Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4. Stavovský výbor učitelů občanských škol.

§ 120.

Stavovský výbor jest odbočkou učitelské komory.

Pro okresní školní úřad školního okresu jest stálým poradním sborem ve všech věcech, které se týkají občanské školy jako občanské školy a jest pro učitele občanských škol školního okresu (inspekčního obvodu) prvou stolicí ve všech právních a stavovských věcech (§ 66) a jejích zástupcem ve všech právních věcech vyplývajících ze služebního poměru jakož i ve všech věcech sociálních a hospodářských.

§ 121.

Mimo zástupce (§ 119 b), bod 3.), volené okresní konferencí učitelů občanských škol jsou členy stálého výboru dále okresní školní inspektor školního okresu (inspekčního obvodu) a zástupci učitelstva občanských škol u okresních školních úřadů (§ 119 b), bod 1.).

Stálý výbor jest oprávněn zváti do schůze také odborníky s poradním hlasem.

§ 122.

Členové se sejdou ihned po okresní konferencí a zvolí si předsedu, místopředsedu a zapisovatele.

§ 123.

Předseda svolává každého měsíce jednu schůzi. Členové jsou povinní schůzí se účastniti a mají nárok na cestovné a diety. Učitelská komora ustanoví, jakým způsobem se budou hraditi vydání stavovského výboru.

§ 124.

Podání a přípisy stavovského vy boru ve školních věcech a ve věcech učitelů jsou prosta kalku a poplatku.

§ 125.

Stavovskému výboru náleží zvláště:

1. Podávati návrhy na svolání řádné a mimořádné okresní konference učitelů občanských škol a rozhodnutí o místu a době schůze jakož i o stanovení denního -pořadu se zřetelem na ustanovení §u 115, odst. 3.

2. Přezkoušení návrhy podané učitelskými sbory a rozhodovati, mají-li býti pojaty na denní pořad okresní konference.

3. Spolupůsobiti pří provádění usnesení okresní konference a provádění oněch usnesení, pokud se týkají občanské školy a učitelstva a lze-li je provésti bez pomoci zákonodárných činitelů a školních úřadů.

4. Podávati zprávy jak byla provedena usnesení poslední okresní konference.

5. Spolupůsobiti v komisi, která rozhoduje o zřízení a zařizování nových občanských škol ve školním okrese (§ 26).

6. Podávati posudky o účelnosti stavebních plánů a vnitřního zařízení nových občanských škol ve školním okrese; vysílati jednoho zástupce do stavební komise.

7. Spolupůsobiti při poradě o učebném plánu pro nově zřízené občanské školy jakož i podávati posudky při navrhovaném zavedení zvláštních učebných plánů (§ 9) na jednotlivých občanských školách ve školním okresu.

8. Podávací posudky o podaných návrzích na dočasné nebo trvalé zavedení nerozděleného dopoledního vyučování.

9. Podávati návrhy při řádném obsazování učitelských míst na veřejných občanských školách ve školním okresu (inspekčním obvodu).

10. Spolurozhodovati pří překládání služebně nebo pří přidělení službou jakož í při výměně služebních míst a při překládání učitelů na veřejných občanských školách ve školním okresu (inspekčním obvodu) na dočasný nebo trvalý odpočinek.

11. Přezkoušeti volební řízení pří ustanovování přednostů škola podávati návrhy okresním školním úřadům (§§ 62-65, § 107).

12. Spolupůsobiti při úředních šetřeních v mezích zákonných předpisů (ťSlužební pragmatika pro učitelstvo na občanských školáchŤ) a podle předpisů ustanovených učitelskou komorou, při provádění důkazů a trestání, porušil-li učitel své povinností. 13. Přezkoušeti písemně podané stížností učitelů v činné službě, na dočasném nebo trvalém odpočinku; rozhodovati o tom v I. stolici nebo podávati návrh učitelské komoře (§§ 73 a 120).

14. Spolupůsobiti při úředních výkonech ve všech věcech, které byly přeneseny na stavovský výbor podle jednacího řádu nebo stanovením oboru působností učitelské komory.

5. Zemská konference učitelů občanských škol.

§ 126.

V každé zemi se koná pravidelně po 5 letech zemská konference, německých učitelů občanských škol (§ 53).

§ 127.

Úkolem zemské konference jest raditi se o prostředcích k povznesení občanského školství a o věcech týkajících se práv, povinností a stavovských poměrů učitelstva na občanských školách, podávati návrhy k tomu směřující zemským školním úřadům a učitelským komorám a podávat posudky a unášeti se o otázkách předložených jí těmito úřady a sbory ve věcech školských a stavovských. Podává také návrh na svolání říšské konference německých učitelů občanských škol (§ 52).

§ 128.

Zemskou konferenci svolává zemský školní úřad, který podle návrhu ťstálého výboru zemské konferenceŤ určí místo a dobu schůze.

Konference nesmí trvati přes 5 dní.

Zemská konference jest oprávněna svolávati také mimořádné zemské konference.

§ 129.

Zemské konference jsou zpravidla veřejné,.Ten ze zvláštních důvodů lze veřejnost vyloučiti nebo omeziti.

§ 130.

Denní pořad každé schůze se oznamuje aspoň 3 měsíce před tím, než se konference sejde.

