouzení, ale vyžaduje také, aby ihned byl nutně napraven.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest ochotna u státního pozemkového úřadu působiti, aby uvedené rozhodnutí bylo přezkoušeno a aby se provedl příděl spravedlivý, nestojící pod vlivem národního šovinismu?
2. Jest ochotna působiti, aby brněnská obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu byla co nejdůrazněji upozorněna, že pozemková reforma neslouží českým národním účelům, nýbrž jedině hospodářským?
V Praze dne 21. června 1922.
Dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger dr. Baeran, J. Mayer, Mark, Bobek, dr. Kafka, Scharnagl, dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Lodgman, Matzner, Simm, Patzel, Schubert, Böhr, Schälzky, Windirsch.
VIII./3785 (překlad).
Interpelace
poslance dra Baerana a druhů
ministrovi železnic o jednojazyčných nápisech na brněnském nádraží.
Ačkoliv sčítání lidu ve Velkém Brně vykázalo více než 20% německého obyvatelstva a tedy nápisy na nádraží měly býti dvoujazyčné, opomíjelo se to dlouho a teprve na mnohé naléhání asi před rokem železniční ředitelství nařídilo dvoujazyčnost avšak nápisy takto vyhotovené ihned legionáři a jiné neOdpověďné živly o své újmě odstranili a úřady proti vinníkům vůbec nezavedly řízení. Od té doby nápisy proti všemu právu jsou jednojazyčné.
Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic:
1. Zda ví o těchto poměrech a
2. je-li ochoten obnoviti zákonitý stav na brněnském nádraží?
V Praze dne 21. června 1922.
Dr. Baeran, dr. Radda, dr. Keibl, J. Mayer, Zierhut, Patzel, dr. Kafka, Windirsch, Simm, dr. Spina, dr. Medinger, dr. Petersilka, Scharnagl, Schubert, Bobek, Mark, dr. Lodgman, dr. Brunar, Matzner, Kraus, Böhr, dr. Lehnert.
IX./3785 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Feyerfeila a druhů
ministrovi národní obrany
o novém přeložení vojenských oddílů na Šumavu.
Z pohraničních okresů Šumavy docházejí nás stížnosti, že tam znovu mají býti přeloženy četné vojenské oddíly, ačkoliv v tomto území jest většinou bytová nouze a skoro všude nepříznivé zásobovací poměry. Pokoje s nábytkem, které již po týdny ano i po měsíce jsou zadány letním hostům (většinou známým a příbuzným vlastníků), požadují se pro mnoho důstojníků.
Zmíněné opatření hospodářsky těžce poškozuje naše chudé horské obyvatelstvo, pro něž nyní počínající cizinecký ruch znamená malé, avšak přece vítané zlepšení skromných výdělečných poměrů. Nehledě k stižení, které povstává z cizineckého ruchu, jenž se skorem výlučně omezuje na pěší cestovatele, zamýšlená cvičení ve vrhání min a v střelbě z kulometů také ohrožují tělesnou bezpečnost pocestných. Také lesnímu Hospodářství a lovu, jakož i sbírání lesních plodin (hub, jahod atd.) velice překážejí tato vojenská cvičení. Avšak také co do peněz jsou velice drahá a mohla by se účelněji a laciněji konati na cvičištích, která jsou již na venkově zařízena.
Poněvadž bezpečnost našich státních hranic na Šumavě není ani v nejmenším ohrožena našimi mírumilovnými a - mimochodem řečeno - úplně odzbrojenými sousedy, a ježto se také nepomýšlí ani na sčítání lidu, ani na volby, při nichž se, jak známo ze zkušenosti, užívá vojska pro ťopravuŤ národnostních poměrů v tomto státě, dlužno překládání četného vojska na naši Šumavu považoval za mrhání státními penězi, za těžké poškození našeho hospodářsky slabého obyvatelstva, jakož i za vyzývání a zneklidňování ciziny.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1. Jaké pohnutky rozhodly pro přeložení tak četného vojska do pohraničních území Šumavy právě v době, kdy začíná cizinecký ruch?
2. Jest pan ministr ochoten co nejdříve tato opatření změniti tak, aby se zamýšlená cvičení konala na cvičištích pro to určených a aby vojska byla ihned odvolána z pohraničních území Šumavy?
3. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby za všechny škody šumavského obyvatelstva, které, zmíněná vojenská opatření způsobila nebo ještě způsobí, byla poskytnuta přiměřená náhrada?
V Praze dne 27. června 1922.
Dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, dr. Medinger, dr. Keibl, Böhr, Kostka, Bobek, Zierhut, dr. Spina, Kaiser, inž. Kallina, Matzner, J. Mayer, Schälzky, dr. Brunar, Knirsch, Schubert, dr. Baeran, Kraus, Mark, Patzel, dr. Radda.
X./3785 (překlad).
Interpelace
poslanců inž. Junga, inž. Kalliny a druhů
ministrovi zahraničních věcí, ministrovi financí a železnic,
aby bylo konečně převzato 48 zaměstnanců státních železnic československé státní příslušnosti, kteří nebyli převzati ani do činné služby ani do výslužby.
Po převratu bylo tisíce německých státních, zvláště železničních zaměstnanců jednak se svých míst vypuzeno, jednak násilně posláno do Rakouska, nebo alespoň posláno na začátku na nucenou dovolenou, a bylo jim prostě oznámeno, že československý stát jejich služeb nepotřebuje. Následkem tehdejších úplně nevyjasněných politických poměrů a nedostatečného vyhlašování nově usnesených zákonů se stalo, že mnoho zaměstnanců takto sproštěných, neznajíc zákona z února 1919 nesložilo slibu, který se na nich žádal a jejž měli složiti od 1. do 30. dubna 1919. Těmto zaměstnancům mimo službu nebylo to oznámeno, ani nebyli vyzváni služebně neb vyhláškou v denních listech. Velké množství sproštěných, ač se hlásili, nebylo ke slibu vůbec připuštěno. Avšak také zaměstnanci, kteří již dvakrát vykonali slib před 1. dubnem 1919, nebyli převzati a se svou nevinnou rodinou byli vydáni na pospas největší bídě. Pro zločince různého druhu byly po převratu vyhlášeny amnestie, avšak pro věrně sloužící statní zaměstnance často se 40 služebními léty, kteří z neznalosti zákona dopustili se opomenutí, není milosti a není prominutí. Mnoho jejich proseb bylo oslyšeno, jejich žádosti buď zkrátka zamítnuty anebo vůbec nevyřízeny a jen v několika výminečných případech došlo vyřízení, že jejich žádost bude vyřízena po potřebných mezistátních poradách. Přes 3600 německých rodin železničních zaměstnanců, z nichž přes 3200 příslušelo do dech a na Moravu, musilo se nuceně vystěhovati do Rakouska a hledati si novou vlast. Jen nepatrná část byla po 14timěsíčním čekání opět přijata do československých služeb.
48 zaměstnanců, jichž jména uvádíme, často s 30 až 40 služebními léty, a takových, kteří se pro nemoc stali služby neschopni, přes to přese všechno nebylo přijato, a jako českosl. státní občané, kteří sloužili v území republiky Československé, nemohlo odpočivných platů obdržeti od Rakouska. Až 40 let platili mnozí postižení příspěvky do pensijního fondu a dnes přejímatelé pensijního fondu necítí se zavázáni vyplatiti jim odpočivné, náležející jim podle zákona. Většina uvedených zaměstnanců jest v největší nouzi a pro své vysoké stáří (mnozí přes 65 let) není schopna si vydělávati. Jest tedy nejvýš na čase, aby se konečně rozhodlo o jejich osudu. Na mezinárodní konferenci v Římě došlo dne 6. dubna t. r. k úmluvě, že o právním postavení zaměstnanců, kterých žádný nástupnický stát nepřevzal, dojde ve Vídni ke zvláštním usnesením.
V opaku k republice Československé poskytuje Rakousko zaměstnancům cizích národností, dosud nepřevzatým, bydlícím v Rakousku, zálohy na odpočivné jako vlastním pensistům a mimo to všechny vedlejší požitky. V Československu dostává jen 12 zaměstnanců, uvedených v přiloženém seznamu, tak zvané výživné, neposkytují se jim však ani úlevy na drahách, ani uhlí za režijní ceny. Ostatních 36 zaměstnanců nedostává vůbec ničeho.
Podepsaní táží se tedy, kdy zamýšlí vláda konečně upraviti existenční otázku těchto obětí převratu a vyplatiti jim požitky, po 3 roky zadržené, a odstraniti tento nezákonný stav.
Seznam
bývalých zaměstnanců rakouských státních drah, kterých žádný národní stát nepřevzal.
(Jméno, služební hodnost, poslední služební místo. Poznámka.)
1. Inž. Richard Beck, stavební komisař, odbor pro udržování trati, Hodonín. Nedostává nic.
2. Josef Brandl, vrchní průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
3. František Chwoika, výhybkář, Olbram-Kostel. Nedostává nic.
4. Mořic Dietholm, vrchní průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
5. Josef Felber, vrchní průvodčí vlaku, Znojmo. Nemaje jiných požitků, dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
6. Josef Gast, průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
7. Eduard Gebauer; vrchní průvodčí vlaku, Znojmo. Z nedostatku jiných požitků dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
8. František Gepperth, průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
9. Karel Heuritsch, průvodčí vlaku, Znojmo. Z nedostatku jiných požitků dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
