Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4231.
Odpovědi:
I. ministra spravedlnosti a vnitra na interpelaci posl. dra Th. Bartoška, dra Charváta a spol. o způsobu, jakým se provádí konfiskační praxe československými tiskovými úřady (tisk 4145);
II. ministra s plnou mocnu prs správu Slovenska na interpelaci posl. dra Lelleyho a spol. v záležitosti vybavovania žiadosti o priznanie štátneho občianstva (tisk 4085/XVIII);
III. ministra národní obrany na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o omezování zákonitě zaručených občanských práv vojínů, kteří nastoupili službu (tisk 4044/XXV);
IV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Tománka a spol. pro zabavení "Slovenských Ludových Novín" (tisk 4098/IV);
V. ministra železnic na interpelaci posl. dra Budayho a spol. v záležitosti protizákonného prenásledovania slovenských železničiarov prs ich politický prejav (tisk 4098/IX);
VI. vlády na interpelaci posl. Matznera a druhů o stržení pomníku v Bruntále (tisk 3909/II);
VII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů, že zrušeno bylo usnesení kraslického obecního zastupitelstva, jimž postavilo se proti odsunutí obecních voleb (tisk 3995/XIII);
VIII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů, že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučování (tisk 4009/X) a na interpelaci posl. Hackenberga, Tauba, Häuslera a druhu v téže věci (tisk 4009/XI);
IX. ministra financí na interpelaci posl. dra Spiny a druhů o postupu poličské berní správy při ukládání dávky z majetku zemědělcům (tisk 4009/XIX);
X. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. Schäfera, Häuslera, Hackenberga a druhů o zrušení zimní expositury v Rydrovicích v okrese lanškrounském (tisk 4017/XIII) a na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4017/XIV);
XI. ministra veřejných prací na interpelaci posl. Schweichharta, Čermaka, Beutela a druhů o poměrech v labské dopravě (tisk 4017/XIX);
XII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4044/XIV), jakož i na interpelaci posl. Čermaka, Beutela, Grünznera a druhů (tisk 4044/XV) o požadování devíti místností něm. středních škol v Litoměřicích pro české reformní reálné gymnasium;
XIII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Haase, Jokla a druhů, aby byla znovu zřízena německá obecná škola v Jablunkově na Těšínsku (tisk 4044/XXII);
XIV. ministra železnic na interpelaci posl. Čermaka a druhů (tisk 4048/11) a posl. dra Schollicha a druhů (tisk 4048/lII), že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky;
XV. ministra vnitra na interpelaci posl. Simma a druhů o rozpuštění sboru dobrovolných hasičů v Bezděčíně u Hodkovic (tisk 4085/V);
XVI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Kafky a druhu o zabaveni časopisu "Brüxer Zeitung" (tisk 4098/I);
XVII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů o novém zabavení časopisu "Volkspresse", vycházejícího v Opavě (tisk 4171/XlI);
XVIII. ministra železnic na interpelaci posl. Marka a druhů, že železniční průvodčí zneužívají své úřední činnosti (tisk 4044/XVII);
XIX. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o zakazování a rozpouštění schůzí německé národní strany (tisk 4098/XIV);
XX. ministra vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o rozpuštění spolku "Humanitärer Verein für kurbedürftige Staatsbeamte, Professoren und Lehrer mit dem Sitze in Marienbad" v Marianských Lázních (tisk 4115/XlI);
XXI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů o konfiskační praxi opavského státního zástupce (tisk 4157/XIV);
XXII. ministra financí na interpelaci posl. dra Lelleye a druhů o nesprávném postupu úřadu nákupu tabáku v Nových Zámcích (tisk 4085/XlI);
XXIII. ministra vnitra a ministra obchodu na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o vyhláškách okresních politických správ trutnovské a jilemnické, jimiž se nařizuje vlastníkům živností hostinských a výčepních, aby užívali českého jazyka (tisk 4044/X) a posl. Simma a soudr. o výnose okresní správy politické v Jablonci n./N. směřujícím proti jazykovému zákonu (tisk 4044/III).
I./4231.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslanců dra Th. Bartoška, dra Charváta a spol.
o způsobu, jakým se provádí konfiskační praxe československými tiskovými úřady (tisk 4145).
Konfiskace č. 5. časopisu "Socialista", nařízená státním zastupitelstvím v Praze podle § 18., č. 2. zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., byla rozhodnutím zemského trestního soudu potvrzena.
Súčastnění mohou podle trestního řádu podati proti potvrzujícímu nálezu námitky, případně ještě, dále stížnost. Před výsledkem těchto ev. prostředků promlouvati o tom, do které míry bylo zabavení důvodným, znamenalo by působiti na soudní rozhodnutí, čehož se nutno v zájmu neodvislosti rozhodnutí vystříhati.
Zabýváme se proto dalšími tvrzeními pánu interpelantů. Nelze souhlasiti s tvrzením, jakoby všechny konfiskace byly soudy potvrzovány přes podané námitky, neboť bylo zjištěno, že v roce 1922 a 1923 v 29 případech, bud úplně, buď částečně, v některých dokonce, aniž námitky byly podány, soudy zrušily konfiskaci a že zrušení to bylo zejména potvrzeno i vrchním zemským soudem. Při tom nutno výslovně zdůrazniti, že ve valné většině případů námitky podávány nejsou, patrně proto, že listům nebyla způsobena škoda, poněvadž vyčkávají po předložení povinného výtisku nebo i jen kartáčového otisku jeho s tištěním ostatního nákladu a tisknou tento teprve, když číslo bylo propuštěno, nebo jest jim oznámenu, která místa shledána závadnými, jež pak při dalším tisku vynechají. Ku tvrzení, že v případě konfiskace "Socialisty" byl náklad tohoto listu po veřejných místnostech a prodejnách již půl hodiny před tím konfiskován, než se vydavatelé listu o konfiskaci dověděli, oznámilo státní zastupitelství, že povinný výtisk byl předložen v 10 hod. 20 min. dopoledne, v době, kdy nával tiskové služby jest právě největší. Tak se stalo, že rozhodnutí státního zástupce, nepropustiti článek "Příčiny bankovních úpadků" stalo se až v 11 hod. 30 min. Bylo podle zvedeného obyčeje ihned telefonováno policejnímu ředitelství a současně vypraven úřední orgán do tiskárny, aby konfiskaci tam provedl. Poněvadž tiskárna liftu nachází se až v Revoluční třídě, stalo se, že úřední orgán dospěl do tiskárny v době, kdy už policejní zřízenci výtisky listu po prodejnách zabavovali.
Tvrzení, že některé listy, jež nevycházejí denně a, jsouce častěji konfiskovány, čekají s tištěním nákladu, až se dovědí, nebyl-li povinný exemplář opět zabaven, nedostaly zprávy o tom, zdali k zabavení došlo, po několik hodin, prohlašuje státní zastupitelství za nesprávné. Bylo by proto žádoucno, aby udána byla "jména oněch listů a čísla, jejichž přehlídka tisková se tak dlouho protáhla, a dáme pak věc podrobně vyšetřiti a neopomineme o výsledku tohoto šetření učiniti sděleni. Tolik ale možno již dnes ujistiti, že nějaký zlý úmysl, zejména takový, jenž by dokonce ospravedlňoval stíhání pro zločin zneužiti moci úřední, jest vyloučen. Při ohromném počtu tiskopisů, jež musí býti u státního zastupitelství v Praze přehlíženy, musí přehlídka zejména v ty dny, kdy předkládány jsou týdeníky, poněkud déle trvati přirozeně musí také pro spěšnost věci nejprve býti přehlédnuty listy, jež vycházejí denně.
V Praze dne 16. května 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
II./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra československej republiky s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpelláciu poslanca Dr. Lelleyho a spol.
v záležitosti vybavovania žiadostí o priznanie štátneho občianstva (tisk 4085/XIII).
Osoby, ktoré nadobudnuly domovskej príslušnosti v území bývalého štátu rakúsko-uhorského, ktoré náleží Československej republike, len po 1. jan. 1910 a prislúchaly pred tým domovským právom do niektorej obce, ležiacej v území bývalého štátu rakúsko-uhorského mimo územia dnešnej republiky Československej, musely, keď sa chcely stať československými štátnymi občanmi, si v smysle § 9. úst. zákona zo dňa 9. apríla 1920, čís. 236 b. zák. a nar. podať žiadosť o priznanie čsl. štátneho občianstva v prípadnej lehote, ktorí určí vláda nariadením.
Na základe tohoto zákonného ustanovenia bola nariadením vlády republiky Československej zo dňa 30. októbra 1920, čís. 601 Sb. zák. a nar. táto prípadná lehota stanovená do 31. decembra 1921 s tým, že žiadosti musia byt podané u politického úradu I. stolice, v ktorého obvode leží terajšia domovská obec toho ktorého žiadatela, pri čom dľa čl. 8. politickým úradom I. stolice rozumie sa na Slovensku župan.
Dľa prvého odstavca čl. 2 úrad, u ktorého žiadosť bola podaná, ju prezkúma a keď nie je úplná, vráti ju stránke, aby ju doplnila a znovu predostrela do uplynutia lehoty v čl. 1.. stanovenej.
Z ustanovení týchto je patrné, že prepadnou lehotou do 31. decembra 1921 určenou stanovená bola najzaššia časová medz, do ktorej musely byt žiadosti dľa § 9. č. 236/20 bezvýminočne podané a to u úradu k tomu príslušného, ktorým je na Slovensku úrad županský.