Konference jest oprávněna ustanoviti pořadí, v jakém jest o předmětech jednati a usnésti se na rozšíření denního pořadu. Usnese-li se shromáždění na naléhavém projednání nějakého předmětu dvoutřetinovou většinou členů, oprávněných k hlasování, musí se o něm ihned jednati.

§ 131.

Členy zemské konference volí okresní konference učitelů občanských škol (§ 119 b), bod 2.).

Volební období trvá pět let. Opětná volba se připouští. Zvolený jest povinen volbu přijmouti a konference se účastniti.

Okresním školním inspektorům v zemi jakožto okresním školním inspektorům se ponechává na vůli, účastniti se zemských konferencí jako členové oprávnění k hlasování.

Všichni členové zemského školního úřadu jsou oprávněni účastniti se konference jako hosti.

Usnese-li se na tem ťstálý výborŤ, mohou býti pozváni na konferenci odbornicí s hlasem poradním.

§ 132.

O každé schůzi budiž sepsán jednací zápis, v němž jest uvésti předměty jednání, návrhy a usnesení, tyto buďtež se zprávou předsedy zaslány zemskému školnímu úřadu a tímto se zprávou o opatřeních, jaká se v těch věcech stala a s případnými návrhu německému státnímu ministrovi školství a národní osvěty (německému oddělení ministerstva školství a národní osvěty [Zásadní požadavky a návrhy pro vybudování veškerého německého školství, bod 41.]) a učitelské komoře pro německé povinné školy.

§ 133.

Zemské konferencí předsedá a ji řídí zemský školní inspektor pro všeobecné obecné a občanské školy určený k tomu zemským školním úřadem.

Shromáždění volí ze svých členů dva místopředsedy a tři zapisovatele.

Zvolení jsou povinni volbu přijmouti.

§ 134.

K podávání zpráv o různých bodech denního pořadu se může konference rozděliti v poradní skupiny (odbory).

§ 135.

a) Zástupci vyslaní okresními konferencemi učitelů občanských škol (§ 119 b), bod 2.) volí tajným hlasováním:

1. zástupce (jednoho nebo několik) učitelů občanské školy do zemského školního úřadu a jeho náhradníka.

2. šest členů a šest náhradníků ťstálého výboru zemské konferenceŤ.

b) Zvolení zástupci jsou členy zastupitelského shromáždění učitelské komory pro německé povinné školy, oddělení ťpro občanské školyŤ.

c) Zástupci volení zemskou konferencí (bod 1. a 2.) nemusí býti členy zasedajícího shromáždění,. Jejich úřadování zaniká zvolením nových zástupců.

§ 136.

Stálý výbor zemské konference.

a) 1. Členy stálého výboru mimo zástupce volené zemskou konferencí (§ 135) jsou dále jeden zemský školní inspektor pro povinné školy a zástupce (zástupci) občanské školy v zemské školní radě.

2. Výbor koná každého roku aspoň dvě schůze. Členové mají nárok na cestovné a diety (§ 54 a 55).

3. Stálému výboru předsedá zemský školní inspektor pro německé povinné školy, vyslaný zemským školním úřadem.

První schůze výboru se koná do jednoho měsíce po zasedání zemské konference. Členové volí místopředsedu, zapisovatele a jeho zástupce.

Stálý výbor se usnáší většinou hlasů. Jest oprávněn přizvati do schůzí odborníky s hlasem poradním.

b) 1. Výbory spolupůsobí při provádění usnesení zemské konference a jest pro zemské školní úřady stálým poradním sborem ve všech otázkách týkajících se občanské školy jako školy občanské jakož i v oněch věcech, které se týkají právních poměrů učitelstva občanských škol.

2. Výbor jest povinen na zemské konferenci učitelstva občanských škol padati zprávu o činnosti jakož i jak byla provedena usnesení poslední zemské konference.

3. Podává posudky o návrzích k dennímu pořadu zemské konference (§ 119a), bod 9.) a po dohodě se zemským školním úřadem stanoví denní pořad zemské konference.

4. Výbor jest povinen učiniti všechna opatření, týkající se vyřízení denního pořadu (návrh na jednací řád, utvoření po-radních skupin a volebních výborů po dohod se stavovskou organisaci).

6. Učitelská komora pro německé povinné školy.

§ 137.

Pro učitelstvo na veřejných německých povinných školách a na soukromých německých obecných a občanských školách s právem veřejností se zřídí v každé zemi jedna učitelská komora; zastupuje všechny učitele svrchu jmenovaných škol ve všech právních a stavovských věcech, ve všech právních případech vyplývajících ze služebního poměru jakož i stran jejích sociálních a hospodářských požadavků.

§ 138.

K přímému zastupování a rozhodování ve stavovských věcech a v právních věcech učitelstva občanských škol budiž zřízeno při každé učitelské komoře samostatné oddělení ťpro občanské školyŤ, Jemu podléhají učitelé německých veřejných škol občanských nebo soukromých s právem veřejností, usedlí v obvodu učitelské komory, v činné službě, všichni učitelé na dovolené a přeložení na dočasný nebo trvalý odpočinek. Uvedení učitelé volí také zástupce učitelů občanských škol do oddělení komory pro občanské školyŤ.

