Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

v záležitosti robotníkov a robotníčiek tabakovej továrne, ktorí udajne nie sú československými príslušníkmi.

Pane minister!

Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, kde podľa vášho úsudku je ten najdokonalejší pokoj a konsolidovaný svet úrady a ich jednotliví príliš horliví, väčšmi štréberskí zamestnanci závodia v tom, aby čím viac ľudí na smrť utrýznili premršteným pretriasaním otázky príslušnosti.

Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bolo obyvateľstvo dosiaľ tej mienky, že páni ministri pozorujú len z bezpečného pozadia tieto neľudskosti a do neba volajúce nespravedlnosti.

Že aj ministerstvo financií sa zúčastňuje oberania o práva, o tom vedel dosiaľ málo kto.

Či vie pán minister o tom, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je veľa takých mužských a ženských robotníkov tabakových továreň, ktorí už od 15, 20, 25, 30, ba aj 40 až 45 rokov pracujú v tabakových továrňach, ktorúžto dobu v jednej a tej samej štátnej tabakovej továrni na Slovensku nepřetržite strávili, a dnes im bolo dané správami továreň na vedomie, že sú beženci a že len z milosti sú v továrni strpený, bo väčšina ich manželov, s ktorými žily ženy cez celý dlhý život stále, na pr. v Košiciach nenarodila sa v území dnešného Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi. Títo nešťastníci, zväčša ubohé chudobné vdovy - robotníčky, boli údajne na poukaz pána ministra upovedomení, že môžu síce i naďalej pracovať v tabakových továrňach, avšak peniaze nedostanú ba najnovšie už sa hovorí aj o tom, že im budú odňaté rôzne drahotné prídavky.

Pane minister! Na vonok voči cudzozemsku snažíte sa všade tunajšie pomery postaviť do takého svetla, ako keby sme tu žili v pravých sociálnych pomeroch. K zaslepovaniu vynášajú sa neprestajne sociálne zákony a hľa, v skutočnosti oberáte pracujúceho človeka o možnosť živobytia.

Čo je to za sociálny režim, keď robotníci s 20 - 25, 30 - 40 - 45 služobnými rokmi, ktorí v slovenských tabakových továrňach sostárli, deklarujú sa za cudzích príslušníkov?

Keby bola vláda naozaj sociálna, bol by sa musel pán minister už dávno postarať o to, aby sa ohľadom robotníkov robily výnimky v tomto labirinte štátnej príslušnosti.

Pýtam sa pána ministra:

1. či je ochotný zakročiť, aby ďalšie sužovanie zmienených robotníkov a robotníčiek prestalo?

2. či je ochotný postarať sa o to, aby týmto robotníkom, ohľadom na to, že sú štátnymi robotníkmi, bola eo ipso priznaná príslušnosť?

3. či je ochotný nariadením zakročiť, aby týmto robotníkom boly uznané ich riadne práva?

V Prahe, dňa 28, februára 1923.

Dr. Körmendy Ékes,

Palkovich, dr. Lelley, Křepek, Simm, Knirsch, Schubert, Pittinger, Röttel, Patzel, dr. Petersilka, Wenzel, Szentiványi, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, Füssy, Zierhut, Matzner, Böhr, Schälzky, inž. Kallina.

VIII/4076 (překlad).

Interpellácia

poslanca Palkovicha a súdruhov

ministrom vnútra a financií

o nariadení, ktorým sa obecným notárom zakazuje nápomocnými byť obecenstvu pri odvolaniach vo veciach dávky z majetku.

Viacerí obyvatelia zo Žitného ostrova si posťažovať, že vo veciach dávky z majetku márne sa obracajú na obecných notárov, bo notári odmietnu strany tým, že majú z vyššieho miesta zakázané poskytovať obecenstvu pomoci pri odvolaniach vo veci dávky z majetku.

Notári sú prirodzení a zákonití poradcovia ľudu vo všetkých verejných a súkromných veciach; zakázať im, aby boly ľudu na pomoc v takejto komplikovanej a na ľud tak veľkú ťarchu uvaľujúcej veci, je ťažká právna krivda.

Veta, že notári sú štátnymi zamestnanci a preto musia zastupovať záujmy štátu, je falošná. Je síce pravdou, že teraz dostávajú svoje platy prostredníctvom štátu avšak obce odvádzajú notárske príspevky štátnej pokladni a tedy platia notárov predsa len obce. Avšak ani ináče nesmie sa štát postaviť proti obecenstvu, ktoré štát udržuje a tvorí. Notár nemá zastupovať záujmy štátu, lež právo, zákon a spravedlnosť a musí pomáhať obyvateľstvu obce vo všakových jeho záležitostiach, voči ktorému plní misiu poradcu a duševného vodcu. Zakázať im toto, znamená zavrhnúť právo, zákon a spravedlnosť.

Uplatňovanie takéhoto nariadenia ukazuje štát v takom svetle ako by on sám naschvál chcel obecenstvo v nevedomosti udržovať a jeho nevedomosť využitkovať v otázke, ktorá sa dotýka existencie majetnej triedy, ktorej môže neorientovanosť spôsobiť nenahraditeľné škody.

S úctou tážeme sa tedy:

Či má niektorý z pánov ministrov vedomosť o nejakom, vyššou vrchnosťou vydanom nariadení, dľa ktorého obecní notári nesmú byť nápomocní obecenstvu v odvolaniach vo veciach dávky z majetku?

Nemá-li o tom vedomosti, či je ochotný vyšetriť, ktorý úrad vydal oné urážlivé nariadenie?

A zistí-li sa, že krivda sa stala či je ochotný toto nariadenie opraviť tým, že ho bez odkladu pozbaví platnosti?

V Prahe, dňa 20. februára 1923.

Palkovich,

Szentiványi, Křepek, dr. Jabloniczky, Knirsch, Schälzky, Pittinger. dr. Körmendy-Ékes, Patzel, Zierhut, dr. Schollich, Wenzel, Simm, Matzner, Böhr, dr. Lelley, dr. Petersilka, Schubert, Füssy, Röttel, inž. Kallina.

IX/4076 (překlad).

Interpellácia

poslanca Palkovicha a súdruhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o jazyku matričných výpisov.

Školský referát v Bratislave vo svojom prípise zo dňa 13. decembra 1922, čís. 63.227/III., zaslanom vikariátu v Trnave požaduje, "že výpisy z cirkevných matrík nakoľko budú štátnymi úrady uznané, sú verejné listiny, následkom toho musia byť vystavované v štátnom jazyku bo v opačnom prípade nemohly by štátne úrady brať na ne zreteľ a musely by byť odmietnuté".

Prípustnosť tohoto nariadenia popierame z týchto dôvodov:

1. Nariadenie môže vydať jedine na základe pozitívneho zákona vláda nie však referát.

2. Nieto zákona, ktorý by predpisoval, že verejná listina môže byť vydaná iba v štátnom jazyku.

3. Výpis ako to jeho povaha vyžaduje, môže byť vystavený iba v jazyku v ktorom je matričný údaj povodne zapísaný, poneváč výpis musí byť vo všetkom identicky s pôvodným textom. K vieryhodnosti výpisu sa vyžaduje, aby v ňom ani jazykové, ba ani pravopisné odchýlky neboly.

4. Matrikár nie k tomu povolaný, ani nemôže byť k tomu viazaný, aby obstarával autentické preklady; obzvlášte nie taký matrikár, ktorý štátnej reči nerozumie.

5. V mnohojazyčnom štáte musí byť rešpektovaný každý jazyk. Takto to predpisujú §§ 2. a 3. jazykového nariadenia čís. 122 z r. 1919, ktoré sa zakláda na Trianonskom mierovom diktáte.

Po uvedenom s úctou sa tážeme, či vie pán minister o výšuvedenom nariadení?

Či je ochotný postarať sa o to, aby jeho orgánovia rešpektovali Trianonský mierový diktát a nariadenie č 122 z r. 1919, ktoré sa na tamtom zakladá?

V Prahe dňa 10. februára 1923.

Palkovich,

Szentiványi, Füssy, Křepek, Röttel. Simm, Matzner, Böhr, Knirsch, Schälzky, Pittinger, dr. Petersilka, Patzel, Zierhut, Schubert, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, dr. Schollich, inž. Kallina, Wenzel.

X/4076 (překlad).

Interpelace

poslance dra Luschky a druhů

ministrovi vnitra

o zbavení úřadu starosty Františka Eschela z Hodonic.

Výnosem brněnské zemské politické správy ze dne 23. prosince 1922, č. pres. 15.862, byl hodonický starosta František Eschel podle §u 99 odst. 2. moravského obecního řádu zbaven úřadu, poněvadž se dopustil hrubého porušení svých povinností, že protizákonným způsobem zasáhl do slavnosti, uspořádané v Hodonicích českou menšinou dne 28. října 1922, násilím přinutiv správce české menšinové školy, aby sňal se školní budovy státní vlajku čímž, poněvadž se to stalo přímo před zahájením slavnosti, způsobil prý také nebezpečí vážné zápletky mezi českým a německým obyvatelstvem a svévolně ohrozil pokoj a řád v obci, jehož strážcem byl podle §u 27 obecního řádu. Při tom byla učiněna zmínka, že pro toto jednání bylo také zavedeno u znojemského krajského soudu trestní řízení pro zločin podle §u 98 b) tr. z., čímž je prokázáno, že se dopustil hrubého porušení povinností, uložených mu v samostatném oboru působnosti obce.

Tento protiprávní a nesmyslný dodatek, v němž se nedbá, že k vyslovení viny jest výlučně příslušný soud, byl vyvrácen ještě tím, že obžalovaní František Eschel a Vavřinec Mossböck byli při přelíčení, konaném u znojemského krajského soudu dne 17. února 1923 osvobozeni, poněvadž soud na základě průvodního řízení nemohl nabýti přesvědčení o vině. Než znojemská okresní politická správa přes to vydala dne 20. února 1923 - tedy za pět dní po osvobození - svrchu zmíněný výnos a hodonické obecní radě uložila, aby provedla doplňovací volby.

Věc se udála ve skutečnosti takto:

Dne 28. října 1922 uspořádala "Místní národní jednota" v Hodonicích, politickém okrese znojemském. ve školní místnosti německé obecné školy, již užívají jak Němci tak také Češi, slavnost. Ve školní síni se učí dopoledne české děti, odpoledne německé.

Pro tuto slavnost vyzdobil učitel české menšinové školy, Bohumil Vašta, známý mezi obyvatelstvem jako přívrženec československé národní církve, třídu různými obrazy, mezi tím obrazem Husa, Žižky, Komenského atd.

Dne 28. října ráno přišlo ke starostovi Františku Eschelovi několik stran, poněvadž se obávaly, že byl odstraněn kříž, stěžovaly si u něho a žádaly ho, kdyby se potvrdilo, že kříž byl odstraněn, aby byl opět zavěšen na dřívější místo. Starosta František Eschel a předseda místní školní rady Vavřinec Mossböck, odebrali se poté do řečené třídy německé obecné školy. Ihned, když vstoupili do třídy tázali se oba právě přítomného učitele Vašty, kde jest kříž. Kříž byl totiž odstraněn ze svého čestného místa a na jeho místě byly jiné obrazy. Oba tedy žádali, aby kříž byl ihned zavěšen na své dřívější místo a aby byl obnoven dřívější pořádek ve třídě. Na prosby učitele, aby nechali třídu takto vyzdobenou po dobu slavnosti, oba to dovolili. Za řeči se také oba otázali učitele, kdo mu dovolil jíti na půdu a na budově německé obecné školy vyvěsiti všeslovanský národní prapor. Rozkaz, aby prapor byl sňat, vydán nebyl, poněvadž šlo o státní vlajku.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten z úřední moci naříditi, aby zbavení úřadu starosty Františka Eschela bylo zrušeno a vytknouti jednostranné a po rozsudku soudu neodůvodněné stanovisko politické správy proti starostovi?

V Praze dne 17 března 1923.

Dr. Luschka,

dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Lehnert. dr. W. Feierfeil, Mark, dr. Petersilka, Böhr, dr. Medinger, Scharnagl, Schälzky, Budig, Bobek, dr. Schollich, dr. Radda, Matzner, dr. Keibl, Simm.

XI/4076.

lnterpelace

poslance Františka Toužila a soudruhů

na celou vládu

ohledně neustálých konfiskací deníku "Rudé Právo" v Praze.

Nepřetržitá konfiskační praxe prováděná pražskou censurou má ráz vysloveně persekuční a je neustále zvyšována. Uvádíme opět konfiskace, ze kterých na prvý pohled je zřejmo, že pro ně není zákonného zdůvodnění přes to, že státní zastupitelství pražské snaží se ustanoveními trestního zákona konfiskace tyto zdůvodniti Kam až censura pražská ve své nynější praxi zabíhá, zřejmo z těchto zabavených míst:

V čís. 31. "Rudého Práva" ze dne 8. února 1923 zabaven byl v úvodníku pod nadpisem "Proti hanebnému plánu" tento odstavec:

Všichni dělníci na prvý dojem cítí, že hanebný tento návrh jest opravdu plodem bezradnosti té kliky osob která v Československu uchvátila do svých rukou moc a která se při ní za každou cenu chce udržeti. Klika tato ví, že v obyvatelstvu už dávno nemá většinu. Klika tato ví že příštími volbami bude sražena do menšiny. Veliký počet poslanců dnešní koalice, zejména sociálních demokratů, při příštích volbách určitě propadne a konec bude vší slávy. na kterou jejich maloměšťácké sklony si zvykly. V bezradnosti činí dnešní vládní klika ještě poslední pokusy udržet se při moci a hodnostech. Ještě to chce zkusiti persekucí a násilím. I tento její pokus selže.

V témže úvodníku, který jedná o chystaném zákonu na tzv. ochranu republiky, zabaven byl i celý jeho závěr v tomto znění:

Naopak po vydání zákona "na ochranu republiky" budou velkokapitalisté, banky agrární velkozemani vůči dělníkům ještě zpupnějšími než do sud. Neuplynou ani tři měsíce a u státních zaměstnanců zase bude prováděno další snižování platů. Potichu za souhlasu socialistických ministrů připravuje se veliké zvýšení činží. Masy uvidí důkaz, v jaký podvodný humbuk se zvrhne otázka starobního a invalidního pojišťování. Finanční krise státu i obcí bude se zvyšovat.

V této situaci výminečný zákon podhrabe poslední zbytky půdy pod zrádnými vůdci sociální demokracie, kterým, odcizivším se lidu, dnes už jen jejich sinekury jsou vším, zájem pracujících mas ničím. Snižování mezd, odkopávání nezaměstnaných zvyšování činží, prováděné pod ochranou zákona na "ochranu republiky" bude posledním názorným vyučováním, jehož snad ještě potřebují proletáři třídně neuvědomělí. Dělníky komunistické voláme do boje proti tomuto hanebnému zákonu, připravovanému sociálně demokratickými vůdci a měšťáckými stranami koalice. A dělníků smýšlení českosocialistického, sociálnědemokratického, křesťanskosociálního i dělníků indiferentních se tážeme: Vy chcete zůstati lhostejní vůči nestydatosti, která se připravuje a jejíž důsledky za hospodářských bojů dopadnou nejen na komunisty, nýbrž na všechno dělnictvo?

V pátek dne 9. února t. r. zabaveny byly v "Rudém Právu" v čís. 32. v článku: "Stanovisko strany o jednotné frontě a dělnické vládě" tyto části. V odstavci pátém sjezdových usnesení tato stať:

Je úkolem komunistické strany v Československu doporučovati všem vrstvám nemajetného lidu, aby přikročily k boji za zřízeni vlády dělníků a malých rolníků. Komunistická strana musí ve svém tisku i ve veškeré své agitaci silně zdůrazňovat, že při uplatnění celé váhy pracujícího lidu městského i venkovského je vláda dělníků a malých rolníků v Československu určitě dosažitelna. Všem vrstvám, které domáhají se nápravy, musí však při naší agitaci být ujasňováno, že vlády dělníků a malých rolníků nemůže být docíleno nějakým dohodováním neb čachrováním vůdců v parlamentě někde u zeleného stolu, nýbrž že může přijít jedině tlakem zdola, jedině změnou dosavadních mocenských poměrů, odstraněním veškeré pasivity pracujícího lidu a tvrdým jeho odhodláním svorným postupem svrhnout dnešní, nemajetnému lidu nepřátelský politický režim. Také po nastolení vlády dělníků a malých rolníků musí tento tlak pracujícího lidu trvat dále.

6. Pevným úkolem dělnické vlády by bylo vykonávat vůli pracujícího lidu. Za tou příčinou by se vláda taková musila opírat o samostatné třídní orgány pracujícího lidu a současně by její postup musil býti určován přímo dělnictvem, zřízenectvem, úřednictvem a drobným rolnictvem (orgány proletariátu). Dělnická vláda a dělnictvo by se také musily postarat o to, aby reakce stala se úplně bezmocnou jejím úplným odzbrojením, a proletariát aby se stal nepřemožitelným ozbrojením dělnictva.

A v odstavci osmém tento pasus:

Dělnická vláda povede proletariát jen tehdy kupředu, jestliže se průběhem bojů o dělnickou vládu a za udržení dělnické vlády proti odporu buržoasie podaří proletariátu dojíti k odhodlání, aby překročil hranice demokracie a zlomil odpor buržoasie. Teprve až proletariát se odhodlá vědomě jíti za rámec měšťácké demokracie a její státní aparát nahraditi třídními orgány proletářskými, bude dokonán přechod k diktatuře a učiněn nejdůležitější krok k osvobození proletariátu.

V témže čísle ve zprávě: "Protest soudruha Kolarowa" v Různých zprávách, zabavena byla tato část:

Ke konci své řeči nemohl jsem opomenouti zjistiti, že dnešní situace se značně liší od situace r. 1914 a že kdyby mezinárodní imperialisté odvážili se páchati zločin rozpoutání nové války, povstala by proti nim celá dělnická třída a že by proletáři všech zemí měli za sebou sovětské Rusko i jeho rudou armádu.

Dále pak zabavena byla v téže rubrice zpráva "Zastavená doprava munice".

Zastavená doprava munice. Na seřaďovacím nádraží v Č. Budějovicích již od pátku minul. týdne patroluje vojenská stráž, která hlídá vagony naložené municí, která posílána jest z Hradce Králové do Rumunska a již 64 vagony této munice projely zdejším nádražím, Rakouské celní úřady však tuto zásilku na hranicích zastavily a tak všechny tyto vagony stojí v Horním Dvořišti. Nás pouze zajímá, k jakému účelu má této munice nyní býti použito! Snad se nám dostane vysvětlení.

Podepsaní interpelanti se táží:

Jsou tyto případy persekuční praxe pražské censury vládě Československé republiky známy a co míní vláda učiniti, aby tato neslýchaná, zlovolná konfiskační praxe byla ihned zastavena?

V Praze dne 27 února 1923.

F. Toužil,

Kunst, Blažek, Nagy, Mikulíček, dr. Šmeral, Warmbrunn, Darula, Burian, Kučera, Krejčí, Rouček, Tausik, Kříž J., Bubník, Kreibich, Haken, Houser, Koutný, Merta, Malá, Svetlik, Teska, Skalák.

XII/4076.

Interpelace

poslance Josefa Hakena a soudruhů

na celou vládu

ohledně konfiskací časopisu "Rudé Právo" v Praze.

Po dva roky proti časopisu "Rudé Právo" jest provozována nepřetržitě pražskou censurou konfiskační praxe, která má ráz vysloveně persekuční. Konfiskována jsou místa a úvahy takového rázu, že z konfiskací je na prvý pohled zřejmo, že pražská censura pro konfiskace tyto ve většině případů nemá pražádného zákonného zdůvodnění přes to, že konfiskace dle ustanovení trestního zákona odůvodniti se snaží. Abychom ukázali, jakou měrou jedná tu pověstná pražská censura proti výslovnému znění zákona a do jakých konců její konfiskační praxe zabíhá, citujeme některé ze zvláště křiklavých konfiskací časopisu "Rudé Právo".

V ranním "Rudém Právu" v čís. 52. ze dne 4. března 1923 zabaven byl ve článku "Její Veličenstvo - vojna" z péra poslankyně Anny Malé tento celý závěr jeho:

"Oho!" pomyslí si soudružky! Naši muži již vědí, co učiní, jakmile dostanou zbraně do rukou. Možná, že to vědí naši muži - komunisté; ale ještě není jisto, vědí-li to všichni. A což vjede-li do ostatních nekomunistů "vojenská krev" jakmile zaslechnou povel: "do zbraně!" pod záminkou, že vlast je ohrožena? Bude třeba ohrožena francouzská vlast kapitalistů, ale co na tom? Je vždycky možno namluviti nevědomým hlupáčkům, že kapitál velmocí a naše vlast je jedno a totéž.

Aby si byli všichni muži práce vědomi toho, že jejich povinností je obrátiti zbraně proti vykořisťovatelům ještě dříve, nežli budou na frontě udušeni a otráveni (příští válka má být převážně chemickou), to musí být starostí žen. Neboť, jak praví autor jmenovaného feuilletonu: "My všichni muži jsme věrnými poddanými jejího Veličenstva - vojny. A může-li někdo spasiti svět od této můry, pak jste to jen vy, ženy.

Vy ženy, ať jste matkami, milenkami, sestrami jste vždycky potvrzením, schvalováním života - protože jste - nebo můžete býti matkami. My jsme vystavěli města, vy jste je zalidnily.

Vy jste vynosily, porodily a vyživovaly člověka. Jak můžete dovolit, aby se lidé propichovali, aby z nich bylo děláno krvavé těsto, aby byl vyhazováni do povětří, zasypáváni bombami z aeroplanů a dušeni otravnými plyny?

"Švarný vojáček" není ozdobou života to je smutná nevyhnutelnost dnešních vládnoucích řádů. Blýskavý mundur, zvonivá šavle důstojníka je ostudou lidstva, nikoli jeho hrdostí.

Přemýšlely jste již o tom, ženy? Proč na př. svého času se bouřily londýnské sufražetky? Proč skandalisovaly a deštníky tloukly Lloyda George, když se stavěl proti jejich požadavkům? Proč mlčí ženy Londýna, Paříže, New-Yorku dnes, když se připravuje do velikého ničení? Proč tak výmluvně mlčí ženy celého světa? Ony - čert je vezmi, tancují foxtrot a koketují s důstojníky."

Nemlčíme - my - ženy proletářky! Naše časté projevy, naše mezinárodní dny žen, jsou důkazem toho že všechno, co je v ženách životadárného, chvěje se úžasem a hněvem nad přípravami k nové válce. Co mají říkati měšťačky, buržujky a některé poměšťačené socialistky?

Řeknou-li i na krásně: "nechceme válek", jako by ničeho neřekly! Vždyť - je-li válka nevyhnutelností dnešních výrobních i vládních systémů, je potřebí říkati jen a jen: "Pryč s kapitalistickým řádem!"

A to měšťačky přece nemohou říkati! Tak daleko ještě nedošly; ony vůbec nevědí, co chtějí, Ve své "sociální etice" napsal o nich dr. Gižicki: "Ženy, které chtějí pomoci ženám, a staví se proti socialisaci, nevědí, co činí." I když se zmohou na nějaké pacifistické proklamace, udělají velmi málo pro záchranu lidskosti. Tu mohou zachraňovati jen ženy, které pochopily smysl třídního boje, a které přenášejí myšlenku o sociálním uspořádání světa s člověka na člověka; neboť: "války kapitalistů mezi sebou jsou nevyhnutelné, jako rvačky psů, má-li jeden kost na níž závisí život obou." (Brown.)

Ale nechme ještě domluviti Vasilevskiho:

"Proč, vy ženy, neřeknete, že zakazujete ubíjení vámi zrozených lidí? Proč nevyjdete v masách na ulice a nevyhlásíte ostře a rozhodně válku válce? Jestliže my muži - nechápaví rváči můžeme býti vůbec koho poslušni, pak je to jenom váš ženský hlas. Vždyť my muži se jenom tváříme jako dospělí lidé; ve skutečnosti jsme zkažené, bezpomocné, bloudící děti; my se jen tváříme jako velitelé. Ve skutečnosti posloucháme jenom vás ženy, řídíme se podle vás, není-li pravda? A pouze vaše zakročení - zasáhnutí do dějin světa může nás spasit od tisíciletého ostudného, podlého otročení jejímu veličenstvu - válce."

V této zdánlivé pokloně je mnoho pravdy: čím více žen si ujasní včas hrůzné perspektivy války, tím nesnadnější bude situace kapitalisticko-vojenských klik.

Proto: nechť jsou letošní naše projevy žen tak mohutné, aby mohly býti výstrahou několika lidem, kteří se dívají na národ jako na stádo "ubohých hlupáčků".

Pomozme mužům vybudovati tvrdou zeď - jednotnou frontu - o niž by se rozbila bublina reakce!

Poučme nevědomé a poctivě socialistické ženy na tolik, aby - ne až potom (až bude válka přede dveřmi), ale již nyní byly vzpruhou, svědomím, po případě i soudcem svých mužů, jestliže tito nepracují na uskutečnění socialismu - jediné záchraně kultury a spravedlnosti a jediné spáse před válkami.

Ve "Večerníku Rudého Práva" v čís. 52. ze dne 5. března 1923 zabaveny byly z referátu listu o nedělním projevu pražského dělnictva na Žofíně a bezprostředních událostech po projevu ve Vodičkově ulici tyto partie, líčící zjištěné, konkrétní výjevy při brutálním zakročení policie se odehravších.

"Zákon na ochranu republiky není nic jiného, než zákon na vyvrcholení středoevropské reakce. V tomto státě žijí statisíce nezaměstnaných v největší bídě. Dělnictvo je nespokojeno, demokratická republika očekávání dělníků nesplnila. Všechny ty četné sliby o socialisaci, o sociálním osvobození nebyly splněny. Dělníci bez rozdílu národností jsou nespokojeni, zklamáni, a protože nespokojenost a zklamání dělnických mas mohly by velmi snadno proměniti se v revoluční energii, protože masa hladovějících a nespokojených mohla by se přeměniti ve velkou revoluční masu, která od majetných v tomto státě žádala by chléb, práci a zaměstnání, proto potřebují kapitalisté, ať mluví česky, slovácky nebo německy, ochranu, zeď před hladovějícími, potřebují zákon, který by jim dal možnost, nespokojenost hladovějících zdolati. To chtějí v těch paragrafech zákona. Dělníci bez rozdílu národnosti mají býti persekvováni a pozavíráni, dělnické organisace komunistického proletariátu mají býti rozbity, dělnický tisk umlčen. Všechen proletariát má býti přivázán řetězy reakce, aby kapitalisté měli možnost vykořisťovat dělníky bezmezně."

"A sotva se před ním nachomýtl nebohý dělník, o němž shora řeč, zařval naň a jal se ho strkat kupředu. Dělník se ohlédl a ohradil se proti tomu, omlouvaje se, že přece nemůže skočit přes hlavy lidí. Ale sotva se tak stalo, chytil ho ušlechtilý úřední strážce demokratických zákonů za krk a zacloumav jím, jal se ho kopat zezadu jako šílený. A už tu byli čtyři "ochotni" mladí policajti a už se sypaly strašlivé rány těžkými obušky na hlavu a hřbet bezbranného ubožáka. A po druhé ráně jsem viděl, kterak nešťastník se strašným výkřikem klesl k zemi, hlavou naraziv o dlažbu. Dali mu ještě několik ran a kopanců na zemi pro nic za nic, a když nastal kolem nový křik a pískot, vzchopili ho tři na nohy a potácející oběť pendreků odváděli na Salmovskou strážnici. A pak udělali ještě jeden divoký útok v Hopfenštokově ulici, kam zatlačen byl malý hlouček lidí z ulice Vodičkovy. Zde si sáhla horlivá policejní pravomoc do zástupu lidí, kteří před ní už doopravdy prchali, pro jednoho "viníka" jistého staršího a chorého plicním neduhem státního zaměstnance z Malé strany, který, jak jsme později zjistili, kráčel z Vyšehradu Vodičkovou ulicí k příbuzným na Ovocném trhu a z Vodičkovy ulice spolu s ostatními občany zpět byl zatlačen.Rvali ho, že mu poškodili tvrdý klobouk a teprve, když úpěnlivě prosil, aby ho tak nervali, povolili a konečně ho propustili. Ale i na jeho hlavu už mířil pendrek. Jen zřejmě chorý obličej, který v témže okamžiku obrátil, zadržel hrubou pěst. Takových scén bylo včera více."

Jsou tyto případy vládě Československé republiky známy? Co míní vláda učiniti, aby tato persekuční, konfiskační praxe byla ihned zastavena?

V Praze dne 8. března 1923.

Haken,

Blažek, Tausik, Nagy, Houser, Kunst, Svetlik, Kučera, Malá, Merta, Bubník, Rouček, Koutný, Toužil, Kříž J., Burian, Darula, Kreibich, Mikulíček, Krejčí, dr. Šmeral, Teska, Skalák, Warmbrunu.