XI/ 4048.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů vládě
o poměrech ve svidnickém okresu na Východním Slovensku.
Měli jsme již několikráte příležitost poukázati na různých kompetentních místech na hrozné poměry, v nichž žije obyvatelstvo obcí okolo Vyšního Svidníka (Komárnický, Hamkovce, Polany Svidnické, Vápeník, Ladomierová, a j.), ale dosud nebyla náprava v nižádném směru zjednána.
Uvedené obce jsou v kraji, kterým, od r. 1914 po celých šest měsíců probíhala bojovná fronta a jehož obyvatelstvo bylo válkou hospodářsky úplně zničeno. Chudobná obydlí, chalupy, školy obecní i státní a všechna stavení vůbec byla těžkou dělostřelbou značně poškozena. Po převratu použilo zdejší obyvatelstvo všech prostředků, aby dle platných zákonů a nařízení dosáhlo odškodné za ztráty,jemu způsobené vojenskými rekvisicemi a ničením. Nesvědomití úřední činitelé vymáhali na nešťastných poškozených placením kolků a pod. poslední krejcar, aniž se o nápravu v nejmenším postarali. Úřední komise, návštěvy min. Mičury, guvernéra Žatkoviče, županů ani četníků, škodu vyšetřujících, nepřinesly úlevy ani výsledků. Pouze několika maďarským úředníkům dostalo se podpory z vládních fondů. Drobní lidé nedostali nic. Chudáci tito živí se dnes pouhými brambory a kapustou, bydlí v rozvalených chalupách, které z nedostatku jiných krytin snaží se pokrýti slámou, úřední činitelé však podobné krytí zakazují. Rovněž úřady zakázaly káceti dříví ve vlastních, obecních i státních lesích.
Při kolkování peněz zadržené hotovosti nebyly do dnes vráceny. Naproti tomu daně za umělé hnojivo, kterého obyvatelstvo svidnického okresu ani nevidělo, jakož i dávka z majetku vymáhány,jsou s největší ostrostí.
Poměry školské,jsou přímo hrozné. Ve 40 obcích okolo Svidníka se od r. 1914 tedy plných devět roků vůbec nevyučuje. Pouze v 11 obcích jest 8 škol. Všechny školní budovy jsou válkou poškozeny. Dosavadní intervence o těchto skandálních poměrech u županského úřadu, u expositury min. školství v Bratislavě a u Téhož ministerstva v Praze zůstaly bez účinku.
V tomto kraji je úplný nedostatek železnic. Veškera frekvence děje se výhradně po silnicích, které jsou ve velmi špatném stavu. Dřevěné mosty jsou na mnoha místech životu přímo nebezpečny. Tak u Bardiova, Polanky, Orlíka, na Rostocké Vodě, u Svidniček, Sadomerové a Komárníka, potřebují mosty nutně opravy. Přes všechny dosavadní intervence na kom patentních místech nápravy dosaženo nebylo. Cestářům a dělníkům na silnicích pracujícím nedostává se přiměřeného platu a skrovný plat, který jest jim vyměřen, vyplácen jest velmi nepořádně, takže ku př. za měsíc březen ještě dne 3. dubna nemají zaplaceno. Na, intervenci na županském úřadě v Košicích odpověděno, že cestáři musí míti strpení, neboť administrativa velké župy není dosud v pořádku!!
Podepsaní se táží:
1. Jsou vládě poměry ve svidnickém okresu známy?
2. Jest vláda ochotna zavésti vyšetřování a zjednati neprodleně nápravu?
3. Jest vláda ochotna válečné škody, obyvatelstvu způsobené, vyšetřiti a poskytnouti neprodleně pomoc peněžitou zálohou a stavebním materiálem?
4. Jest vláda ochotna neprodleně odstraniti nedostatky školství?
V Praze dne 10. dubna 1923.
Tausik,
Bubník, Koutný, Blažek, Merta, Houser, Kunst, Skalák, Svetlik, J. Kříž, Kreibich, Kouček, Burian, Nagy, Krejčí, Mikulíček, Haken, Darula, Kučera, Toužil, Warmbrunn, Malá, Teska,
dr. Šmeral.
XII./4048 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů
celé vládě
o úpadku banky Bohemie.
Krátce po sobě se octly v Československé republice dvě banky v platebních nesnázích. V listopadu byla veřejnost překvapena událostmi v "Moravsko-slezské bance", jimiž tisíce lidí utrpělo škodu a v posledních dnech jest to "Bohemia, banka pro zahraniční obchod", která utrpěla tak značné ztráty, že stojí před úpadkem. Také v mnoha dalších bankách dospěly události tak daleko, že činnost a výplatnost těchto závodil jest pochybnou. Že se platební nesnáze bank v Československé republice tak množí, jest důkazem, že původem těchto zjevů nejsou náhody, nýbrž že příčiny toho dlužno hledati v obchodním vedení jistých bank a v nedostatečném vládním dozoru na ně. Po převratu byla pro mnoho bank konjunktura nejen obchodní, nýbrž poněkud i politická, nahot vláda mnohé banky všemožným způsobem podporovala, jako na příklad při převádění rent, znějících na starorakouské koruny, do Československé republiky, kde po okolkování měly pak hodnotu československých korun. Takovými rentovými transakcemi byla prý také banka Bohemia -jak noviny oznamují - před rokem sanována. V čele některých bank stojí lidé, nemající dostatek hospodářských a odborných vědomostí. Často správní rady povolávaly v své čelo vlivné politiky, poněvadž doufaly, že tím vejdou v dobré styky s vládou a vládnoucími stranami. Tak jest předsedou správní rady banky Bohemie poslanec dr. Kubíček, dále,jsou mezi jiným členy správy poslanec Rychtera a bývalý ministr financi Kuneš Sonntág.
Zvláštností bankovního obchodu banky Bohemie bylo tak, že se vrhla na obchody se zbožím a kupovala zboží, aniž vedoucí osoby byly tomuto obchodu se zbožím poněkud rozuměly, takže se toho s velikými ztrátami musely spět zbaviti. Avšak způsob, jakým banka Bohemie vedla čistý bankovní obchod, uspíšil shroucení. Bez znalosti hospodářských základů průmyslových společností byly jednotlivým podnikům bez výběru poskytovány i příliš veliké úvěry.
Mimořádné zmínky zasluhuje také postup ministerstva vnitra a ministerstva financí v případě banky Bohemie. Před několika měsíci varovalo ministerstvo vnitra všeobecně prospěšné peněžní ústavy (spořitelny), aby svých peněz neukládaly do banky Bohemie, kdežto klidně se přihlíželo "jak vkladatelé nosili své peníze do banky, kterou,již tehdy sama vláda považovala za nejistou. Ačkoliv tedy vláda znala nereální základy banky, zůstala filiálka banky Bohemie v Paříži také dále korespondentem bankovního úřadu. Od prosince loňského roku provedla vláda revise ve všech bankách, avšak veřejnosti neoznámila ani jediného slova o výsledku těchto revisí.
Se zřetelem na tyto okolnosti, které potvrdil tisk domácí i zahraniční, a které zůstaly nevyvráceny, dovolují si podepsaní tázati se celé vlády:
1. Jest vláda ochotna podati v poslanecké sněmovně obšírnou zprávu, jak vykonávala své dozorčí právo nad bankami od té doby, co trvá Československá republika?
2. Zvláště podati zprávu, v jakém rozsahu byla,jednotlivým bankám povolena nostrifikace rakouských rent a jiných předválečných hodnot?
3. Předložiti výsledek revisí provedených v bankách v posledních měsících?
4.Jak může vláda odpovídati, že varovala před bankou peněžní ústavy, a nevarovala současně obyvatelstva, aby nesvěřovalo svých peněz takové bance?
5. Chrániti zájmy obyvatelstva potud, aby bylo objasněno, zdali a kterým jiným peněžním ústavům hrozí podobný osud jako banky Bohemie?
6.Jaké jistoty zamýšlí vláda poskytnouti, aby byly chráněny zájmy zaměstnanců banky Bohemie, kteří nevinně ztratili existenci?
V Praze dne 23. března. 1923.
Dr. Czech, Čermak, Hillebrand,
Schweichhart, Leibl, Schäfer, R. Fischer, Uhl, Häusler, Pohl, Hausmann, Roscher, Hoffmann, Heeger, Schuster, dr. Haas, Blatny, Kirpal, Beutel, Dietl, Hackenberg, Taub, Jokl, Kaufmann.
XIII./4048 (překlad).
Interpelace
poslance dra Raddy a druhů ministrovi vnitra,
jak moravsko-budějovická okresní politická správa užívá jazykového zákona.
Moravsko-budějovická okresní politická správa vydala nedávno všem obcím v okrese k čís. 272 tento výměr
"Podle výsledku posledního soupisu lidu nedosahuje počet státních občanů německého jazyka v soudních okresích moravsko-budějovickém a jemnickém 20% obyvatelstva. Proto nelze více užívati pro obvod moravsko-budějovického okresního politického úřadu ustanovení §u 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. zák. a nař., podle něhož,jsou úřady republiky povinny od příslušníků menšiny, činící aspoň 20% obyvatelstva, přijímati podání v,jazyku této menšiny a, vydávati vyřízení těchto podání nejen československém jazyku, nýbrž i v jazyku podání. Podle u 1. svrchu uvedeného zákona bude se tedy od nynejška u moravskobudějovického okresního politického úřadu úřadovati s jednati jen jazykem státním, to jest,jen,jazykem českým. To znamená, že vyhlášky a vyřízení budou vydávány jen v tomto jazyku a že podání jak obecních úřadů, farních úřadů, samosprávných sborů a podobně, tak také soukromých stran smějí býti sepsána jen v tomto,jazyku. To budiž veškerému příslušnému obyvatelstvu ihned obvyklým způsobem oznámeno."
Toto pronikavé opatření postihuje také čistě německé obce Lovčovice, Plačovice, Mešovice, Bělčovice, Dančovice, Zopanovice, Rancířov, Hlubokou, Lubnici, Chrlopi, Dešnou a Vratěnín a většinou německé obce Frauendorf a Uherčice, vesměs v soudním okrese jemnickém.
Toto opatření, nehledě k tomu, že súčastněným obcím dosud vůbec ještě nebyly oficielně oznámeny výsledky soupisu lidu, odporuje duchu jazykového zákona a zamezuje potřebný úřední styk německých obcí a německého obyvatelstva s okresní politickou správou.
Podle §u 8 jazykového zákona musí dosud stále ještě nevydané prováděcí nařízení k jazykovému zákonu obsahovati předpisy o ulehčení úředního styku se stranami, které jsou neznalé onoho jazyka, v němž se podle jazykového zákona u příslušného úřadu úřaduje a také předpisy o ochraně stran před právními újmami, které by jim mohly vzniknouti z neznalosti jazyka. Mimo to jest v tomto zákonném ustanovení také stanovena přechodná doba pěti let, aby se mohly připouštěti potřebné výjimky v zájmu nerušené správy.
Jak se zdá, tato zákonitá ustanovení neplatí pro moravsko-budějovickou okresní politickou správu, naopak ona se namáhá, řádnou správu znemožniti nerozumnými a nezákonitými opatřeními. Podepsaní se tedy táží pana ministra
1. Ví o tomto opatření okresní politické správy moravsko-budějovické a jest s to, aby,je ospravedlnil?
2. Jest ochoten naříditi, aby toto nařízení bylo zrušeno, pokud nebudou jazykové poměry přesně upraveny působností prováděcího nařízení k,jazykovému zákonu?
V Praze dne 26. února 1923.
Dr. Radda,
dr. Lodgman, dr. Schollich, Kraus, dr. Lehnert, dr. Medinger, Patzel, Knirsch, J. Mayer, Wenzel, inž.Jung, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Keibl, Matzner, Mark, Böhr, dr. Brunar, Zierhut, Schälzky, dr. Petersilka.
XIV./4048 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi národní obrany
o stíhání vojínů, kteří jsou válečnými poškozenci s vyššími procenty podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. zák. a nař., pro neuposlechnutí někdejšího mobilisačního rozkazu.
Různé vojenské divisní sondy zahájily řízení pro neuposlechnutí mobilisační vyhlášky z roku 1921 i proti těm, kdož jsou prokazatelně válečnými poškozenci podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. zák. a nař.
Na všech těchto invalidech, na něž byla podána obžaloba a proti nimž přes,jejich námitky řízení skutečně bylo provedeno, podle našeho mínění se páše těžké bezpráví.
Znění mobilisační vyhlášky nebylo naprosto takové, že by z jejích ustanovení mohla býti shledána povinnost, aby nastoupili službu i váleční poškozenci s vyššími procenty, naopak tato vyhláška stanovila naprostou povinnost nastoupiti vojenskou službu jen pro vojíny klasifikované A.
Nuže, nyní byli odsouzeni pro přestupek u 50. branného zákona váleční poškozenci. My víme o těchto zahájených řízeních
1. Bruno Stracke z Harzdorfu u Liberce, 40%ní válečný poškozenec,
2. Vojtěch Glaser z Ruppersdorfu u Líberce, 36%ní válečný poškozenec,
3. Edvard Schmutz z Jírkova, 25%ní válečný poškozenec,
4. Rudolf Volkmer ze Struměně ve Slezsku 100%ní válečný poškozenec,
5. Emil Grabiger z Malé Dolní Úpy u Trutnova, 50%ní válečný poškozenec.
Ačkoliv v každém tomto případě organisace "Bund der Kriegsverletzten, Witwen und Waisen der Čechoslovakischen Republik", sídlem v Liberci, usilovala o zastavení řízení, bylo přes to provedeno, a teprve při přelíčeních se podařilo prokázati úplnou nesprávnost pojetí vojenského divisního soudu, který chtěl u válečných poškozenců zjistiti přestupek §u 50. branného zákona. Rozhodnutí vojenského divisního soudu nekončila však vždy osvobozením.
Ve věci Vojtěcha Glasera uznává sice vojenský divisní soud v Terezíně v hlavním přelíčení, konaném dne 3. března 1923, na osvobození, avšak vojenský zástupce podal proti osvobozujícímu rozsudku zmateční stížnost. Ve věci Rudolfa Volkmera mohl právní zástupce obžalovaného při přelíčení, konaném u vojenského divisního soudu v Olomouci dne 13. března 1923, dosáhnouti jen odročení vyhlášení rozsudku, který má býti vynesen teprve tehdy, až budou vykonána,ještě podrobnější šetřeni.
Předmět této interpelace,jest zajisté i pro pana ministra národní obrany tak důležitý, že ihned vydá pokyny, aby řízení, vedená proti válečným poškozencům byla zastavena. Považme jen, jak nekonečně těžké jest pro 100%ního válečného poškozence, má-li cestovati ze svého bydliště do sídla divisního soudu, často daleko vzdáleného, jak na druhé straně ztratí tím pracovní dny a příjem, což při výši zaopatřovacích požitků válečných poškozenců zajisté nelze lehce snésti. Bruno Stracke z Harzdorfu byl na př. předvolán k divisnímu soudu v Terezíně, musil ztratiti 2 pracovní dny a jízdné z Liberce do Terezína a zpět za oba dny sám si platiti. Posádkové vojenské velitelství liberecké mu odmítlo vystaviti cestovní průkaz. K tomu se,ještě druží psychologický účinek při takových stíháních válečných obětí.
Ze všech těchto případů upozorňujeme pana ministra národní obrany na tyto okolnosti a tážeme se:
1. Jest ochoten uznati, že stíhání válečných poškozenců pro domnělý přestupek §u 50 branného zákona neuposlechnutím mobilisační vyhlášky z r. 1921 jest neoprávněné.
2. Jest ochoten vydati pokyny, jimiž se ukládá vojenským divisním soudům, aby při předvoláváni
vojáků, kteří se provinili proti §u 50 branného zákona, především zjistily, nejde-li při tom o válečné poškozence podle zákona ze dne 20. února. 1920, č. 142 Sb. z. a n.?
V Praze dne 23. března 1923.
Simm,
dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Radda, Palkovich, dr.Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lehnert, Kraus, dr. Lelley, dr. Keibl, Matzner, Knirsch, Wenzel, Patzel, inž. Jung, Böhr, Budig, Szentiványi, Füssy.
Původní znění ad I./4048.
Interpellation
des Abgeordneten Windirsch und Genossen an den Minister für Landwirtschaft und den Justizminister
betreffend die Preistreiberei mit schwefel
saurem Ammoniak.
Zu den Hilfsmitteln, deren sich die Landwirte zum Zwecke der Steigerung der Pflanzenproduktion bedienen müssen, gehören die künstlichen Stickstoffdünger. Von diesen wird schwefelsaures Ammoniak in hervoragendem Maße in Verwendung genommen und besonders zur Frühjahrsdüngung bezogen. Im heurigen Frühjare ist die Nachfrage nach schwefelsaurem Ammoniak groß, weil die Wintersaaten, welche infolge der verspäteten Bestellung im vorigen Herbste nur schwach in den Winter kamen, zur Belebung die Stickstoffdüngung benötigen. Außerdem sind die anderen Stickstoffdünger, wie Chilesalpeter, Norgesalpeter und Kalkstickstoff nur in unzureichendem Maße und nur zu unverhältnismäßig hohen Preisen erhältlich. Das schwefelsaure Ammoniak ist ein einheimischer Dünger, der bekanntlich als Abfallprodukt bei der Kokserzeugung im Mährisch Ostrauer Steinkohlenrevier gewonnen wird. Es wäre nun anzunehmen, daß schwefelsaures Ammoniak, das von der Gutmanngruppe, von den Berg- und Hüttenwerken und der Ferdinands Nordbahn, sämtliche in Mährisch-Ostrau, und von den Witkowitzer Eisenwerken in Witkowitz erzeugt und verkauft wird, im Preise nicht teuer zu stehen kommen und mindestens stabil bleiben soll. Die Preisstabilität müßte schon dadurch gegeben sein, daß der Auslandskurs der tschechischen Krone während der letzten Monate gleich geblieben ist, die Löhne und Steuern sich nicht verändert haben und die Kohlen als Rohmaterial für die Ammoniakgewinnung eher billiger geworden sind. Die Wirklichkeit lehrt jedoch, daß das schwefelsaure Ammoniak im Preise nicht gleich geblieben, sondern teuerer geworden ist, denn es wurden verlangt
|
per 100 kg |
geschleuderte Ware |
gedorrte Ware |
|
Jänner 1923 |
208.- Kč |
218.- Kč |
|
Feber |
219.- " |
229.- " |
|
März |
222.- " |
232- " |
Der Hauptgrund der Preissteigerung ist wohl darauf zurückzuführen, daß durch die französische Besetzung des Ruhrgebietes, dessen Kokereien große Mengen schwefelsaures Ammoniak der Landwirtschaft zur Verfügung gestellt haben, ein Mangel an schwefeldaurem Ammoniak für die Landwirtschaft wohl in Deutschland aber nicht in dar Tschechoslowakei eintreten konnte. Im Gegenteil muß hier durch die aus dem gleichen Grunde eingetretene Belebung der Kokserzeugung im Mährisch-Ostrauer Gebiete mehr schwefelsaure, Ammoniak verfügbar werden, als noch vor wenigen Monaten. Es bestand demnach gar keine Veranlassung, die Preise für den unentbehrlichen Dünger zu steigern und das umsoweniger, als die Landwirtschaft den Preiserhöhungen der von ihr benötigten Bedarfsartikel nicht zu folgen vermag. Die Landwirtschaft ist gezwungen, auch weiter unter den Folgen des sie betroffenen Preissturzes zu leiden und sie vermag sich nicht schadlos nach anderer Seite zu halten, wenn sie teuer einkaufen muß. Das einfachste Mittel wäre wohl in dem Falle, keinen Stickstoffdünger zu kaufen. Ein darauf abzielender Schritt ist jedoch gleichbedeutend mit der Verminderung des Ernteertrages und daraus hervorgehend eine Vermehrung der Getreide- und Mehleinfuhren aus dem Auslands. In Verbindung damit steht wieder die dauernde Abhängigkeit von fremden Staaten und die Vergrößerung des Importes auf Kosten des Exportes. Soweit die Getreideproduktion in Betracht kommt, steht die inländische Landwirtschaft auf voller Höhe, doch ist notwendig, sie vor Ausbeutung zu schützen. Ein solches Beginnen liegt vor, wenn ungerechtfertigter Weise notwendige Dungstoffe verteuert werden.
Die Herren Ministar für Landwirtschaft und Justizminister werden deshalb gefragt:
Sind ihnen die vorher geschilderten Verhältnisse bekannt und was gedenken sie zu tun, damit die Landwirtschaft als der erste und sicherste Erwerbstand im Staate vor weiteren und vor ähnlicher Ausbeutung bewahrt bleibt?
Prag, am 6. März 1923.
Windirsch,
Dr. Lehnert, Dr. Radda, Dr. Schollich, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Dr. Körmendy-Ékes, Böhr, Füssy, Palkovich, J. Mayer, Schubert, Heller, Wenzel, Patzel, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Jabloniczky, Kaiser, Szentivänyi, Dr. Lelley, Bohek, Mark, Scharnagl.
Původní znění ad II./4048.
Interpellation
der Abgeordneten Čermak, Schweichhart, R. Fischer und Genossen
an den Eisenbahnminister
wegen Zurückweisung deutsch ausgefüllter Schülerausweiskarten durch die Staatsbahndirektion in Königgrätz.
Die Direktion der deutschen Lehrerbildungsanstalt in Leitmeritz hat vorschriftgemäß die Schülerausweiskarten für Schulfahrten an die Staats
bahndirektion in Königgrätz zur Bestätigung geleitet. Diese Schülerausweiskarten sind im Originale mit doppelsprachigem Vordruck versehen und sind nach den Tarifbestimmungen gänzlich auszufüllen. Dies geschah durch die Schüler der deutschen Lehrerbildungsanstalt in Leitmeritz naturgemäß in deutscher Sprache.
Die Staatsbahndirektion in Königgrätz hat jedoch 2 Ausweiskarten mit dem Erlasse vom 6. N eher 1933 Z. 21/57-VI-23 an die Direktion der Lehrerbildungsanstalt mit folgendem Vermerk zurückgeleitet: "Die Schülerausweise müssen, falls sie anerkannt und bestätigt werden müssen, in der Staatssprache ausgestellt und ausgefüllt werden, welcher an zweiter Stelle auch eine deutsche Uebersetzung beigefügt werden kann. Aus diesem Grunde senden wir die Schülerausweise zur Ergänzung im Sinne dieser Tarifbestimmung zurück."
Dieser Erlaß ist ein neuerlicher Beweis der schikanösen Amtierung untergeordneter Beamten in den Staatsämtern. Die obige, seit jeher unbeanständet gebliebene Art der Ausfüllung der Schülerausweiskarten für deutsche Schüler entspricht vollständig den Tarifbestimmungen. Diese verfügen, daß die Ausweise gänzlich ausgefüllt sein müssen, widrigenfalls sie als ungültig zurückgewiesen werden. Gänzlich ausgefüllt ist jener Ausweis, in welchem die dem Vordruck entsprechenden Angaben ordnungsmäßig eingesetzt sind. Es handelt sich hier um nichts anderes als Personen und Ortssamen und um die Zeitbestimmung, während welcher die Karten in Geltung stehen. Uie Karte ist also ausgefüllt, wenn diese Einsetzungen in einer der beiden vorgedruckten Sprachen so erfolgt sind, daß der Zweck dieser Vordrucke erfüllt ist. Dies ist selbstverständlich damit geschehen, wenn der deutsche Text auf der Karte, welcher zwar an zweiter Stelle aber ganz in Form eines Originales (nicht wie der Erlaß behauptet, als Uebersetzung) besteht, ausgefüllt wird. Dasselbe gilt bezüglich der Bestimmungen der Heimatsgemeinde und der Anstaltsdirektion. Damit ist den Tarifbestimmungen Genüge getan. Aus diesen ist nicht zu ersehen, daB die Eintragung in der Staatssprache zu geschehen hat und daß die deutsche Eintragung nur als Uebersetzung an 2. Stelle zu erfolgen habe.
Der Hinweis auf die Dienstsprache der Staatsbahn ist nichtig, denn es handelt sich um Strecken, welche durch rein deutsches Gebiet führen, nämlich Leitmeritz-Böhm. Kamnitz über Tetschen und Leitmeritz-Hainspach über Romburg. ha dürfte wohl zu erwarten sein, daß auf diesen Strecken eine deutsch ausgefüllte Schülerlegitimationskarte ihrem Zwecke vollständig entspricht und nicht als unvollständig ausgefüllt zurückgewiesen werden kann.
Wir machen den Herrn Minister auf diese lächerliche Art der Schikanierung deutscher Schulkinder aufmerksam und fragen an, ob er bereit ist, diese Unzukömmlichkeiten abzustellen und die Ausstellung der Schülerkarten auch weiterhin in der bisher üblichen Formdurchführung zu lassen?
Prag, am 27. Feber 1923.
Čermak, Schweichhart, R. Fischer, Kaufmann, Hillebrand, Pohl, Heeger, Jokl, Dr. Haas, Deutsch, Uhl, Hackenberg, Beutel, Hoffmann, Dietl, Palme, Blatny, Leibl, Hirsch, Dr. Holitscher, Häusler Schäfer, Hausmann,
Wittich, Taub.
Původní znění ad III./4048.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich, Franz Pittinger, Dr. Wenzel Feierfeil, Hugo Simm, Dr. Bruno Kafka und Genossen
an den Eisenbahnminister
wegen Zurückweisung deutsch ausgefüllter Schülerausweiskarten durch die Staatsbahndirektion in Königgrätz.
Die Direktion der deutschen Lehrerbildungsanstalt in Leitmeritz hat vorschriftgemäß die Schülerausweiskarten für Schulfahrten an die Staatsbahndirektion in Königgrätz zur Bestätigung geleitet. Diese Schülerausweiskarten sind im Originale reit doppelsprachigem Vordruck versehen und sind nach den Tarifbestimmungen gänzlich auszufüllen. Dies geschah durch die Schüler der deutschen Lehrerbildungsanstalt in Leimeritz naturgemäß in deutscher Sprache.
Die Staatsbahndirektion in Königgrätz hat jedoch 2 Ausweiskarten mit denn Erlasse vom 6. Feber 1923 Z. 21/57-VI-23 an die Direktion der Lehrerbildungsanstalt mit folgendem Vermerk zurückgeleitet: "Die Schülerausweise müssen, falls sie anerkannt und bestätigt werden müssen, in der Staatssprache ausgestellt und ausgefüllt werden, welcher an zweiter Stelle auch eine deutsche Uebersetzung beigefügt werden kann. Aus diesem Grunde senden wir die Schülerausweise zur Ergänzung im Sinne dieser Tarifbestimmung zurück."
Dieser Erlaß ist ein neuerlicher Beweis der schikanösen Amtierung untergeordneter Beamten in den Staatsämtern. Die obige, seit jeher unbeanständet gebliebene Art der Ausfüllung der Schülerausweiskarten für deutsche Schüler entspricht vollständig den Tarifbestimmungen. Diese verfügen, daß die Ausweise gänzlich ausgefüllt sein müssen, widrigenfalls sie als ungültig zurückgewiesen werden. Gänzlich ausgefüllt ist jener Ausweis, in welchem die dem Vordruck entsprechenden Angaben ordnungsmäßig eingesetzt sind. Es handelt sich hier um nichts anderes als Personen und Ortsnamen und um die Zeitbestimmung, während welcher die harten in Geltung stehen. Die Karte ist also ausgefüllt, wenn diese Einsetzungen in einer der beiden vorgedruckten Sprachen so erfolgt sind, daß der Zweck dieser Vordrucke erfüllt ist. Dies ist selbstverständlich damit geschehen, wenn der deutsche Text auf der Karte, welcher zwar an zweiter Stelle aber gani in Form eines Originales (nicht wie der Erlaß behauptet, als Uebersetzung) besteht, ausgefüllt wird. Dasselbe gilt bezüglich der Bestimmungen der Heimatsgemeinde und der Anstaltsdirektion. Damit ist den Tarifbestimmungen Genüge getan: Aus diesen ist nicht zu ersehen, daß die Eintragung in der Staatssprache zu geschehen hat und daß die deutsche Eintragung nur als Uebersetzung an 2. Stelle zu erfolgen habe.
Der Hinweis sui die Dienstsprache der Staatsbahn ist nichtig, denn es handelt sich um Strecken, welche durch rein deutsches Gebiet führen, nämlich
Leitmeritz-Böhm. Kamnitz über Tetschen und Leitmeritz-Hainspach über Rumburg. Es dürfte wohl zu erwarten sein, daß auf diesen Strecken eine deutsch ausgefüllte Schülerlegitimationskarte ihrem Zwecke vollständig entspricht und nicht als unvollständig ausgefüllt zurückgewiesen werden kann.
Wir machen den Herrn Minister auf diese lächerliche Art der Schikanierung deutscher Schulkinder aufmerksam und fragen an, ob er bereit ist, diese Unzukömmlichkeiten abzustellen und die Ausstellung der Schülerkarten auch weiterhin in der bisher üblichen Formdurchführung zu lassen?
Prag, am 27. Feber 1923.
Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,
J. Mayer, Dr. Lodgman, Ing. Jung, Ing. Kallina, Matzner, Wenzel, Dr. Spina, Schubert, Dr. Keibl, Dr. Brunar, Kostka, Dr. Hanreich, Dr. Petersilka, Budig, Scharnagl, J. Fischer, Mark, Kaiser, Zierhut, Böllmann.
Původní znění ad IV./4048.
Interpellation
der Abgeordneten Beutel, Čermak, Grünzner
und Genossen
an den Minister für Schulwesen und
Volkskultur
in Angelegenheit der neuen Reduzierung der deutschen Volksschulen in Außig.
Mit denn Erlaß des Präsidiums des Landesschulrates in Prag vom 17. Feber 1923 Z. 1091 wurde die Vereinigung der beiden unteren Klassen der I., II. und III. Mädchenvolksschule und der I. Klasse der VII. Mädchenvolksschule in Außig mit den bezüglichen Klassen der L, ll., Ill. und VII. Knabenvolksschule zu gemischten Klassen ausgesprochen und somit 7 Klassen der Mädchenvolksschulen zur Auflassung gebracht.
Diese Verfügung des Präsidiums des Landesschulrates ist ungesetzlich. Der § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 No. 189 Slg. d. G. u. V. zählt taxativ die Befugnisse des Funktionärs des Landesschulrates hinsichtlich der Auflassung der Schulen und Blassen auf unter diesen dortselbst angeführten Befugnissen ist aber nicht das Recht enthalten, verschiedene Volksschalen, insbesonders nach Geschlechtern verschiedene Volksschulen, oder einzelne Eilassen derselben zusammenzulegen. Ebenso wie es einzig und allein ein gesetzlich festgelegtes Recht der Landesschulräte, d. h. also der betreffenden nationalen Sektionen ist, Schulen nach Geschlechtern zu trennen, so kann selbstverständlich die Trennung solcher Schulen oder ihrer Klassen ebenso wieder nur von den betreffenden Sektionen rückgängig gemacht worden. Das Präsidium des Landesschulrates jedoch ist zu einer solchen Verfügung ganz unzuständig.
Durch die verfügte Vereinigung der Mädchen mit den Knabenklassen zu gemischten Schulklassen, welche bezüglich der Leitung den betreffenden Knabenvolksschulen unterstellt wurden, erscheint die I., II., und III Mädchenvolksschule in Außig um je 2 Klassen, die VII. Mädchenvolksschule um I. Klasse reduziert. Für solche Reduzierungen ist jedoch heute nicht allein der § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 Nr. 189 maßgebend, sondern auch die diesen Paragraphen einschränkenden Bestimmungen des § 7 Abs. 2 des Kleinen Schulgesetzes vom 13. Juli 1922 Nr. 226. Dadurch aber, daß die Schülerinnen der genannten aufgelassenen Blassen in andere Schulen zugewiesen wurden, wurde dieser Paragraph umgangen, da nicht untersucht wurde, ob durch die Einteilung der Schülerinnen dieser Klassen an die übrig gebliebenen Klassen irgend welche derselben über 60 Kinder zählen würden. Dies trifft aber bei allen 7 Klassen ein bei der lehrplanmäßigen Einteilung aller Mädchen in den übrig gebliebenen 3 Klassen der I., II., und III. und den 4 Klassen der VII. Mädchenvolksschulen erscheinen in der erscheinen 2 blassen, in der letzten Schule 1 Klasse mit über 60 Schülerinnen. Es widersprechen sonach alle Auflassungen dem § 7, Abs. 2 des Kleinen Schulgesetzes.
Die Vereinigung von Klassen zweier verschiedener Schulen, wenn sie auch den gleichen Schulsprengel aufweisen, ist ein Willkürakt des Landesschulratspräsidiums. Ebenso wüllkürlich könnte, ja schließlich das Präsidium Klassen von Schulen verschiedener Schulsprengel vereinigen, ja vielleicht sogar Schulklassen in verschiedenen Schulgemeinden. Diese Verfügungen sind alle willkürliche Gesetzesbeugungen, die mit der bereits zur Lächerlichkeit gestempelten Phrase der Ersparungsrücksichten nicht zu rechtfertigen sind.
Wir stellen an den Herrn Minister folgende Anfragen
Sind dem Herrn Minister diese, einen neuerlichen willkürlichen Auflassungswillen kennzeichnenden Verfügungen des Landesschulratspräsidiums bekannt?
Ist der Herr Minister bereit, die Vereinigung der oben genannten Klassen an den Außiger Volksschulen als ungesetzlich zu beheben und das Präsidium des Landesschulrates mit Nachdruck aufmerksam zu machen, sich innerhalb der im Gesetze geflogenen Kompetenzgrenzen zu halten?
Prag, am 7. März 1923.
Beutel, Čermak, Grünzner,
Dr. Holitscher, Uhl, Schuster, Pohl, Hackenberg, Leibl, Hoffmann, R. Fischer, Dr. Czech, Häusler, Dr. Haas, Blatny, Schweichhart,Taub, Kaufmann, Palme, Deutsch, Dietl.
Původní znění ad V./4048.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. Wenzel Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
an den Minister für Schulwesen und
Volkskultur
in Angelegenheit der neuen Reduzierung der deutschen Volksschulen in Außig.
Mit dem Erlaß des Präsidiums des Landesschulrates in frag vom 17. Feber 1923 Z. 1091 wurde die Vereinigung der beiden unteren Klassen der I., II., und III. Mädchenvolksschule und der I. Klasse der VII. Mädchenvolksschule in Außig mit den bezüglichen Klassen der I., II., III. und VII. Knabenvolksschule zu gemischten Klassen ausgesprochen und womit 7 Klassen der Mädchenvolksschulen zur Auflassung gebracht.
Diese Verfügung des Präsidiums des Landesschulrates ist ungesetzlich. Der § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 No. 189 Slg. d. G. u. V. zählt taxativ die Befugnisse des Funktionärs des Landesschulrates hinsichtlich der Auflassung der Schulen und Klassen auf. Unter diesen dort selbst eingeführten Befugnissen ist aber nicht das Recht enthalten, verschiedene Volksschulen, insbesonders nach Geschlechtern verschiedene Volksschulen, oder einzelne Klassen derselben zusammenzulegen. Ebenso wie es einzig und allein ein gesetzlich festgelegtes Recht der Landesschulräte, d. h. also der betreffenden nationalen Sektionen ist, Schulen nach Geschlechtern zu trennen, so kann selbstverständlich die Trennung solcher Schulen oder ihrer Klassen ebenso wieder nur von den betreffenden Sektionen rückgängig gemacht werden. Das Präsidium des Landesschulrates jedoch ist zu einer solchen v Verfügung ganz unzuständig.
Durch die verfügte Vereinigung der Mädchen mit den Knabenklassen zu gemischten Schulklassen, welche bezüglich der Leitung den betreffenden Knabenvolksschulen unterstellt wurden, erscheint die I., II. und III Mädchenvolksschule in Außig um je 2 Klassen, die VII. Mädchenvolksschule um I. Klasse reduziert. Für solche Reduzierungen ist jedoch heute nicht allein vier 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 Nr. 189 maßgebend, sondern auch die diesen Paragraphen einschränkenden Bestimmungen des 7 Abs. 2 des Kleinen Schulgesetzes vom 13 Juli 1922 Nr. 226. Dadurch aber daß die Schülerinnen der genannten aufgelassenen Blassen in andere Schulen zugewiesen wurden, wurde dieser Paragraph umgangen, da nicht untersucht wurde, ob durch die Einteilung der Schülerinnen dieser Klassen an die übrig gebliebenen Klassen irgend welche derselben über 60 Kinder zählen würden. Dies trifft aber bei allen 7 Klassen ein bei der lehrplanmäßigen Einteilung aller Mädchen in den übrig gebliebenen 3 Klassen der I., II. und III. und den 4 Klassen der VII. Mädchenvolksschulen erscheinen in der ersteren je 2 Klassen, in der letzten Schule 1 Klasse mit über 60 Schülerinnen. Es widersprechen sonach alle Auflassungen dem § 7,. Abs. 2 des Kleinen Schulgesetzes.
Die Vereinigung von Blassen zweier verschiedener Schulen, wenn sie auch den gleichen Schulsprengel aufweisen, ist ein Willkürakt des Landesschulratspräsidiums. Ebenso willkürlich könnte ja schließlich das Präsidium Klassen von Schulen verschiedener Schulsprengel vereinigen, ja vielleicht sogar Schulklassen in verschiedenen Schulgemeinden. Diese Verfügungen sind alle willkürliche Gesetzesbeugungen, die mit der bereits zur Lächerlichkeit gestempelten Phrase der Ersparungsrücksichten nicht zu rechtfertigen sind.
Wir stellen an den Herrn Minister folgende Anfragen
Sind dem Herrn Minister diese, einen neuerlichen willkürlichen Auffassungswillen kennzeichnenden Verfügungen des Landesschulratspräsidiums bekannt?
Ist der Herr Minister bereit, die Vereinigung der oben genannten Klassen an den Außiger Volksschulen als ungesetzlich zu beheben und das Präsidium des Landesschulrates mit Nachdruck aufmerksam zu machen, sich innerhalb der im Gesetze gezogenen Kompetenzgrenzen zu halten?
Prag, am 7. März 1923.
Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,
Knirsch, Windirsch, Bobek, Patzel, Wenzel, Mark, Budig, Schälzky, Dr. Petersilka, d. Fischer, Zierhut, Scharnagl, Ing. Jung, Dr. Luschka, Böhr, Dr. Lodgman, Dr. Brunar, Pittinger, Matzner, Böllmann, Dr.Medinger, Dr. Keibl, Schubert, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Hanreich.