|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
4017.
Interpelace:
I. posl. Zeminové, dra Patejdla, Práška a spol. min. zemědělství v záležitosti germanisace správy státního velkostatku Konopiště,
II. posl. Hakena, Warmbrunna a soudr. min. školství a nár. osvěty a min, vnitra, že úřední nařízení znemožňují lidovýchovu,
III. posl. Hancku a spol. na min. školstva a nár. osvěty v záležitosti preloženia nitrianského škol. inšpektora Jozefa Ozábala,
IV. posl. Onderčo a spol. predsedovi vlády a ministrovi vnútra v záležitostí násilného prekážania verejného ľudového shromaždenia dňa 28. januára 1923 v Prešove,
V. posl. Tománeka a spol. na ministerského predsedu v záležitosti Jozefa Mrskoša,
VI. posl. Bubníka a soudr, min.spravedlnosti o konfiskací dělnické písně ťMilion pažíŤ,
VII. posl. dra Lodgmana a druhů min. spravedlnosti o zabavení německých časopisů,
VIII. posl. Harnagla a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťVolkszeitungŤ ve Varnsdorfu,
IX. posl. Windirsche a druhů min.spravedlnosti o zabavení časopisů ťReichenberger ZeitungŤ a ťDeutsche LandpostŤ,
X. posl. J. Mayera a druhů min. školství a nár. osvěty o dodáni české přihlášky německým učitelům,
XI. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W, Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o německém ústavu pro vzdělání učitelů v Opavě,
XII. posl. Jokla, Heegera, Hoffmanna a druhů min. školství a nár. osvěty o německém ústavu pro vzdělání učitelů v Opavě,
XIII.posl. Schäfera, Häuslera, Hackenberga a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušeni zimní expositury v Rydrovicích, okrese Lanškrounském,
XIV.posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma,dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení zimní expositury v Rydrovicích, okrese lanškrounském,
XV.posl. dra Schollicha, Pittingera,dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o změně jazykového styku ve školních úřadech,
XVI. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů min. školství a nár. osvěty o změně jazykového styku ve školních úřadech,
XVII. posl. Floriána Tománeka a spol. min. spravedlnosti v záležitosti habania Slov. Ľudových Novín,
XVIII.posl. inž. Kalliny a druhů.min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťBrüxer VolkszeitungŤ,
XIX. posl. Schweichharta, Čermaka, Beutela a druhů min. veřejných prací o poměrech v labské plavbě,
XX. posl. Toužila a soudr. celé vládě republiky Československé o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.
I./4017.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, dra J. Patejdla, F. Práška a spol.
ministru zemědělství
v záležitosti germanisace správy státního velkostatku Konopiště.
Po dlouhá léta, pane ministře, v blízkosti hlavního města Prahy, v ryze českém kraji benešovském vládl tvrdý, bigotní Ferd. Este na Konopišti. Že tento pyšný představitel Habsburků své okolí germanisoval, nikdo se nedivil. Bylo to v povaze a krvi tohoto rodu. Celý kraj benešovský těžce trpěl pod vládou Esteho, hospodářsky, politicky i kulturně. Proto státní převrat, zrození republiky a konečně na náš nátlak i sestátnění velkostatku Konopiště uvítáno bylo na celém benešovském kraji s ohromnou radostí a nadějemi.
Tyto naděje sdílel celý národ! Dlouho se slibovalo se strany vlády, zejména ministerstva zemědělství; že z Konopiště utvořeno bude veliké, všeobecně přípustné národní museum a park. Navždy že zachovají se památné síně, ve kterých za květu pověstných konopištských růží smlouval Vilém Hohenzolerský s Ferd. Estem světovou válku a strašné přepadnutí Srbska. Že zachovají se památné síně, ve kterých sjednávána byla po převratě spojenecká smlouva naší republiky s bratrskou Jugoslavií. Ale ani město Benešov ani celý kraj, ani nikdo z poslanců nemá jistotu, jak historický hrad i panství Konopiště, proslulé jíž z válek husitských, budou trvale národu zabezpečeny. Hohenbergům se z Konopiště nechtělo a i po jejich odchodu zůstala tam mnohá lokajská, monarchistická duše a intrikuje proti republice a československému režimu. Tyto nenávistné německo monarchistické intriky byly nedávno, vydatně posíleny dosazením kovaného Němce Fr. Reitmaiera za správce na Konopiště. Ten sloužíval již Estemu jako zahradník a ředitelství státních statků, ač máme československých vzdělaných hospodářských úředníků nadbytek, muselo dosaditi jako provokaci tohoto Germána na historické Konopiště.
Strašné bylo také hospodaření pověstného Kučery, nyní milionáře. Litujeme, že přes dva roky leží u soudu zaprášená akta, ve kterých svědci mluví o plných povozech a koních odvezených z Konopiště za hluboké tmy. Z vyššího nátlaku tyto soudní spory se nevyřizují.
Po dosazení německého správce na Konopiště dochází i na další dvory konopištské. Ze dvora Mariánovice má býtí odstraněn tyto dny správce Gustav Hartman, výborný Čech, znamenitý odborník, jemuž celý kraj,město Benešov, okresní správní komise i poctiví zaměstnanci na dvoře vydávají nejlepší vysvědčení, Jedině hrstka svedených komunistů, protože nechtěl trpěti jejich sabotáže, ráda by se Hartmana zbavila. A přáni komunistů se ku podivu dobře shodlo s přáním pana centrálního ředitele státních statků Arha.
Pan ředitel Arh je kovaný Němec a má příbuzného, Němce ještě příkřejšího kterého by rád usadil poblíže sebe. Proto musí český správce Hartman z Mariánovic a na jeho místo dosaditi se má příbuzný pana ředitele Anha, zeť pana Goldgmanna, druhého to německého sloupu v ředitelství stát. statků.
Občan Fuchs byl doposud správcem v Zákupech. Obviňujeme veřejně občana Fuchse, že surově pronásledoval v Zákupech české zaměstnance, že stavěl se proti zřízení české obecné státní školy tamtéž, a když přes jeho odpor byla zřízena, propouštěl otce a matky českých dětí z práce, až se mu podařilo způsobiti tím její uzavření. Za ministra Staňka byl proto přeložen, ale nyní se má Fuchsovi dostati odměny umístěním na Benešovsku.
Na Konopiště dosazen Němec Reitmaier, na Mariánovic Fuchs. Český lid v celém kraji nemůže tyto věcí pochopiti a říká si, že zbytky rakušáctví dostávají pevnou oporu v německých správcích cílevědomě, aby Konopiště nemohlo býti nikdy opravdově naše.
Známe Váš pevný národní charakter,pane ministře, a jistě byl jste o těchto poměrech panem Arhem nesprávně informován. Obracíme proto Vaši pozornost na tuto podivnou činnost ředitelství státních statků a věříme, jako jste rozehnal pověstné XV. oddělení, že také položíte pevnou ruku na správu Konopiště a zjednáte tam pořádek.
Činíme na Vás tyto dotazy:
1. Jste ochoten na historické konopiště dosaditi československého správce a přeložiti Němce Reitmaiera na jiné, národnostně méně významné místa?
2. Nedovolíte, aby dobrý český správce Hartman, lidem všebecně oblíbený, byl z Mariánovíc odstraněn?
3. Zakážete ředitelství, státních statků, aby dítě protekce, Němec Fuchs byl dosazen jako správce na Mariánovice?
4.Jste ochoten germanisujíciho a protekcionářského centrálního řiditele Arha pokárati za tyto přehmaty, vyšetřiti jeho činnost a dáti vrchní správě státních statků do rukou řádného, vzdělaného republikánského ředitele?
Čekáme nejen Vaší odpověď, ale také Vaše rychlé zakročení, aby Mariánovice nedostaly se do. rukou německého správce. Nepřipusťte, pane ministře,aby na krásném národu drahém a navždy památném Konopišti usadila se celá kohorta rakušáckých, němčících a monarchismem nasáklých byrokratů.
V Praze dne 23. února 1923.
Zeminová,dr. Patejdl, Prášek,
Sladký, Draxl, Netolický, Pelikán, Špatný, dr. Uhlíř, Dr. Vrbenský, Langr, Landová-Štychová, David, Buříval, Sajdl, Hrušovský, dr. Bartošek, Slavíček, Pechmanová, Laube, Trnobranský.
II./4017.
Interpelace
poslanců Josefa Hakena, Warmbrunna a soudruhů ministru školství a národní osvěty a ministru vnitra,
že úřední nařízeni znemožňují lidovýchovu.
Místní osvětové sbory a ochotnické divadelní spolky konali lidovýchovnou činnost divadelními představeními nejen ve svých sídlech, ale i v okolí tam, kde divadelního sdružení nebylo a nebo kde bylo třeba předvésti vzorná představení k výchově místních ochotníků. Tato činnost ochotnických divadelních spolků byla známa a provozována po desetiletí v rakouské monarchii bez překážek. Teprve demokracie Československé republiky prostřednictvím své byrokracie měla odvahu tomuto oboru lidovýchovy překážeti. Dne 22. května 1922 (č. 16.637) vydala zemská politická správa presidiální výnos, jímž se zájezdy ochotníků zakazují. Tímto zákazem přepjaté československé byrokracie okradeny jsou spousty venkovského lidu, zejména, v drobných dědinách, o jakoukoli výchovu dra matickým uměním.
Ptáme se pánů ministrů krátce a jasně;
Jste ochotni ihned rozkázati, aby nesmyslný a lidovýchově škodlivý výnos přepjatých byrokratů zemské politické správy byl okamžitě odvolán?
V Praze dne 22. února 1923.
Haken, Warmbrunn,
Merta, dr. Šmeral, Houser, Mikulíček, Rouček, J. Kříž, Darula, Kučera, Burian, Krejčí, Tausik, Bubník, Koutný, Teska, Blažek, Toužil, Kreibich, Malá, Skalák, Kunst, Svetlík,
III./4017.
Interpellácia
posl. Antona Hancku a spoločníkov na ministra školstva a národnej osvety
v záležitostí preloženia nitrianského škol. inšpektora Jozefa Ozábala,
Jozef Ozábal nitriansky škol. inšpektor preložený bol výnosom ref. min. škol. a nár. osvety v Bratislave zo dňa 19. dec. 1922, č. 67.568/I-A ai 1922 z Nitry do Zlatých Moraviec. Za príčinu preloženia zo strany ref. min. škol. udávajú sa vo výnose služobné dôvody. Oproti tomu fakt je, že preloženie Jozefa Ozábala nestalo sa zo služobných dôvodov, lež preloženie toto má docela iné úzadie a strannícke príčiny. Vec je následovná:
Od mes. novembra 1920 mal Jozef Ozábal za poradcu exponovaného riaditeľa nitrianskej št. mest. školy Františka Houru, ktorý vo svojom úradovaní dopustil - sa netaktností, ba dokonca protizákonných a trestných činov, ktoré konštatoval o ňom v súvise trestnej záležitosti, ktorú on sám zaviedol proti dr. Jozefovi Tisovi, nitriansky sedriálny súd rozsudkom zo dňa 27. januára 1923. Rozsudok ten znie: ťŽalobník František Houra je mravne diskvalifikovaný spáchaním pokusu klamstva, čo nesie za sebou ztratu úradu.Ť
Jozef Ozábal škol. inšpektor dozvediac sa o činoch Františka Houru spáchaných v inšp. úrade ešte v mesiaci júni 1921, všetko toto hneď oznámil nadriadenému- úradu, školskému referátu. Pán vládny referent Štefánek za onoho času i ochotný bol zjednať nápravu, p. Folprecht správca referátu, ale postavil sa na stranu Hourovu a všemožným spôsobom usiloval sa Houru udržať, prečo stále zakrýval jeho viny. Vyšetrovania, ktoré maly svetla vniesť do záležitosti Hourovej, boly strannícky vedené a namierené nie proti páchateľovi, ale proti Ozábalovi, ktorý konajúc svoju úradnú povinnosť, nechcel v úrade trpieť nesprávnosti. Školský referát p. Houru, vediac o jeho kúskoch, vymenoval za škol. inšpektora v Lučenci, - proti Jozefovi Ozábalovi nariadil disc. vyšetrovanie, obviniac ho, že nemôže sa snášať s poradcom Hourom, že je s ním v stálom rozpore, čím zavinil úpadok školstva v svojom okrese a podkopal autoritu škol. vrchností.
Vyšetrovanie nariadené proti Jozefovi Ozábalovi pred 5 mesiacmi dodnes ani len sa nezapočalo, čo je najlepším dôkazom, že obvinenie- keby aj hore spomenutého súdobého rozsudku nebolo - je bezzákladné. Nie je neznášanlivosťou, keď prednosta úradu koná voči podriadeným svoje služobné právo a keď nesprávnosti, ktoré sa medzi časom i pred súdom dokázaly, nechce trpeť v úrade. A tým nielen že nepodkopáva autoritu úradov, ba ju práve chráni. Druhé obvinenie, úpadok školstva je len zámienka, ktorú ref.min. školstva nijako nedokáže. Nie je pravda, žeby Jozef Ozábal na inšpekcie nechodil. Všetky obvinenia sú číročisté vymyslenina.
Súdnym výrokom nitrianskej sedrie je dokázané, že nie inšpektor Ozábal podkopával autoritu úradov školských, lež podkopal ju škol. referát, ktorý Hourove hriechy vedomky zakrýval. Autoritu škol. referátu podkopaly ešte iné veci, ktoré síce nepatria sem. Bola to disc. záležitosť troch nitrianských učiteľov, ktorá sa skončila s úplným fiaskom škol. referátu.
Preloženie Jozefa Ozábala má za úzadie i jednu učiteľskú schôdzku, ktorú neprajníci a nepriatelia učiteľského spolku ZUS-u použili jako zbraň proti inšpektorovi Ozábalovi, bár sa voči učiteľom celkom korektne choval. Iní škol. inšpektori popáchali dokázané stranníckosti a tým sa to vôbec nevytýkalo, a proti Ozábalovi ako sa dozvedáme, strojí sa v tejto veci interpelácia. Dobre. Nech nariadi p. minister vyšetrovanie, aby sa nevinnosť Ozábalova dokázala, ale aj proti druhým inšpektorom, aby sa ich vina dokázala.
Referát min. školstva netrúfajúc si výsledku od vyšetrovania proti Ozábalovi, štatariálnym spôsobom behom troch dňov ho prekladá do Zlatých Moraviec. Jozef Ozábal odvolávajúc sa na ťažkosti zimného presťahovania, na neblahé pomery bytové, hlavne ale na početnú svoju rodinu, má totiž 10 slovom desať drobných, nezaopatrených detí, z ktorých sedem ich v mieste chodí do rôznych škôl, darmo žiadal odvolanie svojho preloženia. Dostal 13. januára novú výnosu, okamžite bude suspendovaný. Zanechajúc rodinu v Nitre, museli sa podrobiť.
Jozef Ozábal ihneď po prevrate, začiatkom roku 1919 menovaný bol za škol. inšpektora v Nitre proti svojej vôli. Zanechal najlepšiu kant. učiteľskú stanicu od Uh. Skalice po Bratislavu. Pracoval v Nitrianskom okrese na úmor. A teraz má byť s jeho veľkou rodinou len z pomsty niektorých pp. v školskom referáte preháňaný?
Pýtame sa p. min. školstva a národnej osvety:
1. Či má vedomie o rozsudku terajšieho škol. inšp. v Lučenci, bývalého inšp. poradcu v Nitre Františka Houru?
2. Či má vedomie o rozsudku nitrianskej sedrie, ktorý bol nad Hourom vynesený?
3. Či má vedomie o tom, že ref. min. školstva jeho prečiny zakrýval, zastával a nekonal voči nemu svoju úradnú povinnosť, ba takého človeka ešte za slovenského, škol. inšpektora vymenoval?
4. Či má p. minister vedomie o tom, že Ozábalove preloženie stalo sa výlučne následkom toho sporu v ktorom Ozábal choval sa úplne korrektne a predsa je trestaný, preložením na miesto nevýhodnejšie ba hmotne ohrozujúce?
5. Či je hotový p. minister zaviesť vyšetrovanie proti vinníkom a inšpektora Ozábala rehabilitovať a proti nespravodlivému preháňaniu obrániť?
Praha, 3. februára 1923.
Hancko,
Najman, dr. Labay, Tomík, Hlinka, Vávra, Horák, Böhr, Bobok, dr. Kubíček, Anděl, Pastyřík, Mlčoch, dr. Buday, dr. Gažík, Tománek, Onderčo, inž. Kallina, dr. Schollich, Matzner, Schälzky, dr. Juriga.
IV./4017.
Interpellácia
posl. Štefana Onderčo a spoločníkov
predsedovi vlády a ministrovi vnútra v záležitosti násilného prekážania verejného ľudového shromaždenia dňa 28. janu-
ára 1923 v Prešove.
Slovenská ľudová strana na deň 28. januára 1923 do Prešova verejné ľudové shromaždenie oznámila, na ktoré sa prívrženci spomenutej strany v počte asi 3000 osôb dostavili. Shromaždenie o 11-tej hodine pred poludním malo sa započať a už o 9-tej hodine ráno galeria nad rečníckou tribunou prívržencami strany socialistickej a agrárnej, ďalej exportovaným českým úradníctvom a českými profesormi bola zaujatá.
Zvláštne je, že na uzavretú galeriu protivníci bez vedomia a dovolenia poriadateľstva shromaždenia a dozorcu miestnosti sa dostavili a prístup na galériu uzavretím dvier prekazili. Už táto okolnosť vopred ukazovala zlý úmysel na shromaždenie sa dostavivších protivníkov.
Pred započatím shromaždenia títo na galeriu sa schovavší protivníci rozličnými poznámkami a rozhadzovaním ľudovú stranu a jednotlivých jej činiteľov potupujúcich letákov provokovali spokojne sa shromaždzujúcich ľudákov. Práve preto už pred započatím shromaždenia riaditelia tejže schôdzky úradne a dôrazne vyzvali tam prítomných protivníkov, aby ľudových rečníkov pokojne vypočuli a jestli žiadajú svoje poznámky učiniť, - to z rečníckej tribuny s ochotným povolením predsedníctva schôdzky vykonali. Už aj toto loyálne osvedčenie sa predsedníctva schôdzky od protivných stránok hlukom, krikom a hvízdaním bolo prijaté.
Sotva začal posl. Hlinka svoju reč, násilnícke prekážanie shromaždenia hlukom, krikom a hvízdaním sa stupňovalo.
Po márnych pokusoch utíšenia protivného tábora, policajný inšpektor Brunner prosil prerušiť pojednávanie shromaždenia na 10 minút čomu predsedníctvo schôdzky s ochotou vyhovelo.
Medzi týmto časom protivníci z galerie zmizli, v miestnosti odzvala hymna: ťHej SlováciŤ a účastníci k pokojnému pokračovaniu sa chystali. Toto policajný inšpektor nedovolil, ale shromaždenie rozpustil.
Zákon zo dňa 12. augusta r. 1921, č. 309 Sb. z. a nar. v § 4, výslovne toto hovorí: ťKto úmyselne sám, alebo v spojní s inými zmarí, alebo zruší shromaždenie zákonne zvolané... neposluchnutí formálnych nariadení, vzťahujúcich sa na priebeh shromaždeniaŤ - so strany poriadateľov shromaždenia vydaných - ťbude potrestaný pre prestupok väzením od 1 týždňa do 3 mesiacov.Ť
Dolupodpísaní pýtajú sa :po 1. či p. min. predseda a minister vnútra sú ochotní získať platnosť tomuto zákonu, ktorý v uvedenom páde bol zrejme narušený? po 2. či patrične vrchnosti zistili vinníkov, ktorí pokojný priebeh shromaždenia znemožnili? - Jestli nie po 3. či je vláda ochotná nariadiť v tomto ohľade prísne vyšetrovanie a potrestanie vinníkov?
V Prahe, 16. februára 1923.
Onderčo,
Dr. Juriga, Hlinka, dr. Kubiš, Tománek, Bobok, Hancko, dr. Gažík, Tomik, dr. Buday, dr. Labay, Böhr, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, Schälzky, Najman, Mlčoch, Pastyřík, Vávra, Anděl, Horák.
V/4017.
Interpellácia
poslanca Tománeka a spoločníkov na pána ministerského predsedu v záležitosti Jozefa Mrskoša.
Jozef Mrskoš, z povolania zahradník, 15. júla, 1920 bol čsl. vojenským divizným súdom v Bratislave pre zločin krádeže na jeden rok žalára podmienečne odsúdený, teraz ale je v Tvrdošine štátnym úradníkom v bernom úrade.
Nie je to ojedinelý prípad, že čsl. vláda vymenuje za štátnych úradníkov takých ľudí, ktorí boli pre diffamujúce zločiny potrestaní. Po prípadoch Hasmanna a Mančala náhodou prišli zase na jeden nový pád, ktorý strašne karakterizuje už viac ako balkanské pomery u nás.
Také pokračovanie vlády, že odstrkuje riadne kvalifikovaných statočných Slovákov, pozbavuje ich chleba a zaplňuje ich miesta s takýmito obškurnými existenciami, ktorí majú len tú jedinú kvalifikáciu a zásluhu, že sa kryjú za český pôvod: budí tú najväčšiu rozhorčenosť v Slovenskom ľude, ničí autoritu a dôveru voči úradom, podkopáva mravný a právny základ štátneho života a škvrní česť nášho štátu pred cudzozemskom.
S tou najväčšou rozhorčenosťou pýtame sa pána ministerského predsedu, či je ochotný doplniť návrh zákona na ochranu republiky s takým paragrafom, ktorý bude republiku chrániť keď najnebezpečnejšími útokmi na mravnú intergritu republiky namierenými.
Praha 20. februára 1923.
Tománek,
inž. Kallina, Matzner, dr. Schollich, Schälzky, Mark, Mlčoch, Hancko, dr. Gažík, Tomik, dr. Juriga, Najman, Schubert, Horák, dr. Kubiš, dr. Labay, Onderčo, dr. Buday, Bobok, Böhr, Anděl, Hlinka.
VI/4017.
Interpelace
poslance Josefa Bubníka a soudruhů ministru spravedlnosti
o konfiskaci dělnické písně ťMilion pažíŤ.
V prvním čísle ťEdice proletářských písníŤ, vydávané Federací DTJ, v Praze, otištěna byla, mimo jiné také stará známá dělnická píseň ťMilion pažíŤ v následujícím znění:
Milion paží v tmách se vzpjalo, červený kohout v střechy vlít, oč tisíce let nás okrádalo, to my si jdeme nazpět vzít! Na cestu snít, krvavé nebe, kdo trpíš, k nám se dej, hahoj,
ohřát pojil se koho zebe, svět hoří v tmách, nuž v boj, nuž v boj! Hoj, druzi v kraji, v městě, svou bídu v plamen
vneste, čím kdos byl rab, všechno spal!
pryč s otroctvím a tyranií, pryč s kapitálem, buržoasií, [:nuž v boj se dejme v ráz za Sovdepii!
Až všechna kola stanou v děse, proletář v ulici se zjev! Teď v stroje pán ať zapřáhne se, jenž Tobě pil
tak dlouho krev a práce stůj, stůj po tu dobu až s rukou spadnou řetězy! Je revoluce na pochodu a revoluce zvítězí!
Hoj, druzi v kraji, v městě, svou bídu v plamen vneste! čin kdos byl rab, všechno spal!
pryč s otroctvím a tyranii, pryč s kapitálem, buržoasií [: nuž v boj se dejme v ráz za Sovdepii :]
Nechceme bohů, ani králů, nechceme pouta států znát.
My chceme dáti v slunka žáru volnosti, právu na vždy vzplát A třeba lid až dosud dřímal, však tambor náš ho probudí! Hle -- povstalec již rudý prapor třímá a jeho píseň hrdě zní:
Hoj, druzi, kamarádi, přes hranice a řády, ruce si podejme v ráz!
My zničili jsme tyranii, my zničíme i buržoasii [: nuž v boj se dejme v ráz za Sovdepii! :]
Tento text zabaven byl dne 9. února t. r. z důvodů nám zcela neznámých, neboť píseň tato bez závady prošla censurou již r. 1905 ve sborníku dělnických písní, po druhé otištěna byla v censurované příručce FDTJ, ťProsinec 1920Ť. Mimo to je po dlouhou řadu let zpívána nezávadně na shromážděních a průvodech všeho druhu. Tisíce našich příslušníků zná již z paměti a i bezpočtukráte otisknuta byla v krajinských časopisech.
Z těchto důvodů tážeme se pana ministra;
1. Je mu známa konfiskace písně, rakouskou censurou mnohokráte propuštěné?
2. Kterak míní pan ministr napraviti tuto censorskou bezhlavost a co učiní, aby na dále podobné případy se neopakovaly?
V Praze dne 19. února 1923.
Bubník,
Haken, Danila, Tausik, Kunst, Warmbrunn, Svetlik, Skalák, Merta, Kučera, Nagy, Toužil, dr. Šmeral, Kreibich, Koutný, Houser, Teska, Burian, Mikulíček, Krejčí, Blažek.
VII/4017 (překlad),
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druh ministru spravedlnosti
o zabavení některých časopisů.
Číslo 295 německého časopisu ťBohemiaŤ bylo zabaveno pro tento článek:
Ochranný fond pro politicky pronásledované.Ť
Poslanci a senátoři německé národní strany vydali toto prohlášení:
Krajané!
Dne 27. října 1922 se usnesla poslanecká sněmovna vydati poslance dra Aloise Baerana, úřadům k trestnímu stíhání pro zločin velezrady, když již před tím byl zajištěn jeho jediný syn dr. Arduin Baeran zatčením.
Tento postup .... se důstojně řadí k ostatním událostem v tomto státě..... Není to také první případ politického stíhání v tomto státě, jež několikráte byly uloženy osobnostem tresty pro jejích smýšlení a nebylo možno takto postižených chrániti a odškoniti.
Proto se obracejí podepsaní k německé veřej. hosti s výzvou, aby poskytovala příspěvky na ochranný fond pro politicky pronásledované, z něhož budou především hrazeny útraty za bájení dra Baerana, pak však mají býti podporování podle stavu věci všichni, kteří politickým pronásledováním utrpí škody.
Pokládáme za čestnou povinnost německého národa, ujmouti se těch, kdo stojí v popředí boje o jeho práva.
V Praze, v prosinci 1922.
Dr. Brunar, dr. Feyerfeil, Friedrich, Hartl, dr. Herzigová, inž. Kallina, dr. Keibl, Kraus, dr. Lehnert, dr. Lodgman, Matzner, Meissner, dr. Naegle, inž. Oberleithner, dr. Radda, dr. Schollich.
Dary přijímá a na přání vykazuje administrace tohoto časopisu, jakož i klub poslanců a senátorů německé strany národní v Praze I, Rudolfinum.
Poslanci a senátoři klubu německé národní strany přispívají od 1. ledna 1923 pro ochranný fond každý 100 Kč měsíčně,Ť
Podepsaní se táží:
Jest pan ministr ochoten toto rdoušení tisku, nedůstojné svobodné republiky, konečně zastaviti a rozkázati censurním úřadům, aby zjednali platnost zákonně ustanoveným právům volného projevu mínění?
V Praze dne 16. prosince 1922.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina ,dr. Brunar,dr. Keibl, dr. Lehnert, J. Mayer, Schubert, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Mark, Kraus, dr. W. Feierfeil, Knirsch, inž. Jung, Patzel, Böhr, Zierhut, Simm, Matzner, dr. Radda, dr. Schollich, Bobek,Wenzel
VIII/4017 (překlad),
Interpelace
poslance Scharnagla a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti o zabaveni časopisu ťVolksszeitungŤ
ve Varnsdorfu,
Časopis ťVolkszeitungŤ uveřejnil v 5, čísle úvodník s nadpisem ťDva výstřelyŤ; Vyslovoval se naprosto proti zločinu, jemuž i padl za oběť ministr financí dr. Rašín.Při otázce po pohnutkách, které mohly zavdati pachateli atentátu podnět k jeho zločinu, bylo dáno na srozuměnou, že oficielní vládní tisk může sice umlčeti křik sebevrahů, kteří ze zoufalství nad hospodářskou bídou vztáhli na sebe ruku,nikoliv však rány revolverových výstřelů, které byly vypáleny proti odpovědnému ministrovi. Censura zabavila jen tuto větu: ťProti ministrovi, který řídí celý hospodářský a finanční život, nebo nebyl to šílenec, který vypálil rány, žádný bláznivý fantast, který honě se za fantomem od prvního prosince 1922 nosil v kapse revolver s pevným úmyslem skoliti dra Rašína při první příležitosti, která se mu naskytne.Ť Právě tak věty:....
Tyto tři věty, čtené ve spojitosti s vývody úvodníku, nejsou nikterak překročením oprávněné kritiky.
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů, jsou-li ochotni příslušné censurní úřady přiměti, aby svůj úřad spravovaly nestranně v duchu nové doby?
V Praze dne 6. února 1923,
Scharnagl, Böhr, Schälzky, Budig, dr. Petersilka, Patzel, Wenzel, Kostka, Simm, dr. Spina, Schubert, Kaiser, Křepek, dr. Kafka, Mark, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Bobek, dr. Hanreich, Zierhut, Böllmann,
IX/4017 (překlad),
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministru spravedlnosti
o zabavení časopisů ťReichenberger ZeitungŤ a ťDeutsche LandpostŤ.
Dne 15. ledna 1923 se konala v Liberci schůze Svazu rolníků,;při níž přednášel ředitel říšského zemědělského svazu v Berlíně, pan dr. von Volkmann. O schůzí byly zaslány zprávy stejného znění časopisům ťReichenberger ZeitungŤ v Liberci, ťDeutsche LandpostŤ v České Lípě a ťDeutscher AgrarblattŤ na Vinohradech, aby je uveřejnily. Účinek zprávy na příslušná státní zastupitelstva byl však naprosto různý, neboť ťDeutscher AgrarblattŤ uveřejnil zprávu úplně, kdežto v časopise ťReichenberger ZeitungŤ a v časopise ťDeutsche LandopostŤ byly zabaveny části zprávy.
V časopisu ťDeutsche LandpostŤ ze dne 21. ledna 1923 č. 16 bylo zabaveno toto místa:
ťJest důležité, že jsme mezi setbou o sobě poučení, neboť náležíme k sobě. Na pospolitosti našeho národa nemohou nic změniti pohraniční mezníky. Můžete být ubezpečeni, že široké vrstvy našeho národa hlubokou účastí sledují cestu utrpení, kterou jest se vám bráti v tomto státě. V podstatě snášíme totéž. Jako Francie chce hospodářsky a národně zničiti nás, věrně podle hesla Clemenceau, že 20 milionů Němců jest příliš mnoho, tak jest zřejmým úkolem vnitřní politiky tohoto státu, jemuž musíte náležeti.... s francouzskými spojeneckými přátelí pracovati ruku v ruce.Ť
V časopise ť:Reichenberger ZeitungŤ ze dne 19. ledna 1923 č. 14 byla naproti tomu zabavena část básně Konráda Ferdinanda Meyera ťHuttenovy poslední dnyŤ:
ťJen trpělivost, přijde den, kdy se nad celou německou zemí rozestře jednotný stan;
jen trpělivost, všichni stojíme kolem jednoho praporu a kdo chce nás rozdělit, zavraždíme ho; jen trpělivost, znám duší svého národa, co roste pomalu, roste dvojnásob silně, Jen trpělivost, co pomalu zraje, později stárne, až jiní zvadnou, budeme my jediným státem.Ť
Provedené zabavení dokazuje, že státní zastupitelství soudů pro to příslušných, mají různé názory o konfiskační praxi. Kdežto jedno státní zastupitelství nezpozorovalo ve zprávě vůbec nic podezřelého, jsou ostatní státní zastupitelstva velmi horlivými strážci pokoje a řádu ve státě a tím Teprve mnohé věcí zveličují na důležitosti, Směšně však působí zvláště zabavení části básně, která jíž několikráte byla bez překážky uveřejněna celá. Různý postup státních zastupitelstev vypadá jako svévolné činy a proto se tážeme pana ministra spravedlnosti:
1. Jest ochoten prohlásiti, proč zmíněná státní zastupitelstva postupuji tak málo jednotně?
2.Jest dále ochoten se postarati, aby vylíčené svévolné činy se napříště již neopakovaly?
V Praze dne 6. února 1923.
Windirsch,
Mark, Scharnagl, Schälzky, inž. Jung, Budig, Kostka, Křepek, Patzel, Wenzel, dr. Hanreich, dr. Radda, Kraus, Heller, Zierhut, Kaiser, Schubert, Böhr, Simm, dr.Spina, dr. Petersilka,