POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4243.
Odpovědi:
I. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. Skaláka a druhů o konfiskační praksi na Kladně (tisk 4152/VIII),
II. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Bartoška, dra Chorváta a spol. o nepřípustném jednostranném výkonu trestního řízení soudního (tisk 4157/IX),
III. min. školství a nár. osvěty na interp. post. H. Simma a druhů o poskytnutí zvláštních přídavků k pensím podle § 64, č. 9 ústavní listiny (tisk 4157/XVIII),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Jokla, Heegera a druhů, jak opavské policejní ředitelství vykonává censuru (tisk 4152/IX),
V. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Schälzkyho, Patzela a druhů, že se nezákonně činil nátlak na rodiče při školních zápisech v okrese těšínském a frýštátském (tisk 4044/II),
VI. min. spravedlností na interp. posl. Blatné, Hillebranda a druhů o zákazu kouření v trestnících (tisk 4171/VI),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Budiga, Schälzkyho a druhů o výkonu tiskové prohlídky znojemským státním zastupitelstvím, zvláště pokud jde o časopis ťZnaimer WochenblattŤ (tisk 4152/II),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Kreibicha a druhů o nezákonitém zasáhnutí do dosud nevyřízeného soudního řízení a o porušení soudcovské nezávislostí (tisk 4171/III),
IX. mln. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lodgmana a druhů, že inspektor liberecké státní policie Svoboda dopustil se přestupku shromažďovacího zákona (tisk 4044/XXIII),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. J. Mayera, Böllmanna a druhů o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu (tisk 4171/XIII),
XI. min. financí na interp. posl. Slavíčka, dra Patejdla, Davida a spol. pro neoprávněné disciplinární vyšetřování strážmistra pom. fin. stráže legionáře Karla Stuchlíka (tisk 4157/X),
XII. min. financí na interp. posl. Laubeho, Davida, Pelikána a soudr. o kritické situaci domáckého dělnictva konfekčního na Prostějovsku následkem vybírání daně z obratu (tisk 4048/VII),
XIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hirsche, Kaufmanna, Uhla a druhů a na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o omezování německých obecných škol, k nimž jsou připojeny školy občanské jako školy povinné (tisk 4157/XI a 4157/XIII),
XIV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů a posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o nové redukcí německých obecných škol v Ústí nad Labem (tisk 4048/IV.a 4048/V),
XV. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Schuberta a druhů o zabavení časopisu ťDeutsche Westböhmische StimmenŤ v Plané (tisk 4171/XVII),
XVI. min. financí na interp. posl. H. Simma a druhů o výjimečných opatřeních na ochranu poplatníků (tisk 4044/IV),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. R. Junga a druhů o zabavení periodického tiskopisu (4152/XIII),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. J. Blažka a soudruhů o nové konfiskací kladenského časopisu ťSvobodaŤ (tisk 4178/VI),
XIX. min. spravedlností a vnitra na interp. posl. Toužila a soudr. o opětných konfiskacích ťRudého PrávaŤ (tisk 4174/IV),
XX. min. spravedlností na interp. posl. J. Roučka a soudr. o konfiskací časopisu ťPravdaŤ v Brně (tisk 4178/VII),
XXI. min. financí, vnitra, zemědělství a pro správu Slovenska na interp. posl. Vrabce, Šamalíka a spol. ve věci co nejrychlejšího založení filiálky Hypoteční banky české v Praze pro Slovensko (tisk 4076/IV),
XXII. min. vnitra na interp. posl. J. Blažka a soudr. o časté a bezpříkladné konfiskací periodického časopisu ťPrůbojŤ v Lounech (tisk 4174/VI),
XXIII. vlády na interp. posl. Kučery a soudy. o vnitřní hospodářské krisi v poměrech zahraničního obchodu (tisk 4197);
XXIV. vlády na interp. posl. Skaláka a soudr. o konfiskacích časopise ťSvobodaŤ na Kladně a časopisu ťPodřipskoŤ (tisk 4178/XVIII),
XXV. min. veř. prací a soc. péče na interp. posl. E. Buriana a soudruhů o porušení osmihodinné doby pracovní státních cestářů (tisk 4085/XVI),
XXVI. min. spravedlností na interp. posl. Toužila, Skaláka a soudr. o konfiskací časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4174/X),
XXVII. min. spravedlností na interp. posl. Daruly, Tausika a soudr. o konfiskační praksi komunistických novin na Slovensku (tisk 4174/IX),
XXVIII. min. železníc a min. zemědělství na interpelláciu posl. Sopko, dr. Klimu a spoločníkov v otázke pozdvihnuhtia hospodárstva na Slovenskom Východe (tisk 3995/XXI),
XXIX. min. spravedlností na interp. posl. J. Skaláka a soudruhů o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4178/XV).
I./4243.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslance Skaláka a druhů
o konfiskační praksi na Kladně (tisk 4152/VIII).
Páni interpelanti se obrací na ministra spravedlnosti, ačkoliv prohlídku časopisu ťSvobodaŤ, o nějž se výlučně v této interpelaci jedná, koná policejní komisařství na Kladně, tedy úřad podřízený dozoru ministra vnitra, a státní zastupitelství má toliko úkol vytčený jemu §em 488, odst. 2, a další tr. ř.
Z důvodu toho odpovídá na interpelaci současně i ministr vnitra.
Především budiž důrazně upozorněno na to, že tvrzení pánů interpelantů, jako by všechny články jimi v interpelací uvedené a otištěné byly bývaly zabaveny plným obsahem, není správné. Z toho, co dále uvedeme, bude patrno, že zabavena byla daleko menší část, nejsoucí v žádném poměru k celému obsahu.
Z článku ťVyprostit či vydobýtŤ, uveřejněného v čísle 7., byly zabaveny toliko 3 poslední odstavce. V besídce ťKladnoŤ byla zabavena toliko v druhém oddíle část prvého odstavce od slov ť... Všude plno policajtů...Ť a odstavec druhý. Ostatní obsah byl propuštěn. Ve statí ťOděvŤ byl zabaven toliko odstavec poslední.
V čísle 69. byly zabaveny ze statí nadepsané ťKdo páše tenorŤ toliko tří věty na konci třetího odstavce od konce. V čísle 71 byly z článku ťKřiklavé poměry na státních velkostatcíchŤ zabaveny toliko poslední tří odstavce, ve statí ťVše pro dítěŤ nebylo zabaveno nic určitého "nežli podřadný nadpis do tisku interpelace nepojatý a v článku ťObecní volbyŤ poslední čtyry odstavce od slov: ťNejhorší pak je..Ť. Konečně v článku ťOchrana nájemníkůŤ toliko část od slov: ťTo jest charakteristickéŤ. V čísle 78 je ze statí ťChudina před soudemŤ zabavena toliko část od slov: ťTak tedy byl odsouzen...Ť a ze stati ťVojenský denŤ jsou zabaveny toliko posle-dní tři věty. V čísle 82 jsou z článku ťPro koho staví obec kladenská bytyŤ zabaveny toliko druhá věta v odstavci druhém a třetí věta v odstavci posledním, ostatní obsah je propuštěn. V článku pak ťBoj bodákemŤ jsou propuštěny odstavec první a část odstavce druhého. V čísle 85. není z celého článku v interpelaci otištěného zabaveno nic jiného, nežli sedm slov v šestém odstavci od konce. V čísle 88 ve statí ťKarlovarská vládaŤ je zabaveno toliko po poslední věty; v čísle 89 je zabavena toliko část čtvrté věty v odstavci začínajícím slovy: ťTento políček do tvářeŤ a prvá věta odstavce následujícího. Vše ostatní bylo propuštěno.
V čísle 92 byly propuštěny poslední 4 odstavce článku ťAmnestie - nebo výkupnéŤ, v čísle pak 94 byl propuštěn celý obsah až na část odstavce 11., začínající slovy: ťBojem se trochu...Ť až včetně slova ťTi nejsou strašníŤ a větší část odstavce začínajícího slovy: ťByl jsem nedávno v Praze...Ť V článku ťDrobtyŤ byly zabaveny toliko prvé dvě věty. Celý článek nadepsaný ťRozsudek smrtiŤ v čísle 95 byl propuštěn, až na jedno místo, které do otisku interpelace pojato nebylo. V čísle 96. jsou zabaveny poslední 4 odstavce článku nadepsaného ťBěda přemoženýmŤ. V článku ťČeskoslovenský bumbrlíčekŤ v čísle 102. byly propuštěny dva odstavce, a sice šestý a sedmý. V čísle 105. byla zabavena toliko 5. až 8. věta v prvním odstav;.i článku ťKatastrofální poměry na SlovenskuŤ, kdežto celý ostatní obsah byl propuštěn. V čísle 116. byly zabaveny toliko dva poslední odstavce článku nadepsaného ťV persekucí mládeže se pokračujeŤ a potom část třetího odstavce článku ťNemáte pojmyŤ, jakož i celý článek ťNováčkové nastupují.Ť
V čísle 119. byly zabaveny toliko odstavec třetí a čtvrtý článku nadepsaného ťVýbory proletářské jednotyŤ a prvé dva odstavce článku ťKomunistické mládeži v ČeskoslovenskuŤ. V čísle 124. byl zabaven konec článku nadepsaného ťČetníci... zmrzačili nevinného dělníkaŤ a to cd slov ťPolicejně-špiclovský režim na SlovenskuŤ, a ve statí ťNová špionឍ byly zabaveny poslední dvě věty.
V čísle 125..byly v článku ťKoaliční vláda a jednotná fronta proletářsk፠propuštěny první dva odstavce a konečně v čísle z 28. října byla zabavena toliko ona část prvého odstavce, jak je otištěn v interpelaci, která začíná slovy ťa aby vládnoucí klíce...Ť a končí ťpřed čtyřmi létyŤ, a potom ona část, která začíná ťTento odstavec pařížské deklaraceŤ až ke slovům ťOdstavec třetí pařížské deklaraceŤ konečně odstavec poslední ťA tak všechny slibyŤ.
Již z toho je patrno, že úřad vykonávající přehlídku tisku obmezil zabavení na míru daleko menší, než jakou mu podkládají páni interpelanti. Zabavení ta byla vesměs zemským trestním soudem v Praze potvrzena, a to pro trestné činy podle §§ 65 a), 222, 300, 302 tr. z., čl. IV. a V. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 z roku 1863. Ti, kdož podle zákona bylí k tomu oprávnění, nepoužili opravných prostředků; aby nechali správnost nálezu potvrzujícího zabavení přezkoumati týmž nebo vyšším soudem.
Hledíc k tomu, že nelze míti za to, že by orgán vykonávající přehlídku tiskovou byl překročil svůj úkol, zvláště v tom směru, že by veřejný zájem neprávem shledával tam, kde ho není, nemáme příčiny, abychom na základě této interpelace něco zařídili.
V Praze dne 14. července 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský. v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
II./4243.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců dra Th. Bartoška, dra Chorváta a spol.
o nepřípustném jednostranném výkonu trestního řízení soudního (tisk 4157/IX).
Dne 24. listopadu 1921,došlo na státní zastupitelství v Chebu trestní oznámení četnické stanice v Horšově Týně, dle něhož Josefa Friedrichová, která přes 20 let byla jako jeptiška v klášteru kongregace sv. Kříže a dne 8. listopadu 1921 tajně z kláštera vtekla, udala, že se v klášteře v Chebu dály po převratu nedovolené manipulace se státním majetkem, pocházejícím ze zrušených po převratu vojenských lazaretů.
Téhož dne učinilo státní zastupitelství v Chebu u vyšetřujícího soudce návrh na zahájení předběžného vyhledávání ku zjištění skutkové podstaty trestného činu, zejména ve směru zločinu zpronevěření a navrhlo dále, aby vyšetřujícím soudcem za přibrání vhodných úředníků městské policie předsevzata byla přísná domovní prohlídka v klášteře v Chebu. Tato prohlídka byla vykonána dne 26. listopadu 1921 vyšetřujícím soudcem za přibrání dvou policejních úředníků, a zůstala zcela bezvýslednou.
Poněvadž bylo vysloveno podezření, že by se nemohly nalézti zpronevěřené věci také v jiných ústavech jmenovaného řádu, navrhlo dne 30. listopadu 1921 státní zastupitelství, aby i v sirotčinci v Chomutově a ve filiálním domě řádu v Karlových Varech předsevzaty byly domovní prohlídky a dále, aby Josefína Friedrichová a v trestním oznámení naznačená Emilie Schubertová, která prý také věděla o zmíněných manipulacích vyslechnuty byly jakožto svědkyně a aby též představená řádu Klotilda Schröcková slyšena byla o obsahu trestního oznámení jako svědkyně s poučením dle § 153 tr. ř. a aby i další průkazy byly provedeny. Josefa Friedrichová byvši vyslechnuta dne 28. listopadu 1921 u krajského soudu v Plzní a dne 7. února 1922 u okresního soudu v Lokti jako svědkyně trvala při svém udání, které tvořilo základ k trestnímu oznámení.
Prohlídky v Chomutově a v Karlových Varech zůstaly též zcela bezvýslednými. Dne 9. prosince 1921 byla opětně předsevzata v klášteře v Chebu důkladná prohlídka za přítomností vedoucího státního zástupce samého a vrchního stavebního rady města Chebu. I tato prohlídka zůstala bezvýslednou. Během dalšího vyhledávání; vyslechnuta byla celá řada svědků, zejména též vyslechnuty byly ony řádové sestry, jichž se Friedrichová dovolávala k potvrzení pravdivosti jejích údajů, avšak obviňování Friedrichové nebylo potvrzeno nikterak, naopak vyslechnuté členky řádu -prohlásily tvrzení Friedrichové za naprosto vymyšlené a nepravdivé.
Svědek městský starosta chebský Max Künzel udal, že po převratu, tehdejší okresní národní rada v Chebu k rozkazu německo-rakouské vlády vojenské uložila různé erární věci též v klášteře v Chebu, při čemž okresní rada předala klášteru i různé šatstvo erárního původu za účelem rozdělení mezí navrátivší se vojíny a sirotky, což se, jak představená řádu potvrdila, také stalo. Když pak v roce 1919 nařízeno bylo odevzdání takovýchto věcí eráru, předal klášter věcí tam uschované státní správě že by z těchto věcí klášteru v uschování předaných něco bezprávně bylo bývalo odstraněno, nebylo prokázáno a udání Josefy Friedrichové, že ještě v roce 1921 zhotovovala ona i jiné sestry z erárních prostěradel košile, nebylo nijak potvrzeno.
Pro nedostatek usvědčujících důkazů bylo proto toto trestní řízení zastaveno.
Poněvadž Josefa Friedrichová v klášteře různé, klášteru náležející věci odcizila a také její udání na klášter nebylo nikterak potvrzeno, učinilo státní zastupitelství v Chebu návrh na zavedení trestního řízem proti Josefíně Friedrichové pro zločin krádeže, utrhání na cti a zločin podvodu, spáchaného křivým svědectvím v trestním řízení proti klášteru zavedeném.
Na základě doznání Josefíny Friedrichové, že různé věcí z kláštera a jeho ústavu postupně odnášela a vzhledem k negativnímu výsledku trestního vyhledávání proti správě kláštera podalo státní zastupitelství v Chebu dne 5. února 1923 na Josefínu Friedrichovou obžalobu pro zločin krádeže, utrhání na cti a podvodu křivým svědectvím.
O této obžalobě, která výsledky dosavadního trestního řízení jest odůvodněna, konalo se jíž ústavní přelíčení, které však za účelem provedení dalších důkazů bylo odročeno, takže trestní řízení rtuti Josefíně Friedrichové dosud není skončeno.
Dle uvedeného děje skutkového neodpovídá pravdě, že by domovní prohlídky v klášteře sester od sv. Kříže v Chebu bývaly byly předsevzaty způsobem neodpovídajícím zákonným předpisům. Naopak postupováno bylo v této věci s největší přesností a svědomitostí. Tvrzení interpelace, že představené řádu a jiným členům řádu před konáním domovních prohlídek bylo sděleno, že prohlídky se budou konati, které místností specielně mají býti prohlíženy a co v nich má býti nalezeno, neodpovídá skutečností.
Na základě negativního výsledku domovních prohlídek nemělo státní zastupitelství pražádného důvody dáti vyslechnouti představenou řádu, nebo jiné řeholnice jakožto obviněné a to tím méně, že Friedrichová jakožto svědkyně výslovně prohlásila, že nemůže žádnou osobu obviňovati z určitého trestního činu.
Po učiněném oznámení zaslala Friedrichová klášteru několik dopisů, ve kterých prosila, aby jí její jednání bylo odpuštěno, aby mohla se vrátiti do kláštera.
Zda dosavadní průkazy jsou dostatečnými k usvědčení Josefíny Friedrichové ze zločinu podvodu křivým svědectvím a utrhání na cti, rozhodne soud.
V Praze dne 10. srpna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
III./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o poskytnutí zvláštních přídavků k pensím podle § 64, č. 9 ústavní listiny (tisk 4157/XVIII).
Výnosy ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. května 1922, čís. 4280 pres., a ze dne 16. června 1922, čís. 5478 pres., vydané se zřením k usnesení vlády ze dne 21. dubna a 8. června 1922, vymezily zásady, podle nichž by bylo možno podávati návrhy, aby jednotlivým zaměstnancům státním byly povoleny z milosti přídavky k odpočivným požitkům podle §u 64, odst. 9, ústavní listiny, nezakládaly však pro žádného zaměstnance státního právního nároku na takové přídavky, ani nelze činitele, jimž přísluší uhrazovati odpočivné požitky učitelstva, zavazovati, aby převzali náklad spojený s obdobnými přídavky pro učitelské vysloužilce.
Zmíněné výnosy ustanovily výslovně, že při státních zaměstnancích musí býti úhrada každého přídavku trvale zajištěna úsporami na služebních požitcích osobních, na př. tím, že se po pensionovaném zaměstnanci nepřijme nová síla. Zemský správní výbor v Praze, uvažuje o obdobném užiti citovaných výnosů pro učitelstvo národních škol, dospěl přesvědčení, že v školní službě nelze mluviti o trvalých úsporách, neboť místo uprázdněné po pensionovaném učiteli dlužno vždy znova obsaditi, kromě případů zcela výjimečných, že by odcházel do výslužby učitel ze zrušené školy nebo třídy podobně s jejím zrušením. Není tudíž dán obecně pro největší počet učitelských pensistů z doby mezí 27. dubnem a 31. prosincem 1922 hlavní předpoklad uvedených výnosů, aby jím mohl býti povolován přídavek k pensi, ježto není pro něj úhrady z úspor. Nelze ani obecně pro tento účel odkazovati na úspory, vzešlé jinakými redukcemi škol, jež o zrušením učitelského místa nepřestává zároveň vždy nárok nadpočetného učitele na služební požitky, nepodaří-li se ho ihned služebně přeložiti na jiné volné místo učitelské a mimo to nejde zde vždy o úspory trvalé. Aby pak potřebný náklad povolen byl z peněz státních, není možno pro nedostatek jakékoli trvalé úhrady v rozpočtu státním.
Za těchto okolností nemohu naříditi, aby žádosti učitelských pensistů z roku 1922 o přídavky byly příznivě vyřizovány.
Požádal jsem však zemskou školní rada, aby v dohodě s činiteli, jímž přísluší úhrada osobního nákladu školního, žádosti zvláštního pozoru hodné nově uvážila a pátrala, nebylo-li by možno aspoň pro některé z nich zajistiti úhradu trvalou úsporou na služebních požitcích.
V Praze dne 25. srpna 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v r.
IV./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Jokla, Heegera a druhů,
jak opavské policejní ředitelství vykonává censuru (tisk 4152/IX).
Odpovídám na interpelací, s kterou se obrátili p. poslanci na ministra vnitra, poněvadž tiskovou prohlídku v Opavě vykonává státní zastupitelství, tedy orgán podřízený ministerstvu spravedlnosti.
Ve všech případech, které jsou uvedeny v této interpelací, došlo k potvrzení zabavení soudem. Nelze tedy pochybovati o tom, že skutková povaha trestného činu v článcích těch obsažena jest.
Jde toliko o to, zdali nebylo snad přikročeno ku zabavení, ačkoliv veřejný zájem jeho nežádal. V tomto pak směnu nelze státnímu zástupci činiti důvodné výtky, poněvadž téměř vesměs šlo o hrubé útoky, namířené proti státu a jeho orgánům a mohl se státní zástupce důvodně domnívati, že propuštění jích mohlo by míti v zápětí nepříznivé následky, jimž jak trestní zákon ustanoveními o trestech na jednání takové, tak i trestní řád ustanoveními o přípustnosti zabavení, chce čeliti.
Není proto důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 14. srpna 1923.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
V../4243 (úvodní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Schälzkyho, Patzela a druhů,
že se nezákonně činil nátlak na rodiče při polních zápisech v okrese těšínském a frýštátském (tisk 4044/II).
V některých obcích okresu českotěšínského a frýštátského, v nichž je více škol různého jazyka vyučovacího, byly konány zápisy do škol ve školním roce 1922/1923 za účasti vládních komisařů, aby byla zabezpečena čistota zápisu. Opatření to nemohlo tedy směřovati proti některé národností. Vládní komisaři byli ovšem, povinni přihlížeti k tomu, aby byla při zápisu zamezena jakákoliv agitace. Jak z dalšího jde na jevu, nepostupovali však ve vykonávání svého úkolu násilně.
