Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o ulehčeních dovozu oděvu, prádla a bot pro pohraniční obyvatele.

Hospodářská souvislost Československa s Německou říší byla jíž v normálních dobách taková, že tisíce dělníků, zvláště v pohraničních územích Krkonoš, musilo si hledati práci a chléb z nedostatku domácího průmyslu v sousedním státě jako tak zvaní ťcizí dělníciŤ, poněvadž doma nebylo možno nalézti nijakého zaměstnání. Nynější hospodářská krise tento stav velmi zhoršila a počet dělníku, kteří si musili hledati práci v cizině, rozmnožil se o tisíce, poněvadž průmyslové závody v Německu jsou ještě plně zaměstnány. Do nového pracovního místa se tito dělníci nemohou přestěhovati pro bytovou nouzi.

Musí tedy se svou rodinou na dále zůstati na zdejším území a dostávají mzdu v markách. Při nízkém stavu německé říšské marky a vysokém stavu valuty naší koruny, znamená to pro dělníka tolik, že si zde nemůže koupiti pro sebe i pro příslušníky své rodiny šaty, prádlo a boty. Z ciziny nesmí tyto věci přivézti, takže nouze v jeho rodině stoupá k nesnesitelností, nebo je nutí, aby tylo věci dopravili přes hranice podloudně.

Německé úřady vědí o těchto neudržitelných poměrech a zemský finanční úřad v Lipsku vydal dne 9. srpna 1922 pod č. 2700-II b toto usnesení: ťNa základě paragrafu 2 čísla 12 ustanovení říšského ministerstva hospodářství ze dne 5. dubna t. r. o vývozních ulehčeních č. 81 ťŘíšského oznamovateleŤ, ze dne 8. dubna 1922, povoluje se obyvatelům československého pohraničního obvodu, kteří trvale pracují v pohraničním obvodu z této strany a dostávají svou mzdu v německé měně (ťcizí dělníciŤ) vedle již dovoleného ulehčení vývozu potravin, který trvá nezměněn v dosavadním rozsahu až do dalšího opatření bez vývozního povolení vývoz šatů, prádla a bot, pro jejich vlastní potřebu, nebo osob, jež jsou povinni vydržovati a příslušníků, žijících s nimi v domácnosti za podmínek a dozorčích opatření, stanovených nařízením ze dne 6. červencem, r. č. 1816 BŤ,

Toto usnesení by těmto dělníkům povolilo zajistíte si vedle jíž dovolené úlevy v dovozu potravin v dosavadním rozsahu až do dalšího opatření ještě vývoz šatů, prádla a bot pro jejich vlastní potřebu a pro příslušníky, žijící s nimi v domácnosti, jež jsou povinni živiti.

Foto opatření lipského finančního úřadu má prozatím jen takový účel, dovolí-li ministerstvo financí v Praze nařízením tyto výrobky bez cla dovážeti, aby si je mohl dělník opatřiti za přístupnou cenu, což pří vysokých celních sazbách není dnes více možno.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:

Jest pan ministr ochoten vydati nařízení zemskému finančnímu ředitelství, v němž se tomuto ukládá, aby oznámilo pohraničním celním úřadům, aby foto deklarované zboží propouštěly beze cla?

V Praze dne 25. října 1922.

Palme, Blatny,

dr. Holitscher, Jokl, Schuster, Pohl, Čermak, Grünzner, Taub, dr. Czech, Leibl, Schweichhart, Hackenberg, Heeger, Deutsch, Beutel, Kirpal, Hillebrand, Häusler, Dietl, Uhl.

XIX./3816 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ a ťDeutsche VolkswehrŤ.

Číslo 120. časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ ze dne 20. října 1922 a číslo 42. časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ bylo zabaveno pro tento článek:

Volání po činu.

Napsal tajemník strany Herrmann Hess.

Jest přece zvláštní, že se nám Němcům na světě po převratu nic jíž tak nedaří, jak si přejeme, Vše, co podnikáme ke zlepšení svého politického, hospodářského a kulturního stavu, jest ranou do vzduchu, která nejen že nepřináší zlepšení, nýbrž jen zhoršuje naše postavení. Tak vidíme v české poslanecké sněmovně, že poslanci jsou jen loutkami, které vláda na provázku vystrkuje vždy tam, kde by právě neměli býti, totiž na ulici, opováží-li se chtíti býti samostatnými v myšlenkách, činech a jednání. To také nám Němcům odebírá ťodvahuŤ k dalšímu ťenergickému postupuŤ, jak to jmenují v řečích u sklenice piva naší ťpolitikovéŤ ve vesnicích a malých městech. Taková energická politika, na jakou se, jak jsme s radostí viděli, několikráte rozběhlí naši poslanci, vyvolává zvláště v menšinovém území pocit, jejž bychom nejlépe mohli označiti jako ťtrapnou úzkostŤ. Dopadne to dobře nebo špatně? Není zde důvěry, neboť obyvatelstvo jest bohužel většinou příliš zbabělé, než aby se veřejně postavilo za své vůdce a šlo s nimi nedbajíc překážek. Ano, tvrdíme, že naše německé obyvatelstvo jest nejen v menšinovém území, nýbrž i v souvislém jazykovém území zbabělé, neskonale zbabělé a kdo poctivě posuzuje a pohlédne na divadlo, které se na útraty našeho národa s námi v tomto státě provozuje, musí tento názor dvakráte podškrtnouti. Jest zcela správné, jestliže političtí protivníci píši o dřívějším mrtvolném poslušenství německého národa s jakýmsi nádechem výsměchu a jízlivostí. Jen by měli zdůrazniti, že dnešní otročení Němců cizím ťpánůmŤ jest více psovské, sprostější, než dřívější ťmrtvolné poslušenstvíŤ vlastní soustavě svrchovaností, jejímž hlavním základem bylo přece právo a pořádek.

Toto mrtvolné poslušenství německého národa jest přece vlastně hlavní oporou nesmyslného uspořádání státu středoevropských. Tomuto mrtvolnému poslušenství má i česká republika býti velíce vděčna, neboť kdyby ho nebylo a kdyby německý národ v tomto státě s psí podlízavostí neklesal na kolena před každým razítkem a před každým paragrafem, kdož ví, jaké by byly hranice. Němec, v němž za Boha nelze probuditi poznání, že tento tak zvaný pořádek, jaký jest dnes ve střední Evropě, je přece jen podvodem, vzdušným zámkem, zrozeným z mozků ve Versaillích, St. Germainnu, en-Leye, St. Sévres a Trianoně, nemůže dělati nic jiného, než poslouchat, i kdyby ho bič a knuta nejtyranštějšího panství na světě práskaly krvavě až do duše. Němec není přece revolucionářem, jeho koníčkem jest pořádek, on musí přece zrazovati a opouštěti své vůdce, právě proto, že se vzpírají dnešnímu ťpořádkuŤ. Pořádek jest pro něj pořádkem, to jest jedno, hlavní věc je, že Němec pro ni nemůže ničeho učiniti. Maje noční čepicí více než kdy jindy naraženou na obě uši, dřímá německý Michl k vlastní hanbě až do času, kdy jeho nejmenší spojenec snadno střásá se sebe bláznivé jařmo st.-sévreské, takže celý svět naplněn obdivem. Proč ...? Poněvadž německý národ jest za jedno s vůdci, poněvadž národ není tak schlíplý jako my a v tom, co jednou začal spolu se svými vůdci prováděti, pokračuje také energicky a se zaťatými zuby, nehloubaje dlouho, zdali se to povede nebo ne, poněvadž odvahy, která kdysi patřila k hlavním ctnostem Němců, tam Turci neutopili u hospodských stolů v šosácké politice a ubíjením nálady. Tato odvaha pří tomto slově vane člověku duší jako jarní větřík, byla kdysi také ctností něm, muže, hrdinskou ctností, mělo by se říci. A vynořili se dnes přece občas tato odvaha, hned jsou tam kuňkalové, kteří tento nejšlechetnější pud lidský vylíčí jako pokud možno nemravný, právě poněvadž jsou příliš zbabělí, než aby spolupracovali a kteří se když se připravuje osvobozující čin, který by zástup strhl sebou, obávají zničujícího rozsudku davu.

Tím doufají, že nás zachrání, že zlepší postavení německého národa v českém státě. Kdo zná povahu Čechu, musí s obdivem uznati, že snad není národa, jenž by sledoval své cíle s větší obětavostí a oddaností, nestaraje se úplně o to, jak řekl nový ministr financí Rašín, je-li ta methoda u lidu oblíbená čili nic. V úmyslu dosáhnouti výhod, jest celý český národ jednoho smýšlení. My bychom se však široce a dlouze o tom radili a za věčných vyjednávání hlasovali, máme-li si pomoci nebo ne, nebylo-li by lépe čekati, až nám ťsvěta pomaže, až se ťSvaz národůŤ nad námi smiluje nebo snad docela až sestoupí anděl s nebe, aby nás jako Daniela vysvobodil z jámy lvové. Ó, nic nelze snáze ovládati než dnešní německý lid a právě proto, že se nechá bíti jako psíček, proto jest také bit podle všech pravidel umění a potrvá-li to tak ještě několik let, pak budou míti pravdu naší nepřátelé, nepovažují-li nás více za stejnoprávné a plnoprávné členy lidstva, nýbrž za tvory zrozené k helotství a k otroctví. Není nikoho na celém světě, kdo by mohl dnešnímu německému lidu činiti dosti výčitek pro hanobení sebe sama. Co to pomůže, když se dnešní mužové ještě vydávají v nebezpečí a stravují se v zápasech o právo a svobodu národa, když je tento národ ještě kamenuje a proklíná, co to pomůže, že dnešní německý časopis ještě pronáší veliká slova o někdejší velikostí a novém nadcházejícím vzestupu, když se čtenáři polo zbaběle, polo lítostně nad tím usmívají a nemohou se vzchopiti k nějakému činu, lhostejno k jakému, jenž by světu ukázal, že se Němec ještě nesmířil se svým osudem v porobě.

Tyto výčitky se netýkají především menšinového území a jeho obyvatelstva, nýbrž mateřského národa a jednolitého sídelního území. Tam až k nebi stoupá smrad vlastní hanby, kterou si Němci každodenně působí zuřivě sami sebe sápajíce. Kolik slz a žalob ve chvění stoupá od německého lidu vzhůru k mocí, jež nemůže pomoci, když lid odmítá jejího sv. ducha, jenž vane srdci a nedochází sluchu? Spěje to ke konci! Tento výkřik jest dnes více oprávněn než kdy jindy, a místo, aby jako bouře smetl Michlovi noční čepicí s uší, uspává jej hlasem oněch jedovatých kuněk, které již ode dávna nemohou za žádnou cenu vylézti od hřejivých kamen obvyklého klidu, ještě do hlubšího snu.

Německý národ nemá více temperamentu, není jíž schopen vzmužiti se k činu, dokud dříve tak zavrhovaný revoluční duch jej neprostoupí jako kvas, ano, německý národ se musí naveskrz státi revolučním, neboť jeho dnešní duše jest zaujata bludným klamem, jenž jej udržuje v agonii a nečinností. Národem musí proniknouti horečka revoluce, aby konečně v jeho nemocí nadešel rozhodný obrat, aby se mohl uzdraviti. Tak zvaná ťrevoluceŤ z roku 1918 nebyla vůbec revolucí. Tehdejší německý národ byl jíž otrokem podvodného veřejného světového mínění, které v 14 článcích vnutili světu Wilson, Clemenceau a jiní kejklíři, Německý národ prodělal jen jednou revolucí, jaké v dějinách není rovné, a to za napoleonských dob, když hrstka činorodých lidí vnesla do lidu plamenného ducha odboje proti despotovi, a když jí lid porozuměl. Pohleďme na všechny revoluce, které měly vliv na světové dějiny. Konečně byla všude šlechetnou pohnutkou starost o vlastní národ, o vlast, i když pak často propukly při tom špatné pudy lidí a jako průvodní zjev zkalily čistý plamen. Revoluce jest nejšlechetnějším mravním činem, pakliže prýští z pokoření a vzbouřené cti národa. Také německý národ se znovu musí státi revolučním, avšak tato revoluce musí míti svojí duší ve vlastním národě, a nesmí se zvrhnouti v komedii, ovládanou cizími režiséry jako revoluce z r. 1918.

Revoluce jest čin, čin předpokládá život a jen národ, který žije, může vytrvati.

Proto upusťme konečně od všeobecného pojmu, že revoluce jest něco zlého, stejně jako od jiných copů. Šklebí se sice za tímto slovem šibenice, žalář, guillotina, krev a válka, ale čin není pohodlný, nebyl nikdy pohodlný a nedokonali ho zbabělci za teplými kamny.

Jest to sice krásné, býti pokládán za mírumilovný lid básníků a myslitelů, co však to bylo platno německému národu, neboť Napoleon právě proto se domníval, že může tento národ zotročiti. Také dnes dochází v Německu k vynálezům, budícím podiv celého světa, avšak sympatie, s níž by měl svět vycházeti vstříc tomuto národu vynálezců, mění se v opak, svět nenávidí Německo proto, poněvadž pracuje, a jen je tím více zotročuje, aby německý národ nesměl požívati ovoce této práce, jali má na to právo. Miliardy za miliardami těží jiný svět z německé práce, německý národ však hladoví, německý národ chřadne a německá peněžní jednotka má takovou cenu, jako směnka bankrotáře.

Ano, ale jak zrevolucionujeme německý národ? Tak se táže mnoho lidí. Tak ne, že se u piva bude nadávati na jiné státy a vlády že se budou přetřásati, že se budou vzájemně nazývati méně dobrými Němci a jinými podobnými kousky. Tím se žádný národ nestane revolučním. Udatným hrdinům při pivě měla by se zalepiti huba právě tak, jako těm, kdož nás deprimují, a ťmírovým politikůmŤ. Neboť ani jeden, ani druhý neprospěje v ničem revoluční idei, od níž si slibujeme uzdravení chorého těla národa. Nepomůže také, když všichni tu a tam dají několik korun na národní účely, neboť ač to jest pěkné a ač by to mělo býti samozřejmou národní povinností, se kterou se však vždy ještě šlechetný ťdárceŤ sám chlubí jako se zcela zvláštním výkonem, nemění to nic na tom, že de facto nikdo zde není k práci, že jen několik málo osob se vyčerpává a to zcela bez užitku, poněvadž se lid obává otevřeně se postaviti za své vůdce. Kritisovati každé hnutí národních pracovníků až do nejsoukromějších jejich věcí, ano, to umí každý. Sám aby pracoval pro lid, aby to lépe udělal, nenapadne nikomu. Ó, jest nádherné býti. Němcem, když se za to nemusí nic dělati a když člověk sedí v klidu, 20 korunami měsíčních příspěvků, které se tak neb onak ťvěnujíŤ na dobrou věc, leckdo se vykoupí a jest přece nejlepším Němcem! Tak se neprobudí náš národ ze své ztrnulostí. Jen nejusilovnější součinnost všech může stvořiti život, onen život, jenž v revoluci jest zřídlem činu, na němž musí býti založena existence národa.

Proto, kéž by se německý národ konečně dal probuditi ze své spavé nemoci, která jej v očích světa již skorem dělá směšným a kéž by se při slovech, která nezní pochlebně jeho uším, nepřevalil bruče na druhou stranu. Jest trpko slyšeti pravdu, avšak musí býti slyšena, neboť lež, která dnes opřádá náš celý národ, jest následkem jeho národní ospalosti, stavu, jenž náš národ stále přibližuje oné propastí, kterou pak světové dějiny přikryjí krásnou pověstí.

Německý národ však má žíti, proto pravda nesmí umlknouti, nýbrž musí stále znovu usilovati, aby plamennou výčitkou budila národ k činu, k činu, jenž pouze v německé revoluci skrývá budoucí život.Ť

Jelikož v článku není nic obsaženo, co by přesahovalo míru oprávněné kritiky, jest jeho zabavení úplně neodůvodněno.

Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten vydati konečně podřízeným úřadům pokyn, aby zastavily zcela nedemokratickou konfiskační praxí, a aby censuru novin prováděly podle moderních zásad.

V Praze dne 25. října 1922.

Dr. Schollich,

dr. E. Feyerfeil, Matzner, Kraus, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Brunar, inž. Jung, dr. Keibl, J. Mayer, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Medinger, Knirsch, Patzel, Bobek, Mark, dr. Spina, Schubert, dr. Petersilka, dr. Hanreich.

XX./3816 (překlad).

Interpelace

poslanci Dietla, Jokla, Uhla a druhů

ministrovi národní obrany

o poměrech v krumlovské posádce.

Vojín Josef Jungbauer, od I. baterie, 255 dělostřeleckého pluku, byl odsouzen dne 17. srpna brigádním soudem v českých Budějovicích ke 2 měsícům posádkového vězení a z těchto 2 měsíců má prvních a posledních 14 dní v samovazbě. Před potrestáním mu byly z trestu odňaty všechny požitky za 30 dní. Jeho ťzločinyŤ záležely v tom, že prohlásil, že nemůže býti řádným vojákem, když mu byl odňat žold a nemá proto peněz, aby si mohl koupiti mýdlo a se mýti. Odnětí žoldu bylo již kdysi kritisováno v novinářském článku časopisu ťZukunftŤ a bylo při tom také konstatováno, že vojíni krumlovské posádky byli nuceni kupovati od firmy Stadler & spol. krabici tuku po 4,60 Kč, kterážto částka jím byla odpočítána hned při výplatě žoldu. Jakost tuku byla taková, že ho vojáci nechtěli jísti, a Jungbauer, který dostal od svého druha Ludvíka Fischera část tuku, zahodil jej, poněvadž se nedal jísti.

Ito bylo Jungbauerovi počítáno za zločin, a při vyměřování trestu shledáno přitěžujícím.

Pozorujeme-li celou věc nestranně, činí to dojem, že se hledala oběť, aby byl dán odstrašující příklad za novinářskou kritiku strašlivých poměrů v krumlovské posádce, a tím aby se učinila přítrž dalším článkům.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr národní obrany ochoten co nejpřísněji vyšetřiti neudržitelné poměry v krumlovské posádce, které přivodily těžké potrestání Jungbauerovo?

2. Jest pan ministr ochoten zvláště vyšetřiti z jakých důvodů bylo vojákům předepsáno, že jsou nucení kupovati tuk u určitého soukromého kupce a proč byla kupní cena odpočítávána ze žoldu?

V Praze dne 27. října 1922.

Dietl, Jokl, Uhl,

Hillebrand, Hoffmann, Kaufmann, Hirsch, R. Fischer, Čermak, Häusler, Kirpal, Deutsch, dr. Holitscher, Blatny, Palme, Grünzner, Beutel, Pohl, Leibl, dr. Czech, Hackenberg, Schweichhart.

Původní znění ad II./3816.

Interpellation

der abgeordnete Dr. Kafka, Kostka und Genossen

in Angelegenheit der Beschlagnahme der periodisch erscheinenden Zeitschrift ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ vom 13. Oktober d. J. No. 241.

In der ťDeutschen Zeitung BohemiaŤ vom 13. Oktober 1922 Nr. 241 - wurden im Leitartikel ťSchweig - wir lassen dich befördernŤ nachstehende Stellen konfisziert:

ťDamit war - zu welchem Zwecke, darüber soll noch gesprochen werden - vor der tschechischen Öffentlichkeit vor allem aber vor dem Auslande wieder einmal der Zusammenhang zwischen Verschwörung, Illoyalität, Staatsfeindlichkeit und Deutschtum hergestellt. Oder zumindest der Schein eines solchen Zusammenhanges erweckt. Solche Stimmungsmache ist zu einer Zeit, wo sich der Völkerbund ernsthafter mit der Minderheitenfrage zu beschäftigen beginnt, aber immer die Notwendigkeit loyalen Verhaltens der Minderheiten betont, ganz raffiniert ausgeklügelt und mag auch bei dem einen oder anderen Beisitzer dieser nationalen Einrichtung, der sich nicht der Mühe unterziehen will, den Verlauf der Affäre zu verfolgen, das gewünschte Gruseln und den beabsichtigten Abscheu vor den bösen Sudetendeutschen hervorrufen.Ť

- - - ťÜbrig von der ganzen Affäre bleiben schließlich nur einmal die Tatsachen, daß ein Oberleutnant Spionage getrieben und ein deutscher Student ihn hiebei unterstützt hat und das andere Mal die Tatsache, daß in der tschechischen Armee etwas nicht geheuer ist, wenn sich, wie Abg. Baeran behauptet, tschechische Offiziere zu Nachrichtenüberbringern und Gewährsmännern für Enthüllungen militärischer Natur hergeben. Diese Behauptung wird übrigens schon dadurch bewährt, daß die wichtigen Land maßgebenden Stellen in der tschechischen Armee, deren Generalstabschef seit Begründung der Republik immer ein französischer General gewesen ist, nur mit ťverläßlichenŤ Elementen, das ist mit Angehörigen der tschechischen Nation besetzt werden. Wurde einmal, wie beim Kapitän Wurm, eine Ausnahme gemacht, so müssen die tschechischen Blätter selbst zugeben, daß der Betreffende fortwährend unter scharfer Kontrolle gehalten wurde, und nur untergeordnete Agenden zugewiesen erhielt.Ť

- - - ťDiese Andeutungen des ťČechŤ werfen ein merkwürdiges Licht auf die wahren Hintergründe der ganzen Affäre. Es ist etwas faul im Militärstaate, ja es scheint nach der unverhüllten Sprache der vorhin zitierten ťSlovenská PolitikaŤ schon über ein halbes Jahr faul gewesen zu sein. Es ist etwas fatal im heben und höchsten Offizierskorps der Armee, zu dem nach der Inquisition der sogenannten Beschwerdekommission nur die verläßlichsten národovci Zutritt haben. Und darum wird anscheinend eine kleine Affäre deutscher Spione konstruiert, um die großen Affären jener Herrschaften zu übertünchen, denen der ťČechŤ die bezeichnenden Worte in den Mund legt ťSchweige - wir lassen dich befördern ...Ť

In Berücksichtigung des Umstandes, daß die Angelegenheit der Brünner Spionageaffäre von einzelnen tschechischen Zeitungen sensationell aufgemacht und tendenziös entstellt wurde, was keinen anderer Zweck verfolgte, als gegen die, als der österreichischen Armee hervorgegangenen Offiziere Mißtrauen und Haß zu erregen, erachten es die Unterfertigten als eine Selbstverständlichkeit, daß die Zensurbehörden, welche in einem Falle die unrichtigen und boshaft entstellten Behauptungen der tshechischen Presse dulden, es gleichfalls hinnehmen müssen, daß die deutsche Presse diesen Behauptungen. entgegentrete. Wenn jedoch die Regierung auf dem Standpunkte steht, seitens der tschechischen Presse alle Angriffe gegen das Deutschtum in diesem Staate sowie gegen Offiziere deutscher Nationalität in der tschechoslowakischen Armee ruhig hinzunehmen, der deutschen Presse aber jede Verteidigungsmöglichkeit durch Anwendung schärfster und ungerechtester Zensurmaßnahmen von vornherein abzuschneiden, verstößt sie gegen die Grundsätze primitivster Objektivität und gegen die durch die Friedensverträge den Deutschen und den übrigen Minoritäten zugestandene Gleichberechtigung.

Die Behörden aber haben das tendenziöse Treiben der tschechischen Presse insoferne noch begünstigt, als sie in der Angelegenheit der Spionageaffäre weder rechtzeitig eine offizielle Erklärung herausgegeben haben, welche eine Sensationsmache von vornherein ausgeschaltet hätte - die Berichtigung des M. N. O. erfolgte erst nach 14 Tagen vom Aufkommen der phantastischen Gerüchte - noch durch Dementis der unwahren Angaben, diesem verhetzenden Treiben Einhalt getan.

Die Konfiskation obzitierter Stellen aus dem Artikel der ťDeutschen Zeitung BohemiaŤ einerseits, andererseits die Duldung der Verbreitung unglaublichster Lügenberichte in der tschechischen Presse, vor allen in der tschechischen Zeitung ťdasŤ, stellt die Regierung selbst in ein bedenklich schiefes Licht.

Die Unterfertigten stellen daher an die Regierung folgende Fragen:

1. Ist die Regierung bereit, zu erklären, warum die Konfiskation der genannten Stellen notwendig war?

2. Ist die Regierung bereit, Aufschluß darüber zu geben, warum sie die lügenhafte und verhetzende Schreibweise tschechischer Zeitungen ruhig hingenommen hat und nicht rechtzeitig durch offizielle Verlautbarungen oder Berichtigungen diesen Einhalt getan hat?

3. Ist die Regierung bereit, entgegen den Behauptungen in einem Teile der tschechischen Presse Garantien zu geben, daß sie nicht im entferntesten daran denkt, die ohnehin schwere Lage der Offiziere deutscher Nationalität noch weiter ungerecht zu verschärfen?

4. Ist die Regierum bereit, die Zensurbehörden anzuweisen, sieh in Hinkunft den deutschen Zeitungen gegenüber der notwendigen Objektivität zu befleißen und ihnen vor allem die Möglichkeit offen zu lassen, lügenhaften und verhetzenden Berichten der tschechischen Presse entgegentreten zu können?

Prag, am 24. Oktober 1922.

Dr. Kafka, Kostka,

Ing. Kallina, Křepek, J. Mayer, Dr. Hanreich, Pittinger, Kaiser, Röttel, Schubert, Patzel, Dr. Schollich, Dr. Brunar, Kraus, Windirsch, Matzner, Simm, Wenzel, Dr. Lehnert, Zierhut, Dr. Radda, Dr. Lodgman.

Původní znění ad III./3816.

Interpellation

der Abgeordneten Josef Patzel, Wenzel und Genossen

an den Eisenbahnminister

wegen der Verwendung reintschechischer Aufschriften auf den Eisenbahnen in Nordwestböhmen

Seit dem heurigen Sommer findet man nur tschechische Aufschriften auf Wagen, die auf Strecken mit mehr als 80% deutscher Bevölkerung verkehren. So sind die Aushängeschilder der. Wagen Schneckenstein-Aussig mit der einsprachigen tschechischen Aufschrift ťStřekov-Ústí n. L.Ť versehen. Auch die Aushängschilder ťNichtraucherŤ und ťSchülerŤ sind nur Tschechisch, nämlich ťNekuřáciŤ und ťŠkoláciŤ! Aber nicht nur das, auch Drucksachen werden nur einsprachig tschechisch ausgefertigt. So erhält man in Aussig und Bodenbach nur tschechische Gepäckaufbewahrungsscheine! Ebenso verkehren schon seit geraumer Zeit die Züge der Böhm. Nordbahn auf den Strecken Bodenbach-Warnsdorf und Bodenbach-Böhm.-Leipa mit nur einsprachigen tschechischen Aufschriften wie: ťNekuřáciŤ, ťŽáciŤ, DámyŤ usw.

Dieses Vorgehen widerspricht sogar dem von der revolutionären Nationalversammlung geschaffenen Sprachengesetze, es ist eine Verletzung der natürlichen Rechte der deutschen Bevölkerung und führt auch zu Unzuträglichkeiten im Eisenbahnverkehr, wenn Fahrgäste die in diesen Aufschriften enthaltenen Anordnungen aus Unkenntnis übertreten.

Wir fragen den Herrn Eisenbahnminister, ob er bereit ist, sofort Veranlassung zur Änderung dieses ungesetzlichen Zustandes zu treffen.

Prag, am 24. Oktober 1922.

Patzel, Wenzel,

Dr. Lodgman, Dr. Jabloniczky, Füssy, Dr. Lelley, Matzner, Palkovich, Kraus, Ing. Jung, Simm, Bobek, Dr. Luschka, Dr. W. Feierfeil, Dr. Radda, Schälzky, Dr. Lehnert, Böhr, Scharnagl, Mark, Dr. Baeran, Szentiványi, Knirsch.

Původní znění ad IV./3816.

Interpellation

des Abgeordneten Josef Patzet und Genossen

an den Finanzminister

betreffend die Sprachenpraxis bei des Finanzbehörden.

Seit Monaten wird bei den Behörden in Nordwestböhmen im Gebrauche oder vielmehr Nichtgebrauche der deutschen Sprache ein. Vorgehen beobachtet, welches mit den Rechten der deutschen Bevölkerung im Widerspruch steht, aber auch sicher das von der revolutionären Nationalversammlung beschaffene Sprachengesetz verletzt. Gleich den Bahnämtern beachten auch die Steuer und Finanzämter die Gesetze der Republik nicht. Sie verwenden, trotzdem das Sprachengesetz in doppelsprachigen Gegenden doppelsprachige Stempel und Drucksachen vorschreibt, nur einsprachig tschechische! So verwendet das Zollamt in Aussig rein tschechische Zollquittungen, in Tetschen und Bodenbach ebenfalls. Das Amtssiegel in Aussig ist rein tschechisch, statt deutschtschechisch! Das Steueramt verwendet einen rein tschechischen Stempel ťBerní úřad v Ústí n. L.Ť.

Wir fragen den Herrn Finanzminister, ob Gesetze der Republik von den Behörden verletzt werden dürfen, wenn es sich um die deutsche Sprache handelt?

Prag, den 24. Oktober 1922.

Patzel,

Dr. Jabloniczky, Matzner, Palkovich, Füssy, Dr. Lelley, Wenzel, Mark, Dr. Baeran, Dr. Lehnert, Dr. W. Feierfeil, Dr. Lodgman, Dr. Radda, Kraus, Knirsch, Szentiványi, Ing. Jung, Simm, Bobek, Dr. Luschka, Schälzky, Böhr, Scharnagl.

Původní znění ad VI./3816.

Interpellation

der Abgeordneten Josef Mayer und Genossen

an den Minister des Innern und den Eisenbahnminister

in Angelegenheit der Abhaltung einer tschechischen Versammlung in den Räumen des Egerer Bahnhofes.

Bei dem Demonstrationsausflug einiger tschechischer Hetzapostel am 22. Oktober nach Eger wurde bekanntlich der Egerer Bahnhof, nachdem die Fahrtteilnehmer die Stadt wieder verlassen hatten, von Gendarmerie und Militär abgesperrt und der gesamte Bahnverkehr in störender Weise dem öffentlichen Betrieb teilweise sogar entzogen. Nachträglich wurde aber noch bekannt, daß die Bahnhofsräumlichkeiten ohne jede vorherige Genehmigung und mit ausdrücklichem Verbot der Bahnhofsverwaltung für eine Versammlung und für die Abhaltung eines Konzertes ausgenützt wurden. Die Bahnhofsverwaltung stand auf dem ganz richtigen Standpunkt, daß Bahnhofsräumlichkeiten dem Verkehr zu dienen haben und daß sie nicht in mutwilliger Weise von Leuten zu ihren agitatorischen und hetzerischen Zwecken mißbraucht werden dürfen.

Die Gefertigten fragen an.

1. Ist es den Herren Ministern bekannt, daß am 22. Oktober ds. J. in den Egerer Bahnhosräumlichkeiten ohne vorherige Anmeldung eine Versammlung und ein Konzert abgehalten wurden?

2. Ist es den Herren Ministern bekannt, daß dies in ganz widerrechtlicher Duldung und in Anwesenheit des Leiters der Euerer politischen Bezirksverwaltung geschehen ist?

3. Wie können die Herren Minister den Mißbrauch eines dem öffentlichen Verkehr dienenden Bahnhofes rechtfertigen und was gedenken sie dagegen zu tun, um in Hinkunft einen solchen Mutwillen hintanzuhalten?

Prag, am 24. Oktober 1922.

J. Mayer,

J. Fischer, Böllmann, Röttel, Dr. Luschka, Böhr, Zierhut, Schubert, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Mark, Bobek, Knirsch, Szentiványi, Křepek, Dr. Kafka, Dr. Spina, Dr. Hanreich, Kaiser, Kostka.

Původní znění ad VII./3816.

Interpellation

der Abgeordneten Josef Mayer, Vincenc Mark, Ing. Othmar Kallina, Josef Patzel und Genossen

an den Ministerpräsidenten und die Minister des Innern, für nationale Verteidigung, der Finanz, Justitz und der Eisenbahn,

betreffend die Vorfälle in Eger am 22. Oktober l. J.

Am 23. Oktober 1922 jährte sich der Tag, an dem vor 600 Jahren die reichsfreie Stadt Eger und das Egerland unbeschadet seiner Sonderrechte an die böhmische Krone verpfändet wurde. Aus diesem Anlasse haben sich die gewählten Vertreter dieses Gebietes in Eger zusammengefunden, um neuerlich eine Eingabe an den Völkerbund zu beschließen, in der dargetan wird, daß dem Egerland im Sinne der Friedensverträge Unrecht geschieht, wenn man es in die tschechische Republik einverleibt; denn diese Friedensverträge sprechen bei der Bildung der Tschechoslowakei von den historischen Grenzer des Landes Böhmen und selbst der tschechische Geschichtsschreiber Palacký hat anerkannt, daß das Egerland nicht in diese historischen Grenzen fällt, weil ein Staatsakt, durch den das Egerland der Krone Böhmens einverleibt worden wäre, während dieser 600jährigen Geschichte nicht besteht. Von diesem Standpunkte aus ist der Schritt der gewählten Vertreter des Egerlandes vollkommen berechtigt, umsomehr, als beim Waffenstillstand im Jahre 1918 den im Krieg verwickelten Völkern für den Friedensschluß das Recht auf Selbstbestimmung in vollem Umfange zuerkannt wurde.

Diese aus der historischen Tatsache sich ergebende Beratung in Eger war einigen tschechischen Heißspornen Anlaß, um in Eger eine tschechische Demonstrationsfeier gegen diese Kundgebung der Egerländer zu veranlassen. Die Namen Baxa, Senator Hrubý u. a. genügen wohl, um die hetzerische Absicht dieser Veranstaltung von vornherein darzutun. Von Pilsen und anderwärts her sollten Sonderzüge veranstaltet werden, um die Egerer an diesem Tage entsprechend zu verhöhnen und den Euerer Standpunkt durch eine Gegenkundgebung wirkungslos zu machen. Es muß anerkannt werden, daß diesen verbrecherischen Heißspornen nur wenig Leute Gefolgschaft leisteten und da in Eger außer dem Militär nahezu keine Tschechen sind, so kann man das ganze Unternehmen von vornherein als überflüssig bezeichnen; den Veranstaltern kann man lediglich die Absicht nachweisen, daß sie die friedliche Egerländer Bevölkerung in ihrem Unglück nur herausfordern, verhöhnen und unnötig reizen wollen.

Als die faschistische Pilgerfahrt tschechischer Hetzer nach Eger bekannt wurde, machte sich bei der Bevölkerung eine riesige Erbitterung geltend und der Bürgermeister der Stadt Eger verlangte unter diesem Eindruck, daß der zur Wahrung der Ruhe und Ordnung bestimmte Ministerialrat diese provokatorische Versammlung einfach verbiete. Diese Forderung war umso berechtigter, zumal sich vor kurzem in Marienbad bewiesen hat, daß deutsche Versammlungen, bei der einige Tschechen anwesend waren, sofort untersagt wurden, als durch die Zwischenrufe dieser Provokateure eine kleine Beunruhiung bunter den Versammelten entstanden war. Die politische Bezirksverwaltung Eger, bzw. deren Leiter kam dieser seiner Verpflichtung nicht nach. Unter diesen Verhältnissen blieb dem Senator Friedrich und den beiden interpellierenden Abg. Mayer und Mark nichts anderes übrig, als zu einer Abwehrversammlung die Bevölkerung Egers aufzufordern. In diesem Augenblicke war der Leiter der Bezirkshauptmannschaft Egers schneller bei der Hand. Schon das Plakat, das die Versammlung ankündigte, und das in seinem Wortlaut lediglich den Wunsch und Willen der gesamten Egerer Bevölkerung zum Ausdruck brachte, wurde beschlagnahmt. Es ist dies eine einfache Art über Volksstimmungen, die man durch eigenes Verhalten verbrecherischer Natur verschuldet hat, hinwegzukommen. Natürlich wurde mit einer staunenerregenden Plötzlichkeit diese Versammlung der bodenständigen Bevölkerung verboten, während das gleiche Verbot der tchechischen Propaganda Versammlung gegenüber nicht ausgesprochen wurde. Diese Vorgänge steigerten natürlich die Erregung der Egerer Bevölkerung ins Maßlose. Die Stimmweg wurde nicht besser als die Bezirksverwaltung von allen möglichen Seiten Gendarmerie heranzog, um gegen die durchaus friedliebende Egerer Bevölkerung vorzugehen. Das herausfordernde Benehmen der tschechischen Versammlungsveranstalter, das Nichteinschreiten der Bezirksverwaltung steigerte den Unwillen in Eger Land man war entschlossen, unter diesen Verhältnissen mit Rücksicht auf die immer wieder betonte Gleichberechtigung die deutsche Versammlung zu erzwingen. Zur festgesetzten Stunde hatten sich auch vor dem Versammlungsplatze tausende von Menschen angesammelt, um ihren Willen Ausdruck zu verleihen. Dabei war reichlich Gelegenheit, das unerhört herausfordernde Benehmen der tschechischen Gendarmen kennen zu lernen, Das sind keine in ihrer Pflicht aufgehenden Beamte; das sind tschechische Heißsporne, die ihrer Wut und ihren Deutschenhaß in dem Augenblicke Ausdruck verleihen, wo sie lediglich ihre Pflicht erfüllen sollen. Nur der Besonnenheit der deutschen Führer und ihren Eingreifen ist es zu verdanken, daß der Tag von Eger ohne Blutverlust vorübergegangen ist. Die tschechischen Gendarmen hätte, wenn es nach ihrem Willen gegangen wäre, mordgierig gerne gestochen und geschossen, um ihrem Blutdurst Ausdruck zu verleihen. Es macht in der Gesitteten Welt jedenfalls den denkbar schlechtesten Eindruck, wenn im Dienst stehende Gendarmen die Bevölkerung verhöhnen, verspotten und auslachen. So benehmen sich Buben aber keine Beamte. Trotz der unter der deutschen Bevölkerung auch in angesammelter Masse herrschenden unbedingten Ruhe, verfügte im Auftrage des Ministerialrats der diensthabende Beamte plötzlich ganz unvermutet die Räumung des Platzes. Auch hier war es nur der besonnenen Führung der Versammlungsteilnehmer zu verdanken, daß ein Unglück verhütet wurde, Bezeichnend ist, daß man ein allgemeines Gerücht verbreitet hat, daß die tschechische Versammlung abgesagt sei. Damit wäre natürlich auch kein Grund mehr vorhanden gewesen, die deutsche Versammlung zu erzwingen. Aber nun kam die ganze Verwegenheit und Falschheit der leitenden Behörde in Eger deutlich zum Ausdruck, Unter der Führung des Ministerialrats Hejda, des tschechischen Senators Hrubý, des tschechischen Abg. Hajn kamen auf einmal, leichenzugartig, flankiert von unzähligen Bajonetten, die ungebetenen Gäste in Eger eingezogen. Welche Geisteskinder es waren, läßt sich am besten dadurch beurteilen, daß sie die durch unzählige Gendarmen und in der Zwischenzeit durch 2 Kompanien Militär in Schach gehaltenen Deutschen aus ihren Reihen heraus verspotteten, durch höhnisches Grinsen, durch Zungenherausschlagen nach berühmtem Muster und durch ähnliche, wenig Bildung beweisende Gesten. Der den Zug führende Ministerialrat Hejda scheint sich in seiner Rolle als Führer der Demonstration recht wohl gefühlt zu haben. Die Demonstranten bewegten sich unter lebhaftem Protest der deutschen Bevölkerung zum Marktplatze, versammelten sich dort um den alten historischen Röhrkasten und da war nun plötzlich die unangemeldete Versammlung unter dem Schutze der parteiischen Behörde möglich, Ansprachen wurden gehalten. Lieder gegröllt und. es dauerte eine geraume Weile, ehe die Gesellschaft ihren traurigen Rückzug wieder antrat, Während der verschiedenen Vorgänge hatte sich die tschechische Gendarmerie ganz grundlos einer derartig gemeinen Rohheit befleißigt, wie sie in der an geschichtlichen Ereignissen reichen Stadt Eger noch nie vorgekommen ist; es kann allerdings auch gesagt werden, daß eine solche Sorte von Ordnungsorganen in den Mauern der Stadt Eger noch nicht vorgefunden wurde.

Am Bahnhof konnte man dann eine weitere Vergewaltigung der bodenständigen Bevölkerung erleben. Der Bahnhof wurde abgesperrt, es wurde tatsächlich die einheimische Bevölkerung an der Zu- und Abreise behindert und dies alles wegen einer handvoll Tschechen, die lediglich mit der Aufgabe hergekommen sind, die deutsche Bevölkerung herauszufordern und zu reizen. - Gerüchteweise verlautet, daß diesen Versammlungsteilnehmern sogar freie oder ermäßigte Fahrt zugestanden wurde, ein Vorgang, der jedenfalls, abgesehen vom rechtlichen Standpunkte, unser passives Eisenbahnbudget am allerwenigsten rechtfertigt. In der Stadt trat erst Ruhe ein, all man die Überzeugung hatte, daß die ungebetenen Gäste wieder den Weg ins Weite gefunden hatten.

Die Gefertigten fragen an:

1. Ist dem Herrn Ministerpräsidenten und dem Herrn Minister des Innern bekannt, daß die Egerer politische Bezirksverwaltung in der Frage der Veranstaltung von deutschen und tschechischen Versammlungen mit zweierlei Maß mißt, wenn ja, was gedenken Sie dagegen zu tun?

2. Wie kann daher der Ministerialrat Hejda rechtfertigen, daß er die deutsche Versammlung verboten, die tschechische erlaubt hat, obwohl beide angemeldet waren?

3. Wie kann er weiter, entgegengesetzt seiner Stellungnahme zur deutschen Versammlung, es rechtfertigen, daß die Tschechen unter seiner Aufsicht eine unangemeldete Versammlung am Egerer Marktplatz abhalten konnten?

4. Wie kann der Herr Ministerialrat Hejda es rechtfertigen, daß er Versammlungen der deutschen Bevölkerung mit Bajonetten auseinandertreibt, während er selbst unter Gendarmerie- und militärischem Schutz einen Demonstrationszug durch die Stadt führte und dann selbst eine Ansammlung dieser Leute veranlaßte?

5. Wie kann der Herr Minister des Innern und der Justiz es verantworten, daß von Senatoren und Abgeordneten gezeichnete Einladungen für Versammlungen von den Behörden beschlagnahmt werden?

6, Wie kann es der Herr Minister des Innern verantworten, daß er in rein deutschem Sprachgebiet fanatische tschechische Gendarmen verwendet, die nicht als Beamte, sondern als tschechische Hetzapostel ihren Dienst auffassen und die sich maßlose Übergriffe in der Ausübung dieses ihres Dienstes erlauben?

7. Wie kann er rechtfertigen deren rohes und ungesetzliches Verhalten gegenüber einer vollkommen ruhigen Bevölkerung und welche Genugtuung gedenkt er jenen zu geben, die von diesen chauvinistischen Heißspornen beleidigt oder verletzt wurden?

8. Wie kann der Herr Minister für nationale Verteidigung die Ausrückung des Militärs lediglich zum Zwecke des Schutzes mutwilliger tschechischer Demonstrationsversammlungen rechtfertigen?

9. Ist dem Herrn Eisenbahnminister bekannt, daß dieser Aasflut nach Eger ganz oder teilweise auf Dösten der Eisenbahnverwaltung erfolgt ist und wenn etwa, wie kann er das rechtfertigen und was gedenkt er zu tun, um in Hinkunft den Mißbrauch seiner Bahnen zu hetzerischen Zwecken hintanzuhalten?

10. Ist dem Herrn Minister des Innern und dem Eisenbahnminister bekannt, daß die Egerer Behörde am 22. Oktober stundenlang den, dem allgemeinen Verkehr dienenden Egerer Bahnhof abgesperrt hat und wenn ja, wie kann er das rechtfertigen und was bedenkt er zu tun, um einen derartigen Übergriff der politischen Behörde in Eger gegenüber der deutschen Bevölkerung zu sühnen?

11. Endlich fragen wir den Herrn Finanzminister, wie er es rechtfertigen kann, daß sein ohnehin passives Budget in einer so mutwilligen Weise Belastungen erfährt, die ihm jedenfalls durch Beschluß der Nationalversammlung nicht zukommen. Die Aufwände der Kosten für die Gendarmerie, das Militär, die Nachlässe, die solchen Hetzfahrten durch die Eisenbahn bewilligt werden, bedeuten eine unnötige Belastung der Staatsauslagen, die hier bewußt und mit Vorbedacht getätigt werden, lediglich in der Absicht, einigen Heißspornen Genüge zu tun Lind die deutsche Bevölkerung zu schädigen.

Prag, am 24. Oktober 1922.

J. Mayer, Mark, Ing. Kallina, Patzel,

Křepek, Schubert, Zierhut, Pittinger, Dr. Schollich, Dr. Baeran, Dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Brauar, Simm, Wenzel, Dr. Spina, Böhr, Scharnagl, Dr. Luschka, Budiš, Dr. Petersilka, Schälzky, Bobek, Dr. W. Feierfeil, Dr. Radda, Kraus, Matzner, Röttel, Dr. Kafka.