§ 32.
Ztráta čestných práv občanských.
Uzná-li soud pro zločin uvedený v tomto zákoně na trest nejméně jednoho roku, vysloví zároveň,jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných práv občanských. Totéž vysloví soud, když uzná pro zločin na trest kratší jednoho roku, byl-li spáchán z pohnutek nízkých a nečestných.
Ztráta čestných práv občanských znamená:
1. trvalou ztrátu vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností a povolání, pro něž taková hodnost je podmínkou, jakož i ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti i všelikých jiných platů z peněz veřejných,
2. ztrátu způsobilosti k nabytí a opětnému nabytí práv uvedených pod č. 1,
3. ztrátu práva voditi a volen neb povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných,
Ztráta čestných práv občanských nastane právní mocí rozsudku a trvá, pokud jde o způsobilost k nabytí neb opětnému nabytí akademických hodností a povoláni, pro něž taková hodnost je podmínkou, až do vykonání trestu, pokud jde o způsobilost k nabytí neb opětovnému nabytí jiných práv uvedených v odstavci druhém č. 1, po dobu, kterou určí soud od tří do deseti let, a pokud jde o ztrátu práva uvedeného v odstavci druhém č. 3, tři léta.
Tato doba počítá se v obou případech posléze uvedených od vykonání nebo prominutí trestu nebo promlčení jeho výkonu.
§ 33.
Vypovědění.
Je-li cizinec odsouzen za zločin podle tohoto zákona na dobu nejméně jednoho roku, vysloví soud zároveň, že odsouzený se vypovídá z území republiky.
V ostatních případech odsouzení podle tohoto zákona může to soud učiniti, byla-li činem ohrožena bezpečnost státu, veřejná bezpečnost nebo veřejný pořádek.
§ 34.
Zastavení periodického tiskopisu.
1. Uzná-li soud v trestním řízení proti určité osobě nebo v řízení podle § 492 a 493 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., že obsahem periodického tiskopisu byl spáchán zločin nebo přečin uvedený v § 1, § 3, § 5 č. 1, § 6 č.2 a 3,§ 14 č. 1 a 2,§ 15 č.3 nebo § 16 č.2 a že hledíc na předcházející taková rozhodnutí učiněná v době poměrně krátké o témž tiskopisu, byť i pod jiným názvem vydávaném, je se důvodně obávati, že budou uvedené trestné činy obsahem téhož tiskopisu nadále páchány, může zároveň vysloviti, že vydávání jeho může býti zastaveno.
Tento výrok lze bráti v odpor týmiž opravnými prostředky jako výrok o trestu nebo řízení podle § 492 a 493 tr. ř. opravnými prostředky uvedenými v § 493 a 494 tr. ř. Nabyl-li výrok soudu právní moci, může politický úřad druhé stolice naříditi zastavení tiskopisu, a to u tiskopisů, vycházejících alespoň pětkrát týdně, nejdéle na jeden měsíc; u tiskopisů, vycházejících alespoň třikráte týdně, nejdéle na dva měsíce a u ostatních tiskopisů nejdéle na šest měsíců. Proti tomuto zastavení není opravných prostředků. Výrok soudní pozbývá účinnosti, nebylo-li zastavení tiskopisu nařízeno nejpozději do roka, u tiskopisů, vycházejících alespoň pětkrát týdně, nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto výroku.
2. Kdo periodický tiskopis, jehož vydávání bylo zastaveno, dále vydává, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců a byl-li pro tento přečin již potrestán, tuhým vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
3. Má-li tiskový úřad za to, že zastavený tiskopis je vydáván nebo podle oznámení jemu učiněného má býti vydáván dále pod jiným jménem, zakáže toto vydávání neb odmítne vzíti oznámení na vědomí, uveda tento důvod. To platí i když rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydávání tiskopisu může býti zastaveno, nenabylo ještě právní moci.
Stížnost na toto opatření tiskového úřadu nemá odkladného účinku.
Kdo přes to tiskopis dále vydává nebo jej vydávati započne, trestá se podle ustanovení uvedeného pod č. 2.
§ 35.
Podmínečné odsouzení.
U osob starších osmnácti let je podmínečné odsouzení vyloučeno, jde-li o zločin podle tohoto zákona, vůbec, jde-li o přečin nebo přestupek, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.
§ 36.
Příslušnost a obžaloba.
Konati hlavní přelíčení o obžalobě pro zločiny uvedené v § 1, § 3 č. 1, § 4 č. 1, § 5 č. 1, § 7, pro zločin podle § 8, spáchaný na presidentu republiky nebo jeho náměstku, pro zločin podle § 8 č. 2 až 5, spáchaný na ostatních osobách tam uvedených, a pro zločin podle § 10 č. 2, pokud jde o osobování si pravomoci vyhrazené presidentu republiky, zákonodárnému sboru, vládě nebo guvernéru Podkarpatské Rusi, přísluší státnímu soudu. To platí, i když zločin byl spáchán před účinností tohoto zákona, pokud obžaloba v této době nenabyla ještě právní moci. Složení státního soudu a řízení před ním upravuje zvláštní zákon.
Konati hlavní přelíčení o obžalobě pro zločiny uvedené v § 2, § 3 č. 2, § 6 č. 1 a § 10 č. 1 přísluší soudu porotnímu, navrhuje-li státní zástupce v obžalovacím spise, aby byl trest uložen podle zákonné sazby vyšší pěti let. Trestní řízení pro ostatní zločiny a přečiny podle tohoto zákona náleží sborovým soudům první stolice, a to i když byly spáchány obsahem tiskopisu.
Řízení pro přestupky podle tohoto zákona náleží, není-li v něm jinak stanoveno, soudům okresním, a to jde-li o přestupek § 11 č. 1 okresnímu soudu v sídle sborového soudu první stolice.
Ustanovení § 6 až 8 zákona z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. nelze užíti.
Činy podle tohoto zákona trestné soudem stíhají se na obžalobu veřejnou.
§ 37.
Stíhání osob vojenských.
Ustanovení tohoto zákona platí také pro osoby podřízené vojenské soudní pravomoci. Pro činy spáchané za války zůstávají v platnosti přísnější trestní sazby stanovené trestními zákony vojenskými.
Konati hlavní přelíčení v případech uvedených v § 36, odst. 1. náleží státnímu soudu. V ostatních případech náleží trestní stíhání zločinů a přečinů divisním soudům, stíhání přestupků soudem trestaných brigádním soudům.
Trestní stíhání činů spáchaných za války náleží ve všech případech soudům vojenským. Ustanovení § 6 až 8 zákona z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. nelze užíti.
§ 38.
Stíhání cizinců.
Podle tohoto zákona bude potrestán i cizinec, jenž se dopustil v cizině trestného činu uvedeného v § 1 až 9 a § 17.
V případě § 6 není cizinec trestný, dopustil-li se činu, vykonávaje právo zaručené právem mezinárodním.
§ 39.
Výklad jednotlivých výrazů tohoto zákona.
1. Násilím je nejen skutečný čin násilný, nýbrž i nebezpečná výhrůžka bezodkladným násilným činem.
2. Veřejně je čin vykonán, byl-li spáchán v tiskopise nebo v rozšiřovaném spise, ve shromáždění nebo před zástupem.
3. Doba válečná počíná se dnem, kdy mobilisace byla vyhlášena, a končí se dnem, jímž demobilisace podle demobilisační vyhlášky má býti skončena, a není-li v ní uveden takový den, uplynutím dvou měsíců ode dne této vyhlášky.
4. Osobami blízkými jsou ony, k nimž je ten, o něhož jde, v takovém poměru rodinném nebo v poměru obdobném, že by újmu jimi utrpěnou pociťoval jako újmu vlastní.
§ 40.
Zvláštní ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
1. Činy uvedené v § 11, č. 1 a v § 20 trestají se jako přečiny.
2. Pokus přečinů podle tohoto zákona je trestný.
§ 41.
Poměr k dosavadním ustanovením.
