XI./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství a ministra obchodu
na interpelaci poslance J. Mayera a druhů
o vývozu ječmene (tisk 3519/X).
Aby se stanovily zásady pro vývoz sladu a ječmene z letošní kampaně svolalo ministerstvo obchodu předběžnou užší poradu na den 10. března 1922. Pozvalo k účasti ministerstvo zemědělství, ministerstvo zásobování, ministerstvo financí a konečně i zástupce čsl. komisionářské společnosti pro slad v Brně, aby se seznaly zkušenosti nabyté při vývozu sladu a ječmene z kampaně loňské.
Porada tato byla čistě interní a omezila se jen na účastněná ministerstva.
Nepokládalo tudíž ministerstvo obchodu za nutno, pozvati k této schůzi i zástupce německých zemědělských korporací a nepozvalo rovněž zástupců českých korporací.
Na den 23. března 1922 svolalo zase ministerstvo zemědělství poradu, aby vyslechlo návrhy zemědělských producentů co do zásad vhodných pro vývoz ječmene v pracovním období 1922-23; k této anketě byla v prvé řadě pozvána předsednictva zemědělských rad v Praze, v Brně, Opavě a Bratislavě, tedy zemědělské hlavní sbory, jež jsou oprávněnými mluvčími a zástupci zemědělců také národnosti německé.
Na to svolalo ministerstvo obchodu další schůzi na den 27. března 1922, ku které kromě interesovaných ministerstev přizvalo zástupce čsl. komisionářské společnosti pro slad v Brně, ochranný svaz průmyslu pivovarského, svaz obchodníků obilím, zástupce Plodinové bursy a zemědělské rady, za něž intervenoval referent zemědělské rady v Praze, delegovaný pro tuto funkci ostatními zemědělskými radami na zmíněné anketě u ministerstva zemědělství; tímto zástupcem byl zajisté hájen také zájem pěstitelů ječmene národnosti německé.
Dle nabytých zkušeností není účelno svolávati ankety s velikým počtem účastníků, ježto pro veliké množství naprosto rozdílných názorů a zájmů nelze pak dospěti ke konkrétnímu positivnímu stanovisku.
Ministr zemědělství i obchodu mají při řešení důležitých otázek hospodářských na zřeteli, aby byly zastoupeny na poradách všechny významné ať zemědělské či průmyslové nebo obchodní korporace, pokud mají zájem na řešení předběžné otázky, při čemž není rozhodující národnost členů pozvaných korporací.
Pokud jde o původní omezení vývozu ječmene pro dobu přechodnou, bylo zavedeno po vyhlášení mobilisace, jak toho žádaly tehdejší zájmy státní. Jinak se nečiní a nebudou činiti překážky proti volnému vývozu ječmene; ovšem i tu bude dbáno ustanovení obchodních a hospodářských dohod, uzavřených v té příčině s jednotlivými cizími státy.
V Praze dne 10. srpna 1922.
Ministr zemědělství:
F. Staněk, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
XII./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů
o dvoujazyčném vyřizování německých spisu (tisk 3740/VI).
Ředitelství pošt a telegrafů v Praze bylo vzhledem k ustanovení 2. odstavce §u 2 zákona ze dne 29. února 1920, Sb. z. a nař. čís. 122, uloženo, aby i ono, poněvadž se působnost jeho vztahuje i na okresy, v nichž jest kvalifikovaná národní menšina německá, vydávalo vyřízení podání příslušníků této národní menšiny, jež se vztahují na záležitosti, které vzaly vznik v některém místě, kvalifikovaném jazykově jako národně menšinovém, nejen v jazyku státním, nýbrž i v jazyku podání, t. j. v jazyku německém.
Ježto tedy prakse pražského poštovního ředitelství při vyřizování právě zmíněných podání byla ministerstvem pošt a telegrafů nařízena a odpovídá plně zákonným ustanovením, nemám důvodu ji ospravedlňovati a to tím méně, poněvadž takovým postupem vyřizování jinojazyčných a tudíž ani německých podání průtahu netrpí.
V Praze dne 3. srpna 1922.
Ministr pošt a telegrafů:
Srba, v. r.
XIII./3800 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Hillebranda a druhů,
jak se užilo státních peněz povolených na všeobecné vzdělávací účele (tisk 3561/V).
Ministerstvo školství a národní osvěty, pečujíc mezi jiným také o mimoškolní výchovu a vzdělání lidu, podporuje podle prokázané potřeby a v mezích svého rozpočtu lidovýchovné podniky, pořádané ve smyslu zákona ze 7. února 1919, č. 67 Sb. z. a nař. o organisaci lidových kursů občanské výchovy a zákona ze dne 22. července 1919, č. 430 Sb. z. a nař. o veřejných knihovnách obecních.
Lidovou výchovou obírají se vidle korporaci organisovaných podle citovaných zákonů také jiné osvětové instituce, jejichž podporování nemůže se ministerstvo školství a národní osvěty vyhýbati, třebas by byly přičleněny k politickým stranám, jestliže o subvenci žádají a naopak může jen uvítati, jestliže politické strany věnují svou péči také práci na poli osvětovém. O výši podpor takovýmto institucím i ostatnímu lidovýchovnému podnikáni bude lze si učiniti správný obraz teprve na konci rozpočtového období, z něhož uplynulo teprve něco přes polovinu.
Jednotlivým stranám politickým jako takovým z lidovýchovných prostředků nic rozděleno nebylo.
Roku 1920 bylo v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty (kap. XIII. tit. 7., pol. 7.) preliminováno na kursy občanské výchovy 509.000 Kč, na lidové školy a kursy (pol. 9.) 600.000 Kč, úhrnem 1,100.000 Kč.
Všem subvenčním žádostem, které byly s německé strany toho roku podány, bylo vyhověno. Kromě toho ministerstvo školství a národní osvěty udělilo v onom roce německým okresním osvětovým sborům 12.000 Kč na zakoupení promítacích přístrojů pro veřejné účely lidovýchovné a jako příspěvek na kancelářskou agendu těchto sborů, a to po 400.- Kč každému okresnímu osvětovému sboru českému jako německému.
Na podporu veřejným knihovnám bylo roku 1920 preliminováno (tit. 7., pol. 11.) celkem 500.000 Kč. Všechny německé žádosti, které toho roku došly, byly rovněž příznivě vyřízeny.
Součinnost německých osvětových činitelů s orgány ministerstva školství a národní osvěty byla roku 1920 ještě velmi málo intensivní a lidovýchovná organisace, požadovaná zákonem o organisaci lidových kursů občanské výchovy, nebyla v německých okresích toho roku ještě plně provedena. Tím dlužno vysvětliti malt počet německých žádostí o státní subvence na lidovýchovné účely.
Také v roce 1921 bylo opět vyhověno všem německým žádostem, jichž počet se proti r. 1920 zvýšil patrně vzrůstem lidovýchovné činnosti v obcích německých.
Žádosti za finanční podporu lidovýchovného podnikání jsou vyřizovány po uvážení skutečné potřeby podle hlediska věcného, bez ohledu na nerodní nebo politickou příslušnost podatele.
V Praze dne 8. srpna 1922.
Za předsedu vlády:
Udržal, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
XIV./3800 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Leibla, Schweichharta a druhů
o podpoře pastevních družstev velkých sedláků (tisk 3519/XII).
Účelem pastevních družstev jest docíliti odchovem dobytka zdravého plemeniva ku vylepšováni rolnických chovů, degenerovaných stálým odchovem stájovým.
Zemědělci zabývající se tímto odchovem, slučují se ku dosažení toho cíle v pastevní družstva bez ohledu na to, jde-li o zemědělce středního nebo malého. Směrodatným jest jedině chovatelský zájem.
Z těchto důvodů je nutno pastevní družstva jen vítati a podporovati.
Ministerstvo zemědělství zdůrazňuje ve svých informacích, aby v příslušných pastevních družstvech shrnuti byli zemědělci širšího okolí a aby se spoluúčastnili nejen střední, nýbrž i malí zemědělci.
Právo pásti dobytek na družstevních pastvinách zaručují členům stanovy pastevních družstvu a nemůže tudíž býti odvislé od politického nebo hospodářského podrobení se jedněch členů družstva druhým.
Vládě není známo, že by vznikala pastevní družstva velkých zemědělců a ani interpelace sama neuvádí určitých případů.
Pastevním družstvům nebyla dosud přidělena žádná zabraná půda. Státní pozemkový úřad schválil dosud podle §u 7 zákona záborového pronájem dvorů pastevnímu družstvu v Albrechticích od velkostatku Malešova o výměře 120 ha a pastevnímu družstvu v Číhovicích od velkostatku Týna n. Vlt. o výměře 108 ha. Převážná většina členů těchto družstev jsou malozemědělci. Střední rolníci (nikoliv velcí sedláci) - pokud jsou členy těchto družstev - jsou v mizivé menšině a jsou členy družstva za souhlasu malozemědělců.
Družstva pastevní již utvořená neb tvořící se, která se ucházejí o příděl zabrané půdy a jichž žádosti podporují povolané odborné instituce (ministerstvo zemědělství, zemědělská rada), skládají se vesměs z osob, jichž majetek nepřevyšuje výměru, jakou má na zřeteli přídělový zákon.
Pokud jde o příděl luk a pastvin ze zabrané půdy, jsou pro státní pozemkový úřad směrodatny předpisy zákona přídělového a vládě nelze činiti nějakých jiných opatření.
V Praze dne 28. srpna 1922.
Náměstek předsedy vlády:
Udržal, v. r.
XV./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů
o tom, že úředník podmokelské pohraniční policie omezoval osobní svobodu Lotty Fischerové z Podmokel (tisk 3700/V).
Dne 25. března 1922 pozastavena byla orgánem pohraniční kontroly v Podmoklech při nastupování do vlaku jedoucího ku hranicím republiky Československé Lotta Fischerová, která se vykazovala jízdním lístkem do Dolního Gruntu.
Kontrolní orgán, který měl podezření, že L. Fischerová předstíráním cesty do Dolního Gruntu zamýšlí obejíti předpisy pasové kontroly a přejíti hranice bez předepsaného cestovního průkazu, nedovolil jmenované nastoupiti do vlaku.
Uznávám, že tento postup pohraničního kontrolního orgánu nebyl ve shodě se stávajícími předpisy, pročež jsem neopominul učiniti opatření, aby se tomuto orgánu dostalo výtky, spolu pak, aby zamezeno bylo opakování se případů toho druhu.
Dle okolností konkretního případu nelze však vzhledem k povaze obzvlášť zodpovědné kontrolní služby, jež začasté vyžaduje okamžitá opatření, vylíčený případ kvalifikovati jako zneužití moci úřední, jak soudí páni interpelanti, nýbrž sluší v něm spatřovati pouze zavinění způsobené ukvapeností přetíženého orgánu.
V Praze dne 31. srpna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XVI./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra E. Lelleyho a soudruhů
o sanování úvěrových družstev, která patřila do svazu krajinského ústredného družstva úverového (tisk 3690/I).
Zákonem ze dne 15. dubna 1919, č. 210 Sb. z. a n., nařízeno bylo družstvům na Slovensku, aby do konce července 1919 vypověděla členství v kterékoliv cizozemské družstevní centrále a stala se členy Ústredného družstva v Bratislavě. Družstva však této povinnosti po většině nevyhověla, pročež bylo Ústredné družstvo nuceno samo povinná družstva zjišťovati a za ně výpověď u cizozemských centrál podávati. Toto zjišťování bylo tím obtížnější, že část družstev byla zapsána u sedrií, jež zůstaly mimo hranice našeho státu. Bylo tedy možno skutečný počet úvěrních družstev na Slovensku, přičleněných ke Krajinskému ústrednému družstvu úvernímu O. K. H. v Budapešti zjistiti přesně teprve v roce 1921. Zjišťování pohledávek a závazků družstev z jejich členského a obchodního spojení s centrálami cizozemskými, k němuž bylo Ústredné družstvo podle téhož zákona povinno, trvalo déle, nežli se předpokládalo, neboť vyskytly se tyto překážky:
1. u mnohých družstev ztratily se účetní doklady zejména o stavu pohledávek a dluhů u jejich bývalé centrály, čímž byly práce revisní nadmíru stěžovány;
2. administrativa družstev byla před převratem skoro výhradně obstarávána revisory centrál. Již za války byla tato administrativa pro nedostatek revisorů a pro časté změny funkcionářů zanedbávána a nastal v ní nepořádek, který vyvrcholil po státním převratě v pravý chaos.
3. Ústredné družstvo nemělo zpočátku dostatek vhodných revisorů a proto nemohlo provésti revisi ve všech 901 družstev včas, zvláště když byla družstva tak zanedbána, že bylo nutno prováděti v účetních knihách potřebná vyúčtování za 3-5 let a pak teprve sestavovati bilance. Proto protáhly se práce revisní u družstev až do konce roku 1921. Pohledávky a závazky družstev na Slovensku za jejich bývalými centrálami v Maďarsku jsou tedy již zjištěny.
Běží nyní o vyrovnání salda, jež vyplývá ve prospěch družstev za býv. maďarskými centrálami. Za tím účelem obrátilo se Ústredné družstvo v Bratislavě na budapešťské centrály a navrhlo jim, aby zmíněné saldo vyrovnaly předválečnými rentami a vydaly družstvům cenné papíry, jež pro ně chovají. Maďarské centrály na to prohlásily, že jim není možno předválečné renty obstarati a o vydání cenných papírů dosud se nevyslovily. Bude proto asi nutno tyto otázky vyřešiti mezistátně a vláda československá přičiní se o to, aby vládu maďarskou přiměla k brzkému jednáni.
Teprve po vyrovnání salda pohledávek družstev za býv. centrálami a po vydání jejich cenných papírů bude lze, bude-li to nutno, přikročiti k sanaci družstev. Doposud by to bylo předčasným, neboť se neví, jaký bude stav těchto družstev po likvidaci s maďarskými centrálami. Úvěrní družstva na Slovensku jsou následkem těchto neurovnaných poměrů, jejichž urovnám neleží však v rukou vlády, v činností namnoze ochromena, a nevyplácejí vklady.
Aby tomuto nepříznivému stavu odpomohla, usnesla se vláda dne 18. května 1922 poskytnouti Ústrednému družstvu v Bratislavě zápůjčku 5,000.000 Kč v hotovosti a zjednala mu za mírných podmínek úvěr do 10,000.000 Kč k tomu účelu, aby Ústredné družstvo poskytovalo úvěrním družstvům majícím u budapešťských centrál uloženy přebytky, s nimiž nemohou dosud volně nakládati, zálohy, aby mohla ne-li úplně, alespoň částečně započíti s výplatou vkladů a tak obnos viti svou činnost. Tato akce jest jíž v proudu. Ústredné družstvo pracuje již na rozdělovacím plánu, který asi z polovice jest již hotov.
Úvěrní družstva na Slovensku budou tudíž moci v nejbližší době zahájiti opět pravidelnou činnost.
V Praze dne 8. srpna 1922.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
XVII./3800.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Nejezchleb-Marchy a soudruhů
o nouzové podpoře pro pohořelé v Zubří u Nového Města na Moravě (tisk 3670/VII).
Vzhledem k výsledku vykonaného šetření o škodě, způsobené pohořelým v Zubří byla jim poskytnuta na nákup nábytku, nářadí, krmiva etc. nouzová podpora ve výši 20.000 Kč a bylo učiněno opatření, aby při vyměřování daní a dávek bral se zřetel na situaci postižených a aby postupovalo se v mezích platných předpisů se všemožnou blahovůlí.
Ministerstvo soc. péče mohlo by poskytnouti postiženým na znovuzřízení zničených budov finanční podporu dle zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., jakmile posktžení splní podmínky § 65 a 66 nařízení z 21. května 1921, č. 191 Sb. z. a n. O tom se dostalo postiženým potřebného poučení.
V Praze dne 2. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XVIII./3800.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců J. V. Najmana, R. Mlčocha, F. Horáka a soudr.
ohledně velkého rozmnožení neoprávněného obchodování se zbožím a provozování živností (tisk 3479).
V době poválečné jednak jako důsledek poklesu občanské morálky, jednak jako zjev vysvětlitelný rozvrácenými poměry výrobními a odbytovými rozmohlo se netušenou měrou neoprávněné provozování živností a podomního obchodu. Ministerstva obchodu došly v tom směru četné stížnosti a i v Státní radě živnostenské byly tlumočeny stesky na tento stav těžce poškozující oprávněné živnostníky.
Ministerstvo obchodu vedeno snahou podporovati co nejvíce zdárný rozvoj živností a obchodu a chrániti je před konkurencí živlů nelegitimních nařídilo výnosem ze dne 20. října 1921, č. j. 37998121 na zemské správy politické, aby úřady živnostenské neoprávněné podomní obchodování, kterým nejvíce trpí stav živnostenský, horlivě stíhaly a přísně trestaly ve smyslu platných ustanovení. Dále byly vydány četné výnosy čelící neoprávněnému provozování různých živností, jakož i nedosti opatrnému udílení dispensí, na př. výnos ze dne 23. ledna 1922, č. j. 20155/21, jímž se živnostenským úřadům ukládá, aby při udílení dispensí uvažovaly bedlivě všecky okolnosti daného případu, zejména zda udělením dispense nevznikne újma živnostníkům toho druhu. Týkalo se to v konkretním případě zvláště živnosti košíkářské. Při tom bylo znovu zdůrazněno, aby neoprávněné provozování živností vůbec bylo přísně stíháno. Dne 8. Jedná 1922 byl vydán pod čís. j. 19420/21 výnos o domácích dámských kadeřnicích, které oprávněným kadeřníkům působí citlivou újmu na výdělku tím, že neprovozují své zaměstnáni jako domácí vedlejší zaměstnání ve smyslu uvoz. pat. k živnostenskému řádu, nýbrž v míře přesahující daleko rozsah vedlejšího domácího zaměstnání a jest jim ve většině případů jediným zdrojem obživy. Citovaným výnosem byly dány podřízeným úřadům přesné pokyny týkající se výkladu pojmu domácího vedlejšího zaměstnání a stíhání neoprávněného provozování živnosti kadeřnické.
Ve státní radě živnostenské byly z kruhů kolářských, kovářských a podkovářských přednášeny četné žaloby na poškozování těchto živností režijními podniky, zejména obecními a velkostatkářskými kovárnami. Ministerstvo obchodu zahájilo ve věci podrobné šetření a na základě jako vydalo výnosy ze dne 22. února 1922, č. j. 49822/Ž. r.121 a ze dne 14. dubna 1922, č. j. 13857/Ž. r.22, jimiž bylo oprávněným požadavkům kolářů, kovářů a podkovářů vyhověno a které se také již setkaly s uspokojivými výsledky ku prospěchu těchto živností. Ministerstva obchodu došly také hojné stížnosti na nesprávnou interpretaci §u 37 ž. ř. úřady živnostenskými a na zneužívání ustanovení tohoto paragrafu obchodníky. K odstranění těchto odůvodněných stesků byl vydán výnos ze dne 11. března 1922, č. j. 12603/22, v němž bylo zdůrazněno, že dle §u 37 ž. ř. jest živnostník výrobce oprávněn ten k zhotovení a opravě takových výrobků, které jsou obsahem jeho živnosti a může v důsledcích toho přijímati objednávky výhradně jen na tyto výrobky, po případě jejich opravy.
Pokud se týká živnosti hostinské, byl vydán výnos ze dno 19. února 1922, č. j. 39682/Ž. r./20, jímž bylo úřadům živnostenským uloženo, aby pensionáty v místech lázeňských, ve kterých za účelem výdělečným a pravidelně jsou přechováváni cizinci a podávány pokrmy, teplé nápoje a v občerstvení, považovaly za součást koncesované živnosti hostinské v těch případech. kde jsou zjištěny podstatné znaky provozování živnostenského a kde nejde o pouhý podnájem vlastního bytu majitelova. K omezení neoprávněného výčepu piva, vína a lihových nápojů byl vydán výnos ze dne 21. prosince 1921, č. j. 40090/20. Jelikož v poslední době se příliš rozmohlo udílení hostinských koncesí, které mělo v zápětí existenční úpadek četných příslušníků tohoto stavu, vydalo ministerstvo obchodu výnos ze dne 19. února 1922, č. j. 5538/2. r./22 na zemské správy politické, kterým se stanoví zásady pro udělování nových hostinských a výčepnických koncesí.
Pokud se interpelace zmiňuje o řemeslných dílnách u státních úřadů a ústavů, jest zodpověděna v odpovědi vlády na interpelací poslanců Slavíčka, Netolického, Práška a spol. vládě republiky Československé o zrušení řemeslných dílen u státních úřadů a ústavů. (Sněm. tisk č. 3515.) Podotýkáme pouze ještě, že dle vyjádření ministerstva financí byl dán zemskému finančnímu ředitelství pokyn, aby přísně dozíralo na činnost ťLemyŤ, dbalo toho, aby nepřekročovala meze své působnosti, a obmezovala svou působnost jedině na členy, Zemské finanční ředitelství v tom směru podalo zprávu, že činnost ťLemyŤ omezuje se pouze na členy, kteří se musejí také vykázati členskou legitimací a že se občas provádějí revise. Ohledně provozování živnosti a obchodů státními úředníky a zřízenci, sdělujeme, že všechna ministerstva byla na tento bod interpelace upozorněna.,
Z předneseného jest zřejmo, že ministerstvo obchodu činí vše, aby bylo čeleno neoprávněnému provozování živnosti a neoprávněnému obchodování vůbec. Podřízeným živnostenským úřadem svého času ve věci dané pokyny potkaly se s úspěchem, což v poslední době opětně doznáno bylo z kruhů živnostenských. Obrat k lepšímu lze hlavně přičísti tomu, že politické úřady první stolice nejsou již tak zatíženy agendami válečnými a poválečnými. Jest tudíž naděje, že se poměry v budoucnosti ještě zlepší. Bude však třeba, aby živnostníci sami úřady při stíhání neoprávněného provozování živností a podomního obchodu podporovali a zejména jim jednotlivé případy oznamovati. Povšechnými stesky a stížnostmi není věci pomoženo.
Kromě toho dosavadní zákonné předpisy o podomním obchodu (z r. 1852) neodpovídají více nynějším poměrům. Znajíc nedostatky v tomto směru, zahájilo ministerstvo obchodu před krátkým časem patřičná šetření k účelu nové zákonné úpravy podomního obchodu. V dozírné době pak bude lze předložiti Národnímu shromážděni příslušnou vládní osnovu.
V Praze dne 12. září 1922.
Předseda vlády: Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. Lad. Novák, v. r.
XIX./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelací poslance dra E. Schollicha a druhů
o zabavení novojičínského časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ (tisk 3610/VI).
V interpelaci uvedená místa článku ŤDie Abtragung des Kaiser Josef-DenkmalesŤ, otištěného v č. 40 per. časopisu ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ zabavilo státní zastupitelstvo v Novém Jičíně z toho důvodu, že shledalo v nich skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z.
Krajský jako tiskový soud v Novém Jičíně k příslušnému návrhu státního zastupitelstva po tvrdil zabavení uvedených v interpelaci míst z týchž důvodů, pro které státní zastupitelstvo konfiskací nařídilo a zakázal další rozšiřování shora uvedeného tiskopisu.
Bylo tedy věcí těch, kdo nálezem soudu ze dne 8. dubna 1922, č. j. Pr VI 10/22 cítili se postiženými, aby užili opravných prostředků, jež jim trestní řád za účelem přezkoumání rozhodnutí soudu poskytuje.
Ježto se tak nestalo a ježto rozhodnutí soudu možno měniti jen pořadem instančním, nemá ministerstvo spravedlností důvodu k nějakému opatření.
Pokud interpelace vytýká státnímu zastupitelství v Novém Jičíně, že užilo pouze českého razítka místo dvojjazyčného, stalo se podle zprávy nedopatřením kanceláře, že otiskla české razítko, jehož se užívalo před vydáním jazykového zákona.
Ježto použití jednojazyčného razítka, pokud jest částí vyřízení, i kdyby se stalo nedopatřením, odporuje §u 2 jazykového zákona, učinil jsem opatřeni, aby případ takový se neopakoval.
V Praze dne 19. srpna 1922.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
XX./3800 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů,
že úřady překážejí peněžnímu ústavu ťKreditanstalt der DeutschenŤ v jeho činnosti (tisk 3519/XIV).
Oběžníkem ze dne 5. ledna. 1922, čís. 248 pres., upozornila zemská správa politická v Praze podřízené úřady, že projevy, obsahující přímou vyhrůžku proti těm, kteří své nákupy a podobné obstarávají jinde, než u příslušníků svého národa, anebo které obsahují výzvu, aby ti, kteří tak činí, byli oznamováni na určitá místa, jsou protizákonné, a že proti ním jest zakročiti.
Dne 17. ledna 1922 vydala zemská správa politická v Praze pod čís, 1882 pres., oběžník, v němž podřízené úřady upozornila na ústav ťKreditanstalt der DeutschenŤ, který prováděl čilou agitaci pro ukládání peněz německých občanů výhradně u německých ústavů a uložila jim, aby učinily trestní oznámení, kdyby mez vytčená oběžníkem zemské správy politické ze dne 5. ledna 1922, čís. 248 pres., byla při této agitaci překročena, nebo bojkot českých ústavů byl hlásán.
Oba oběžníky vycházejí tedy ze zásady, že agitaci pro účel, jenž jest dle zákona přípustný, nelze brániti, pokud způsob, jakým se agituje, se nepříčí zákonu a obsahují pouze výklad zákonitých ustanovení resp. připomenutí a zdůraznění povinností, které politickým úřadům zákonem jsou uloženy. Není třeba proto naříditi Podřízeným úřadům, aby se proti německému obyvatelstvu nezneužívalo §u 302 trestního zákona, poněvadž oběžníky tyto podobného pokynu neobsahují, nehledíc ani k tomu, že o vině nebo nevině případně k soudnímu stíhání udaných osob rozhoduje neodvislý soud.
Ohledně zákazů agitačních shromáždění pro ťKreditanstalt der DeutschenŤ, které odůvodnila okresní správa politická v Kaplicích poukazem na paragraf 6 shromažďovacího zákona, připomínám, že pořadatelé nepoužili právních prostředků proti zákazům shromáždění okresní politickou správou a nadřízené úřady neměly tudíž příležitosti, oprávněnost těchto zákazů přezkoumati.
V Praze dne 3. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXI./3800 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
o zabavení čísla 139/I. periodicky vycházejícího časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 16. června 1922 (tisk 3740/IX).
V interpelaci citovaná místa z článku dra Ernesta Sommera v rubrice ťGerichtssaalŤ zabavilo státní zastupitelství v Praze, ježto v nich spatřovalo skutkovou podstatu §§ 300, 305 tr. z.
Zemský trestní soud v Praze vyhověl návrhu státního zastupitelství v Praze na potvrzení zabavení nálezem z 19. února 1922, č. j. Pr. I. 179/22, a zamítl námitky zodpovědného redaktora proti tomuto nálezu vznesené rozhodnutím z 21. července 1922, č. j. Pr. II. 179/22 - opřev své rozhodnutí o tytéž důvody, pro které státní zastupitelství místa zabavilo.
Stížnost proti posledně uvedenému nálezu podána nebyla.
Ježto jde o rozhodnutí soudu, jež jest možno měniti pouze pořadem instancí, nemůže vláda ve věci interpelací dotčené učiniti nějakého opatřeni.
V Praze dne 26. srpna 1922.
Za předsedu vlády:
Udržal, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Překlad ad II./3800.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Böhr, Budig, Dr. Luschka, Dr. Petersilka, Schälzky, Scharnagl und Genossen
betreffend Lohnabbau in den staatlichen Tabakfabriken (Druck 3550/I).
Der Abzug von 8% als Pensionsbeitrag wurde durch das Gesetz vom 21. Dezember 1921, Nr. 495 S. d. G. u. V., festgesetzt, durch welches die den staatlichen und anderen öffentlichen Bediensteten mit Rücksicht auf die ausserordentlichen Verhältnisse gewährten Begünstigungen geregelt werden, und zwar im § 5, der bestimmt, dass alle in diesem Gesetze angeführten im aktiven Dienste stehenden Bedienstete vom 1. März 1922 angefangen für Pensionszwecke einen Beitrag in der Höhe von 8% der Pensionsgrundlage, bezw. der sonstigen durch die bestehenden Vorschriften festgesetzten Grundlage zu entrichten haben, falls sie nicht schon jetzt einen höheren Pensionsbeitrag zahlen.
Unter diese Bestimmung fallen alle Arbeiter der staatlichen Unternehmungen, soweit ihre Bezüge nicht durch Kollektivverträge geregelt sind, daher auch die Arbeiter der Tabakfabriken, dann diese haben keinen Kollektivvertrag.
Die Zierren Interpellanten stellen ferner aus, dass den Tabakarbeiterinnen, deren verstorbene Männer ebenfalls im Dienste der Tabakregie standen, die bisher bezogene Teuerungszulage eingestellt und ausserdem ihnen die Rückzahlung der seit dem 1. Juli 1922 bezogenen Teuerungszulagen vorgeschrieben wurde.
Hiezu bemerke ich, dass diese Arbeiterinnen zweierlei Teuerungszulagen bezogen; die eine als Witwen nach Arbeitern und die zweite als aktive Bedienstete der Tabakregie. Der Bezug von zweierlei Teuerungszulagen zu Ruhegenüssen widerspricht aber dem § 5 der Verordnung der Regierung der Čechoslovakischen Republik vom 15. Juli 1921, S. d. G. u. V. Nr. 243 betreffend die Ruhegenüsse der Staatsbediensteten, und deshalb kann in dem Vorgehen der untergestellten Aemter keine Ungesetzlichkeit erblickt werden.
Die Zurückforderung der vom 1. Juli 1921 angefangen durch die Auszahlung von zweierlei Teuerungszulagen entstandenen Ueberzahlungen ist im letzten Absatz dieses § 5 begründet.
Zur weiteren Beschwerde der Interpellation, dass jene Männer, deren Frauen ebenfalls als Tabakarbeiterinnen beschäftigt sind oder sich im Pensionsstand befinden, um eine Familienstandsklasse zurückversetzt worden sind, weise ich darauf hin, dass dies, soweit Männer in Frage kommen, deren Frauen im aktiven Dienste in Tabakfabriken stehen, deshalb geschah, weil der § 4 des Gesetzes vom 21. Dezember 1921, Nr. 495 S. d. G. u. V., bestimmt, dass verheirateten Staats- und anderen öffentlichen Bediensteten in aktiver Dienstleistung, deren Ehegattin in irgend einem öffentlichen oder diesem gleichstellten aktiven Dienste steht und selbst Teuerungszulagen, ausserordentliche, Not- oder diesen ähnliche Aushilfen bezieht, die Teuerungszulagen und Aushilfen in den für verwitwete Bedienstete festgesetzten Ausmasse auszuzahlen ist.
Soweit männliche Arbeiter in Tabakfabriken in Frage kommen, deren Frauen als ehemalige Arbeiter innen in Tabakfabriken in Pension sind, hat das Finanzministerium mit Erlass vom 3. Juli 1922, Z. 112.627/16386/21 kundgemacht, dass solchen Bediensteten der Tabakregie der ungekürzte Anspruch auf die Teuerungszulagen und Aushilfen als Verheirateten zuzuerkennen ist und zwar ohne Rücksicht darauf, dass die Ehegattin vielleicht eine Provisionistin ist, die zugleich Teuerungszulagen bezieht.
Es ist zwar richtig, dass die Arbeiterschaft - ebenso wie die Beamtenschaft - unter den Abzögen aus der seinerzeitigen staatlichen Bekleidungsaktion und unter den Abzügen zur Deckung der gewährten Vorschüsse zu leiden hat, aber Abzahlungen auf die Bekleidungsaktion und auf zinsfreie Darlehen können doch nicht als Lohnabbau angesehen werden; tatsächlich liegen hier Darlehen vor, und wer sich Geld ausborgt, muss mit der Zurückzahlung der entliehenen Beträge rechnen.
Die Fragen der Krankenversicherung, namentlich die der Familienversicherung steht in Verhandlung und wird ebenso mit Rücksicht auf die Interessen der Tabaksmonopolsverwaltung als im Hinblick auf den gesetzlichen Stand der Krankenversicherung überhaupt zur Lösung gelangen.
Die erforderlichen hygienischen Einrichtungen in den Fabriken (Fabriksbäder usw.) werden schrittweise durchgeführt, und es kann nicht alles während des Krieges Vernachlässigte auf einmal gut gemacht werden.
Dass die Tabakregie den Bau von Wohnungen für Beamte und Arbeiter ablehnt, ist durch die fehlende Deckung für so bedeutende Ausgaben gerechtfertigt.
Eine Erhöhung der Alterszulagen liessen sich bei der endgültigen Regelung der Löhne, die mit dem Abbau der bisherigen ausserordentlichen Zulagen und Aushilfen unter gleichzeitiger Erhöhung der Arbeitsleistung zu verbinden wäre, eventuell in Erwägung ziehen.
Aus dem Vorhergehenden ist ersichtlich, dass von einem Lohnabbau in den Tabakfabriken nicht die Rede sein kann und dass es sich höchstens um die Beseitigung verschiedener unrichtiger Vorgänge beim Bezüge von ausserordentlichen Teuerungszulagen und Notaushilfen handelt.
Prag, den 11. August 1922.
Der Finanzminister: