X./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Josefa Mayera, Böllmanna a druhů
o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu (tisk 4171/XIII).
Poněvadž přehlídku tiskovou v tomto případě vykonalo státní zastupitelství v Chebu, přísluší zodpovědění interpelace ministru spravedlnosti. Odpověď dána jest tím, že krajský soud v Chebu zabavení č. 48 zmíněného časopisu ze dne 28. dubna 1923, o jehož zabavení jde, potvrdil, shledav v zabavených statích skutkové povahy těchže trestných činů, pro něž státní zastupitelství zabavení nařídilo. Nechybilo tedy státní zastupitelství v právním posouzení věcí, což ostatně nebylo ani vydavatelstvem listu namítáno, neboť nepadalo proti soudnímu nálezu námitek. Veřejný zájem na zabavení byl tu pak i dle mého soudu. Nemám proto příčiny k žádným opatřením.
V Praze dne 13. července 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI./4243.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Jana Slavíčka, dra Josefa Patejdla, J. Davida a spol.
pro neoprávněné disciplinární vyšetřování strážmistra pohr. fin. stráže legionáře Karla Stuchlíka (tisk 4157/X).
Žádostem strážmistra pohraniční finanční stráže Karla Stuchlíka o přijetí k důchodkové kontrole ze dne 7. dubna 1921 a z 10. ledna 1921 nemohlo býti vyhověno, ježto jmenovaný neměl v uvedenou dobu vzdělání stanovené pro přijetí do důchodkové kontroly před posledním odstavcem §u 2 nařízení vlády ze 4. března 1920 č. 157 Sb. z. a n.
Po vykonání zkoušky ze 4. tř. měšť. školy v měsíci červnu 1922 zažádal Stuchlík dne 24. července 1922 a 3. prosince 1922 o přeložení, případně o převedení k důchodkové kontrole. Ze stylisace těchto dvou žádostí bylo nutno souditi, že Stuchlík žádal o převzetí do úřednické kategorie důchodkové kontroly v důsledku všeobecné zákonné úpravy totiž reorganisace býv. finanční stráže, jež byla provedena zákonem ze dne 12. prosince 1919, č. 28 Sb. z. a n. ai 1920. Převzetí k důchodkové kontrole oněch zaměstnanců finanční stráže, kteří po 28. říjnu 1918 bylí pro pohraniční službu přijati, výslovně však zakazuje § 10 č. 1 cit. zákona, pročež byly obě výše zmíněné žádosti Stuchlíkovy zamítnuty.
K námitce, že odvolání se na § 10. cit. zákona není v případě Stuchlíka správným, ježto tento nesloužil u bývalé finanční stráže před vydáním zmíněného zákona, podotýkám, že byl přijat k pohraniční finanční stráží, tedy pro pohraniční služba (č. 1. prováděcího vynesení min. financí z 28. dubna 1920, č. 38242/5375 vydaného k vládnímu nařízení ze 17. ledna 1920, č. 40 Sb. z. a n., - věstník min. financí z r. 1920, částka IV., lit. B, č. 22) a službu tuto nastoupil dne 31. srpna 1921, tedy po 28. říjnu 1918. Zakazuje-li § 10 zmíněného zákona převzetí k důchodkové kontrole oněch zaměstnanců býv. finanční stráže, kteří byli pro pohraniční službu přijati po 28. říjnu 1916, zakazuje tím i převzetí k důchodkové kontrole zaměstnanců pohraniční finanční stráže, kterýžto sbor byl zřízen §em 1. zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 28 Sb. z. a n. ai 1920 a nařízením vlády ze 17. ledna 1920, č. 40 Sb. z. a n. a u nichž stejně jako u zmíněných zaměstnanců býv. finanční stráže přijatých teprve po 28. říjnu 1918 k hraniční službě rovněž není důvodu, aby byli účastni reorganisace býv. finanční stráže provedené výše zmíněným zákonem.
Údaje o případech strážmistrů pohraniční finanční stráže Sedláčka, Dubnera a Duspily, kterýmižto případy má býti dosvědčeno, že zemské finanční ředitelství v Praze vysvětlovalo § 10 cit. zákona dříve jinak, jsou příliš neurčité, takže případy tyto nemohly býti vyšetřeny. Podotýkám však, že jde-li o asistenty důchodkové kontroly Josefa Sedláčka a Václava Doubnera, případně o revidenta důchodkové kontroly Stanislava Duspivu, jsou případy tyto zcela odlišné od případu Stuchlíka, nebo(v uvedených případech jde o úředníky, případně zřízence býv. finanční stráže, kteří bylí k důchodkové kontrol: převzati již při reorganisaci tohoto sboru ve smyslu výše cit. zákona. Jde-li však o případ dozorce pohraniční finanční stráže Václava Sedláčka podotýkám, že žádost tohoto o přijetí za čekatele důchodkové kontroly byla vynesením ministerstva financí z 28. května 1923, č. 115693/19405/22 zamítnuta.
K přeložení strážmistra pohraniční finanční stráže Karla Stuchlíka z Prahy do Bošanova u Broumova poznamenávám, že vynesením ministerstva financí ze 7. listopadu 1922, č. 104552/13421 bylo stanoveno, že není přípustno přidělávati mladé, k výkonu pohraniční finanční služby způsobilé příslušníky pohraniční finanční stráže vnitrozemským celním úřadům. Na tento pokyn byli zmínění zaměstnanci a mezi nimi i Stuchlík od vnitrozemských celních úřadů přeloženi. Kromě strážmistra Stuchlíka byli přeloženi mezi jinými též tito strážmistři pohraniční finanční stráže:
Josef Hájek I., Bedřich Dušánek, Josef Skuhrovec, Jaroslav Drábek, Jaroslav Kameník, Stanislav Moravec, František Smíšek, František Jindra, František Novák, František Řeháček, Vojtěch Dlesk, Václav Michálek, Jan Bláhovec, Antonín Škoch a j.
Disciplinární řízení, které bylo proti strážmistru Stuchlíkovi zemským finančním ředitelstvím v Prase zahájeno pro služební přestupek dle §u 140 č. 11 služebního předpisu pro finanční stráž, jejž spatřovalo zmíněné ředitelství v tom, že jmenovaný nedbal při domáhání se převzetí k důchodkové kontroly ustanovení §§ 66 a 76 služ. předp., bylo rozhodnutím ministerstva financí z 20. června 1923, č. 72705/5853 zastaveno, ježto ministerstvo financí neshledalo v jednání jmenovaného skutkové podstaty zmíněného služebního přestupku. Z uvedeného patrno, že zavedení disciplinárního řízení neopíralo se o vynesení ministerstva financí z 28. února 1923, č. 17283/1431 ani, že nebyla důvodem pro ně okolnost, že strážmistr Stuchlík použil poslaneckých intervencí při domáhání se převzetí k důchodkové kontrole.
Konečně podotýkám, že Stuchlík podal dne 2. února 1933 žádost o přijetí k důchodkové kontrole, tedy o individuelní přestup z kategorie zřízenecké do úřednické (nikoliv jak dříve žádal o přestup v důsledku reorganisace býv. fin. stráže), kterážto žádost byla, vzhledem k tomu, že žadatel vyhovuje po složení zkoušky ze IV. třídy měšťanské školy požadavky předepsaného školního vzdělání pro legionáře pro důchodkovou kontrolu, postoupena vynesením ministerstva financí z 18. června 1923, 49:886/3850 zemskému finančnímu ředitelství v Praze ku projednání s podotknutím, aby ji zaznamenalo a vzalo v úvalu, svolí-li ministerská rada ku přijímání nových čekatelů důchodkové kontroly v dechách, a nebude-li uchazečů legionářů lépe kvalifikovaných.
Z uvedených okolností plyne, že strážmistru pohraniční stráže Karlu Stuchlíkovi nebyla žádná křivda spáchána, a nepokládám proto za nutné učiniti další opatření proti zemskému finančnímu ředitelství v Praze za účelem zamezení podobných případů. Poznamenávám, že zmíněné ředitelství postupovalo a postupuje v disciplinárních věcech zřízenců pohraniční finanční stráže se vší spravedlností v souhlas s platnými předpisy a že disciplinární vyšetřování bylo proti strážmistra Stuchlíkovi zavedeno v nejlepší snaze udržeti potřebnou kázeň ve sboru pohraniční finanční stráže.
V Praze dne 13. srpna 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XII./4243.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Rud. Laubeho; J. Davida, J. Pelikána a soudruhů
o kritické situaci domáckého dělnictva konfekčního na Prostějovsku následkem vybírání daně z obratu (tisk 4048/VIl).
Zákon ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. neobsahuje žádného ustanovení, dle něhož by bylo možno osvoboditi dělníky konfekční, po domácku pracující, od placení daně z převodu statků.
Teprve zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 Sb. z. a n. bylo v § 4 bod 16 stanoveno, že dani z obratu nejsou podrobeny dodávky a pracovní výkony domáckých dělníků prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žiji s nimi ve společné domácnosti. Pojem domáckých dělníků není v zákoně blíže určen, avšak ze smyslu celého ustanovení plyne, že jest totožný s poje lem stanoveným v § 3 bod 5 zákona ze dne 25. října 1896, ř. z. č. 220, dle něhož jsou osvobozeni od všeobecné daně z výdělku průmyslníci domácí, kteří výhradně ku příkazu a na účet podnikatelů osobně nebo za spoluúčasti osob vlastní své domácnosti, avšak bez cizích dělníků pomocných vyrábějí nebo zpracovávají výrobky průmyslové.
Jestliže tedy v interpelaci dotčení dělníci konfekční zaměstnávají učně a dělníky, nejsou již domáckými dělníky, nýbrž samostatnými podnikateli a jsou povinni platiti daň z obratu. Na tom ničeho nemění okolnost, že pracujíce za úplatu předem dělnickými organisacemi stanovenou, nemají možnost daň přesunouti, poněvadž zákon nečiní možnost přesunutí podmínkou daňové povinnosti.
Nelze tudíž naříditi, že se ustanovení o vybírání daně z obratu na tyto podnikatele nevztahuje, neboť by takové opatření odporovalo zákonu.
V Praze dne 31. srpna 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XIII./4243 (původní zněni).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Hirsche, Kaufmanna, Uhla a druhů
a na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra U. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o omezování německých obecných škol, k nimž jsou připojeny školy občanské jako školy povinné (tisk 4157/XI a 4157/XIII).
Nemohu zrušiti opatření předsedy zemské školní rady v Praze, kterými byly dosavadní trojtřídní smíšené školy obecné v Jesenici a v Kolešovicích v školním okrese podbořanském proměněny ve školy dvojtřídní, poněvadž jsou zákonem plně odůvodněna.
Obecná škola v Jesenici měla úhrnem 93 žáků, obecná škola v Kolešovících 110 žáků. Po rozdělení žáků do zbylých tříd, provedeném podle příslušné učebné osnovy, náleželo v Jesenici do I. třídy 41 a do 2. třídy 51,dětí, v Kolešovicích do 1. třídy 52 a do 2. třídy 58 dětí. Není tudíž správné tvrzení interpelace, že by v některé ze zbývajících dvou tříd na obou školách bylo po redukcí více než 60 žáků a že by se tudíž mělo užíti §u 7, odst. 2, zákona ze dne 13. července 1922, čís: 226 Sb. z: a n.
Okolnost, že se k redukovaným školám pojí úplné školy občanské, není rozhodujícím důvodem proti redukcí; ji-nok náležitě odůvodněné. Zbylé třídy obecných škol v Jesenici i v Kolešovicích nejsou žactvem přeplněny, že by učitelstvo svědomitě konajíc úřad nemohlo náležitě připraviti žactvo pro občanskou školu. Do občanských škol na venkově, zvláště t. zv. obvodových, přijímají se zhusta děti ze vzdálenějších škol dvoutřídních i jednotřídních a podle nabytých zkušeností nelze tvrditi, že by byly obecně hůře připraveny nežli dítky z místních škol o více než dvou třídách.
V § 7, odst. 1 zákona čís. 226/1922 Sb. z. a n. dáno je zemské školní radě výslovně jen zmocnění, aby povolovala odklad pro zřízení nových tvíd, normálně dle zákona nutných. Povolovati zřízení nebo zachování tříd nikoli nutných může jen s výslovným svolením vydržovatelů škol, jehož pro obě jmenované školy neměla.
V Praze dne 17. srpna 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIV./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelace poslanců Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů a poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o nové redukci německých obecných škol v Ústí nad Labem (tisk 4048/IV a 4048/V).
Německé obecné školy v Ústí n. L. vykazovaly již ve školním roce 1921/22 v některých třídách tak malý počet žactva, že zemský správní výbor naléhal na redukci tříd. Školy ty vykazovaly tehdy 2786 dětí a celkem 68 tříd. Z toho 64 def. třídy postupné, 3 def. třídy pobočné a jednu zatímní pobočku. Připadalo tedy na jednu třídu 40.97 žáků. Podle platných tehdy předpisů zákonných bylo plně odůvodněno zrušení 21 tříd definitivních a jedné třídy zatímní. Předseda zemské školní rady však vzhledem k tomu, že v Ústí n. L. jsou školy střední a občanské, tyto redukce, plně zákonem odůvodněné, nenařídil, poněvadž nechtěl organisovati obecných německých škol jako školy ménětřídní; proto dal okresnímu výboru školnímu pokyn, aby bylo uvažováno o nutné redukci tříd v tom směru, že by bylo možno v Ústí n. L. na německých obecných školách zachovati systém škol pětitřídních resp. osmitřídních pro žactvo prvních pěti školních roků. Měl tedy býti zmenšen počet obvodů školních.
Avšak ani k tomu pro odpor místní školní rady nedošlo a v dohodě se zemským správním výborem učiněno bylo teprve ve školním roce 1922/23 od 1. března 1923 vynesením ze dne 17. února 1923, čís. pres. 1091 ai 1923, zatímní opatření na dobu přechodnou a to spojením prvních tříd obecných škol dívčích s prvními třídami obecných škol chlapeckých v I., Il., III. a VII. obvodu školním, jakož i druhých tříd obecných škol dívčích s druhými třídami obecných škol chlapeckých v I., II. a III. obvodu školním.
Všechny veřejné německé obecné školy v Ústí n. L. vykazují ve školním roce 1922/21 celkem 2473 žáků a 68 tříd. Připadalo tedy na jednu třídu 36.36 žáků. Po provedení nařízeného prozatímního opatření mělo by se na těchto školách vyučovati celkem v 61 třídách. Připadlo by tedy na jednu třídu 40.54 žáků.
V žádné ze tříd, v nichž by se vyučovali společně chlapci a dívky, nestoupl by počet žactva nad 60, nýbrž pohyboval by se kolem čísla 50 (43, 43.46, 48, 52, 55, 60).
Z toho, co jsem uvedl, je zřejmo, že neběží o žádnou redukcí obecných škol v Ústí n. L. ve vlastním slova smyslu, neboť organisace žádné školy se nemění a žáci a žákyně všech dotčených tříd mají bytí nadále vyučování dle téže učebné osnovy jako dříve. Také systemisace míst učitelských nebyla dotčena; bylo jen nutno 7 učitelských sil zaměstnati na jiných školách; byly umístěny vesměs v Ústí n. L.
Ačkoliv uznávám, že předseda zemské školní rady chtěl svým opatřením vyjíti obcí ústecké vstříc, aby nemusil sáhnouti k redukcím tamních škol, přece jsem k stížností obecního zastupitelstva a místní školní rady výnos v odpor vzatý zrušil, poněvadž jsem shledal, že ze zákona nelze dovoditi, že by předseda zemské školní rady byl oprávněn k podobnému opatření.
V Praze dne 25. srpna 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XV./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Schuberta a druhů
o zabavení časopisu ťDeutsche Westböhmische StimmenŤ v Plané (tisk 4171/XVII).
Okresní správa politická v Plané zabavila č. 28. časopisu ťDeutsche Westböhmische StimmenŤ ze dne 13. dubna 1923, vydávaného v Plané pro nadpis článku, jednajícího o založení tamní reálky. Krajský soud v Chebu toto zabavení potvrdl dle § 14 čís. 1 zákona z 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n.
Strana nepoužila proti soudnímu nálezu opravných prostředků, ač v tomto případě nebylo nepochybno, zda v zabaveném místě jest obsažena skutková podstata uvedeného trestního činu, a v výrok nalézajícího soudu vešel tudíž v moc práva.
Okresní správa politická v Plané byla upozorněna, že podřadění onoho nadpisu, který za závadný pokládal, pod skutkovou podstatu přečinu dle § 14 č. 1 zákona na ochranu republiky je pochybné.
Nějakého všeobecného pokynu státnímu zastupitelství a okresní správě politické není potřeba, poněvadž předpoklady, za jakých zabavení jest přípustno, jsou určeny v § 487 tr. ř.
V Praze dne 31. července 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Za ministra spravedlnosti:
Jan Šrámek, v. r.,
ministr zdravotnictví a tělesné výchovy.
XVI./4243 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o výjimečných opatřeních na ochranu poplatníků (tisk 4044/IV).
Finanční úřady řídily se při povolování platebních úlev v případech skutečně odůvodněných přesně dle zdejších vynesení v interpelací citovaných (z 29. května 1921, č. 51702/5810/21/III/7 B a ze 24. května 1922, č. 55154/6714/22-III/9 A) a vycházely poplatníkům co nejliberálněji vstříc.
Vzhledem k značnému počtu žádostí za platební úlevy, jež se jmenovitě koncem r. 1922 hromadily, a aby jích vyřízení co nejrychleji mohlo býti provedeno, byla vynesením ministerstva financí ze 23. ledna 1923, č. 146.621/734/22-17 značně rozšířena kompetence finančních úřadů II. a I. instance mezí jiným též k povolování úlev při placení přímých daní.
Pří vyřizování těchto žádostí byly vždy po zralé úvaze povolovány splátky přiměřené výší nedoplatku a platební schopností žadatelově, ovšem nemohly finanční úřady přistoupiti vždy na splátky nabízené, jež byly často v nápadném nepoměru k výši nedoplatku a platební schopnosti žadatelově.
Též žádostem o snížení úroků z prodlení bylo vyhovováno pokud šlo o zvláště odůvodněné případy, t. j. hrozila-li poplatníku hospodářská zkáza.
Zmocnění, snižovati úroky z prodlení bylo ostatně zdejším vynesením z 15. května 1923, č. 57091/7861/23-III/9A zrušeno vzhledem ku vlád. nařízení ze 3. května 1923, č. 92 Sb. z. a n., kterým byly od 1. ledna 1923 úroky z prodlení sníženy všeobecně na 7%.
Pokud se týče jabloneckého okresu sděluji toto:
Od berní správy v Jablonci n. N. docházelo koncem r. 1922 množství žádostí za posečkáno. Žádostí byly většinou sepsány na hektografovaném tiskopisu, kde ve všech případech bylo též žádáno za snížení úroků z prodlení, aniž udány by byly okolnosti, žádost tu odůvodňující.
Zemské finanční ředitelství v Praze vycházelo pak při vyřizování těchto žádostí z toho správného názoru, že snížení úroků na 5% nelze povolovati z důvodů jen všeobecných (stagnace, pokles marky atd.) a přihlíželo k hospodářské situaci jednotlivých žadatelů.
Tvrzení, že v tomto okresu nebylo povoleno snížení úroků z prodlení v žádném případě, neodpovídá skutečnostem.
K další informaci sdělují, že daňové nedoplatky okresu jabloneckého činily koncem r. 1922 22,269.775 Kč na státní dani a 19,250.513 Kč na fondovních přirážkách.
Z toho bylo posečkáno resp. splátky povoleny 7,648.539 Kč na státní dani, a 4,789.365 Kč na fondovních přirážkách, tudíž plná třetina státní daně, z čehož vidno, že státní správa vychází dlužníkům blahovolně vstříc. Ještě mírnějším vymáháním daní bylo by ohroženo nejen hospodářství státní, nýbrž i samosprávných svazků, odkázaných většinou na přirážky k státním daním; dochází beztak k četným stížnostem jmenovitě chudších obcí, že nedostávají dostatečných přídělů na přirážkách, ježto daně nejsou intensivně vymáhány.
V Praze dne 2. srpna 1923.
Ministr financí:
Inž. B. Bečka. v. r.
XVII./4243 (původní znění),
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance inž. R. Junta a druhů
o zabavení periodického tiskopisu (tisk 4152/XIII).
Článek ťIm Namen der ReaktionŤ byl v č. 24. periodického tiskopisu ťMährischer GrenzboteŤ z části zabaven, a to proto, že v obsahu jeho shledával státní zástupce skutkovou povahu zločinu podle § 65 a) a přečinů podle §§ 300 a 302 tr. zák.
Zabavení to bylo jako zákonem odůvodněné tiskovým soudem potvrzeno. Námitky proti tomu podány nebyly.
Jak z původního textu zabaveného článku patrno, obsahoval tak hrubé výstřelky proti platnému zákonu dnešnímu, že nelze činil státnímu zástupci pro zabavení zhola žádné výtky.
K výroku v interpelaci uvedenému dal se rada zemského soudu dr. Pavel Bäuerle strhnouti nepřístojným chováním jednoho z obžalovaných, jenž soudce čtoucího spisy výkřiky svými přerušoval a vůbec choval se tak, že soudce pokládal za povinnost zakročiti a napadeným zjednati ochranu.
Na to, že měl spíše užíti zavčas zákonných prostředků disciplinárních, byl soudce upozorněn. K nějakému jinému opatření není příčiny.
V Praze dne 26. srpna 1923.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
XVIII./4243.
Odpověď
ministra vnitra
a interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o nové konfiskaci kladenského časopisu ťSvobodaŤ (tisk 4178/VI).
Číslo 70 periodického tiskopisu ťSvobodaŤ ze dne 23. června 1923, vydávaného na Kladně bylo zabaveno policejním komisařstvím na Kladně pro článek ťManévry pod PrůhonemŤ v interpelaci uvedený, v němž shledána byla skutková podstata trestného činu podle článku IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z roka 1863 a kromě toho dále leště pro část článku ťSoudruzi a soudružky. Voláme VásŤ, v níž taktéž byla shledána skutková podstata téhož přečinu.
Konfiskace tato byla zemským jakožto tiskovým soudem v Praze potvrzena ohledně prvého článku pro trestné činy podle §§ 491, 493 tur. z., článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. z roku 1863 a ohledně druhého článku podle § 300 tr. z. a článku IV. zákona z roku 1862, čís. 8/1863.
Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudech.
Hledíc k tendenci celého: interpelovaného článku, dlužno míti za to; že veřejný zájem vyžadoval, aby úřad prohlídkou tisku pověřený článek ten zabavil.
Nemám tedy příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 14. září 1923:
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XII./4243.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslance Toužila a soudr.
0 opětných konfiskacích ťRudého PrávaŤ (tisk 4174/IV).
V případech uvedených v interpelaci došlo k zabavení časopisu ťRudé PrávoŤ pro trestné činy uvedené v §§ 18 č. 2, 14 č. 5, 15 č. 3 zák. na ochranu Republiky, jakož i v jednom případě pro přečin podle § 300 tr. z. Zabavení to bylo vesměs zemským soudem v Praze potvrzeno, aniž by proti potvrzujícímu nálezu byly podány námitky.
Dlužno tedy míti za to, že skutková podstata trestných činů v místech zabavených obsažena jest.
Pokud jde zvláště o ony statě, které se zabývaly stavem bank a různých obchodních podniků, dlužno upozorniti na to, že ke skutkové povaze přečinu podle § 18, čís. 2 zák. na ochranu republiky náleží, ze uveřejněná zpráva je nepravdivá.
Jestliže by tedy v řízení námitkovém bylo bývalo dokázáno, že zpráva pravdiva je, bylo by muselo dojíti k zrušení konfiskace. Poněvadž však námitky vůbec podány nebyly, odpadla potřeba takového důkazu.
V době, kdy úpadkem některých bankovních závodů byla mysl lidu předrážděna, bylo ve veřejném zájmu, aby podobné nepravdivé zprávy nebyly rozšiřovány. Konkrétní případy jasně ukázaly, jak je nebezpečno šířiti v takové době, o jakou právě šlo, podobné poplašné zvěstí. Právem chtěl zákon na ochranu republiky šíření podobných zpráv postavili hráz, poněvadž jsou mnohdy vypočteny na poškození úvěru celého státu a podkopání celého jeho národního hospodářství.
S tohoto hlediska nutno posuzovati také zabavení, k nimž došlo, a rozhodně nelze míti za to, že by šlo o zabavení, která by - jak pp. interpelanti v týkají - byla se stala v zájmu snad jedné třídy. Škody plynoucí z uveřejnění podobných nepravdivých zpráv, postihují všechny třídy a stát celý.
V ostatních místech šlo jednak o vybízení k trestným činům, jednak o hanobení republiky a nelze míti za to, že by zde byl veřejný zájem celkem přeceněn, byt snad bylo by bývalo možno jednotlivá místa propustiti, čímž by však souvislost statí byla bývala porušena. K nějakým pokynům nezavdávají proto tato zabavení žádné příčiny.
V Praze dne 3. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr; v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XX../4243
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jar. Roučka a soudr.
o konfiskaci časopisu ťPravdaŤ v Brně (tisk 4178/VII).
Státní zastupitelství v Brně zabavilo čís. 16 časopisu ťPravdaŤ mimo jiné i pro básníčku otištěnou v interpelací, shledávajíc v obsahu jejím skutkovou povahu přečinu podle § 15, č. 2 zákona z 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n.
Zabavení to bylo zemským trestním jako tiskovým soudem potvrzeno. Námitky proti potvrzujícímu nálezu nebyly podány a byla tedy tomuto a případně vyššímu soudu odňata možnost přezkoumati stanovisko účastníků; že skutkové podstaty nějakého trestného činu v obsahu tom není.
Je pravda, že básníčka ta byla propuštěna v Československých Novinách. Veřejný zájem který je rozhodným pro otázku, má-li k zabavení dojíti čili nic, je někdy, - čemuž úplně vyhnouti se nelze, - posuzován různě. Pouhá zmínka, že básnička byla převzata z Československých Novin, nemohla přesvědčiti o tom, že došlo ku propuštění, poněvadž mnohdy se stává, že dochází k otisku z výtisků ušlých zabavení. Ovšem bylo by bývalo vhodnější, aby v takovém případě, pokud to technicky vůbec je proveditelno, byl učiněn dotaz u tiskového úřadu příslušného k prohlídce časopisu, z něhož článek byl převzat.