1. Kde jiné zákony mluví o velezradě, rozumí se tím trestné činy uvedené v § 1 až 3 tohoto zákona.
2. Kde jiné zákony mluví o zločinu vyzvědačství, rozumí se tím zločin, uvedený v § 6, č. 2 a 3 tohoto zákona.
3. Zrušují se tato ustanovení:
I. z trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z.: § 58 až 67, 92, 220 až 222, 285 až 299, 302, 308; dále § 213 a 215, pokud se vztahují na § 60, 61, 67 a 92; z § 305 první věta vůbec a druhá věta, pokud se vztahuje na § 302 a 305; z § 310 odstavec první vůbec a odstavec druhý, pokud se vztahuje na § 308 a 310;
II. z trestního zákona čl. V z r. 1878: § 126 až 152, 158, 161, 171 až 174, 453 až 459; III. ze zákona o přestupcích čl. XL z roku 1879: § 33, 34, č. 1 a 3, 37, 39 a 109;
IV. z trestního zákona vojenského ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. s výhradou § 37 odst. 2 tohoto zákona na ochranu republiky: § 306 až 319, 321 až 331, 334 až 341, 343, 539 až 554, 559, 565;: dále z § 562 první věta vůbec a druhá věta, pokud se vztahuje na § 559 a 562; z § 567 odstavec první vůbec a odstavec druhý, pokud se vztahuje na § 565 a 567;
V. čl. I, II. a IX zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, a čís. nařízení z 9. června 1915, č. 156 ř, z.;
VI. ze zákonného článku LXIII z r. 1912: § 18, 19, 22, 23, 26 a 27; zák. čl. XXXIV z r. 1913 a zákonný článek XVIII z r. 1915. Rovněž se zrušují veškerá ostatní ustanovení odporující tomuto zákonu.
§ 42.
Zanedbání povinné péče.
Článek III čís. 5 zákona z 15. října 1868, čís. 142 ř. z. bude zníti takto:
Kdo se dopustí podle předcházejících ustanovení zanedbání povinné péče, trestá se za přestupek a to, zakládá-li obsah tiskopisu zločin, vězením. od osmi dnů do tří měsíců, a zakládá-li přečin, peněžitým trestem od 50 Kč do 3.000 Kč.
Zakládá-li obsah tiskopisu zločin nebo přečin uvedený v § 1, § 3, § 5, č. 1, § 6, č. 2 a 3, § 14, č. 1 a 2, § 15, č. 3 nebo § 16, č. 2 zákona na ochranu republiky, trestá se vinník za přečin tuhým vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců. Vedle tohoto trestu může býti uznáno na trest peněžitý od 100 Kč do 10.000 Kč. Bylo-li by podle § 35 uvedeného zákona vyloučeno podmínečné odsouzení pro trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu, je vyloučeno též podmínečné odsouzení pro tento přečin.
§ 43.
Zákon o třaskavinách.
V příloze uvedené znění zákona ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. z. o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi prohlašuje se za autentické. Ustanovení tohoto zákona rozšiřuje se vyjímajíc § 11 na Slovensko a Podkarpatskou Rus a vyjímajíc § 11 a 13 na osoby podřízené pravomoci soudů vojenských.
O činech trestných podle uvedeného zákona platí ustanovení § 28, odst. 1, druhé věty odst. 2 a odst. 3, § 32, § 33, § 35 a § 40, čís. 2.
§ 44.
Účinnost a výkon zákona.
Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení.
Jeho výkon ukládá se všem členům vlády.
Příloha.
Zákon
z dne 27. května 185, č. 134 ř. z. o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi.
§ 1.
Zakázáno je bez úředního povolení vyráběti třaskaviny, dávati je do oběhu, přechovávati a dopravovati je do území platnosti tohoto zákona.
Podrobnější ustanovení o tom, kdo úřední povolení udílí, a policejní bezpečnostní předpisy o třaskavinách vůbec budou, pokud nejde o změnu platných zákonů, vydána nařízením.
Také budou nařízením označeny třaskaviny, na něž se nevztahuje ustanovení prvního odstavce.
Ustanovení prvního odstavce nevztahuje se na vojenskou správu a na třaskaviny státního monopolu. 0 nich platí příslušné zvláštní předpisy.
§ 2.
Kdo proti ustanovení § 1 bez úředního povolení třaskaviny vyrábí, do oběhu dává, do území platnosti tohoto zákona dopravuje nebo přechovává, trestá se za přestupek vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců. Vedle toho může býti uložen peněžitý trest od 20 Kč do 600 Kč.
Stejně se trestá, kdo jedná proti řádně vyhlášeným policejním bezpečnostním předpisům o takových třaskavinách, na něž se vztahuje ustanovení § 1, odst. 1.
Vyšetřovati a souditi tyto přestupky přísluší soudům.
§ 3.
Činy uvedené v § 2 jsou přečiny, mohou-li ohroziti majetek, zdraví nebo život jiného. Trestem je tuhé vězení od tří měsíců do tří let. Vedle toho může býti uložen peněžitý trest od 200 Kč do 2000 Kč.
§ 4.
Kdo úmyslně vydá v nebezpečí majetek, zdraví nebo život jiného tím, že užije třaskavin jako trhacího prostředku, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let, byl-li pak někdo poškozen na těle nebo byl-li poškozen majetek ve větším rozsahu, těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.
Měl-li čin za následek smrt člověka, je trestem doživotní těžký žalář. Mohl-li vinník takový výsledek předvídati, je trestem smrt.
§ 5.
Smluví-li se více osob, že vykonají čin trestný podle § 4, nebo spolčí-li se k trvalému páchání takových činů, třeba ještě podrobně neurčených, trestají se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let, a to i když nebyl ještě podniknut čin vedoucí ke skutečnému vykonání zločinu uvedeného v § 4.
§ 6.
Kdo zhotoví, opatří, objedná nebo přechovává třaskaviny, jich součástky nebo přístroje k jich užívání v úmyslu, aby jich užitím (§ 4) buď sám vydal v nebezpečí majetek, zdraví nebo život jiného neb aby umožnil jiným osobám spáchati takový zločin, kdo třaskaviny jiným osobám přenechá, věda, že jsou určeny ke spáchání takového zločinu, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.
§ 7.
V případě § 2 odst. 1., § 3 až 6, jakož i byly-li v případě § 2 odst. 2. třaskaviny dány k dopravě pod nepravou opovědí, buďtež třaskaviny, jich součástky, přístroje, jakož i předměty upotřebené neb určené k jich zhotovení prohlášeny za propadlé, ať náležejí vinníku či osobě jiné.
§ 8.
Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo v tiskopise, rozšiřovaném vyobrazení nebo spise vyzývá ke spáchání trestného činu uvedeného v § 4 nebo 5 nebo k účasti na něm nebo kdo takový čin vychvaluje neb ospravedlniti hledí nebo kdo vůbec dává návod k tomu, jak shora uvedené trestné činy mají se páchati, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.
§ 9.
Kdo se doví věrohodným způsobem o tom, že se chystá zločin uvedený v § 4, neb o úmluvě nebo spolčení zmíněném v § 5 aneb o skutečnostech, zakládajících zločin uvedený v § 6, v čas, kdy nebezpečí (§ 4) mohlo býti odvráceno, a úmyslně opomine to oznámiti úřadu, ačkoliv oznámení takové mohl učiniti snadno a bez nebezpečí pro sebe, své příslušníky (§ 216 trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 522 voj. tr. zákona z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., § 78 zák. čl. V. z r. 1878) nebo pro osoby, jež má pod svou zákonnou ochranou, dopouští se zločinu, byl-li ohrožen majetek, zdraví nebo život jiného: Trestem je žalář od šesti měsíců do jednoho roku a byl-li v případě § 4 usmrcen člověk, těžký žalář jednoho do pěti let.
§ 10.
Trestnost zločinů uvedených v § 4, 5 a 6 pomine, když vinník upustí od podniku dobrovolně a ne proto, že zločin byl odhalen, a ne pro jiné překážky, a když úplně buď sám napraví anebo včasným oznámením úřadu zamezí všelikou újmu, jež vzešla, z činnosti jeho nebo jeho spoluvinníků.
§ 11.
Odsoudí-li soud pro trestný čin. uvedený v § 3, 4, 5, 6 nebo 8, může uznati, že vinník se vyhošťuje (§ 240, lit. ž, g, h trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z.), nebo že může býti dán pod policejní dohled.
§ 12.
Je-li čin podle obecného (vojenského) trestního zákona trestný přísněji nežli podle tohoto zákona, budiž užito přísnějších trestních ustanovení obecného (vojenského) trestního zákona.
§ 13.
Konati hlavní přelíčení o obžalobách pro zločiny uvedené v § 4, 5, 6 a 8 přísluší soudu porotnímu.