Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskaci úvodníku "Rudého Práva" ze dne 23. února 1923.

Co chvíli jsme nuceni protestovat na parlamentním foru proti neslýchané censorské praxi, které propadají zejména listy naší strany. Censorská zlovůle řádí dnes takovou měrou, že jí není takřka rovno v celé historii českého tisku.

V 44. čísle "Rudého Práva" z 23. února 1923 byl opětně konfiskován celý úvodní článek a to i s nadpisem až do posledního slova:

Krev jejich na nás a na naše syny.

Dr. L. Görlich.

"Ve dvanáct hodin v noci (29. května 1918) zapálen pod starým dubem oheň. Z temných větví visely tři černé smyčky. Pod nimi uprostřed houštiny očí, svítících jako v opojení nenávistí i tajemnou hrůzou před tím, co se má státi a co odvrátiti není sil, stojí tři "zrádci"; Skoták, Pospíšil a Otčenášek. "Bratří," mluví Skoták k němému, divokému tanci rudých plamenů s černými stíny kolem, po tvářích davu a po ruské zemi, "přeji vám z celého srdce svobodu za niž se bijete a které i já jsem si přál. Bohužel já ji nedožiji. Stávám se obětí svého přesvědčení. Čin, který dnes pášete, budou soudit dějiny..." Ještě chtěl cosi říci, ale klička na krku zadusila volání osamělé lidské duše k lidskému svědomí... Tak líčí Kratochvílova kniha "Cesta revoluce" popravu bez soudu, která byla provedena na třech českých komunistech, kteří se před konfliktem českého vojska s bolševiky přidali na stranu ruské sociální revoluce a po dobytí Pemzy byli nalezeni v bytě beze zbraně. "Na nepohřbené mrtvoly pod dubem dali tabulky, oznamující zločin, jímž zasloužena potupná smrt. Celý příští den lidé se na ně chodili dívat. Pak je ruští mužíci zakopali..."

Tak končili a s takovými poctami byli pohřbíváni lidé, kteří podle svého svědomí domyslili smysl revolučního hnutí a kteří dovedli dle svého svědomí upravit svůj poměr k ruské sociální revoluci. Tak byla zahájena už za hranicemi česká reakce která ke svým osobním účelům vybičovala k nepříčetnosti národnostní fanatism a zneužila slepě důvěřujícího nadšení mas, které neviděly do zákulisí uměle vyvolaného konfliktu legií s bolševickou vládou. Gajda zvítězil nad Maxou a Masarykem a česká samostatnost měla býti vybojována v cizích službách nejprve na útraty ruské sociální revoluce. později i na útraty ruské demokracie. Maxa prohlášen Gajdou za zrádce a potoky nevinné krve prolity bezohledným osobním i nacionálním sobectvím.

Následoval Vladivostok. Cituji opět Kratochvíla: "Skupina vladivostockých internacionalistů podlehla první živlu rozbouřených vášní, Němci Maďaři, Češi, překvapeni bouří, byli ubíjeni nemilosrdně v strašlivém rozmachu dravé, slepé nenávisti. Je logické i to, že později rukou slepého nástroje cizí nenávisti zahynuli vůdcové vladivostockého dělnictva, miláček jeho, vážený i odpůrci, čestný Suchanov a Melnikov. Byli zastřeleni bez soudu a bez obvinění..." Gajda zahájil svou hrůzovládu, započaty vojenské popravy vybudována česká protibolševická fronta místo transportu do Vladivostoku, udržována hrůzovláda Kolčakova došlo k omskému vraždění bezbranných socialistů, došlo k strašlivým událostem, kterých nechci vypočítávati, o nichž se zmiňuje dotaz československých vojsk k české delegaci vyslané vádou na Sibiř, v němž se praví mimo jiné: "Jestliže vláda republiky chce vzíti odpovědnost za čsl. vojsko na Sibiři, jestliže se zde provádí politika vlády, pak československé vojsko protestuje proti tomu aby dobrovolnické československé armády proti její vůli bylo používáno k policejním službám, k potlačování stávek, aby jménem republiky bylo nuceno vypalovati vesnice, vražditi civilní obyvatelstvo, aby tradice dobrovolnické armády byly vláčeny špínou ruské kontrarevoluce... Protestujeme proti tomu, aby československý dobrovolník, který dobrovolně vstoupil do vojska jen proto, aby vybojoval svému národu svobodu, byl nucen rušiti slovo, které dal minulého roku na sjezdu v Omsku jménem socialistů ruské demokracii."

