Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4048.

Interpelace:

I. posl. Windirsche a druhů ministrovi zemědělství a ministrovi spravedlnosti o lichvaření se síranem ammonatým,

II. posl. Čermaka, Schweichharta, R. Fischera a druhů ministrovi železnic, že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky,

III. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi železnic, že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky,

IV. posl. Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o nové redukci německých obecných škol v Ústí n.L.,

V. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o nové redukci německých obecných škol v Ústí n./L.,

VI. posl. dra Hanreicha a druhů celé vládě o jazykových přehmatech ve správní službě,

VII. posl. Laubeho, Davida, Pelikána a soudruhů ministrovi obchodu o kritické situaci domáckého dělnictva konfekčního na Prostějovsku následkem vybírání daně z obratu,

VIII. posl. Laubeho, Pelikána a soudruhů ministrovi sociální péče pro nedostatečné znění zákona o nemocenském pojištění domáckých dělníků,

IX. posl. Tausika, Nagy, Svetlika a soudruhů ministrovi vnitra o nezákonném jednání tiskového oddělení policejního ředitelství v Košicích,

X. posl. Bečku, Oktavca, Ertla, Farbulu, Bendu, dra Dérera a súdr. ministrovi spravedlnosti, vnútra a pre správu Slovenska v záležitosti násilneho prepadávania, terorizovania, ba dokonca vraždenia pokojných občanoch exponentmi komunistickej strany na Slovensku,

XI. posl. Tausika a soudruhů vládě o poměrech ve svidnickém okresu na východním Slovensku,

XII. post. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druha celé vládě o úpadku banky Bohemie,

XIII. posl. dra Raddy a druhů ministrovi vnitra, jak moravsko-budějovická okresní politická správa užívá jazykového zákona,

XIV. posl. Simma a druhů ministrovi národní obrany o stíhání vojínů, kteří jsou válečnými poškozenci s vyššími procenty podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z, a n. pro neuposlechnutí někdejšího mobilisačního rozkazu.

I./4048 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi zemědělství a ministrovi

spravedlnosti o lichvaření se siranem ammonatým.

K pomůckám, jichž užívají zemědělci ke stupňování rostlinné výroby, náležejí také umělá dusíkatá hnojiva. Z nich se velmi mnoha užívá siranu ammonatého a zvláště se,jím hnojí na jaře. Letos na jaře jest poptávka po síranu ammonatém velká, poněvadž podzimní setby, které pro zpožděnou objednávku minulého podzimu v zimě jen slabě vzešly, potřebují k oživení dusikatého hnojiva. Mimo to lze,jen nedostatečně a jen za nepoměrně vysoké ceny dostati jiná dusíkatá hnojiva jako čilský ledek, norvéžský ledek a ledek vápenný. Síran ammonatý jest domácí hnojivo, které se získává, jak známo, jako odpadek při výrobě koksu v moravsko-ostravské kamenouhelné oblasti. Člověk by se tedy domníval, že síran ammonatý, který vyrábějí a prodávají skupina Gutmanova, báňské a hutní podniky a Ferdinandova severní dráha, vesměs v Moravské Ostravě a vítkovické železárny ve Vítkovicích, nebude drahý a aspoň jeho ceny, že zůstanou stejné. Stabilita cen musila by již býti dána tím, že zahraniční kurs české koruny v posledních měsících zůstal stejný, mzdy a daně se nezměnily a uhlí jako surovina pro výrobu ammoniaku spíše zlevnilo. Skutečnost však učí, že ceny síranu ammonatého nezůstaly stejné, nýbrž že zdražil, neboť se žádalo za 100 kg

Hlavním důvodem stoupnutí cen jest však zajisté, že francouzským obsazením Poruří, jehož koksovny dudávaly zemědělství veliké množství siranu ammonatého, mohl sice nastati veliký nedostatek síranu ammonatébo pro zemědělství v Německu, ne však v Československa. Naopak tím, že moravsko-ostravska koksovny zahájily opět výrobu, musí zde býti z téhož důvodu k disposici více síranu ammonatého než ještě před několika měsíci. Nebylo tedy žádného důvodu zvyšovati ceny nezbytného hnojiva a to tím méně, že zemědělství nemůže následovati zvyšování cen předmětů potřeby, jichž potřebuje. Zemědělství jest nuceno i nadále trpěti pod následky poklesu cen, který je postihl a nemůže si toho vynahraditi na druhé straně, poněvadž musí nakupovati dráže. Nejprostším prostředkem by ovšem bylo nekupovati dusíkatých hnojiv. Avšak takový krok jest zároveň zmenšením výnosu žní a z toho následujícím zvětšením dovozu obilí a mouky z ciziny. S tím souvisí zase trvalá závislost na cizích státech a zvětšení dovozu na útraty vývozu. Pokud jde o produkci obilí, domácí zemědělství stojí na plné výši, než jest třeba se chrániti před vykořisťováním. Vykořisťováním však,jest, jestliže se zdražuje potřebné hnojivo a nelze toho ospravedlniti.

Tážeme se proto pánů ministrů zemědělství a spravedlnosti:

Víte o vpředu vylíčených poměrech a ca zamýšlíte činiti, aby zemědělství jako první a nejjistější výdělečný stav ve státě zůstalo uchráněno dalšího a podobného vykořisťování?

V Praze dne 6. března 1923.

Windirsch,

dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Körmendy-Ékes, Böhr, Füssy, Palkovich, J. Mayer, Schubert, Heller, Wenzel, Patzel, dr. E. Feyerfeil, dr. Jabloniczky, Kaiser, Szentiványi, dr. Lelley, Bobek, Mark, Scharnagl.

II./4048 (překlad).

Interpelace

poslanců Čermaka, Schweichharta,

R. Fischera a druhů

ministrovi železnic,

že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky.

Ředitelství německého ústavu pro vzdělání učitelů v Litoměřicích zaslalo podle předpisu žákovské průkazky pro jízdy žáků k potvrzení královéhradeckému ředitelství státních drah. Tyto žákovské průkazky.jsou v originále tištěny dvoujazyčně a podle ustanovení sazebních dlužno je úplně vyplniti. To také učinili žáci litoměřického ústavu pro vzdělání učitelů přirozeně v německém jazyku.

Královéhradecké ředitelství státních drah však vrátilo průkazky výnosem ze dne 6. února 1933 č.21/57-VI-23 ředitelství ústavu pro vzdělání učitelů s touto poznámkou: "Žákovské průkazky musí býti, mají-li býti uznány a potvrzeny. napsány a vyplněny státním jazykem, k němuž lze také na druhém místě připojiti německý překlad. Z tohoto důvodu vracíme žákovské průkazky, aby byly doplněny podle tohoto sazebního ustanoveni.

Tento výnos, jest novým důkazem,jak týravě úřadují podřízení úředníci v státních úřadech. Výše uvedený, odedávna bez překážky prováděný způsob vyplňování žákovských průkazek pro německé žáky shoduje se úplně se sazebními ustanoveními. Pato nařizuji, že průkazky musí býti úplné vyplněny jinak že budou odmítnuty jako neplatné. Úplně vyplněnou,jest průkazka, na níž jsou řádně vepsány všechny údaje souhlasící s předtiskem. Zde najde o nic.mého než o osobní a místní jména jakož i určeni času, po který průkazky mají míti platnost. Průkazka jest tedy vyplněna, jestliže tyto údaje jsou v jednom z předtištěných,jazyků tak vepsány, aby se vyhovělo účely těchto předtisků. To se stalo samo sebou, jestliže jest vyplněn německý text na průkazce, jenž jest tam sice umístěn na druhém místě, avšak zcela ve formě originále, (nikoliv,jak výnos tvrdí,jako překlad). Totéž platí stran ustanoveni domovské obce a ředitelství ústavu. Tím jest vyhověno sazebním předpisům. Z nich nevysvítá, že opisy musí býti provedeny ve státním jazyku a že německy možno je vyplňovati jen jako překlad na druhém místě.

Poukaz na služební jazyk státních drah jest nicotný, nehol jde o tratě vedoucí čistě německým územím, totiž Litoměřice-Česká Kamenice a Litoměřice-Haňšpach přes Rumburk. Možno zajisté očekávati, že na těchto tratích německy vyplněná žákovská legitimace úplně vyhoví svému účelu a že nemůže býti vrácena,jako vyplněná neúplně.

Upozorňujeme pana ministra na tento směšný způsob trýznění německých žáků a tážeme se, jo-li ochoten učiniti přítrž těmto nešvarům a dovoliti, aby žákovské lístky byly vyplňovány i napříště v dosavadní formě?

V Praze dne 27. února 1923.

Čermak, Schweichhart, R. Fischer,

Kaufmann, Hillebrand, Pohl, Heeger,Jokl, dr. Haas, Deutsch, Uhl, Hackenberg, Beutel, Hoffmann, Dietl, Palme, Blatny, Leibl, Hirsch, dr. Holitscher, Häusler, Schäfer, Hausmann,

Wittich, Taub.

III./4048.(překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha, F. Pittingera, dra W. Feierfeila, H. Simma a dra B. Kafky ministrovi železnic,

že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky.

Ředitelství německého ústavu pro vzdělání učitelů v Litoměřicích zaslalo podle předpisu žákovské průkazky pro jízdy žáků k potvrzení královéhradeckému ředitelství státních drah. Tyto žákovské průkazky jsou v originále tištěny dvoujazyčně a podle ustanovení sazebních dlužno je úplně vyplniti. To také učinili žáci litoměřického ústavu pro vydělání učitelů přirozeně v německém jazyku.

Královéhradecké ředitelství státních drah však vrátilo 2 průkazky výnosem ze dne 6. února 1923 č. 21/57-VI-23 ředitelství ústavu pro vzdělání učitelů s touto poznámkou: "Žákovské průkazky musí býti, mají-li býti uznány a potvrzeny, napsány a vyplněny státním jazykem, k němuž lze také na druhém místě připojiti německý překlad. Z tohoto důvodu vracíme žákovské průkazky, aby byly doplněny pudle tohoto sazebního ustanovení."

Tento výnos,jest novým důkazem, jak týravě úřadují podřízení úředníci v státních úřadech. Výše uvedený, odedávna bez překážky prováděny způsob vyplňování žákovských průkazek pro německé žáky shoduje se úplně se sazebními ustanoveními. Tato nařizují, že průkazky musí býti úplně vyplněny, jinak že bulou odmítnuty,jako neplatné úplně vyplněnou jest průkazka, na níž jsou řádně vepsány všechny údaje souhlasící s předtiskem. Zde nejde o nic jiného než o osobní a místní jména jakož i určení času, po který průkazky mají míti platnost. Průkazka jest tedy vyplněna jestliže tyto údaje jsou v jednom z předtištěných,jazyků tak vepsány, aby se vyhovělo účelu těchto předtisků. To se stalo samo sebou, jestliže jest vyplněn německý text na průkazce, jenž jest tam sice umístěn na druhém místě, avšak zcela ve formě originálu, (nikoliv, jak výnos tvrdí, jako překlad) Totéž platí stran ustanovení domovské obce a ředitelství ústavu. Tím jest vyhověno sazebním předpisům. Z nich nevysvítá, že opisy musí býti provedeny ve státním,jazyku a že německy možno je vyplňovati jen,jako překlad na druhém místě.

Poukaz na služební jazyk státních drah jest nicotný, nebul jde o tratě vedoucí čistě německým územím, totiž Litoměřice-Česká Kamenice a Litoměřice-Haňšpach přes Rumburk. Možno zajisté očekávati, že na těchto tratích německy vyplněná žákovská legitimace úplně vyhoví svému účelu a že nemůže býti vrácena jako vyplněná neúplně.

Upozorňujeme pana ministra na tento směšný způsob trýznění německých žáků a tážeme se, je-li ochoten učiniti přítrž těmto nešvarům a dovoliti, aby žákovské lístky byly vyplňovány i napříště v dosavadní formě?

V Praze dne 27. února 1923.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Eeierfeil,

Simm, dr. Kafka,

J. Mayer, dr. Lodgman, inž. Jung, inž. Kallina, Matzner, Wenzel, dr. Spina, Schubert, dr. Keibl, dr. Brunar, Kostka, dr. Hanreich, dr. Petersilka, Budig, Scharnagl, J. Fischer, Mark, Kaiser,

Zierhut, Böllmann.

IV /4048 (překlad).

interpelace

poslanců Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o nové redukci německých obecných škol v Ústí nad Labem.

Výnosem presidia zemské školní rady v Praze, ze dne 17. února 1923, č. 1091 bylo nařízeno spojení obou nižších tříd I., II. a III. dívčí obecné školy a I. třídy VII. dívčí obecné školy v Ústí n/L. s příslušnými třídami I, II., III. a VII. chlapecké obecné školy ve smíšené třídy a tím bylo zrušeno 7 tříd dívčích obecných škol.

Toto opatření presidia zemské školní rady jest nezákonné. V u 9, zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. se vypočítává taxativně oprávněni funkcionáře zemské školní rady stran zrušení škol a tříd..Vlezl těmito oprávněními, která jsou tam uvolena, není však obsaženo právo spojovati různé obecné školy, zvláště obecné školy různící se pohlavím, nebo jejich jednotlivé třídy. Právě tele, jako jest výhradním zákonně stanoveným právem zemských školních rad, to jest tedy příslušných národních odborů, rozdělovati školy podle pohlaví, právě tak ovšem mohou odděleni takových škol nebo tříd zrušiti opět jen ony odbory. Presidium zemské školní rady jest však takovému opatření zcela nepříslušné.

Nařízeným sloučením dívčích a chlapeckých tříd ve smíšené školní třídy, jejichž správa byla podřízena oněm chlapeckým obecným školám, jest I., II. a III. dívčí obecná škola v Ústí nad Labem zredukována o dvě třídy, VII. dívčí obecná škola o jednu třídu. Pro takovéto redukce nerozhoduje však dnes,jen § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z, a n., nýbrž i ustanovení u 7, odst. 2 malého školního zákona ze dne 13. července 1922, č. 26, která tyto paragrafy omezují. Tím, že žákyně jmenovaných zrušených tříd byly přikázány do,jiné školy, presidium obešlo tento paragraf, poněvadž nebylo Vyšetřováno, zda by přidělením žákyň z těchto tříd do ostatních zbylých tříd, některé z nich neměly přes 60 dětí. To však jest u všech sedmi tříd, při přidělení všech dívek podle učebné osnovy ve třech zbylých třídách I. II. a III. a ve čtyřech třídách VII. obecné školy jest v prvních po dvou třídách, které mají přes 60 žákyň, v poslední škole pak jedna, třída. Všechna zrušení se tedy příčí §u 7, odst. 2 malého školního zákona.

Spojení tříd dvou různých škol, i když jsou v témže školním obvodu, jest svévolným činem presidia zemské školní rady. Právě tak svévolně by mohlo konečně presidium spojovati třídy škol různých školních obvodů, ba snad dokonce i školní třídy v různých školních obcích. Tato opatření jsou všechna svévolnými překročeními zákona, jichž nelze ospravedlniti již směšnou frází o důvodech úspornosti.

Tážeme se pana ministra.:

Ví pan ministr o těchto opatřeních presidia zemské školní rady, značících nová svévolná zrušování tříd?

Jest pan ministr ochoten spojení svrchu jmenovaných tříd ústeckých obecných škol zrušiti,jako nezákonné a presidium zemské školní rady s důrazem upozorniti, aby se drželo v mezích příslušnosti, stanovených zákonem.

V Praze dne 7. března 1923.

Beutel, Čermak, Grünzner,

dr. Holitscher, Uhl, Schuster, Pohl, Hackenberg, Leibl, Hoffmann, R. Fischer, dr. Czech, Häusler, dr. Haas, Blatny, Schweichhart, Taub, Kaufmann, Palme, Deutsch, Dietl.

V./4048 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o nové redukci německých obecných škol v Ústí nad Labem.

Výnosem presidia zemské školní rady v Praze ze dne 17. února 1923, č. 1091 bylo nařízeno spojeni obou nižších tříd I., II. a III. dívčí obecné školy a 1. třídy VII. dívčí obecné školy v Ústí n/L. s příslušnými třídami I., II., III. a VII. chlapecké obecné školy ve smíšené třídy a tím bylo zrušeno 7 tříd dívčích obecných škol.

Toto opatřeni presidia zemské školní rady jest nezákonné. V §u 9, zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. se vypočítává taxativně oprávnění funkcionáře zemské školní rady stran zrušení škol a tříd. Mezi těmito oprávněními, která,jsou tam uvedena, není však obsaženo právo spojovati různé obecné školy, zvláště obecné školy různící se pohlavím, nebo jejich jednotlivé třídy. Právě tak jako,jest výhradním zákonné stanoveným právem zemských školních rad, to,jest tedy příslušných národních odborů, rozdělovati školy podle pohlaví, právě tak ovšem mohou odděleni takových škol nebo tříd zrušiti opět jen ony odbory. Presidium zemské školní rady jest však k takovému opatření zcela nepříslušné.

Nařízeným sloučením dívčích a chlapeckých tříd ve smíšené školní třídy, jejichž správa byla podřízena oněm chlapeckým obecným školám jest I., II. a III. dívčí obecná škola v Ústí nad Labem zredukována o dvě třídy, VII. dívčí obecná škola o jednu třídu. Pro takovéto redukce nerozhoduje však dnes,jen 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. nýbrž i ustanovení §u 7, odst. 2 malého školního zákona ze dne 13. července 1922, č. 226, která tyto paragrafy omezují. Tím, že žákyně,jmenovaných zrušených tříd byly přikázány do jiné školy, presidium obešlo tento paragraf, poněvadž nebylo vyšetřováno, zda by přidělením žákyň z těchto tříd do ostatních zbylých tříd, některé z nich neměly přes 60 dětí. To však je u všech sedmi tříd, při přidělení všech dívek podle učebné osnovy ve třech zbylých třídách I., II. a III. a ve čtyřech třídách VII. obecné školy jest v prvních po dvou třídách, které mají přes 60 žákyň, v poslední škole pak jedna třída. Všechna zrušení se tedy příči §u 7, odst. 2 malého školního zákona.

Spojení tříd dvou různých škol, i když jsou v témže školním obvodu, jest svévolným činem presidia zemské školní rady. Právě tak svévolně by mohlo konečně presidium spojovati třídy škol různých školních obvodů ba snad dokonce i školní třídy v různých školních obcích. Tato opatření jsou všechna svévolnými překročeními zákona, jichž nelze ospravedlniti již směšnou frází o důvodech úspornosti.

Tážeme se pana ministra:

Ví pan ministr o těchto opatřeních presidia zemské školní rady, značících nová svévolná zrušování tříd?

Jest pan ministr ochoten spojení svrchu jmenovaných tříd ústeckých obecných škol zrušiti jako nezákonné a presidium zemské školní rady s důrazem upozorniti, aby se drželo v mezích příslušnosti, stanovených zákonem.

V Praze dne 7. března 1923.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Knirsch, Windirsch, Bobek, Patzel, Wenzel, Mark, Budig, Schälzky, dr. Petersilka, J. Fischer, Zierhut, Scharnagl, inž. Jung, dr. Luschka, Böhr, dr. Lodgmann, dr. Brunar, Pittinger, Matzner, Böllmann, dr. Medinger, dr. Keibl, Schubert, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil dr. Hanreich.

VI./4048 (překlad).

Inerpelace

poslance dra Hanreicha a druhů

celé vládě o jazykových přehmatech ve správní službě.

Počátkem roku 1923 začala vláda vší silou usilovati o zavedení českého úředního jazyka také v úřadech, jimž jsou podřízeny německé školy.

Tak berní úřady vydávají správám škol pouze,jednojazyčné české platební listiny. Dotčený výnos berním úřadům a okresním školním výborům vydalo presidium zemské školní rady dne 27. prosince 1923 pod číslem 7496 ai 1922.

Druhý poklesek v jazykovém směru záleží v tom, že tiskopisy vydané pražskou státní tiskárnou k provedení zákona o státních úřednících ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., které mají učitelé vyplniti, vycházejí jen v českém jazyku. Převážná část německého učitelstva neumí česky a není tedy s to, aby vyplnila tyto obšírné dotazníky. Mimo to nejsou učitelé povinni znáti český úřední jazyk.

Na základě těchto skutečností táží se podepsaní vlády:

1. Ví vláda, o těchto zákonitých opatřeních správních úřadů?

2. Jest vláda ochotna zajistiti ihned znovuzavedení zákonitého stavu a přiměřenými tresty zakročiti proti těm, kdož zavinili toto porušení zákona?

V Praze dne 19. března 1923.

Dr. Hanreich,

Zierhut, Bobek, Röttel, dr. Luschka, Budig, Schälzky,Mark, Křepek,dr. Petersilka, Windirsch, dr. Spina, Heller, Scharnagl, Böhr, Kaiser, Pittinger, J. Mayer, Schubert, J. Fischer, Böllmann.

VII./4048.

interpelace

poslanců Rud. Laubeho, J. Davida, J. Pelikána a soudruhů

ministru obchodu

o kritické situaci domáckého dělnictva

konfekčního na Prostějovsku následkem vybírání daně z obratu.

Odváděti daň z obratu,jest podle zákona povinen každý samostatný živnostník. Tomu dostává se však zároveň práva, daň si účtovati a její zaplacení požadovati.

Ne tak jest tomu u konfekčních dělníků po domácku pracujících, jichž mnoho platí výdělkovou daň, aby mohli zaměstnávati učedníky a dělníky a,jsou tudíž před zákonem také živnostníky.

Ježto však ale domáčtí dělníci pracují výhradně pro továrnu za plat napřed dělnickými organisacemi ujednaný, odpadá jim možnost, jíž požívají samostatní živnostníci, daň obratovou si připočítati k ceně svého výrobku.

Vymáhání daně z obratu těžce doléhá na tento druh dělníků, které tato opatření úžasně zkracují a jest tudíž nutno, aby ministerstvo obchodu po dohodě s ministerstvem financí zjednalo náležitou nápravu, vydalo potřebné pokyny příslušným berním úřadům, aby byl příště rozlišován živnostník samostatný od dělníka konfekčního, po domácku pracujícího. Svaz oděvního dělnictva v Prostějově podal důvodný protest proti všem platebním rozkazům a proti bezohlednému vybírání daně z obratu kompetentními úřady od dělníků po domácku pracujících.

Tato berní praxe již dlouhou dobu roztrpčuje krajně interesované občany republiky Československé, kteří nemohou pochopiti, že zákon může být tak nespravedlivé vykládán k jejich neprospěchu za beztak,již katastrofální situace, vzniklé nedostatkem práce a všeobecnou akcí pro snížení cen.

Proto táží se podepsaní pana ministra obchodu: 1. Co hodlá učinili, aby napravena byla křivda páchaná na nesamostatných, pro domácku pracujících dělnících konfekčních?

2. Zda jest ochoten co nejdříve přičiniti se, aby bylo vydáno příslušné nařízení, stanoviti přesný pojem o vybírání daně z obratu, jež by se nevztahovalo na dělníky tohoto druhu?

V Praze dne 6. března 1923.

Laube, David, Pelikán,

Landová-Štychová, Hrušovský, Slavíček, Špatný, dr. Uhlíř, Zeminová, Buřival, dr. Vrbenský dr. Patejdl, dr. Bartošek, Pechmanová, Netolický, Trnobranský, Sladký, Prášek, Langr, Sajdl, Draxl.

VIII./ 4048.

Interpelace

poslanců Rudolfa Laubeho, Jana Pelikána a soudruhů

ministru sociální péče

pro nedostatečné znění zákona o nemocenském pojištěni domáckých dělníků.

Ve smyslu zákona o nemocenském pojištěn-domáckých dělníků ze dne 15. května 1919 uzavřena byla na Prostějovsku mezi konfekčním dělnictvem po domácku pracujícím a,jeho zaměstnat vstalí smlouva, aby dělnictvo bylo pojištěno pro nemoc. Též politická správa v Prostějově účastnila se sjednávání smlouvy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Podle této smlouvy každý krejčovský dělník, ať již pracoval pro firmu,jakoukoliv " byl povinen zaplatiti poloviční nemoc. příspěvek, načež zaměstnavatelé dopláceli druhou polovinu nemocenského.

Přes to, že na, Prostějovsku jest v oboru oděvním veliká stagnace, dělníci si příspěvky řádně platiti. Avšak zaměstnavatelé využili situace a zásadně odpírali platiti příspěvky, čímž vzniklo mnoho nedorozuměni. Od 1. ledna t. r. pak vůbec již neplatí a tak oděvní dělnictvo po domácku pracující ocitá se na Prostějovsku před faktem, že uzavříti se má smlouva nová na novém podkladě o vybírání příspěvků od domáckých dělníků.

Toto pojišťování dělnictva po domácku pracujícího, zvláště pak vybírání příspěvků děje se v každém místě jiným způsobem, a to proto, že ministerstvo sociální péče nevydalo příslušných prováděcích nařízení.

Jest pochopitelno, že potom dělnictvo není jednotno v názorech svých na pojištění a že následkem různého způsobu prováděcího vznikají nespočetné obtíže a nepříjemnosti, škodící velmi zaměstnancům, jakož i nedorozumění, ohrožující klidný výhled dělníků do budoucnosti.

Proto jest nezbytně nutno, aby ministerstvo sociální péče se postaralo, by stanovena a doplněna byla příslušná prováděcí nařízení jednotná pro všechna místa působnosti domáckých dělníků konfekčních na Prostějovsku.

Proto táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1. Zda jest informován o nedostatečnosti prováděcích nařízení k zákonu o nemocenském pojištění domáckých dělníků v oboru konfekčním?

2. Zda,jest ochoten vydati neprodleně nařízení k úpravě zákona a prováděcích nařízení?

V Praze dne 6. března 1923.

Laube, Pelikán,

dr. Uhlíř, dr. Patejdl, Trnobranský, Langr, Zeminová, Špatný, dr. Vrbenský, Hrušovský, Slavíček, Buříval, dr. Bartošek, David, Sladký, Draxl, Pechmanová, Landová-Štychová, Sajdl, Prášek, Netolický.

IX./4048.

Interpelace

poslanců Tausika, Nagy, Svetlika a soudruhů ministru vnitra

o nezákonném jednání tiskového odděleni policejního ředitelství v Košicích.

Asi 20. ledna t. r. obdržely všechny listy, v Košicích vycházející, ovšem kromě listů vládních, tento výměr tiskového oddělení policejního ředitelství v Košicích:

"Policajné riaditeľstvo v Košiciach.

Ct. redakci.

v Košiciach.

Žádám o laskavé zaslání seznamu jmen všech spolupracovníků Vašeho listu (redaktorů, žurnalistů atd.) tlačovému oddelení policejního ředitelství s lhůtou do 31. ledna 1923.

V seznamu nechť jsou ve zvláštních rubrikách uvedena přesná osobní data (j. rok a místo narození, příslušnost, zaměstnání v redakci neb administraci a přidělení, stav, národnost, byt a od které doby bývá v Košicích).

Za ministerského radu a policejního ředitele Bukovský."

Tento výměr odporující všem předpisům zákonným i zvyklostem řadí se docela důstojně k policejní provokační praxi policejního ředitele v Košicích a je úplně v souhlase s absolutickými poměry na Slovensku.

Je přímo neslýchané, odvažuje-li se policejní ředitelství v Košicích žádati, aby mu byla oznamována jména spolupracovníků listů, stejně jako jest směšné a malicherné, žádá-li, aby mu byla ohlašována jména osob zaměstnaných v administraci.

Přibíjíme tento nový čin policejního ředitelství v Košicích jako nový důkaz neudržitelného provokačního vládního systému na Slovenku, a tážeme se pana ministra vnitra:

1. Souhlasí pan ministr vnitra s tímto projevem policejní zlovůle?

2.Je pan ministr vnitra ochoten záležitost tuto neprodleně vyšetřiti a odstraniti všechny úředníky, kteří jsou za tento čin odpovědni?

V Praze dne 8. března 1923.

Tausik, Nagy, Svetlik,

Blažek, Mikulíček, Houser, Darula, Kunst Haken, Koutný, Malá, Krejčí, Burian, Teska, Kreibich, Kučera, Bubník, Skalák, Merta, Rouček, dr. Šmeral, Kříž J., Toužil, Warmbrunn.

X./ 4048.

Interpellácia

poslancov Bečku, Oktavca, Ertla, Farbulu, Bendu, dr. Dérera a súdruhov

ministrom spravedlnosti, vnútra a pre správu Slovenska

v záležitosti násilného prepadávania, terorizovania, ba dokonce vraždenia pokojných občanov exponentmi komunistickej strany na Slovensku.

V poslednej dobo sa začínajú hromadné zjavovať zákernícke prepadávania nič zlého netušiacich občanov exponentmi komunistické strany. Táto na vonok prehlasuje síce násilie za slabosť tej ktorej strany alebo triedy, v skutočnosti však sa má vec tak, že jej stúpenci čím ďalej tým intenzívnejšie ohrozujú obyvateľstvo a to menovite na Slovensku, v čom sú podporovaní maďarskými iridentistmi.

Nechceme popisovať podrobne teroristickú činnosť, ktorú prevádzajú "komunisti" na ustrašenom obyvateľstve na Slovensku, obmedzujeme sa len na posledné dva prípady:

Ján Trečák, obvodný tajomník Sväzu baníkov Čsl. republiky so sídlem v Prahe, dňa 20. února 1923 dostanovil sa s predsedom závodnej rady Riedlom vyjednávať na riaditeľstvo štátnych baní v Baňskej Štiavnici. Jednania zúčastnili sa členovia závodnej rady týchto závodov. Behom jednania dostanovili sa do porady tajomník politickej org. komunistickej strany z B. Štiavnice: Balaštiak a Fronc a celá rada iných ľudí.

Ľudia títo nielen, že nemali čo hľadať v miestnosti, ale nemali vôbec práva, aby sa zúčastnili pojednávania. Túto benovolentosť využili k tomu, že Jána Trečáka pod nejakou zámienkou vyvolali von z kancelárie. Tento nič zlého netušiac, vyšiel ochotne von. Akonáhle však otvoril dvere, vrhol sa naňho známy surovec, komunista Sedliak, a vyvliekol ho aj s inými po schodoch do predsiene, kde, už čakali naňho komunistmi naštvaný ľudia. Komunista Fronc, ktorý toto celé surové prepadnutie viedol, kričal: "Trečák si bol v Maďarsku kúpiť dom za robotnícke peniaze" a iné luhaniny. Nato poštvaný ľud vrhol sa na Tročáka s palicami, kladivami a pesťami. Okované podpätky "pracovaly" tak, že v malej chvíli Trečák klesol v bezvedomí na zem, krvácajúc z viacerých rán a majúc po celom tele krvavé podliatiny. Len po tomto surovom diele nechali bezcitní surovci obeť a odišli.

Privolaná lekárska pomoc zistila, že Trečák okrem krvavých podliatin na celom tele má na hlave 6 cm dlhú a pol cm širokú ranu, ktorá siaha až na lebečnú kosť. Nad pravým uchom má čiernu, asi 10 cm dlhú a krvavú podliatinu. Lekár súdi, že zranenie Trečáka je veľmi vážne a ponesie aj v budúcnosti následky. K tomuto všetkému ešte mu vzali 685 Kč, ktoré boly určené pre vydanie sekretariátu a ktoré Trečák práve niesol s pošty. Tedy robotnícke peniaze!

Druhý prípad, o ktorom doniesly viaceré denné noviny zprávu (dňa 8. brezňa 1923), odohral sa dňa 6. brezňa 1923 v Košiciach. Nič zlého netušiaci Jakub Kállay zamestnaný u Ľudevíta FarkaŠa, v pekárskom podniku, ako vedúci robotník, 47-ročný, otec 6 malých detí, odišiel vo vyššie označený deň do dielne o jednej hodine v noci zo svojho bytu na Hrnčiarskej ulici. Keď vstúpil na dvor, cez ktorý musel prejsť, aby prišiel do dielne, počul zo záhrady podozrivé šustenie, takže sa zpýtal: "Kto tam?" Na to počul divé "Hurá!" a v druhom okamihu dostal už odpoveď veľkými palicami, nožami, za týchto výkrikov:

"Ty, zlodej! Ty chceš nám rozbiť našu boľševickú organizáciu? Zdochneš ako pes!"

A medi tým pracovali nože a palice tak, že nešťastník ostal na zemi ležať. Ti, ktorý tak originálne boľševicky "argumentovali", mysleli, že je už mrtvý a odišli.

Po krátkej chvíli prišiel Kállay k povedomiu a dovliekol sa tackajúci domov. Jeho cestu naznačila jeho vlastná krv. Pred jeho bytom už konečne upadol do mdlôb. Dobitého sa ujala záchranná stanica, ktorá ho odviezla do Komenského ústavu. Bolo konštaované, že pľúca sú prebodnuté, okrem toho dostal 8 rán bodných a asi 7-8 rán úderov veľkými palicami i väčšia časť rán je životu nebezpečná a napriek tomu, že sa operácia podarila, niet nádej, že by ostal na živu. Keď v nemocnici prišiel na chvíľu k sebe povedal: "Moji vrahovia sú Emerich Tiszai, Martin Mastelák a Jozef Mascak, ktorí sa na mňa zlostia od tej doby, ako som vystúpil z komunistickej organizácie. Poznal som ich."

Jeden z vrahov, Martin Mastelák, je predsedom komunistickej odborovej organizácie potravorobotníkov, Mascak je členom a Tiszai, maďarský príslušník, je tiež členom.

Plán vraždy bol vypracovaný na schôdzi, ktorá trvala v otázny deň odpoludnia do 10. hodiny večer. Do tejto schôdze byl pozvaný aj Kállay, ktorý sa však nedostanovil.

V komunistickom dome sa dohodli, že Kállay-ho zavraždia.

Horevyššie menovaní traja vrahovia boli ešte v ranných hodinách zatknutí. Násilenstvo a teror exponentov komunistickej strany od minulého roku sa tiahne ako čierna niť, počnúc od Ružomberka, Zvolena, Baňskej Štiavnice a končiac lupičskými výpadmi na východnom Slovensku a najnovšie vraždou otca 6 malých detí v Košiciach.

Aby bola zaistená právna a osobná bezpečnosť občianstva na Slovensku, podpísaní poslanci sa pýtajú pánov ministrov spravedlnosti a vnútra a pre správu Slovenska:

1. Či sú pánom ministrom tieto udalosti známe?

2. Či bolo nariadené, poťažne prevedené prísne vyšetrovanie týchto prípadov a s akým výsledkom?

3. Čo bolo nariadené, aby sa v budúcnosti podobné prípady neopakovaly a aby osobná bezpečnosť a sloboda občanov na Slovensku bola povolanými orgánami štátnej správy náležite chránená?

V Prahe, dňa 9. brezňa 1923.

Bečko, Oktavec, Ertl, Farbula, Benda, dr. Dérer, Remeš, Čundrlík, Tadlánek, Lehocký, Barták, Némec, Stivín, Pocisk, Geršl, Sychravová, Marek, Svoboda, Kubál, Skotek, Hvizdák, Koudelka.