§ 139.

Další všeobecná ustanovení o zřízení učitelské komory buďtež vypracována za spolučinnosti zástupců všech příslušných učitelských kategorií.

§ 140.

Ustanovení o zřízení oddělení ťpro občanské školyŤ, o jeho oboru působností a o jeho správě jakož i o volebním řízení a o počtu zástupců (§ 135 b), jež jest ještě voliti, buďtež vypracována za spolučinnosti stavovské organisace učitelů občanských škol.

VIII. Zvláštní ustanovení.

§ 141.

Kde v zákoně bylo mluveno 0 odborných učitelích (ředitelích), jest jimi rozuměti i odborné učitelky (ředitelky).

§ 142.

Pro německé občanské školy budiž vydán za spolučinnosti učitelské komory, oddělení ťpro občanské školyŤ, ťŠkolní a vyučovací řád pro občanské školyŤ.

Odůvodnění.

I. Účel a zařízení občanské školy.

K §u 1. Až dosud se občanská škola osvědčila. Nové politické a sociální poměry ovšem žádají, aby se také přizpůsobila nové době mnohá zákonná ustanovení, na nich byla dodnes vybudována občanská škola. Dobré má zůstaví, mnohé ustanovení však musí býti nahrazeno lepším, má-li občanská škola v rámci jednotné školy splniti to, co od ní národ očekává.

K §u 2. O tom, má-li býti občanská škola vybudována na 5. neb 4. ročníku obecné školy, jsou dnes ještě různá mínění. Poněvadž máme jen osmiroční povinnost docházky do školy, byla by v prvním případě občanská škola trojtřídní, v druhém čtyřtřídní. Jak lákavá se zdá býti tato, tak málo může obstáti při podrobnějším zkoumání. Učitelé občanských škol si dnes právem stěžují na mnoho slabých žáků, kteří jim, zvláště v místech se středními školami, jejích úřad ztěžují. Jak by tomu teprve bylo, kdyby do ní docházeli jíž žáci ze 4. třídy! Bylo by to budování směrem dolů, tedy snižování, Za nynějších poměrů může zůstati pravidlem jen trojtřídní občanská škola. Čtvrtá třída má býti zřízena všude, tam, kde toho vyvažuje potřeba, kde jest to možno.

Občanská škola má i nadále zůstati školou povinnou. Jak velice jest si toho přáti, tak musí také býti veřejně známo, jaké nesmírné břemeno uložilo učitelům občanských škol nevinné slovo ťpovinná školaŤ a jaké jim ještě v budoucnosti uloží (§ 17).

K §u 4. Občanská škola má připravovati pro praktický život. Čeho budou jednou žáci potřebovati v bojí o život, toho jím nesmí škola upříti, k tomu náleží pro většinu naších žáků občanských škol znalost českého jazyka.

Důležitosti češtiny pro žáky občanských škol netřeba teprve odůvodňovati. Měřictví a rýsování mají nyní býti oddělenými odbory. Odborní učitelé 3. odboru dovedou zajisté oceniti, jak by si bylo toho přáti pro posuzováni výkonů.

Mezi nepovinnými učebnými předměty jest také moderní cizí jazyk a to se zřetelem na ona místa (na př. Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Jablonec, Bor u České Lípy a j.), která ho nemohou postrádati. Pravidlem však má býti: Neukládejte toho tolik našim žákům občanských škol!

K §u 13. Nyní jsou na občanské škole jen tří odbory. Starostí o duševní vzdělání se velmi zanedbává tělesná zdatnost. Tento nedostatek se má napraviti zřízením čtvrtého odboru, jehož hlavním předmětem musí býti tělocvik. Tento důležitý předmět nesmí již býti popelkou mezi odbory občanské školy a hnusí se dostati do rukou odborníkových. S tělocvikem lze účelně spojiti přírodopis a toto spojení není nikterak nepřirozené. Učitel tělocviku musí beztoho důkladně znáti část přírodopisu, nauku o lidském těle; jest vůdcem mládeže pří tak naléhavě nutných školních vycházkách a co jest tedy účelnějšího, než že jest také dobrým znalcem přírody a jejích zjevů. Další předměty čtvrtého odboru jsou němčin a zpěv. Odborný učitel 1. odboru nemůže převzíti vyučování němčině ve všech třech třídách, poněvadž by byl příliš zatížen písemnými pracemi; jedna třída budiž přidělena čtvrtému odboru. Zpěv si nepředstavujeme jako předmět, na němž by měla spočívati váha klasifikace, nýbrž spíše občerstvující a radostné povznesení ducha a myslí.

Také na dívčí občanské škole jsou zastoupeny ony čtyři odbory, jeden z nich má přednosta školy (ředitel) nebo ředitelka, poněvadž pak hodiny učitelky ručních prací jest pojmouti do celkového počtu hodin (pro rozdělení povinných učitelových hodin!) nedocházíme na dívčí občanské škole k silnějšímu zatížení jednotlivých učitelů než na chlapecké občanská škole. Zásadou pro rozdělování odborů budiž; ženské ruční práce a domácí hospodářství náležejí dohromady. Jest překonaným stanoviskem, že se vyučování ručním pracem přes svojí nesmírně velikou důležitost pro dívky pokládá za méně cenný učebný předmět.