Keď tedy ministerstvo s plnou mocou pre správu Slovenska žiadosti k príslušnému, totiž županskému úradu po 31. decembri 1921 došlé, zamieta ako oneskorené, nie je možné tomuto jeho postupu vytýkať, že by odporoval zákonu.
Vzhľadom na horeuvedené je ľahostajné, či a kedy žiadosť bola podaná u úradu iného, pokiaľ v ustanovenej lehote nedošla županskému úradu.
Nerozhodná je aj tá okolnosť, že snáď stránky sa daly viesť poučením, ktorého sa im dostalo županom, hlavným slúžnym, alebo inými riadnymi osobami, poneváč aj keby skutočnosť tá odpovedala pravde, nemohlo by byt takýmto poučením, bárs aj so strany úradnej osoby, - keď sa ani nehladí k tomu, že tá istá v danou prípade vôbec žiadnou kompetenciou k úradnému zakročeniu nebola nadaná, - nič zmenené na právnom stave, založenom zákonom a v jeho rámci vládnym nariadením.
Že toto právne stanovisko ministerstva s plnou mocou pre správu Slovenska je správne, toho dokladom je rozhodnutie najvyššieho správneho súdu v Prahe zo dňa 15. februára 1923, čís. 764123, ktorým právny názor ministerstva v tejto veci bol potvrdený.
Z dôvodov týchto neshľadávam nútnym nariadiť, že môj úrad v podobných prípadoch dodatočne prezkúmaval žiadosti už zamietnuté, ani nariadiť, aby takéto podania v budúcnosti neboly zamotané pre oneskorenie.
V Bratislave, dňa 1. júna 1923.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
III./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o omezování zákonitě zaručených občanských práv vojínů, kteří nastoupili službu (tisk 4044/XXV).
K této interpelaci kladu si za čest sděliti, že není mi znám případ nějakých přehmatů vojenských činitelů na Slovensku ohledně zadržováni časopisů německým vojínům. Interpelace neuvádí konkrétního případu a vyšetřování přirozeně tím se velice ztěžuje, ba neumožňuje.
Vojenská správa, nežádá, od příslušníků branné moci nijaké změny přesvědčeni národního, náboženského neb politického a jest také vzdálena toho, aby násilným způsobem vychovávala vojíny jak pp. interpelanti doslovně uvádějí - v "nadšené ctitele českého národního státu". Zdůrazňuji však, že Československá republika jest státem národním a že tento stát poskytl národnostním menšinám tolik práv a jest k ním do té míry spravedliv, že menšinám v mnohých jiných státech jeví se býti dosažení podobných práv těžko dosažitelným ideálem. Že Československá republika zaručuje všemu občanstvu a všem národnostním menšinám všechny podmínky hospodářského a kulturního vývoje, uznává dnes i cizina a uznají to, jak doufám, průběhem času i všichni občané německého neb jiného jazyka.
V Praze dne 12. června 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
IV./4231.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Floriána Tománka a spol.
pro zabavení "Slovenských Ľudových Novín" (tisk 4098/IV).
Zabavené číslo 12. "Slovenských Ľudových Novín" bylo sedrií v Bratislavě potvrzeno. Námitky proti potvrzení tomu podány nebyly. Neužili tedy ti, kdož k tomu byli oprávněni, práva, nechati přezkoumati správnost a zákonnost postupu vyšší instancí soudní.
Hledíc k tomu, že také neodvislý soud shledal v obsahu článku skutkovou povahu trestného činu, mokru se vysloviti toliko o tom, zdali veřejný zájem kázal zabavení celého článku. Tu pak mám za to, že páni interpelanti v právu nejsou, když se domnívají, že zabavení bylo zcela neoprávněné. Případu, který ve článku jest líčen jako skutečně sběhlý, bylo využito v článku k tomu, aby bylo dovozováno, jako by šlo o útisk slovenského dělnictva ve všech oborech živností.
I v tom případě, kdyby ono místo článku, které týkalo se tvrzeného případu, bylo bývalo propuštěno, bylo ve veřejném zájmu, aby všeobecné dedukce k příběhu tomu připojené propuštěny nebyly, poněvadž dějí se tendencí, která jest veřejným zájmům nebezpečnou.
Na vhodnost, zabavení omeziti, jsem státního zástupce upozornil.
V Praze dne 29. června 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./4231.
Odpověď
ministra železnic
na interpelláciu poslance dra Budayho a spoločníkov
v záležitosti protizákonného prenásledovania slovenských železničiarov pro ich politický prejav (tisk 4098/IX).
Voleb do důchodových výborů pro úrazové zaopatření konaných v době 10. -15. dubna t. r. zúčastnily se tyto odborové organisace: "Unie", "Č. U. Ž.", "Federace strojvůdců", "Verband der Eisenbahner" (pod heslem "akční výbor"), "Jednota", "Sväz slovenských železničiarov", "Mezin. federace železničiarov" a "Křesťanský svaz". Kromě Sväzu lov, železničiarov postupovaly zúčastněné organisace před volbou a za volby umírněně, a jich volební provolání a vyhlášky neobsahovaly ničeho závadného. Naproti tomu vrak ústředí sväzu v Žilině dalo zhotoviti ohromné množství závadných volebních provolání a rozeslalo je svým odbočkám příkazem, aby podělily letáky všecky zaměstnance slovenské národností bez rozdílu, zda jsou v té či oné organisaci. Některé, odbočky nejen že provedly, nýbrž i překročily příkaz ústředí. Nedbajíce předpisu o vyvěšování plakátů v obvodních služebních míst, lepily plakáty na místech přístupných obecenstvu, rozdávaly letáky slov. žel. zaměstnancům v pracovní době, rozhazovaly je vlaků po trati a snad je i kolportovaly mezi civilním obyvatelstvem, takže upozornily někde na sebe bezpečnostní úřady.
Tak politické správy v Žilině, v Nových Zámcích a v Topolčanech, shledavše obsah letáků závadným, zakročily a letáky zabavily. Na rozšiřovatele letáků v Žilině a v Nových Zámcích bylo učiněno trestní oznámeni.
Oběma slovanským ředitelstvím státních drah bylo uloženo, aby dbala úzkostlivě o to aby volby dály se bez jakéhokoli nátlaku. Šetřením nebylo také zjištěno, že by ředitelství státních drah v Bratislavě (jehož obvodu se interpelace týká), překročilo svoji pravomoc. Ježto volební řád pro volbu zástupců železničních zaměstnanců v důchodových výborech, který byl jako výnos ministerstva železnic na podkladě odst. 3. 8. nařízení vlády z 19. května 1919, číslo 272 Sb. zák. a nař., řádně vyhlášen v úředním listě ministerstva železnic čís. 25 z r. 1922, ve svém §u 10. jakýkoli nátlak při volbách, jímž by svoboda a tajnost voleb byla, porušena, zakazuje, bylo povinností ředitelství státních drah zaměstnance, kteří tohoto předpisu nedbali, podrobiti vyšetřování a event. je i podle platného služebního řádu potrestati.
Prozatím omezilo se vyšetřování ředitelstvím zavedené pouze na zjištění vinníků. Bude záviset od výsledku trestního řízení proti jednotlivcům zavedeného, jaké opatření bude učiněno železniční správou.
Ředitelství státních drah v Bratislavě řídilo se jak jest patrno z toho, co jsem právě uvedl; platnými předpisy, takže nemohu na jeho rozhodnutích nic měniti.
V Praze dne 4. srpna 1923.
Ministr železnic:
Sříbrný v. r.
VI./4231 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance F. Matznera a druhů
o stržení pomníku v Bruntále (tisk 3909/II).
Trestní věc byla předmětem řízení divisního soudu v Olomouci. Vláda nemá vlivu na trestní řízení. Divisní soud řídil se ustanoveními trestního vojenského řádu. Dle těchto ustanovení byli také jednotliví vojíni vyšetřováni ve vazbě neb na svobodě.
Desátník-aspirant Praus byl vzat na rozkaz plukovního velitelství do zajišťovací vazby, pak odevzdán divisnímu soudu v Olomouci, odkud po předběžném vyšetřování ve vazbě byl odeslán k praporu. U praporu onemocněl a byl lékařem odeslán do divisní nemocnice.
Evidenční úředník jménem Ripka v Bruntále neexistuje a v počtu obžalovaných nebyl nikdo ani podobného jména.
Desátník-aspirant Ortvín Wenzl byl vyšetřován a potrestán 10denním kasárním vězením, poněvadž jednal proti danému rozkazu, že vojínům jest jakákoliv účast na pohřebních slavnostech z veřejných důvodů zapovězena.
V Praze dne 27. července 1923.
Předseda vlády:
Švehla,v. r.
VII./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. dra Rudolfa Logmana a druhů,
že zrušeno bylo usnesení kraslického obecního zastupitelstva, jímž postavilo se proti odsunutí obecních voleb (tisk 3995/XlII).
Obecní zastupitelstvo v Kraslicích v zasedání dnu 15. září 1922 - nikoli, jak v interpelaci se uvádí, dna 15. prosince 1922 - usneslo se, že "ohražuje se co nejostřeji" proti novele k volebnímu řádu obecnímu, kterou tyto volbu byly odloženy na rok 193, ježto "tím voličstvo jest oloupeno o svá státoobčanská práva a ježto takovýto postup příčí se zásadám poctivé demokracie".
Toto usnesení obecního zastupitelstva bylo okresní správou politickou v Kraslicích podle ustanovení 102. obec. zřízení zastaveno a opatření to zemskou politickou správou rozhodnutím ze dne 19. prosince 1922 v platnosti ponecháno.
Odvolání, jež do posléze uvedeného rozhodnutí zemské správy politické obce Kraslice a její starosta podali, zamítlo ministerstvo vnitra z toho důvodu, že výše zmíněným usnesením neomezila se obec Kraslice na pouhý projev mínění podle 117. ústavní listiny o novele k řádu volení do obcí, nýbrž prohlásivši, že "co nejostřeji se ohražuje" proti tomuto aktu moci zákonodárné, projevila jím formální odpor proti platnému zákonu, čímž hranice,ústavou přípustného projevu mínění a hranice své zákonné působnosti překročila..Jestliže tedy okresní správa politická opírajíc se o ustanovení § 102. obec. zřízení toto usnesení obce zastavila, bylo opatření to v cit. ustanovení obecního zřízení plně odůvodněno. Není proto třeba zabývati se dalšími vývody interpelace, zda usnesení obecního zastupitelstva zakládalo samo o sobě skutkovou povahu přečinu dle § 300. tr. zákona.
V interpelaci vytýká se dále, že usnesení výše míněné není ani způsobilé, aby bylo provedeno, a že ani provedení nepotřebuje Pokud interpelace,nad tím míní, že usnesení to nemohlo býti zastaveno, protože bylo již provedeno tím, že zastupitelstvem obecním bylo odhlasováno, není tento názor v souhlase se zákonem. Jak již nejvyšší právní soud v opětovných nálezech vyslovil, jest zastavením výkonu usnesení obecního zastupitelstva podle 102 obec. zřízení rozuměti kassaci závadného usnesení, která nezastavuje toliko výkonu, nýbrž zrušuje samo usnesení; zákroku dohlédacích úřadů státní správy pak není nikterak na závadu, re usnesení bylo již vykonáno, neboť kassace nezákonného usnesení nemůže býti právně znemožněna jeho provedením.
Pohrůžka rozpuštěním obecního zastupitelstva, a, sesazením starosty obce není nepřípustna, ježto lest pouhým upozorněním obce a starosty jejího na eventuelní následky, jež by je stihly, kdyby zastupitelstvo opětně překročilo zákonný obor své působnosti, pokud se týče kdyby starosta neplnil svých povinností, a ježto se nikterak nedotýká korporačních práv zastupitelstva a práv starosty obce.
Ministerstvo vnitra nemělo tudíž příčiny, aby rozhodnutí zemské správy politické jako zákonu odporující zrušilo.
V Praze dne 16. června 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VIII./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů,
že se na Moravě překáží domácímu soukromému vyučováni (tisk 4009/X)
a na interpelaci posl. Hackenberga, Tauba, Häuslera a druhů
v téže věci (tisk 4009/Xl).
Pokud interpelace v prvém odstavci mluví a důsledcích rozhodnutí, jež se činí na základě § 20. zákona ze dne 27. listopadu 1905, z. z. č. 4 es 1906, nutno uvésti, že povinnou veřejnou školou pro takové dítko jest vždy taková škola, jejíž vyučovací jazyk jest shodný s vyšetřenou národnosti dítěte a do které se v důsledku toho dítko ono přikazuje. Dozorčím orgánům školským pak náleží stíhati rodiče pro zanedbanou docházku školní tehdy, nejsou-li děti osvobozeny od návštěvy školy veřejné (§ 23 říšského zákona školního z 14. května 1869, čís. 63 ř. z., pokud se týče ze dne 2. května 1883, čís. 53 ř. z. a nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování z 29. září 1905, čís. 13.200) a nečiní-li zadost předpisům o povinné návštěvě školy.
Konkrétní případy, o nichž se interpelace zmiňuje, udály se takto: Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty ze dne 28. února 1922, čís. 10.439, byly vyloučeny z návštěvy německé školy v Mor. Chrastové dítky Marie Dvorská i Josef, Marie, František a Antonín Svojanovských. Dítky byly z německé školy propuštěny a nepřišly do školy české. V době od března do října téhož roku ponechali je rodiče bez vyučování; na upomínky správce české obecné školy buď odpovídali urážlivě, nebo jich vůbec nepřijímali. Rovněž nedali své dítky zapsati počátkem školního roku 1922/23 do školy, čímž porušili ustanovení §u 24. zákona ze dne 24. ledna 1870, čís. 17 z. z.
Teprve v říjnu 1922, když už byli potrestáni, oznámili okresnímu školnímu výboru pro německé školy v Moravské Třebové, že děti své dají vyučovati doma..Jmenovaný úřad postoupil oznámení to inspektoru menšinových škol v Brně, který je nevzal na vědomí, maje na zřeteli ustanovení 5 204. def. školního řádu, podle něhož v daném případě musí býti podána žádost za zproštění od návštěvy školy veřejné. Trestní řízení po 1. prosinci 1922 prováděl předseda okresního školního výboru na základě §u 14. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., a výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. října, 1922, čís. 92.079.
Z uvedeného jest zřejmo, že rodiče vyloučených dítek nepoužili hned ustanovení §u 23. výše uvedeného zákona a § 204. a 205. citovaného nařízení a ponechali je bez vyučování,dokud nebyli potrestáni. Jest tedy skutková podstata přestupku zanedbané návštěvy školní nesporně prokázána a potrestání rodičů bylo zákonem zcela odůvodněno. Své pozdní oznámení zaslali dále úřadu zřejmé nepříslušnému, čímž sami zavinili další průtah, nehledě ani k tomu, že formální náležitosti § 204. a 205. citovaného nařízení nebyly splněny.
Poněvadž zákonné předpisy zaručují v podstatě rodičům právo na domácí vyučování dětí, není potřebí, aby toto právo bilo urnou zvláštním způsobem zdůrazňováno neb uznáváno tím spíše, že i definitivní řád školní a vyučovací obsahuje další předpisy pro tento druh vyučování, jak po stránce formální, tak i materielní. Ovšem předpisů těch musí býti šetřeno i rodiči, kteří hodlají svým dítkám ustanoviti učitele domácího a domoci se tak, aby dítky byly zproštěny od povinnosti návštěvy školy veřejné.
V Praze dne 13. června 1923.
Za ministra školství a národní osvěty:
Dr. Markovič, v. r.
IX./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Spiny a druhů
o postupu poličské berní správy při ukládání dávky z majetku zemědělcům (tisk 4009/XIX).
Dle podané zprávy zemského finančního ředitelství v Praze shledány byly při vyměřování dávky z majetku a z přírůstku na majetku v okresu poličském skutečně některé závady, které lze ovšem odstraniti jen v řízení odvolacím. Všechna odvolání poplatníků stavu zemědělského do výměry dávky budou pečlivě přezkoumána a shledají-li se nějaké příkrostí, zejména přecenění, učiní se náprava.
Memorandum občanů okresu poličského, které v této věci ministerstvu financí koncern března t. r. bylo podáno a které obsahovalo konkrétní údaje, bylo postoupeno zemskému finančnímu ředitelství v Praze s pokynem, aby při vyřizování odvolání údaje tam obsažené byly bedlivě přezkoumány.
V Praze dne 11. června 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
X./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Schäfera, Häuslera Hackenberga a druhů
o zrušení zimní expositury v Rydrovicích v okrese lanškrounském (tisk 4017/XlID a na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
v téže věci (tisk 4017/XIV).
Výnos předsedy zemské školní rady ze dne 11. října 1921, čís. 4376, pokud jím vysloveno bylo zřízení zimní expositury v Rydrovicich, musil býti rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. srpna 1922, čís. 85.877 zrušen, poněvadž touto části svého výnosu překročil předseda zemské školní rady zřejmé meze své pravomoci. Ani Zákonem ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., ani zákonem ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 Sb. z. a n. nebylo předsedovi zemské školní rady dáno právo zřizovati zimní expositury a měla tedy tato věc ve smyslu osmého odstavce 44 zákona ze dne 24. června 1890, čís. 46 z. z., vyřízena býti v kollegiální poradě zemské školní rady. Předseda zemské školní rady neuvedl ve svém výnose, že by běželo o věc pilnou, ve které by dle § 45 citovaného zákona mohl sám bezprostřední opatření učiniti a nebyl by také mohl takové tvrzeni odůvodniti, jelikož zřízení expositury nebylo jistě tou měrou pilné, aby nebylo lze čekati ani na nejblíže příští řádné sezeni zemské školní rady, ani svolati sezení mimořádné § 16 zákona ze dno 24. února 1873, čís. 17 z. z.). Z těchto důvodů musil tedy býti výrok o zřízení zimní expositury zrušen a byly důvody ty také uvedeny ve zmíněném rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty.
Předseda zemské školní rady obdržev rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty, odevzdal spisy německému odboru zemské školní rady, aby provedl příslušné řízení. Házení toto dospělo již tak daleko, že očekává se pouze projev mínění zemského správního výboru, aby o zřízení expositury mohlo býti rozhodnuto.
V Praze dne 28. května 1923.
Za ministra školství a národní osvěty:
Dr. Markovič, v. r.
XI./4231 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Schweicharta, Čermaka, Beutela a druhů
o poměrech v labské plavbě (tisk 4017/XIX).
Dříve, kdy nebyla upravena tras Ústí n. L. - Praha, končila mezinárodní lodní doprava v přístavech a překladištích severočeských. Po úpravě této trati nutno však pokládati netoliko Labe, ale i kanalisovanou trať vltavskou až do Prahy za dopravní cestu mezinárodního obchodu, ježto s hlediska národohospodářského není důvodů, aby posledně uvedená trať, v posledních 25ti letech velikým nákladem vybudovaná, zůstala nevyužita.
Z nejdůležitějších existenčních podmínek tratě vltavské byla úprava a přizpůsobení starého rakouského železničního sazebníku těmto změněným poměrům. Opatřeni toto se blíže odůvodňuje tím, že tarify, které pro tuto dopravu vydala v době předválečné železniční správa rakouská a jež zněly na německou měnu, ponechala naše železniční správa až do 1. listopadu 1921 v platnosti, prováděvší lineární zvýšení sazeb tohoto tarifu, pokud to bylo odůvodněno jednak poklesem kursu německé marky a jednak procentuelním zvýšením místního tarifu československých státních drah a to 1. červnem 1919 o 100% a 16. květnem 1920 o dalších 200%.
Při dalším poklusu kursu německé marky znamenaly tyto tarify zcela výjimečné výhody, jakých správa drah žádné jiné dopravě nepřiznávala. Bylť tarif shora označený jediným svazovým tarifem, jehož platnost byla udržena až do konce října 1921, platnost všech ostatních byla zrušena již v roku 1919.
Po reformě německého železničního tarifu, dílu I., odd. B. a po vydání nových železničních tarifů československých státních drah (od 1. srpna 1921) nebylo možno bývalé tarify pro labsko-vltavský překladištní svaz ponechati nadále v platnosti. Roztříděni zboží, platné na drahách československých a na drahách v Německu, se naprosto rozcházelo, a při zcela různých zájmech obou států ani jinak býti nemohlo. Protože německé (saské) dráhy již v roku 1919 z labsko-vltavského tarifního svazu vystoupily, nebylo ani formálního podkladu ani důvodu pro to, aby pro nový tarif labsko-vltavského svazu bylo podrženo zvláštní roztřídění zboží, přizpůsobené klasifikaci německé.
K tarifní soutěži cizích přepravních cest, hlavně německých, při určováni sazeb nového tarifu nemohlo býti přihlíženo, protože její intensita se stále měnila jednak kolísáním kursu dotyčných měn, jednak přečetnými změnami tarifního baremu německých drah.
Tarif ze dnu 1. listopadu 1921 byl přepracován a nový tarif byl vydán s platností od 1. května 1923. Nutno konstatovati, že tento nový tarif i pro severní labská překladiště (Ústí nad Lab., Krásné Březno, Děčín, Loubí a Rozbělesy) zavedl určité tarifní výhody.
Předně byly do tohoto nového tarifu převzaty ony sazby z tarifu ze dne 1. listopadu 1921, které byly určeny na základě konkurence německých drah, jak se jevila a dala zachytiti na základě valutních a tarifních poměrů z roku 1921. Jsou tudíž sazby pro četné stanice pohraničního pásma levnější nežli sazby normální. K tomuto tarifnímu opatření rozhodla se správa československých státních drali proto, aby se vyhnala výtce, že při celkové tendenci po snížení tarifů provedla v překladištní dopravě labské zvýšení proti dřívějšímu stavu. Ony konkurenční sazby neodpovídají ovšem konkurenčním poměrům nynějším, avšak nesmí se přehlížeti, že jednak ani nelze sledovati a zachycovati cizí konkurenci z důvodů již shora naznačených, jednak že při nynějším kursu německé marky konkurenční sazby by namnoze ani nekryly trakčních výloh správy drah, takže ona nemůže míti zájmu, aby transporty v dotyčných relacích získala převzetím konkurenčních sazeb pro své delší tratě.
Druhá tarifní výhoda, daná označeným severním překladištím, spočívá v turu, že pro obě překladiště skupiny prvé (Ústí nad Labem, Krásné Březno) a pro všechna překladiště skupiny druhé (Děčín, Loubí a Rozbělesy) jsou zavedeny sazby na základě nejkratších kilometrických vzdáleností.
Třetí a nejvýznačnější tarifní výhoda jim byla přiznána tím, že - vyjma jednotlivé relace-jsou sazby pro obé zmíněné skupiny odstupňovány podle průměrných lodních sazeb, jež plavební společnosti počítají za tuto vodní trap. Tím jest dopravcům umožněno, aby použili kteréhokoliv z říčních překladišť za absolutně stejných tarifních podmínek.
Na tarifní slevy, jež státní železniční správa poskytuje v novém labsko-vltavském překladištním tarifu překladištním Mělníku a v Holešovicích, nutno přihlížeti jako na opatření, které jest t. č. nezbytné k povznesení vnitrozemské plavby v Československu a jistě plně odůvodněné se zřetele národohospodářského. Má pouze za účel, aby aspoň poněkud vyrovnalo vliv nepříznivější geografické polohy překladišť vnitrozemských, a tím umožnilo provozovati překládání zboží netoliko jen v přístavech severočeských, ale i v přístavech uvnitř země, kterážto zásada jest v plném souhlasu s tím, aby vodní cesty, jejíž provoz jest lacinější než úvoz železnice, bylo co možno nejvíce využito, t. j. aby zboží bylo dopraveno nejblíže k místu svého určení, což vyžaduje, aby plavba sahala pokud jde nejhlouběji do vnitrozemí.
K poplatkům vlečným za převoz k překladištím nebo z překladišť a k poplatkům překladištním se podotýká,že poplatky překladištní jsou pro všechna labská a vltavská překladiště stejné. V tom ohledu nepožívají tedy vnitrozemská překladiště nižádné výhody.
Pokud jde o poplatky vlečné, počítají se tyto v Holešovicích v té formě, že se propočítá sazba na větší vzdálenost, čímž ovšem doznávají určitého sníženi. Poplatky vlečné v Kralupech stanoví se normálně podle tarifu Buštěhradské železnice; poplatek vlečný Mělníku činí 60 hal, od 100 kg místo normálního poplatku 76 hal. od 100 kg a pro přepravu s Lovosicemi jest poplatek vlečný v přímých sazbách započítán a činí pro zásilky ze stanic na levém břehu Labe 80 h místo normálních 112 h a pro zásilky ze stanic na pravém břehu Labe jest obsažen v propočítání sazeb na větší vzdálenost.
K tomu ještě dlužno připomenouti, ze správa státních drah dala právě vyšetřiti, zdali nynější mzdově a cenoví poměry by připustily, aby vlečné,a překladištní poplatky byly redukovány, a provede neprodleně přiměřenou redukci, ukáže-li se to možno podle výsledků tohoto šetření. K objasnění poměrů v té věci budiž ještě podotknuto, že správa státních drah doplatila jen na překladištní práce v Loubí v roce 1922 přes 1 milion korun.
O provozu a vybudování přístavu a překladiště, jež jsou ve vzájemném vztahu, nutno uvésti, že se za nynějších dob podstatně změnily předpoklady na nichž se zakládaly projekty bývalého Rakouska.
Před válkou v roce 1913 dostoupil překlad v severočeských přístavech a překladištích od Lovosic až k zemské hranici celkem 2,954.100 tun ročně; v roce 1921 klesl v důsledku zmenšeného exportu vůbec, zvláště však uhlí a dříví, tento provoz skoro na 1/2 t. j. na 1,057.300 tun ročně. Jest tudíž samozřejmo, že za těchto poměrů není dnes nutně zapotřebí rozšiřovati překladiště severočeská, před válkou již řádně vystrojená.
Naproti tomu dlužno tu zdůrazniti, že vystrojení překladišť a zřízení přístavů dále ve vnitrozemí bylo za Rakouska silně zanedbáváno a že bylo tudíž povinností Čsl. republiky, aby nyní, kdy se vší energií pokračuje splavnění Labe od Mělníka. do Pardubic, též současně započalo zřízení přístavu mělnického, který na soutoku Vltavy od Prahy a Labe od Pardubic bude za velké vody zároveň útočištěm pro plavidla pohybující se ve vnitrozemí.
Pokud jde tudíž o plavebně stavební stránku, nelze tvrditi, že by stavbou přístavu mělnického bylo nadržováno hoření trati Vltavsko-labské; naopak uvésti sluší, že odčiňuje se jen staré zanedbání, a že tato tra,t bude ještě vyžadovati mnoha nákladů, než bude vybudována tak, jak nyní jsou překladiště severočeská. Stačí poukázati jen na př. na Roudnici, která jest dosud bez jakéhokoliv mechanického překládacího zařízení, nebo na Mělník, kde je toliko 1 jeřáb a pod.
Rovněž není odůvodněno tvrzení, že překladiště severočeská jsou nyní zanedbávána. Dojista státní správa přikročí dle finančních prostředků a potřeby k jich zlepšení a eventuelně i ku stavbě přístavu poblíž zemské hranice, jakmile rozsah provozu severočeských přístavů bude to odůvodňovati.
V Praze dne 16. června 1923.
V zastoupení ministra veřejných prací ministr sociální péče