Pokud jde o Markétu Siwou, Markétu, Ewalda a Rudolfa Brachaczkových, Karla Bayera, Jana Kaletu, Ilsu a Hildegardu Kischových, Stanieka, Annu Turoňovou, Valtra Zienteka a Emila Snerlicha v Třinci, nejsou stížností odůvodněny, neboť tyto děti docházely a docházejí i nadále do německé školy v Třinci. Stejně není odůvodněna stížnost stran Jana Brachaczka, nebol, jak se vyšetřilo, nečinil na otce jmenovaného hocha vládní komisař nátlaku, aby své dítě dal do české školy. Helena Gabrischová chodila: v roce 1920-21 do páté třídy polské školy a r. 1921--22 opět do páté třídy školy německé, takže po dvě léta byla ve stejné třídě. Proto také rozhodla okresní školní rada, aby žákyně přestoupila do občanské školy polské. Proti tomuto rozhodnutí podali rodiče stížnost, jež je předmětem úředního jednání postupem instančním. Gertruda Dobešová nebyla sice přijata do německé školy v Třinci, nikoliv však z důvodu, který uvádí interpelace, nýbrž proto, že správní komise v Třinci s ohledem na nedostatek tříd se usnesla nepřijímati dětí z cizí školní obce.
Erna Romanová, dcera zemřelého správce polské školy dochází do německé občanské školy v Českém Těšíně. Protože však je po otci i po matce národností polské, byla - vyreklamována pro školu polskou. Otec Ilsy Roikové nepodal stížností proti zápisu svého dítěte do polské školy. Také rodiče Anny Krupinské prohlásili, že nikdo je nenutil, do které školy mají své dítě posílati ani stížnosti v případě Emilie Ruskové neodpovídají skutečnosti. Její otec lest české národnosti, nikoho o zakročení nežádal, nikde si nestěžoval, protože neměl k tomu příčiny. Strážníkovi sám odevzdal vysvědčení se žádostí, aby je odnesl na obecní úřad, ježto sám je po celý den zaměstnán.
Dítko Bedřich Karas bylo reklamováno a zapsáno do polské školy, proti čemuž otec podal stížnost. Podotýká se, že otec jest původu českého po rodičích, kuří pocházeli z Frýdecka. Matka dítěte jest polské národnosti a pochází z Haliče.
Stran dítek, o jejíchž přijetí do české občanské školy v Třinci se zmiňuje interpelace, podotýká se toto:
Karel Klepáč navštěvoval tří třídy polské školy a jednu třídu německou, ve které propadl a ji opakoval. Po zřízení česlo školy občanské prosil otec, aby dítě bylo do této školy přijato. Hoch přijat po zkoušce. Otec nikde si nestěžoval, sám pochází z Nové Vsí, jest české národnosti, matka jest Slezačka. Oba doma mluví česky.
Vilém Němec přihlásil se třetího dne na počátku školního roku a to bez dokladů k zápisu do české školy občanské. Hoch navštěvoval školu německou a opakoval první a třetí její třídu. Když po opatření dokladů se ukázalo, že hoch vychodil vlastně jen tří třídy německé školy, byl z občanské školy vypsán a vrácen za souhlasu rodičů 30. září 1922 čtvrté třídě školy polské. Oba rodičové jsou Poláci. Nepodali proti uvedenému postupu žádné stížnosti a nikoho nezmocnili, aby jménem jejích si stěžoval.
Leopold Schmid dostavil se s matkou hned prvého dne k zápisu do české školy občanské. Matka žádala, aby hoch byl aspoň na zkoušku přijat vzhledem na své stáří (13 let), aby se naučil státnímu jazyku, což pro život a obchod prý mu bude prospěšné. Touž přání projevil strýc a poručník dítěte zemský účetní rada v Opavě Pavel Kribelt. Druhé dvě dětí Oto a Eliška navštěvují německou školu. Hoch celkem dobře prospívá.
Anna Firlová, Žofie Siudová v českém Těšíně chodí do německé školy.
Marta Kovalská a Emilie Kolleková navštěvovaly čtyřtřídní, výlučně polskou školu ve Stonavě a měly přestoupiti opět clo čtvrté třídy německé školy dívčí v Českém Těšíně. Zápis nebyl připuštěn, poněvadž dětí neovládaly německého jazyka a měly vlastně zůstati v témže ročníku, který právě absolvovaly, to pro nedostatečnou zralost vyučovacího jazyka. V tom smyslu rozhodla i okresní školní rada; odpor proti tomu vznesený se projednává.
Alžběta Smilovská chodí do německé školy.
Případ Macury z Darkova není správcům německých škol v Českém Těšíně ani úřadům znám.
V Bohumíně podle protokolovaných výpovědi Kornela Kokotka, učitele německé obecné školy v Bohumíně-městě, a E. Dostala, řídícího učitele německé obecné školy v Bohumíně-Pudlově, nedošlo při školních zápisech, jež se konaly celkem klidně, k žádnému násilnému jednání. Ostatně vůli rodičů, jichž dětí byly vládním komisařem zapsány do české školy, bylo do té míry vyhověno, že okresní školní úřad k stížnosti rodičů povolil dětem zatímně návštěvu ve škole německé.
Z uvedeného je patrno, že nebyly zjištěny násilností nebo nepřípustnosti. Pokud pak byla učiněna úřední opatření; jimiž se rodiče dětí cítí dotčení, není potřebí ničeho zaříditi, ježto každé opatření podléhá instančnímu přezkoumání, čímž zákonná správa rodičů jsou chráněna s dostatek.
V Praze dne 25. července 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
VI./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců F. Blatné, Hillebranda a druhů
o zákazu kouření v trestnicích (tisk 4171/VI).
Roku 1919 bylo na zkoušku připuštěno, aby trestnici dobrého chování, zdraví, starší než 20 let, smělí si kupovati a vykouřiti týdně 2 doutníky nebo 6 cigaret.
Poněvadž zkušenosti v té věci po stránce kázeňské nejsou uspokojivé a také účinnost výkonu trestu jest takto seslabována, uvažuje justiční správa o zrušení resp. omezení připuštěného kouření.
Rozhodnutí se však dosud nestalo a není tudíž dosud kouření zakázáno.
V Praze dne 24. července 1923:
Za ministra spravedlností:
Šrámek, v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
VII./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Budiga, Schälzkyho a druhů
o výkonu tiskové prohlídky znojemským státním zastupitelstvím, zvláště pokud jde o časopis ťZnaimer WochenblattŤ (tisk 4152/II).
Odpovídám na interpelaci sám, poněvadž výkon prohlídky časopisů vycházejících ve Znojmě, náleží státníma zastupitelství tamže a nikoliv úřadu politickému.
Páni interpelanti jsou nesprávně a neúplně informováni.
Není pravda, že skoro každé číslo ťZnaimer WochenblattuŤ je zabaveno. Nejnápadněji svědčí o tom ta skutečnost, že v roce 1922.byl časopis ťZnaimer WochenblattŤ zabaven jen sedmkrát a v roce 1923 osmkrát.
Není také správno; že by německé časopisy, vycházející ve Znojmě, byly nějakým způsobem šikanovány. Číslo 95 časopisu ťSüdmährenlandŤ bylo sice zabaveno pro článek převzatý z časopisu ťSlovákŤ, nadepsaný ťSlovenské vzkříšeníŤ, zabavení to však bylo soudem uznáno za odůvodněné a došlo k němu pro týž článek i v celé řadě časopisů jiných. Jestliže v některých časopisech článek ten zabaven nebyl, nelze v tom shledávati žádnou šikanu vůči Listu ťSüdmährenlandŤ. Možno tu k tomu poukázati, že v různých jiných časopisech byly k otištění článku toho připojeny odsuzující projevy, které veřejný zájem na zabavení podle úsudku tiskových orgánů, pověřených prohlídkou jich nečinily nezbytným.
Článek ťMluvící důmŤ nebyl zabaven v časopise ťSüdmährenlandŤ, ale v čísle 94 časopisu ťZnaimer WochenblattŤ a zabavení to bylo tiskovým soudem potvrzeno, aniž by proti potvrzujícímu nálezu byly bývaly podány námitky.
K zabavení došlo pro přečin podle §§ 302 a 308 tr. zák. a shledával-li státní zástupce zabavení potřebným, nelze mu podle povahy zabaveného projevu, činiti proto výtky.
Pokud jde o t. zv. předběžnou censuru, není správno tvrzení, že dostávalo se předběžné censury toliko českým časopisům, kdežto pro německé časopisy že byla zrušena. Naopak do 27. října 1922 byla prováděna výhradně jen u německých časopisů ťZnaimer WochenblattŤ a ťSüdmährenlandŤ, poněvadž redaktoři těchto časopisů o ni žádali. Vrchní státní zastupitelství právem výkon takové předběžné censury zakázalo, poněvadž neodpovídá zákonu.
Do 15. února 1923 byl vedoucím prvním státním zástupcem u státního zastupitelství ve Znojmě dr. Köhler, přeložený mezitím na trvalý odpočinek. Že by státní zastupitelství bylo někdy odepřelo odpověděti na telefonické zavolání, a bylo oznámeno zabavení teprve po uplynutí dvou až tří hodin, neubylo konaným šetřením zjištěno; naopak byla Prohlídka tisková provedena vždy se vším urychlením.
O nějakém vměšování se Národní Jednoty do úřadování státního zastupitelství ve Znojmě nemůže býti řeči. Výtka, že by tisková prohlídka prováděla se vůči německým časopisům jinak, nežli vůči časopisům českým, není ničím doložena a dlužno jí odmítnouti.
Nějaká zvláštní ustanovení o výkonu tiskové prohlídky vůči německým časopisům v jižní Moravě vydána nebyla.
V Praze dne 13. srpna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Kreibicha a druhů
o nezákonitém zasáhnutí do dosud nevyřízeného soudního řízení a o porušení soudcovské nezávislosti (tisk 4171/III).
V trestní věcí poslance Antonína Roschera proti býv. odpovědnému redaktoru časopisu ťVorwärtsŤ Bedřichu Rungemu bylo hlavní líčení před porotou v Liberci nařízeno na 15. května 1923.
Obhájce obžalovaného podal 17. dubna 1923 u krajského soudu v Liberci žádost, aby hlavní přelíčení bylo odročeno a odůvodňoval návrh tento tím, že obžalovaný má nyní zaměstnání v Berlíně, že se k hlavnímu přelíčení 15. května 1923 dostaviti nemůže, jinak že by pozbyl místa v Berlíně a že s provedením hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného nesouhlasí.
Návrhu obhájce bylo usnesením radní komory ze dne 28. dubna 1923 vyhověno.
Žalobce poslanec A. Roscher stěžoval si však v ministerstvu spravedlnosti na tento nový průtah ve zmíněné trestní věcí, která již na podzim 1921 byla zahájena.
Na tuto stížnost žalobce poslance Roschera bylo upozorněno presidium vrchního zemského soudu v Praze, které pak, požádalo presidium krajského soudu v Liberci, aby věc vyšetřilo a za účelem urychlení potřebné opatřilo.
Na to ustanovilo presidium krajského soudu v Liberci nové hlavní přelíčení na 23. května 1923. Líčení to však nemohlo býti odbýváno, poněvadž obžalovanému nemohla býti včas doručena obsílka do ciziny.
Jest tedy pravda, že na popud dohlédacího úřadu byl učiněn pokus, aby věc ještě v jarním porotním období byla vyřízena. Není však pravda, že bylo nezákonitým způsobem zasahováno do soudního řízení dosud neskončeného a nebylo dbáno neodvislosti soudcovské.
Řídě se předpisem § 78 zákona o organisaci soudů, jenž velí, aby cestou dohledu bylo čeleno průtahům soudnictví, působil dozorčí úřad toliko na urychlení věci a nedotkl se ani v nejmenším merita věci.
V Praze dne 1. srpna 1923.
Za ministra spravedlnosti:
Šrámek, v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
IX./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů,
že inspektor liberecké státní policie Svoboda dopustil se přestupku shromažďovacího zákona (tisk 4044/XXIII).
Do veřejné schůze lidu, konané v Liberci dne 4. března 1923, vyslalo tamní policejní ředitelství kromě vládního zástupce, policejního komisaře Jindřicha Kolaříka, k ochraně jeho osoby 4 bezpečnostní orgány v civilu, mezi nimiž byl též obvodní inspektor Svoboda.
Tito nebylí posluchači a účastníky schůze ve smyslu shromažďovacího zákona a nevztahuje se proto na ně zákaz § 9 shromažďovacího zákona.
V Praze dne 31. července 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti: