POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3800.
Odpovědi:
I. min. školství a národní osvěty, veřejných prací a veřejného zdravotnictví na interp. posl. Kovačiče a soudr. o nedodržených slibech, daných sněmovně ve věci novostavby Štefánikova čs. státního reformního reálného gymnasia v Novom Meste nad Váhom na Slovensku (tisk 3550/VI),
II. min. financí na interp. posl. Böhra, Budiga, dra Luschky, dra Petersilky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů o snižování mezd v tabákových továrnách (tisk 3550/I),
III. min. spravedlnosti na interp. posl. Dubického, Vraného a soudr. o konfiskační praxi vůči časopisům republikánské strany venkova (tisk 3610/XIX),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Tesky, Merty a soudr. o konfiskační praxí v Českých Budějovicích (tisk 3740/I),
V. min. veřejných prací na interp. posl. Johanise a soudr. o snižování mezd dělnictvu, zaměstnanému ve státním báňském podniku na stříbro v Příbrami (tisk 36961I),
VI. vlády na interp. posl. Slavíčka, Netolického, Prášku a spol. o zrušení řemeslných dílen při státních úřadech a ústavech (tisk 3515),
VII. ministra školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že správám škol byly sděleny státní svátky v jazyku francouzském (tisk 3070IIII),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Hellera a druhů o stranickém postupu místodržitelského tajemníka dra Siemense, přiděleného politické exposituře v České Kamenici (tisk 3561/XXII),
IX. vlády na interp. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů o postupu pozemkového úřadu při parcelaci brantického dvora knížete Liechtensteina (tisk 3442/XVII),
X. vlády na interp. posl. Schweichharta, Leibla a druhů o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a nař. o obnově drobných pachtů (tisk 3520/V),
XI. min. zemědělství a min. obchodu na interp. posl. J. Mayera a druhů o vývozu ječmeny (tisk 3519/X),
XII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů a dvoujazyčném vyřizování německých spisů (tisk 3740/VI),
XIII. Vlády na interp. posl. Hillebranda a druhů, jak se užilo státních peněz povolených na všeobecné vzdělávací účele (tisk 3561/V),
XIV. vlády na interp. posl. Leibla, Schweichharta a druhů o podpoře pastevních družstev velkých sedláků (tisk 3519/XII),
XV. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o tom, že úředník podmokelské pohraniční policie omezoval osobní svobodu Lotty Fischerové z Podmokel (tisk 3700/V),
XVI. min. financí na interp. posl. dra Lelleyho soudr. o sanování úvěrových družstev, která patřila do sväzu krajinského ústredného družstva úverového (tisk 3690/I),
XVII. vlády na interp. posl. Nejezchleb-Marchy a soudr. o nouzové podpoře pro pohořelé v Zubří u Nového Města na Moravě (tisk 3670/VII),
XVIII. vlády na interp. posl. Najmana, Mlčocha, Horáka a soudr. ohledně velkého rozmnožení neoprávněného obchodování se zbožím a Provozování živností (tisk 3479),
XIX. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení novojičínského časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ (tisk 3610/VI),
XX. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů, že úřady překážejí peněžnímu ústava ťKreditanstalt der DeutschenŤ v jeho činnosti (tisk 3519/XIV),
XXI. vlády na interp. posl. dra Kafky, Kostky a druhů, o zabavení č. 139/I. periodicky vycházejícího časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 16. června 1922 (tisk 3740/IX).
I./3800.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty, veřejných prací a veřejného zdravotnictví
na interpelaci poslance Desidera Kovačiče; a soudruhů
o nedodržených slibech, daných sněmovně ve věci novostavby Štefánikova čsl. státního reformního reálného gymnasia v Novom Meste nad Váhom na SlovenskuŤ (tisk 3550/VI).
Ad 1. Jestliže v odpovědí ministra školství a národní osvěty, jakož i ministra veřejných prací ze dne 14. dubna 1921 na interpelaci téhož pana poslance bylo uvedeno, že ťpodle nynějšího stavu věcí lze souditi, že definitivní plány stavební budou v roce 1921 vyhotoveny a schváleny, aby se mohlo ještě během roku 1921 začíti s vlastní stavbou, byl tím dán jen výraz pravděpodobné domněnce, k níž tehdejší stav věci opravňoval.
Ad 2. a 3. Ježto však stavba definitivní budovy školské vyžadovala delších prací přípravných a ústavu se nedostávalo ani nejnutnějších potřebných místností, bylo počátkem r. 1921 zahájeno paralelní jednání o postavení provisorní budovy o čtyřech učebnách, aby co nejrychleji bylo ústavu odpomoženo v naprostém nedostatku místností. Toto jednání bylo uspíšeno tak, že počátkem září 1921 bylo možno přikročiti k stavbě tohoto provisoria. Jest tedy tou dobou nejhoršímu nedostatku výstavbou této zatímní budovy odpomoženo.
Mezitím se ukázalo, že náčrtky na definitivní budovu, které byly vypracovány soukromým architektem, vykazovaly s hlediska účelnosti některé nedostatky, takže bylo nutno je přepracovati. Počátkem ledna 1922 dostalo se jim zásadního schválení ministerstva financí, ale s podmínkou, že z důvodů úsporných budou poněkud restringovány. Proto bylo nutno provésti na projektu novou revisi a úpravu, takže teprve koncem dubna 1922 bylo možno dodati tento přepracovaný projekt ministerstvu financí, aby k němu zaujalo definitivní stanovisko tak, aby se mohlo potom ihned přikročiti k zahájení novostavby.
V Praze dne 20. června 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Dř. Šrobár, v. r.
Ministr veřejných prací:
Tučný, v. r.
Ministr veřej. zdravotnictví a tělesné výchovy:
MUDr. Boh. Vrbenský, v. r.
II./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Böhra, Budiga, dra Luschky, dra Petersilky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů
o snižování mezd v tabákových továrnách (tisk 3550/I).
Srážka 8% ze mzdy jakožto pensijní příspěvek stanovena byla zákonem z 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a nař., kterým se upravuji výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů a to v §u 5, který stanoví, že všichni zaměstnanci v činné službě v tomto zákoně uvedeni platí počínajíc 1. březnem 1922 pro účely pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny, případně jiného platnými předpisy stanoveného základu, jestliže již nyní neplatí pensijní příspěvek vyšší.
Pod toto ustanovení náleží všichni dělníci státních podniků, pokud jejich požitky nejsou upravovány kolektivními smlouvami, tedy i dělníci tabákových továren, neboť tito nemají kolektivních smluv.
Páni interpelanti vytýkají dále, že tabákovým dělnicím, jejichž zemřelí mužové byli rovněž ve službách tabákové režie, byl zastaven drahotní přídavek, jehož dosud požívaly a mimo to bylo předepsáno, aby byly vráceny drahotní přídavky, jež dostaly od 1. července 1921.
K tomu podotýkám, že tyto dělnice pobíraly drahotní přídavky dvoje jedny jako vdovy po dělnících a druhé jako činní zaměstnanci tabákové režie. Pobírání dvojích drahotních přídavků u odpočivných požitků odporuje však §u 5, nař. vlády republiky Československé ze dne 15. července 1921, č. 234 Sb. z. a nař. o odpočivných požitcích státních zaměstnanců a proto nelze v jednání podřízených úřadů spatřovati nezákonnost.
Požadování přeplatků od 1. července 1921 vzniklých výplatou dvojích drahotních přídavků odůvodněno jest posledním odstavcem tohoto §u 5.
K další výtce v interpelaci, že mužové, jichž ženy jsou rovněž zaměstnány jako tabákové dělnice, nebo jsou na pensi, byli posunuti o jednu rodinnou stupnici zpět, poukazuji na to, že pokud jde o muže, jichž ženy jsou v činné službě v tabákových továrnách, stalo se tak proto, že zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a nař. stanoví, že ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jejichž manželka jest v jakékoliv veřejné neb této na roveň postavené činné službě a sama požívá drahotních přídavků mimořádných, nouzových neb jim podobných výpomocí, budou drahotní přídavky a výpomoci vypláceny ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.
Pokud pak jde o muže dělníky v tabákových továrnách, jichž ženy jako bývalé dělnice továren na tabák jsou v pensi, prohlásilo ministerstvo financí vynesením z 3. července 1922, čís. 112.627/16386/21, že takovýmto zaměstnancům tabákové režie nutno přiřknouti nezkrácený nárok na drahotní přídavky a výpomoci jako ženatým a to bez ohledu na to, že manželka snad jest provisionistka dostávající rovněž drahotní přídavky.
Je sice pravda, že dělnictvo - stejně jako úřednictvo - trpí srážkami někdejší státní ošacovací akce a srážkami na úhradu poskytnutých záloh, ale splátky na ošacovací akci a bezúročitelné půjčky nelze přece považovati za snižování mezd, ve skutečnosti jde zde o půjčky a kdo si peníze vypůjčí, musí se splácením zapůjčených částek počítati.
Otázka nemocenského pojištěni, zvláště pak pojištění rodinného se projednává a bude vyřešena jak s ohledem na zájem správy monopolu tabákového, tak se zřetelem na zákonný stav nemocenského pojištění vůbec.
Žádoucí hygienická zařízeni v továrnách tovární lázně atd., provádějí se postupně a nelze najednou vše, co za války bylo zanedbáno, napraviti.
Že tabáková režie odmítá stavbu obydli pro úředníky a dělníky, jest odůvodněno nedostatkem úhrady pro tak značná vydáni.
O zvýšení starobních přídavků dalo by se případně uvažovati při konečné úpravě mezd spojené s odbouráním dosavadních mimořádných přídavků a výpomocí za současného zvýšeni výkonnosti.
Z uvedeného jest patrno, že o snižování mezd v tabákových továrnách nemůže býti řeči a že jde nanejvýše o odstranění různých nesprávností při pobírání drahotních přídavků mimořádných a nouzových vÝpomocí.
V Praze dne 11. srpna 1922.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
III./3800.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Jana Dubického, Josefa Vraného a soudruhů
o konfiskační praxi vůči časopisům republikánské strany venkova (tisk 3610/XIX).
Tvrzení interpelace, že čís. 15 periodického tiskopisu ťObrana zemědělcůŤ z 12. dubna 1922 bylo státním zastupitelstvím v Praze zabaveno pro místa v interpelaci v uvozovkách označená, jest správné. Státní zastupitelství v Praze zabavilo tato místa proto, poněvadž shledávalo v nich skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a §§ 491, 493 tr. z. a čl. V, zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 a bylo mi toto zabavení známo. Podotknouti ovšem musím, že místa, která po výtce zakládala skutkovou podstatu těchto přečinů, totiž podtitulek článku a počáteční věta zabaveného pátého místa článku, v interpelaci uvedena nejsou.
Místa tato nejsou, jak se páni interpelanti domnívají, pouhou zmínkou o křivdách spáchaných na příslušnících stavu zemědělského, naopak místa tato očividně hledí haněním, posmíváním a nepravdivými a zkroucenými údaji zlehčiti nařízení a rozhodnutí úřadů a popuzovati k nenávisti a k opovržení úřady státními, v tomto případě berními správami, pro jejich úřadování. Místa tato překročují proto meze přípustné, ba i ostré kritiky státních úřadů, a hledíc k náladě, která svého času oproti berním správám na venkově rozšířena byla, a hledíc dále k tomu, že úřednici berních správ pro věrné a správné plnění svých povinností a zákonů byli dokonce již insultováni, bylo též ve veřejném zájmu, aby tato místa byla zabavena.
Ostatně toto zabavení bylo nálezem zemského trestního jako tiskového soudu v Praze z 15. dubna 1922, č. j. Pr. I. 101/22 potvrzeno a další rozšiřování tiskopisů zapovězeno, což jest nejlepším důkazem, že postup státního zastupitelství v Praze byl oprávněn.
Rozhodnutí soudní možno pak měniti pouze pořadem instančním.
Za tohoto stavu věci nemohu tudíž učiniti dalšího opatření.
V Praze dne 28. července 1922.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v, r.
IV./3800.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Josefa Tesky, Rudolfa Merty a soudruhů
o konfiskační praxi v Českých Budějovicích (tisk 3740/I).
Převzal jsem zodpovědění interpelace z toho důvodu, že zabavení č. 44 periodického časopisu ťJihočeský DělníkŤ z 16. června 1922 nařídilo státní zastupitelstvo v les. Budějovicích, úřad ministerstvu spravedlnosti podřízený.
V interpelaci doslovně uvedený článek zabavilo státní zastupitelství z toho důvodu, ježto v něm spatřovalo skutkovou podstatu přečinu §u 491 tr. z.
Krajský soud v Táboře jako soud tiskový nevyhověl návrhu státního zastupitelství v Táboře na potvrzení konfiskace, nýbrž nařízenou konfiskaci nálezem z 19. června 1922, č. j. Pr. 7/22 zrušil.
Proti tomuto rozhodnutí podalo státní zastupitelství v Táboře stížnost, o níž rozhodl vrchní zemský soud v Praze nálezem z 23. června 1922, č. D 472/22, kterým stížnosti státního zastupitelstva vyhověl a nařízenou konfiskaci potvrdil z týchž důvodů, pro něž zabavení bylo státním zastupitelstvem nařízeno.
Hledíc k potvrzujícímu nálezu soudu nelze tvrditi, že by konfiskace byla nařízena z pouhé svévole úředníka státního zastupitelstva přehlídku tisku vykonávajícího, takže nemám příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 28. srpna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./3800.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Václ. Johanise a soudruhů
o snižování mezd dělnictvu, zaměstnanému ve státním báňském podniku na stříbro v Příbrami (tisk 3696/I).
Na základě ustanovení zákona za dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n., dle =kterého dělníkům státních podniků, jichž mzdový poměr jest urovnán kolektivní smlouvou, nepřísluší státní nouzová výpomoc, bylo ministerstvo veřejných prací nuceno v roce 1922 zrevidovati u všech státních báňských a hutnických závodů mzdové poměry dělnictva.
U závodu příbramského, kde dříve tento poměr urovnán byl na podkladě dohody se zástupci dělnictva nejsou nařizovací, nikoli tedy ve formě obvyklých kolektivních smluv, bylo třeba jednati s organisacemi, zdali dělnictvo na sjednání kolektivní smlouvy přistoupí.
Jelikož příbramské dělnictvo odepřelo dáti svolení k úpravě výdělků ve formě kolektivní smlouvy, bylo k této úpravě použito opětně cesty nařizovací, při čemž dělnictvu nárok na zákonné státní výpomoci byl zachován, mzdy a jiné přídavky však upraveny byly tak, ta celkové snížení výdělku podobně, jak u jiných státních báňských a hutnických závodů, obnášelo 10 až 13%.
Poněvadž organisace a závodní rada proti této úpravě protestovaly, byla po déle trvajících jednáních se zástupci dělnictva během měsíce června 1922 docílena konečná dohoda, dle které dělnictvo přistoupilo na 5% snížení mezd při zachování státních výpomocí, takže celkové snížení výdělku od 1. června 1922 obnáší průměrně asi 2%.
Dle této dohody budou výdělky sestávati jak dosud, z těchto složek:
1. z čisté mzdy dle nové úpravy,
2. z přídavků na dítky v dosavadní výměře a
3. ze zákonných státních výpomocí v dosavadní výměře.
Státnímu báňskému ředitelství v Příbrami bylo nařízeno, aby se závodní radou na podklade svrchu zmíněné dohody provedlo novou úprava mezd, čímž záležitost byla vyřízena.
V Praze dne 19. srpna 1922.
Ministr veřejných prací:
Tučný, v. r.
VI./3800.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Slavíčka, Netolického, Práška a spod.
o rušní řemeslných dílen při státních úřadech a ústavech (tisk 3515).
Ministerstva vnitra, spravedlnosti, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro sjednocení zákonodárství a organisace správy, zahraničních věcí a pro zásobování lidu sdělila, že nezřídila řemeslných dílen a všechny řemeslné práce dávají prováděti oprávněnými živnostníky.
V oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty zřízeny jsou řemeslné dílny při školách průmyslových a odborných. Tyto dílny, které slouží výchově žactva, nelze zrušiti, jelikož učení dílenské jest povinnou a důležitou součástí vyučování. V dílnách hotoví se v první řadě předměty pro školu, při které jsou dílny zřízeny (předměty pro sbírky, učebné pomůcky, nábytek), pro ministerstva a pro zaměstnance školy. V dílnách pracuje se též pro živnostnictvo, neboť živnostníci přijímají velmi často zakázky (zvláště na Slovensku), kterých nemohou sami provésti, jelikož nemají potřebných strojů a které dávají tedy provésti ve školních dílnách. Zakázky pro jiné osoby soukromé jsou řídké a prováděny jsou vždy se svolením ministerstva; při stanovení cen hledí se k tomu, aby místní živnostnictvo nebylo nižšími cenami poškozováno. Živnostnici mohou se vždy obrátiti na ředitelství škol, při nichž jsou dílny zřízeny, a objednati pro sebe různé předměty, při čemž se jim podle možností vyhoví. Ostatně na některých školách, kde to místní poměry dovolují, zvláště na odborných školách pro zpracováni dřeva, půjčuje se dílenské strojní zařízení za poměrně nízký poplatek místnímu živnostnictvu k jeho pracím.
Mimo tyto školní dílny existují již od dřívější doby při tiskárně státního nakladatelství menší odděleni pro práce knihařské, truhlářské a mechanické jen pro vlastní potřebu tiskárny. Na jiných školách, které podléhají jmenovanému resortu, není vůbec nijakých dílen, ani správkáren, ani jiných podniků živnostenských nebo obchodních.
Prodávají-li školnici housky atd. žákům k přesnídávkám, nevzniká tím živnostnictvu vůbec žádná škoda, protože školníci poživatin sami nevyrábějí, nýbrž je kupují od živnostníků. Zákaz prodeje jídel k přesnídávkám se nedoporučuje z důvodů školských, ježto není možno dovoliti, aby žáci v přestávkách opouštěli ústav proto, aby si obstarali přesnídávku, a nelze též žádati, aby byli žáci po celých pět vyučovacích hodin bez jídla. Školníkům na školách podřízených ministerstvu školství je vůbec zakázáno prodávati školní pomůcky jakéhokoliv druhu. Na velké většině škol obecných není pak vůbec školníků. Netřeba zajisté připomínati, že profesorům a učitelům jest zakázáno prodávati školní pomůcky.
Při ministerstvu železnic nejsou také zřízeny řemeslné dílny. Drobné opravy kancelářského nábytku a zejména běžné udržovací práce v budovách provádí truhlář 1. odboru pro udržování tratí v Praze přidělaný ministerstvu železnic.
Ministerstvo financí má pro svou vlastní nebytovou potřebu litografický ústav. Jiných řemeslných dílen při tomto ministerstvu není.
Ministerstvo veřejných prací zřídilo pouze příruční dílnu pro menší opravy státních automobilů osobních i nákladních, ve které nejsou vykonávány žádné práce pro osoby soukromé. Zřízení těchto dílen bylo nutno z důvodů úsporných.
Dle vyjádřeni ministerstva národní obranu řemeslnické dílny zřízené u oddílů československé branné moci opravují pouze oděv, obuv a výstroj pro činně sloužící mužstvo, nepracují však vůbec pro osoby soukromé. V dílnách u vozatajských praporů opravuje se výhradně vozatajský materiál, jako vozy, postroje atd., při čemž se mužstvo školí ve specielních opravách vozového materiálu za tím účelem, aby armáda získala pro případ války nutný počet mužstva obeznalého s opravami vojenského vozového materiálu; nepoškozují tedy tyto dílny živnostnictvo.
Totéž platí o dílnách zbrojních zřízených po jedné v každé oblasti pěší divise. Nevyhnutelnost těchto dílen kromě k účelu školení vysvítá též z toho, že se tam provádějí opravy, pro něž dosud žádná továrna ani živnostníci nejsou zařízeni. Rovněž na vzduchoplavecké dílny nemohou býti žádné stížnosti. Vojenské dílny nepracují pro státní zaměstnance, ani pro jiný obor státní správy. Vojenským osobám z povolání i konajícím zákonitou presenční službu je zakázáno provozovati občanské zaměstnání po živnostensku. Z toho důvodu jest zakázáno, aby narukovaní holiči holiti mužstvo v kasárnách pravidelně a za úplatu.
Ministerstvo pošt a telegrafů zahájilo podrobné šetření u podřízených ředitelství a jim na roveň postavených úřadů, z něhož vysvítá, že u jednotlivých ředitelství, po případě v jejich obvodě bily zřízeny vlastní řemeslné dílny. Stalo se to však pouze tam, kde to kázala kategoricky nezbytná potřeba a kde by nezřízení takových dílen vážně ohrozilo poštovní; telegrafní a telefonní provoz. V těchto dílnách pracuje se však výhradně pro úřední potřebu provozu poštovního, telegrafního a automobilového, naprosto však nevykonávají se v nich řemeslné práce na zakázku pro soukromou potřebu poštovního zaměstnanectva nebo osob soukromých.
Ministerstvo sociální péče sdělilo, že nezřídilo žádných řemeslných dílen ve vlastní režii; pokud jde o podřízené úřady, provozuje Zemský úřad pro péči o válečné poškozence pro Slovensko v Bratislavě v orthopedických dílnách v Bratislavě a v Košicích ve vlastní režii výrobu orthopedických pomůcek všeho druhu, to jest prothesy ruční i nožní, šněrovačky orthopedické, podpěrné přístroje, průtržní pasy, orthopedickou obuv, kravaty na výstuhy krčních obratlů a potí. Dotyčné výroby převzaty byly od maďarské vlády, za které byly též ve vlastním provozu, jako pobočné ústavy centrální výrobny v Budapešti. Výrobny tyto bylo nutno i nadále vésti v režii ministerstva sociální péče, jednak z důvodu, že není na Slovensku Jiných podniků toho druha, které by mohly vyhověti potřebě ministerstva sociální péče a ministerstva národní obrany, jednak za účelem vedení přesné evidence vydaných orthopedických pomůcek.
Poněvadž na celém Slovensku jest jen nepatrný počet malých živnostníků, kteří nemohou vyhověti četné poptávce, jest nutno, aby výrobny přijímaly též výše uvedené objednávky okresních nemocenských pokladen, Zemského úřadu pre poisťovanie robotníkov (úrazové oddělení) a objednávky československých státních drah. Zemsky úřad pro péči o válečné poškozence pro Čechy v Praze nezřídil ve vlastní režii žádných řemeslných dílen, jedině převzal od ministerstva národní obrany výrobnu prothés v Teplicích-Šanově; zemský úřad pro péči o válečné poškozence na Moravě a ve Slezsku v Brně převzal od vojenské správy výrobnu prothés v Opavě. Dílny v Teplicích a Opavě vedou zemské úřady ve vlastní správě, ježto se nepodařilo ustaviti v místech těch výrobní orthopedická družstva, která by poskytovala záruku, že dílný jak po stránce výrobní, tak i hospodářské řádně povedou, aby invalidům dostalo se správných prothés za přiměřenou cenu.
Pokud jde o ostatní úřady a ústavy státní, sděluji, že v dechách při trestnici kartouzské jsou dílny: zámečnická, truhlářská, krejčovská, obuvnická, tkalcovská, dále výroba rohožek pro československé státní dráhy a mimo to pytlikárna fy Kraus. Dílny trestnice pracují pro potřebu ústavu, státních úřadů a zaměstnanců trestnice a nelze na zrušení toho času pomýšleti pro výchovný účel a hospodářské výhody těchto dílen pro stát.
Na Moravě nákupní družstvo ťMilkaŤ, zapsané spoj. s r. o. v Praze, odbočkou v Olomouci, zřídilo si asi v měsíci květnu nebo červnu 1921 v kasárnách Žerotinových dílnu krejčovskou a obuvnickou. Jeho působnost vztahuje se dle stanov pouze na členy, jimiž mohou se státi svéprávné osoby, jež jsou, nebo byly, ve svazku československé armády a) jako gážisté, b) jako poddůstojníci z povolání, c) vdovy po osobách sub a) a b) uvedených, d) civilní zaměstnanci vojenské správy. Pro nečleny se vůbec nepracuje. Družstvo ťMiliceŤ a jeho činnost jest vedena v přísné patrnosti příslušným úřadem živnostenským, který dozírá, aby nepřekročovalo meze svých stanov.
Ve Slezsku existují v Opavě řemeslnické dílny u slezské zemské vlády, u četnického velitelství, při ústavu choromyslných a při úřadu pro péči o válečné poškozence. Obuvnická dílna u zemské vlády slezské zaměstnává jednoho mistra a jednoho pomocník?, zabývá se hlavně správkami a jest přístupna pouze zaměstnancům zemské vlády a členům jejich rodin. Podobný poměr jest u dílny při zemském četnickém velitelství v Opavě.
Dílnu při úřadu pro péči o válečné poškozence vede způsobilý živnostník, který řádně ohlásil živnost obuvnickou a platí z výdělku za soukromých zakázek daně. Od ledna 1922 zřizuje se však výdělečné společenstvo invalidů, které nabude prvních živnostenských oprávnění. Dílny krejčovské a obuvnické při poštovním ředitelství v Opavě buly v r. 1920 odevzdány do správy Nákupně pro poštovní zaměstnance ve Slezska v Opově, zapsanému společenstvu s r. o., které sako provozovatel dílen cest registrovaným společenstvem, platí daně a pracuje výhradně pro své člene. U finančního ředitelství byla dílna dne 1. dubna 1921 zrušena.
Že by tyto řemeslné dílny ať již v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku pracovaly pro soukromé osoby a ne pouze pro úřady a ústavy státní, nebylo ani v jednom případě zjištěno.
Všem zemským úřadům politickým bylo uloženo, aby přísně toho dbaly, by státní řemeslné dílny pracovaly pouze pro státní ústavy a úřady, pro něž byly zřízeny a aby proti nepřístojnostem ihned přísně zakročily.
V Praze dne 27. července 1922.
Za předsedu vlády:
Udržal; v. r.
V zastoupení ministra obchodu:
Aug. Novák, v. r.,
ministr financí.
VII./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že správám škol byly sděleny státní svátky v jazyku francouzském (tisk 3670/III).
Příloha byla k interpelovanému výnosu připojena ve své původní podobě nedopatřením. Slezská zemská školní rada, která - jak známo - není rozdělena na sekci českou a německou, dodala svým podřízeným úřadům a školám českým i německým tuto přílohu v tom znění, ve kterém ji zmíněným nedopatřením sama obdržela; neučinila tak zajisté v úmyslu, aby zaváděla jazykovou praksi od dosavadní odchylnou.
Učinil jsem opatření, aby se takový případ budoucně nestal.
V Praze dne 18. srpna 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
VIII./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Hellera a druhů
o stranickém postupu místodržitelského tajemníka dra Siemense, přiděleného politické exposituře v České Kamenici (tisk 3561/XXII).
Dle konaného šetření nepronesl místodržitelský tajemník dr. Siemens při shromáždění rolníků, konaném dne 3. března 1922 v České Kamenici, poznámky: ťAno, to souhlasíŤ, nýbrž kývl při poznámce ředitele dělnického konsumního spolku Hackla, že za války dělníci byli nucení i poslední košili přinésti rolníkům, aby za to dostali potraviny, mimovolně hlavou a zašeptl pouze pro sebe ťanoŤ.
Ani takovýto projev souhlasu s vývody řečníka není ovšem u vládního zástupce zásadně přípustným a byl v tom směru dán presidiu zemské správy politické v Praze potřebný pokyn.
V Praze dne 18. srpna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IX./3800 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců R. Heegera, H. Jokla, dra V. Haase a druhů
o postupu pozemkového úřadu při parcelaci brantického dvora knížete Liechtensteina (tisk 3442/XVII).
Podle §u 2 zákona ze dne 11. června 1919, čís. 330 Sb. z. a nař. podléhá pozemkový úřad ministerské radě, nikoli ministru zemědělství, a v důsledku toho na dotazy a interpelace o činnosti státního pozemkového úřadu odpovídá vláda.
Výpověď pachtýřům půdy dvora brantického byla dána bez podnětu, ba bez vědomí státního pozemkového úřadu. Dle vyjádřeni knížecího liechtensteinského ústředního ředitelství měla býti dána výpověď pouze nájemcům dvora brantického, nikoli pachtýřům drobným a vnuceným. Těmto dala výpověď místní správa velkostatku, neporozuměvši poukazu ústředního ředitelství liechtensteinského. Ústřední ředitelství, jakmile o tomto nedopatření zvědělo, nařídilo odvolání výpovědí, takže vnucení pachtýři zůstali v dosavadním poměru.
Jak shora řečeno, nebylo o tomto postupu ústředního liechtensteinského ředitelství státnímu pozemkovému úřadu ničeho známo a vláda nevidí potřeby činiti v této věci nějaké opatření.
V Praze dne 28. srpna 1922.
Náměstek předsedy vlády:
Udržal, v. r.
X./3800 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Schweichharta, Leibla a druhů
o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. a obnově drobných pachtů (tisk 3520/V).
V jarním zasedáni poslanecké sněmovny Národního shromáždění byl podán iniciativní návrh č. t. 3435 na změnu a doplnění zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů. Návrh tento byl na sklonku zasedání přijat oběma sněmovnami Národního shromáždění. (Zákon ze dne 13. července 1922, č. 213 Sb. z. a n.).
Vláda odpovídajíc na požadavky interpelace odkazuje na obsah tohoto jíž publikovaného zákona, který je výslednicí různých v té příčině podaných návrhů.
V Praze dne 29. srpna 1922.
Náměstek předsedy vlády: