Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4045.

Odpovědi:

I. vlády na interp. post. dra Kafky, Kostky a druhů o vládním nařízení ze dne 19. prosince 1921, čís. 463 o odstupňování školného na středních školách (tisk 3853/VII),

II. min. železnic na interpelaci posl. dra Lelleyho a druhů o nezákonném pensionováni personálu Košicko-bohumínské dráhy (tísk 3795/II),

III. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. Roučka a soudr. o konfiskační praksi v Brně (tisk 3917/I),

IV. min. školství a národní osvěty jakož i vnitra na interp. posl. Scharnagla a druhů o ministerském výnosu, aby si místní školní výbory opatřily státní prapory (tisk 3887/VIII),

V. min. financí na interp. posl. Patzela a druhů o jazykové praksi u finančních úřadů (tisk 3816/IV),

VI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o označování jména republiky Československé v německém jazyku (tisk 3853/XX),

VII. min. financí na interp. posl. J. Fischera a druhů, jak postupuje loketská berní správa pří vyměřování dávky z majetku (tisk 3816/XIV),

VIII. min. veř. prací na interp. posl. Svetlika a soudr. ohledně novinami šířené zprávy o zastavení státních rudných bání v Bánské Šťávnici (tisk 3954/III),

IX. min. vnitra a min. spravedlností na interp. posl. Koudelky a soudr. o konfiskací časopisu ťStředočeské HlasyŤ v Kolíně (tisk 3917/XIII),

X. náměstka předsedy vlády a min. spravedlností na interp. posl. Tománka a druhů o zabavení časopisu ťSlovákŤ ze dne 16. prosince 1922 (tisk 4005).

I./4045 (původní znění).

Odpověď

vlády

na Interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů

o vládním nařízení ze dne 19. prosince 1921, čís. 463 0 odstupňování školného na

středních školách (tisk 3853/VII).

V ustanovení, obsaženém v §u 246 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. ve znění upraveném zákonem ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z. o osobních daních přímých zakazuje se pod tresty neoprávněné prozrazení příjmových a výdělkových poměrů poplatníkových. Jestliže však na základě vládního nařízení, tedy s vědomím a souhlasem vlády, bylo vyměřovacím úřadům uloženo, aby za účelem vyměření školného potvrzovaly výkazy o příjmech poplatníkových, nelze tu mluviti o neoprávněném prozrazování úředního tajemství a nelze proto tento případ subsumovati pod ustanovení výše zmíněného paragrafu.

Rozhodování pak o školném děje se v poradách profesorského sboru a členové jeho jsou jak služební pragmatikou (§ 24 zákona z 28. července 1917, čís. 319 ř. z.), tak i úřední přísahou (§ 1 nařízení veškerého ministerstva ze dne 28. prosince 1918, čís. 101 Sb. z. a n.) vázáni, že o jednání konference zachovají úřední mlčení. Tato povinnost se zřetelem k ustanovení §u 246 citovaného zákona byla členům všech profesorských - sborů středních škol státních zvláštním výnosem důtklivě připomenuta.

Nad to pak lze tu poukázati také na ustanovení §u 219 zákona o přímých daních osobních, podle něhož platební rozkazy na daň z příjmu jsou každoročně po 14 dní veřejně vyloženy u vyměřovacího úřadu první instance, aby poplatníci daně příjmové příslušného okresu mohli do nich nahlédnouti, a že již tudíž tímto ustanovením jest absolutní neprozraditelnost výše daně z příjmu prolomena:

Podle §u 6 výše citovaného vládního nařízení má výkaz příjmový řediteli státní střední školy za účelem vyměření školného předložiti ťžák nebo ten, kdo ze zákona jest povinen jej živitiŤ a podle §u 7 téhož nařízení ťrozhodnutí sboru oznámí se písemně osobě, která jest povinna platiti školné a zároveň se jí vrátí předložený výkaz příjmovýŤ. Jest tedy z uvedeného zřejmo, že žák nemusí výkaz příjmový vůbec do rukou dostati, jestliže si toho rodiče nepřejí. Rodičům jest volno, aby výkaz příjmový bud osobně dodali nebo poštou poslali přímo ředitelství střední školy, aneb aby jej v zapečetěné obálce poslali správě školy po žákovi. Také v tomto směru byly dány ředitelstvím příslušné pokyny.

Vzhledem k tomu, co výše uvedeno, není třeba míti obavy, že by vyměřování školného podle vládního nařízení z 19. prosince 1921, čís. 463 Sb. z. a n., mohlo míti nepříznivé důsledky v interpelací uvedené, a vláda nemá proto příčiny, aby zmíněné vládní nařízení zrušila.

V Praze dne 20. prosince 1922.

Náměstek předsedy vlády:

J. Malypetr. v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

II./4045 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra Lelleyho a druhů

o nezákonném pensionování personálu Košicko-bohumínské dráhy (tisk 3795/II).

Na uvedenou interpelací dovolují si odpověděti toto:

ťInspektor Ferdinand Hornicsek, vrch. revident Samuel Pelczmann, inspektoři Julius Glatz a Koloman Radványi, vrch. strojní komisař inž. Desider Sólyom, vrch. revident Alexander Mátyus, vrch. revident Otto Miksche, kancel. výpravčí Vojtěch Koller, vrch. staveb. komisař Ladislav Méhés, revident Karel Memlauer, vlakvůdci František Varga, Josef Salamon, Štěpán Bönde, Josef Pócsi, topič Jan Medve, vlakvedoucí František Andri, traťmistr Jiří Halász, vlakvedoucí Jan Kovács, topič Andrej Kiss, vlakvůdci Jan Toth, Jiří Banyai, Julius Ricza, Frant. Peller, Ludvík Toth, Frant. Német, Ladislav Ritzinger, Emerich Sárossi, topič Ondřej Ördö a vlakvedoucí Štěpán Király byli zaměstnanci Košicko-bohumínské dráhy, kteří pří převzetí této dráhy do státní správy po rozumu zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 Sb. z. a n., ve stanovené lhůtě zamítli setrvati ve službě železniční. V důsledku tohoto odmítnutí byli pak po rozumu §u 4 citovaného zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 Sb. z. a n., pensionováni, resp. vyplaceno jim odbytné.

Ačkoliv československá státní správa železniční byla dle §u 4, zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 Sb. z. a n. povinna vypláceti zaměstnancům Košicko-bohumínské dráhy, odmítnuvším setrvati ve službě, po dobu jednoho roku ode dne odmítnutí se strany zaměstnance toliko peníz ve výši plných posledních stálých služebních požitků, tedy plat a místní přídavek a po roce pouze požitky pensijní, vyměřené dle stanov Košicko-bohumínské dráhy, přiznala těmto zaměstnancům za určitých podmínek ještě další výhody.

Tak přiznala všem výše jmenovaným zaměstnancům Košicko-bohumínské dráhy ještě tříměsíční do služby započitatelnou lhůtu výpovědní a po př. za určitých předpokladů též drahotní požitky.

Někteří ze zaměstnanců výše jmenovaných nebylí však spokojení ani s těmito výhodami, k nimž státní správa železniční nebyla povinna, a domáhali se ve formě rekursů a stížností výhod dalších, na něž neměli nároku ani dle zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 690 Sb. z. a nař., a příslušných železničních předpisů, ani dle pensijních stanov koš.- boh. dráhy, dále výhod, které byly přiznány teprve po jich pensionování těm zaměstnancům koš.-boh. dráhy, kteří i nadále setrvali ve službě železniční. Jako příklad uvádíme z jejich požadavků: vyplácení druhotních přídavků, zvýšených o 100% a přiznání povýšení a jmenování, spadající do doby po jich pensionováni, započtení doby provisorní služby, konané u dráhy před dosažením 24 let, připočtení válečných půlletí do pense, poskytnutí drahotních požitků ku pensí a pod.

Ministerstvo železnic projednalo a vyřídilo všechny takové stížností a rekursy, které mu byly předloženy. Tak vyřídilo stížnost vrch. rev. K. B. D. v. v. Kalmána Radvanyího a soudr. (na níž jsou mimo jiné podepsání Sandor Matys, István Bönde, György Banyai, Ferencz Nemet a Janos Kovacz) jíž v březnu 1922, rekurs inspektora K. B. D. v. v. Ferdinanda Hornicska v květnu 1922, rekurs vrch. revidenta K. B. D. Alexandra Mátyuse v červnu 1922.

Rekurs několika z výše jmenovaných resignovavších zaměstnanců košicko-bohumínské dráhy nepředložilo dosud ředitelství státních drah v Košících ministerstvu železnic pro formální nedostatky (jednak pro nedodržení předpisů o kolkování rekursů, jednalo pro nedodržení lhůty rekursní). Ministerstvo železnic poukázalo však již ředitelství státních drah v Košicích. aby předložilo i tato odvolání k nahlédnutí a posouzení.Ť

V Praze dne 22. února 1923.

Ministr železnic:

Stříbrný, v, r.

III./4045.

Odpověď

ministrů spravedlnosti a vnitra

na interpelaci poslance Jaroslava Roučka

a soudruhů

o konfiskační praxi v Brně (tisk 3917/I).

Především poukazujeme na odpověď, kterou jsme dali na interpelaci poslance Stivína a druhů o tiskové praxi konfiskační (čís. tisku 3909/1). Tam jest podrobněji dovoděno, že vše, co se státi mohlo, aby ku zabavení bylo přikročováno jen tam, kde.jest to ve veřejném zájmu nutno, se stalo a také jest tam na úhrnném počtu konfiskací dovoděno, že úřady vykonávající přehlídku tisku ukládají si, pokud to způsob psaní, zvláště oposičních stran dopouští, celkem ještě větší zdrželivost nežli v letech dřívějších.

Důvody, které vedly státní zastupitelství k tomu, že zabavilo některá místa uvedeného článku v čís. 12. periodického tiskopisu ťVěstník dělnického potravního spolku Vzájemnost-VčelaŤ, jsou tam také uvedeny.

Poznamenati musíme k tomu vzhledem ku nynější interpelaci toto:

Pořad zabavených míst nebyl v článku takový, jak jest otištěn v interpelací, nýbrž jiný. plánek navázal na úpadek Moravsko-slezské banky a dovozoval z případu toho, že, jak jest zavedeno v místě ťNemůžeme proto dnes ve veliké starosti...Ť, jest nezbytno, aby každý, kdo má ještě nějaké vklady ve spořitelnách aneb peněžních ústavech, je odtamtud ihned vyzvedl a přenesl je do podniků družstevních. Teprve potom následovala místa ťPryč od peněžních ústavů soukromo-kapitalistických!Ť, ťAni haléřem...Ť a Pomozte svou agitací..Ť

Uvádíme to proto, aby bylo zjevno, že nešlo jen o hlásání třídního boje proti podnikům soukromo-kapitalistickým, ale i o šíření poplašných pověstí a vyvolávání nepokoje v obyvatelstvu, což činilo zabavení zvláště odůvodněným.

Pokud se týče míst zabavených v čís. 332 periodického časopisu ťRovnostŤ, jednajících o této právě konfiskaci, došlo ku zabavení proto, poněvadž státní zastupitelství vidělo v zabavených místech skutkovou povahu přečinů podle §§ 300, 302 tr. z. a § 24 tiskového zákona. Zabavení to bylo nálezem zemského trestního soudu v Brně ze dne 5. prosince 1922 Pr I 219/22 potvrzeno: a námitky proti zabavení podány nebyly.

V prvním místě jest orgán, provedší zabavení dříve uvedeného článku ťVěstník Vzájemnost-VčelaŤ obviňován ze škodolibé stranickosti- a nebylo-li snad nutným zabaviti druhá dvě místa,

přinášející po většině jen hesla o boji proti soukromému obchodu a soukromým podnikům, mohl státní zástupce právem viděti veřejný zájem na tom, aby prvé místo propuštěno nebylo, poněvadž bezdůvodné obviňování ze stranickosti mohlo by podkopati důvěru občanstva v naše úřady, což připustiti nelze.

Pro tato hlediska nelze souhlasiti s tím, že by zabavení v obou periodických tiskopisech bylo bývalo nezákonné a snad aktem libovůle.

V Praze dne 3. února 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

IV./4045 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty jakož i vnitra

na interpelaci poslance Scharnagla a druhů

o ministerském výnosu, aby si místní školní výbory opatřily státní prapory (tisk 3887/VIII).

Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 8. června 1922, čís. 16790 o výzdobě školních budov státní vlajkou (praporem) není novým opatřením, kterým by se ukládalo školním obcím nepotřebné vydání. Výnos tento upravuje toliko se zřetelem ke změněným poměrům starší předpisy o výzdobě škol státními prapory. Protože pak výzdoba školních budov tvoří součást věcných potřeb, jichž náklad uhrazovati jsou školní obce podle zákonitých předpisů povinny, není zákonitého důvodu, aby stát přejímal tuto povinnost.

Zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. Z. a n. uložena byla obcím povinnost poříditi na svůj náklad nové místní tabulky, odpovídající úpravou a obsahem nynějším poměrům. Jestliže ministerstvo vnitra, jež bylo provedením zákona pověřeno (§ 25), platný zákon provádí a na obcích požaduje, aby povinností své zadost učinily, není tu oprávněného důvodu k výtce, že jde o nepotřebné finanční zatížení obcí nebo dokonce o výdaje státní správou zaviněné. Obce byly už podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 9. září 1921, č. 68.133, tedy na počátku období, kdy se sdělávají obecní rozpočty na příští rok, upozorněny na povinnost, která je ohledně tabulek očekává, a měly možnost pamatovati včas na potřebnou úhradu.