Statní zastupitelství v Brně dostalo v tom směru příslušný průkaz. K jinému opatření není důvodu.
V Praze dne 21. září.1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XXI./4243.
Odpověď
ministrů financí, vnitra, zemědělství a pro správu Slovenska
na interpelaci posl. J. Vrabce, Šamalíka a spol.
ve věci co nejrychlejšího založení filiálky Hypoteční banky české v Praze pro Slovensko (tisk 4076/IV).
Již usnesením ministerské rady ze dne 4. ledna 1923 bylo dáno Hypoteční bance české povolení, aby rozšířila svou činnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus a zřídila k tomu účelu filiálku v Košících.
Pro volbu Košic jako sídla této filiálky rozhodnými byly ohledy geografické a dopravní zejména proto, že se při poskytování úvěru hypotekárního musí bytí užší styk mezi věřitelským ústavem s jedné strany a dlužníkem, jakož i zastavenou nemovitostí s druhé strany, nežli tomu jest při úvěru komunálním. Proto se Bratislava pro svou excentrickou polohu nezdála vhodným sídlem ústavu hypotečního, majícího sloužiti potřebám celého Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hypoteční banka česká, ačkoli zásadně se nestavěla proti Košicům jako sídlu své filiálky, měla přece své důvody pro Bratislavu a hleděla je prosaditi. Proto vláda, když Hypoteční a Zemědělská banka moravská projevila ochotu zříditi filiálku v Košicích, pozměnila usnesením ministerské rady ze dne 17. května 1923 své původní usnesení ze dne 4. ledna 1923 a povolila Hypoteční bance české zříditi filiálku v Bratislavě a Hypoteční a Zemědělské bance moravské filiálku v Košicích.
Toto vyvolalo však námitky jak Zemské banky, tak i Hypoteční banky české, neboť tyto ústavy se obávaly, že konkurence banky moravské, která jest oprávněna stanovami pěstovati emisní úvěr hypotekární i komunální, bude věci na škodu, zejména že tím nastane tříštění emisí, jejich bezplánovitost, pokles kursů domácích papírů a pod. Ministerstvo financí chtíc dosíci dohody a jednotného postupu všech tří zúčastněných ústavů, svolalo je ku společné poradě, na níž došlo k dohodě, že oba jmenované ústavy české zřídí filiálky v Bratislavě a ústav moravský v Košicích, který však nebude prozatím provozovati úvěrů emisních, nýbrž obmezí se na poskytování úvěrů v hotovostí.
Zřízení filiálek staví se tedy v cestu tolik o nedostatek vhodných místností jak pro filiálky, tak i pro jejích úřednictvo. Zemská banka staví již v Bratislavě bankovní budovu a otevře filiálku asi dnem 1. ledna 1924. Hypoteční banka česká zakoupila v Bratislavě budovu a otevře v ní ihned filiálku po adaptací místností, což bude během 3 až 4 měsíců.
Hypoteční a Zemědělská banka moravská v Košicích ještě hledá vhodné místností.
Ministerstvo financí neopomine ničeho, co by mohlo aktivování těchto filiálek uspíšiti.
Přidělení úřednictva těmto filiálkám vymyká se z přímé ingerence ministerstva financí. Jest ušák důvodná naděje, že všecky zúčastněné zde stavy vyjdou v tomto ohledu všem oprávněným přáním slovenských kruhu vstříc.
Představenstva pro filiálky budou v dohodě s ministerstvy vnitra a pro správu Slovenska jmenována, jakmile dojdou příslušné návrhy.
V Praze dne 2. srpna 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr zemědělství:
dr. Hodža, v. r.
Ministr pro správu Slovenska: