Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

XI./3785.

Interpelace

poslance Rudolfa Chalupy a soudruhů

ministru železnic

ve věci obmýšleného zrušení aktivní kontroly u československých státních drah.

Ministerstvo železnic zahajuje pod čís. 28244 ai 22 likvidaci t. zv. aktivní kontroly u československých státních drah. Toto opatření shledáváme nejen předčasným, - důvody, proč byla aktivní kontrola zřízena, trvají v neztenčené míře, - ale také naprostým přehlédnutím významu činnosti tohoto důležitého sboru. Své poznání opíráme o tato data:

Aktivní kontrola zřízena byla v roce

Proti těmto vykázaným nákladům aktivní kontrola státu zachránila:

To jsou skutečně dosažené úspěchy které ovšem nejsou v žádném poměru s účinky kontroly praeventivní jež zabránila zločinnosti.

Jasný obraz úspěšnosti aktivní kontroly jeví se tu ve všeobecném poklesu cen odcizeného zboží. Tak v roce

Cena takto vykázaného zboží odpovídá také počtu případů. Tak v roce

Tyto vykázané případy jsou novým úspěchem aktivní kontroly posuzujeme-li je se stanoviska příslušnosti provinilých k železničářům a civilním osobám. Tak shledáváme, že

Pro porovnání účinnosti aktivní kontroly a její výkonnosti jest poučné porovnání s výsledky podobného zařízeni na drahách prusko-hessenských, v r. 1920 dle přesných výkazů německých s výkazy našimi. Tak zjištěno bylo u správy výše uvedené dráhy německé v r. 1920 případů 238.975, u státních drah československých 10.788.

Počítáme-li, že dráhy německé mají provoz. nich km 40.485, československé km 10.788, připadá na 1 km u pruských drah krádeží 5.90, u československých 0.85. To jest: u drah pruských jest 7kráte více krádeží než u drah československých. Úspěšnost kontroly naší vysvitne ještě lépe, srovnáme-li úspěchy v postižení. Tu dráhy pruské postihly 5.18% případů, československé 42.36% případů.

Z těchto stručně uvedených dat každému jest jasna odůvodněnost aktivní kontroly a nelze pochopiti, jak tento sbor, který zachránil často s obětováním zdraví a života desítky milionů republice Československé, má býti uprostřed své zdárné činnosti zrušen.

Toto lze pochopiti tím méně, čím více poslední dobou aktivní kontrola houževnatou pílí a prací jest schopna postihovati vedle zlodějů malých, korunových, také velké zloděje milionové z řad vysokého železničního úřednictva. Ukazujeme jen na hrozné případy inž. Šabaty, ústředního inspektora Halady, min. tajemníka dra Prokopa Vodičky.

Bylo by hrozným pomyšlením, že by vysoká byrokracie státních drah československých v tom okamžiku, kdy aktivní kontrola usiluje o spravedlivé potrestání vinníků jak malých, tak velkých, odvážila se krýti trestná jednání některých příslušníků svých prostě tím, že by chtěla žalobce umlčeti; aktivní kontrolu zrušiti.

Trváme na správné zásadě, že spravedlnost jest pouze jedna pro všechny a proto v daném případě považujeme za svoji povinnost podepříti ty, kteří pro tuto republiku konají poctivou práci. Protestujeme proto z výše již uvedených důvodů proti zrušení aktivní kontroly, jako zřízeni naprosto potřebného a úspěšného a žádáme, aby tato důležitá instituce byla po zásluze a potřebě bezodkladně normována a činnosti svou byla přímo podřízena presidiu ministerstva železnic.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou panu ministru známy okolnosti výše uvedené?

Jest ochoten v zájmu státu postarati se o to, aby aktivní kontrola u čsl. státních drah byla ve své činnosti podepřena a pevnou pravomocí vybavena?

V Praze dne 26. června 1922.

R. Chalupa, Kasík, Bečko, Jaša, Chalupník, Marek, Pik, Svoboda, Geršl, dr. Winter, Kubál, Al. Kříž, Karpíšková, Tayerle, Oktavec, Němec, Ant. Černý, Remeš, Hvizdák, Ant. Novák, Biňovec, Stivín.

XII./3785 (překlad).

Interpelace

poslance inž. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o neslýchané censurní praxi, jež směřuje zvláště proti chomůtovskému časopisu ťDeutsches VolksblattŤ.

Pro demokratickou soustavu ťVyššího ŠvýcarskaŤ, nebo ťdruhé BelgieŤ, jak dlužno říkati od 1. ledna 1922, příznačno jest zuření censurních činitelů proti našemu německému tisku, jež hraničí přímo s nerozumem. Se surovostí, jež nemá sobě rovné, rdousí se náš národní tisk a sesměšňuje právo tak zvaného svobodného projevu mínění. Avšak činí to také dojem, jakoby s tímto postupem byl současně spojen úmysl nejen umlčeti národní tisk, nýbrž finančně jej poškoditi a tak učiniti povolnějším. To dokazuje zvláště postup chomůtovského censora, jenž prostě zabavuje i články, které úřední československá tisková kancelář rozšiřuje a které nezávadně otiskuje mnoho německých časopisů v Čechách.

Dnes budiž poukázáno jen na zabavení v časopise ťDeutsches VolksblattŤ.

Č. 40 ze dne 18. února 1922.

1.

Nechvalné praktiky.

Jen částečná výplata starých 20tihaléřových mincí.

Ještě se neuklidnila mohutná bouře rozhořčeni, která svého času propukla hlavně v postižených německých krajinách, když obyvatelstvo docela z nenadání obdrželo zprávu, že ťprávní nástupceŤ starého Rakouska, česká republika, nepomýšlí platiti válečné půjčky, ačkoliv vždy bezohledně se dožadovala pro sebe všeho toho, co jí z tohoto poměru připadlo na právech, ještě se pamatujeme na nepříliš čistý způsob, jímž se nám kdysi v 10. hodině dopoledne oznámilo, že od 12. hodiny poledni nebudou se již vyměňovati jednokorunové bankovky a znovu máme býti svědky velice zlopověstných praktik, jichž užití pražské ústřední úřady ukládají podřízeným úřadům za ťpovinnostŤ.

Teprve včera, tedy ani ne před 24 hodinami, vynořila se po prvé zpráva, že již příštího týdne budou se vydávati nové československé kovové peníze, jejichž výroba trvala věru dosti dlouho. Ani jednou pražské úřady, které se jinak v německých obvodech starají o každou hloupost a pro než jsou ťvelezrádciŤ každá německá dívka a každý německý hoch, kteří se někde sudou s loutnou, aby se zabývali neškodnými věcmi, neuznaly za vhodno připraviti na to obyvatelstvo, aby zejména obchodní svět nestal se znoj obětí při stažení starých kovových peněz. A nyní, když uvedená místa vedou si tak odporně nečinně, zdráhají se náhle podřízené státní úřady přijímati železné 20tihaléře na místě placení nebo je vyměňovati v plné hodnotě. Tak bylo nám na př. dnes s mnoha stran sděleno, že chomůtovský poštovní úřad železných 20tihaléřů ražených 1920 a 1921 vůbec nepřijímá a 20tihaléře dříve ražené jen za cenu pouhých 10 h.

Skutečně není možno nalézti vhodné, by sebe ostřejší slovo pro takový způsob jednání, jímž by bylo možno jen poněkud přiměřeně označiti nařízení vydané - jak se nám oznamuje - v Praze.

Pohlížíme-li na to vše, co bylo spácháno na Němcích za dosavadního trvání českého panství, dospíváme mimoděk k úsudku, že pražská vláda nás vědomě udržovala v nejistotě, kdy vydány budou nové kovové peníze, aby sudetským Němcům mohlo se znovu vydatně pustiti žilou, neboť každý, kdo jen poněkud zná východiska české politiky, jest pevně přesvědčen, že i tentokráte Němci znovu budou obětním beránkem. Jest na bíledni, že, jak již byla zmínka, uvedeným jednáním jest především znovu postižen německý obchod, jak vůbec jest skutečností, že v Praze vládne delší dobu a to pro silný vliv českých sociálních demokratů na vládu, směr veskrze živnostem nepříznivý. Vláda tedy myslí, že tentokrát zabije dvě mouchy jednou ranou; jednak všeobecné všechny Němce a jednak německý obchodní život zvlášť. Jestliže si však původci nejnovější akce, kterou klidně možno označiti jako uskutečnění bolševických ideí, se domnívají, že postižené vrstvy dají si to líbiti, pak se tentokráte důkladně zklamou.

Jest sice pravda, že si německý Michl dá mnoho líbiti, aniž odporuje. Avšak německému sudetskému lidu bylo žilou puštěno již příliš často, než aby konečně čert nevzal poslední zbytek trpělivosti: a to z té prosté příčiny, že německé živnostnictvo bylo by úplně ožebračeno, přidruží-li se k jeho ohromným dávkám ještě také takové pouštění žilou. Byl-ji však člověk přiveden tak daleko, že nemá již co ztratiti, pak se stává věc povážlivou pro toho, kdo to zavinil. A proto dlužno projeviti, že se určitě čeká, aby pražské kruhy co nejrychleji odvolaly vydaný pokyn a že nařídí takové prodloužení lhůty, které by umožnilo každému zbaviti se svých starých kovových peněz bez hospodářské škody za plnou jmenovitou hodnotu.

2.

Ježto staré kovové mince vůbec nebyly nebo byly jen částečně vyměněny, vypuklo mezi chomůtovským obchodnictvem, jež jí rovněž velmi krutě bylo postiženo, mimořádně dalekosáhlé pobouření, jak se dovídáme krátce před uzávěrku listu. Jak se nám dále oznamuje, navštívila již deputace obchodníků, nebo jejich zástupců příslušná místa a oznámila nejodmítavější stanovisko; současně byla žádána chebská obchodní a živnostenská komora o prostřednictví. Co tuto věc v nejvyšším stupni zatracuje, jak se Zmiňujeme již v dnešním našem úvodníku, jest, jak se dovídáme, tajný výnos, jenž z Prahy byl rozeslán již před několika dny, avšak s výslovným rozkazem, aby se otevřel teprve dne 17. února ve 3 hodiny odpoledne, a jenž nařizuje, aby staré kovové peníze vyměněny nebyly nebo jen částečně způsobem, jejž jsme podrobili kritice. Jak tedy vidíme, sahá vláda, ťdemokratickéŤ české republiky k tajným výnosům, jež veřejnost odsoudila co nejostřeji již za doby proslaveného státního kancléře Metternicha. A plným právem! Každé takové tajnůstkářství jest mravně přitěžující okolností každého, kdo se k němu utíká. Zcela platí to zde, neboť vydáni tajného rozkazu úplně potvrzuje vývody našeho dnešního úvodníku, jevíť se nyní zřejmě, že se obyvatelstvu mělo zabrániti, aby se beze škody zbavilo starých kovových peněz, jež mělo v držení.

3.

Hra s ohněm. Česká opatření ťkdyby vypukla válkaŤ. Jak se oznamuje z Prahy, oznámí v nejbližší době české ministerstvo zeměbrany seznam oněch firem, které se zřetelem na svoji důležitost pro stát jsou oprávněny, kdyby vypukla válka, žádati, aby jejich zaměstnanci byli sproštěni vojenské služby. Firmy, o něž jde, mají žádati udělení pro nákup a výrobu, aby byly zařaděny do tohoto seznamu:

4.

Německá država v nebezpečí? Pověsti, rozšiřované od nějaké doby v Chomůtově, že chomůtovský vlastník cukrářství pan Glaser zamýšlí svůj majetek na tržišti - na rohu Stadtmühlgasse - prodati nyní úplně české ťZemědělské úvěrní banceŤ, způsobily mezi jiným také to, že v posledních dnech nás stále docházely přípisy, v nichž se ukazovalo na ohromné nebezpečí, jež by z takového prodeje povstalo pro Němectví severozápadních Čech. V domě tom bydlí přece pět německých nájemníků, mezi nimi neméně než čtyři němečtí živnostnici, kteří by se samozřejmě, kdyby ten dům byl prodán, musili z něho vystěhovati. Ohromný význam této věci, jakož i stále nás docházející dopisy pohnuly nás nyní k tomu, že jsme se obrátili přímo na pana cukráře Glasera a otázali jsme se, zdali pověsti kolující po Chomůtově souhlasí také se skutečností. Pan Glaser pak nám oznámil, že by sice zmíněná česká banka ráda koupila tuto budovu, že se však pan Glaser dosud nerozhodl; naopak neučiní nic v této věci, dokud se nedorozumí se svým stálým rádcem, osobností, kterou my také známe; že v národním ohledu jest spolehlivá. Se zřetelem na tuto zprávu jest tedy asi odůvodněnou naděje, že se obavy německé strany nesplní a že pan Glaser neuvalí na sebe těžké viny, že zaprodal tak důležitou německou držebnost českému peněžnímu ústavu, němectví velice nebezpečnému.

5.

Poslanec dr. Baeran ve vídeňské schůzi Česká tisková kancelář oznamuje z Vídně: Němečtí nacionálové pořádali včera v 18. vídeňském okresu schůzi na níž mluvil opavský poslanec Jung o ťNěmecko-nacionální revoluciŤ, Na schůzi se dostavil i poslanec Baeran, jejž shromáždění bouřlivě pozdravili. Vývody obou těchto řečníků vyvrcholily v ostrých výpadech proti republice Československé a československé vládě. Shromáždění se vyslovilo pro národní revoluci Němců a pro Všeněmecko od Opavy a od Hamburku až k Terstu.

6.

A přece to nepomáhá?

... český vládní tisk pracující se lživým aparátem, jemuž není rovna...

Podepsaní se tedy táži pana ministra, je-li ochoten postarati se o to, aby konečně ustalo neslýchané a demokratické republiky nehodné rdoušení německého národního tisku, jež směřuje k soustavnému a promyšlenému zničení?

V Praze dne 30. června 1922.

Inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Lodgman, Wenzel, inž. Jung, Simm, Matzner, Böhr, Scharnagl, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, Budig, Kraus, Windirsch, Mark, Schälzky, dr. Radda, Bobek.

XIII./3785 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi národní obrany,

že mostečtí vojáci, střílejíce ostrými náboji, ohrožují bezpečnost osob.

Na udání bylo v přítomnosti důstojníka posádkového velitelství v Mostě bez námitek zjištěno, že si vojáci určení jako stráže u isolační nemocnice pro nemocné koně, krátí čas tím, že směrem k cestě do Souše střílejí ostrými náboji. Tím ohrožují chodce po této velmi navštěvované cestě na životě a na zdraví tím spíše, že se tato ťcvičení ve střelběŤ konají nejen ve dne, nýbrž i v noci. Také krajina podél této cesty jest tak utvářena, že střelec nedohlédne kam střela letí.

Kdyby tyto poměry trvaly dále, byla by město Most nuceno uzavříti cestu do Souše a celý revír rösselský z bezpečnostních důvodů. Poněvadž Rössel poskytuje zvláště horníkům jedinou možnost, aby se po své těžké práci v přírodě zotavili, takové opatření by obyvatelstvo velmi těžce postihlo.

Poněvadž přes několik žádostí města Mostu vojenské úřady neučinily nijakého opatření, táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

1. Ví o vylíčených poměrech?

2. Jest ochoten věc vyšetřiti a vinníky přísně potrestati?

3..Test dále ochoten, učiniti opatření, aby by střelivo z této isolační stáje odstraněno?

V Praze dne 23. června 1922.

Dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Petersilka, dr. Schollich, dr. Keibl, Scharnagl, Kraus, Böhr, Budig, Matzner, Mark, Simm, Wenzel, Bobek, Kostka, Schälzky, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, J. Mayer.

XIV./3785 (překlad).

Interpelace

poslance dra W. Lehnerta a druhů

ministrovi vnitra

o přehmatech vrchlabské okresní politické správy při slavnosti slunovratu v roce 1922.

Dovolujeme si panu ministrovi vnitra oznámiti toto:

Dne 21. t. m. slavily německé místní spolky ve Vrchlabí slavnost slunovratu, u tamějšího lidu obvyklou a politickým úřadem povolenou. Slavnostního průvodu k místu, kde se pálil oheň, zúčastnilo se také několik státních úředníků, kteří nesli lampiony. Vrchlabská okresní politická správa vzala tuto účast státních úředníků, kteří tím prokazovali jen, že jsou Němci, za podnět, aby četnictvem zařídila šetření, kteří němečtí státní úředníci se zúčastnili této u lidu obvyklé slavnosti slunovratu ve Vrchlabí a zjištěným úředníkům oznámila, že budou přeloženi.

Tážeme se:

1. Dal pan ministr vnitra pokyn vrchlabské okresní politické správě aby zakázala německým státním úředníkům účast na německých lidových zvycích?

2. Jestliže pan ministr tohoto pokynu neudělil, poučí přednostu vrchlabské okresní politické správy, že němečtí úředníci mají dobré právo účastniti se německých lidových zvyků a tedy to nemůže býti podnětem k disciplinárnímu řízení?

V Praze dne 27. června 1922.

Dr. W. Lehnert, Matzner, Scharnagl, Kraus, Böhr, Kostka, Mark, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Radda, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, Simm, Schälzky, Budig, Windirsch, Bobek, inž. Jung, dr. Petersilka.

XV./3785 (překlad).

Interpelace

poslanců P. Witticha, S. Mayera a druhů

ministrovi sociální péče

o zřízení dělnických rozhodčích soudů druhé stolice podle §u 171, čl. z. XIX z roku 1907.

Ve smyslu §u 171, čl. z. XIX z roku 1907 má býti zřízen dělnický rozhodčí soud, jemuž náleží ve druhé stolici rozhodovati o sporech, k nimž dojde z poměru povinného nemocenského a úrazového pojištění mezi nemocenskou pokladnou a jejím členem, o nichž již na základě §u 158 citovaného čl. z. vynesl rozsudek rozhodčí soud první stolice, zřízený v sídle nemocenské pokladny.

Poněvadž tento rozhodčí soud druhé stolice - dokud Slovensko náleželo k Uhrám - měl své sídlo v Budapešti a ministerstvo sociální péče opomenulo zříditi takový soud pro Slovensko, došlo v soudnictví dělnického a úrazového pojištění na Slovensku k 3letému přerušení, které způsobilo, že mnoho set odvolání členů zůstalo nevyřízeno.

Poněvadž se tato odvolání vesměs týkají nemocenského nebo úrazové renty člena, má protahování ve vyřízení nároků stejný význam jako poškození člena, pročež se tážeme:

Jest pan ministr sociální péče ochoten ihned učiniti opatření, aby přerušené soudnictví v oboru dělnických pojišťování na Slovensku bylo opět obnoveno?

V Praze dne 27. června 1922.

Wittich, S. Mayer, Čundrlík, Bečko, Pocisk, Borovszky, Hausmann, Oktavec, Jokl, Heeger, Roscher, Hoffmann, Uhl, Schuster, Pohl, Ertl, Lehocký, Hackenberg, Taub, dr. Földessy, dr. Holitscher, dr. Haas, Schäfer, Hillebrand.

XVI./3785 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra

o zabrání pozemku pro českou menšinovou školu v Boru.

Pro vystavění nové české školy v Boru doporučovala obec tato stavební místa, jako zvláště vhodná:

1. parcely k. č. 323 pole a 377/1 pole, dříve dra Aloise Hüttnera, na základě převodní smlouvy ze dne 15. července 1921 nyní vlastnictví Karla Kaisera,

2. parcely k. č. 324 pole, 325, pastvina, 326 louka, 327 pole, 328 louka vlastnictví téhož,

3. parcely k. č. 329 pastvina, 330 pole, 334/2 louka, 364 louka s cestou, 332 pole, vlastnictví téhož,

4. všech 67 pozemkových parcel pocházejících z panství bürgsteinského, připsaných na základě kupní smlouvy ze dne 18. února 1921 do vlastnictví Stavebnímu družstvu ťSvornostŤ,

5. parcely k, č. 941/1 louka, 942/1 pole, 941/2 louka na základě kupní smlouvy náležející od 12. května 1900 Vilému Plachtoví z Arnultovic,

6. louka k. č. 934/1 náležející na základě kupní smlouvy ode dne 1. září 1920 firmě Schenker & Co. v Arnultovicích,

7. louky k. č. 941/6 a 941/7 a pole k. č. 942/4 a 942/5 náležející na základě kupní smlouvy ze dne 18. března 1914 stavebnímu mistrovi Rudolfu Liebischovi v Arnultovicích.

Všechny tyto pozemky hodí se zvláště pro zamýšlenou stavbu školy, zvláště pozemky uvedené pod 5 a 7, které leží uprostřed mezi obcemi Borem a Arnultovicemi a u říšské silnice, proto lze jejich polohu pokládati jako za přímo předurčenou pro takovou stavbu.

Bylo tedy pro obec Bor velkým překvapením, když ministerstvo školství nevyhlédlo žádného z těchto pozemků, nýbrž zahájilo vyvlastnění 3 parcel, z nichž jedna k. č. 33512 pole jest na základě pozůstalostní listiny od 16. září 1891 č. 6684 ve vlastnictví inž. Rudolfa Raschela, lesního kontrolora v Bečově a polní parcely 335137 a 335138 pocházející od parcely dříve uvedené, jsou vlastnictvím rafinera skla Balduina Mecholda, společníka firmy Bratří Mecholdové, na základě kupní smlouvy ze dne 11. února 1922, jichž by oba vlastníci musili nad míru těžce postrádati.

Inž. Rudolf Raschel pomýšlel pevně na to, že, poněvadž jeho úřadování jako lesního úředníka na panství bečovském určeném k postátnění, jak se lze domnívati, nebude dlouho trvati, postaví si obytný dům na otcovském pozemku. Kdyby však nemohl uskutečniti svého úmyslu a chtěl pozemek prodati, mohl by prodejem pro vystavění obchodního domu získati zřejmě takovou částku, jež by se nedala srovnati s náhradou vyšetřenou soudem ve vyvlastňovacím řízení.

Přímo ničivě však musilo působiti vyvlastnění na naděje a úmysly firmy Bratří Mecholdové, umístěné dosud v úplně nepostačujících místnostech, poněvadž chtěla konečně zbudovati pro svůj závod obchodní dům přiměřený nárokům nynější doby a nabyla povolení obce pro stavbu podle předložených plánů, a nyní měla býti opět oloupena o všechny své naděje, že vybuduje svůj závod na moderních základech.

Dne 18. března 1922 se konalo místní šetření nařízené okresním politickým úřadem.

Vlastníci pozemků požadovaných školní správou ohražovali se co nejrozhodněji proti jim podkládanému přenechání stavebních míst, majících pro ně neocenitelnou cenu a zástupci obce potvrdili v plném rozsahu odůvodněné ohražení vlastníků.

Ministerstvo školství a národní osvěty se zřetelem na výsledek komisionelního jednáníŤ vyslovilo výnosem ze dne 19. dubna 1922 vyvlastnění svrchu uvedených tří polí, poněvadž se výborně hodí pro školní budovu a námitky uvedené proti vyvlastnění že shledalo prý ministerstvo neodůvodněnými.

Další odůvodnění nebylo k tomuto rozhodnutí připojeno, nelze tedy také z něho poznati, zabývalo-li se vůbec ministerstvo námitkami vlastníků a zkoušelo-li jejich správnost.

Město Bor jest od vzniku obce úplně závislé na sklářském průmyslu a nemůže mu býti lhostejným, jestliže rozvoj takového průmyslového podniku, usilujícího se povznésti, jest úplně zaražen, zvláště když bylo prokázáno množství stavebních míst, která se hodí ke stavbě alespoň rovněž tak, ba pro jejich polohu dalo by se jich užíti ještě účelněji než těch, jež byla zabrána jen na škodu průmyslových zájmů.

Lze tedy vysvětliti, že toto rozhodnutí ministerstva, proti němuž se nelze právní cestou brániti, vzbudilo velké rozčilení nejen zúčastněných osob, nýbrž všech právně myslících lidí, a účinky jeho budou dlouho patrny.

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra, jsou-li ochotni ihned odvolati zabrání tří svrchu jmenovaných parcel a českou školu umístiti na některém pozemku, jejž nabídla obec?

V Praze dne 26. června 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kostka, dr. Hanreich, Schubert, dr. Spina, Matzner, Böllmann, inž. Kallina, Windirsch, dr. Keibl, dr. Lodgman, Kraus, Böhr, Křepek, Röttel, Patzel, Wenzel.

XVII./3785 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra

o zabrání německé mateřské školy v Karvinné (ve Slezsku) pro české školní účely.

Počátkem školního roku 1921122 zabrala správní komise městyse Karvinné vyučovací síň a hřiště německé mateřské školy, skládající se z jedné třídy a hřiště (volného místa) a ze zahrádky a dala je jinému účelu, aniž dosud byla poskytnuta náležitá náhrada německé mateřské škole pro dobu zabrání. Do německé mateřské školy chodí nyní 30 dětí německé národnosti a jen zakročením rady rodičů z milosti mohla býti umístěna v dětském asylu dra Larische-Mönnicha s vyučováním jednou za týden (vždy ve čtvrtek).

Když zakročovala rada rodičů u vládního komisaře bylo jí naznačeno, že tento stav zavinilo silné přeplnění českých tříd a že jest jen přechodné, že po otevření nové české školy budou místnosti německé mateřské školy opět vráceny původnímu určení.

Poněvadž v české škole (novostavbě) byla již umístěna část tříd, musilo se staré školní budově přirozeně uvolniti. Přes to dodnes nebylo vyhověno někdejšímu slibu.

Tážeme se, jsou-li páni ministři ochotni naříditi, aby zabavené místnosti německé mateřské školy v Karvinné byly ihned vráceny anebo rozkázati správní komisi městyse Karvinné, aby splnila svůj někdejší slib, pro jehož splnění, jak se zdá, po zřízení nové české školy nadešla doba.

V Praze dne 24. června 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Kallina, Wenzel, dr. Lodgman, Matzner, Windirsch, Patzel, Schubert, dr. Keibl, Kraus, Böhr, Křepek, dr. Spina, dr. Hanreich, Kostka, Heller, Röttel, Böllmann.

Původní znění ad I./3785.

Interpellation

der Abgeordneten Kaufmann, Jokl, Heeger und Genossen

an den Minister für nationale Verteidigung betreffend unbefugtes Scharfschiessen auf öffentlichen Wegen.

In Gegenwart eines Offiziers des Militärstationskommandos in Brüx wurde einwandfrei festgestellt, dass die als Wachposten beim Isolierspital für kranke Pferde kommandierten Soldaten sich die Zeit damit vertreiben, dass sie in der Richtung des Weges nach Tschausch scharf schiessen. Hiedurch sind die Passantin dieses sehr begangenen Weges am Leben und Gesundheit gefährdet, umso mehr, als diese ťSchiessübungenŤ nicht nur bei Tage sondern auch in der Nacht vorgenommen worden. Auch ist festgestellt, dass das Terrain entlang dieses Weges derart gestaltet ist, dass der ťSchützeŤ nicht übersehen kann wohin das Geschoss seine Bahn nimmt. Die Gefährdung der Gesundheit und des Lebens der diesen Weg benützenden Passanten wäre unbedingt eingetreten, wenn zu der Zeit, als die Schüsse, welche durch die Durchschläge an den Bäumen festgestellt wurden, gefallen sind. Personen von Tschausch kommend, auf der öffentlichen Strasse nächst dem Isolierspital gegangen wären. Es ist somit nur einem glücklichen Zufall zu verdanken, wenn diesem unverantwortlichen Uebermut oder Leichtsinn der Wache kein Menschenleben zum Opfer fiel.

Der Weg nach Tschausch sowie die Wege des Revieres Rössel, die durch oben angeführte Schiessereien unsicher gemacht werden, sind besonders für die Bergarbeiter, aber auch für die andere Industriearbeiterschaft die einzige Möglichkeit sich nach schwerer Arbeit im Freien zu erholen.

Ausserdem wurde bereits vor einem halben Jahre kommissionell festgestellt, dass der oben genannte Isolierstall, obwohl er den im Einquartierungsgesetz vom 11. Juni 1879, R. G. Bl. Nr. 93 und vom 25. Juni 1895, R. G. BI. Nr. 100 enthaltenen Anforderungen an ein Munitionsmagazin nicht entspricht, zur Aufbewahrung von Munition verwendet wird, wodurch die gesamte Umgebung gefährdet wird.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister für nationale Verteidigung folgende Anfragen:

1. Ist der Herr Minister für nationale Verteidigung bereit, sofort eine strenge Untersuchung wegen missbräuchlicher Verwendung scharfer Munition einzuleiten und alles zu veranlassen, dass dieser Gefährdung von Passanten öffentlicher Kommunikationen Einhalt getan wird?

2. Ist der Herr Minister bereit sofort zu veranlassen, dass die im Isolierstall eingelagerte Munition in ein entsprechend gebautes, gesichertes und von Wohnstätten und öffentlichen Wagen entferntes Munitionsdepot überführt wird?

Prag, am 21. Juni 1922.

Kaufmann, Jokl, Heeger, Čermak, Dietl, Koscher, Uhl, Deutsch, Häusler, Dr. Czech, Dr. Haas, Schuster, Hackenberg, Pohl, Schäfer, Schweichhart, Blatny, Leibl, Grünzner, Hausmann, Taub, R. Fischer, Kirpal, Hirsch.

Původní znění ad II./3785.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen

an den Minister für nationale Verteidigung und den Minister für Schulwesen und Volkskultur

in Angelegenheit des Schadenersatzes für die durch das čsl. Militär in der deutschen gewerblichen Fortbildungsschule in Aussig angerichteten Schäden.

Während des Krieges wurde der in der Theresienstadt liegende Ersatzkörper des Sappeurbattaillons Nr. 9 nach Aussig verlegt und ihm das Schulhaus in der Salzgasse, in welchem die gewerbliche Fortbildungsschule untergebracht war, zugewiesen. Die gewerbliche Fortbildungsschule wurde anderweitig untergebracht, doch verblieben die Kanzlei des damaligen Leiters, sowie die Lehr- und Lehrmittelsammlungen (Modellsammlung, Vorrat an Zeichenrequisiten, Bücherei, Vorlagensammlung und ein Teil der Lehrwerkstätteeinrichtung) dort. Sie wurden in zwei Kabinetten untergebracht, deren Türen wohl verschlossen und verschalt wurden. Bis zum Umsturze war alles in tadelloser Ordnung. Nachdem während des Umsturzes die čechischen Sappeure abgezogen waren, wurden die vom Militär verwendeten Räume für den Unterrichtsgebrauch wieder hergerichtet. Auch jetzt noch waren Kanzlei und Sammlungen in Ordnung.

Da kam der 1. Dezember 1918, an welchem Tage čechisches Militär in Aussig einrückte. Für dieses musste von der Gemeinde Quartier beigesellt werden. Die Stadtgemeinde wies demselben das Gebäude zu, das bis zum 28. Oktober vom Ersatzkörper des I. Jägerbataillons benützt worden war. Der damals in Aussig bestehende Národní výbor (Vertreter Postbeamter Kozelka), der zwischen Gemeinde und Militär verhandelte, gab sich mit diesem Gebäude nicht zufrieden, sondern verlangte das Schulhaus in der Salzgasse, in welches die čechischen Besatzungstruppen auch trotz des Protestes das damaligen Leiters der Fortbildungsschule, Herrn Direktor Titelbach, einzogen.

Die erste Tätigkeit dieser Truppe nach Einzug in das Schulgebäude war, dass sie die verschlossenen Räume erbrachen und plünderten. Sofort nach Wahrnehmung dieser Plünderung wurde die Anzeige an das Stationskommando erstattet. Dieses entsandte die Herren Oberleutnant Kasalický, Leutnant Ländl und Sladek, welche den angerichteten Schaden besichtigten und versprachen, die Anzeige wegen Schadenersatz zu machen: Direktor Titelbach hat auch bereits am 14. Dezember 1918 an den zuständigen Inspektor die Anzeige unter Zl. 37/1919 über diese Plünderung erstattet. Um wenigstens die noch vorhandenen Objekte der Sammlungen und der Einrichtungen zu retten, wurde der Raum wieder gut verschlossen und verwahrt.

Doch als am 28. April 1919 die damalige Besatzung (Schützenregiment Nr. 8) abgerückt war, bemerkte man, dass dieselbe kurz vor ihrem Abgange das Kabinett wieder erbrochen und die darin befindlichen Gegenstände vollständig verwüstet hatte. Auch waren sie in die daneben befindliche Kanzlei des Leiters der gewerblichen Fortbildungsschule eingebrochen, hatten dort einen Teil der Einrichtung demoliert und einen grossen Teil der Bücherei geplündert.

Ueber diese Plünderungen wurde sofort an das Militärstationskommando in Aussig (Herr Oberleutnant Ecker), an die Militärpolizei die Anzeige erstattet und am 17. Mai unter Zl. 84 der zuständige Inspektor Herr Barinovský verständigt. Das Stationskommando in Aussig entsandte die Herren Hauptleute Hlava und Kuchinka und den Herrn Leutnant Ländl, welche wieder die angerichteten Schäden besichtigten und Ersatz versprachen.

Das erste Gesuch um Ersatz der Schäden wurde am 24. April 1920 unter Z. 103 beim Ministerium für nationale Verteidigung eingebracht. Da dieses Gesuch angeblich in Verlust geraten war, wurde es am 28. März d. J. unter Zahl 140 erneuert.

Nach den Ergebnissen der bis heute in dieser Angelegenheit unternommenen Interventionen sucht sich das Ministerium der Schadenersatzpflicht zu entziehen; indem es sich einerseits für Vorkommnisse, die durch einen ehemaligen Národní výbor verschuldet wurden, nicht für rechtsverbindlich erklärte und andererseits behauptet, dass die Militärverwaltung nicht verpflichtet sei, eine Entschädigung zu zahlen, sondern dass die Besitzer des Gebäudes bezw. der entwendeten Gegenstände sich an die unmittelbar Schuldigen zu wenden hätten, obwohl es der Militärverwaltung bekannt sein müsste, dass diese überhaupt nicht ausfindig zu machen gewesen sind.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister für nationale Verteidigung sowie an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgende Anfragen:

1. Sind den beiden Herren Ministern diese Tatsachen bekannt?

2. Gedenkt der Herr Minister für nationale Verteidigung die Auszahlung der Entschädigung für die durch das čsl. Militär angerichteten Schäden in der deutschen gewerblichen Fortbildungsschule mit tunlichster Beschleunigung zu veranlassen und ist der Herr Minister für Schulwesen Lind Volkskultur bereit, dem Gesuche um Bedeckung der Schäden auch durch die oberste Unterrichtsbehörde beim Ministerium für Nationalverteidigung den nötigen Nachdruck zu verleihen?

Prag, am 22. Juni 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka, Dr. Radda, Kostka, Dr. Baeran, Dr. Luschka, Dr. Brunar, Windirsch, J. Mayer, Zierhut, Scharnagl, Schälzky, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, Dr. Petersilka, Bobek, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Dr. Spina.