XVII./3823.
Odpověď
ministra železnic
na interpelláciu posl. dra Buday-ho a spoločníkov
vo veci katolícku církev hanobiacich plakatov vyvesených v nádražných miestnostiach na Slovensku (tisk 360/XIX).
K této interpelaci dovoluji si takto odpověděti:
ťDle vyšetření nebyly zmíněné plakáty vyvěšeny ani v Bratislavě, ani v Leopoldově, jak uvádí interpelace.
Zjištěno bylo, že byly vyvěšeny jen v Nových Zámcích, kde je dala vyvěsiti ťMagistralaŤ, podnik pro nádražní reklamu. Vyvěšení plakátů mělo platnost do 1. června t. r. Ježto platnost vyvěšení uplynula dříve, než byla podána interpelace, nebylo již možno zakročiti, neboť plakáty byly zatím odstraněny.
Současně bylo připomenuto všem stanicím, že bez vědomí a souhlasu přednosty nesmí býti žádný plakát v nádražních místnostech vyvěšen.Ť
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XVIII./3823.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslancov Daruly, Tausika a súdruhov
o pomeroch na železniciach Slovenska, hlavne na Košicko-Bohumínskej dráhe (tisk 3670/VI).
Tuto interpelaci dovoluji si zodpověděti, jak následuje:
ťAd 1. Unifikace, t. j. rozšíření veškerých služebních, osobních i platových předpisů československých státních drah na zaměstnance Košicko-Bohumínské dráhy a zároveň ovšem i předpisu o propočítání služební doby bylo za určitých podmínek nařízeno již v září r. 1921. Této unifikace, na niž ovšem dotyční zaměstnanci nemají zákonného právního nároku, nelze však přiznati všem zaměstnancům Košicko-Bohumínské dráhy bez výjimky. Tak nemohou jí býti účastni na př. zaměstnanci, kteří o ni sami ani nezažádali, ačkoliv byli k tomu vyzváni, anebo, vzhledem k ustanovení platného služebního řádu Košicko-Bohumínské dráhy o všeobecných podmínkách zaměstnání u této dráhy, také zaměstnanci, kteří nemohou dosíci československého státního občanství.
Unifikace i s propočítáním služební doby na Košicko-Bohumínské dráze jest u převážné většiny zaměstnanců již provedena a jim z toho vyplývající doplatky ve značných, často i v desetitisícových částkách jsou již vyplaceny. Nehledě k případům, ve kterých unifikace dle platných předpisů jest vůbec vyloučena, nebyla dosud provedena jenom v případech, vyžadujících ještě dalšího vyšetření, zejména u zaměstnanců, jejichž československé státní občanství přes snahu státní správy železniční není dosud nepochybně prokázáno.
Proti ředitelskému rozhodnutí o unifikaci jest zaměstnancům výslovně zachováno právo podati námitky k ministerstvu železnic.
Ad 2. Proti úředníkům československé státní správy železniční bylo by lze zakročiti pouze tehdy, kdyby jednali proti platným zákonům a předpisům republiky Československé.
Interpelace však neuvádí ani jednoho konkrétního případu, v němž se tak stalo, tím méně pak uvádí usvědčující materiál a spokojuje se pouze s paušálními výtkami, které nemohou však sloužiti za podklad konkrétního šetření nebo snad k odstranění domnělého zla.
Československá státní správa železniční provede šetření, jestliže jí budou sdělena stěžovateli jména i provinění jednotlivých úřadníků, kteří by své povinnosti nebyli učinili zadost. Bude-li prokázáno, že se skutečně úředník provinil proti svým povinnostem, přísně proti němu zakročí.
