X/4017 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů ministrovi školství a národní osvěty o dodání české přihlášky německým učitelům.
Německým učitelům se vydávají tak zvané přihlášky, k nimž není připojen žádný překlad a žádá se od nich, aby tu věc,jíž nikdo nerozumí, vyplnil. Jak se podepsanému oznamuje, jsou prý na těchto arších věty, které zní: ťTento výkaz jsem vyplnil podle pravdy,Ť dále ťberu na vědomí, že se nesprávné údaje trestají podle ustanovení toho a toho paragrafu atd.Ť
Když mírový diktát st.-germainský vnutil 4 miliony Němců do československého státu, ujišťovali horlivě čeští zástupci, že v novém státě povolí Němcům rovnoprávnost a umožní jim život ve státě. Postup úřadů vůči německému učitelstvu podává důkaz,...že se... podniká vše, aby se Němcům v Československé republice život učinil nesnesitelným, a aby se jim zhnusil.
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten ihned naříditi, aby německým učitelům byly dodány německé přihlášky?
2. Jest pan ministr ochoten napříště zabrániti, aby.... úřady nepostupovaly proti německým státním občanům tak urážejícím a vyzývavým způsobem?
V Praze dne 12. února 192.
J. Mayer,
inž. Jung, Windirsch, dr. Spina, Böllmann, dr. Luschka, Scharnagl, Schälzky, Böhr, Schubert, dr. Kafka, Simm, Budig, Röttel, dr. Hanreich, Heller, Mark, Bobek, J. Fischer, dr. Lodgman, Patzel,
XI/4017 (překlad),
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o německém ústavu pro vzdělání učitelů v Opavě.
Přes 150 let až do roku 1918 byl v Opavě úplný německý ústav pro vzdělání učitelů a učitelek. Po převratu byl tento ústav soustavně rušen a nyní, jelikož počátkem letošního školního roku byl zrušen I. ročník, má již jen 2 ročníky, 5 tříd cvičné školy, 1 kure pro mateřské školky, 1 kura pro učitelky na hospodyňských školách a 1 mateřskou školku. Dosud byly zrušeny 4 ročníky a 5 tříd cvičné školy. Dále se zamýšlí zrušiti kurs pra učitelky na hospodyňských školách.
Do dnešního dne není jasné, zda zrušení I. ročníku bylo jen přechodným opatřením, nebo zda má následovati úplné zrušení celého ústavu. Abychom si o tom zjednali jasno a zachránili ústav před dalším nebezpečím, které záleží v zamýšleném úplném arušení cvičné školy, v zavření kursu pro učitelky na hospodyňských školách a v ztrátách místností s tím spojených, musíme znovu zjistiti, že se pro udržení německého ústavu pro vzděláni učitelů přimlouvají velice závažné důvody.
I. Počet obyvatelů západního Slezska (podle posledního soupisu lidu) činí 229,367 Němců a 118.568 Čechů.
Pro těchto 118.568 Čechů v západním Slezsku (k Čechům ve východním Slezsku zde nepřihlížíme, poněvadž mají vlastní úplný ústav ve Slezské Ostravě) jest v Opavě úplný český ústav pro vzdělání učitelů, umístěný v budově německého ústavu, která přechovává ještě mimo to celé české reálné gymnasium s 2 byty pro ředitele.
Pro 229.367 Němců jsou nyní v celé zemi jest 2 ročníky s asi 60 chovanci; jsou tedy také i Němci z východního Slezska odkázáni na opavský ustav jako na jediný ústav pro vzdělání učitelů.
Dlužno zdůrazniti, že slezsko-ostravský český ústav má jen málo žáků.
II. Počet školních tříd ve Slezsku. Počet německých školních tříd jest stále ještě větší než počet českých školních tříd, přes to, že bylo založeno mnoho nových českých tříd v menšinových školách, které však mají často také velmi málo žáků, III. Hrozící nedostatek učitelů. I když pro mnoho déle sloužících učitelů a pro rdoušení a zavírání německých škol jest v této chvíli jen nepatrná potřeba německých učitelů, jest to přece jen přechodný zjev.
Podle zkušeností ubývá ve Slezsku odchodem do výslužby a smrtí ročně asi 30 německých učitelů. Pro stabilisaci platů, která se započala prosincovým zákonem, bude však toto číslo v brzké budoucnosti značně překročeno.
V příštích 4 letech vyjde však z německého ústavu sotva 60 učitelů, ježto letos není 4. ročníku a také po 3 letech znovu nebude 4. ročníku.
Jen v bruntálském školním okrese bude třeba za krátko nově obsaditi asi 60 učitelských míst. Jelikož mužští žáci, kteří vychodí školu, musí dostáti své dvouleté vojenské povinnosti, budou znovu chyběti. Musí tedy ve zcela krátkém čase nastati citelný nedostatek učitelů ve Slezsku. Jest tedy nutným požadavkem německého slezského obyvatelstva, aby nejen opavský německý ústav pro vzdělání učitelů byl udržen, nýbrž také, aby byl znovu vybudován na úplný učitelský ústav. Další omezení ústavu bylo by zcela neodůvodněným zasáhnutím.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Jest pan ministr ochoten oznámiti, zda zrušení I. ročníku německého opavského ústavu pro vzdělání učitelů jest jen přechodným opatřením?
Jest pan ministr ochoten zabrániti, aby německý opavský ústav,pro vzdělání učitelů byl dále omezován, zvláště ponechati cvičnou školu jak o nutné zařízení ústavu a kurs pro učitelky na hospodyňských školách a uznati, že trvání německého opavského ústavu pro vzdělání učitelů jest nutností pro německé slezské obyvatelstvo, tím, že se otevře I. ročník v příštím školním roce a že se ústav poznenáhlu vybuduje, jak byl dříve organisován?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm,
dr. Kafka,
inž. Kallina, Mark, Matzner, dr. Hanreich, Böllmann, dr. Brunar, Wenzel, Knirsch, dr. Spina, Schälzky, inž. Jung, Heller, J. Fischer, J. Mayer, dr. Radda, Kaiser, Scbubert.
XII./4017 (překlad).
Interpelace
poslanců Jokla, Heegera, Hoffmanna a druhů
ministrovi školství a národní osvěty o německém ústavu pro vzdělání učitelů
v Opavě.
Přes 150 let až do roku 1918 byl v Opavě úplný německý ústav pro vzdělání učitelů a učitelek. Po převratu byl tento ústav soustavně rušen a nyní, jelikož počátkem letošního školního roku byl zrušen I. ročník, má jíž jen 2 ročníky, 5 tříd cvičné školy, 1 kurs pro mateřské školky, 1 kurs pro učitelky na hospodyňských školách a 1 mateřskou školku. Dosud byly zrušeny 4 ročníky a 5 tříd cvičné školy. Dále se zamýšlí zrušiti kurs pro učitelky na hospodyňských školách.
Do dnešního dne není jasné, zda zrušení I. ročníku bylo jen přechodným opatřením, nebo zda má následovati úplné zrušení celého ústavu. Abychom si o tom zjednali jasno a zachránili ústav před dalším nebezpečím, které záleží v zamýšleném úplném zrušení cvičné školy, v zavření kursu pro učitelky na hospodyňských školách a v ztrátách místností s tím spojených, musíme znovu zjistiti, že se pro udržení německého ústavu pro vzdělání učitelů přimlouvají velice závažné důvody:
I. Počet obyvatelů západního Slezska (podle posledního soupisu Lidu) činí 229.367 Němců a 118.568 Čechů.
Pro těchto 118.568 Čechů v západním Slezsku (k Čechům ve východním Slezsku zde nepřihlížíme, poněvadž mají vlastní úplný ústav ve Slezské Ostravě) jest v Opavě úplný český ústav pro vzdělání učitelů, umístěný v budově německého ústavu, která přechovává ještě mimo to celé české reálné gymnasium s 2 byty pro ředitele.
Pro 229.367 Němců jsou nyní v celé zemi jen 2 ročníky s asi 60 chovanci; jsou tedy také i Němci z východního Slezska odkázání na opavský ústav jako na jediný ústav pro vzdělání učitelů.
Dlužno zdůrazniti, že Slezsko-ostravský český ústav má jen málo žáků.
II. Počet školních tříd ve Slezsku. Počat německých školních tříd jest stále ještě větší než počet českých školních tříd,přes to, že bylo založeno mnoho nových českých tříd v menšinových školách, které však mafii často také velmi málo žáků.
III. Hrozící nedostatek učitelů. I když pro mnoho déle sloužících učitelů a pro rdoušení a zavírání německých škol jest v této chvíli jen nepatrná potřeba německých učitelů ,jest to přece jen přechodný zjev.
Podle zkušeností ubývá ve Slezsku odchodem do výslužby a smrtí ročně asi 30 německých učitelů. Pro stabilisaci platů, která se započala prosincovým zákonem, bude však toto číslo v brzké budoucnosti značně překročeno.
V příštích 4 letech vyjde však z německého ústavu sotva 60 učitelů, ježto letos není 4. ročníku a také po 3 letech znovu nebude 4, ročníku.
Jen v bruntálském školním okrese bude třeba za krátko nově obsaditi asi 60 učitelských míst. Jelikož mužští žáci, kteří vychodí školu, musí dostáti své dvouleté vojenské povinnosti, budou znovu chyběti, Musí tedy ve, zcela krátkém čase nastati citelný nedostatek učitelů ve Slezsku.Jest tedy nutným požadavkem německého slezského obyvatelstva, aby nejen opavský německý ústav pro vzdělání učitelů byl udržen, nýbrž také, aby byl znovu vybudováni na úplný učitelský ústav. Další omezení ústavu bylo by zcela neodůvodněným zasáhnutím.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty;
Jest pan ministr ochoten oznámiti, zda zrušení I. ročníku německého opavského ústavu,pro vzdělání učitelů jest jen přechodným opatřením?
Jest pan ministr ochoten zabrániti, aby německý opavský ústav pro vzdělání učitelů byl dále omezován, zvláště ponechati cvičnou školu jako nutné zařízení ústavu a kurs pro učitelky na hospodyňských školách a uznati, že trvání německého opavského ústavu:pro vzdělání učitelů jest nutností pro německé slezské obyvatelstvo, tím, že se otevře I. ročník v příštím školním roce a že se ústav poznenáhlu vybuduje, jak byl dříve organisován?
V Praze dne 7. února 1923.
Jokl, Heeger, Hoffmann,
R. Fischer, dr. Haas, Roscher, Pohl, Hausmann, Schuster, Beutel, Häusler, Hackenberg, Čermak, dr. Czech, Schweichhart, Palme, Dietl, Uhl, dr. Holitscher, Hillebrand, Taub, Schäfer, Wittich.
XIII/4017 (překlad),
Interpelace
poslanců Schäfera, Häuslera, Hackenberga a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zrušení zimní expositury v Rydrovicích okrese lanškrounském,
Výnosem presidia zemské školní rady ze dne 11. října 1921, č. 4376 byla zrušena obecná škola v Rydrovicích a nařízeno, aby tato obec byla přidělena ke škole ve Valteřicích, zároveň však pro velice špatné komunikační a povětrnostní poměry bylo učiněno opatření, že v zimní době od 1. listopadu do 1. května má býti přeložena jedna třída této školy do Rydrovic. Presidium zemské školní rady povolilo tedy zřízení zimní expositury. Proti zrušení školy podala rydrovická místní školní rada odpor, který doporučilo dokonce i české obecní zastupitelstvo smíšené osady. Poněvadž však tento odpor nebyl včas vyřízen a nebyl mu přiznán odkládací účinek, skončilo tedy vyučování v Rydrovicích dne 1. května 1922 a děti měly od tohoto dne docházeti do školy ve Valteřicích. Děti měly býti nuceny dvakrát až čtyřikrát denně konati špatnou cestu 3 km a přes den zůstávati částečně bez stravy.Povětrnostní poměry v Rydrovicích jsou nejen v zimě, nýbrž i v létě tak strašlivé, že ani dorostlí nemohou po špatné a nevystavěné vozové cestě konati cestu do Valteřic bez nebezpečí. Poněvadž rodiče prohlásili, že nebudou přihlížeti, jak jejich dětí často jen nuzné ošaceny a živeny dávají všanc život a zdraví a poněvadž po zavření expositury skutečně také děti do školy neposílají, zůstaly celé léto bez vyučování. Teprve dne 15. září 1922 se opět počalo s povolením zemské školní rady vyučování v zimní exposituře. Nyní však výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. srpna 1922, č. 85877 byl vyřízen odpor, Zrušení obecné školy v Rydrovicích bylo ovšem potvrzeno, avšak jediný prospěch z tohoto výnosu presidia zemské školní rady byl zmařen tím, že potíž bylo zrušeno zřízení zimní expositury pro nepříslušnost presidia zemské školní rady. Ministerstvo není však dosti pečlivé, aby,přihlížejíc k důvodům, uvedeným v oporu, nařídilo, aby německý odbor zemské školní rady, (který aby byl k tomu příslušný, zřídil opět exposituru. Proto bylo vyučování v zimní exposituře v Rydrovicích uprostřed zimy zastaveno a dětí mají nyní býti nuceny konati strašlivou cestu v zimě do Valteřic.
Musíme podotknouti, že do rydrovické školy v době,kdy byla zrušena,docházelo 17 dětí školou povinných a že tato škola byla v r. 1876 zřízena pro úplně stejný počet dětí jen pro strašlivé komunikační a povětrnostní poměry. Tehdy se přihlíželo k těmto okolnostem. Dnes se však nešetrné přechází přes potřebu obyvatelstva.
Telegrafický protest k ministerstvu byl marný. Naléhavá žádost podaná zemské škodní radě, aby byla aspoň opět otevřena zimní expositura, byla odeslána okresnímu školnímu výboru v Lanškrouně, aby o ní podal zprávu a odtamtud byla poslána okresní stavební správě v Litomyšli, aby podala komisijní posudek o komunikačních poměrech. Přes to, že tato věc velmi spěchá, tento úřad dosud nic takového nevykonal a činí to dojem, že chce pochůzku úmyslně protáhnouti, aby snad potom v dubnu nebo květnu nekterého náhodou krásného dne mohl zjistiti schůdnost cesty i pro školní dítky a tím zmařiti zřízení expositury.
Proti tomuto úmyslu a vůbec prací jakémukoliv odkladnému projednávání této věci, poněvadž celý tento,případ jest mimořádně smutný, musíme se rozhodně postaviti. Rozčilení německého obyvatelstva v Rydrovicích jest nesmírně veliké. Má vlastně vlastní školu a jejich děti nesmějí do ní docházeti, nýbrž s nebezpečenstvím života musí chodící do daleko vzdálené školy. Nepostrádá tento -postup jakékoliv spravedlností a lidského citu?
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Ví pan ministr o uvedených skutečnostech? Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tyto nestvůrné poměry byly ihned odstraněny a zvláště neprodleným provedením nestranné komisijní pochůzky urychleně a příznivě vyříditi žádost o nařízení rydrovické expositury?
V Praze dne 14. února 1923.
Schäfer, Häusler, Hackenberg,
Čermak, Dietl, Pohl, Schuster, Palme, Beutel, Taub, Wittich, Heeger, R. Fischer, Uhl, Roscher, Schweichhart, dr. Holitscher, Hillebrand, dr. Haas, Hausmann, Hoffmann, dr. Czech.
XIV/4017 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra V. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o zrušení zimní expositury v Rydrovicích okrese lanškrounském.
Výnosem presidia zemské školní rady ze dne 11. října 1921, č. 4376 byla zrušena obecná škola v Rydrovicích a nařízeno, aby tato obec byla přidělena ke škole ve Valteřicích, zároveň však pro velice špatné komunikační a povětrnostní poměry bylo učiněno opatření, že v zimní době od 1. listopadu do 1. května má býti přeložena jedna třída této školy do Rydrovic, Presidium zemské školní rady povalilo tedy zřízení zíraní expositury. Proti zrušení školy podala rydrovická místní školní rada odpor, který doporučilo dokonce i české obecní zastupitelstvo smíšené osady, Poněvadž však tento odpor nebyl včas vyřízen a nebyl mu;přiznán odkládací účinek, skončilo tedy vyučování v Rydrovicích dne 1. května 1922 a děti měly od tohoto dne docházeti do školy ve Valteřicích. Děti měly býti nuceny dvakrát až čtyřikrát denně konati špatnou cestu 3 1/2 km a přes den zůstávají částečně bez stravy. Povětrnostní poměry v Rydrovicích jsou nejen v zimě, nýbrž i v létě tak strašlivé, že ani dorostlí nemohou po špatné a nevystavené vozové cestě konati cestu do Valteřic bez nebezpečí. Poněvadž rodiče prohlásili, že nebudou přihlížeti, jak jejich děti často jen nuzně ošaceny a živeny dávají všanc život a zdraví a poněvadž po zavření expositury:skutečně také dětí do školy neposílají, zůstaly celé léto bez vyučování. Teprve dne 15. září 1922 se opět počalo s povolením zemské školní rady,vyučování v zimní exposituře. Nyní však výnosem ministerstva školství a národní osvěty,ze dne 27. srpna 1922, č. 85877 byl vyřízen odpor. Zrušení obecné školy v Rydrovicích bylo ovšem i potvrzeno, avšak jediný prospěch z tohoto výnosu presidia, zemské školní rady byl zmařen tím, že totiž bylo zrušeno zřízení zimní expositury pro nepříslušnost presidia zemské školní rady. Ministerstvo není však dosti pečlivé, aby, přihlížejíc k důvodům, uvedeným v odporu, nařídilo,aby německý odboj zemské školní rady, který aby byl k tomu příslušný, zřídil opět exposituru. Proto bylo vyučování v zimní exposituře v Rydrovicích uprostřed zimy zastaveno a dětí mají nyní býti nuceny konati strašlivou cestu v zimě do Valteřic.
Musíme podotknouti, že do rydrovické školy v době, kdy byla zrušena, docházelo 17 dětí školou povinných a že tato škola byla v r. 1876 zřízena pro úplně stejný počet dětí jen pro strašlivé komunikační a povětrnostní poměry. Tehdy se přihlíželo k těmto okolnostem. Dnes se však nešetrně přechází přes potřebu obyvatelstva.
Telegrafický protest k ministerstvu byl marný, Naléhává žádost, podaná zemské školní radě, aby byla aspoň opět otevřela zimní expositura, byla odeslána okresnímu školnímu výboru v Lanškrouně, aby o ní podal zprávu a odtamtud i byla poslána okresní stavební správě v Litomyšli, aby podala komisijní posudek o komunikačních poměrech, Přes to, že tato. věc velmi spěchá, tento úřad dosud nic takového nevykonal a činí to dojem, že chce pochůzku úmyslně protáhnouti, aby snad potom v dubnu nebo květnu některého náhodou krásného dne mohl zjistiti schůdnost cesty i pro školní dítky a tím zmařiti uřízení expositury.
Proti tomuto úmyslu a vůbec proti jakémukoliv odkladnému projednávání této věci, poněvadž celý tento případ jest mimořádně smutný, musíme se rozhodně postaviti. Rozčilení německého obyvatelstva v Rydrovicích jest nesmířně veliké. Má v místě vlastní školu a jejích děti nesmějí do ní docházeti, nýbrž s nebezpečenstvím života musí choditi do daleko vzdálené školy. Nepostrádá tento postup jakékoliv spravedlnosti a lidského citu?
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Ví pan ministr o uvedených skutečnostech? Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tyto nestvůrné poměry byly ihned odstraněny a zvláště neprodleným provedením nestranné komisijní pochůzky urychleně a příznivě vyříditi žádost o zřízení rydrovické expositury?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. V. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
Mark, Schälzky, dr. Spina, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Hanreich, inž. Jung, Heller, J. Mayer, Kaiser, Schubert, Matzner, dr. Brunar, Böllmann, J. Fischer, Wenzel,
XV/4017 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra V. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o změně jazykového styku ve školních úřadech,
Dnem 1. ledna 1923 nastala pronikavá změna v jazykovém styku německých školních úřadů mezi sebou. Styk německých oddělení zemských školních rad s německými okresními školními výbory německým jazykem přestal a skoná se nyní jaro vesměs českým jazykem. Jen v některých případech se přikládá k výnosům německý překlad, avšak nepodepsaný a nemá tedy rázu originálu. Také úřadování německých okresních školních výborů se zemskými školními radami se počíná ponenáhlu měniti v tom smyslu, že také tyto podávají zemským školním radám nyní jen české zprávy. Mimo to se má české úřadování rozšířiti také na německé místní školní rady a školní správy a to tak, že od svého nadřízeného okresního školního úřadu budou dostávati české výnosy.
Tato změna jest tím pozoruhodnější, když ještě před nějakou dobou byla zamítavě roshodnuta žádost zemských správních výborů, aby bylo zavedeno české úřadování také ve styku s německými školními obcemi. Jinak z okolnosti, že se se změnou začlo ve všech německých zemských školních úřadech zároveň, lze se domnívati, že se toto nové úřadování stalo na pokyn ministerstva.
Podle zjištění v presidiu ministerstva školství a národní osvěty však takovýto pokyn vydán nebyl a také předsedové zemských školních rad popírají, že takový pokyn dostali a že i sami podřízeným okresním školním úřadům takový rozkaz vydali. Jest však zvláštní, že německý styk německých školních úřadů mezi sebou, přes to, že se dosud konal bez překážky, a přestal. Nějaký podnět musí tedy změna míti, i když to snad nebyl sní žádaný oficielní pokyn, to jest písemný pokyn, vydaný ve vší formě presidiem ministerstva. Jsou možné i jiné pokyny, buď ústní nebo takové, jaké jsou připojovány dodatkem k meritorním vyřízením, jak to již ministerstvo v jednotlivých věcech provádělo u německých menšinových škol. Dělo se to tak, že v obyčejném rozhodnutí bylo vytčeno německé úřadování a bylo naléháno na jeho odstranění. Jak se dovídáme, vžilo se snad i soukromých dopisů. Jest lhostejné, jakým způsobem se to stalo,jest však jasné, že takovýto,pokyn pro změnu v užívání jazyka, upraveném ústavou, nemůže míro právního významu a podřízené úřady byly by jej vůbec neměly přijmouti. Mimo to mohl vycházeti jen od nějakého podřízeného činitele v ministerstvu. Nařizovati tak dalekosáhlé rozkazy, jako jest změna jazykového styku, nejsou příslušni ani podřízení činitelé v ministerstvu, ani předsedové zemských školních rad. Avšak ani presidium ministerstva,ani sám ministr školství a národní osvěty,nemůže ve svém oboru působnosti vydávati nijakého opatření, které jest v podstatě;prováděcím nařízením k jazykovému zákonu dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. K takovémuto opatření jest jedině oprávněna ministerská rada, tedy celá vládu. Jest jasné, že nynější změna jazykového styku ve školních úřadech není právním a analogickým prováděním jazykového zákona. Tento zákon účinkuje již skoro 3 roky a a přes to se na jazykovém úřadování německých školních úřadů do 1. ledna 1923 nesměnilo nic. Důvodem pro to jest,že ani státním úřadům nebylo jasno, jak použíti §u 5 jazykového zákona na školní správu, poněvadž jinak by byla i tam jako ve všech jiných odborech musila dávno nabýti platnosti ustanovení tohoto zákona. Jest tedy samozřejmé, že dlužno vyčkati prováděcího nařízení státní výkonné moci k jazykovému zákonu, slíbeného §em 8 jazykového zákona, než dojde ke změně dosavadní praxe v užívání jazyka při školních úřadech, Nějaká změna v dosavadním obvyklém užívání jazyka školních úřadů, proti němuž nebyl podán odpor, k tomu ještě nařízená nepříslušnými činiteli, k níž se dosud nemohla odhodlati ani státní výkonná moc, jest i předstihováním prováděcího nařízení k jazykovému zákonu, proti čemuž nelze dosti ostře protestovati, poněvadž jde o zavedení stavu, který se příčí jazykovému zákonu, via facti.
§ 5 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122, ustanovuje, že kulturní instituce, zřízené pro příslušníky národních menšin, spravují se jejich jazykem (čl. 9. mírové smlouvy st. germainské).Každé omezení německého jazyka jako správního jazyka německých škol a školních úřadů,pro ně rozhodujících jest tedy zřejmě pokleskem proti jazykovému zákonu a tedy porušením ústavního práva.
Rozšíření českého úředního jazyka na školní úřady jako prý na státní úřady jest neodůvodněné poněvadž státní ráz školních úřadů i když jsou činiteli státního školního dozoru jest při nejmenším velmi sporný. Školní úřady jsou jistě také činiteli samosprávy, která v oboru školství má velmi veliký význam;nebylo tedy ani zde vhodno před rozhodnutím této otázky či před vydáním prováděcího nařízení k jazykovému zákonu měniti dosud obvyklé užívání jazyka při těchto úřadech.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Jest pan ministr ochoten věc vyšetřiti a oznámiti na čí rozkaz se započalo se změnou v užívání jazyka školních úřadů?
Jest pan ministr ochoten udělené rozkazy zrušiti a obnoviti dřívější poměry v jazykovém styku školních úřadů?
V Praze dne 16. února 1923.
Dr. Schollich, Pittinger,
dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Jung, dr. Rady, Matzner, dr. Brunar, Schubert, Kaiser, Böllmann, J. Fischer, J. Mayer, Knirch, Schälzky, Wenzel, Mark, inž. Kallina, dr. Spina, Heller, dr. Hanreich,
XVI./4017 (překlad.)
Interpelace
poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů
ministrovi školství a národní osvěty o změně jazykového styku ve školních úřadech,
Dnem 1. ledna 1923 nastala pronikavá změna v jazykovém styku německých školních úřadů mezi sebou. Styk německých oddělení zemských školních rad s německými okresními školními výbory německým jazykem přestal a koná se nyní jen vesměs českým jazykem. Jen v některých případech se přikládá k výnosům německý překlad, avšak nepodepsaný a nemá tedy rázu originálu, Také úřadování německých okresních školních výboru se zemskými školními radami se počíná ponenáhlu měniti v tom smyslu, že také tyto podávají zemským školním radám nyní jen české zprávy. Mimo to se má české úřadování rozšířiti také na německé místní školní rady a školní správy a to tak, že od svého nadřízeného okresního školního úřadu budou dostávati české výnosy.
Tato změna jest tím pozoruhodnější, když ještě před nějakou dobou byla zamítavě rozhodnuta žádost zemských správních výborů, aby bylo zavedeno české úřado,vání také ve styku s německými školními obcemi. Jinak z okolnosti, že se se změnou začlo ve všech německých zemských školních úřadech zároveň, lze se domnívati, že se toto nové úřadování stala na pokyn ministerstva.
Podle zjištění v presidiu ministerstva školství a národní osvěty však takovýto!pokyn vydán nebyl a také předsedové zemských školních rad,popírají, že takový pokyn dostali a že i sami podřízeným okresním školním úřadům takový rozkaz vydali. Jest však zvláštní, že německý styk německých školních úřadů mezi sebou, přes to, že se dosud konal,bez překážky,přestal. Nějaký podnět musí tedy změna míti, i když to snad nebyl ani žádný oficielní pokyn, to jest písemný pokyn, vydaný ve vší formě presidiem ministerstva, jsou možné i jiné pokyny, buď ústní nebo takové, jaké jsou připojovány dodatkem k meritorním vyřízením, jak to již ministerstvo v jednotlivých věcech provádělo u německých menšinových škol. Dělo se to tak, že v obyčejném rozhodnutí bylo vytčeno německé úřadování a bylo naléháno na jeho odstranění. Jak se dovídáme, užilo se snad i soukromých dopisů. Jest lhostejné, jakým způsobem se to stalo, jest však jasné, že takovýto pokyn,pro změnu v užívání jazyka, vpraveném ústavou, nemůže míti právního významu a podřízené úřady byly by jej vůbec neměly přijmouti. Mimo to mohl vycházeti jen od nějakého podřízeného činitele v ministerstvu. Nařizovati tak dalekosáhlé rozkazy, jako jest změna jazykového styku, nejsou příslušni ani podřízení činitelé v ministerstvu, ani předsedové zemských školních rad. Avšak ani presidium ministerstva, ani sám ministr školství a národní osvěty nemůže ve svém oboru působnosti vydávati nijakého opatření, které jest v podstatě prováděním nařízením k jazykovému zákonu ze dne 29. února 1920, ř. 122 Sb. z. a n. K takovémuto opatření jest jedině oprávněna ministerská rada, tedy celá vláda.
Jest jasné, že nynější změna jazykového styku ve školních úřadech není správním a analogickým prováděním jazykového zákona. Tento zákon účinkuje již skoro 3 roky a přes to se na jazykovém úřadování německých školních úřadů do 1. ledna 1923 nezměnilo nic. Důvodem pro to jest, že ani státním úřadům nebylo jasno ,jak použiti §u 5 jazykového zákona na školní správu, poněvadž jinak by byla i tam jako ve všech jiných oborech musila dávno nabýti platnosti ustanovení tohoto zákona. Jest tedy samozřejmé, že dlužno vyčkati prováděcího nařízení státní výkonné moci k jazykovému zákonu, slíbeného §em 8 jazykového zákona, než,dojde ke změně dosavadní praxe v užívání jazyka při školních úřadech. Nějaká změna v dosavadním obvyklém užívání jazyka školních úřadů, proti němuž nebyl; podán odpor, k tomu ještě nařízená nepříslušnými činiteli, k níž se dosud nemohla odhodlati ani státní výkonná moc, jest předstihováním prováděcího nařízení k jazykovému zákonu proti čemuž nelze dosti ostře protestovati, poněvadž jde o zavedení stavu, který se příčí jazykovému zákonu, via facti.
§ 5 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122, ustanovuje, že kulturní instituce, zřízené pro příslušníky národních menšin, spravují se jejich jazykem (čl. 9. mírové smlouvy st. germainské). Každé omezení německého jazyka jako správního jazyka německých škol a školních úřadů pro ně rozhodujících jest tedy zřejmě pokleskem proti jazykovému zákonu a tedy porušením ústavního práva.
Rozšíření českého úředního jazyka na školní úřady jako prý na státní úřady jest neodůvodněné, poněvadž státní ráz školních úřadů i když jsou činiteli státního školního dozoru jest při nejmenším velmi sporný. Školní úřady jsou jistě také činiteli samosprávy,která v oboru školství má velmi veliký význam; nebylo tedy ani zde vhodno před rozhodnutím této otázky či před vydáním prováděcího nařízení k jazykovému zákonu měniti dosud obvyklé užívání jazyka při těchto úřadech.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Jest pan ministr ochoten věc vyšetřiti a oznámiti na čí rozkaz se započalo se změnou v užívání jazyka školních úřadů?
Jest pan ministr ochoten udělené rozkazy zrušiti a obnoviti dřívější poměry v jazykovém styku školních úřadů?
V Praze dne 9. února 1923.
Dr. Czech, Čermak, Hillebrand,
Hoffmann, Häusler, Schäfer, dr. Haas, Pohl, Taub, R. Fischer, Wittich, Hausmann, Heeger, Roscher, dr. Holitscher, Schweichhart, Uhl, Beutel, Schuster, Dietl, Palme, Hackenberg.
XVII/4017.
Interpellácia
poslanca Floriána Tománeka a spoločníkov ministru spravedlnosti
v záležitosti habania Slov. Ľudových Novín.
Naše roľníctvo na Slovensku už verejne volá, že bremená daňové toho roku na žiaden pád neunesie. Hlavne dávka z majetku a z prírastku na majetku, tlačí naše roľníctvo nesmierne, poneváč táto dávka je vyrubovaná, predpisovaná nespravedlive. Každý nepredpojatý jednotlivec sa presvedčil o tom, že ak by finančná správa túto daň chcela zekzekvovať na základe ocenenia majetku z roku 1919 a 1920; roľníctvo na Slovensku hospodársky zhynie. A preto v časopisoch našich tlmočili sme žiadosť slovenských roľníkov, aby bolo prevedené nové ocenenie majetku, lebo daň z majetku a z prírastku na majetku roľníci slovenskí dľa ocenenie majetku z roku 1919 platiť vstave nie sú.
Ale p. fiškus bratislavský nedovolí nám tlumočiť ani túto žiadosť slovenských roľníkov a škrtá v našich novinách všetky zprávy týkajúce sa daní. Tak posledne p.fiškus bratislavský zkonfiškoval Slovenské Ľudové Noviny pre zprávy tieto:
1. Plavecký Štvrtok. Dávka z majetku a z prírastku už je tu! A je toľká, že človek nevie, či sa má smiať a či hnevať. Čo svet svetom stojí, ešte takej porcie nebolo. Čítame v dejinách sveta všelijaké trápenie národov, všelijaké jarma od vrchnosti na krk národu uvalené, ale takéto jarmo ešte neniesol iný národ, iba slovenský. Jedni rovno si kupujú svoj vlastný majetok touto dávkou. Jedni zas majú väčšiu dávku, nežli iní bohatší. Iní majú zas prírastok tak nespravedlivý, že zubani škrípu. Ani halier im neprirástol a predsa majú prírastok na majetku písaný. Ja nížepodpísaný farár nekúpil som majetku ani za halier, užíval som len árendu farských rôl a lúk, totižto 300 korún, slovom tristo korún pod celou vojnou, nemám voza, nemám vola, nemám koňa, nemám kravy, nemám osla, kozy tri mi skapaly pod vojnou, do sporitelne som nevložil ani haliera, ba z nej som vybral na nešťastnú pôžičku, na tele som ztratil 10 kilo, lebo som nemal čo jesť a predsa mi prirástlo 3110 korún! A dávka z tohoto 446 korún! Ani hnoja som toľko nenarobil, nieto ešte majetku! Táto dávka môže mnoho nešťastia priniesť na republiku, jestli sa nepremení. Avšak premeniť sa musí, lebo svet ju platiť nemôže jako je vyrubená, lebo nemá čím platiť, veď není vstave zaplatiť ani riadnu daň, nieto ešte dávku v tisícoch! - Andrej Brtoš, farár.
2. Nemôžem platiť, nemám. Belasé šváry na tele slovenského roľníka zapríčinené daňovým korbáčom pália, žerú až neznesiteľne. Chudobnej ženičke, istej Vrataninovej v Gajaroch vyrúbili financi vyše 4200 kčs riadnych daní. Válečných príražok narátali 140%, obecných 150%, cestovných 58% atď. atď. Financi vyslali ekzekútora. Tento zapísal všetko, čo našiel. A čo našiel? Jednoho koníka a kozu v maštali, dve stoličky, postel a periny v izbe domu. Toto všetko zafantoval a poznamenal: dušenko, všetko toto na tú daň (4200 kčs) nestačí; musíte sa o ďalšie peniaze inak obstarať, choďte do tovarychu! Žena odvetí: Mám ešte dušu, zapíšte aj tú! Platiť nemôžem, lebo grajciara nemám. Keď ste mi už všetko zafantovali, dajte mi cestovný pas do Ameriky, pôjdem ta do sveta. Toto je číra čistá pravda, ovšem pravda smutná, zarmucujúca.... Jarmo je ťažko ďalej niesť! Zuby škrípu, päste sa zatínajú, z očí plameň šľahá a svaly sa napínajú. Srdce silnejšie bije. V modzgu myšlienka myšlienku naháňa. Páni agrosodemíti, dáte ešte ďalej piť roľníckej chudobe trpký kalich?
Pýtame sa p. ministra spravedlnosti:
Či je ochotný urobiť už raz poriadok s fiškusom bratislavským, ktorý ľubovoľne hreší proti ústavnej listine nášho štátu; proti slobode tlače?
Praha, 23. februára 1923.
Tománek,
dr. Gažík, dr. Buday, Bobok, Tomik, Horák, Schälzky, Onderčo, Hlinka, Mlčoch, dr. Kubiš, Najman, dr. Labay, dr. Juriga, Hancko, Schubert, Anděl, inž. Kallina, Matzner, dr. Schollich, Böhr, Mark.
XVIII/4017 překlad.
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabavení časopisu ťBrüxer VolkszeitungŤ
V čísle 130. časopisu ťBrüxer VolkszeitungŤ ze dne 24. října 1922 stalo se obětí červené tužky,pana censora neméně než 6 článků či správ, a to:
I.
Z článku ťKonfiskace v ČeskoslovenskuŤ.
1. Před světem, stojícím stranou, se věc líčí jako obyčejná ťpozemková reforma s důvody výlučné hospodářskými a obecně prospěšnými. Pro každého, kdo zná poměry (a já jsem je důkladně studoval na velkostatku, odsouzeném k vyvlastnění) jest;snadno tuto soustavu prohlédnouti.
... Několik soukromých železnic bylo ťznárodněnoŤ, t. j. zabráno. Němečtí zaměstnanci se vyhánějí, a dosazuji se Češi. Následují lázeňská místa, která jsou Čechům zvláště nepříjemná, neboť se sem schází celý mezinárodní svět a shledává k svému údivu, že tato země jest čistě německá a naprosto ne česká. Proto nutno tuto ťvaduŤ napraviti a zákon o ťznárodněníŤ t. j. o vyvlastnění lázeňských míst jest již vypracován. Lázeňské místo jako na př.Karlovy Vary znárodněny mají býti..ťzpět dobytyŤ ze ťzněmčeného území - z území, které nikdy nebylo českým, nýbrž bylo vzděláváno Germány. Po staletí, než svát uslyšel české jméno, a v jehož krásných údolích bydleli vždy jejich potomci. Město Karlovy Vary nebylo však jistě nikdy české, od té doby, co je před 600 lety založil německý císař Karel IV. Nyní se jméno ťKarlslbadŤ, známé celému světu, vyměňuje za nepochopitelné jméno Karlovy Vary, jeho zřídla, která jsou v německém držení, mají býti dána;pod českou správu atd. Můžeme si pomysliti, co by řekl svět, kdyby ve Švýcarsku, kde jest německá většina mnohém větší než česká v Československu, chtěla nutiti menšiny, aby jména Genéve nebo Lugano vyměnily za německé, aby uliční tabulky opatřily německými jmény a kdyby tam posílala německé policisty a úředníky. Češi přece, jelikož je ťstrůjci míruŤ, přiměli, aby sestavili svojí,pestrou zemi, slavnostně slíbili, že nový výtvor bude Eldoradem demokratické svobody, ťvyšším ŠvýcarskemŤ.
Češi se pokoušejí hanlivou zahraniční propagandou zastříti zmíněné násilnosti. Avšak doma se říká veřejně, oč se usiluje, neboť krutých potlačujících opatření Čechů nikterak neschvalovaly ligy pro Svaz národů ani Meziparlamentní Unie. Tyto mezinárodní organisace, které zajisté mají všechny předpoklady pro vyšetření poměrů, podrobně je vyšetřily. Češi nemají tedy žádné opory v právním citu světa. Důvěřují v bodáky a černá tlupy Negrů svého ochránce; není to však tak jasné, že to bude pro veškerou budoucnost nejlepší oporou. Národy, které své menšiny tak potlačují, stojí,zde tedy osamoceny se svým právním míněním a hrají nebezpečnou hru s budoucností a s mírem Evropy.
3. Tyto poměrně malé národy, chtějí ve svém fanatickém šovinismu asimilovati veliké části jiných, vysoce vzdělaných národů, národů, které ťstrůjci míruŤ proti jejich vůli vnutili spod moc jiných. Ničeho se nenaučily ze všech těch nepodařených pokusů větších národů a nechápou, že pracují oproti,přírodním zákonům, Germáni a Slované se vyvíjeli po tisíce let jako rozličné rasy se svéráznými rozdíly a s různými kulturami a nemohou býti asimilováni náhle zákony, které napsali lidé. Lidmi psané zákony nemohou zrušiti přírodních zákonů! Češi mohou Němce ožebračiti a vydrancovati; utiskovati a snad vyhnati, mohou je učiniti mučedníky a fanatiky - nemohou je však učiniti Čechy. Češi si stěžují, že Němci nejsou ťloyální spoluobčanyŤ. Způsoby Čechů jsou nejméně vhodné, aby vytvořily loyální spoluobčany. Násilnostmi možno jen rozmnožiti miasmy národnostní zášti a anarchismu,které zakvasí zničenou Evropu, a když bude nashromážděno dosti nenávisti a anarchismu, nastane zhroucení, kterému nebude lze zabrániti ani mírovými spolky ani bodáky, s předností přírodního zákona a se silou přírodní moci. Tomu učí dějiny Evropy.
II.
O jazykovém znásilnění obyvatelstva důchodkovými
kontrolními úřady,
Vedoucí místa u důchodkových kontrolních úřadů jsou dnes skoro vesměs obsazena fanatickými Čechy, kteří své mocí jako správci a přednostové úřadu zneužívají nešetrná,proti německému obyvatelstvu a také těch několik málo německých úředníků, které ještě máme, odstrkují a trýzní, jak jen lize si pomysliti. Chceme dnes ukázati jen na poměry v ústeckém úřadě důchodkové kontroly, kde nikdo neodpoví na německý pozdrav vcházejících stran, za to však tím hlasitěji;každého osloví česky. U tohoto úřadu se spisují od nějaké doby s německými stranami jen české zápisy, jež po ústním překladě musí německé strany podepsati. Jaké zlé následky může míti podepsání zápisu v jazyce pro podepisovatele nesrozumitelném, o tom svědčí mnoho smutných příkladů z jiných oborů. Zde jest tím větší nebezpečí,pro německé obyvatelstvo, poněvadž čeští úředníci nacházejí v tom přímo rozkoš, aby německé strany poškozovali každým způsobem, jejž si lze jen vymysliti. Podle pozorování, která jsme učinili, můžeme dále s jistotou říci, že 4 němečtí úředníci (ze 14 úředníků jest 10 Čechů a 4 Němci), kteří se ještě nestali obětí počešťovací zuřivosti, úmyslně jsou vzdalováni, aby nejednali se stranami jen aby se neproneslo žádné německé slovo, nebo docela nenapsalo. Tyto neslýchané přehmaty, kterých si dovolují tito čeští úředníci v ústeckém úřadě důchodkové kontroly,zvláště náměstek přednosty Jellinek, nejsou odůvodněny žádným jazykovým:zákonem, a jest to přímo neodpovědná lehkomyslnost a národní lhostejnost německého obyvatelstva, které nelze dosti odsouditi, že si dává líbiti toto nešetrné a nezákonité jednání v místě, kde není usedlých ani 20% Čechů.
III.
ťČeskoslovensko není vojenským státemŤ
V plzeňské ťPravděŤ píše Jar. Blažek o československém vojsku, při čemž podává tyto číslice:
Amerika se svými 100 miliony obyvateli má vojsko 130.000 mužů. Československo se svými 14 miliony obyvatelů má stejný počet vojáků, V československé armádě jest 10.602 důstojníků, 11.740 rotmistrů a šikovatelů, jakož i 127.631 mužů, z toho 32.189 četařů a desátníků. Připadá tedy na 12 mužů 1 důstojník, na l0 mužů 1 rotmistr, na 3 muže četař nebo desátník. Rakousko mělo 1 četnického generála, Československo má 4. V Rakousku připadal 1 důstojník na 57 četníků, v Československu jest 1 důstojník na 24 četníků. Ve vojsku připadá 5 představených na 12 mužů - avšak ve škole připadá 1 učitel na 80 dětí.
IV.
Česká štvanice proti spolku ťWandervögelŤ.
ťNová dobaŤ udává spolek ťWandervögela u nového ministra školství, upozorňujíce jej, že sice stanovy spolku ťWandervögelŤ jsou neškodné, že však spolek ten přijímá jen Němce nepřátelského smýšlení k Československé republice. Členové spolku ťWandervögelŤ se dosud vyhýbali všem politickým věcem jako ohni.
V.
Počet českých školních dětí v Rakousku stoupá.
Jak oznamuje ťČeské SlovoŤ, bylo ve všech vídeňských českých školách (mimo v VII. okrese a ve Štadlavě) zapsáno 6075 dětí.Na českém reálném gymnasiu bylo zapsáno 463 žáků a žaček, s jazykovými školami na venkově úhrnem 7500 žáků, t. j. asi o 250 více než loňského roku, - Rakousko, kdy se probudíš?