10. Jan Hödl, železniční hlídač, odbor pro udržování trati, Břeclav. Dostává z nouze výpomoc z Rakouska.
11. Ant. Horak, vrchní topič, Znojmo. Dostává výpomoc z Rakouska.
12. Inž. Ant. Hübner, stroj. adjunkt, Liberec-Plzeň, Nedostává nic.
13. Ferdinand Hübner, revident, Mikulov. Nedostává nic.
14. Vdova po Ant. Kattusovi, vrchním revidentovi, Znojmo. Dostává výživné ve výši odpočivných platů pro staropensisty.
15. Josef Kratochwil, staniční sluha, Božice-Jaroslavice. Nedostává nic.
16. Josef Krespach, vrchní průvodčí vlaku, Znojmo. Z nedostatku jiných požitků dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
17. Ant. Krejčí, výhybkář, Olbram-Kostel. Nedostává nic.
18. Albert Kretschmer; inspektor, Louka-Horní Litvínov-Most. Dostává z nedostatku dočasně výpomoc z Rakouska.
19. Jan Ludwig, strojvůdce, Jihlava. Dostává pro velkou bídu z Rakouska zcela nedostatečné výpomoci.
20. Josef Markgraf, železniční hlídač, odbor pro udržování trati, Znojmo. Dostává teprve od května 1922 výživné od čsl. stát. drah.
21. Josef Markl, popisovač vozů, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
22. Frant. Markus, průvodčí vlaku, Znojmo. Z nedostatku jiných požitků dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
23. Benno Nowak, návěštní mistr, Znojmo. Dostává z nouze výpomoc z Rakouska.
24. Jan Peschak, průvodčí vlaku, Znojmo. Z nedostatku jiných požitků dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
25. Jan Pickart, výhybkář, Olbram-Kostel. Nedostává nic.
26. Jan Přibil, výhybkář, Olbram-Kostel. Nedostává nic.
27. Jakub Rapf, průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
28. Pavel Reach, revident, Praha. Nedostává nic.
29. Leopold Ribitsch, železniční hlídač, odbor pro udržování trati, Břeclav. Dostává pro bídu dočasně výpomoc z Rakouska.
30. Josef Saller, průvodčí vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává výživné z Prahy.
31.Petr Schaden, staniční sluha, Božice-Jaroslavice. Nedostává ničeho.
32. Arthur Schaller, revident, Liberec. Nedostává ničeho:
33. Ant. Schirl, strojvůdce, Břeclav. Dostává výživné z Prahy.
34. Karel Schollmayer, vrchní inspektor. Mor.Ostrava. Nedostává ničeho.
35. Vdova po Ant. Schorfovi, průvod. vlaku, Hrušovany-Šanov. Dostává pensi teprve od 1. ledna 1921. Za r. 1919 a 1920 nedostala ničeho.
36. Pavel Schwarz, vrchní průvodčí vlaku, Znojmo. Nemaje jiných požitků, dostává místo pense výpomoc z Rakouska.
37. Tomáš Simperl, vrátný, Znojmo. Dostává z nouze výpomoc z Rakouska.
38. Karel Stein, železniční hlídač, Znojmo. Dostával do konce května 1920 výpomoc z Rakouska, od té doby ničeho.
39. Adolf Strach, vrchní inspektor, Praha. Nedostává ničeho.
40. Jan Strasser, inspektor, Mor. Šumperk. Pro nouzi dostává dočasně příspěvky z Rakouska.
41: Robert Trauschka, revident, Teplice-Lesní brána. Pro nouzi dostává z Rakouska příspěvky.
42. Inž. Mořic Suel, vrchní stavební komisař, Hranice (Suchdol). Dostával do konce května 1920 výpomoc od olomouckého ředitelství, od té doby ničeho.
43. Richard Trux, vrchní revident, Chomůtov. Nedostává ničeho.
44. Frant. Wukatsch, průvodčí vlaku, Cartle. Dostává výživné z Plzně.
45. Jan Zimmermann, staniční mistr, Břeclav. Dostává nepravidelně čsl. úrazovou rentu, nedostává však pense.
46. Jan Melion, skladník, Jihlava. Pro jeho bídu musilo ho Rakousko podporovati nedostatečnými výpomocemi.
47. Antonín Mras, výhybkář, Šatov u Znojma. Nedostává ničeho.
48. Jiří Böllmann, vrchní revident, Plzeň-ředitelství. Nedostává ničeho.
V Praze dna 23. června 1922.
Inž. Jung; inž. Kallina, Patzel, Budig, Palkovich, dr. Radda, dr. W. Feierfeil, Schubert, Simm, Scharnagl, Matzner, Knirsch, dr. Baeran, dr. Lodgman, Wenzel, Böllmann, Bobek, dr. Brunar, dr. Schollich, Schälzky, Pittinger, Szentiványi.