Ad 3. Svízelné bytové poměry železničních zaměstnanců na Slovensku jsou dostatečně známy. Potřeba bytů jest však příliš veliká, takže následkem vysokých stavebních nákladů a omezených finančních prostředků nemůže býti uspokojena vždy a všude tak rychle, jak by toho zájem služby vyžadoval. Bytovou potřebu je možno uhražovati toliko postupně, v mezích povolených úvěrů a to nejprve v místech, kde zájem služby toho nejvíce vyžaduje a potřeba je největší, což se také každoročně děje.Ť
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XIX./3823 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Krause a druhů,
aby v pohraničních okresích Čech byla snížena daň z obratu, daň z příjmu a daň výdělková (tisk 3781/XXXII).
Ministerstvu financí je dobře známo, že obyvatelstvo pohraničních okresů využívajíc příznivých poměrů valutárních obstarávalo si nákupy některých předmětů, zejména konfekčních, obuvi, zboží kožešnického a vlněného, potravin a j. v Německu a podloudně je sem dopravovalo. Na zmíněných nákupech a podloudné dopravě nebyly však zúčastněny toliko třídy konsumentů, nýbrž značnou měrou i živnostnictvo a obchodnictvo samo, jež si tímto způsobem za levné ceny opatřovalo jednak suroviny ke spracování potřebné, jednak též zboží.
Ministerstvo financí snažilo se, pokud to poměry dovolovaly, zmíněné nepřístojnosti odstraniti a vydalo za tím účelem pohraničním celním úřadům pokyny, aby se vší přísností postupovaly ohledně nakoupených předmětů, jak dovážených cestujícími jako ťcestovní potřebyŤ, tak i při zásilkách dopravovaných způsobem jiným. Kontrola a omezení dovozu v cizině nakoupených předmětů jest dosažena jednak nutností dovozních povolení, jednak proclíváním dovážených předmětů a to, pokud se týče nových částí oděvu i pokud je cestující při své cestě mají na sobě, jednak zabavováním podloudně dovážených předmětů a zahajováním důchodkového trestního řízení proti pachatelům. Ze tato kontrola jest prováděna s úspěchem, dokazuje množství pozastavených případů, zejména v okresu libereckém a chebském.
Provedená opatření měla také příznivý účinek na obmezení nákupu v Německu, jelikož již od konce ledna 1922 byl konstatován značný pokles těchto nákupů, k čemuž ovšem přispělo také stoupnutí cen zboží v Německu a přísnější opatření tamějších úřadů (hlavně v Sasku) za účelem ztížení vývozu zboží.
Že vylíčené poměry měly v zápětí pokles tržby našich podniků v pohraničních okresích a že okolnost tato nezůstane bez vlivu na předpis daně z obratu, daně výdělkové a daně z přijmu, jest samozřejmým.
Pokud jde o daň z obratu jest již zákonem stanoveno, že se daň vyměřuje ze souhrnu úplat, které podnikatel skutečně přijal za své dodávky a výkony v kalendářním roce, za který se daň předpisuje. Každé omezení pracovních poměrů nebo snížení příjmu má tudíž automaticky v zápětí poměrné snížení daně. Podobně tomu je i u daně z příjmu a u daní výdělkových, kde základem předpisu daně je skutečně docílený příjem v roce předcházejícím rok berní, resp. skutečné poměry provozovací v době pro uložení daně rozhodné. Omezení tržby a tím způsobené zmenšení příjmu, které nastalo shora vylíčenými poměry zvláště ve druhé polovině roku 1921, dojde plného uplatnění při uložení daně z příjmu a zvláštní daně výdělkové pro rok 1922, jakož i při uložení všeobecné daně výdělkové pro léta 1922 a 1923.
Ačkoliv tedy berní správy jsou již dle zákona povinny ku změněným poměrům přihlížeti a nebylo by tedy zvláštního opatření v tom směru vůbec zapotřebí, byly přes to příslušné berní správy poukázány, aby zmíněným okolnostem věnovaly zvýšenou pozornost a postupovaly s veškerou obezřetností zejména v těch případech, kde se poplatník bude dovolávati podstatného poklesnutí výnosu svého podniku důsledkem nákupů v Německu. Zároveň bylo berním správám uloženo, aby každý takový případ před uložením daně náležitě vyšetřily a poskytly straně příležitost, aby své přiznání mohla vysvětliti a případná tvrzení náležitě prokázati.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr financí:
Dr. Al. Rašín, v. r.