II. O školní docházce.

K §u 17. Občanská škola má zůstati školou povinnou, ale povinnou školou jen pro ony dítky, které dávají záruku, že dosáhnou úkolu vyučování. Má-li býti schopna, aby byla vedle nižší střední školy průpravou pro lidovou ťněmeckou střední školuŤ, jež se má zříditi musí býti zbavena živlů, které ji jako olovo zdržují v pokroku. ťVolnou cestu zdatným!Ť, slyšíme dnes všude. Jak se však může poskytnouti pilným, nadaným žákům na občanské škole, co oni i jejich rodiče mají dobré právo žádati, musí-li učitel věnovati velikou, snad největší část síly a svého času tomu, aby s sebou volky nevolky vlekl neschopné žáky? Všeobecné přijímací zkoušky nelze sloučiti s povahou občanské školy jako povinné školy a také podle posudku zkušených školských odborníků nejsou bezpečným prostředkem, aby zadržely všechny neschopné žáky. Mnohem bezpečnější zárukou v této věci však jest, jestliže se učitelové občanských škol naučí žáky teprve přesněji znáti a delší čas je důkladně pozorují.

K odstavci III. Občanská škola se stala nepostradatelným vzdělávacím ústavem pro široké vrstvy lidu. Zapustila v lidu hluboce kořeny; její nutnost jest všeobecně uznávána a přejeme jí bezpečného trvání.

Vedle vnitřního vybavení v duchu doby, jak se projevuje v prvním odstavci tohoto návrhu zákona, jest třeba, především působiti k tomu, aby se počet občanských škol zvětšil a tím se každému přiměřeně vzdělanému dítěti umožnila docházka do občanské školy, což se dosud nikterak neděje. Tuto věc napravují b 23, 25 a 27.

Koedukace (společná výchova dětí obou pohlaví) má přátele i nepřátele; má nedostatky zvláště ve vyšších třídách povinné školy a nedoporučuje se pro občanskou školu se zřetelem na to, že se úkoly výchovy a vyučování dětí obou pohlaví od sebe značně liší. Zřizování tak zvaných smíšených občanských škol jest pouze pomocí v nouzi, pro něž musí býti podmínkou místní poměry (§ 28).

V §u 30 jsou obsaženy se, zřetelem na nepříznivé nynější poměry jen nejnutnější požadavky, aby se neztěžovalo zřizování občanských škol; než súčastnění činitelé měli by na to naléhati, aby se, kde jen je to možno, dbalo moderních požadavků stavby a zařízení občanských škol. Zvláště jest se vyvarovati stavbě školních kasáren, jaká jsou mnohdy v městech. Doporučuje se soustava pavilonová, krajinné okolí pro školní budovu, jakož i přizpůsobení její celkovému obrazu místa. Mnohá zařízení jako fysikální a pracovní síně, školní kuchyně, školní zahrádky a zemědělská pokusná pole vyžadují toho sama o sobě a netřeba dalšího odůvodňování.

Stanovisko, aby se veškeré školní potřeby uvalily na stát, vzbuzuje vážné pochybnosti; pří poradě o těchto paragrafech tohoto návrhu právem bylo poukázáno na péči, s jakou většina obcí opatruje své školy. Přece se však přihlíželo k tomu, aby stát, kde jest toho potřeba, vypomohl svými penězi (§§ 36, 38 a 39).

Požadavek, aby každý národ byl sám povinen opatřiti si vydání na své vlastní školství, netřeba rovněž odůvodňovati.

K odstavci IV. Učitelé občanských škol se musí napříště vzdělávati pro svůj sbor na vysokých školách.

Dosud hulí učitelé pří přípravě k odborné zkoušce odkázáni většinou na vlastní studium, které pro většinu odborných předmětů může býti pauze pomocí z nouze. Na vychovávání učitelů občanských škol zapomněli a tento nedostatek se pokoušeli poněkud napraviti ťkursy pro učitele občanských školŤ. Tomuto neudržitelnému stavu nutno učiniti přítrž.

K odstavci V. Úřední a okresní zemské konference učitelů občanských škol byly podstatným činitelem pro vybudování občanské školy a osvědčily se. Mnohá ustanovení jsou však zastaralá. Jmenovitě jejich obor působností musí býti postaven na jiný moderní základ.

Rozdělení podle žup, podle zákona o správě škol, nepřispívá k rozvoji školství; důvodem pro toto rozdělení bude něco jiného než zájem o školu.

Požadavek, aby byla zřízena okresní knihovna (§ 56), jest nutný; než důležitější než okresní knihovna jest učitelská knihovna pro každou školu.

K odst. VI. a VIl. Nová úprava právních poměrů učitelstva občanských škol jest odůvodněna v předmluvě (body 6, 7, 9, 10 a 11).

Důvodová zpráva.

1. Říšský zákon o obecných školách ze dne 14. května 1869, který ustanovil zásady pro vyučování na obecných školách, byl rámcový zákon. Tak zvanou školskou novelou zákon ze dne 2. května 1883, byla změněna některá ustanovení zákona z roku 1869 v duchu zpátečnickém. (Taaffovo ministerstvo!)

Dlužno se však zmíniti, že se tehdy uplatňovala potřeba vydati pro občanskou školu, zřízenou školní reformou z r. 1869 nová ustanovení, která by prohlásila občanskou školu za ťsamostatný školní ústavŤ a tím umožnila rychlý rozvoj občanské školy.

2. Velmi podstatný význam však měla ona ustanovení říšského zákona o obecných školách z r. 1869, podle nichž náleželo zemským sněmům jednotlivých korunních zemí právo, usnášeti se v mezích zásad, stanovených říšským zákonem, na bližších nařízeních o zřizování, vydržování a docházce do rakouských obecných škol jakož i na úpravě právních poměrů učitelstva a na dozoru ke škole. Užívalo se pro to obvyklého výrazu ťponechává se zemskému zákonodárstvíŤ

Dějiny oněch dnů zaznamenávají, že vynikající mužové byli přesvědčeni, že mezi zeměmi a také mezi národy nastane ušlechtilé závodění, aby vytvořily nejlepší školství. Tyto naděje se uskutečnily jen částečně. A že se mnohé stalo jinak, nezavinila ona ustanovení říšského zákona o obecných školách, nýbrž záleželo na zvláštních poměrech oněch zemí samých a na všeobecných národohospodářských poměrech, a bylo podmíněno duší (mentalitou) národů. Hlavně to však bylo politické ovzduší posledních pěti desítiletí a od počátku pochybená vládní politika, která překážela zdárnému vývoji školství.

Zrušením konkordátu a zákonem ze dne 5. května 1868, jímž byla vydána zásadní ustanovení o poměru školy k církvi, byla postavena základna pro ťvšeobecnouŤ obecnou školu.

3. A přehlížíme-li ona místa školního zákonodárství, jichž zákonná úprava byla vyhrazena zemským sněmům, zrcadlí se v zemských zákonech věrný obraz tehdejších mocenských poltických poměrů. Z prvních zákonů z r. 1870 až 1875 vane ještě duch Hasnerův; pak jest dlouhá přestávka do roku 1882; politické vlny zaplavují v obdobích zemské sněmy; školní zákonodárství odpočívá. V dalších desetiletích pečuje se poněkud o školy jen pod tlakem veřejného mínění a přistupuje se k úpravě právních poměrů učitelstva.

A ve starém rakouském parlamentě? Tam se sice několikráte staly náběhy opatřiti moderní školní zákony, než lidu nepřátelské vlivy rozhodujících vrstev a taktické úvahy některých politických s ran zabránily vyřízení výchovných a školních návrhů. K tomu se druží tak zvané ťkompetenčníŤ potíže mezi státem a zeměmi, kterých se se zvláštní právnickou vynalézavostí užilo tehdy, když šlo o školu a učitele.

Co se podařilo za těchto poměrů, bylo mnohdy naplněno zpátečnickým duchem (školská novela 1883, organisační předpisy pro ústavy ke vzdělání učitelů 1886).

Škola - výchova i vyučování - nevýslovné trpěla těmito poměry; učitelstvo se nemohlo plně a zcela věnovati svému povolání, poněvadž obrana proti útokům na říšský zákon o obecných školách, pro školu a učitelstvo vyžadovala stálé pohotovosti a boj o chleba poutal nejlepší síly.

4. Následek těchto nesnesitelných poměrů byl, že se snažily ony vrstvy, které si ještě v té době, rozeštvané stranickými sváry, zachovaly srdce a smysl pro výchovu, pro vzdělání lidu a pro něž všeobecný prospěch lidu nebyl pouze lesklým pozlátkem a lacinou agitační látkou pro volební řeči, aby nařízeními školních úřadů a zemskými sněmy dosáhly toho, co říšská rada odpírala. A nutno zde zase říci a uznati, že se vyučovací správa, zemské a okresní školní úřady daly získati, aby nařízeními a výnosy ve smyslu čl. 19. státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867 přivedly školství všech národů na moderní výší a tam je udržely, a aby ukojily naléhavé potřeby. Takřka nepřehledný počet nařízení a výnosů podává o tom svědectví. Ovšem musí se rovněž také uznati, že mnoho úředních nařízení podléhalo mimoúředním vlivům, jmenovitě stranicko-politickým; mnohá nařízení jsou prodchnuta duchem, který se řídil, vlastně říditi musil, ťpodle korouhvičky na Štěpánském dóměŤ, a že k mnoha rozhodnutím bylo potřebí velmi mnoho času; na příklad prozatímní ťškolní a vyučovací řádŤ trval od 20. srpna 1870 do 29. září 1905. vlastně do 13. června 1907 (prováděcí nařízení zemské školní rady).

5. Jestliže přes to přese všechno povinné školství, všeobecné obecné školy a občanské školy a výchovné ústavy, sloužící sociální péčí za posledních 50 let dosáhly tak mnoho a netušeného rozmachu a všeobecné vzdělání se stalo obecným majetkem všech národních kmenů nyní zaniklého státu, ukazuje to, jak mohutné dílo bylo vykonáno v r. 1869, jehož základy nemohla otřásti ani nepřízeň jednoho půlstoletí.

Bystrým pohledem poznal Hasner a jeho spolupracovníci a také řečníci v parlamentě potřeby své doby a nejbližšího pokolení. Z jejích výkladů, prodchnutých mravní vážností, mluví pocit odpovědnosti mužů zápasících a tvořících ve službě lidskosti.

Hasnerův čin náleží minulosti; v jeho díle, však žije jeho duch dále.

6. Světová válka nepřivodila jen rozpadnutí rakouského státu, nýbrž připravila tak půdu pro revoluci, která potom vytvořila ve státech střední Evropy nové vládní formy, republikánské státní ústavy. Autokratickou (monarchisticko-konstituční) vládní soustavu nahradila demokratická správa, která má souhlasiti s projevem vůle národa, Na příště má rozhodovati nikoliv projev vůle jednotlivce, nýbrž celku.

Pro povinné školství a jeho učitelstvo má republikánská státní správa potud základní význam, poněvadž se jíž oficielními hranicemi vládní formy uznává a zaručuje ťprincip samosprávyŤ; samostatnost školství; nezávislost učitelstva při vykonávání svého povolání; právo učitelstva, spolupůsobiti ve školní správě a školním zákonodárství volenými zástupci.

Než učitelstvo prošlo tvrdou školou zkušeností; naučilo se oceňovati síly působící v každém státě a žádá proto, aby do školních zákonů, platných pro povinné školy, byly pojata všechna taková ustanovení, která zaručují naprosté provedení demokratické školní správy; žádá paritní spolurozhodování ve všech významných věcech týkajících se školy tím spíše, poněvadž jíž od roku 1869 trvá demokratické budování ťvšeobecnéŤ obecné školy a jest ustanovena všeobecná povinná školní docházka, kdežto učitelstvo mohlo spolurozhodovati jen v málo důležitých věcech právně (to jest podle zákona), ba v mnoha školních a učitelských věcech bylo omezeno pouze na ťdekoračníŤ spolupráci. Učitelstvo naprosto nezneuznává předností ťautokratickéhoŤ správního principu pro představené a pro úřady; jest jednodušší, pohodlnější a prostší, jmenovitě, jestliže příslušné správní zákony tvoří hustou sít a pro více než všechny případy jsou stanovena trestní ustanovení. Také ti, ťkteří si jen odbudou hodinyŤ ve školní síni a školní monarchové pokud ještě nevymřeli - zajisté by schvalovali pro svou činnost tuto methodu. Jako neodkladně nutná věc se žádá, aby byl předně ustanoven obor působnosti, povinnosti a, práva různých školních úřadů a úředních činitelů učitelského sboru a učitelů, aby tak byla znemožněna jakákoliv svévole.

7. Učitelstvo prohlásilo na svých schůzích a v časopisech, že ve výchově a vyučování chce uskutečniti ťzásadu pracovní školyŤ; vnitřní přeskupení vyučování, jak toho vyžadují požadavky, jež klade život na dorůstající mládež a klásti bude; vývoj a rozvoj tvořitelských sil žákových; ťsamostatností k samostatnosti, poznáváním k poznáníŤ, Proto se také žádá, aby měřítkem pro posuzování jejich úřední činnosti byla práce, vykonaná ve škole; neboť jen spravedlivé posouzení (úřední kvalifikace) na tomto podkladě zaručuje radost k práci, potřebnou pro učitelské povolání.

8. Od zbudování Československé republiky uplynula dosud 3 léta. Tato doba jest ještě příliš krátká, než abychom mohli vynésti jíž jasný a konečný úsudek. Český národ a jeho zástupci dovedli užití ustanovení říšského zákona z r. 1869, svého vlivu ve vídeňském parlamentě a své moci v Sudetských zemích pro své školství, takže české školství již při zřízení Československé republiky bylo zajisté jedno z nejlépe vyvinutých školství v Evropě. A od té doby se všechny vrstvy českého národa a všichni poslanci bez rozdílu stran živě účastnili na rozmnožování a vybavení svého školství a svolili, aby se pro ně užilo všech mocenských prostředků státu.

Nutno zde dále zjistiti, že velké množství školních zákonů a nařízení podporuje rozvoj a povznesení školství, a že bula odstraněna mnohá tísnivá ustanovení, která omezovala svobodu školy a učitelstva; že sociální postavení učitelstva na povinných školách dosáhlo lepšího postavení, přiměřeného době a zdá se, že zavládla snaha, novými školními zákony vytvořiti moderní škodní poměry.

9. Tím, že od roku 1869 či 1883 říšské zákonodárství stran povinného školství skoro úplně selhalo, byly přenechány jednotlivým zemským sněmům velice důležité školní věci, aby se na nich usnesly a je provedly a vyučovacím úřadům náleželo, aby nařízeními od případu k případu vyhověly naléhavým školním potřebám; a tím, že se v mnoha právních věcech dovolalo rozhodnutí nejvyššího správního soudu zasáhl svým výkladem pro onen případ do školního zákonodárství a při odůvodňování rozsudku nezřídka se odvolával na právoplatnost ještě ťcísařských patentůŤ nebo na politickou školní ústavu ze dne 14. srpna 1805, která se opět v mnoha případech odvolává na školní řád z doby Marie Terezie ze dne 5. prosince 1774. Dále pro to, že bylo od zřízení Československé republiky usneseno velké množství školních zákonů, jimiž jednotlivé body dosud platných říšských a zemských zákonů a nařízení pozbyly účinností, byly změněny nebo vůbec byla vydána nová ustanovení, z nichž některá byla opět rozšířena dodatky nebo byla novelována a že také v této době vyšla nová ministerská nařízení a prováděcí nařízení, lze směle tvrditi.

Dnes není odborníka ve věcech školských, který by se vyznal v bludišti zákonů, nařízení, výnosů, rozhodnutí nejvyššího správního soudu a jiných nařízení.

10. Co jsme uvedli v předešlém odstavci o neudržitelných poměrech v zákonodárství pro povinné školy, týká se ve zvýšeném ještě měřítku občanské školy. Vznikla roku 1869 z potřeby poskytnouti dětem všech vrstev národa možnost, aby si mohly jednak osvojiti postačitelné vzdělání, přesahující učebný úkol všeobecné obecné školy se zřetelem na praktický život, jednak také, aby nabyly průpravného vzdělání pro ony školy, které nepředpokládají středoškolského vzdělání.

Říšským zákonem ze dne 2. května 1883 byla prohlášena občanská škola samostatným učebným ústavem (prováděcí nařízení ze dne 8. června 1883, čl. IV. odst. 1.) a bylo to také jasně vyjádřeno v konečném ťŠkolním a vyučovacím řádu pro všeobecné obecné školy a pro občanské školyŤ ze dne 29. září 1905 (hlava II. ťo občanských školáchŤ, § 152-186).

Ačkoliv bylo také zákonnými ustanoveními upraveno právní postavení občanské školy a umožněn rozvoj, musíme přece poukázati na ony brzdící momenty, které po všechna tato desítiletí dávaly podnět k odporujícím si opatřením a stížnostem.

Jak v říšských zákonech a ministerských nařízeních, tak také v zemských zákonech a v prováděcích nařízeních k ním jsou platná ustanovení pro občanské školy většinou rozptýlena a ve velmi důležitých věcech jest občanská škola a učitelstvo odkázáno na ťobdobuŤ ustanovení, platných pro všeobecnou obecnou školu.

Příklady: a) § 186 (konečného školního a vyučovacího řádu ze dne 29. září 1905, když se 34 paragrafů, 152-185 vztahovalo na občanskou školu), doslova: Ostatně se předpisy platné podle pevní hlavy školního a vyučovacího řádu pro školy obecné vztahují obdobně také na školy měšťanskéŤ. ťObdoběŤ se zde ponechává přes 151 paragrafů. Samovolnému výkladu jsou zde otevřeny dveře dokořán, poněvadž když se chce, lze velmi mnoho ťobdobnéhoŤ vymudrovati.

b) V bodě 4, odst. IV. ministerského nařízení ze dne 8. června 1883 se nařizuje, že se má ťobdobně užíti ustanovení ministerského nařízení ze dne 8. května 1872 a konání okresních a zemských konferencí učitelů obecných škol, pro konference učitelů občanských škol. Jde zde opět o 22 paragrafů. Mnoha let byla potřebí než se konaly vlastní okresní konference učitelů občanských škol a plných 25 let (do r. 1908) musilo učitelstvo v Čechách čekati než byla po dlouhém naléhání konečně svolána I. zemská konference učitelů občanských škol a než se tedy ťobdobyŤ skutečně ťobdobněŤ užilo.

Jako příklady, jak se přes mnohé shody přece vydávají pro různá odvětví různé zákony, uvádíme zákon o obecních zaměstnancích a zákon o okresních zaměstnancích, oba ze dne 17. prosince 1919.

Mohli bychom uváděti více příkladů; a že sama ustanovení, která upravují právní poměry učitelů občanských škol jsou rozptýlena, ukazuje návrh zákona na platy učitelů pro Čechy z r. 1913 a prováděcí nařízení k němu z r. 1918.

Takto stylisované zákony nesmírně ztěžují znalost zákonných ustanovení, živí pocit právní nejistoty a zavdávají příčinu k právním sporům.

11. V odst. 9. a 10. uvedené neudržitelné zákonné poměry, které naléhavě potřebují brzké nápravy; zvláštní poměry občanské školy (samostatný učebný ústav; složení učitelského sboru z odborných učitelů; možnost ustanoviti jen takové učitele pro občanské školy, kteří jsou čekateli učitelské způsobilosti; zvláštní právní poměry učitelů občanských škol; konference...); ministerským nařízením a ministerským výnosem ze dne 26. června 1903, č. 22.503, věstník č. 37, a 38, odůvodněné a nařízené organické připojení jednoročních učebných kursů (IV. ročník) na občanské školy; možnost zříditi újezdní občanské školy podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., pro něž se již nepočítá jen se samotnými žáky dosavadní školní obce; vědecké poznatky a zkušenosti v oboru výchovy a vyučování; sociální právní názory o právech a povinnostech státního občana; rozšířená potřeba vzdělání; ztížený boj jednotlivce o denní chléb; stupňované požadavky nynější doby od člověka ve vědění a konání, způsobené mocným konkurenčním bojem států na světovém trhu a pod., jednak ukazují, že dnešní občanská škola jíž přerostla hranice stanovené zákonem z r. 1869 čí 1883 a jednak vyžadují, aby platné školní zákony byly přehlédnuty a přezkoušeny, povinné školství vůbec aby byla nově uspořádáno a aby zákony pro občanské školy byly upraveny úplným ťzákonem pro občanské školyŤ, který vykáže tomuto školnímu ústavu nové místo v dnešním školním organismu a zároveň jej tank nově upraví, aby mohl splniti zvýšené požadavky nynější duby a také požadavky nejbližší budoucnosti.

Náleží k ťzákladním právům národaŤ vybudovati si školství tak, aby sloužilo jeho kulturnímu rozvoji a zaručovalo, že si bude vážiti jeho národního svérázu a oň pečovati.

Německé učitelstvo občanských škol žádá jednomyslně a se vším důrazem, aby byla v nových školních zákonech zor učena tato nezcizitelná práva německého národa, žádá však také,.aby se v nových školních zákonech dostalo ťčlověkuŤ práv, jež mu náležejí; neúprosné zákony vývoje lidstva ukazují zástupcům národa cestu.

Jestliže učitelstva občanských škol, sdružené v ťŘíšském svazu německých učitelů občanských školŤ, předkládá tímto zásadní návrhy k novému ťzákonu pro občanské školyŤ, chce tím také projeviti, že pro nejbližší budoucnost jest občanská škola jako samostatný školní ústav ještě nepostradatelným členem domácího školství a že kdyby nebyla již občanská škola dnes zbudována, musila by býti vytvořena.

Přicházejícímu pokolení a jeho zákonodárcům budiž vyhrazena opět jako kdysi - 1774... 1805... 1869... 192 - aby se poradili o přeměně školství, vyhovující jejich době a aby se usnesli ve smyslu zákonů, pokroku a rozvoje, jimž podléhá také veškeré školství jakožto živý organismus.

Potřeba a úhrada.

A.

§ 13. Potřeba.

Na dívčích občanských školách nedojde k rozmnožení učitelských sil (§ 19 návrhu říšského zákona o občanských školách). Na chlapeckých občanských školách. Místo tří odborů se 4 učiteli (1 ředitel a 3 odborní učitelé), 4 odbory (1 ředitel a 4 učitelé občanských škol).

a) Podle oficielní zprávy zemské školní rady pro Čechy za rok 1919 jest v Čechách (626 občanských škol, z toho)

českých

německých

V roce 1922 bylo 881 občanských škol

českých

622 (přibližně) 354 chlapeckých, 268 dívčích

německých

259 (přibližně) 131 chlapeckých, 104 dívčích a 24 smíšených občanských škol.

(Počtu smíšených občanských škol s českým vyučovacím jazykem oficielně neznáme; jest je odečísti od 354 českých chlapeckých občanských škol. Rovněž bylo by odečísti zřízené české státní občanské školy, pro jejich zvláštní postavení z tohoto počtu i třeba jen z části.)

b) Na Moravě (přibližně):

českých

300 obč. škol. 180 chlapeckých, 120 dívčích,

německých

100 obč. škol. 42 chlapeckých, 37 dívčích, a 4 smíšené

c) Ve Slezsku (přibližně):

českých

35 obč. škol. 20 chlapeckých, 15 dívčích,

německých

28 obč. škol, 16 chlapeckých, 10 dívčích, 2 smíšené.

d) Na Slovensku: Počtu občanských škol oficielně neznáme. Tamější občanské školy jsou všechny čtyřtřídní. Budou-li zařízeny podle zdejších zákonů, nenastane na chlapecké občanské škole žádné rozmnožení učitelů, na dívčí občanské škole bude jeden učitel přebytečným.

Shrnuji:

každá o jednoho učitele více.

Počítáme-li na každého učitele průměrně 12.000 Kč, docházíme k svrchu uvedenému číslu 8,916.000 Kč.

Ze všech oněch paragrafů, které vyžadují peněžního nákladu, netřeba míti zřetel k těm, které nyní jíž platí.

U několika paragrafů jest rozdíl větší neb menší tak nepatrný, že netřeba zvláštního vypočtení výdajů. Jsou to §§ 13, 38, 39 (vyrovnány §em 41, příspěvek na kursy, které jsou poté zbytečné), 52, 54, 55, 56 (zcela nepatrné), 58, 82 (vyrovnány §em 13, odst. 2.), 86, 87, 88, 91, 111, 129 (o ¹/₃₀ více proti dřívějšku, že se zemské konference mají konati místo po šestí létech, již po pěti).

Na větší vydání vzniklá z tohoto zákona budiž pamatováno ve státním rozpočtu.

Po stránce formální navrhujme, aby byl návrh přikázán výboru kulturnímu.

V Praze dne 24. června 1922.

Dr. Schollich, Pittiner, dr. W. Feierfeil, inž. Jung, dr. Kafka, Zierhut, Böllmann, Křepek, inž. Kallina, Schälzky, Matzner, dr. Petersilka, J. Mayer. Budig, Kaiser, Scharnagl, dr. Lodgman, Babek, dr. Luschka, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, dr. Lehnert, dr. Baeran.