Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

vládě o nedostatečném poukazování obecních přirážek.

Ode dne 1. ledna 1921 vybírají státní berní úřady pro všechny obce přirážky k přímým státním daním.

Podle §u 42 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 sb. z. a n. o finančním hospodářství obcí výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním se děje týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních, tedy státními berními úřady. Postup jest tedy tento: Obecní zastupitelství se usnese, kolik procent přirážek se má vybírati. Okresní správní komise nebo zemský výbor schválí, pokud to jest nutné (§ 31 zákona), toto usnesení. Na to obec oznámí bernímu úřadu výši pravoplatně povolených obecních přirážek. Jakmile berní úřad provede předpisy státních daní na onen berní rok, vypočítá připadající obecní přirážky, předpíše je a vybéře je.

Nuže skoro všechny obce si stěžují, že státní berní správa jim poukazuje jen zlomek rozpočtených obecních přirážek. skutečně lest strašně mnoho nedoplatků, jak dokazuje rozsáhlé šetření Svazu německých samosprávných sborů, a sahají částečně docela i zpět do roku 1921. V mnoha případech obce nedostávají ani toho, čeho potřebují k zaplacení služného zaměstnancům. Aby vůbec mihly dále vésti obecní hospodářství, musejí si obce zjednávati drahé půjčky. Avšak i cesta úvěru ku hrazení běžných výdajů se stává stále těžší, takže mnoho obcí Test přímo před zastavením platů, tedy před úpadkem.

Příčiny nedostatečných příjmů na obecních přirážkách jsou tyto:

1. Berní úřady jsou často silně opožděny s předpisy přímých daní. Zvláště mnoha velkým, k veřejnému účtování povinných podnikům nebyla liž několik let předepsána zvláštní daň výdělková. Dokud pak státní daně nebyly předepsány, jest poplatník jen povinen zaplatiti je podle posledního předpisu, často několikaletého. Mezitím se často podnik silně zvětšil, má větší obrat než dříve a dosahuje větších zisků. Také berní sazba se zvýšila. Avšak to působí teprve tehdy, když se předepíše nový předpis. Prozatím platí podnik daně podle starého výměru tak, jakoby se vůbec nic nezměnilo.

Dokud však nebyly předepsány nové předpisy daní, nemohou býti také vypočteny a předepsány obecní přirážky. Poplatník jest jen povinen platiti je podle posledního předpisu (§ 3 zákona ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n.). Na tom také nic nemění, že se obec usnesla zvýšiti obecní přirážky o několik set procent.

Toto zvýšení počne účinkovati teprve po novém předpisu státních daní a obecních přirážek Obec tedy na př. počítá na běžný hospodářský rok s 400%ní přirážkou. Poněvadž však nebyl vydán nový předpis, platí se, totiž vybírají se skutečně podle posledního předpisu jen 100%ní. Počítala-li tedy obec se 4 miliony, dostane skutečně jen 1 milion, předpokládajíc ještě, že poplatníci platí včas. Nyní se namítne, že se obcím přece dodatečně vyplatí to, co bylo nově předepsáno na daních a přirážkách. Tím však není obcím na běžný hospodářský rok pomoženo. Aby mohly uhraditi schodek proti rozpočtu, musejí zjednávati půjčky, a draze je úrokovati anebo nemohou plniti svých závazků.

Avšak také není naprosto správné, že obce po novém předpisu dostanou dodatečně vyplacený celý zbytek. Mezitím se změnila konjunktura, nastala hospodářská krise a stále se více zostřuje. Jestliže se tedy konečně dávno prošlý předpis daní dodatečně předpíše, nejsou často podnikatelé více s to, aby za -hospodářské krise najednou zaplatili daně a přirážky vyměřené za léta příznivější konjunktury. Jest nezbytné činiti veliké odpisy nedobytných splatných daní. Avšak sníženi daní zkracuje ve stejném poměru přirážky:

2. Berní úřady vypočítávají a vybírají daně a přirážky hromadně. Z částek, které dostávají na přímých daních a přirážkách zabírá stát každého měsíce celou dvanáctinu toho, co činí daň za celý rok. Z toho, co zbývá, hradí se poměrně přirážky obcí, okresů, obchodních komor atd. Všechny nedoplatky jdou tedy výhradně na účet samosprávných sborů. Poněvadž obecní přirážky často činí několikerý násobek státních dani. test zřejmé, že tato jednostranné rozdělování příjmů na daních, které dává přednost státu. lest pro obce neštěstím. Správným by bylo, kdyby se z berních příjmů přesně v daném poměru uspokojoval stát a samosprávní sbory.

3. Státní úřady jsou silně opožděny, polen s předpisy, nýbrž také s vybíráním daní a přirážek. Berní činitelé jsou štváni od jedné neskončené práce ke druhé a více toho nedohoní. kasto jsou také úřady nedostatečně obsazeny. Jestliže ministerstvo financí a berní správa obcím stěžujícím si na nedostatečné přikazování obecních přirážek dává radu, aby- působily na dluhující poplatníky, aby zaplatili nedoplatky, pak to prozrazuje len úplnou neznalost poměrů vylíčených pod 1. a 2. a není ničím více než doznáním rozpaků a bezradnosti.

4. Jelikož hospodářství obcí jest hlavně vybudováno na přirážkách k přímým státním daním, musejí se obce za těchto poměrů usnášeli na vysokých procentech přirážek. Z toho vyplývá, že ona usnesení většinou potřebují schválení zemského výboru. Proto se u zemských výborů hromadí spousty žádostí c schválení přirážkových procent a mohou býti jen poznenáhlu vyřizovány. Mezi žádostí o schválení a samým schválením uplyne často několik měsíců. Jestliže se pak předpisuje předpis daní, mohou býti, pokud zvýšení přirážek není schváleno, přirážky předpisovány a vybírány jen ve výši posledního pravoplatného, avšak již překročeného procenta. To znamená pro obce opět značný úbytek přirážek proti rozpočtu.

5. Tvrdošíjně se udržuje pověst, že státní berní správa nařídila, aby se poukazy přirážek obcím omezily na nejnižší míru, takže by tedy kdyby tato pověst měla býti pravdivou, obce nedostaly ani toho, co po odečtení státní dvanáctiny z daní mohly a měly z příjmů dostati.

Podepsaní se teď táží:

1. Ví vláda, že se obcím poukazují rozpočtené obecní přirážky jen z části?

2. Pátrala vláda po příčinách tohoto zjevu a které jsou to příčiny?

3. Ví vláda, do jakého stavu se dostalo hospodářství většiny obcí tím, že obecní přirážky jsou jen nedostatečně poukazovány?

4. Co vláda nařídila nebo co zamýšlí naříditi, aby zabezpečila obcím potřebné prostředky k spořádanému pokračování v jejich hospodářství?

5. Co zamýšlí vláda učiniti, aby ochránila obecní hospodářství před následky hospodářské krise, která v roce 1923 způsobí snížení berních předpisů a tím také přirážkové základny?

V Praze dne 21. listopadu 1922.

Beutel, Čermak, Schweichhart,

Dietl, dr. Czech, Schäfer, dr. Haas, Hirsch, Pohl, dr. Holitscher, Jokl, Schuster, Grünzner, R. Fischer, Hillebrand, Taub, Uhl, Hackenberg, Heeger, Blatny, Palme.

VII./3887 (překlad).

Interpelace

poslance Schälzkyho a druhů ministrovi vnitra

o neodůvodněném a svévolném použití zbraně a poraněni na těle 22letého Alfonse Kreczika četníky v Darkovicích.

V pondělí dna 6. listopadu t. r. v hodin 15 minut večer jel na kole Alfons Krejczik 22letý německý státní příslušník (optant) od své tety z Hatě s řádně vystaveným dovolením k překročení hranic na návštěvu svých rodičů. 10 minut před Darkovicemi, tedy na českém státním území slyšek výrok dvou četníků a finančního strážníka, kteří byli na hlídce: ťVčil ho mámeŤ. Uslyšev to, chtěl se obrátiti na četníky a ukázati jim své průkazy. V té chvíli vypálili četníci, vzdálení sotva 20 kroků ze zadu ránu, která Alfonse Kreczika srazila. Finanční strážník Schmiedt a četníci Zeisberger a Kudela chopili se nyní kola ležícího na zemi a vraceli se do Darkovic, nestarajíce se o Alfonse Krejczika ležícího v krvi. Soucitní lidé z hranic ujali se zraněného, který ležel venku přes 3 hodiny a dopravili ho do Ratiboře do nemocnice, kde mu lékař po operaci vyňal kuli vězící v kosti levého stehna.

Nepřátelský postup četnictva na Hlučínsku uvádí tamější obyvatelstvo v ustavičné vzrušení. které stouplo ještě více touto novou surovostí.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi přísné vyšetření této události a provinilé četníky pohnati k přísné odpovědnosti?

2. Jest ochoten postarati se o potrestání vinníků?

3. Jest ochoten učiniti opatřeni, aby škoda, způsobená neodpovědným postupem státních činitelů, byla nahrazena, poraněnému aby byly nahrazenu útraty za léčení a ušlý výdělek a aby byl odškodněn za svou eventuelně zmenšenou pracovní schopnost?

V Praze dne 14. listopadu 1922.

Schälzky,

Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Bobek, dr. Petersilka, Windirsch, dr. Kafka, J. Mayer, dr. Spina, Zierhut, J. Fischer, Böllmann, Palkowich, Pittinger, Křepek, Kostka, Budig, Röttel, Mark, dr. Luschka, Böhr.

VIII./3887 (překlad).

Interpelace

poslance Scharnagla a druhů ministrům školství a národní osvěty jakož i vnitra

o ministerském výnosu, aby si místní školní výbory opatřily státní prapory.

Ministerským výnosem č. 16.790 ze dne 8. června 1920 bylo nařízeno místním skalním radám, aby na obecní útraty zakoupily státní prapory k výzdobě školních budov při slavnostních příležitostech.

Poslední dobou se množí nařízení jednotlivých ministerstev, která ukládají obcím hmotná břemena, na která není pamatováno ani v obecních rozpočtech pro běžný hospodářský rok, ani která se nedají uvésti v soulad s obecními příjmy. Jak na př. nové místní tabulky, které podle předpisu musily býti vyvěšeny, způsobily značná vydání. Mnohé střední obce si musily opatřiti až 10 takových tabulek po 150 Kč za kus, nečítaje v to výdajů na zavěšení, odnešení atd.

Poněvadž nyní jsou všechny obce finanční na konci své schopnosti k placení, měl by se na to bráti zřetel, aby se vyhnulo každému takovému novému zatížení a aby se podobná pořizování odsunula až do té duby, kdy obecní finance budou napraveny úplným zaplacením válečné půjčky. Podepsaní se tedy táží pánů ministrů:

1. Jste ochotni naříditi, aby se napříště nevydávala nařízení, jimiž se obce, jež jsou v tomto kritickém stavu, nepotřebně finančně zatěžují?

2. Jste ochotni dáti nahraditi finančně slabým obcím na jejich žádost výdaje, zaviněné takovými nařízeními?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Scharnagl,

Böhr, dr. Spina, dr. Kafka, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, dr. Petersilka, Windirsch, Zierhut, Kostka, Budig, Mark, Křepek, J. Mayer, Pittinger, Böllmann, Röttel, J. Fischer, Bobek, Palkowich, Schubert.

IX./3887 (překlad).

Interpelace

poslanců Scharnagla, dra W. Feierfeila a druhů

ministrovi zemědělství

0 opatřeních k zamezeni škod způsobených bzumkou obilnou.

V západních Čechách objevil se letošního léta v těchto krajinách dosud neznámý obilní škůdce, který obilí silně zpustošil. Jde o bzumku obilnou (chlorops taenjopus), která stéblo až ke klasu ohlodá a tím, že přeruší přítok šťáv, zabrání, aby klas mohl vypučeti.

Tomuto obilnímu škůdci nebyla věnována potřebná pozornost a teprve nyní, při mlácení se objevily jeho ničivé účinky.

U pšenice a ječmene jest počítati místo s 15 a vícenásobným výtěžkem na i hektaru sotva se 7 až 8násobným výtěžkem výsevu.

Zemědělstvo letošního roku beztoho nejtížeji postiženo hospodářskou krisí není tedy s to, aby uhradilo běžné výdaje. Při sklizni, beztoho horlí jakosti jest tedy tento veliký úbytek velmi citelný.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby věc byla vyšetřena, případně mlácením na zkoušku?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby postiženým byly poskytnuty úlevy v placení a osvobození od úroků při všech státních dávkách?

3. Jest pan ministr dále ochoten z dotace ministerstva zemědělství poskytnouti subvence na opatření osevu?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Scharnagl, dr. W. Feierfell,

dr. Spina, Schälzky, Böhr, dr. Luschka, dr. Petersilka, Böllmann, Röttel, Budig, Kostka. Křepek, J. Mayer, dr. Kafka, Windirsch, Palkovich, J. Fischer, Pittinger, Mark, Zierhut, Bobek.

X./3887 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lehnerta a druhů předsedovi vlády

o přehmatech libereckých politických úřadů.

Různým severočeským textilním firmám bylo úřady dáno na srozuměnou, aby do svých závodů přijaly jistý počet českých dělníků, zvláště propuštěných legionářů. Pro tento případ jim byly slíbeny zakázky na státní dodávky sukna.

Pato žádost jest s to, aby německé podnikatele uvadla v rozpor s jejich svědomím a aby vytlačila německé dělníky textilního oboru z jejich míst.

Tážeme se:

1. Ví pan ministr o těchto událostech?

2. Je-li tomu tak, jak může pan ministr ospravedlniti tento postup úřadů?

3. Poněvadž to není možno, jest pan ministr ochoten poučiti své podřízené úřady v tom směru, že takové působení na podnikatele jest protizákonné a škodlivé pro stát?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Dr. Lehnert,

inž. Jung, Patzel, Knirsch. dr. Schollich, Matzner, dr. Keibl, dr. Brunar, Pittinger, Kraul, dr. Matzner, dr. Lodgman, Schubert, inž. Kallina, dr. Hanreich, Mark, Zierhut, Bobek, Böhr, Wenzel, Heller.

XI./3887 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lehnerta a druhů ministrovi vnitra

o dvoujazyčných místních tabulkách v libereckém okrese.

Jako v mnoha okresích německého území v Čechách bylo také v libereckém okrese rozkázáno obcím pod hrozbou násilnými opatřeními, aby umístily dvoujazyčné místní tabulky. Při označování místa českým jazykem bylo nově utvořeno velice mnoho úplně nesmyslných a libovolných jmen. Tak Hanichen se jmenuje Hanichov, Johannestal Janov, Franzendorf Františkov, Paulsdorf Pavlovice atd. Tato místa byla teprve před několika sty léta založena a osídlena zcela německým obyvatelstvem. V některých nežije ještě dnes ani 5% Čechů. O těchto českých jménech obyvatelstvo nikdy nevědělo, ano i čeští obyvatelé, kteří se zda několik desítek let zdržují jako kolonisté, prohlásili, že těchto jmen neznají.

Tážeme se:

1. Kdo vynalezl tato česká místní jména?

2. Ví pan ministr, že postup politického úřadu proti obcím jest protizákonný?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby dal zadostiučinění uraženému národnímu a právnímu citu německého obyvatelstva těchto míst?

4. Jest pan ministr ochoten dáti pokyn politickému úřadu, aby se při svých rozkazech obcím držel přísně zákonných ustanovení?

5. Jest pan ministr ochoten rozkázati politickému úřadu, aby odvolal učiněná opatření?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Dr. Lehnert,

Matzner, dr. Schollich, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lodgman, Pittinger, dr. Radda, dr. Keibl, Knirsch, Kraus, Mark, Zierhut, Schubert, Babek, dr. Medinger, Böhr, Simm, Patzel, inž. Jung, Wenzel, Křepek.

XII./3887 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lehnerta a druhů ministrovi vnitra

o dvoujazyčných pouličních tabelkách v Mladé Boleslavi.

V mladoboleslavské župě bydli přes 20% státních občanů německé národnosti. Podle zákona měly by býti v hlavním městě této župy označeny místní názvy a orientační tabulky také v německém jazyku. Doposud se ještě zvláštním způsobem nic takového nestale.

Tážeme se, je-li pan ministr ochoten postarati se o to, aby bylo vyhověno zákonu a v Mladé Boleslavi byly vyvěšeny dvoujazyčné orientační tabulky?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Dr. Lehnert.

dr. Radda, Matzner, dr. Brunar, lož. Jung, dr. E. Feyerfeil, Knirsch, Kraus, Zierhut, Pittinger, dr. Medinger, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman, Patzel, Simm, Mark, Schubert, Bobek, Böhr, Heller.

XIII./3887 (překlad).

Interpelace

poslance F. Matznera a druhů ministrovi národní obrany

o stržení pomníku v Jindřichově.

V obci Jindřichově byl ubytován ve dnech 26.-31. července t. r. hraničárský prapor č. 7. Již dlouho před příchodem vojáků dala naše obec z vlastního popudu zabedniti místní pomník císař Josefa, který se dosud volně vypínal, aby českoslovenští úředníci skutečně nenašli nijakého podnětu projeviti skutkem kultuře příznivé smýšlení svého národa, dostatečně známým způsobem na nevinném pomníku císařově. Právě z tohoto důvodu vyšla obec důstojníkům, jakož i mužstvu za tohoto pobytu vstříc jak si jen lze mysliti.

Mužstvo bylo ubytováno ve škole, důstojnici a poddůstojníci pokud možno nejlépe jinde, všechny kanceláře, jichž si vojsko přálo, obec opatřila a obyvatelstvo našeho místa zdrželo se jakéhokoliv projevu, jakéhokoliv činu, který by byl i jen zdaleka mohl působiti vyzývavě, urážlivě nebo i jen nemile. A výsledek tohoto mírného a ochotného chování obce a obyvatelstva? Než vojáci v pondělí dne 31. července o 12. hodině v noci odešli, stala se podivuhodným způsobem, aniž by i jen inspekční důstojník byl u mužstva přítomen, neuvěřitelná a pobouření budící věc. Vojáci, jimž nikdo nepoložil ani stébla přes cestu, strhli pomník císaře Josefa, ač byl zabedněn a nemohl jim tedy zavdávati důvodu k nějaké ťprovokaciŤ a hodili jej do řečiště Olše a s břehu se ještě pokoušeli pomník rozbíti těžkými kameny, což se jim ovšem přes nejpoctivější námahu nepodařilo. Obecní zastupitelstvo ihned, jakmile se dovědělo o neuvěřitelné události, odebralo se k důstojníkům, kteří po celou doby seděli v hostinci a ohradilo se proti barbarskému řádění vojáků a žádalo dostiučinění. Důstojníci dělali jakoby o ničem nevěděli. Že prý se zde nedá nic jiného dělati, že budou hleděti vypátrati vinníky a dáti je potrestati.

Pro tento postup české soldatesky vládne v celém Jindřichově veliké pobouření. Krnovské okresní politické správě byla podána zpráva hned druhého dne po události osobně, aby se co nejostřeji protestovalo proti barbarskému řádění vojáků a žádalo vypátrání a přísné potrestání provinilých vojáků, jakož i plná náhrada škody vojenským erárem.

Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti:

1. Jest pan ministr ochoten zahájiti o událostech v Jindřichově přísné vyšetřování a postarati se o nejpřísnější potrestání vinníků?

2. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi postavení a opětné zřízení pomníku a postarati se o to, aby škoda, která tím obci byla způsobena, byla nahrazena?

V Praze dne 8. listopadu 1922.

F. Matzner,

Simm, Bobek, dr. Kafka, Mark, J. Mayer, dr. Hanreich, dr. Brunar, Patzel, dr. Lodgman, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Medinger, Scharnagl, Böhr, Knirsch, Kraus, Zierhut, Schubert, dr. Lehnert.

XIV./3887.

Interpelace

poslance Daruly a soudruhů ministru školství a nár. osvěty a ministra železnic

o nesprávném zařadění úředníků, majících vyšší obchodní školy, na Slovenska ze statutu II B do statutu III A.

Ředitelství čsl. železnic v Košicích zařadilo úředníky, mající vyšší obchodní školy (maturitu), ze statutu II B do statutu III A, čímž značně poškodilo příjmy těchto úředníků a diskvalifikovalo je na úroveň žáků dívčího lycea šestitřídního. Podnět k tomuto postupu dal školský referát v Bratislavě, posuzuje případ jednoho úředníka nesprávně a nezákonitě. Přípis školského referátu zní:

Školský referát v Bratislavě.

Čj. 40394/II 1921.

Předmět: Posuzování absolventů III. tř. obchodní školy v Košicích.

K tamnímu číslu I./4855 BI/21:

Bratislava dne 19./IX. 1921.

Ministerstvo školství a národní osvěty oznámilo sem v uvedené záležitosti vynesením ze dne 18. května 1921 č. 67016121 toto: Obchodní škola trojtřídní v Košicích, kterou absolvoval dle maturitního vysvědčení N. N. nazývala se za bývalé maďarské vlády vyšší obchodní školou a vysvědčením maturitním poskytovala absolventům těchto škol tytéž výhody jako absolventům obchodních akademií. Vzdělání absolventů těchto škol nedosahuje úrovně obchodních akademií. Pokud se týká vzdělání všeobecného, lze je rovnati se vzděláním, jež poskytuje šestitřídní lyceum dívčí.

Správce školského referátu

N. N.

Školský referát pro Slovensko v Bratislavě č. I-I-21 4855 c.

Na Slovensku platí dosud maďarské zákony, které ještě Národním shromážděním čsl. změněny nebyly a jsou tedy platné. Zákon z r. 1883 čl. 1. bod 17 a 30 určují kvalifikace státních úředníku a i úředníků železničních. Dále zákon č. XLIX z r. 1907 a výnos č. 58654 min. obchodu z 28. srpna 1907 služební pragmatiky jsou pojmenované školy střední, mezi něž je zařaděna i vyšší obchodní škola železniční úředníci při přijímání do služeb dráhy, museli se vykázati maturitní zkouškou, mimo toho buď státní zkouškou účetnickou anebo vychoditi úřednický kurs, který řídila ministerstvo, a dokument z tohoto kursu byl platný a dostatečný. Ministerstvo železnic nesprávně jednalo v tomto případě, když schválilo přípisem č. 24/959 I 3 ze dne 19. června 1921 zařadění úředníků do nižší kategorie.

Podepsaní se táží pánů ministrů:

1. Jsou páni ministři ochotni zastaviti další zařaďování úředníků ze statutu II B do III A?

2. Jsou ochotni k navrácení práv úředníkům, tímto způsobem diskvalifikovaným?

3. Jsou ochotni k náhradě všem, kteří tímto přeřaděním byli poškozeni?

V Praze dme 23. listopadu 1922.

Darula,

Koutný, Houser, Malá, Mikulíček, Kreibich, Burian, Haken, Teska, Nagy, Skalák, Kunst, Svetlík, Toužil, Bubník, Merta, Krejčí, Tausik, Warmbrunn, Kučera, Blažek, Rouček.

XV./3887 (překlad).

Interpelace

poslance dra Spiny a druhů předsedovi vlády a příslušným ministrům

o rozdělení lichtensteinských dvorů v Žichlínku a Lukové v okrese lanškrounském, a vůbec o útocích proti německému rázu jazykového ostrova hřebečovského.

Podle bezpečných zpráv mají býti oba zabraně dvory rozděleny českým rodinám, dosud v Rusku bydlícím, aby se na nich usídlily.

Kdyby se tato neuvěřitelná zpráva měla splniti, zněli bychom co činiti s takovým průlomem státního pozemkového úřadu, nad nějž si nelze mysliti lehkovážnějšího. Obě obce jsou čistě německé selské osady jazykového ostrova hřebečovského. Tento jazykový ostrov německý, největší v Československé republice, v němž žije asi 123.000 německých obyvatel v okresích Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Polička, Svitavy, Moravská Třebová, Mohelnice, byl, jak jest nepopíratelně dokázáno historickým bádáním, původně vymýcen z pohraničního lesa a osídlen německými sedláky a měšťany. Tento jazykový ostrov jest z těch území, kde původní německé obyvatelstvo v žádném dějinném období nevyměnilo místa se slovanským. V tomto praněmeckém území, které nikdy nebylo slovanským, má nyní státní pozemkový úřad usaditi české kolonisty a tím zničiti německý ráz jazykového ostrova. Tentýž úmysl má pozemkový úřad při rozdělení lichtensteinského dvora v německé obci Rozstání v okrese moravsko-třebovském.

Těmito opatřeními pracuje pozemkový úřad souběžně s jinými četnými pokusy vládní moci, aby národnostně prostoupila německý jazykový ostrov hřebečovský. Hlavním prostředkem k tomu jest, jak se zdá, slučování německých obcí s českými zvláště na jazykovém rozhraní, a přidělování katastrální državy německých obcí českým obcím sousedním. Již v ryku 1919 byla německé obci Strakov v okrese litomyšlském proti své vůli spojena s českou obcí Pazuchou. Tentýž osud hrozí německé obci Hilvátech u Ústí nad Orlicí. Ke cti české menšinu v Hilvátech dlužno uznati, že se rozhodně ohradila proti připojení této obce k mistru Ústí nad Orlicí a z toho vplývajícímu počeštění obce. Obec Jedlová v okrese poličském, jež leží na jazykovém rozhraní byla již dvakráte donucena postoupiti katastrální majetek českým obcím. Obec Litrbachy v okrese litomyšlském musila skoro úplně saturovati katastr nově utvořené české obce Nové Vsi. Také na majetek německé obce Limberku právě nedávno učinilo útok město Polička.

Připočítáme-li k tomu jiné akce počešťovací jakož i panství národních výborů, které vláda i ještě dnes blahovolně trpí, vidíme vyvinutou protiněmeckou soustavu, do které nyní zasahuje také pozemkový úřad kolonisací uvnitř hřebečovského jazykového ostrova.

Zvláště důtklivě nutno zdůrazniti, že jest dosti německých uchazečů o zabranou půdu. Již déle než rok má pozemkový úřad žádosti 45 německých uchazečů o půdu z obce Žichlínku, kteří jsou veskrze drobnými zemědělci s úhrnným pozemkovým majetkem od 25 a do 7 ha a kteří splnili všechny zákonné podmínky pro přidělení půdy do nuceného pachtu, o přidělení rozptýlené půdy, jakož i půdy, která má býti rozdělena při všeobecné pozemkové reformě. Německou národnost dokazuji vlastní jména těchto uchazečů, z nichž uvádíme jen některá: Appl, Fischer, Frodl, Hübl, Hedrich, Jakele, Koller, Leschinger, Parent atd. Přes opětovná usilování interpelanta a jiných německých poslanců nedal se dosud pozemkový úřad pohnouti k přídělu těmto oprávněným uchazečům.

Upozorňujeme dále, že v hřebečovském jazykovém ostrově má býti nyní rozděleno také velké litomyšlské panství Thurn-Taxiské. Již nyní žádáme co nejdůrazněji, aby také v tomto případě vzat byl zřetel na četné německé žádosti o příděl půdy.

Německého selského obyvatelstva hřebečovského, organisovaného ve svazu rolníků, zmocnilo se ohromné a zoufalé rozhořčení pro tyto hrozící útoky na domácí půdu, posvěcenou staletou německou prací. Důrazně upozorňujeme vládu na vážnost tohoto rozhořčení a tážeme se:

1. Ví vláda o zamýšleném opatření státního pozemkového úřadu?

2. Jest vláda ochotna rozkázati státnímu pozemkovému úřadu, aby konečně vyřídil žádosti německých uchazečů o půdu v obcích Žichlínku, Lukové?

3. Jest vláda ochotna ihned důrazně upozorniti pozemkový úřad na jeho přirozenou povinnost, aby při rozdílení thurn-taxiského velkostatku uspokojil také oprávněné německé nároky a aby vůbec v německém jazykovém území zásadně rozděloval zabranou půdu jen mezi německé uchazeče?

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Dr. Spina,

Heller, Böllmann, Mark, Windirsch, dr. Luschka, Böhr, dr. Petersilka, Scharnagl, Křepek, Schubert. dr. F. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, Zierhut, Pittinger, Budig, J. Fischer, Bobek, J. Mayer, dr. Kafka, dr. Schollich, Schälzky, dr. Brunar.

XVI./3887 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi železnic

o rozsáhlém překládání německých železničních zaměstnanců na tratích liberecko-jablonecko-tannvaldské dráhy.

Poslední dobou se strašně rozmohlo v oblasti liberecko-jablonecko-tannvaldské dráhy překládání německých železničářů z tak zvaných služebních důvodů. Bude-li tento způsob déle trvati, zmizí zbytek německých železničářů na tratích liberecko-jablonecko-tannvaldské dráhy a cely personál a krátko bude se skládati jen z Čechů.

Tato opatření jsou především pro postižené německé železničáře těžkou pohromou. Mnoho z nich konalo již po dlouhá léta svoji službu na téže trati, v téže oblasti a tím se stalo usedlými, a jest co nejtěsněji spoutáno svými hospodářskými poměry s místem své tak dlouhé působnosti. Existence jednotlivců jest tedy skorem v každém případě poškozena.

Dále jest pochybno, zdali stálé přehazování zaměstnanců a dělníků na státních drahách může býti užitečným jejich provozu.

Avšak i pro ten případ, že by železniční správa neměla ochotu ohlížeti se na tyto okolnosti, má přece povinnost bráti zřetel na vůli obyvatelstva.

Německé obyvatelstvo okresů jabloneckého, tannvaldského a libereckého, které z 80% dodává cestující na uvedených tratích, projevuje svoji vůli tím, že žádá německý jízdní personál. Jak se bude bráti zřetel na požadavek toho obyvatelstva, to bude pro ně důkazem, jak státní správy vycházejí vstříc oprávněným žádostem zájemníků.

K tomu se druží další okolnost, že na trati liberecko-jablonecko-tannvaldské dráhy jest množství nebezpečných míst, která jízdní personál musí znáti. Po té stránce přispívalo staré zapracované dělnictvo a zaměstnanectvo jakož i jízdní personál co nelépe k bezpečnosti obecenstva. Každá odpovědnost za případné poruchy, které mohou vyplývati z toho, že nový personál není obeznámen se zvláštnostmi tratí liberecko-jablonecko-tannvaldské dráhy, padne pak na ty činitele, kteří se dosti namohou nasytiti překládání úřednictva.

Ze všech těchto uvedených důvodů táží se podepsaní pana ministra:

1. Ví o uvedených nešvarech?

2. Dějí se s jeho souhlasem?

3. Ne-li, jest pan ministr ochoten zastaviti tato překládání, aby se zamezilo poškozování existencí, a aby se zaručila bezpečnost provozu?

V Praze dne 22. listopadu 1922.

H. Simm,

inž. Junt, Schubert, Patzel, Böhr, dr. Luschka, Koska, Schälzky, Knirsch, Wenzel, Scharnagl, Böllmann, dr. Kafka, Windirsch, inž. Kallina, dr. Lodgman, Heller, dr. Brunar, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert.