|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
4009.
Interpelace:
I. posl. Blažka a soudr. min. nár, obrany o jednání důstojnictva u čsl. pěšího pluku č. 9 v Mostě,
II. posl. dra Luschky a druhů min. vnitra a pro věci zahraniční o nevyjasněných pensijních poměrech býv. státních pensistů ze Slezska,
III. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady o dlouhodobých drobných pachtýřích na panství železná ruda,
IV. posl. Pohla, Čermaka, Dietla a druhů min. veřejných prací o postupu při posledním ustanovení cen uhlí,
V. posl. Pohla, dra Czecha, Beutela a druhů celé vládě o vládním nařízeni ze dne 22. prosince 1922, č. 376 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství,
VI. posl. Schweichharta, Čermaka, Beutela a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé loďařské školy v Ústí nad Labem, Děčíně a Těchlovicích nad Labem,
VII. posl. J. Mayera a druhů min. financí, jak se postupuje při zabavováni padělaných 50tikorunových státovek,
VIII. posl. Simma a druhů min. vnitra o odtržení německých obcí od okresu Jabloneckého n./N. a o jejich připojení k okresní politické Správě v Železném Brodě, jež se má zříditi,
IX. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady o zřejmém bezpráví, páchaném na německém venkovském lidu při provádění pozemkové reformy,
X. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty, že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučování,
XI. posl. Hackenberga, Tauba, Häuslera a druhů min. školství a nár. osvěty, že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučování,
XII. posl. Hillebranda, Hoffmanna, Heegera a druhů min. financí a min. školství a nár. osvěty o zákazu vydávati a přijímati německé výplatní listiny, jakož i že se vydávají čistě české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.,
XIII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra. W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. financí a min. školství a nár. osvěty o zákazu vydávati a přijímati německé. výplatní listiny, jakož i že se vydávají čistě české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích ze dne 20: prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.,
XIV. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra o protizákonném jednání místodržitelského koncipisty dra Stanislava Vleka od znojemské okresní politické správy,
XV. posl. dra Lodgmana a druhů min. pošt a telegrafů, že nebyla vyřízena dohlédací stížnost advokáta dra Valtra Maresche z Ústí nad Labem,
XVI. posl. dra Raddy a druhů, min. pošt a telegrafů, že se v Praze nedoručuji poštovní zásilky,
XVII. posl. dra Lodgmana a druhů min. nár. obrany o jazykové zkoušce poddůstojníků z povoláni,
XVIII. posl, dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů celé vládě, že se části tisku udělují informace,
XIX. posl. dra Spiny a druhů min, financí o postupu poličské berní správy stran předpisů dávky z majetku a přírůstku na majetku,
XX. posl. Bergmana, Maška, Petrovického, Votruby a druhů min. financí ve příčině zmírnění úroků z prodlení a daní přímých ve lhůtě vyměřené nezaplacených.
I./4009.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
ministru národní obrany
o jednání důstojnictva u čsl. pěš. pl. č. 9. v Mostě.
V sobotu dne 10. února t. r. postřelil se v sebevražedném úmyslu Ladislav Minařík, vojín čsl. pěš. pl. č. 9, pol. rota 7. v Mostě. Jmenovaný vojín, ač tiché povahy a snažil se vždy svědomitě plniti rozkazy svého představeného, kapitána Vojtěcha fanouška, byl tímto neustále pronásledován, trestán a byla mu soustavně odepírána patřičná dovolená. Tak byla jmenovanému vánoční dovolená a také později žádaná dovolená, odůvodněná těžkou nemocí matky (jíž byl jediným živitelem), odepřena.
Toto soustavné bezohledné jednání rozrušilo vojína Ladislava Minaříka tou měrou, že pokusil se o sebevraždu.
U téhož pěš. pl. č. 9, druhé polní roty, velitel kapitán Botický, byli nedávno tři vojíni zpolíčkováni, a jeden z nich prudce kopnut. Stalo se tak při cvičení. Při raportu na jejich stížnosti bylo jim řečeno, že stane se jim to ještě vícekráte a bylo jim pohroženo zavřením. Řada vojínů tohoto pluku žádala z uvedených příčin za přeložení.
Podepsaní táží se proto pana ministra národní obrany:
1. Jsou panu ministru tyto věci známy?
2. Co hodlá učiniti, aby mužstvo čsl. pěš. pl. č. 9 nebylo šikanováno a aby byla náprava zjednána?
V Praze dne 16. února 1923.
Blažek,
Rouček, Burian, Krejčí, Kunst, Darula, Haken, Toužil, Bubník, Houser, Tausik, Malá, Skalák, Teska, Kreibich, dr. Šmeral, Mikulíček, Kučera, Warmbrunn, J. Kříž, Koutný, Svetlik.
II./4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra Luschky a druhů
ministrům vnitra a pro věci zahraniční
o nevyjasněných pensijních poměrech býv. státních pensistů ze Slezska.
V části Slezska, přivtělené k republice Československé, bydlí trvale ještě z doby předpřevratové velké množství bývalých státních pensistů nebo vdov po nich, kteří, poněvadž poslední služební místo zaměstnance majícího nárok na odpočivný plat, bylo v polském Slezsku, jsou polskými státními občany, a proto zažádali o udělení československého státního občanství. Tyto žádosti jsou takřka vesměs zamítány, což má zároveň za následek ztrátu dosud vyplácených odpočivných platů a polský stát jich nepřevezme.
Vyživovací příspěvky, které po té opavské finanční ředitelství v jednotlivých Případech vyplácí jako zálohu ve výši asi 40% dosavadních odpočivných platů, nepostačují k uhrazení nejnutnějšího živobytí těchto pensistů, a nemohou také poskytnouti jistoty stran jejich trvání. Vedle toho většina pensistů postižených tímto opatřením musila své skromné úspory, které si kdy i nastřádali, převésti od vídeňské poštovní spořitelny na pražský poštovní šekový úřad a od té doby nemohou jimi ani volně nakládati, ani z nich nedostávají úroků. Také hotové vklady, které mají v městských spořitelnách v Těšíně, Skočově a Strumeni se staly rovněž skoro bezcennými.
Při různých přímluvách, při nichž tito bývali státní pensisti poukázali na svou bezmocnost a nouzi, bylo jim mnohdy dáno na jevo, že by sice československého státního občanství mohli dosíci, než musili by se před tím zříci požívání odpočivných platů.
Tyto vyhlídky zhoršily osud těchto býv. státních zaměstnanců tak, že to vzbuzuje všeobecnou soustrast a naléhavě vyžaduje, aby jejich právní postavení bylo vyjasněno, nebo aby vláda k nim měla dalekosáhlý zřetel.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra a pana ministra pro věci zahraniční:
1. Jsou-li ochotni dohodou s polskou vládou konečně upraviti odpočivné platy býv. státních zaměstnanců, takže by dostali v tom neb onom státě pravidelné odpočivné platy, na něž přeci za své služební doby platili pensijní příspěvky.
2. Při žádostech o státní občanství udělovati napříště státní občanství bez podmínky nějakého zřeknutí se pensijních platů?
V Praze dne 9. února 1923.
Dr. Luschka,
Bobek, Mark, Scharnagl, Röttel, Zierhut, Kaiser, dr. Petersilka, Böllmann, Wenzel, inž. Kallina, Patzel, inž. Jung, Füssy, Budig, dr. Kafka, dr. Spina, Kostka, Heller, Böhr, R. Fischer.
III./4009 (překlad).
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady
o dlouhodobých drobných pachtýřích na panství Železná Ruda.
Na přihlášky požadovacích práv dlouhodobých drobných pachtýřů podle zákona ze dne 17.
května 1919, č. 318 Sb. z. a n. bylo zavedeno na panství Železná Ruda řízení u okresního soudu v Nýrsku a když nároky dřevařů z tohoto panství, většinou při tom zúčastněných, všechny tři soudní instance uznaly, mohlo se na jaře 1921 přikročiti k soudním jednotlivým šetřením. Mezi tímto šetřením převzal panství pozemkový úřad a podle 3. novely k zákonu o drobných pachtýřích, která právě v té době začala účinkovati, dosáhl pozemkový úřad zastavení soudního řízení. Podle toho šlo tedy pozemkovému úřadu o to, aby rozděluje převzatou půdu uspokojil řádně přihlášené a zákonně odůvodněné nároky drobných pachtýřů, tedy zvláště požadovací práva dřevařů již zásadně uznaná, všemi třemi soudními stolicemi, přidělením půdy téže ceny. Ač již uplynula skoro 2 léta od té doby, nevíme o takovém přidělení ještě nic. Poněvadž při tom jde o osud a existenci sta dlouhodobých drobných pachtýřů, kterým se konečně má dostati jejich zákonně zaručených práv, tážeme se:
1. Ví ministerská rada o této věci?
2.Jest ministerská rada ochotna rozkázati Pozemkovému úřadu, aby co nejdříve uspokojil nároky dlouhodobých drobných pachtýřů na Panství Železná Ruda na přidělení půdy?
3.Jest ministerská rada ochotna zajistiti splnění závazku pozemkového úřadu k tomuto přiděleni půdy?
V Praze dne 9. února 1923.
Zierhut.
dr. Hanreich, J. Fischer, dr. W. Feierfeil, Röttel, J. Mayer, Schubert, Pittinger, Kaiser, Bobek, dr. Spina, dr. Luschka, Scharnagl, dr. Petersilka, Mark, Budig, Böhr, Windirsch, Schälzky, Böllmann, Heller.
IV./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců A. Pohla, Čermaka, Dietla a druhů
ministrovi veřejných prací
o postupu při posledním ustanovení cen uhlí,
Výnosem ministerstva veřejných prací uveřejněném v úředním listě Československé republiky ze dne 11. listopadu 1922 byly nově ustanoveny ceny uhlí s účinností ode dne 1. listopadu 1922.
Změna, která vyplývá z tohoto výnosu ministerstva veřejných prací, jest dvojí: předně byly změněny ceny a za druhé podle tohoto výnosu nejsou jím ustanovené ceny více úředními prodej nimi cenami, nýbrž cenami směrnými, jež nesmějí býti překročeny.
Podle §u 5 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. má ministr veřejných prací v dohodě s jinými zúčastněnými ministry vyslechna uhelnou radu ustanoviti a vyhlásiti nejvyšší prodejné Ceny uhlí. Při posledním ustanovení cen uhlí nebyla uhelná rada slyšena.
Podle §u 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n. mají revírní rady hornických dělníků spolupůsobiti oři určení cen a rozdělování uhlí. Podle bodu 6, §u 19 vládního nařízení ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z, a n. mají revírní úřady spolupůsobiti v mezích uhelné rady, nebo, rozhoduje-li o ustanovení cen uhlí a jeho distribuci jiný veřejný orgán, jest přizvati k spolupůsobení členy revírní rady.
Revírní rady v hornictví nebyly při posledním ustanovení cen přizvány k spolupůsobení ani v mezích uhelné rady ani jinak. Postup při novém ustanovení cen uhlí ode dne 1. listopadu 1922 jest tedy v přímém rozporu s §em 5 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. a s §em 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n.
Postupem při posledním ustanovení cen uhlí bylo uhelné radě odňato právo spolupůsobení a spolurozhodování, zvláště však bylo odňato revírním radám hornických dělníků, které jim podle platných zákonů přísluší.
Podepsaní se tedy táží pana ministra veřejných prací:
1. Čím odůvodňuje svá opatřeni při ustanovení cen uhlí, která odporují zákonu?
2. Co zamýšlí učiniti, aby zaručil právo spolupůsobení při ustanovení cen a rozdělování uhlí, uhelné radě zákonem určené, zvláště však zaručené revírním radám v hornictví?
3. Jest ochoten zrušiti výnos ze dne 11. Listopadu 1922, uveřejněný proti zákonitým ustanovením, a vyžádati si zákonem předepsaný posud,;k uhelné rady nebo revírních rad hornických dělníků?
V Praze dne 9. února 1923.
Pohl, Čermak, Dietl,
dr. Czech, Grünzner, Schweichhart, Hackenberg, Hoffmann, Hillebrand, Beutel, Uhl, Hirsch, Heeger, Roscher, Palme, Taub, Deutsch, Jokl, Häusler, Hausmann, R. Fischer.
V./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců A. Pohla, dra Czecha, Beutela a druhů
celé vládě
o vládním nařízení ze dne 22. prosince 1922, č. 376 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství.
Dovolávajíc se §u i a 7 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. uvolnila vláda výše zmíněným nařízením obchod s uhlím.
Tímto nařízením překročila vláda pravomoc; která jí náležela podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., a tím porušila platné zákony.
Základní zákonná ustanovení o uhelném hospodářství, zvláště §§ 3 a 4 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., jsou pravoplatná v celém svém obsahu. jelikož ona nebyla ani zrušena ani změněna. §§ 1 a 7 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o něž se opírá výše zmíněné vládní nařízeni, nedává vládě nikterak práva měniti nebo rušiti zákony o uhelném hospodářství, nýbrž obsažená v něm oprávnění ministerstva veřejných prací mohou býti vykonávána jen v mezích platných zákonů o uhelném hospodářství. Kdežto podle §u 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. veškeré uhlí jest pod státní závěrou a podle §u 4 téhož zákona tato závěra zaniká teprve dodávkou uhlí spotřebiteli, jemuž bylo řádně přidělen, ustanovuje § 2 nařízeni ze dne 22. listopadu 1922, v rozporu k ustanovením zákona o uhelném hospodářství, že se ťuhelný obchod ve vnitrozemí republiky Československé uvolňuje.Ť
Vláda však nejen že tímto nařízením porušila zákonná ustanovení zákona o uhelném hospodářství, ona jím zrušila zároveň také právo náležející revírním radám podle bodu 6 §u 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., spolupůsobiti při rozdělování uhlí.
Vláda si tedy vydáním nařízení ze dne 22. prosince 1922, č. 376 Sb. z. a n. přisvojila práva, která náleží jen zákonodárným sborům, překročila svou vládní moc a porušila platné zákony.
Podepsaní se tedy táží celé vlády:
1.Jest vláda ochotna ihned zrušiti nařízení odporující zákonům?
2.Jest ochotna neprodleně předložiti zákonodárným sborům návrh na změnu zákonů ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. a ze dne 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n.?
3. Jest ochotna pečovati, aby revírním radám bylo úplně zaručeno právo, náležející jim podle §u 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., spolupůsobiti při určení cen a rozdělování uhlí?
4. Co zamýšlí učiniti, aby napříště zabránila podobným nezákonným nařízením?
V Praze dne 9. února 1923.
Pohl, dr. Czech, Beutel,
Hoffmann, Heeger, Grünzner, Dietl, Uhl, R. Fischer, Schweichhart, Taub, Hillebrand, Hirsch, Hausmann, Hackenberg, Palme, Häusler, Čermak, Deutsch, Jokl, Roscher.
VI./4009 (překlad).
Interpelace
posl. Schweichharta, Čermaka, Beutela a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zrušení německé loďařské školy v Ústí nad Labem, Děčíně a Těchlovicím nad Labem.
Pro vzdělání mužstva potřebného k plavbě po Labi, jsou zřízeny v místech Ústí nad Labem, Děčíně a Těchlovicích lodařské školy. Dne 2. ledna 1923 bylo to 50 let, co loďařská škola v Děčíně byla založena. Ze tyto školy, na nichž se vyučovalo v zimě, plně splnily svůj úkol, nemůže nikdo popírati. Loďařské školy byly v poslední době vydržovány subvencemi interesentů (Elbeverein v Ústí nad Labem) a v rozpočtu jmenovaného spolku byly tyto subvence největší položkou. Minulého roku došla spolku Elbeverein úřední zpráva, že by stát tyto školy převzal, k čemuž byl dán tím spíše souhlas, když se od toho očekávalo vybudování škol, naprosto nehledě k finanční úlevě, která tím nastane. Než všechna nadějná očekávání do budoucnosti byla marná, neboť tyto školy budou zrušeny. Školy, které se tak skvěle osvědčovaly, mají po své činnosti, trvající několik desítek let, zmizeti.
Za to se zřizuje v Krásném Březně nad Labem, v místě většinou českém, nová škola s českým vyučovacím jazykem, pod správou českého řídícího učitele (která má dva žáky), takže němečtí lodníci nemají již žádné školy, kdežto v nové škole v Krásném Březně mají býti vychováváni dosud ještě neexistující češti lodníci.
Tento postup nutí k domněnce, že ministerstvu jde o úplné vytlačení německého lodního mužstva, které si i jeho předkové, již po mnoho generací vydělávali chléb na Labi.
Vzhledem k těmto věcem táží se podepsaní:
Jak ministerstvo věcně odůvodní zrušení tří jmenovaných loďařských škol?
Jest ministerstvo ochotno zřejmé bezpráví na německých lodnících opět napraviti a tyto školy v zájmu národního hospodářství nadále ponechati?
V Praze dne 8. února 1923.
Schweichhart, Čermak, Beutel,
Hackenberg, Pohl, Häusler, Hoffmann, Uhl, Hausmann, Hirsch, Grünzner, R. Fischer, dr. Czech, Taub, Hillebrand, Dietl, Jokl, Heeger, Roscher,
Deutsch, Palme.
VII./4009 (překlad).
Interpelace
poslance J. Mayera a druhů
ministrovi financí.
jak se postupuje při zabavování padělaných 50tikorunových státovek.
Pokladník chebského spořitelního a záloženského spolku v Chebu byl nedávno velice zvláštním a velíce nenáležitým způsobem poučen, že obíhají padělané 50tikorunové státovky. Když odevzdával jistou částku na chebské poště, zabavil úředník 50tikorunovou státovku a vydal si bankovnímu úřadu. Bankovní úředník potvrdil převzetí s poznámkou ťbez nároku na náhraduŤ. Hned po té se dostavil do úřední místnosti chebského spořitelního a záloženského spolku četník, zavedl s pokladníkem hrdelní výslech, při čemž si tento měl vzpomenouti, odkud tuto státovku dostal. Tento celý postup nám ukazuje, oč se zhoršily poměry v republice Československé proti poměrům ve starém Rakousku. Jestliže byly ohlášeny padělané bankovky, oznámila to rakouskouherská banka všem bankám a pokladnám oběžníkem, k němuž byl připojen podrobný popis neb vzor padělku. V té chvíli se mohla pozornost pokladních úředníků podstatně zostřiti a mohla se věnovati padělkům zvýšená pozornost a tím bylo možno chrániti pokladny před poškozením. Chování finančního úřadu v tomto státě podle výše vylíčeného postupu činí přímo dojem, že se chtějí zkonstruovati vinníci a ukazuje, jak málo vážně finanční úřady chápou své úkoly.
Podepsaní se táží:
I.Jest pan ministr financí ochoten ihned učiniti opatření, aby padělané 50tikorunové státovky, bude-li třeba, i veškeré 50tikorunové státovky byly vzaty z oběhu?
2. Jest pan ministr financí ochoten naříditi svým úředním místům, aby ukáží-li se padělky, vydala ihned vhodná poučení pokladním úředníkům jednotlivých peněžních ústavů?
3.Jest pan ministr financí ochoten postarati se, aby, obíhají-li padělky, nebylo zbytečně poškozováno obyvatelstvo nebo jeho peněžní ústavy, a jestliže již byly poškozeny, zamýšlí
4. postarati se, aby bankovní úřad ministerstva financí poškozené odškodnil?
V Praze dne 1. února 1923.
J. Mayer,
Heller, dr. Lodgman, Patzel, dr. Hanreich, inž. Jung, J. Fischer, Böllmann, Schuhert, Mark, Windirsch, Bobek, dr. Spina, dr. Kafka, dr. Luschka, Böhr, Schälzky, Simm, Scharnagl, Röttel, Budig.
VIII./4009 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra
o odtržení německých obcí od okresu Jabloneckého n. N. a o jejich připojení k okresní politické správě v Železném
brodě, jež se má zříditi.
Okresní správní komise v Železném Brodě navrhla vládě československé republiky, aby k železnobrodskému zastupitelskému okresu přičlenila tyto obce a části osad: pásti osad Svárov a Mezivodí s továrnami z okresu tanvaldského. Katastrální obec Klokočí z okresu turnovského pásu osad Pinčej, Číškovice, obec Hutí, část osady Jistebsko a obec Dalešice z politického okrem jabloneckého n. N.
Dále byl podán návrh, aby se v obci Železném Brodě zřídila okresní politická správa, k níž by se kromě uvedených obcí a částí osad přičlenily celé okresy tanvaldský a semilský.
Příslušné obecní úřady dostaly nyní od svých okresních politických správ oběžník, jímž se vyzývají, aby ve lhůtě tří týdnů projevily své mírněni k návrhu okresní správy železno-brodské, a aby k tomuto vyjádření připojily výpis ze zápisu o oné schůzi obecního zastupitelstva, která se zabývala stanoviskem k tomuto předmětu. Dále nutno současně oznámiti okrasním politickým správám majetkové poměry dotčených obcí podle stavu ze dne 31. prosince 1921.
Ze všeho vysvítá, že založení železnobrodské okresní politické správy má býti, jak naznačeno, mimořádně urychleno. K čemu směřuje tato činnost, jest každému zřejmé. Německé obce mají býti vyrvány ze. svazu, jenž se stal přirozeným, aby mohly býti připojeny k českému svazu obcí, k železnobrodské okresní politické správě, jež se má nově utvořiti. Není naléhavých důvodů organisačně-technických nebo docela hospodářských úvah; které by k tomu zavdávaly podnět, nýbrž jedině snaha, aby tyto německé obce spojením s českým politickým okresem vždy více a více byly zbavovány svého německého rázu. Dlouho již poukazujeme na toto těžké rušení veškerého veřejného života, které způsobuji podobné akce podporované z čistě českých národních důvodů. Zamýšlené opatření bude velice na překážku hospodářství, více než všechna ostatní opatření, na která se pomýšlí, totiž rozloučení jednotlivých částí osad s obcí a přidělení jich k jiným obcím, unci, které se dějí z týchž pohnutek jako větší krok, utvoření železnobrodské okresní politické správy, výše uvedeným způsobem. Musí se věděti jak všechny osady a části osad jabloneckého politického okresu, určené pro připojení k železnobrodské okresní politické správě, hospodářsky souvisí se středem jabloneckého sklářského průmyslu, s městem Jabloncem n. N., že se tedy také všechny politické věci vyřizují v tomto středu. Tvrdé zasáhnutí do této nikoli uměle vytvořené, nýbrž přirozené hospodářské jednotky, vytržením z ní obcí a přidělením jich k jinému, úplně novému útvaru, dlužno označiti za nemoudré. Jsme toho mínění, že odpovědní vládní činitelé nebudou trvale povolovati všem přáním jistých lidí, kteří vždy jen působí rozjitření, že naopak odpovědní činitelé budou pomýšleti, aby pro příště pro přesunu v uvedeném významu rozhodovaly hospodářské a organisačně-technické okolnosti.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
Jest ochoten uznati důvody interpelace, aby byla ponechána stará osvědčená oranisační jednotka jabloneckého politického okresu?
Jest ochoten zabrániti jejímu rozbití?
V Praze dne 9. února 1923.
Simm,
dr. Lehnert, Bobek, Böhr, dr. Hanreich, Zierhut, dr. Petersilka, Kostka, dr. Kafka, Palkovich, Füssy, Patzel, inž. Jung, Wenzel, Knirsch, Kaiser, dr. Radda, Böllmann, Heller, dr.Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, Szentiványi, dr. Lelley.
IX./4009 (překlad).
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady
o zřejmém bezpráví, páchaném na německém venkovském lidu při provádění
pozemkové reformy.
Ukazuje se stále více a více, že se pozemkové reformy místo, jak by to odpovídalo jejímu účelu a jejímu určení, aby se jí totiž užilo ve prospěch venkovského obyvatelstva, potřebujícího půdy, zneužívá ke spekulačním úmyslům, nemající s ní nic společného; že se totiž zabraná půda stala předmětem nestydaté lačnosti a hladovosti beztoho bohatých osob a korporací a hrozí, že jím bude i nadále a že se zabranou půdou se již obchoduje veřejně.
Při tom se zájmy venkovského lidu na přidělení půdy odsunují stranou tím, že se platné zákony o pozemkové reformě obcházejí a nedbá se jich a spekulující jednotlivci a korporace užívají státního pozemkového úřadu, aby nejkřiklavějším porušením práva nabyli ještě většího bohatství.
Musíme však také konstatovati, že státní pozemkový úřad neukázal, že by dovedl odporovati těmto nekalým machinacím, nýbrž že se ještě kryje svou státní mocí a státní správa není ochotna zakročiti proti tomuto protizákonnému postupu.
Zde na tomto místě se nebudeme zmiňovati o věcech, které se staly v oblasti obývané Čechy, poněvadž se to méně týká našeho německého venkovského lidu. Avšak věci, k nimž došlo v oblasti obývané Němci, musíme přibíti na pranýř jako těžké a zřejmé bezprávy spáchané na našem německém venkovském lidu.
První větší věc týká se velkostatku Fichtenbach v německé obci Volmavě na bavorských hranicích. Tam byla tato obec prostě oloupena o své zákonné právo na přidělení půdy z tohoto velkostatku tím, že státní pozemkový úřad schválil prodej tohoto statku z volné ruky české obci Domažlicům. Tento dosud nejkřiklavější případ jsme již oznámili panu předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady v interpelaci počátkem července 1922 a tázali jsme se, je-li pan předseda vlády ochoten dáti obci Volmavě dostiučinění a náhradu a chce-li vůbec naříditi státnímu pozemkovému úřadu, aby měl zření k obcím zvláště při přidělování lesů -- jejich vlastním obecním obvodu.
Pan předseda vlády, s politováním musíme při tom konstatovati, že jest to sám nynější předseda vlády pan Švehla, který se s české agrární strany dostal v čelo vlády, v odpovědi na tuto interpelaci nám oznámil, že vláda nenalézá žádného důvodu k nějakému opatření, poněvadž postup státního pozemkového úřadu vyhovuje zákonu o pozemkové reformě.
Proti tomu musíme panu předsedovi vlády vytknouti toto:
1. V seznamu objektů v dechách, které podle úředního listu státního pozemkového úřadu z června 1921 byly určeny v prvním pracovním období k převzetí státem ze zabraného velkostatku k provádění pozemkové reformy jest pod položkou 10. uveden: Balke Filip (pozůstalost) - Fichtenbach: celý velkostatek.
2. Státní pozemkový úřad oznámil obci Volmavě na její podání ze dne 7, srpna 1921, jímž tato obec žádala o přidělení dvora Fichtenbachu, přípisem za dne 11. srpna 1921, že o této žádosti může úředně jednati, až na tomto velkostatku bude provedeno přídělové řízení podle zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., což se podle rozvrhu přídělových prací stane v prvním období v létech 1921-1925.
V této určené době bude vydána vyhláška o přídělovém řízení, jehož se bude moci obec Volmava zúčastniti a řádně doložené nároky přivésti k platnosti.
Přídělové řízení provede komisař státního pozemkového úřadu na místě samém.
3. Obec Volmava, ves, nemá, jak nyní sám pan předseda vlády ví, žádného lesa; nemá také nijakého zemědělského pozemku. Město Domažlice vzdálené 3 hodiny odtud jest již majetníkem velkostatku* má dokonce již 1980 ha lesa. Pan předseda vlády zapomněl nám odpověděti, jak mohl schváliti postup státního pozemkového úřadu, jímž se bohaté město Domažlice ještě více obohatilo zřejmě na útraty nemajetné vesnice Volmavy. Jest to snad účelem pozemkové reformy v Československé republice?
4. Nejen obec Volmava, nýbrž i samo obyvatelstvo osady Fichtenbach, ležící v této obci a potřebující půdy, bylo nezákonným postupem státního pozemkového úřadu zbaveno práva na příděl půdy. Místní obyvatelé Fichtenbachu, vesměs zaměstnanci a dělníci velkostatku Fichtenbachu dostali po převzetí velkostatku městem Domažlicemi ihned výpověď, tím byli zbaveni přístřeší a práce, vyhnáni ze své domoviny, poněvadž mimo velkostatek není tam jiné půdy; státní pozemkový úřad se při schválení prodeje ani nepostaral, aby zajistil(existenci těchto zaměstnanců a dělníků, přes to, že to zákony o pozemkové reformě ukládají státnímu pozemkovému úřadu za povinnost a jest proto zřízeno ve státním pozemkovém úřadě tak zvané sociální oddělení. Tím se stala vysoce sociální reforma přímo neštěstím, zkázou a bídou pro usedlé místní dělnické obyvatelstvo.
5. Balkovi dědici již vyjednávali s obcí Volmavou o prodeji velkostatku Fichtenbach této obci. Avšak státní pozemkový úřad je přinutil, aby, bud prodali velkostatek Fichtenbach městu Domažlicím nebo jej rozdělili, čímž ovšem byli dědici donuceni k prodeji Domažlicím.
Pravděpodobně povzbuzeno nespravedlivým úspěchem města Domažlic, chce si nyní dokonce i české městské zastupitelstvo plzeňské Zajistiti takovou nespravedlivou kořist v území obývaném Němci a při tom město Domažlice ještě daleko překonati. Víme totiž, že plzeňské městské zastupitelstvo má v úmyslu koupiti fideikomis říšskoněmeckého knížete Trna-Taxise z Řezna Chotěšov za 20 milionů Kč. Toto panství leží skoro celé v území obývaném Němci, v soudním okrese stodském a dobřanském; zámek Chotěšov sám je v německé krajině, v blízkostí německého města Stoda, od Plzně jest však vzdálen 4 hodiny.
Královské město Plzeň má již ve vlastnictví 4140 ha půdy, z toho 3235 ha lesa. Panství Chotěšov má 7644 ha půdy, z toho 4116 ha lesa. Panství Chotěšov náleží mezi zabrané velkostatky. Město Plzeň se již asi u státního pozemkového úřadu o toto panství ucházelo a proto správa panství knížete Torna-Taxise v Řezně udala svrchu uvedenou kupní cenu. Smlouva dosud sjednána nebyla. Obec Plzeň projednává tuto věc nejprve v hospodářské komisi, v níž návrh na koupi byl přijat, aby byl podán městské radě a později obecnímu zastupitelstvu. K panství Chotěšovu náleží 25 dvorů, tedy zemědělský majetek ve velmi velikém rozsahu. Všechny tyto dvory jsou v území obývaném Němci.
Podle zákona o pozemkové reformě nárok na přidělení půdy mají především obyvatelé obcí, v nichž tyto dvory jsou a jest tam také nadbytek uchazečů o půdu, kteří skutečně půdy potřebují.
Podle pracovního programu státního pozemkového úřadu bylo toto celé panství pojato do seznamu objektů, které mají býti převzaty státem, aby na nich byla provedena pozemková reforma prvním pracovním období, tedy v létech 1921-1925. V těchto létech se tedy má zahájiti přidělování a má býti provedeno. Nedověděli jsme se však, že by státní pozemkový úřad učinil již k tomu nějaké opatření, ač toto pracovní období bylo již zkráceno a bylo prohlášeno, že pozemková reforma má býti nyní urychlena a vůbec skončena v r. 1924.
Město Plzeň pomýšlejíc tedy zřejmě na to, aby si týmž bezprávím jako město Domažlice, ale ještě ve větším rozsahu obejdouc účely pozemkové reformy, zajistilo mimořádně bohatou kořist a jak se zdá, státní pozemkový úřad jest již v tajném spojení s městem Plzní, poněvadž jinak by plzeňské městské zastupitelstvo nepřistoupilo na. takový záměr, kdyby již nemělo slibu státního pozemkového úřadu.
Podle postupu ve Fichtenbachu si jíž můžeme představiti bídu, jaká postihne.obyvatele německých obcí, v nichž má chotěšovské panství svých 25 dvorů.
Vůbec musíme konstatovati, že se v území obývaném Němci provádění pozemkové reformy protahuje na škodu obyvatelstva a jestliže již mělo býti zahájeno jako stran Fichtenbachu, dodatečně jest ještě oklikami s obejitím zákona mařeno. Tento postup, který vznikl ze zřejmého nepřátelství proti našemu německému národu, jest hanbou pro stát, který se tváří jako stát právní a jest také porušením menšinových práv, našemu národu, Jako národní menšině v tomto státě slavnostně přislíbených a Zaručených mezinárodními smlouvami.
Žalujeme na správní výbor státního pozemkového úřadu, stále ještě nezákonně trvající, že svolil k této nezákonnosti a žádáme, aby byl tento výbor odstraněn a aby byl nově zvolen voleným Národním shromážděním, aby konečně byla umožněna parlamentní kontrola státního pozemkového úřadu, jíž se státní pozemkový úřad dosud vymykal.
Tážeme se tedy pana ministerského předsedy jako předsedy vlády:
1. Chce se pan předseda vlády konečně postarati, aby státní pozemkový úřad dbal práv našeho německého národa?
2. Chce se pan předseda vlády postarati, aby se obci Volmavě dostalo zadostiučinění a náhrady a aby se jmenovitě také podle zákona zajistila existence zaměstnanců a dělníků velkostatku Fichtenbach?
3. Chce se pan ministerský předseda postarati, aby se provedení pozemkové reformy na chotěšovském panství nezmařilo machinacemi města Plzně ve spojení se státním pozemkovým úřadem?
4. Chce se pan předseda vlády konečně postarati, aby se vyhovělo zákonu, podle něhož se má nynější správní výbor státního pozemkového úřadu rozpustiti a Národním shromážděním se má zvoliti nový výbor?
V Praze dne 30. ledna 1923.
Zierhut,
Heller, ScharnaRl, J. Fischer, dr. Hanreich, Röttel, Böhr, Mark, Schälzky, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, dr. Luschka, dr. Spina, Kaiser, Böllmann, Schubert, Pittinger, J. Mayer, Kostka, Windirsch, Budig.