Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jakož i na interpelaci poslanců Čermaka, Beutela, Grünznera a druhů (tisk 4044/XV.) o požadování devíti místnosti německých středních škol v Litoměřicích pro české reformní reálné gymnasium.

V Litoměřicích od počátku školního roku 1923/21 bude vojenská správa potřebovati pro své ženijní učeliště v budově bývalého divisního velitelství místnosti, v nichž až dosud byly umístěny dvě třídy tamní české střední školy státní. Rovněž místností v budově tamní české školy matiční nebude možno použíti k umístění jmenovaného ústavu, a to pro jejich naprostou hygienickou nedostatečnost. Poněvadž pak jednání o opatření pozemku pro novostavbu českého reformního reálného gymnasia v Litoměřicích se pro odpor různých místních činitelů mimo nadání protáhlo, bylo nutno zajistiti této škole zatímní umístění v budovách tamních německých škol středních, a to způsobem, který nikterak neohrozí pravidelný chod vyučování na těchto ústavech, ježto všecky německé střední školy v Litoměřicích jsou velmi slabě frekventovány. Německé gymnasium má letos pouze 165 a německá reálka 266 žáků, německý učitelský ústav 111 chovanců a ženský učitelský ústav dokonce jen 19 chovanek. Tři třídy na německém gymnasiu nemají ani po 20 žácích a jen v jedné třídě je více než 25 žáků.

.lest odtud patrno, že pro přechodnou dobu k umístění takovýchto slabě navštívených tříd stačí menší místnosti, takže větší učebny mohou býti propůjčeny pro dočasné umístění českého reformního reálného gymnasia. Ježto pak opatření toto jest jen zatímní, majíc trvati pouze až do provedení novostavby jmenovaného ústavu, není příčiny, pro kterou by od něho mělo býti upuštěno.

V Praze dne 8. června 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Bechyně, v. r.

XIII./4231 (povodní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců dra Haase, Jekla a druhů,

aby byla znovu zřízena německá obecná škola v Jablunkově na Těšínsku (tisk 4044/XXII.).

Po převratu byla v Jablunkově škola utrakvistická, s polským a německým jazykem vyučovacím.

Polské úřady školní ustanovily v době plebiscitní, že na této veřejné škole bude se nadále vyučovati jen polsky. V důsledku toho převzal stát československý rozhodnutím o příslušnosti Těšínska jen školu polskou.

Vedle polské školy, která je šestitřídní se čtyřmi pobočkami, jest v Jablunkově česká obecná škola dnes pětitřídní a česká občanská škola jednotřídní, kteréžto obě školy jsou spravovány ve smyslu §u 2 zákona z 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. ministerstvem školství a národní osvěty. Do české obecné školy docházelo koncem roku 1921 již 13 dítek, ve školním roce 1922/23 bylo pak přihlášeno lis dítek nehledě k žactvu, jež dochází do školy občanské, kdež bylo jen v 1. třídě 52 dětí.

Pokud jde o počet německého obyvatelstva v Jablunkově, dovoluji si připomenouti, že v roce 1910 přihlásilo se k německé obcovací řeči 538 rakouských státních příslušníků, v roce 1921 bylo pak zjištěno 412 československých státních příslušníků národnosti německé. Občanů národnosti 2 československé byla při sčítání lidu v roce 1921 zjištěno 883.

Když němečtí obyvatelé v Jablunkově podali po rozhodnutí o Těšínsku žádost o zřízení veřejné obecní školy s německým jazykem vyučovacím, bylo o žádosti zavedeno v únoru 1921 úřední šetření. Správní komise města Jablunkova učinila v roto 1910 sice potřebné usnesení o převzetí věcného nákladu, později však se zřetelem k výsledku sčítání lidu původní usnesení zrušila, takže souhlas nejdůležitějšího zájemníka odpadl. Úředník ministerstva školství a národní osvěty, který byl vyslán na Těšínsko v září 1922, jednal o případu jablunkovském s delegací německých stran v Českém Těšíně.

Spisy o věci této byly vráceny zemské školní radův Opavě k dalšímu jednání, aby o zřízení školy mohlo býti rozhodnuto.

Uložil jsem zemské školní radů, aby projednání věci urychlila.

V Praze dne 18. června 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Bechyně, v. r.

XIV./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance Čermaka a druhů (tisk 4048/II.)

a poslance dra E. Schollicha a druhů (tisk 4048/III.),

že královéhradecké ředitelství státních drah vrací německy vyplněné žákovské průkazky.

V případech uvedených v interpelaci postupovalo ředitelství státních drah v Hradci Králové přesně podle platných předpisů železničního osobního tarifu díl II., sešit 1., dodatek I. Ustanovení tato byla úředně vyhlášena ve Věstníku pro železnice a plavbu, číslo 100, ze dne 16. prosince 1922 a jsou platna pro celou oblast československých státních drah. Výjimek pro některé trati nelze v zájmu řádné administrativy připustiti.

V Praze dne 7. května 1923.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.

XV./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance H. Simma a druhů

o rozpuštění sboru dobrovolných hasičů v Bezděčíně u Hodkovic (tisk 4085/V.).

Sbor dobrovolných hasičů v Bezděčíně nebyl starostou obce rozpuštěn a existuje dále. Okresní správě politicko v Turnově bylo oznámeno, že na valné hromadě, konaná dne 2. února 1923, byl starosta obce zvolen předsedou hasičského sboru. Proto nevzala jmenovaná okresní správa politická na vědomí oznámení bývalého předsedy Wabersicha, že svolává valnou hromadu sboru na 11. února 1923.

Proti volbě nového předsedy a postupu okresní správy politické je podána stížnost, o niž bude rozhodnuto pořadem instančním.

V Praze dne 2. července 1923.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XVI./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Kafky a druhů o zabavení časopisu ťBrüxer ZeitungŤ (tisk 4098/I.).

Tvrzení pánů interpelantů, že č. 40 časopisu "Brüxer Zeitung" ze dne 19. února 1923 bylo zabaveno pru článek nadepsaný (v českém překladu): "Bráti jest lacinější než kupovati" je správné a připouštím, že nehledíc k otázce skutkové podstaty veřejný zájem na zabavení byl státním zástupcem přeceněn. Dostalo se mu v tom směru přiměřeného upozornění. Nemohu však nepodotknouti, že oprávněné osoby nepoužily proti nálezu soudnímu potvrzujícímu zabavení opravných prostředků, aby vyvolaly nové rozhodnutí téhož nebo vyššího soudu o tom, zda obsah zakládá skutkovou povahu trestného činu a že tiskopis byl zabaven i pro jiný článek, jenž v interpelaci uveden není, a jehož obsah odůvodňoval veřejný zájem, rozhodný pro rozhodnutí o tom, zda má se tiskopis zabaviti čili nic.

V Praze dne 18. června 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVII./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci posl. H. Jekla, R. Heegera, dra V. Haase a druhů

o novém zabaveni časopisu ťVolkspresseŤ, vycházejícího v Opavě (tisk 4171/XlI.).

Hned po dojití zprávy o zabavení, t. j. výnosem z 2.5. dubna 1933, bylo státní zastupitelství v Opavě upozorněno, že zabavení prvních dvou míst v čís. 85 časopise "Volkspresse" nebylo ve veřejném zájmu nutné a proto ne odůvodněno. Z věty v interpolaci citované propadla zabavení jen slova - v českém překladě - "který jest výjimečným zákonem nejhoršího druhu", druhé pak místo - pozůstávající z jediného slůvka - není v interpelaci vůbec dotčeno). Vidno tedy, že ministerstvo věnuje zabavením péči, kterou výkon přehlídky tisku právem zasluhuje.

Zabavení místa, obsahujícího kritiku rozhodnutí soudního, a to kritiku překročujíc valně dovolené hranice, pokládal státní zástupce právem za nutné, nebo nelze dovoliti, aby způsoby uvedenými v 300 tr. z. byla podkopávána důvěra ve spravedlnost neodvislých soudce.

Přehlídka tiskopisů vykonávaná státním zástupcem v Opavě nezavdala příčiny k tomu, aby tiskový referent byl výkonu přehlídky tisku zbaven a nahražen snad referentem jiným, také hoření případ žádost takovou neodůvodňuje.

V Praze dne 30. června 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVIII./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance Marka a druhů, že železniční průvodčí zneužívají své úřední činnosti (tisk 4044/XVII).

Vyšetřováním bylo zjištěno, že skutečně si několik průvodčí vlaků ředitelství státních drah v Plzni vyžádalo od chebského odboru "Národní Jednoty Severočeské" bloky tak zv. "cihel" na stavbu národního domu v Chebu.

Podle svých výpovědí rozprodali však průvodčí vlaků bloky pouze jako soukromé osoby svým známým při zábavách, ve spolcích, v organisacích atd., tedy nikoliv ve službě.

Všichni průvodčí vlaků popírají, že by "cihly" prodávali ve službě. V jediném případě bylo zjištěno, že jeden průvodčí vlaku prodal několik.,cihel" ve vlaku. Úroda je však železničnímu úředníkovi, který sám nejsa ve službě a věda, že onen průvodčí blok "cihel" má, požádal jej, aby mu "cihlu" prodal.

Jinak nebylo zjištěno v žádném případě, že by průvodčí vlaků cestujícím nabízeli "cihly" ke koupi.

Rez bližších údajů o vlaku a době nelze blíže vyšetřování provésti, aby bylo lze event. proti proviněnému průvodčímu zakročiti.

Úřední povolení k prodeji "cihel" nebylo vůbec uděleno.

V Praze dne 20. června 1923.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.

XIX./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci posl. dra E. Raddy a druhů

o zakazování a rozpouštění schůzí německé národní strany (tisk 4098/XIV.).

Schůzi svolanou krajským vedením německé národní strany ve Znojmě na den 11. března 1923 do Slavonic s denním pořadem "Přítomnost a budoucnost sudetského němectví", zakázala okresní správa politická v Dačicích z důvodů v interpelaci uvedených, opírajíc se o ustanovení §u 6. chrom. z. Poněvadž proti zákazu nebylo podáno odvolání, neměly nadřízené úřady příležitost, aby správnost a zákonnost tohoto opatření přezkoumaly, a zákaz vešel v moc práva.

O konání schůze dne 8. dubna 1923 v Hrušovanech a dne 9. dubna 1923 ve Znojmě není úřadům ničeho známo. Interpelace pravděpodobně má na mysli schůze, konané v Hrušovanech dne 25. března 1923 a ve Znojmě dne 26. března 1923, na nichž obou mluvil poslanec dr. E. Feyerfeil.

V neděli dne 25. března 1923 mluvil pan poslanec dr. Edvin Feyerfeil na veřejném shromáždění německo-nacionální strany v Hrušovanech o přítomnosti a budoucnosti sudetských Němců. Řečník nešetřil ostrých slov, aby proti Československé republice, vojsku, státní správě a jejím representantům vzbudil u posluchačstva největší nenávist, takže úřední zástupce předsedu schůze upozornil na nepřípustné výroky řečníka. Výroky páně poslancovy nesly se však tímto směrem dále, takže úřední zástupce pro tyto protizákonnosti schůzi rozpustil. Ježto přítomní, ač byli vyzváni k rozchodu, místnost neopustili, byla povolána četnická, asistence. Tvrzení interpelace, že schůze rozpuštěna byla teprve tehdy, když poslanec dr. E. Feyerfeil ohradil se proti účasti ozbrojenců, čímž patrně je myšleno četnictvo, neodpovídá skutečnosti.

Na schůzi ve Znojmě dne 26. března 1923 mluvil pan poslanec dr. Edvin Feyerfeil ironicky o nastupování vojenské služby a o povinnostech vojska, kteréžto výroky ve spojitosti s dříve pronesenými větami byly zřejmým podněcováním posluchačů, aby v případě mobilisace činili pravý opak toho, než k čemu je doslova zdánlivě vybízel, což posluchačstvo velmi dobře pochopilo. Poněvadž řečník přes to, že úřední zástupce předsedu schůze upozornil na nepřípustné výroky řečníka, počal činiti potupné narážky na instituce Československé republiky, byla schůze rozpuštěna. Trestní oznámení bylo učiněno.

Postup úředních zástupců v obou schůzích odpovídal předpisům platného shromažďovacího zákona, a nebylo proto ani v tom směru podnětu k nějakému opatření.

V Praze dne 7. července 1923.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XX./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o rozpuštění spolku ťHumanitärer Verein für kurbedürftige Staatsbeamte, Professoren und Lehrer mit dem Sitze in MarienbadŤ v Mar. Lázních (tisk 4115/XII.).

Stížnost spolku "Hurnanitärer Verein für kurbedürftige Staatsbeamte, Professoren und Lehrer mit dem Sitze in Marienbad" v Marianských Lázních do rozpouštěcího nálezu zemské správy politické v Praze došla k ministerstvu vnitra dne 28. května 1923. Výnosem ze dne 5. června 1923, č. 37.845, bylo zavedeno úřední šetření za tím účelem, aby se zřetelem na námitky, obsažené ve zmíněné stížnosti, bylo přesně zjištěno, zdali spolkového jmění, jehož mělo býti používáno na podporu chorých úředníků a jejich rodin, nebylo zneužíváno na prospěch několika jednotlivců, čemuž nasvědčuje výsledek šetření provedeného zemskou správou politickou v Praze, zejména ta skutečnost, že několik osob bydlilo v lázeňském donič spolkovém po celý rok za nájemné tak nepatrné, že tyto příjmy spolku nelze označiti za pramen, sloužící k udržení spolkově činnosti.

Pokud nařízené dodatečné šetření nebude skončeno a vyvrácena domněnka, že jmění spolkového bylo zneužíváno pro účely stanovám neodpovídající, nemohu opatření zemské správy politické v Praze odvolati.

V Praze dne 2. července 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

XXI./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců H. Jekla, R. Heegera, dra V. Haase a druhů

o konfiskační praxi opavského státního zástupce (tisk 4157/XIV.).

O tom, že mez zákonité kritiky překročena byla, nelze pochybovati, nehet zabavené místo obsahuje podle zjištění tiskového soudu skutkovou povahu přečinu podle 300 tr. z.

Státní zástupce měl pak za to, že veřejný zájem nedovolí, aby tato část článku byla propuštěna. Snad lze souditi, že zabavení nebylo nezbytné, avšak činiti státnímu zástupci výtky, že k zabavení přikročovati neměl, nelze, poněvadž bylo zabavení řádně zákonem odůvodněno a všeobecně nutno souhlasiti s tím, že kritika rozhodnutí soudních nesmí jíti tak daleko, aby byly soudy pro svá rozhodnutí napadány ve směrech a způsoby, jak jsou uvedeny zvláště v 300 tr. z.

V Praze dne 30. června 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XXII./4231 původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Lelleye a soudruhů

o nesprávném postupu úřadu nákupu tabáku v Nových Zámcích (tisk 4085/XlI.).

Za účelem zvýšení zájmu o smluvní pěstování tabáku zavedla čsl. tabáková režie v r. 1920 pro pěstitele tabáku zvláštní náhrady nad tarifní ceny.

Podmínky k dosažení těchto náhrad stanoví odstavec D v interpelaci citované vyhlášky, který v autentickém slovenském znění má toto ustanovení:

"Náhrady tieto vyplatené budú len tým oprávneným pestovatelóm, ktorí nemalí v bežnom hospodárskom roku žiadne vyšetrovanie pre priestupok dôchodkový, ktorý presne udržovali predpisy o pestovaní tabaku, udržali najmenšiu dovolená výmeru, osádzali celá prihlášenú plochu povoleným druhom tabaku ktorí odovzdali poctivo úplná skutočnú tabákovú sklúdzeň a to v určenej lehote a na predpísanom mieste štátnemu dôchodku a konečne odovzdali kvalitativne taký tabak, že najmenej polovica z celého množstva kvalifikovaná bola:

1. u obyčajných druhou ako cigarový list, vyhraná 1a a 1b trieda,

2. u ostatných druhou ako I. a II. trieda. Okrem toho u druhou zahradných sv.-ondrejských a muškatelských tabakov, keď najmenej polovica odovzdaného tovaru ocenená bola ako list jemný a stredne jemný." (Odstavec centu interpelace neuvádí.)

Z toho plyne, že adicionelní náhrada přináleží pěstitelům odrůdy zahradní jen tehdy, když polovice tabáku oceněna byla jako třída I. a II. a mimo to polovice zboží převzata byla jako zboží jemné a prostředně jemné.

Ježto prk v celém okrese novozámeckém, tedy i v obcích Stará Í)ala a sv. Petr pěstuje se výhradně odrůda zahradní, postupoval úřad nákupu tabáku v Nových Zámcích podle tohoto nařízení a přiřkl 90 pěstitelům v obci St. hale zmíněnou prémii, kdežto 79 pěstitelům tuto prémii odepřel.

V obci Sv. Petru obdrželo náhradu 30 pěstitelů a 36 pěstitelů neobdrželo prémie žádné.

Není tedy správné tvrzení pánů interpelantů, že by všichni pěstitelé v obou obcích kladeným podmínkám byli vyhověli.

Ohledně vyhlášky samé dodávám, že byla uveřejněna, nejen ve všech obcích, ve kterých se tabák pěstuje, nýbrž i v (radných Novinách ze dne 10. prosince 1921, č. 50 a zdůrazňují, že maďarský text této vyhlášky souhlasí s autentickým zněním slovenským.

Správa úřadu nákupu v Nových Zámcích popírá, že by některý její úředník při intervenci v otázce nepřiznání náhrad jednotlivým pěstitelem byl prohlásil, že maďarský text jest z úředního jazyka nesprávně přeložen.

Pakli maďarskému obsahu vyhlášky bylo jednotlivými pěstiteli nesprávně rozuměno, noho to klásti za v inu úřadu nákupu tabáku v Nových Zámcích případně tabákové režii.

Ale i kdyby býval maďarský text, se odchýlil od autentického znění slovenského, nemohl bych souhlasiti s názorem pánů interpelantů, že vyhláška v neoficielním jazyku republiky váže stát i tehdy když její znění jest nesprávné.

Rovněž není správné tvrzení v interpelaci, že pěstitelé tabáku dostávají tyto zvláštní náhrady již dávno, nýbrž děje se tak teprve od r. 1920, jak v úvodu odpovědi bylo již naznačeno.

Pudla vylíčeného stavu věci, postupoval vícekráte jmenovaný úřad nákupu tabáku při poskytování náhrad nad tarifní tony v minulém roce dle platných předpisů, nedopustil se žádných nesprávností a není lodil důvodů, aby tyto zvláštní náhrady byly dodatečně i oněm osobám poukázány, kterým pro nevyhovění předpisům původně byly odepřeny.

V Praze dne 28. června 1923.

Ministr financí:

Inž. Bečko, v. r.

XXIII./4231 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a ministra obchodu

na interpelace poslance dra R. Lodgmana a druhů

o vyhláškách okresních politických správ trutnovské a jilemnické, jimiž se nařizuje vlastníkům živností hostinských a výčepních, aby užívali českého jazyka (tisk 4044/X.)

a poslance Hugo Simma a soudr.

o výnose okresní správy politické v Jablonci n./Nisou směřujícím proti jazykovému zákonu (tisk 4044/III.).

Okresní správa politická v Trutnově, přihlížejíc ku značně rozšířenému turistickému a cizineckému ruchu ve svém okrese, nařídila na základě §u 54., bod 2. ž. ř. vyhláškou z 9. prosince 1922, č. 811/pres. toto:

"Všichni majitelé živností hostinských a výčepnických (také pachtýř noho náměstek) v celém soudním okresu Maršovském, pak v obcích: Trutnově, Zacléři, Horním Starém Městě, Mladých Bokách, Pořičí a Königshanu, jsou povinni, aby nejpozději do vánoc; 1922 provedli toto:

1. Všechny vývěsní tabule, neb vývěsní štíty na budovách a všechny jiné nápisy na těchto, které jsou považovány jako vnější označení podle 44 živnostenského řádu, dále všechny nápisy a vyhlášky v budovách a hostinských místnostech, jakož i jiná různá, označení vztahující se na provozování živnosti a knihy cizinců, musí býti vyhotoveny na prvém místě v českém textu.

2. Rovněž jídelní lístky a lístky nápojů musí býti na prvém místě v české řeči vy hotoveny.

3. Dále jest též zavésti českou obsluhu. Český text všech nápisu a ostatních označení musí co do velikostí a úpravy odpovídati textu odpisu v jiných řečech provedenému.

Proti oněm hostinským, kteří by se vzpírali provedení tohoto nařízení, bude zakročeno podle trestních ustanovení živnostenského řádu, případně odnětím hostinské koncese.

Vyhlášky podobného obsahu vydaly též druhé okresní správy politické shora uvedené pro své obvody.

Ministerstvu obchodu nevidí se zakročiti proti těmto opatřením, jež byla vydána, na základě předpisu §u 54, bod 2 ž. ř., ježto zákon porušen nebyl. Živnostenský řád stanoví v §u 54, odst. 2, že živnosti tam uvedené, mezi nimi také živnosti hostinské a výčepnické, podrobeny jsou živnostenskopolicejní úpravě, která se může vztahovati k jednotlivým druhům živností i k jednotlivým živnostenským podnikům. Zákon dává tu úřadu živnostenskému právo, které jest jednak již tím, že jde o předpis živnostenského řádu, jednak tím, že zákon výslovně mluví o úpravě živnostensko-policejní, vymezeno co do věcného obsahu v tom směru, že úprava státi se může jen z důvodu veřejného zájmu určité povahy, t. j. zájmu, jejž lze zahrnouti pod zřetele policie živnostenské. Tento předpoklad, veřejný zájem rázu živnostensko-policejního, platí stejně, ať jde o úpravu vztahující se na celou kategorii živností nebo postihující jen jednotlivý podnik živnostenský.

Při jazykových úpravách hostinských a výčepních živností, o něž jde, jedná se o živnostensko-policejní úpravu živnosti hostinské a výčepní, k níž jsou úřady živnostenské podle §u 54, odst. 2 živnostenského řádu oprávněny. Podle §u 18., odst. 3 živnostenského řádu dávati jest koncese hostinské a výčepní vhledem na potřebu obyvatelstva t. j. místního obyvatelstva, tedy v zájmu veřejném byt i místně omezeném, při čemž přihlížeti jest také k způsobilosti provozovacích místností a k vhodnosti vyhlédnutého stanoviště, kde má býti hostinec zřízen a konečně i k snadnosti policejního dozoru.

K tomu pak přistupuje, že při hotelech k ubytování cizinců ve větších městech a v lázeňských místech možno podle 5. odst. téhož §u upustiti od otázky potřeby obyvatelstva a při hotelích v krajinách horských za účelem podporování ruchu turistického do konce i od otázky snadnosti policejního dozoru.

Už z těchto předpisů jest zjevno, že zákon ukládá živnostenským úřadům naproti živnostem hostinským a výčepním povinnosti a vztahy nejen mnohostranné, ale i podstatně odlišné od zřetelů, kterými se mají říditi pul živnostech ostatních.

Pato vyšší důležitost a mnohotvárnost veřejných dojmů, které zákon spojuje jednak s povolováním a jednak i s budoucím kontrolováním živností hostinských a výčepních, nachází svůj vnější výraz nejen v tona, že zákon věnuje těmto živnostem šest zvláštních, jen pro ně určených pil (16 -20 a), ale hlavně v tom, že je v §u 54. podrobuje zvláštní úpravě s hlediska policejního, a to jak generelně tak i individuelně.

Jaký má býti věcný obsah této policejní úpravy, není v §u 54. výslovně řečeno; v prvém odstavci tohoto §u jest jen povšechně naznačeno, že běží tu o "rozsah a způsob, jakým se provozují" ty které živnosti. Je tedy zákonem ponecháno uvážení úřadu, aby podle druhu živnosti a potřeby času a místa posoudil, v kterém směru jest z veřejných ohledů při té které konkrétní živnosti nebo při celé skupině živností téhož druhu nutno zasáhnouti podrobnějším předpisem úředním, má-li dotčená živnost nebo skupina živností vyhovovati zákonným předpokladům, za kterých jedině jest jeji vznik noho další existence v zájmu veřejném přípustna.

Z řečeného plyne, že hostinské a výčepní živnosti ve větších městech a v lázeňských místech nebo v horských turisticky významných krajinách nejsou určeny jen pro místní obyvatelstvo, nýbrž hlavně pro návštěvníky cizí a že jest - mají-li tomuto svému účelu vyhovovati - nezbytno, aby byly i po stránce jazykové přizpůsobeny zájmům veřejným a potřebě návštěvnictva.

Nevyhovuje-li provozování živností hostinských uvedeným způsobem najmě po stránce jazykové, jest živnostenský úřad nejen oprávněn, nýbrž i povinen použíti ustanovení 2. odst. §u 54. živn. ř. a zjednati potřebnou nápravu.

To co se proti dotčeným opatřením živnostensko-policejním namítá v interpelaci, nemá žádné právní opory, poněvadž jest věcí praxe, aby dala § 54. podle potřeby času a místa obsah, který uznává za nutný. O porušení nějakého subjektivního práva toho neon onoho hoteliera nebo hostinského nemůže býti řeči, poněvadž mu takové právo ani tento paragraf ani žádný jiný zákon nedává. Jmenovitě upozorňuje se na 108. ústavní listiny, podle něhož každý státní občan československý může vykonávati výdělkovou činnost jen v mezích všeobecných právních ustanovení a omezení práva je možné jen v zájmu veřejném na základě zákona.

Všechny tyto předpoklady jsou v případech, kterých se týče interpelace, dány, jak z předeslaného výkladu §u 51. živn. řádu plyne.

Pokud pak jde specielně o jazykovou stránka opatření, jež živnostenské úřady učinily, nelze v nich ani se stanoviska práva jazykového spatřovati něco nezákonného. Neboť hledíc k tomu, co bylo řečeno o povaze hostinských živností, jakožto zvláštní kategorie živností veřejno-právního charakteru, není zde dán případ neobmezitelného užívání jazyků, které zaručuje § 128., odst. 3 ústavní listiny ve shodě s čl. 7, odst. 3. smlouvy Saint Germainské státním občanům československým ve stycích soukromých a obchodních, ježto jde o provozování státem koncesované živnosti veřejného charakteru.

Ale i kdyby chtěl kdo tvrditi, že tu jde o jeden z oněch vztahů chráněných cit. ustanoveními, pak nedostává se ještě momentu "obmezení" (restriction), poněvadž se učiněná opatření nedotýkají ani dost málo přípustnosti a rozsahu užívání němčiny a nikde je nevylučují nebo nezmenšuji. Řečená ochrana není nikterak překážkou tomu, aby mimo tento jazyk byl slušně uplatněn také jazyk státní (oficielní) vůbec a zvláště v případech, kde toho vyžaduje zájem a potřeba cestujícího obecenstva. Jestliže by kdo chtěl spatřovati omezení v tom, že bylo nařízeno umístiti nápisy v jazyku státním na prvém místě, pak dlužno poukázati na to, že v pouhé přednosti jazyka státního (oficielního), která leží v samém pojmu jeho, není možno shledávati nepřípustné obmezení jazyka národní menšiny, uváží-li se, že ochrana jazykových práv národních menšin nejde tak daleko, že by menšinovým jazykům byla přiznána kromě možnosti užívání i přednost v pořadí před jazykem státním.

V Praze dne 13. června 1923.

Překlad ad II./4231.

Szlovenszko teljhatalmú miniszterének

válasza

dr. Lelley képviselő és társai interpellációjára az állampolgárság elismerése iránt beadott kérvények elintézése ügyében (XVIlI./4085 ny. sz.).

Azon egyének, akik községi illetőségüket a volt osztrák-magyar államnak a Csehszlovák köztársasághoz tartozó területén csak 1910, évi jan. 1.-é után szerezték meg s a mondott idő előtt a volt osztrák-magyar államnak a mai Csehszlovák köztársaság területén kívül eső községében volt illetőségi joguk, a csehszlovák állampolgárság elnyerése iránt, hacsak csehszlovák állampolgárokká válni akartak, az 7920. évi április 9.-i s a Törv. és r. gy.-ben 336. sz. a. foglalt alkotmánytörvény értelmében a kormány által rendeletileg megállapított záros határidőn belül folyamodniok kellett.

Ezen törvényes rendelkezés alapján a mon. dott záros határidő a csehszlovák kormánynak 1920, október 30.-án kelt s a Törv. és r. gy.-ben 601. sz. a. foglalt rendelete alapján az 1931. évi december 31.-ig azzal tűzetett ki, hogy a kérvény annál az 1. fokú politikai hatóságnál nyújtandó be, amelynek körzetében a folyamodónak ezidei illetőségi községe fekszik, amely esetben az 1. fokú politikai hatóság alatt a 8. cikk értelmében Szlovenszkón a zsupan értendő.

A 2. cikk első bekezdése ónelmében azon hivatal, amelynél a kérvény benyújtatott, azt megvizsgálja s ha azt hiányosnak találja, kiegészítés s az I. cikkben kitűzött határidőben eszközlendő újólagos beterjesztés céljából a félnek visszaadja.

Ezen rendelkezésekből világos, hogy az 1921 december 31.-ig kitűzött határidővel azon legszélsőbb időhatár szabatott meg. amelyben a 236 20. sz. 9. §-a értelmében a folyamodványok az illetékes hivatalnál Szlovenszkón a zsupáni hivatalnál, voltak beadandók.

Ha tehát Szlovenszko teljhatalmú minisztériuma az illetékes, t. i. a zsupáni hivatalhoz 15121. december 31.-e után beérkezett kérvényeket mint megkésve beadottakat elutasítja, ezen eljárása ellen azon kifogás, hogy az törvényellenes, nem emelhet.

Tekintettel a fentiekre közömbös az, vajjen a kérvény más hivatalnál s mikor nyújtatott be, amennyiben az a kitűzött határidőben a zsupáni hivatalhoz be nem érkezett.

Az a körülmény sem irányadó, hogy a felek esetleg a zsupántól, a főszolgabírótól vagy más hivatalos személyföl kapott útbaigazítás által vezettettek, mert ha ez a tény az igazságnak meg is felelne, - nem is tekintve azt, hogy azon személy adott esetben hivatalos intézkedés megtételére egyáltalában nem volt hivatva, - az ilyen kioktatás a törvényen s ennek keletén belül a kormányrendeleten alapuló jogállapoton misem változtatna.

Hogy Szlovenszko teljhatalmú minisztériumának fenti jogi álláspontja helye, annak bizonyítékául szolgál a prahai legfelsőbb közigazgatási bíróság 1923. évi február 15-én kelt 764/23. sz. döntvénye is, amellyel a minisztérium jogi nézete ezen kérdésben megerősítést nyert.

A felhozott indokokból annak elrendelését, hogy hivatalom hasonló esetek felmerülése alkalmával a már elutasított kérvényeket utólagosan felülvizsgálja, valamint hogy az ilyen beadványok elkésés miatt a jövőben el ne utasíttassanak, szükségesnek nem találom.

Bratislava, 1923. június 12.-én.

Szlovenszko teljhatalmú minisztere:

Dr. Kállay s. k.

Překlad ad III./4231.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung

auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Kallina und Genossen

wegen Einschränkung der gesetzlich gewährleisteten Rechte der eingerückten Soldaten (Druck 4044/XXV.)

Auf diese Interpellation beehre ich mich zu erwidern, daß mir kein Fall irgendwelcher Übergriffe militärischer Faktoren in der Slovakei betreffend die Zurückhaltung der für die deutschen Soldaten bestimmten Zeitschriften bekannt ist. Die Interpellation führt keinen konkreten Fall an, und hiedurch wird die Untersuchung naturgemäß sehr erschwert, wenn nicht unmöglich gemacht.

Die Militärverwaltung verlangt von den Angehörigen der Wehrmacht keinerlei Änderung ihrer nationalen, religiösen oder politischen Überzeugung und ist auch weit entfernt davon, die Soldaten wie die Herren Interpellanten wörtlich anführen zwangsweise zu "begeisterten Verehrern des čechischen Nationalstaates" zu erziehen. Ich betone jedoch, daß die Čechoslovakische Republik ein Nationalstaat ist und daß dieser Staat den nationalen Minderheiten soviel Rechte gewährt hat und ihnen gegenüber in einer Weise gerecht ist, daß die Erlangung ähnlicher Rechte den Minderheiten in vielen anderen Staaten ein schwer erreichbares Ideal zu sein scheint. Daß die Čechoslovakische Republik allen Bürgern und allen nationalen Minderheiten alle Bedingungen wirtschaftlicher und kultureller Entwicklung verbürgt, erkennt heute auch das Ausland an, und es werden dies, wie ich hoffe, im Laufe der Zeit auch alle Bürger der deutschen oder einer andern Zunge anerkennen.

Prag, am 12. Juni 1923.

Der Minister für nationale Verteidigung:

Udržal, m. p.

Překlad ad Vl./4231.

Antwort der Regierung

auf die Interpellation des Abgeordneten F. Matzner und Genossen

in Angelegenheit des Freudenthaler Denkmalsturzes (Druck 3909/II).

Die Strafsache war Gegenstand eines Verfahrens des Divisionsgerichtes in Olmütz. Die Regierung hat auf Strafverfahren keinen Einfluß. Das Divisionsgericht hat sich nach den Bestimmungen der Militärstrafprozessordnung gerichtet. Im Sinne dieser Bestimmungen wurde die Untersuchung gegen die einzelnen Soldaten auf die Art geführt, daß sie sich entweder in Haft oder auf freiem Fuße befanden.

Der Korporalaspirant Praus wurde auf Befehl des Regimentskommandos in Praeventivhaft genommen, sodann dein Divisionsgerichte in Olmütz überstellt, von wo er nach der Voruntersuchung in Haft dem Bataillon übergeben wurde. Beim Bataillon erkrankte er und wurde vom Arzte ins Divisionsspital geschickt.

Ein Evidenzbeamte namens Ripka existiert in Freudenthai nicht, und unter den Angeklagten befand sich auch niemand eines ähnlichen Namens.

Der Korporalaspirant Ortwin Wenzl wurde nach durchgeführter Untersuchung zu einem zehntägigen Kasernenarrest verurteilt, weil er gegen den erteilten Befehl gehandelt hat, daß den Soldaten jedwede Teilnahme an den Begräbnisfeierlichkeiten aus öffentlichen Gründen verboten ist.

Prag, am 27. Juli 1923.

Der Vorsitzende der Regierung:

Švehla m. p.