X./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučování.
Výsledkem reklamací dětí podle ťlex PerekŤ na Moravě, v kteréžto věcí bylo již podáno několik interpelací, avšak dosud není ně odpovědi, jest, že se reklamovaným dětem zakazuje docházeti do německé školy, že se pro ně prohlašuje za povinnou česká škola a že se přísně trestá jako zanedbání školy, když děti do české školy nedocházejí. Poněvadž reklamované dětí, které byly přihlášeny k německému národu, zpravidla nerozumějí českému vyučovacímu jazyku, vyučují se soukromě doma v německém jazyku, aby se jim vůbec umožnilo vyučování.
Proti tomuto domácímu soukromému vyučování zakročují české úřady; způsob tohoto zakročováni, jenž se opakuje v nesčíslných případech, budiž znázorněn na těchto dvou příkladech. Jde o dva případy v Moravské Chrastové v moravsko-třebovském školním okrese, v němž obzvláště bují tyto tresty. Reklamované německé děti byly vyučovány soukromě doma podle §u 23 ř. z. o ob. šk. Úřady upírají rodičům tato zákonitě zaručená práva. Úřady jednoduše neuznávají řádného ohlášení soukromého vyučování, ba v jednotlivých případech je nepovažují za pravoplatné, poněvadž je prý nepovolil školní úřad (český školní úřad).
a) Dělník František Dvorsky přiznával se odedávna k německému národu. Má 5 dětí: Františka (27. 3. 1908), Marii (19. 1. 1910), Bertu (6. 6. 1911), Julia (31. 3. 1913), Josefa (13. 11. 1914). Rozhodnutím ministerstva ze dne 28. února 1922, č. 10439 byly tyto děti vyloučeny z německé školy a to tak, že František a Marie byly prohlášeny za dechy a uloženo jim, aby docházely do české školy. Dětí Berte, Julius a Josef byly uznány za Němce a mohly docházeti do německé školy. Z 5 dětí jedné rodiny byly tedy dvě vyloučeny, tří nikoliv. František mezitím dosáhl 14. roku. Marie byla z německé školy vyloučena a jest vyučována soukromě.
b) Marie Svojanovská má 4 dětí: Josefa (18. 3. 1908), Marií (19. 9. 1909), Františka (7. 12. 1911), Annu (15. 7. 191?). Jejich otec padl ve válce. Jsou důkazy, že si se svojí ženou a se svými příbuznými dopisoval jen německy. Matka se při posledním soupisu lidu přihlásila k německé národnosti, nebyla však uznána. Tímtéž ministerským rozhodnutím, které bylo výše uvedeno, byli všechny 4 děti vyloučeny (Josef mezitím dosáhl 14. roku). Pro tyto 3 dětí bylo tedy ohlášeno soukromé vyučování.
Jde tedy v Moravské Chrastové úhrnem o 4 děti, které jsou soukromě vyučovány.
Obě strany dostávaly nejprve upomenuti, pak předvolání k českému místnímu školnímu výboru. Potom brněnský inspektorát pro menšinové školy začal trestati. (Dne 9. listopadu 1922, č. 4827.) Strany byly odsouzeny podle §u 26 zákona ze dne 24. ledna 1870 a podle §u 14 zákona ze dne 13. září 1922, č. 226 Sb. z. a n. Pokut strany nezaplatily.
Nyní však podle ministerského výnosu ze dne 11. října 1922, č. 22079 vykonávají trestní plnou moc předsedové okresních školních výborů. Obě strany byly obeslány a odsouzeny k pokutě po 100 Kč nebo k trestu vězení. Tento rozsudek nabyl stranám dodán písemně, nýbrž ohlášen jen místně. Strany podaly proti tomu podle platných předpisů odpor (dne 7. 1. 1923). Ačkoliv kterýsi poslanec dosáhl slibu, že jim. tresty budou odloženy, byly obě strany znovu.obeslány k obecnímu úřadu. Zde měly prohlásiti, zda chtějí zaplatiti pokutu nebo nastoupiti trest vězení. Svojanovská, chudičká vdova vypůjčila si tedy 100 K a v úzkostech zaplatila tuto částku.
Dvorsky se zdráhal. Na úřední rozkaz měl býti u něho dne 20. ledna 1923 vykonán zájem. Zájemní komise nenašla v bytě chudého dělníka nic, co by se dalo zabaviti. Pohrozilo se mu tedy, že bude odveden do vězení. Jakási osoba mu pak rovněž půjčila peníze.
Na tom nebylo dosti. Obě strany byly již znovu obeslány k českému místnímu školnímu výboru. Znovu se strany dovolávaly §u 23 ř. z. o ob. šk. a práva, že mohou dáti své dětí po svobodné volbě vyučovacího jazyka německy soukromě vyučovati. Nyní jim hrozí pokuta 1000 Kč nebo přiměřený trest vězení.
Skutečně byly strany již na den 31. ledna znovu obeslány k okresní politické správě.
Jest nejvyšší čas, aby se zakročilo proti tomuto ohromnému zneužívání úřední moct. Jednání úřadů jest skutečně úplně nezákonité. § 23 ř. z. o ob. šk. zaručuje rodičům právo, dáti dětí doma soukromě vyučovati. Tyto dětí jsou zproštěny povinnosti docházeti do veřejné školy. Není zákonitého předpisu, který by mohl někoho nutiti k docházce do veřejné školy. Aby rodiče byli potrestáni proto, že děti zanedbávají školu podle §u 14 zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. a podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. října 1922, č. 22079, není žádného důvodu; poněvadž ťzanedbání školyŤ může býti jen v oněch případech, kdy dětí jsou skutečně zapsány do nějaké školy anebo pro chování rodičů, příčící se zákonité školní povinnosti, do školy zapsány nebyly. Tyto děti však vůbec nebyly zapsány do české školy, mimo to jsou podle §u 23 ř. z. o ob. šk. zproštěny od docházky do této školy. Tím, že se jim uděluje domácí soukromé vyučování, vyhovuje se školní povinnosti. Není zde tedy naprosto žádného zanedbávání školy a tresty pro ně jsou nezákonité a jsou prostými přehmaty.
Tážeme se tedy pana ministra:
Ví pan ministr o těchto událostech, které vzbudily nesmírné pobouření německých rodiče na Moravě?
Jest pan ministr ochoten co nejdříve zameziti nezákonité rejdy úřadů na Moravě stran těchto trestů, uznati bez výhrady právo rodičů na reklamací soukromé vyučování podle §u 23 ř. z. o ob. šk. a vydati úřadům pokyny, že se tomuto vyučování v německém jazyce nesmí nijak překážeti?
Jest pan ministr ochoten konečně vydati závazné a jasné pokyny stran reklamací německých školních dítek na Moravě, které jsou příčinou všech výše uvedených nepřístojností, aby také zde ustaly přehmaty a libovolná rozhodování úřadů?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfell, Simm, dr. Kafka,
Mark, inž. Kallina, Schälzky, dr. Spina, Knirsch, Heller, dr. Hanreich, inž. Jung, Wenzel, dr. Radda, dr. Brunar, J. Mayer, J. Fischer, Kaiser, Matzner, Schubert, Böllmann.
XI./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců Hackenberga, Tauba, Häuslera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučování.
Výsledkem reklamací dětí podle ťlex PerekŤ na Moravě, v kteréžto věci bylo již podáno několik interpelací, avšak dosud není na ně odpovědi, jest, že se reklamovaným dětem zakazuje docházeti do německé školy, že se pro ně prohlašuje za povinnou česká škola a že se přísně trestá jako zanedbání školy, když děti do české školy nedocházeti. Poněvadž reklamované děti, které byly přihlášeny k německému národu, zpravidla nerozumějí českému vyučovacímu jazyku, vyučují se soukromě doma v německém jazyku, aby se jim vůbec umožnilo vyučování.
Proti tomuto domácímu soukromému vyučování zakročují české úřady; způsob tohoto zakročování, jenž se opakuje v nesčíslných případech, budiž znázorněn na těchto dvou příkladech. Jde o dva případy v Moravské Chrastové v moravsko-třebovském školním okrese, v němž obzvláště bují tyto tresty. Reklamované německé děti byly vyučovány soukromě doma podle §u 23 ř. z. o ob. šk. Úřady upírají rodičům tato zákonitě zaručená práva. Úřady jednoduše neuznávají řádného ohlášení soukromého vyučování, ba v jednotlivých případech je nepovažují za pravoplatné, poněvadž je prý nepovolil školní úřad (český školní úřad).
a) Dělník František Dvorsky přiznával se odedávna k německému národu. Má 5 dětí: Františka (27. 3. 1908), Marii (19. 1. 1910), Bertu (6. 6. 1911), Julia (31. 3. 1913), Josefa (13. 11. 1914). Rozhodnutím ministerstva ze dne 28. února 1922, č. 10439 byly tyto děti vyloučeny z německé školy a to tak, že František a Marie byly prohlášeny za dechy a uloženo jim, aby docházely do české školy. Děti Berte, Julius a Josef byly uznány za Němce a mohly docházeti do německé školy. Z 5 dětí jedné rodiny byly tedy dvě vyloučeny, tři nikoliv. František mezitím dosáhl 14. roku. Marie byla z německé školy vyloučena a jest vyučována soukromě.
b) Marie Svojanovská má 4 děti: Josefa (18. 3. 1908), Marii (19. 9. 1909), Františka (7. 12. 1911), Annu (15. 7. 1913). Jejich otec padl ve válce. Jsou důkazy, že si se svojí ženou a se svými příbuznými dopisoval jen německy. Matka se při posledním soupisu lidu přihlásila k německé národnost nebyla však uznána. Tímtéž ministerským rozhodnutím, které bylo výše uvedeno, byly všechny 4 děti vyloučeny (Josef mezitím dosáhl 14. roku). Pro tyto 3 děti bylo tedy ohlášeno soukromé vyučování.
Jde tedy v Moravské Chrastové úhrnem o 4 děti, které jsou soukromě vyučovány.
t)Obě strany dostávaly nejprve upomenuti, pak předvolání k českému místnímu školnímu výboru. Potom brněnský inspektorát pro menšinové školy začal trestati. (Dne 9. listopadu,1922, č. 4827.) Strany byly odsouzeny podle §u 26 zákona ze dne 24. ledna 1870 a podle §u 14 zákona ze dne 13. září 1922, č. 226 Sb. z. a n. Pokut strany nezaplatily.
Nyní však podle ministerského výnosu ze dne 11. října 1922, č. 22079 vykonávají trestní plnou moc předsedové okresních školních výborů. Obě strany byly obeslány a odsouzeny k pokutě po 100 Kč nebo k trestu vězení. Tento rozsudek nabyl stranám dodán písemně, nýbrž ohlášen jen ústně. Strany podaly proti tomu podle platných předpisů odpor (dne 7. 1. 1923). Ačkoliv kterýsi poslanec dosáhl slibu, že jim tresty budou odloženy, byly obě strany znovu obeslány k obecnímu úřadu. Zde měly prohlásiti, zda chtějí zaplatiti pokutu nebo nastoupiti trest vězení. Svojanovská, chudičká vdova vypůjčila si tedy 100 K a v úzkostech zaplatila tuto částku.
Dvorsky se zdráhal. Na úřední rozkaz měl býti u něho dne 20. ledna 1923 vykonán zájem. Zájemní komise nenašla v bytě chudého dělníka nic, co by se dalo zabaviti. Pohrozilo se mu tedy, že bude odveden do vězení. Jakási osoba mu pak rovněž půjčila peníze.
Na tom nebylo dosti. Obě strany byly již znovu obeslány k českému místnímu školnímu výboru. Znovu se strany dovolávaly §u 23 ř. z. o ob. šk. a práva, že mohou dáti své děti po svobodné volbě vyučovacího jazyka německy soukromě vyučovati. Nyní jim hrozí pokuta 1000 Kč nebo přiměřený trest vězení.
Skutečně byly strany jíž na den 31. ledna znovu obeslány k okresní politické správě.
Jest nejvyšší čas, aby se zakročilo proti tomuto ohromnému zneužívání úřední moci. Jednání úřadů jest skutečně úplně nezákonité. § 23 ř. z. o ob. šk. zaručuje rodičům právo, dáti děti doma soukromě vyučovati. Tyto děti jsou zproštěny povinnosti docházeti do veřejné školy. Není zákonitého předpisu, který by mohl někoho nutiti k docházce do veřejné školy. Aby rodiče byli potrestání proto, že ťděti zanedbávají školuŤ podle §u 14 zákona ze dne 13. července 1922, č. 25 Sb. z. a n. a podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. října 1922, č. 22079, není žádného důvodu, poněvadž ťzanedbání školyŤ může býti jen v oněch případech, kdy děti jsou skutečně zapsány do nějaké školy anebo pro chování rodičů, příčící se zákonité školní povinnosti, do školy zapsány nebyly. Tyto děti však vůbec nebyly zapsány do české školy, mimo to jsou podle §u 23 ř. z. o ob. šk. zproštěny od docházky do této školy. Tím, že se jim uděluje domácí soukromé vyučování, vyhovuje se školní povinnosti. Není zde tedy naprosto žádného zanedbávání školy a tresty pro ně jsou nezákonité a jsou prostými přehmaty.
Tážeme se tedy pana ministra:
Ví pan ministr o těchto událostech, které vzbudily nesmírné pobouření německých rodičů na Moravě?
Jest pan ministr ochoten co nejdříve zameziti nezákonité rejdy úřadů na Moravě stran těchto trestů, uznati bez výhrady právo rodičů na domácí soukromé vyučování podle §u 23 ř. z. 0 ob. šk. a vydati úřadům pokyny, že se tomuto vyučování v německém jazyce nesmí nijak překážeti?
Jest pan ministr ochoten konečně vydati závažné a jasné pokyny stran reklamací německých školních dítek na Moravě, které jsou příčinou všech výši uvedených nepřístojností, aby také zde ustaly přehmaty a libovolná rozhodování úřadů?
V Praze dne 14. února 1923.
Hackenherg, Taub, Häusler,
dr. Czech, Pohl, Hoffmann, dr. Haas, Palme, Hillebrand, Wittich, dr. Holitscher, R. Fischer, Heeger, Hausmann, Čermak, Dietl, Schuster, Beutel, Schweichhart, Roscher, Schäfer, Uhl.
XII./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců Hillebranda, Hoffmanna, Heegera a druhů
ministrovi financí a ministrovi školství a národní osvěty
o zákazu vdávati a přijímati německé vplatní listiny jakož i že se vydávají čistě české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.
Ministerstvo financí vydalo výnos; jímž se nařizuje, že berní úřady smějí napříště od školních správ přijímati jen české výplatní listiny. Presidium zemské školní rady to uložilo podřízeným úřadům výnosem ze dne 27. prosince 1922,č. 4796 ai 22. Od té doby jsou také správám škol zasílány jen české výplatní listiny. Podle dotazů u příslušných úřadů bylo ve státní tiskárně vydání německých nebo dvojjazyčných výplatních listin odvoláno. Výplatní listiny nejsou však nic jiného než potvrzení o příjmu platů učitelů, které školní správy společně zasílají pro všechny učitele příslušné školy příslušným úřadům. Školní správy a učitelé nemohou však býti nuceni, aby tyto stvrzenky psali českým jazykem, poněvadž podle §u 2 jazykového zákona jsou úřady v oněch územích, v nichž bydlí aspoň 2b% státních občanů jiného než československého jazyka povinny přijímati podání v jazyku těchto občanů. Zákaz vydávati a přijímati německé výplatní listiny a tedy nepřímý nátlak užívali českých listin, odporuje tedy §u 2 jazykového zákona, stejně však také §u 5 tohoto zákona, poněvadž jde o správní činnost školních správ odpovídající finančním předpisům; zákaz odporuje však také ustanovením mírové smlouvy vůbec, která přiznává všem státním občanům bez rozdílu jazyka stejná občanská a politická práva.
Další jazykový poklesek jest v tom, že tiskopisy vydávané státní tiskárnou v Praze k provedení zákona o platech úředníků ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., které mají učitelé vyplniti, vycházejí jen v českém jazyku. Poněvadž znalost českého úředního jazyka nenáleží k povinnostem učitelského stavu, převážná část německého učitelstva česky neumí a není tedy s to, aby tento rozsáhlý dotazník vyplnila. Poněvadž pro tato šetření jest stanovena lhůta na měsíc únor, jest tato věc zvláště naléhavé povahy.
Poněvadž zákaz vydávati a přijímati německé a dvoujazyčné výplatní listiny a poněvadž vydání čistě českých dotazníků jest nezákonnosti, táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí:
Vědí oba páni ministři o těchto věcech stran výplatních listin a dotazníků?
Jsou páni ministři ochotni ihned odstraniti nezákonnost zakládající se v zákazu vydávati a přijímati německé nebo dvoujazyčné výplatní listiny, vydaný rozkaz odvolati a naříditi, že se mají neprodlené opět začíti vydávati německé nebo dvoujazyčné výplatní listiny?
Jsou páni ministři ochotní ihned rozeslati pro německé učitele německé dotazníky k zákonu o úřednicích ze dne 20. prosince 1922?
V Praze dne 14. února 1923.
Hillebrand, Hoffmann, Heeger,
Pohl, Hausmann, dr. Czech, dr. Holitscher, R. Fischer, Schweichhart, Schäfer, Schuster, Palme, Uhl, Roscher, Čermak, Dietl, Wittich, Häusler, Beutel, Hackenberg, dr. Haas, Taub.
XIII./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfella, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi financí a ministrovi školství a národní osvěty
o zákazu vydávati a přijímati německé výplatní listiny jakož i že se vydávají čisté české dotazníky k zákonu o státních zaměstnancích ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.
Ministerstvo financí vydalo výnos, jímž se nařizuje, že berní úřady smějí napříště od školních správ přijímati jen české výplatní listiny. Presidium zemské školní rady to uložilo podřízeným úřadům výnosem ze dne 27, prosince 1922, č. 4796 ai 22. Od té doby jsou také správám škol zasílány jen české výplatní listiny. Podle dotazů u příslušných úřadů bylo ve státní tiskárně vydání německých nebo dvojjazyčných výplatních listin odvoláno. Výplatní listiny nejsou však nic jiného než potvrzení o příjmu platů učitelů, které školní správy společně zasílají pro všechny učitele příslušné školy příslušným úřadům. Školní správy a učitelé nemohou však býti nuceni, aby tyto stvrzenky psali českým jazykem, poněvadž podle §u 2 jazykového zákona jsou úřady v oněch územích, v nichž bydlí aspoň 20% státních občanů jiného než československého jazyka povinny přijímati podání v jazyku těchto občanů. Zákaz vydávati a přijímati německé výplatní listiny a tedy nepřímý nátlak užívati českých listin, odporuje tedy §u 2 jazykového zákona, stejně však také §u 5 tohoto zákona, poněvadž jde o správní činnost školních správ odpovídající finančním předpisům; zákaz odporuje však také ustanovením mírové smlouvy vůbec, která přiznává všem státním občanům bez rozdílu jazyka stejná občanská a politická práva.
Další jazykový poklesek jest v tom, že tiskopis vydávané státní tiskárnou v Praze k provedení zákona o platech úředníků ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., které mají učitelé vyplniti vycházejí jen v českém jazyku. Poněvadž znalost českého úředního jazyka nenáleží k povinnostem učitelského stavu; převážná část německého učitelstva česky neumí a není tedy s to, aby tento rozsáhlý dotazník vyplnila. Poněvadž pro tato šetření jest stanovena lhůta na měsíc únor, jest tato věc zvláště naléhavé povahy.
Poněvadž zákaz vydávati a přijímati německé a dvoujazyčné výplatní listiny a poněvadž vydání čistě českých dotazníků jest nezákonností, táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí:
Vědí oba páni ministři o těchto věcech stran výplatních listin a dotazníků?
Jsou páni ministři ochotni ihned odstraniti nezákonnost zakládající se v zákazu vydávati a přijímati německé nebo dvoujazyčné výplatní listiny, vydaný rozkaz odvolati a naříditi, že se mají neprodleně opět začíti vydávati německé nebo dvoujazyčné výplatní listiny?
Jsou páni ministři ochotní ihned rozeslati pro německé učitele německé dotazníky k zákonu o úřednících ze dne 20. prosince 1922?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Schollich, Pittinzer, dr. W. Feferfeil, Simm, dr. Kafka,
inž. Kallina. Mark, Wenzel, dr. Hanreich, dr. Spina, J. Fischer, J. Mayer, Heller, Knirsch, Schälzky. inž.Jung, Matzner, Kaiser, dr. Brunar, Schubert, Böllmann, dr. Radda.
XIV./4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů
ministrovi vnitra
o protizákonném jednáni místodržitelského koncipisty dra Stanislava Illeka od znojemské okresní politické správy.
Krajský výbor německé národní strany pro jižní Moravu ohlásil na den 15. října 1922 v Šanově a Bužicích všeobecně přístupné schůze, na nichž měli mluviti posl. dr.E. Radda a inž. Gustav Matschak na thema: ťProč potřebujeme národní pospolitosti?Ť
Na první schůzi v Šanově se dostavil místodržitelský koncipista dr. Stanislav Vlek od znojemské okresní politické správy s 8 četníky a 2 tajnými policisty. Posl. dr. Radda mluvil přes půl druhé hodiny o ohlášeném předmětu, avšak vládní zástupce mu ničeho nevytkl ani jej nepřerušil. Schůze se konala úplně klidně a bez vedlejších příhod.
Když se měla odpoledne začíti schůze v Bužicích, dostavil se tam uvedený vládní zástupce se svým průvodem a prohlásil, že schůzí zakazuje, poněvadž ohlášený předmět sleduje úmysly státu nepřátelské.
Nevěda tedy, který z obou ohlášených řečníků a jak bude mluviti, zakázal tuto schůzi, jakož i schůzi, která byla svolána na pozdější hodinu do jiné místnosti a omezena na zvané ho.,ty.
V písemném nálezu znojemské okresní politické správy byl zákaz božické schůze odůvodněn tím, že posl. dr. Radda ve své řeči v Šanově spáchal zločin podle §u 65 tr. z., poněvadž mluvil proti jednotě a trvání státu. Nepřihlížeje k tomu, že si znojemská okresní politická správa v tomto nálezu osobuje právo náležející jen příslušnému soudci, rozhodovati, zdali někdo spáchal zločin, jest zákaz schůze neslýchaný, poněvadž příliš horlivý vládní zástupce nemohl vůbec věděti, jak řečníci budou mluviti.
Chtěl zřejmě odůvodniti velkou četnickou asistenci a ukázati obyvatelstvu, že jest pánem. Jisté však spáchal hrubé porušeni svých povinností, jelikož klidné snesl, že přes jeho přítomnost posl. dr. Radda bez výtek a bez překážek porušil veřejný klid a pořádek zločinným způsobem.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Ví o tomto případu?
2. Schvaluje jej nebo
3. jest ochoten připomenouti místodržitelskému koncipistovi dru Stanislavu Illekovi jeho povinnosti, na které zapomněl a poučiti jej, že jeho postup nikterak nesouhlasí s ústavně zaručenými zásadami shromažďovací svobody?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Radda,
dr. Lehnert, dr. Schollich, Kraus, Matzner, Simm, Schälzky, Wenzel, inž. Jung, Patzel, dr. Petersilka, dr. W. Feiererfeil, J. Mayer. Böhr, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, dr. Lodgman, Mark, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Brunar.
XV./4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi pošt a telegrafů;
že nebyla vyřízena dohlédací stížnost advokáta dra Valtra Maresche
z Ústí nad Labem.
Dna 9. srpna 1921 podal dr. Valter Maresch v Ústí nad Labem dohlédací stížnost proti jazykové praxi poštovního šekového úřadu s návrhem, aby bylo uloženo poštovnímu šekovému úřadu
1. aby dodával listovní obálky s dvoujazyčným nápisem a
2. šeky s dvoujazyčným označením místa a 3. aby, vyřizuje věci v německém jazyku, označoval jak úřad, tak také všechna místní jména německým jazykem.
Tato dohlédací stížnost byla z nedopatření podána ministerstvu obchodu, které ji však dne 11. srpna 1921 (pod č. 34.838/21/II D 1009) postoupilo příslušnému ministerstvu pošt a telegrafů, aby ji vyřídilo.
Dr. Maresch domáhal se vyřízení oběma žádostmi ze dne 9. března a 15. září 1922. V poslední žádosti poukázal také na odst. 3 čl. 3 nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n., které bylo vydáno po žádosti a které uznává jeho stanovisko stran místních jmen.
Ačkoliv od této žádostí uplynulo půl druhého roku, nemůže strana dostati vyřízení.
Podepsaní se táží:
Proč nebyla žádost dra Waltra Maresche do dnešního dne vyřízena?
Zamýšlí pan ministr naříditi, aby strana bez prodlení dostala vyřízení, aby na každý způsob mohla tuto věc předložiti nejvyššímu správnímu soudu?
V Praze dne 7. února 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Lehnert, Patzel, Simm, Kraus, dr. Schollich. dr. Petersilka, dr. Radda, J. Mayer, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Böhr, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Mark, inž. Jung, Knirsch, Wenzel.
XVI./4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra Emericha Raddy a druhů
ministrovi pošt a telegrafů,
že se v Praze nedoručují poštovní zásilky.
Dne 7. prosince 1922 prohlásil pan ministr pošt v rozpočtovém výboru senátu, že není pravda, že poštovní úřady vylučují z dopravy dopisy, v jejichž adrese jsou jména pražských ulic přeložena, jestliže jen překlad jest vhodný.
Že se toto prohlášení pana ministra pošt neshoduje se skutečnými poměry, vysvítá z dopisnice lékárníka Františka Garnhafta v Mikulově, jež tam dne 26. října 1922 byla podána panu G. Schwarzwaldovi, výrobci gumového zboží v Praze, Revolutionsstrasse 5 a která byla vrácena s poznámkou:ť V Praze I. Revolutionsstrasse není.Ť
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Ví o praxi všech pražských poštovních úřadů, která odporuje jeho prohlášení?
2. Jest ochoten zameziti zřejmou nepřístojnost poštovních činitelů a pečovati o pravidelnou poštovní dopravu a nikoliv brzděnou nesmyslným sužováním?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Radda,
dr. Lodgman, Mark, Bobek, Simm, inž.Jung, dr. Medinger, Kraus, dr. Brunar, Patzel, Renzel, J. Mayer, Zierhut, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, Matzner,
Schälzky, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich.
XVII/4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi národní obrany
o jazykové zkoušce poddůstojníků z povolání.
Podle Věstníku ze dne 20. ledna 1923 byly ustaveny bezplatné jazykové kursy, které byly v r. 1922 zřízeny u každé divise a z nichž se dosud dva konaly, takže každému, kdo nebyl dosud k takovému kursu připuštěn, byla vzata možnost naučiti se služebnímu jazyku, nemůže-li se učiti v soukromých hodinách. Mimo to jest za těžko naučiti se českému jazyku těm, kdož jsou celý den zaměstnáni ve vojenské službě.
Podepsaní se táži pana ministra:
Jaká opatření zamýšlí učiniti, aby se oněm poddůstojníkům z povolání, kteří dosud nebyli přiděleni do jazykového kursu, umožnilo naučiti se českému jazyku?
V Praze dne 7. února 1923.
Dr. Lodgman,
Mark, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Brunar, inž. Jung, Simm, dr. Petersilka, dr. W. Feferfeil, Bobek, Schälzky, Böhr, Matzner, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Schollich, dr. Radda, Wenzel, Patzel, inž. Kallina, Kraus.
XVIII./4009 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů
celé vládě,
že se části tisku udělují informace.
V pondělí, dne 12. února odpoledne pozvali 3 páni ministři, jejichž jména známa, zástupce tisku koaličních stran, aby jim podali vysvětleni o zákoně na ochranu republiky. Když se rozhovor ukončil, byl jím odevzdán příslušný návrh zákona. Tento tisk (3996) byl v poslanecké sněmovně rozdán teprve v úterý dne 13. února a dověděli se o něm členové sněmovny.
Podepsaní jsou toho mínění, že to jest nekorektní jednání, jestliže členové vlády částí tisku podávají doslovné znění vládního návrhu dříve, než byl předložen poslanecké sněmovně.
Dovolujeme si tedy otázati se celé vlády:
1. Jak ospravedlní tento postup tří ministrů?
2. Čím vláda odůvodní, že tak snižuje poslaneckou sněmovnu, že skupině novinářů vydává Vládní návrh, místo aby jej dříve předložila poslanecké sněmovně?
3. Jest vláda ochotna omluviti se poslanecké sněmovně pro tento postup tří ministrů a pečovati, aby se podobné jednání více neopakovalo?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Czech, Čermak, Hillebrand,
Schuster, Heeger, Hausmann, Schäfer, Jokl, Pohl, Deutsch, Palme, Uhl, Taub, Beutel, Dietl, Hoffmann, Häusler, R. Fischer, Hackenberg, Roscher,
Schweichhart, Grünzner, dr. Haas,Hirsch.
XIX./4009 (překlad).
Interpelace
poslance dra Spiny a druhů
ministru financí
o postupu paličské berní správy stran předpisů dávky z majetku a přírůstku
na majetku.
Německých a českých venkovanů okresu poličského se zmocnilo, jako všech poplatných vrstev obyvatelstva tohoto vysoko ležícího, neúrodného a na výrobu chudého okresu veliké vzrušení pro postup tamější berní správy při předpisování dávky z majetku a přírůstku na majetku. Venkovský lid obou národností se nikterak netají. že spravedlivá dávka z majetku, která se shoduje se skutečným a nikoliv se smyšleným stavem majetku, jest odůvodněna. Předpisy však, které vydává poličská berní správa, nemají naprosto takového rázu samým zákonem odůvodněného. Naopak jsou tak kruté, že kdyby měly býti skutečně provedeny, četné zemědělské existence by se najisto zhroutily.
Nespravedlnost a krutost těchto předpisů vychází najevo, srovnají-li se předpisy v sousedních moravských a českých okresích. V poličském okrese byla na selská hospodářství stejné výměry a stejného majetkového stavu jako hospodářství v sousedních okresích, ležících níže a značně úrodnějších uložena dávka z majetku o více než 300% větší. Tak se dosáhlo dávek, jichž by obyvatelstvo nemohlo nikterak zaplatiti, i kdyby byly o 30% sníženy.
Dohnáni zoufalstvím, dostavili se němečtí a češti zemědělci z poličského okresu společně do ministerstva financí, předložili objemný stížnostní materiál a prosili o pomoc.
Poněvadž tyto nanejvýš nespravedlivé předpisy, pro skromný blahobyt národa nezadržitelně záhubné jsou vydávány soustavně, jak vysvítá z nepříznivých veřejných projevů jednotlivých předpisujících činitelů, táží se podepsaní pana ministra financí:
1. Jest ochoten, používaje stížnostního materiálu, který dodá zemědělské obyvatelstvo ministerstvu financí, dáti přezkoušeti Předpisy pro okres poličský a dáti je uvésti v souhlas s předpisy v sousedních okresích, při čemž dlužno spravedlivě přihlédnouti k nižší výkonností neproduktivního poličského okresu, který ve skutečnosti nepatří více do obilné oblasti?
2. Jest ochoten důrazně upozorniti úředníky ukládající daně na jejich úřední povinností?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Spina,
J. Fischer, Pittinger, Röttel, Schubert, Schälzky, dr. Petersilka, Böhr, Budig, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Bobek, J. Mayer, Windirsch, Kaiser, Kostka, dr. Hanreich, Heller, Böllmann, Mark, dr. Kafka, Scharnagl.