XX./3823.
Odpověď
ministra veřejných prací a sociální péče
na interpelaci poslanců Daruly, Tausika a soudruhů
ohledně redukce práce a nezaměstnanosti ve Spišských hutních a železářských podnicích na Slovensku (tisk 3519/XVII).
Na uvedenou interpelaci uvádí se:
K bodu 1. Podrobnosti v interpelaci uvedené ohledně zastavení práce v mnohých podnicích hutních a železářských ve Spišské župě jsou správny, ba naopak během měsíce září utvářily se poměry ještě nepříznivěji.
Dne 3. září t. r. zastavila Pohernadská akciová společnost práci v železárně v Krompachách a vypověděla 350 dělníků. Dnem 16. září 1922 zastavena byla práce v továrně fy. ťUnionŤ ve Zvoleni. Kromě toho oznámila Rima-Muráňská železářská společnost zastavení železnorudných dolů v Nižních Slovinkách se 395, v Nižné Slané se 238 a ve Vlachově se 126 dělníky.
Příčinou zastavení uvedených závodů je dle vyšetření vládního komisariátu pro záležitosti báňské a hutnické v Bratislavě naprostý nedostatek objednávek, jakož i vysoké výrobní ceny oproti nižším cenám prodejným a hlavně pak naprosté vyčerpání finančních prostředků a zastavení bankovního úvěru.
Výkonnost železáren v Krompachách obnáší při normální výrobě 1000 vagonů válcovaného zboží měsíčně, kdežto výroba v posledních měsících byla 200 vagonů měsíčně; stav objednávek byl pak v jednotlivých měsících tohoto roku tento:
V lednu 7.259 q, v únoru 3.466 q, v březnu 16.977 q, v dubnu 35.647 q, v květnu 57.363 q, v červnu 6.990 q, v červenci 6.588 q, v srpnu 10.122 q, v září 2.865 q.
Stejně nepříznivá jsou i obdobná čísla pokud se týče železáren ve Zvoleni.
Ztráty a závazky ťPohernadské společnostiŤ a akc. spol. ťUnionŤ převyšují nyní daleko akciový kapitál a vzhledem k odepření dalšího bankovního úvěru těmto společnostem, je proto provoz závodů, i kdyby se jim momentálně poskytly objednávky, nemožný, neb alespoň velmi stižený, ježto finanční prostředky těchto podniků jsou vyčerpány.
Příčinou zastavení železorudných dolů Rima-Muráňské společnosti je jednak méně dobrá jakost rudy a obtížné poměry dolovací, jakož i s tím související vysoké výrobní náklady, takže doly tyto nemohou odolati konkurenci cizí lacinější a bohatší železné rudy.
Vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě konstatoval, že všechna příslušná jednání o omezení anebo zastavení práce v báňských závodech provedena byla dle stávajících zákonných předpisů za účasti závodních rad a odborových organisací.
K bodu 2. Dle zjištění vládního komisariátu pro báňské a nutní záležitosti v Bratislavě neodpovídá skutečnosti, že inž. Křížko účasten je ve správě Rima-Muráňské společnosti s příjmem 100.000 Kč ročně. Tato společnost jest dosud společností maďarskou, u které ani inž. Křížko, ani žádný z jeho bratrů, ani žádný jiný slovenský činitel žádné funkce nemá.
Pokud jazykových poměrů se týče, uvádí zmíněný vládní komisariát, že sice veškeré úřednictvo báňských závodů není slovenské řeči mocno, že ale přece většina úředníků, dozorců i správců slovenskou řeč dobře ovládá, takže každý dělník může svoje záležitosti vždy slovensky přednésti.
K bodu 3. Ve všech případech, v nichž dělnictvo z práce bylo propuštěno aneb tato omezena, byly mu, pokud byly splněny předpoklady zákona, za dny nepráce povoleny podpory v nezaměstnanosti slovenským oddělením ministerstva sociální péče v Bratislavě.
Pokud se specielně týče dělnictva v Krompachách a Slovinkách, byla pro nezaměstnané dělnictvo v Krompachách podpora v nezaměstnanosti povolena výnosem slovenského oddělení ministerstva sociální péče ze dne 6. března 1922, čís. 1239, pro nezaměstnané dělnictvo ve Slovinkách výnosem téhož oddělení ze dne 20. dubna 1922, čís. 2046 a 2172.
Příslušným orgánem ku provedení těchto zmocnění jest slúžnovský úřad v Gelnici, který jednak v dubnu, jednak dne 10. května t. r. poukázal u berního úřadu v Gelnici na základě uvedených výnosů podpory v nezaměstnanosti celkem 750 novým nezaměstnancům ze závodů v Krompachách a Slovinkách.
Berní úřad v Gelnici, u něhož počet podporovaného dělnictva jest cca 1.200 osob, nemohl však dle zprávy tamního slúžnovského úřadu pro nedostatek úředníků, jakož i kancelářských místností všechny poukázané obnosy ihned vyplatiti. Ministerstvo sociální péče učinilo u příslušného ministerstva financí kroky, aby ve věci byla zjednána náprava.
Pokud se týče v interpelaci zmíněného poukazování úřadů na jisté minimum výdělku jako na překážku přiznání podpory, byly specielně podřízené úřady výnosem slovenského oddělení ministerstva sociální péče ze dne 31. března 1922 čís. 1799 upozorněny, že názor takový nelze bráti za všeobecné pravidlo, nýbrž, že třeba přihlížeti ku zvláštním okolnostem toho kterého případu rozhodovati v každém případě zvláště, což se od té doby také děje.
V Praze dne 24. října 1922.
Ministr veřejných prací:
Srba, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
Překlad ad I./3823.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. W. Lehnert und Genossen
wegen Uebergriffen der politischen Behörde in Hohenelbe anlässlich der Sonnwendfeier 1922. (Druck 3785/XIV).
Am 21. Juni 1922 veranstaltete die Ortsgruppe des Vereines ťBund der Deutschen in BöhmenŤ in Hohenelbe eine Sonnwendfeier. Diese Feier war behördlich bewilligt. Der Festredner wich aber vom Festprogramme ab, hielt eine gehässige Rede gegen die Čechoslovakische Republik und wurde wegen seiner Aeusserungen dem Gerichte angezeigt.
Gegen jene Staatsbeamte, welche an der Feier teilnahmen, hat die politische Bezirksverwaltung keine Untersuchung eingeleitet und hat ihnen natürlich auch nicht ihre Versetzung angekündigt, die nicht von der Behörde I. Instanz verfügt wird. Auch liess sie ihre Anwesenheit an der Feier nicht durch die Gendarmerie sicherstellen.
Der politischen Bezirksverwaltung in Hohenelbe war keine Weisung erteilt worden, den deutschen Staatsbeamten die Teilnahme an dieser Feier zu untersagen und ein solches Verbot hat die politische Bezirksverwaltung auch nicht erlassen.
Es liegt daher kein Grund zum Einschreiten gegen den Vorstand der politischen Bezirksverwaltung vor.
Prag, am 14. Oktober 1922.
Der Minister des Innern:
Malypetr, m. p.
Překlad ad IV./3823.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Haureich, Schälzky und Genossen
wegen sprachlicher Uebergriffe des Steueramtes in Bensen (Druck 3442/XXII).
Das Steueramt in Bensen hat den Vorrat au zweisprachigen Erlagscheinen mit čechisch-deutscher Bezeichnung aufgebraucht und vom Postscheckamt in Prag neue Erlagscheine erhalten, die nur mit dem čechischen Domizil bezeichnet waren.
Es geschah dies laut Mitteilung des ausfolgenden Amtes lediglich durch ein Versehen der Druckerei.
Dieser Mangel wurde bald beseitigt schon am 7. April d. J. wurde dem Steueramte in Bensen eine grössere Anzahl (10.000 Stück) von Erlagscheinen mit čechisch-deutscher Angabe des Domizils zugesandt.
Prag, den 5. September 1922.
Der Finanzminister:
Aug. Novák, m. p.
Překlad ad V./3823.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Kraus und Genossen
betreffend Vergebung von staatlichen Lieferungen und Arbeiten ohne öffentliche Ausschreibung (Druck 3561/XIV).
Das Vorgehen der Finanz-Landes-Direktion in Brünn, wie es die Interpellation angibt, entsprach durchaus den Vorschriften der Regierungsverordnung vom 17. Dezember 1920, S. d. G. u. V. Nr. 667, und es kann daher gegen dieses Amt keinerlei Vorwurf erhoben werden.
Den Vorwurf, dass durch dieses Vorgehen die Handels- und Gewerbsleute und insbesondere die Deutschen geschädigt würden, kann ich nicht als begründet ansehen, weil die Staatsbeamten vor allem beauftragt sind, unparteiisch zu sein, und diese Unparteilichkeit auch schon durch die objektiven Vorschriften der Vergebungsordnung völlig verbürgt ist (namentlich durch § 22 Punkt 3). Der Pauschalbeschwerde, dass durch dieses Vorgehen einer beispiellosen Protektionswirtschaft Tür und Tor geöffnet werde, kann ich keine -entsprechende Aufmerksamkeit zuwenden, so lang nicht konkrete Fälle von Protektionen angeführt werden.
Die Verordnung vom 17. September 1920, S. d. G. u. V. Nr. 667, kann seit Erlassung der Verfassungsurkunde nur durch ein Gesetz oder eine Regierungsverordnung, die auf Grund des Gesetzes vom 15. April 1920, S. d. G. u. V. Nr. 337. erfliessen, abgeändert oder aufgehoben werden. Meritorisch finde ich nach den bisherigen Erfahrungen mit der Vergebungsverordnung keinen Anlass zu ihrer Abänderung, da die Vergebung der staatlichen Lieferungen ein Teil der Wirtschaftsagenda ist, die als eine Handelsagenda vom kommerziellen Geiste beherrscht sein muss und nur soweit eingeschränkt werden darf, dass die Objektivität und Sparsamkeit möglichst verbürgt werden, ohne dass die Wirtschaftsführung durch Kompliziertheit und Schwerfälligkeit behindert wird.
Prag, den 29. September 1922.
Der Finanzminister:
Aug. Novák, m. p.
Překlad ad VI./3823.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Lodgman und Genossen
in Angelegenheit der Regierungsverordnung vom 13. Jänner 1922, S. d. G. u. V. Nr. 6 betreffend die Zahlung der Vermögensabgabe mit gewissen čechoslowakichen Staatspapieren (Druck 3700/I).
Die staatlichen Schuldverschreibungen, welche die Interpellation betreffen, nämlich die am 1. September 1919 ausgeschriebene Staatsanleihe (sogenannte 4%ige Staatskassen-Anweisungen, zahlbar am 1. Oktober 1922 und am 1. Oktober 1924) und unter gewissen Voraussetzungen auch die Staatsprämienanleihe werden in solutum auf die Vermögensabgabe als Geldwert angenommen und können natürlich nicht zu einem höheren Werte übernommen werden, als zu dem, den sie am Zahlungstage tatsächlich repräsentieren.
Bei der Zahlung der Abgabe durch solche Schuldscheine gewinnt die Finanzverwaltung nichts, weil sie bei der eventl. Veräusserung derselben zum Zwecke der Abführung des Ertrages an die besondere Abgabenmasse (§ 1 d. G. über die Abgabe) nicht mehr erhält, als wieder den Kurswert, dagegen überdies die Kosten der Verwahrung, der Verwaltung und der Verässerung tragen muss, wie in der zitierten Regierungsverordnung angeführt ist.
Die Steuerträger werden durch die erwähnte Bestimmung der Regierungsverordnung in keiner Weise geschädigt, weil jene Schuldscheine zum vollen Werte übernommen werden, den sie am Zahlungstage tatsächlich haben. Fürchtet aber der Steuerträger, dass er bei Zahlung der Abgabe mit diesen Schuldscheinen einen Teil seines Kapitals verlieren würde, kann er die Abgabe auf eine andere dar im § 55, Abs. 1, des Gesetzes über die Abgabe angeführten Arten berichtigen.
Prag, den 6. Oktober 1922.
Der Finanzminister:
Aug. Novák, m. p.
Překlad ad VII./3823.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen
betreffend den Erlass des Finanzministeriums in Angelegenheit der Bewertung der Kriegsanleihe bei der Vorschreibung der Vermögensabgabe vom 29. Mai 1923, Zahl 43.619/5390/22-III/6 A (Druck 3740/XIX).
Nach dem letzten Absatz des Erlasses des Finanzministeriums, gegen welchen sich die Interpellation wendet, soll die zinsenfreie Zufristung des betreffenden Teils der Vermögensabgabe nur jenen Steuerpflichtigen zukommen, bei welchen der Wert, zu dem die Kriegsanleihen in das abgabenpflichtige Vermögen eingerechnet worden sind, mindestens ein Fünftel dieses Vermögens beträgt und deren Interesse hiedurch in dem Masse berührt wird, dass sie um die zinsenfreie Zufristung ansuchen.
Diese Einschränkung wurde aus praktischen Gründen festgesetzt. Es würde nämlich ohne Bedeutung und nur eine überflüssige Belastung dar Finanzbehörde sein, wenn die zinsenfreie Zufristung des betreffenden Teiles der Abgabe allgemein von amtswegen bewilligt werden würde, Elsa auch in jenen Fällen, in denen die Kriegsanleihen nur amen unbedeutenden Bruchteil des ganzen Vermögens bilden, wie dies in vielen Fällen vorkommt.
Aus diesem Grunde ist das Finanzministerium genötigt, die Einschränkung, wie sie durch den Erlass festgesetzt wurde, aufrecht zu erhalten.
Prag, den 4. Oktober 1922.
Der Finanzminister:
Aug. Novák, m. p.
Překlad ad VIII./3823.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
in Angelegenheit der Schulkinderaufnahme in deutschen Minderheitsschulen (Druck 3780/IX).
An die Leiter der deutschen Minderheitsschulen wurde kein allgemeiner Erlass des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur versendet, durch welchen es ihnen verboten worden wäre, in die Schulen Kinder čechischer Nationalität aufzunehmen.
Ein Erlass ähnlichen Inhaltes, wie ihn die Interpellation anführt, wurde nur in einem einzigen Falle hinausgegeben, wo in die deutschen Schulen čechische Kinder sichtlich deshalb aufgenommen wurden, um die Schülerzahl zu erhöhen.
Prag, den 2. Oktober 1922.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. Šrobár, m. p.
Překlad ad IX./3823.
Antwort
des Ministers des Innern und des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Radda und Genossen
betreffend die Ausübung der ärztlichen Praxis in dem südmährischen Grenzgebiete (Druck 3781/XXIX).
Die Bestimmungen über die Ausübung der ärztlichen Praxis im Ganzgebiete zwischen der. S. R. und Oesterreich wurden in dem Handelsvertrag zwischen beiden Staaten als Beilage u Artikel XII (Erleichterungen im Grenzverkehr) aufgenommen.
Dieser Vertrag wurde bisher nicht ratifiziert und hat noch keine Giltigkeit erlangt.
Trotzdem hat aber die čsl. Regierung der österreichischen Regierung mit einer Verbalnote vorn 22. März 1922 mitgeteilt, dass sie ausgehend von den Grundsätzen, auf welchen die Bestimmungen der Beilage zu Artikel XII des Handelsvertrages mit Oestarreich beruhen, bereit ist, zeitweilig in dem in diesem Artikel bestimmten Umfange die Ausübung der ärztlichen Praxis im čechoslovakisch-österreichischen Grenzverkehre zu bewilligen, falls sie die Versicherung erhält, dass auch die österreichische Regierung ihren unterstellten Behörden einen ähnlichen Auftrag erteilt.
Mit der Note vom 9. Juni 1922 der österreichischen Gesandtschaft in Prag erhielt die čsl. Legierung aber diese Versicherung nicht, und deshalb gelten rücksichtlich der Zulassung österreichischer Aerzte zur Ausübung der Praxis im čechoslovakisch-österreichischen Grenzgebiete die Bestimmungen des Gesetzes vom 15. Juli 1919, S. d. G. u. V. Nr. 419, welche für Fälle dieser Art zur Ausübung der ärztlichen Praxis im Gebiete des čechoslovakischen Staates eine besondere Bewilligung erheischen.
Diese Bewilligung könnte erteilt werden, wenn sich die österreichischen Aerzte mit einem an einer čechoslovakischen Universität erlangten oder nostrifizierten ärztlichen Diplome ausweisen, und wenn sie ein Ansuchen um Bewilligung der ärztlichen Praxis beim Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung einbringen (§ 3, zweiter Satz des zit. Gesetzes).
Wenn also die politische Bezirksverwaltung in Znaim österreichischen Herzten die Ausübung der Praxis im südmährischen Grenzgebiete verboten hat, tat sie dies auf gesetzlicher Grundlage und hiezu berechtigt, als Behörde, welche die sanitäre Staatsverwaltung in I. Instanz besorgt.
Die Herzte aus Laa erhielten von der politischen Bezirksverwaltung in Znaim auf ihre Irrschrift vom 7. September 1921 aus dem Grunde keine Antwort, weil die Politische Bezirksverwaltung in Znaim der Meinung war, dass die Korrespondenz der innerstaatlichen Behörden mit dem Auslande drisch Vermittlung der čsl. Vertretungsbehörden, die im Auslande errichtet sind, und keineswegs direkt besorgt wird. Diese Anschauung ist allerdings in dieser Verallgemeinung nicht zutreffend.
Prag, am 25. September 1922.
Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:
MUDr. Boh. Vrbenský, m. p.
Der Minister des Innern:
Černý, m. p.
Překlad ad X./3823.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. E. Feyerfeil, Ing. Kallina und Genossen
wegen Bewilligung eines Sonderschnellzuges und aussergewöhnlich hoher Fahrpreisermässigungen zugunsten politischer Parteizwecke (Dr. 3781/XV).
Auf diese Interpellation erlaube ich mir zu antworten, wie folgt:
Durch die gepflogenen Erhebungen wurde festgestellt, dass es sich in dem der Interpellatione zugrunde liegenden Falle nicht um die Abfertigung eines Sonderzuges von Prag nach Hussinetz am 3. Juli 1921 und nicht um Begünstigungen gehandelt hat, die aus dem Rahmen der geltenden Vorschriften gefallen wären.
Dieser von dem Bezirksvollzugsausschuss der čechoslovakischen nationalsozialen Partei in Prag VII. bestellte Zug wurde als Personenzug und zwar auf der Strecke Prag-Čičenice mit einer Durchschnittsgeschwindigkeit von 65 km und auf der Strecke Čičenice-Prachatitz mit einer Durchschnittsgeschwindigkeit von 30 km pro Stunde eingestellt. Mit dieser Geschwindigkeit fahren alle in die Fahrordnung aufgenommenen Personenzüge.
Den Teilnehmern des Ausflus wurde nach dem Tarif für die Strecke Prag-Čičenice der gewöhnliche Tarifnachlass bewilligt, auf der Lokalbahn Čičenice-Prachatitz wurden die normalen Fahrpreise ohne Nachlass berechnet.
Der Eisenbahnstaatsverwaltung liegt jede Parteilichkeit durchaus fern, und sie richtet sich genau nach den geltenden Vorschriften.
Prag, am 19. Oktober 1922.
Der Eisenbahnminister:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad XI./3823.
Az iskola- és nemzetmüvelödésügyi miniszter
válasza
Szentivónyi József képviselő és társai interpellációjára a hadifogságban volt felekezeti tanítók rendkívüli drágasági segélyeinek a fogságban töltött időre való folyósítása tárgyában (XV./3740).
A szlovenszkoi állami nép- és polgáriiskolai hadifogoly-tanítók részére a hadifogság idejére szóló külön rendkívüli segélyek, miként az az interpellációban jelezve van, ki nem fizettettek, hanem csupán szabályszerű szolgálati illetményeik a mondott időm az 1919, évi július hó 23.-i a Törv. és r. t.-ban 470, sz. a. foglalt törvény 5. §-a értelmében csupán kiegészíttettek.
A drágasági pótlékoknak a szlovenszkoi nem állami nép- és polgáriiskolai tanítók számára a hadifogság tartamára szólólag, amidőn tényleges iskolai szolgálatot nem teljesítettek, az állam pénzéből való engedélyezése a tennáló törvényes rendelkezésekben támaszra nem talál.
Az 1920. évi április 7 -i a Törv. és r. t.-ban 225. sz. a. foglalt kormányrendelet által a szlovenszkoi nem állami nép- és polgáriiskolák fentartóinak nyujtatott ugyan államsegély, amelyből a nem állami iskolák tanítóinak fizetése azon összeg erejéig, amelyet állami iskolánál való alkalmaztatásuk esetén élveznének, kiegeszittetik, ezen segély azonban kifejezetten csak 1919. évi szeptember 1.-től kezdődőleg engedélyeztetett és csupán egyes tanítói állomások számára, tehát nem egyes tanító személyeknek folyósíttatik úgy, hogy egy és ugyanazon tanítóí állomásnak két vagy több tanító számára drágasági segély nem engedélyezhető.
A kívánt intézkedés az érvényben levő rendelkezésekkel összhangzatban nem volna, miért is azt foganatosítani módomban nem áll.
Prahában, 1922. október 5.-én.
Az iskola- és nemzetművelődésügyi miniszter:
Dr. Šrobár, s. k.
Překlad ad XII./3823.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E: Feyerfeil und Genossen
wegen Sprachengesetzwidrigkeiten beim Kreisgerichte in Budweis (Druck 3781/XXI).
Es ist wahr, dass sich im Gebäude und auf dem Gebäude des Kreisgerichtes in Budweis keine deutschen Aufschriften befinden. Bis zum Umsturze befanden sich dort deutsche und čechische Aufschriften. Nach dem Umsturze nahmen unbekannte Täter einige deutsche Tafeln ab und die restlichen liess der Präsident des Kreisgerichtes beseitigen. Diese Tafeln wurden nicht wieder angebracht, weil sichergestellt worden war, dass nach dem Ergebnisse der Volkszählung vom 15. Februar 1921 im Bereiche des Bezirksgerichtes in Budweis nicht 20% Staatsangehörige deutscher Zunge gezählt worden waren.
Unter diesen Verhältnissen würde die Anbringung zweisprachiger Aufschriften am Gerichtsgebäude in Budweis dem § 2, Absatz 2 und 7, dzs Sprachengesetzes widersprechen.
Prag, am 5. Oktober 1922.
Der Justizminister: