VIII. Zánik.
1. pojistné povinnosti.
§ 53.
Pojistná povinnost zaniká:
a) nastoupením okolnosti, která pojištěnce zbavuje pojistné povinnosti,
b) nápadem důchodu invalidního nebo starobního.
2. nároku z pojištění.
§ 54.
Nároky ze sociálního pojištění zanikají:
a) při pojištění nemocenském po uplynutí 6ti týdnů po vystoupení z pojistné povinnosti, jsou-li pojištěnci bez jakéhokoliv výdělku a bydlí-li v území republiky Československé;
b) při pojištění invalidním a starobním po uplynutí 18ti měsíců po zániku pojistné povinnosti.
Uplynula-li předepsaná minimální doba čekací, lze si nároky tyto (pod lit. b) shora) uchovati bez jakéhokoliv časového obmezení placením uznávacího poplatku Kč 10.- ročně napřed. Prvních Kč 10.uznávacího poplatku jest splatno prvního dne devatenáctého měsíce po zániku pojistné povinnosti nebo prvního dne sedmého měsíce po zániku dobrovolného pojištění a musí býti zaplaceno do 14ti dnů po svoji dospělosti. Další splátky uznávacího poplatku musí býti rovněž zaplaceny do 14ti dnů po své dospělosti.
Včasné nezaplacení uznávacího poplatku má za následek zánik práva na zachování čák.
§ 55.
Při opětném vstupu do pojištění invalidního a starobního přičítají se nové nároky ze sociálního pojištění (čáky) k nárokům nabytým již dříve, jestliže:
a) důvodem přerušení pojištění byl nápad invalidní renty nebo
b) trvalo-li přerušení nejvýše 10 let po dospělosti poslední premie.
Jinak se započítává při opětném vstupu do pojištění jen dokonaná doba čekací nejvýše výměrou 5ti let.
§ 56.
Nároky na dávky ze sociálního pojištění invalidního a starobního, jakož i požitek dávek těch zaniká kromě případů v tomto zákoně vytčených též promlčením dle zásad všeobecného občanského zákona. Pro uplatňování práva na požitek důchodu promlčecí lhůta činí deset let od počátku práva nárokového a u nároku pro jednotlivou splátku důchodovou tři roky od její dospělosti.
B.
Ustanovení zvláštní.
I. Druhy sociálního pojištění.
1. Pojištění pro případ nemoci (nemocenské).
a) Vznik nároku nemocenského.
§ 57.
Právo na pojistnou dávku nemocenskou vzniká pro pojištěnce dnem, kdy se stal členem okresní sociální pojišťovny. U osob jmenovaných v § 4 lit b) vzniká tento nárok po 14ti dnech ode dne přihlášky a obmezuje se na nejmenší zákonné dávky.
Pro členy dobrovolně pojištěné vzniká toto právo po uplynutí 4-8 týdnů od přihlášení za člena, jak bude podrobněji ustanoveno ve stanovách okresní sociální Pojišťovny, ačli nenastalo onemocnění již v době přihlášky.
b) Předmět pojistného plnění.
aa) Pravidelný způsob plnění.
§ 58.
Předmětem dávek při nemocenském pojištění jsou:
1. nemocenské podpory,
2. podpory šestinedělek,
3. pohřebné.
ad 1. Nemocenské podpory.
§ 59.
Nemocenskou podporu tvoří alespoň:
1. lékařská pomoc (pomoc při porodu, přispění báby), potřebná léčiva a jiné therapeutické pomůcky, poskytované zdarma od počátku nemoci (léčebné),
2. nemocenské, poskytované při onemocnění delším tří dnů, při kterém jest nemocný neschopen k výdělku.
§ 60.
Okresní sociální pojišťovny mají se dostatečnou měrou postarati o řádné poskytování léčebného (59 č. 1).
Onemocní-li pojištěnci a jejich rodinní příslušníci mají právo na svobodnou volbu mezi lékaři v obvodu okresní sociální pojišťovny, kteří se zaváží, že ošetří pojištěnce za podmínek smluvených písemně okresní sociální pojišťovnou. Podrobná ustanovení o tom vydá vláda nařízením.
§ 61.
Nemocenské (§ 59 č. 2) obnáší denně ve mzdové třídě:
|
Kč |
|
|
I. |
2.70 |
|
II. |
4.- |
|
III. |
6.- |
|
IV. |
7.50 |
|
V. |
9.50 |
|
VI. |
10.50 |
|
VII. |
12.50 |
|
VIII. |
15.50 |
|
IX. |
18.50 |
|
X. |
22.- |
|
XI. |
25.- |
|
XII. |
27.- |
Den, kdy se nepracuje, je-li prvním nebo posledním dnem nemoci se nepočítá. Změny ve mzdové třídě, které nastanou po 4 nedělích před počátkem nemoci nebo za nemoci, nejsou pro tuto nemoc směrodatny při určování výše nemocenského.
§ 62.
Nemocenské podpory (§ 59) buďte poskytovány po dobu nemoci, nejdéle však po dobu jednoho roku od počátku nemoci.
Každá okresní sociální pojišťovna jest povinna poskytnouti léčebné (59 č. 1) také členu jiné okresní pojišťovny, bydli-li v jejím obvodě, jestliže jest toho nezbytně třeba nebo žádá-li za to příslušná okresní sociální pojišťovna, která pak jest povinna nahraditi náklad vzniklý tím.
Do doby, po kterou jest vypláceti nemocenské (59 č. 2), nezapočítává se doba nemoci, jež předcházela snad počátek nezpůsobilosti k práci, za kterou bylo poskytováno jen nemocenské ošetřování. Pokud trvá nárok na nemocenské, jest tu také nárok na ošetřování nemocenské. Nastala-li nová nezpůsobilost k práci nemocí, na niž poskytováno bylo již nemocenské, teprve po osmém týdnu po zastavení nemocenského, budiž pokládána za nové onemocnění.
§ 63.
Za první den nemoci platí den, kdy nemoc byla hlášena.
Nemocenská podpora se však poskytuje i za dřívější dny nemoci
a) jestliže doba před hlášením nemoci není delší 14ti dnů, jakož i
b) prokáže-li pojištěnec nemožnost dřívějšího hlášení a dřívější počátek nemoci -- spojené s neschopností ku práci - a lékařského ošetřování.
ad 2. Podpory šestinedělek.
§ 64.
Šestinedělkám buď poskytována alespoň peněžitá podpora ve výši nemocenského od 6ti neděl před slehnutím do 6ti neděl po slehnutí, nekonají-li v té době práci námezdnou.
Šestinedělkám, které samy kojí své děti, budiž mimo to poskytována podpora ve výši polovičního nemocenského (59 čís. 2) až do dvanáctého týdne po slehnutí (premie na kojení).
Podpory ty poskytovány však budou jen takovým šestinedělkám, které za posledních 12 měsíců, počítajíc ode dne slehnutí, byly alespoň po dobu šesti měsíců v zaměstnání, podléhajícím pojištění.
Ustanovení §ů 59-63 platí obdobně, pokud tomu neodporuje ustanovení v odstavcích předchozích tohoto paragrafu.
ad 3. Pohřebné.
§ 65.
Zemře-li pojištěnec dříve než uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské, bud poskytnut pozůstalým alespoň třicetinásobný obnos průměrné denní mzdy, při nejmenším však Kč 150.(pohřebné). Není-li pozůstalých, budiž použito pohřebného do výše vzniklých útrat pohřebních k náhradě nákladů spojených s pohřbem.
§ 66.
Příslušníkům rodiny pojištěncovy a to manželce, manželu, dětem manželským, nemanželským i nevlastním do dokonaného 16tého roku, rodičům, sourozencům, dědu a bábě, tchánovi a tchýni, kteří bydlí s pojištěncem ve společné domácnosti a nejsou sami podrobeni pojistné povinnosti, budiž poskytnuto alespoň léčebné a pohřebné (§ 59 č. 1 a § 65).
Pohřebné nesmí převyšovati v těchto případech u zemřelého příslušníka rodiny:
a) mladšího dvou let Kč 60.-,
b) mladšího 14 let Kč 180.-,
c) nad 14 let Kč 300.-.
Z pojištění příslušníků rodiny jsou vyjmuti pojištěnci, jejichž roční zdanitelný příjem převyšuje Kč 20.000.
bb) Nepravidelný způsob plnění.
§ 67.
Místo nemocenské podpory (§ 59 č. 1 a 2) může okresní sociální pojišťovna poskytnouti na svoje útraty bezplatné léčení a zaopatření (ošetření) v nemocnici nebo jiném ústavu léčebném dle poslední třídy, počítaje v to i bezplatnou dopravu do ústavu a dle potřeby i z ústavu (zaopatření ústavní).
Může se tak státi i bez svolení nemocného:
a) jestliže nemocný nežije ve společné domácnosti s manželem, manželkou nebo s jinými členy rodiny nebo nepožívá jiného domácího ošetření,
b) jde-li o nemoc nakažlivou,
c) vyžaduje-li nemoc takového ošetření, kterého nelze poskytnouti v domácnosti,
d) jednal-li nemocný nebo osoby ošetřující jej opětovně proti předpisům o chování se nemocných nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře.
§ 68.
Má-li osoba daná do nemocnice nebo jiného ústavního léčení rodinné příslušníky, jejichž výživu hradila až dosud podstatně ze svého, jest okresní sociální pojišťovna povinna platiti těmto příslušníkům alespoň polovici nemocenského (§ 59 č. 2) po dobu, po kterou nemocný bude v léčení a ošetření ústavním na útraty pojišťovny.
cc) Možnost zvětšiti nebo zmenšiti dávky pojistné.
§ 69.
Dávky pojistné mohou býti stanovami okresní sociální pojišťovny rozšířeny nad míru uvedenou v §u 58-68 v tomto rozsahu:
1. Denní nemocenské může býti v jednotlivých třídách mzdových zvýšeno až na 90 denní mzdy (služného), pohřebné pak až na 45násobný průměrný denní výdělek pracovní,
2. nemocenské může býti zvýšeno o 10%, trvá-li nemoc déle 13ti neděl, o 20%, trvá-li nemoc déle 26ti neděl, a o 30%, trvá-li déle 39ti neděl,
3. šestinedělkám z kruhů rodinných příslušníků může bfti poskytnuto nemocenské od 6 neděl před slehnutím do 6ti neděl po slehnuti až do výše polovičního nemocenského pojištěncova,
4. premie na kojení může býti členkám prodloužena na dobu 26ti týdnů,
5. po stejnou dobu může býti poskytnuta i rodinným příslušníkům tato premie do výše jedné čtvrtiny nemocenského pojištěncova,
6. onemocnělým nebo šestinedělkám, zůstavším v domácím ošetřování, může býti přidělen s jejich svolením ošetřovatelský personál, šestinedělkám s jejich svolením ošetřování v ústavě pro šestinedělky nebo v podobném ústavě. V těchto případech mohou býti vzniklé náklady započítány do nemocenského až do jeho poloviny.
§ 70.
Stanovami okresní sociální pojišťovny může býti určeno:
1. že pojištěncům, kteří si přivodili nemoc zúmyslně nebo zaviněnou účastí na pračkách nebo jejichž nemoc se prokáže jako bezprostřední následek opilství, se nemocenské nemá poskytovati vůbec nebo jen z části;
2. že pojištěncům, kteří jsou současné i jinak pro případ nemoci pojištěni a tento jinaký pojistný poměr neoznámí okresní sociální pojišťovně ve třech dnech po nastalém onemocnění, se zkrátí nemocenské tak, aby dohromady s nemocenskou podporou, plynoucí z tohoto jiného pojištění, nepřesahovalo peněžitou jejich mzdu;
3. že pojištěncům, kteří v onemocnění mají vůči zaměstnavateli nárok na vyplácení plné mzdy nebo platu, nebo nárok na bezplatné naturální opatření (byt a stravu), po dobu tohoto nároku neposkytuje se nemocenské vůbec nebo ne v plné míře. V takovém případě budiž stanovami určeno přiměřené snížení příspěvků;
4. stanovami může býti určeno také, že pojištěnci může býti odepřeno nemocenské a, živí-li podstatně ze své mzdy (služného) příslušníky rodiny, sníženo na polovici, jestliže se nemocný pojištěnec proti oprávněnému rozhodnutí okresní sociální pojišťovny nedá léčiti v léčebném ústavu nebo přeruší-li ústavní léčení předčasně o své újmě.
§ 71.
Stanovy okresní sociální pojišťovny mohou konečně přiměřeně určiti nejvyšší peníz pro jednotlivé léčebné prostředky a therapeutické pomůcky.
Stane-li se tak, bude pokladna hraditi náklady nebo přispěje k opatření těchto předmětů do stanoveného nejvyššího penízu.
Ministr sociální péče po dohodě s ministry zdravotnictví, obchodu a zemědělství může tyto nejvyšší peníze ve stanovách změniti.
2. Pojištění pro invaliditu a stáří (pojištění invalidní a starobní).
a) Předmět pojištění.
§ 72.
Předmětem pojištění invalidního a starobního jsou:
a) důchod v invaliditě,
b) důchod ve stáří,
c) pažitky ve prospěch pozůstalých.
b) Podmínky nároku na plnění z pojištění.
§ 73.
K nabytí nároku na některý z důchodů jmenovaných v §u 72 jest zapotřebí, pokud není jinak stanoveno:
1. splniti ostatní zákonné podmínky,
2. platiti předepsané příspěvky na pojištění invalidní a starobní, jakož i
3. dožíti se doby čekací.
§ 74.
Doba čekací činí při pojištění invalidním a starobním 120 měsíců nebo 514 týdnů příspěvkových.
Při počítání příspěvkových týdnů nebo měsíců jest vzíti za základ celou dobu, po níž bylo přispíváno a která připadá na samostatnou nebo nesamostatnou výdělečnou činnost.
Do příspěvkových týdnů a měsíců jest čítati jen čas, za který byl zaplacen předepsaný příspěvek.
Nastal-li pojistný případ před uplynutím 120ti měsíců nebo 514 týdnů, ale po uplynutí 60 měsíců nebo 257 týdnů příspěvkových, přísluší dávky uvedené v §u 72 ve výměře snížené.
§ 75.
Nastane-li nezpůsobilost k výdělku nebo smrt pojištěncova před uplynutím doby čekací, jmenované v §u 74, avšak následkem úrazu (§ 5 zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888), pokládá se předepsaná doba čekací za dokonanou v oné třídě mzdové nebo příjmové, do které byl zařaděn pojištěnec v čas úrazu.
Nelze přiřknouti (přiznati) důchody starší jednoho roku nazpět počítaje ode dne přihlášky, není-li oprávněnému znemožněno se přihlásiti pro nepřekonatelnou překážku. V tom případě buď uplatněn nárok do tří měsíců ode dne odpadnutí nepřekonatelné překážky.
c) Jednotlivé druhy důchodů:
aa) Důchod invalidní.
§ 76.
Nárok na rentu invalidní má každý pojištěnec povinný tímto pojištěním,
a) který se stane invalidní, který nemá vůbec nebo již nároku na nemocenské a
b) který nepožívá důchodu úrazového dle zákona ze dne 28. prosince 1888 č. 1 ř. z. z r. 1888 a novel k němu.
§ 77.
Za invalidního se pokládá, kdo beze zřetele k svému věku pro nemoc nebo nějakou vadu tělesnou nebo duševní jest trvale nebo dočasně neschopen se živiti přiměřeně svým silám a schopnostem i svému dosavadnímu povolání a vzdělání v té míře, že nevydělá ani tolik, co činí dvojnásobný minimální důchod invalidní, na nějž by měl nárok, jsa všeho výdělku úplně neschopen.
§ 78.
Na invalidní rentu nemá nároku:
1. kdo si přivodil invaliditu buď úmyslně nebo při spáchání zločinu zjištěného soudem. Má-li však pojištěnec příslušníky rodiny bydlící v tuzemsku, které z větší části živí, může býti důchod ten poukázán zcela nebo zčásti těmto příslušníkům.
2. kdo svůj podnik nadále může vésti na svoje jméno a účet nebo jen na svůj účet někým třetím a má z podniku toho dále příjem při nejmenším takový, že činí dvounásobný minimální důchod invalidní, na nějž by měl nárok, jsa úplně neschopen všeho výdělku.
§ 79.
Nárok na invalidní důchod se počíná u osob trvale nebo přechodně invalidních dnem týdne následujícího po týdnu, jímž končí nárok jejich na nemocenské (§ 59 č. 2).
U pojištěnců, nepodléhajících nemocenskému pojištění dle tohoto zákona, se začíná tento nárok teprve po půlročním trvání invalidity.
§ 80.
Výše důchodu invalidního se řídí podle doby a dle výše odvedených příspěvků a bude vypočtena pro každý případ samostatně dle zásad pojistné techniky a dle směrnic určených nařízením vlády. Nařízení to určí také minimální důchody invalidní.
Důchodce, který má děti nedokonavší 16tý rok věku a stará se o ně, má nárok na příplatek jedné desítiny (1/10) důchodu k invalidnímu důchodu za každé dítě, nejvýše však 50% invalidního důchodu. Není-li ukončen výcvik dítěte k jeho příštímu povolání, může býti poskytován tento příplatek do dokonaného 18. roku dítěte.
§ 81.
Nárok na invalidní důchod zaniká:
a) pozbytím invalidity,
b) smrtí invalidovou,
c) nápadem důchodu starobního.
§ 82.
Příslušná zemská úřadovna Ústřední pojišťovny sociální jest oprávněna zavésti léčebné řízení, aby invalidita pojištěncova byla odvrácena nebo vyhojena.
Za tím účelem může dáti pojištěnce (důchodce) do léčebného ústavu nebo do jiného místa vhodného pro léčení i bez jeho svolení za podmínek uvedených v §u 67 na svůj náklad.
§ 83.
Invalidní důchod může býti zcela nebo částečně zastaven:
1. po dobu léčebného řízení; má-li však pojištěnec (důchodce) podrobený léčebnému řízení členy rodiny, k jejichž výživě dosud přispívá podstatně, náleží jim podpora ve výši polovice příslušného důchodu invalidního,
2. nepodrobí-li se pojištěnec (důchodce) léčebnému řízení nezávislému na jeho souhlasu, nebo beze zřetele k tomu bez závažného důvodu tam, kde by byla pravděpodobně odvrácena jeho invalidita léčebným řízením.
bb) Důchod starobní.
§ 84.
Pojištěnci, u něhož uplynula doba čekací, patří nárok na důchod starobní ode dne, co dokonal 65tý rok svého věku. Jinak má nárok na důchod starobní prvým dnem po uplynutí doby čekací.
§ 85.
Na nápad starobního důchodu nemá vlivu, zůstane-li pojištěnec dále ve svém povolání.
V tom případě nezapravují se premie připadající na invalidní a starobní pojištění.
§ 86.
Důchod starobní rovná se důchodu invalidnímu, na který by měl pojištěnec nárok v době, co mu napadl důchod starobní: Má-li důchodce děti, má nárok na příplatek k důchodu starobnímu za podmínek uvedených v §u 80 odstavci 2. Ustanovení §u 80, odstavce 1, platí obdobně při starobním důchodu.
§ 87.
Nárok na důchod starobní zaniká úmrtím důchodcovým.
cc) Požitky pozůstalých.
§ 88.
Požitky pozůstalých tvoří při pojišťění invalidním a starobním důchod vdovský, sirotčí, pohřebné a odbytné. Důchod vdovský a sirotčí se počíná dnem úmrtí pojištěnce, majícího nárok na invalidní nebo starobní důchod nebo požívajícího některý z těchto důchodů.
Úmrtí se rovná nezvěstnost pojištěncova trvající déle jednoho roku, při níž všechny okolnosti řádně osvědčené nasvědčují jeho úmrtí.
Za den úmrtí platí tu den, kdy došla o nezvěstném poslední zpráva.
§ 89.
Důchod vdovský a sirotčí nesmí úhrnně přesahovati 150% důchodu invalidního nebo starobního, který pojištěnec v době svého úmrtí požíval, nebo na nějž měl čáku (nárok).
§ 90.
Z pozůstalých nemá nároku na požitky pozůstalých, kdo dle rozsudku trestního soudu zavinil nebo spoluzavinil trestným jednáním neb opomenutím smrt pojištěncovu.
aaa) Důchod vdovský.
§ 91.
Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěncova. Obnáší polovinu pojištěncova důchodu invalidního nebo starobního (bez příplatku § 80) nebo polovinu čáky (nároku) na tento důchod v době úmrtí pojištěncova.
§ 92.
Vdovský důchod nepřísluší:
1. Vdově, která v čas úmrtí pojištěncova (manžela) byla od něho soudně rozloučena nebo ze své viny rozvedena,
2. vdově, která se opět provdá, od doby provdání. Obdrží však odbytné v obnosu trojnásobného ročního důchodu vdovského jí jinak patřícího.
bbb) Důchod sirotčí.
§ 93.
Nárok na důchod sirotčí má dítě pojištěncovo do dokonaného 16. roku svého věku nebo do dřívějšího zaopatření nebo provdání. Prodloužení věku jest možné za podmínek v §u 80 jmenovaných.
Nemanželské děti mají nárok na sirotčí důchod po svém otci, bylo-li otcovství mimosoudně otcem uznáno, nebo soudně zjištěno.
Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 16ti let, jejichž výživu hradil podstatně ze svého, přísluší jim taktéž důchod sirotčí vedle dětí pojištěncových.
§ 94.
Sirotčí důchod každého dítěte (vnuka) činí 1/6 pojištěncova důchodu (čáky) invalidního nebo starobního (bez příplatku v §u 80) a nesmí úhrnně převyšovati důchod (čáku) pojištěncovu v době jeho úmrtí.
ccc) Pohřebné.
§ 95.
Nárok na pohřebné mají pozůstalí po tom, kdo požíval dle tohoto zákona důchodu invalidního, starobního, vdovského nebo sirotčího, nebo po pojištěnci, který dokonal alespoň šedesát měsíců nebo dvě stě padesát sedm týdnů příspěvkových, jestliže vypravili pohřeb a nemají-li nároku na pohřebné podle zásad tohoto zákona, vztahujících se na pojištění nemocenské, ani podle zákona o úrazovém pojištění z r. 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888.
Za pozůstalé platí manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu, kdo vypravil pohřeb a činí čtvrtinu ročního důchodu (čáky), kterýž zemřelý měl v době úmrtí.
ddd) Odbytné.
§ 96.
Nárok na odbytné má vdova; není-li jí nebo nemá-li nároků, pak děti (vnuci) pojištěného stejnými díly, zemřel-li pojištěnec před uplynutím šedesáti měsíců nebo dvou set padesáti sedmi týdnů příspěvkových, nikoliv však následkem úrazu (§ 75).
Vylučují-li však vdovu a děti z požívání důchodu vdovského a sirotčího důvody v §u 90, 92 č. 1, §u 93 odst. 1. a 2., nepřísluší jim ani odbytné.
§ 97.
Odbytné obnáší tolik, kolik by činil pololetní invalidní důchod zemřelého pojištěnce po uplynutí sto dvacíti měsíců nebo pěti set čtrnácti týdnů příspěvkových podle pojištěncovy třídy mzdové nebo příjmové v době jeho úmrtí.
d) Kapitalisace důchodů.
§ 98.
Kapitalisace důchodů invalidního a starobního pojištění-jest přípustna toliko se svolením obce, povinné chudinský zaopatřiti osobu oprávněnou k důchodu. Podrobná ustanovení o tom vydá vláda nařízením.
e) Plnění věcná.
§ 99.
Souhlasí-li oprávněný důchodce nebo jeho zákonný zástupce, může na místě důchodu starobního, invalidního, vdovského a sirotčího býti mu poskytnuto bezplatné zaopatření ústavní (v chorobinci, starobinci, sirotčinci, výchovně atd.) nebo jiné.
II. Organisace sociálních pojišťoven.
1. Druh sociálních pojišťoven.
§ 100.
Pro sociální pojištění zřizují se sociální pojišťovny a to:
1. Ústřední sociální pojišťovna se svými zemskými úřadovnami,
2. okresní sociální pojišťovny.
2. Obvod a sídlo sociálních pojišťoven.
§ 101.
Zřídí se:
1. pro obvod republiky Československé ťÚstřední sociální pojišťovnaŤ se sídlem v Praze,
2. pro obvod Čech, potom pro obvod Moravy a Slezska, pak pro obvod Slovenska a Podkarpatské Rusi tři zemské úřadovny Ústřední sociální pojišťovny se sídlem v Praze, Brně, Bratislavě,
3. pro obvod okresního soudu okresní sociální pojišťovny v místě, kde jest okresní soud.
§ 102.
Ústřední sociální pojišťovně a okresním sociálním pojišťovnám patří právnická osobnost.
Jejich řádným soudem jest věcně příslušný soud určený dle jejich sídla.
Za všechny závazky Ústřední sociální pojišťovny (zemské úřadovny) a okresních sociálních pojišťoven ručí jmění příslušné sociální pojišťovny.
3. Členové sociálních pojišťoven.
§ 103.
Členy sociálních pojišťoven jsou pojištěnci (i dobrovolní) a zaměstnavatelé, jichž se týče sociální pojištění.
4. Orgánové sociálních pojišťoven.
§ 104.
Správa sociálních pojišťoven (zemských úřadoven) jest svěřena těmto orgánům:
1. Valné hromadě,
2. představenstvu,
3. dozorčímu výboru,
4. důchodové komisi.
První představenstvo a první dozorčí výbor Ústřední sociální pojišťovny a zemských úřadoven Ústřední sociální pojišťovny jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem obchodu a s ministrem zemědělství na dobu, dokud tyto orgány nebudou řádně zvoleny.