Gajda vysloužil si cizí krví generálskou hodnost. Jeho pomocníci Pavlů a Syrový proti výslovným rozkazům československé vlády udržovaly sibiřskou armádu v boji se sověty. České osvobozen bylo zatíženo zbytečně a proti právu prolitou krví, řada českých vojáků v cizích zájmech položila svůj život za obět jich ctižádosti a hrdinským aspiracím. Sibiřské hrdinství prohlášeno a odměněno i doma jako "národní" hrdinství. Krev obětí sibiřské hrůzovlády lpí vinou několika jednotlivců na české samostatnosti. Bratrský národ byl jimi použit jako předmět obchodu, jeho osudem a krví se čachrovalo se světovým imperialismem, česká zahraniční revoluce zbytečně potřísněna nevinnou krví. "Národní Listy" tleskaly hrstce sibiřských hrdinů a národní demokracie vyhlásila dle jich přikladu vlastenectví za svůj stranický monopol a dala mu reakční sibiřskou náplň "hrdinskou", individualistickou náplň. Po návratu místo trestu čekaly hrdiny vysoké hodnosti v armádě. Pavlů odměněn vyslaneckým místem.

Socialisté, pokrokoví lidé, humanisté na zodpovědných místech zapřeli spravedlnost, odměnili násilí a bezohlednost, dali reakci triumfovat. Násilí páchaná na Sibiři byla také nelidská a nečeská, dála se proti demokratickému cítění vojska, došla nedemokratické odměny. Sibiřské stíny zalehly svěží českou demokracii, vyvolaly reakční atmosféru, atmosféru atentátu a výjimečného zákon na ochranu republiky. Místo na lidu, stojí dnes republika na "pětce" a z posledních projevů koaličních předáků zaznívá stereotypní a sebevědomé: "My jsme sloupy republiky." Už je jen zásluhou pěti, že stát vznikl a už jen čtyři zbývají k ochraně - to je smutný konec domácí kultury sibiřské reakce. Sibiřskými diplomatickými metodami rozšiřuje se pravomoc hrdinů, životy hrdinů a jich družiny nabývají vyšší ceny, vyžadují zvláštní ochrany, jejich čest, útlá bylinka. vyžaduje nových paragrafů, vše to zastřeně v zájmu republiky.

Až budou socialističtí poslanci hlasovati pro zákon na ochranu republiky, ať si uvědomí, že stíny sibiřských obětí padají na jejich hlavy. Až budou hlasovat pro § 4., nechť si vzpomenou, že sibiřské armádě byly zatajovány telegrafické rozkazy čsl. vlády a že ti, kteří poškodili zájem republiky, kterou zastupovali se svolením hlasujících byli doma odměněni. Až budou hlasovat pro § 7. nechť si vzpomenou, že odměnili ty, kteří na Sibiři trpěli, ba chránili režim, který nejen ohrožoval, nýbrž hromadně vraždil představitele ruské demokracie. Až budou hlasovat pro § 14., ať si vzpomenou, že k hromadnému neplnění veřejnoprávních povinností vybízel; po zrušení zemské samosprávy v Čechách anenskými patenty spojení čeští socialisti, státoprávníci a realisté, že vybízeli k neplacení zemských dávek a přirážek na společné schůzi Klofáč, Hajn a Masaryk a že je Rakousko nestihalo a ať uváží že máme dnes oktrojovanou správní komisi zemskou i obecní. Až budou hlasovat pro § 15., ať si vzpomenou, že nepravdivé zprávy vznikají tam kde místo veřejnosti rozhodují důvěrné schůze "pětky", místo parlamentu tajné schůze při čaji. Až zvednou ruku pro § 25., ať si vzpomenou na případ špeditéra Bergmana, na četné, poslanci ututlané případy korupce. Až budou hlasovat pro §§ 32. a 34., ať si vzpomenou na monstrosní rakouské velezrádné procesy, na rakouskou persekuci tisku. Až odhlasují zřízení státního soudu, ať zapřou veřejně celou svou minulost a připojí ke znaku státnímu jezuitské heslo "účel světí prostředky". Před tím však nechť socialisté ve vládě uváží, zda po nich nemůže přijít vláda, která i jejich účel nahradí ještě horším, jich zpátečnictví větší reakcí, která jimi odhlasovaných prostředků použije i proti nim.

Jak patrno, zkonfiskoval československý censor celé dlouhé citáty ze známé Kratochvílovy knihy "Cesta revoluce", kdež tato místa prošla bez konfiskace. Mimo to byla zkonfiskována řada vět konstatující pouhá historická fakta v souvislosti s některými předpisy osnovy zákona na ochranu republiky.

Chápeme sice úplně, že by leckomus bylo docela příjemno, kdyby bylo lze historická fakta umlčeti neb překroutiti a kdyby o pravé podstatě ustanovení zákona na ochranu republiky nebylo občanstvo informováno. Nemůžeme však strpěti aby takovéto tužby podporovaly státní orgány neslýchaným potlačováním svobody tiskové, příčícím se jakémukoliv pojmu demokracie i demokracie československé.

Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Je panu ministrovi známa tato neslýchaná prakse československých censorů, která přes neustálé interpelace a stížnosti řádí den ode dne více?

2. Je ochoten pan ministr tento nový případ censorské zlovůle dáti vyšetřiti a zjednati nápravu?

V Praze dne 23 února 1923.

Toužil, Skalák,

Warmbrunn, Merta, dr. Šmeral, J. Kříž, Bubník, Rouček, Kučera, Burian, Tausik, Blažek, Mikulíček, Darula, Haken, Koutný, Krejčí, Kreibich, Malá, Kunst, Svetlik, Teska, Houser, Nagy.

XIV/4076 (překlad).

Interpelace

poslanců dra E. Raddy, dra Lehnerta a druhů

ministrovi vnitra

o chování místodržitelského rady Gugely nebo Gogely při vrchlabské okresní politické správě.

Kvarteto Danubius (veselé kvarteto vídeňského mužského zpěváckého spolku) konalo v listopadu 1922 koncertní cestu územím Československé republiky. Na této cestě bylo mimo jiných měst stanoveno také večerní vystoupení ve Vrchlabí dne 4. listopadu 1922, jež okresní politická správa povolila tamějšímu pořadateli, knihkupci Glaserovi, jen splní-li účinkující umělci tyto podmínky:

"1. Pokud účinkující jsou cizinci, musejí míti cestovní pasy vyhotovené podle předpisu a vykázati se jimi u podepsaného úřadu přímo po svém příjezdu do Vrchlabí.

2. Rovněž třeba zdejšímu úřadu předložiti před pořádáním koncertu provozovací licenci.

3. Slova jednotlivých čísel jest rovněž předložiti ke schválení.

4. Nejdéle do 3. listopadu 1922 jest za tento podnik složiti 50 Kč u starostenského úřadu vrchlabského ve prospěch chudinského fondu a 50 Kč u zdejšího úřadu pro dobročinné účely.

Plakátování se povoluje. Zdejšímu úřadu budiž zachováno místo č. 10 v první řadě jako úřední sedadlo."

Poněvadž tyto podmínky mohly býti oznámeny obchodnímu správci kvarteta teprve několik dní před pořádáním koncertu, octl se v úzkých. ježto koncert z hmotných důvodů nedal se již odříci. Požadavek, že se účinkující mají osobně hlásiti u okresní politické správy. bylo technicky velice těžko provésti, poněvadž předcházejícího večera koncertovali v Jablonci a proto velmi časně ráno musili odcestovati. Poněvadž cizinci se musejí podle zákona hlásiti u okresního politického úřadu jen při delším pobytu, účinkující se však v žádném městě nezdrželi déle než 15 - 20 hodin, zdál se jednateli prof. Karlu Rösselovi tento požadavek nezákonitým. Požadovati zvláštní provozovací licenci od umělců prvé třídy bylo rovněž cosi nového, čeho zákonný podklad jest neznám. Dále vynucovati částku 200 Kč nebo později 100 Kč jako závdavek tím, že okresní politická správa svolení k pořádání koncertu učinila zcela jednoduše závislé na zaplacení této částky, jest přece nesporně opatřením neodůvodněným u koncertu s divadelním zařízením, jenž trvá od 8 do 10 hodin tedy nesouvisí se zákonitou policejní hodinou. Všechny tyto podmínky vrchlabské okresní politické správy dlužno tedy považovati za pronásledování okresním hejtmanem, panem místodržitelským radou Gogelou, jež bylo tím méně lze vysvětliti, poněvadž se již dříve a to dne 24 února 1922 s velkým uměleckým úspěchem konal koncert ve Vrchlabí, na němž pan místodržitelský rada byl přítomen.

Aby se tedy koncert v poslední minutě neznemožnil, ohlásili se členové kvarteta pod vedením knihkupce Glasera u okresní politické správy. Při této příležitosti žádal profesor Rössel jednoho úředníka o vysvětlení, zdali tato povinnost hlásiti se jest zákonem odůvodněna, načež mu bylo řečeno, že nový zákon předpisuje, že se každý cizinec při šestihodinném pobytu musí u úřadu hlásiti. Když bylo úředníkovi namítnuto, že to jest přece technicky nemožné, poněvadž cizinci často teprve večer, tedy mimo úřední hodiny přijíždějí do města, prohlásil zhurta, že to je lhostejno, že zákon platí a že jim jej ukáže, načež zdánlivě hledaje, probral se ve spisech. Když mu nyní bylo řečeno, že kvarteto již vystouplo pohostinsky v několika městech republiky že se mu však něco přibližně podobného dříve ještě nikde nestalo, vykřikl úřední na profesora Rössela rozčileně: "Jestli se Vám to nelibí, pak hleďte, ať jste venku, nepotřebujeme zde cizinců." Poněvadž řval jako šikovatel před rekrutem upozornil jej profesor Rössel, že má před sebou slušného člověka, na něhož nemusí křičeti. Jelikož právě pan místodržitelský rada tam vešel ze svého pokoje, dal se pan prof. Rössel panem Glaserem představiti s uvedením své vlastnosti jako profesor kterési vídeňské konservatoře a prosil zdvořile o krátkou rozmluvu. Pan místodržitelský rada nevšímal si představení a nechal pana prof. Rössela ve svém pokoji státi u dveří. Přes tuto nezdvořilost prosil tento o prominutí, že vyrušuje, a oznámil, že venku prosil úředníka o vysvětlení a místo něho že mu bylo odpověděno hrubostí. Prof. Rössel prosil nyní zdvořile zda jest taková povinnost, neboť nezná nové zákonné povinnosti hlášení cizinců. Odpovědí bylo: "Vy mi nebudete přece ničeho předpisovati." Profesor Rössel odvětil: "Toho nečiním, žádal jsem Vás jakožto úřední osobu o vysvětlení a toto vysvětlení mi musíte dáti". Poněvadž pan místodržitelský rada začal se chovati asi stejně, jako jeho úředník v přední místnosti a mluviti stejným tonem, byl stále rozčilenější a konečně odpověděl prudce: "Do toho Vám vůbec nic není, mohu dáti každého cizince kontrolovati!" přerušil jej profesor Rössel slovy "Beru tedy z Vaší odpovědi na vědomí, že jste nejednal na základě nějakého zákona, nýbrž že to bylo samostatné Vaše nařízení. Jestliže jsme Vám politicky podezřelí, pak můžete přece vždy naříditi některému úřednímu činiteli, aby prohlédl naše pasy, avšak jistě nejste oprávněn předvolávati nás zcela jednoduše jako nováčky na úřad, abychom proto museli odjížděti časně ráno." Na to se pan místodržitelský rada ještě více rozčílil a křičel na pana profesora: "Vy mi budete snad něco předpisovati!" Na to odpověděl tento: "Žádal jsem Vás zdvořile o vysvětlení, to jste mi odepřel, nepředpisuji vám ničeho, můžete činiti co chcete, avšak následky musíte nésti." Na to bylo s křikem odpověděno: "Jaké Vy z toho chcete vyvoditi následky?" Na to odpověděl profesor Rössel: "To již uvidíte!" Nanejvýš rozčilen nyní pan místodržitelský rada vyskočil a křičel "S Vámi nemám více co mluviti, rozumíte?" S těmito sovy otevřel dveře a vykázal profesora ze dveří opakovaným rozkazujícím posuňkem ruky.

I když pan místodržitelský rada měl právo učiniti všechna tato opatření, což zůstává pochybným, shodovalo se jeho chování vůči vynikajícímu cizozemskému umělci tak málo s úrovní vzdělání politického úředníka, že se zajisté musí jeviti pochybno, zdali to pomáhá vážnosti Československé republiky, když se s cizími umělci nakládá takovým nekvalifikovaným způsobem.

Podepsaní se tedy táží pana ministra, je-li ochoten naříditi správci vrchlabské okresní politické správy, jak se má chovati v úředním styku?

V Praze dne 6. února 1923.

Dr. Radda, dr Lehnert,

dr. Brunar, J. Mayer, dr. Lodman, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Matzner, dr. Keibl, Zierhut, Knirsch, Simm, Schubert, inž. Jung, dr. Medinger, Patzel, dr. W. Feierfeil, Wenzel, Mark, dr. Petersilka, Böhr.

XV/4076.

Interpelace

poslanců Tausika, Nagye, Svetlika a soudruhů

ministru vnitra

a ministru s plnou mocí pro správu Slovenska

o utajování násilných činů četnictva a policie na Slovensku a o nesprávném zodpovědění interpelace.

Poslanci komunistické strany Československa podali v parlamentě několik interpelací, v nichž si stěžovali do bestiálního řádění některých četníků a státních policistů oproti zatčeným osobám zejména z vrstev chudobného slovenského lidu. I ve sněmovních řečech jsme několikráte toto počínání četnictva a policie na Slovensku ostře odsoudili. Přinesli jsme vždy konkrétní případy, objektivně doložené. Na mnohé interpelace i na výtky, ve sněmovních řečech činěné. neuznala vláda za hodno odpověděti. Jindy se zase stalo, že odpovědi byly nejasné nebo přímo v odporu se skutečností. Jako křiklavý případ uvádíme odpověď ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska (tisk 3883/XVIII) na interpelaci poslance Tausika, Svetlika a soudruhů o stále se opakujícím týrání zatčených osob na Slovensku státní policií a četnictvem (tisk 3519/I). Jde tu o případ řeznického pomocníka Morice Dyma z Čergové, který byl na četnické strážnici surovým strážmistrem Vitem ukrutným způsobem týrán, takže v rozrušení za nepřítomnosti četníka vzal pušku se zdi, střelil se do krku a těžce zranil. Po několika měsíčním léčení v košické nemocnici byl po ztrátě jednoho oka propuštěn a postaven před soud pro násilné ohrožování četníka Vita. Sedrie v Košicích jednala o obžalobě dne 23. srpna 1922 (p. č. 4595/22) a odvolací líčení konalo se u tabule v Košicích dne 22. září 1922 (p. č. B I. 1458/22) a obě instance Dyma osvobodily. Soud tak rozhodl na základě výpovědí svědků, kteří dokazovali, že slyšeli Dyma bolestí řvát a zejména na základě výpovědi lékařských znalců, kteří úplně vyloučili možnost, že by Dymovo zranění bylo způsobeno jinak, než jím samotným, a mimo to dokazovali, že byl Dym týrán. V důsledku toho žádal státní zástupce, aby spisy byly odevzdány vojenskému soudu k trestnímu stihání strážmistra Vita. Toto jsou fakta konstatovaná ze soudních spisů a z protokolu o líčení konaném před sedrií košickou.

Aby bylo jasno, jak naproti tomu vláda ve své odpovědi na naši interpelaci mluvila zřejmou nepravdu, citujeme příslušnou část její odpovědi:

"Pomocník Dym, zamestnaný u mäsiara Švarca v Čergove, bol podezrelý, že tomuto odcudzil väčší obnos peňazí. Bol zatknutý četnictvom v Čergove a druhý deň ráno vypočúvaný strážmistrom Vitom. Dym naraz sa vrhol na Vita a chcel mu vyrvať z ruky karabínu. Vit strelil a Dyma poranil na krku. Žiadný iný z četníkov nebol pri priepadu prítomný. Prípad použitia zbrane strážmistrom Vitom je vyšetrovaný podľa predpisov vojenským súdom. Vyšetrovaním sa ďalšie údaje interpellácie o tomto priepade nepotvrdily."

Stejně tak nepravdivě a překrouceně zní odpověď ve věci občana Krčmery Nussenzweiga, legionáře Svítka, Benčíka, Medzy.

Je nepochopitelno, proč ministr Kállay i Malypetr předložili sněmovně úplnou nepravdu a proč kryl nepravdou četníka, který surovým způsobem ztýral chudobného člověka.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra a pana ministra s plnou mocí pro správu Slovenska:

1. Jsou pán ministři ochotni vysvětliti, proč na naši interpelaci ve zmíněné věci (tisk 3519) odpovídali nepravdou (tisk č. 3883)?

2. Jsou páni ministři ochotni celý případ znovu vyšetřiti a strážmistra Vita, jakož i po případě jiné zúčastněné četníky neb policisty potrestati a ze státních služeb propustiti?

V Praze dne 8. března 1923.

Tausik, Nagy, Svetlik,

J. Kříž, Haken, Houser, Koutný, Skalák, Burian, Teska, Kučera, Darula, Rouček, dr Šmeral, Mikulíček, Bubník, Blažek, Merta, Kunst, Kreibich, Krejči, Toužil, Malá, Warmbrunn.

XVI/4076 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska

vo veci penzie býv. maďarských četníkov na odpočinku.

Odborová organizácia býv. maďarských četníkov na odpočinku v území Slovenska a Podkarpatskej Rusi, podala v mesiaci apríli 1921 sťažnosť pánu prezidentovi republiky, poneváč penzisti títo nemôžu sa domôcť penzie od Československého štátu.

Minister s plnou mocou pre správu Slovenska vo svojej odpovedi z 21. júna 1921, čís. 5808/odd. Adm. V. na túto sťažnosť sdelil, že 13 penzionovaným četníkom, resp. četnickým penzistom už sú penzie poukázané, kým o záležitosti 14 penzistov sa ešte pojednáva.

Oproti tomu skutočný stav veci je ten, že z pomedzi uvedených 13 četníkov bolo Jánovi Péterovi (položka 2) srazené 60% penzie odo dňa 1. apríla 1922, a penzia Alexandra Szalayho (položka 26) bola dňom 1. septembra 1922 zastavená.

Jakubovi Fischerovi (položka 7) medzitým poukázali penziu, avšak dňom 1. októbra 1922 mu ju znova zastavili. Anton Papp nedostáva penzie od 1. februára 1921.

Dotyčne penzistu Juliusa Lengyela bola odpoveď ministrova táto:

"Spisy, týkajúce sa ďalšieho poukázania penzijných požitkov Juliusa Lengyela boly preložené vojenskej likvidatúre v Bratislave (Praha, četnícke oddelenie v. v.), ktorá musí tieto požitky platiť."

Zdá sa že preloženie týchto spisov sa dodnes ešte nestalo, bo Lengyel ešte ani dnes nedostáva penzie.

V ďalšej časti svojej odpovedi pán minister tvrdí, že vdovu po Jánovi France-ovi, Filipa Kleina, Iricha, Rigó, vdovu po Imrichovi Varga, Imricha Hadelba, Fraňa Oberbüchlera, Kristiana Földváryho, Michala Komjáthyho, Alexandra Papp, Antona Veres, Ladislava Ujlakyho, Bertalana Mecsényiho tamná vrchnosť vôbec nezná, vojenskou penzijnou likvidatúrou v Prahe (Zbraslav) neboli sem preložení, ani ich žiadosti alebo ohlášky na tunajší úrad nedošly a preto tunajší úrad nenesie vinu na tom, že ďalšie vyplácanie ich penzií dosiaľ nebolo poukázané."

Zdá sa, že pán minister bol niektorým svojim nesvedomitým zamestnancom nesprávne informovaný, bo že títo jednotlivci svoje doklady zaslali, je dokázané tým, že z pomedzi nich Fraňo Oberbüchler, Kristian Földváry, Michal Komjáthy, Alexander Papp, Anton Veress, Ladisľav Ujlaky a Bertalan Mecsényi už dostávajú penzie.

Vdova po Jánovi Francze, Filip Klein, Imrich Rigó, vdova po Imrichovi Varga a Imrich Hadelba však tvrdia, že aj oni zaslali svoje listiny.

Andrej Ráduly (položka 1) nedostáva penzie údajne preto, bo nemá v Čechoslovákii štátnej príslušnosti, avšak jeden jeho syn ako československý štátny občan už si odslúžil vojenčinu a druhý teraz pôjde po tretíkrát k odvodu.

Mimo toho musíme konštatovať, že Gabriel Szöcs v Sabinove, Gabriel Magyar v Baranči a Anton Tóth v Humenom sú takí četnickí penzisti, ktorí od československej vlády ešte vôbec žiadnej penzie nedostali ani nedostávajú.

Karol Czikó v Hámroch, Bertalan Markstein v Moldave, Michal Milován v Tiszanjlaku a Michal Korcsmáros v Bodrogszerdahelyi sú četníci na odpočinku, ktorí 60% svojej penzie po určitú dobu dostávali, avšak i táto im bola zastavená. Tak bolo zastavené 60% penzie Karola Czikó od 1. septembra 1921, Bertalana Markstein od 1. februára 1922, Michala Milována od 1. júla 1922 a Michala Korcsmárosa od 1. októbra 1922.

Tážem sa pána ministra, či je ochotný nechať konečne poukázať penzie všetkým četníckym penzistom,

či je ochotný zachrániť ich pred smrťou hladom poneváč vonkocom nie je demokratické a človečenské, že v piatom roku republiky sú ešte ľudia, o ktorých sa úrady nestarajú,

alebo či to chce pán minister, aby sme záležitosť týchto nešťastníkov predniesli Sväzu národov?

V Prahe, v mesiaci januáru 1923.

Dr. Körmendy-Ékes,

Füssy, Křepek, Simm, Röttel, Pittinger, Patzel, dr. Schollich, inž. Kallina, Wenzel, Schubert, Zierhut, dr. Petersilka, Knirsch, Böhr, Schälzky, Matzner, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Palkovich, dr. Lelley.

XVII/4076 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrovi financií

o zásobovaní obcí Bodrogského medziriečia blanketmi priznávky k dani dôchodkovej s textom československým.

Pane minister!

Je obecne známe, že obyvatelia maďarských obcí od počiatku republiky čo najpresnejšie plnia svoje občianske povinnosti, presne platia daňové ťarchy atd. Oproti tomu vidíme, že kým jednotlivci maďarského ľudu sú tak hodnými štátnymi občany, exponenti, funkcionári a úrady vlády nie že by boly na pomoc maďarskému ľudu v plnení týchto ťažkých občianskych povinností, ale im to ešte úmyselne a zlomyselne znesnadňujú.)

Maďarský ľud z okresu Bodrogského medziriečia (Kráľovský Chlumec) sťažoval si u mňa, že berný úrad v Kráľ. Chlumci zásobuje čiročiste maďarské dediny priznávacími hárkami k dane dôchodkovej s textom československým, ačkoľvek k tomuto účelu je poruke aj maďarské tlačivo. Tak zaslal príslušný obvodný notár do jednej čiročiste maďarskej obce 25 československých a 2 maďarské tlačivá.

Toto môže byť tiež jedným spôsobom čechoslovakizovania, avšak žiadnym spôsobom neodpovedá to demokratickému duchu, vládou toľko prizvukovanému.

Pýtam sa pána ministra:

1. či je ochotný postarať sa o to aby maďarské obce zásobované boly iba maďarskými bernými priznávkami a

2. či je ochotný potrestať tých nesvedomitých štátnych zamestnancov, ktorí úmyselne zabraňujú maďarskému ľudu plniť jeho občianske povinnosti?

V Prahe, dňa 16. marca 1923.

Dr. Körmendy-Ékes,

Szentiványi, dr. Lelley, Palkovich, Matzner, Křepek, Röttel, Simm, Böhr, Schälzky, Knirsch, Pittinger, dr. Petersilka, Patzel, Zierhut, Schubert, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Schollich, inž. Kallina, Wenzel.

Původní znění ad II/4076.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Johann Jabloniczky und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

und an den Minister des Innern

in der Angelegenheit des gesetzwidrigen Verfahrens bei Schriftart der Namen seitens der Matrikenführern.

Das staatliche Matrikelamt in Preßburg beachtet nicht nur die Gesetze der Tschechoslovakischen Republik nicht und gibt entgegen dem Sprachengesetze bloß rein tschechische Drucksorten aus, die es dann auch wieder nur rein tschechisch ausfüllt, sondern geht sogar soweit, daß es entgegen jedem Gesetze die Taufund Familiennamen ändert, wie die beiliegende Urkunde (Taufschein des Anton Martin Platschka) beweist.

Nach der letzten Volkszählung leben in Preßburg mehr als 20% Deutsche und auch mehr als 20% Ungarn, Das staatliche Matrikelamt ist somit verpfichtet Drucksachen in allen drei Landesprachen auszugeben und auch die Ausfertigungen in diesen Sprachen vorzunehmen. Dies lehnt das Matrikelamt einfach glatt ab und vergeht sich dadurch gegen die Gesetze der Republik.

Geradezu unverantwortlich ist es aber, wenn das Matrikelamt die Namen fälscht. Der Taufschein ist eine öffentliche Urkunde und die Fälschung dieser Urkunde ist nach dem Gesetze strafbar.

Eine Fälschung der Familiennahmen hat bekanntlich schwere Folgen, da das Kind gezwungen werden kann eine andere Schule zu besuchen als jene seines Volkes, es kann, wenn es erwachsen ist gezwungen werden seine Nationalität bei Gericht und bei allen Ämtern zu verleugnen.

Wir fragen deshalb den Herrn Minister:

Ist er von diesen Übergriffen im staatlichen Matrikelamt in Preßburg unterrichtet?

Ist der Herr Minister bereit diese Übergriffe sofort abzustellen und gegen die Schuldigen die Disziplinaruntersuchung einzuleiten?

Ist er bereit die Interpellanten zu Händen des Erstgenannten sofort zu verständigen?

Prag, am 23. März 1923.

Dr. Jabloniczky,

Palkovich, Dr. Lelley, Matzner, Böhr, Knirsch, Ing. Kallina, Wenzel, Dr. Schollich, Schubert, Zierhut, Patzel, Dr. Petersilka, Pittinger, Schälzky, Simm, Röttel, Křepek, Dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Szentiványi.

Původní znění ad III/4076.

lnterpellation

des Abgeordneten Dr. Johann Jabloniczky und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

und an den Minister des Innern

in der Angelegenheit der Sprache der Matriken Auszüge.

Das nachstehende Staatsamt: "Odbor pre udržovanie trati, Šahy" erlaubt sich durch seinen Eisenbahn - Aufseher Josef Paral den Unfug die Gesuche der Eisenbahnarbeiter wegen Aufnahme in den Pensionsfond nicht zu übernehmen. wenn die Gesuche nicht mit Matrikenauszügen nur in čechoslovakischer Sprache ausgestellt sind und zwar auch dann, wenn die Gesuchsteller Ungarn sind und aus Ortschaften stammen, in denen mehr als 20% Ungarn leben, und auch dann, wenn solche Matrikenauszüge laut beiliegendem Muster ausgestellt sind.

So wurde das bezügliche Aufnahmsgesuch des Arbeiters Josef Bálint mit dem Bemerken zurückgegeben, daß nur Gesuche mit Matrikenauszügen in čechoslovakischer Sprache angenommen werden und es wurde auch dem Arbeiter Paul Kovács, beide in Gyerk (Hrkovce) dasselbe bedeutet.

Die Betreffenden konnten aber Matrikenauszüge in rein čechoslovakischer Sprache nicht erhalten, da der Matrikenführer mit Berufung auf das Sprachengesetz die Ausstellung solcher Auszüge verweigert hat.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Ist er geneigt sofort eine strenge Untersuchung einzuleiten?

2. Ist er geneigt Abhilfe zu schaffen und die Schuldigen disziplinarisch zu bestrafen?

Prag, am 23. März 1923.

Dr. Jabloniczky,

Zierhut, Schubert, Szentiványi, Dr. Körmendy-Ékes, Simm, Dr. Petersilka, Böhr, Dr. Schollich, Schälzky, Matzner, Füssy, Patzel, Röttel, Knirsch, Ing. Kallina, Pittinger, Wenzel, Křepek, Dr. Lelley, Palkovich.