Se zaplacením válečných půjček není pořízení tabulek v žádné zákonité souvislostí. K náhradě výloh za tabulky se strany státu není zákonitého podkladu.

V Praze dne 5. února 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

R. Běchyně, v. r.

V./4045 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Josefa Patzela a druhů

o jazykové praxi u finančních úřadů (tisk 3816/IV).

Dovolují si podati toto vysvětlení:

1. Celní úřady:

a) Všem celním úřadům v severozápadních Čechách, tudíž také hlavnímu celnímu úřadu v Ústí n. L., byla přidělena razítka jednak s textem ve státní řeči, jednak s textem dvojjazyčným (ve státní a německé řečí).

Kterého razítka se použije pří celním odbavování, řídí se podle zakročení deklaranta, není-li však deklarant pří celním odbavování a národnost strany úřadu není známa, užije se přirozené razítka ve státní řečí.

b) I tiskopisy celních kvitancí jsou jednak ve státní řeči, jednak dvoujazyčné, s českým textem napřed.

Pří používání kvitancí postupuje se týmž způsobem jako pří razítkách.

2. Berní úřady:

Pokud jde o razítka, nedošla dosud zemskému finančnímu ředitelství v Praze žádná stížnost, že by berní úřad v Ústí n. L. užíval na tiskopisy nebo vyřízení zasílaná německým stranám výhradně českých razítek. Právě naopak docházely časté stížnosti poplatníků českých, že dostali vyřízení německé s německým razítkem.

Šetřením bylo u dotčeného berního úřadu zjištěno, že na česká vyřízení dávají se razítka v řeči státní, na vyřízení pro strany německé razítka dvoujazyčná, což plně vyhovuje předpisům jazykového zákona.

Nelze míti za to, že by někdo z úředníků zmíněného berního úřadu dával vědomě čistě české razítko na německý dopis, už ne proto, že převážná většina funkcionářů tohoto úřadu jest německé národností.

Stal-li se však přece takový případ, mohlo se tak státi jedině bud pří návalu práce přehlédnutím anebo pří osobách, jejichž jméno jest české. Avšak podle šetření rozhoduje se v takovýchto pochybných případech zmíněný úřad spíše pro razítko česko-německé.

Pokud jde o stížnost poslance Patzela, že se nepoužívá razítka německo-českého, podotýkám, že by takovéto razítko bylo proti zákonným ustanovením.

V Praze dne 23. února 1923.

Ministr financí:

V z. inž. L. Novák, v. r.

VI./4045 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o označování jména republiky Československé v německém jazyku

(tisk 3853/XX).

Důsledně a jednotně ustáleného pravopisu není v žádném jazyce, zvlášť jde-li o slova cizí.

Proto se také praví v pravidlech německého pravopisu, schválených býv. ministerstvem kultu a vyučování, dosud oficiálně platných a na školách užívaných (Regeln für deutsche Rechtschreibung nebst Wörterverzeichnis, Grosse Ausgabe, Einzige, vom k. k. Ministerium für Kultus und Unterricht autorisierte Ausgabe, Wien, Kais. königl. Schulbücher-Verlag), že nelze stanoviti pravidel, platných obecně pro psaní cizích slov: některá cizí slova totiž podržují úplně psaní cizí řečí (na př. Beefsteak, Chaussee, Feuilleton), jiná pak jsou psána zpola po německém, zpola po cizím způsobu (na př. Korps, Redakteur), u mnohých pak psaní vůbec kolísá (Café - Kaffeehaus).

Není pochyb o tom, že německý pravopis užívá často v cizích slovech sice svých znaků, ale s platností němčině naprosto cizí (na př. Cousin, Charge, Gage, Guillotino, Jargon, Vers, Vivisektion, Slave atd.) anebo - což se týká právě vytýkaného Č místo Tsch - že německý pravopis zavádí přímo cizí znaky s platností, příslušející jim v cizím jazyce (Coupé, Defilé, Charité, Jardiniére atd.), srov. též úřední publikaci býv. c. k. ministerstva války ve Vídní: Regeln und Wörterverzeichnis für die deutsche Rechtschreibung, Wien 1912.

Takové počínání lze zajisté jednak chápati, jednak přímo považovati za správné, ano za správnější, než kdyby se způsobem domácím, často nepřesným, nepřiléhavými a málo obratným, měly cizí hlásky reprodukovati (na př. při slově Jackett a pod.).

Ve vědeckých dílech - a interpelace se dovolává vědeckého rozhodnutí - dává se při užívání cizích slov zpravidla přednost označení původnímu, jednoduchému, nikoli však spřežkovému, protože jen tak vystihuje se dokonale a jasně cizí zvuk i jeho originalita (na př. Café, Coupé, Douceur, forcieren, zkratka ťKČŤ, remplacieren. atd.).

Okolnost, že německý jazyk nemá vlastních znaků pro cizí hlásky (na př. pro franc. č, é nebo pro české č), není zajisté důvodem, proč by se v něm z příčin, v předchozím odstavci uvedených, cizích znaků v cizích slovech užívati nemohlo, i když se nehledí k tomu, že se tak již v německém jazyce v mnoha případech děje.

V Praze dne 5. února 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud.Bechyně. v. r.

VII./4045 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Josefa Fischera a druhů

jak postupuje loketská berní správa při vyměřování dávky z majetku

(tisk 3816/XIV).

Podrobným šetřením provedeným o ukládání dávky z majetku v obvodu berní správy v Lokti zjistilo ministerstvo financí, že následkem agitace, která svého času při sepisování přiznání k dávce z majetku byla v okrese loketském rozvinuta, značná část poplatníků v přiznání k dávce ocenila svůj majetek, zejména pozemky a budovy, tak nízko, že v některých případech ocenění to nemohlo býti ani přibližně za správné uznáno.

V případech takových byla ovšem pří uložení dávky cena majetku proti přiznání podstatně zvýšena, ocenění provedeno bylo však úplně ve smyslu příslušných zákonných ustanovení s použitím oceňovacích směrnic udaných v prováděcím nařízení k zákonu o dávce ze dne 27. července 1920. čís. 463 Sb. z. a n., s náležitou individualisací i s patřičným zřetelem k těm obcím, které dolováním nebo průmyslem jsou poškozeny, anebo ve vysoké poloze se nacházejí. Pří tom bylo každému členu odhadní komise možno k ocenění jednotlivci) zaujmouti stanovisko, což v mnoha případech se skutečně stalo.

Ocenění majetku pro dávku provedeno bylo tedy - jak vyšetřeno - úplně v rámci příslušných zákonných ustanovení. Nějaké libovolné nebo svévolné přeceňování majetku nebylo zjištěno a ani v interpelaci nejsou uvedeny žádné konkrétní případy podobného přecenění.

Žádostí za sdělení vyměřovacích základů bylo podáno velké množství, takže pří nedostatku personálu nemohly všechny žádosti ihned býti vyřízeny. Vyřizují se však postupně a pokud se tak ještě nestalo, budou v mezích možností vyřízeny v nejbližší době. Opožděným vyřizováním těchto žádostí nevzniká však poplatníkům žádná újma, poněvadž až do vyřízení žádostí se lhůta odvolací staví.

Provedeným šetřením bylo též zjištěno, že poplatníkům, kteří žádali u berní správy za vysvětlení nebo pokyny ve věcí dávky z majetku, dostalo se vždy náležitého poučení.

Žádosti za posečkání prvá 15%ní nebo další splátky na dávku z majetku, nebyly berní správou hromadné zamítány, nýbrž zamítnutí jednotlivých žádostí stalo se vždy po vyšetření majetkových poměrů žadatele pro nedostatek podmínek v §u 55., odst. 7 zák. o dávce uvedených. Byla zjištěna celá řada případů, kde za odklad placení žádali poplatníci, u nichž částky pří okolkování bankovek zadržené anebo dosud vázané vklady u peněžních ústavů by úplně stačily k zapravení příslušné splátky, aneb o nichž je prokázáno, že v peněžních ústavech mají uloženy velmi značné obnosy. V případech takových přirozeně žádostem za posečkání dávky nemohlo býti vyhověno.

Provedeným šetřením o ukládání dávky z majetku v obvodu berní správy v Lokti nebyly tedy zjištěny žádné nesprávnosti a není tedy naprosto žádného důvodu k nějakému opatření ohledné změny úředníků u této berní správy.

Pokud jde o případ zmíněný v prvém odstavci interpelace, podotýkám, že případ ten není v žádné souvislosti ani s vlastním obsahem interpelace ani s poměry u berní správy v Lokti.

V Praze dne 5. února 1923.

Ministr financí:

V z. Inž. L. Novák, v. r.

VIII./4045.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Svetlika a soudruhů

ohledně novinami šířené zprávy n zastavení státních rudných bání v Báňské Štiavnici (tisk 3954/III).

Vzhledem k ohromným deficitům bývalou maďarskou vládou zcela zanedbaných státních dolů v Báňské Štiavnici, jichž prosperita dle dobrozdání domácích i cizích znalců, jakož i státních inženýrů jest velmi nepatrná a pochybná, bylo nezbytně nutno učiniti taková opatření, která by státu ušetřila- úplné neúčelná vydání a pří tom dělnictvu, pokud možno existenčně vyšla vstříc.

Tohoto cíle snaží se ministerstvo veřejných prací, v rámci státního rozpočtu dosáhnouti tím způsobem, že zcela beznadějná oddělení zastavuje a veškerou činnost hornickou postupně soustřeďuje zatím na práce sledné a výzkumné v oněch partiích důlních, které dle provedených zkoušek poskytují byť i slabou naději na otevření vydatnějších rudných polí, při tom zaměstnává se celkem asi 600 dělníků na místě dosavadních 1270.

Pro uvolněné dělníky, pokud nebudou pro stáří aneb neschopnost k práci provisionováni, je postaráno tím způsobem, že jim bude opatřena práce v jiných oborech státního podnikání jako pří stavbě dráhy Krupina-Zvoleň, při stavbách silnic, při správě státních lesů a pod., tedy při pracech všeužitečných, které budou jak pro obyvatelstvo, tak i pro stát zajisté daleko významnější, než bezvýsledná práce v dolech štiavnických.

O proponovaném omezení provozu štiavnických dolů, které bylo předmětem dlouhotrvajících odborných studií, nebyly ministerstvem veřejných prací vydávány žádné novinářské články, o věcí byly však dne 26. října 1922 informováni slovenští poslanci znalí místních poměrů, zástupci Svazu horníků v republice Československé, dále zástupci závodní rady v Báňské Štiavnici, jakož i zástupcově pragmatikálních zaměstnanců z Báňské Štiavnice. Dne 14. listopadu 1922 zpraven byl o úmyslech ministerstva veřejných prací též tamní župan Ivan Čičmanec, jakožto zástupce města spolu s místními hornickými znalci. Celý program omezení provozu štiavnických dolů byl pak propracován ve vzájemné dohodě a ministerstvo veřejných prací jíž s jeho prováděním započalo.

Z uvedeného jest zřejmo, že nelze dnes mluviti o zastavení provozu štiavnických dolů, že naopak bude poskytnuta za značných obětí státu příležitost, aby prokázána byla na základě nálezů nových vydatných žil v rudonosném pásmu štiavnickém možnost dalšího provozu a případně i rozkvětu tamních dolů.

V Praze dne 28. února 1923.

Ministr veřejných prací:

Srba, v. r.

IX./4045.

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance J. Koudelky a soudruhů

o konfiskaci časopisu ťStředočeské HlasyŤ v Kolíně (tisk 3917/XIII).

Okresní správa politická v Kolíně zabavila čís. 50 ze dne 15. prosince 1922 v Kolíně vydávaného periodického tiskopisu ťStředočeské HlasyŤ pro článek, který jest v interpelaci otištěn, shledavši v něm skutkovou podstatu trestného činu. Zabavení bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Kutné hoře pro § 300 tr. z. potvrzeno. Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, na němž cestou administrativní nelze ničeho měniti.

Ve věci samotné podotýkám, že veřejný zájem nevyžaduje a že není v intencích nadřízených úřadů, aby bylo při tiskových projevech podřízenějšího významu, i když by snad z přísného hlediska posuzovány, vybočily z hranic právními předpisy určených, zakročováno konfiskací s touž přísností, jako při hrubém porušení zákona.

V tomto smyslu byla učiněna opatření a lze doufati, že nebude příčiny k oprávněným stížnostem.

V Praze dne 20. února 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.,

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

X./4045.

Odpověď

náměstka předsedy vlády a ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Floriana Tománka a druhů

o zabaveni časopisu ťSlovákŤ ze dne 16. prosince 1922 (tisk 4005).

Je správno, že více míst memoranda slovenské ludové strany, jak byly otištěny v periodickém časopisu ťSlovákŤ č. 286 ze dne 16. prosince 1922, bylo zabaveno. Stalo se tak proto, že místa ta obsahovala skutkovou povahu přečinu podle §u 172 odst. II, 173 zák. čl. V. z c. 1878 a §§ 1 a 3, č. I a 2 zák. čl. XLI z roku 1914.

Zabavení toto bylo také rozhodnutím sedrie u Bratislavě ze dne 20. prosince 1922, č. B 14013/22 Dotvrzeno.

I když šlo o memorandum, které bylo pány poslanci a senátory československé ledové strany odevzdáno panu presidentovi, není tím odůvodněno, aby obsah jeho, pokud je trestný, byl volně otiskován. Veřejný zájem žádat, aby zabavená místa propuštěna nebyla. Není proto žádného důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 5. března 1923.

Náměstek předsedy vlády:

J. Malypetr, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

Překlad ad I./4045.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Kafka, Kostka und Genossen

wegen der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1921, Zahl 463, betreffend dle Abstufung des Schulgeldes an Mittelschulen (Druck 3853/VII).

In der Bestimmnung des § 246 des Gesetzes vom 25. Oktober 1896, R. G. Bl. 220 in dem Wortlaut des Gesetzes vom 23. Jänner 1914, R. G Bl. Nr. 13, betreffend die direkten Personalsteuern, wird das unbefugte Offenbaren der Einkommen- und Erwerbsverhältnisse der Steuerzahler unter Strafe verboten. Wenn jedoch aufgrund der Regierungsverordnung, sonach mit Wissen und Zustimmung der Regierung, den bemessenden Behörden aufgetragen würde, zum Zwecke der Vorschreibung des Schulgeldes die Ausweise über das Einkommen des Steuerzahlers zu bestätigen, so kann in diesem Falle von einem unbefugten Offenbaren des Amtsgeheimnisses nicht gesprochen werden und es kann auch dieser Fall nicht unter die Bestimmungen des oben zitierten Paragraphen subsummiert werden.

Die Entscheidung über das Schulgeld erfolgt in den Professorenkonferenzen, und deren Mitglieder sind sowohl durch die Dienstpragmatik (§ 24 des Gesetzes vom 28. Juli 1917, R. G. 131. Nr. 319), als durch ihren Amtseid (§ 1 der Verordnung des Gesamt-Ministeriums vom 28. Dezember 1918, Slg. d. G. u. V. Nr. 101) verpflichtet über die Verhandlungen amtliches Stillschweigen zu beobachten. Diese Pflicht wurde mit Rücksicht auf die Bestimmung des § 246 des zitierten Gesetzes den Mitgliedern aller Professorenkollegien an den staatlichen Mittelschulen durch einen besonderen Erlass nachdrücklich eingeschärft.

Ueberdies kann noch auf die Bestimmung des § 217 des Gesetzes über die direkten Personalsteuern hingewiesen werden, nach welcher die Zahlungsaufträge der Einkommensteuer alljährlich durch 14 Tage bei der Bemessungsbehörde I. Instanz öffentlich aufzulegen sind, damit die Einkommenssteuerträger des bezüglichen Bezirkes in sie Einblick "nehmen können, somit ist schon durch diese Bestimmung die absolute Geheimhaltung der Höhe der Steuer und des Einkommens durchbrochen.

Nach § 6 der obzitierten Regierungsverordnung soll den Einkommenausweis dem Direktor der Staatsmittelschule zum Zwecke der Bemessung des Schulgeldes ťder Schüler oder derjenige, der nach dem Gesetze ihn zu erhalten verpflichtet istŤ vorlegen, und nach § 7 derselben Verordnung, ist die Entscheidung des Kollegiums dem zur Zahlung des Schulgeldes Verpflichteten unter gleichzeitiger Zurückstellung des vorgelegten Einkommensausweises schriftlich bekannt zu geben.Ť Es ist sonach aus dem Angeführten ersichtlich, dass der Schüler den Einkommensausweis überhaupt nicht in die Hand bekommen muss, wenn es die Eltern nicht wünschen. Den Eltern steht es frei, den Einkommensausweis entweder persönlich zu überreichen oder durch die Post direkt an die Direktion der Mittelschule einzusenden oder denselben in einem gesiegelten Umschlag der Schulverwaltung durch den Schüler zuzuschicken. Auch in dieser Richtung wurden durch die Direktion die gehörigen Weisungen erteilt.

Mit Rücksicht auf das oben Gesagte braucht man nicht die Befürchtung zu hegen, dass die Bemessung des Schulfeldes nach der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1921, Slg. d. G. u.

V. Nr. 463, die in der Interpellation dargelegten ungünstigen Folgen nach sich ziehen- könnte, und die Regierung hat daher keinen Anlass, die erwähnte Regierungsverordnung aufzuheben.

Prag, den 20. Dezember 1922.

Der Stellvertreter des Vorsitzenden

der Regierung:

Malypetr, m. p.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Bechyně, m. p.

Překlad ad II./4045.

A vasutügyi miniszter

válasza

dr. Lelley képviselő és társai interpellációjára a kassa-oderbergi vasuti alkalmazottak törvénytelen nyugdijazása tárgyában (3795/II ny. sz.).

A jelzett interpellációjára van szerencsén a következőleg válaszolni:

A kassa-oderbergi vasut volt alkalmazottjai: Hornicsek Ferdinand felügyelő, Pelczman Sámuel főellenőr, Glatz Gyula és Radványi Kálmán felügyelők, ing. Sólyom Dezső gépészeti főbiztos, Mátyus Sándor főellenőr, Miksche Otto főellenőr, Koller Béla irodai expediens, Méhes László épitészeti főbiztos, Memlauer Károly ellenőr, Varga Ferenc, Salamon József, Bönde István és Pócsi vonatvezetők, Medve János fűtő, Andri Ferenc vonatvezető, Halász György pályamester, Kovács János vonatvezető, Kiss András fűtő, Tóth János, Bányaí György, Rícza Gyula, Peller Ferenc, Tóth Lajos, Német Ferenc, Ritzinger László és Sárossi Imre vonatvezetők, Ördő Endre fűtő és Kírály István vonatvezető a jelzett vasutnak az 1920 évi december 22.-i s a Törv. és r. t.- ban 690 sz. a foglalt törvény értelmében állami kezelésbe való átvetele alkalmával a vasuti szolgálatban való megmaradást a megállapított határidőben visszautasították. Ezen visszautasítás következtében nevezettek az idézett 1920. XII. 22.-i 690 s. z. törvény 4. §-ának rendelkezéséhez képest nyugdíjaztattak, ílletőleg végkielégíttettek.

Jóllehet a csszl. vasutigazgatás a szolgálatban való megmaradást visszautasító kassa-oderbergi vasuti alkalmazottaknak az 1920. XII. 22.-i 690 sz. törvény 4. §-a értelmében csupán az utolsó állandó szolgálatí járandóságkkal egyenlő öszszegnek, - tehát csupán a fizetés és helyi pótlék nak - az alkalmazottak részéről törént visszautasítás időpontjától számított egy évig kifizetésére, s ezen év elmultával csupán a kassa-oderbergi vasut szabályzata alapján megállapított nyugdíjjárandóságok folyósítására volt kötelezve, ezen alkalmazottaknak bizonyos feltételek mellett még egyéb kedvezményeket is nyujtott.

Igy a fenntnevezett kassa-oderbergi vasuti alkalmazottaknak ezen felül a szolgálati időbe beszámítandó háromhaví felmondási határidőt s esetleg, bizonyos előfeltételek fennforgása mellett drágasági pótlékokat is elismert.

Néhányan ezen alkalmazottak közül azonban nem elégedtek meg a jelzett kedvezményekkel sem, amelyekhez a vasutigazgatás kötve nem volt, s felfolyamodások és panaszok utján oly további kedvezményeket kovívni törekedtek, amelyekre sem az 1920 XII. 22.- i 690 sz. törvény, sem az illetékes vasuti szabályzat, sem pedig a kassaoderbergi vasut nyugdíjszabályzata alapján igényük nem volt, továbbá oly kedvezményeket is, amelyek csak nevezettek nyugdíjazását követőleg azon kacsa-oderbergi vasuti alkalmazottaknak ismertetek el, akik a vasuti szegőlatban továbbra is megmaradtak. Követeléseikből álljon itt példa gyanánt: 100%-kal felemelt dragasági pótlék kifizetése, nyugdíjazásuk utáni időbe eső előléptetés és kínevezés elismerése, a betöltött 24. életév előtt tejesített ideiglenes vasuti szolgálať idejének beszámítása, a háborús féléveknek a nyugdíjba való beszámítása, drágasági nyugdíjpótlékok nyujtása stb.

A vesutügyi minisztérium a hozzá beterjesztett összes ily irányu felfolyamodásokat és panaszokat leárgyalta és elintézte. Igy a KODV. nyug. főellenőrének Radványi Kálmánnak és társainak (aláírták a többi közt: Matyás Sándor, Bönde István, Bányai György, Német Ferenc és Kovács János) panaszát már az 1922 év máciusában, a KODV. nvug. felügyelőiének Hornicsek Fenrencnek felfolyamodását 1922. májusában s a KnDV. föellenörének Matyás Sándornak felfolyamodását 1922. júniusában intézte el.

A kassa-oderbergi vasut fenntnevezett lemondott alkalmazottjai közül többnek felfolyamodását a kassai államvasuti igazgatóság a vasutügyi miniszteriumnak formai hiányok (egyrészt a bélregés illetékszabályzat, másrészt a felfolyamodási határidő be nem tartása) miatt ezideig be nem terjesztette. A vasutügyi minisztérium azonban a kassai államvasuti igazgatóságot már utasította, hogy az imént említett felfolyamodásokat is betekintés és elbírálás végett terjessze be.

Praha, 1923. évi február 22.én.

A vasutügyi miniszter:

Stříbrný, s. k.