XIII./4247 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Spiny a soudr.
o novém zkracování. německého školství a o nestejném nakládání s německým školstvím proti českému (tisk 4098/V).
Výtky, které interpelace činí předsedovi zemské školní rady v Praze nejsou odůvodněné.
Ačkoliv podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., má předseda zemské školní rady právo rušiti obecnou školu, není-li ani 40 dětí povinných do školy té choditi, přece se přikloňuje k zrušení školy jen tehdy, když počet dětí klesne na 20. Ale ani počet dětí není jediným měřítkem; předseda zemské školní rady přihlíží v každém jednotlivém případě svědomitě a důkladně k zvláštním poměrům komunikačním, k poloze, poměrům klimatickým a potřebám obyvatelstva toho kterého místa. Tak nebyly zrušeny německé školy přes to, že bylo v nich méně než 20 dětí, v těchto místech: ve Stráni Kamenické, školní okres děčínský (18 žáků), v Bezdědicích, školní okres dubský (17 žáků), v Ulmbachu, školní okres chomutovský (15 dětí), v Werlsbergu, školní okres jáchymovský (19 dětí), v Neustücku, školní okres jablonecký (12 dětí), ve Sklářích, školní okres prachatický (19 dětí), v Milevě, školní okres stříbrský (16 dětí), v Babicích, školní okres tepelský (17 dětí) a v Číhanech, školní okres žlutický (18 dětí). Rovněž nebyla zrušena školní expositura v Halbmailu, školní okres jáchymovský, ačkoli měla jen 8 žáků a z otok 2 jsou ještě příslušníky cizího státu.
Zemský správní výbor jest sice oprávněn činiti návrhy na rušení škol a tříd, ale předseda zemské školní rady neřídí se vždy těmito návrhy. Jako doklad uvádím tato data:
Ve školním roce 1922/23 navrhl zemský správní výbor zrušiti z německých škol, resp. definitivních tříd 197 jednotřídních škol obecných, 9 školních expositur a 30 definitivních tříd. Ve skutečností však bylo zrušeno pouze 7 jednotřídních škol obecných, 2 školní expositury a 15 definitivních tříd. Bylo tedy z celkového počtu 236 redukčních návrhů vyhověno pauze ve 24 případech, tudíž okrouhle 10% návrhů. Rušení škol, resp. tříd děje se podle stejných zásad při všech školách bez rozdílu vyučovacího jazyka. Tak zemský správní výbor navrhl ve školním roce 1922/23, aby z českých škol, resp. tříd bylo zrušeno 125 škol jednotřídních obecných a 126 školních expositur a tříd definitivních. Vyhověno bylo 41 návrhům z celkového počtu 251 navrhovaných redukcí, t. j. 16% návrhů, tedy poměrně daleko více nežli při školách německých. Je sice pravda, že nebyla zrušena žádná česká jednotřídní obecná škola, ale pro ponechání jích byly věcné důvody, podobné těm, které vedly k ponechání dříve zmíněných jednotřídních škol německých. Připomínám však, že v úvahu mohlo přijíti pouze 6 českých škol jednotřídních, neboť ve všech ostatních byl počet žactva větší než 20.
Německá škola v Kaprouni, kterou interpelace zvláště vytýká, měla pouze 18 dětí, z nichž však dvě byly z obcí přespolních, takže docházko u do školy povinných dětí byla pouze 16, z těch pak 6 z rodin českých, resp. ze smíšených manželství. Německá škola v Klenové, do níž byly dětí ze zrušené školy přikázány, je vzdálena pouze 2.7 km po dobré okresní silnicí a české děti z Klenové docházejí naopak do státní skoty v Kaprouni.
K výtce, že se obchází předpis § 7 odst. 2 malého školského zákona změnami v zařadění dítek co do stupňů věku, připomínám, že opatření to má zákonný podklad v § 5, odst. 2, téhož zákona. Vytýkané loučení jednotlivých tříd škol chlapeckých a dívčích stalo se toliko v jediném případě na dobu přechodnou. Bylo však výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. června 1923, č. 75625 zrušeno.
Pokud jde o domnělé rušení zatímních poboček, podotýkám, že tu nejde vlastně vůbec o rušení tříd v právním slova smyslu a o nějaká nová opatření předsedy zemské školní rady, nýbrž pauze o odstranění nezákonného stavu. Třídy, o něž jde, byly totiž zřízeny s výslovnou výhradou, stanovenou zemským správním výborem, že potrvají jen potud, pokud budou počtem žactva zákonitě odůvodněny. Zemský správní výbor jako konkurenční činitel je nesporně oprávněn, aby tuto výhradu si stanovil; při tom pak zemský výbor správní netrvá ani plně na zákonném počtu 81 žáků ve třídě, nýbrž dal souhlas k ponechání i takových zatímních poboček, kde počet žactva ve třídě činí aspoň 75 dětí. Pobočky, kde ani tato podmínka není splněna, přestaly tedy samy sebou po právu existovati a neměly býti tudíž již vůbec otvírány. Ježto vlak některé okresní výbory školní přes to v jednotlivých případech takové pobočky protiprávně otevřely, byl předseda zemské školní rady nucen, aby tento nezákonný stav odstranil. Tak na českých školách bylo nařízeno uzavření takových poboček úhrnem v 83 případech, na německých školách obecných v 65 případech.
Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že nelze mluviti v těchto případech o třídách již zřízených, poněvadž právě ponechání, resp. znovuzřízení jich v novém školním roce bylo hned při jejích původním otevření učiněno závislým na určitém počtu žactva a nemohou tudíž pokládati se za třídy nutné podle § 8 odst. 1 malého školského zákona. Z toho důvodu nelze spatřovati nezákonnost ani v tom, že příslušné nařízení bylo bez průtahu vykonána a že stížnostem proti tonu podaným nebyl přiznán odkladný účinek. Připomínám k tomu zvláště, že v tomto školním roce bylo naproti tomu na německých školách národních v Čechách povoleno zřízení nových 98 zatímních poboček.
Že by redukce škol, resp. tříd byla bezvýznamná po stránce finanční, nelze tvrditi. Učitelé ze zrušených tříd se sice nepropouštějí, ale téměř vždy překládají se na místa nově uprázdněná nebo nově zřízená, takže není potřebí, aby byli ustanovování učitelé noví. Nelze-li takovým způsobem všechny uvolněné síly učitelské umístiti, má zemská školní rada podle § 59, odst. 1, zákona o právních svazcích učitelstva právo dáti takové učitele na dočasný odpočinek, čímž se získá rovněž finančních úspor.
Předpisy posledních odstavců §§ 5 a 6 malého školského zákona, do nichž si interpelace stěžuje, jsou předpisy zákona a školní úřady jsou povinny podle nich se říditi.
Ani stížnosti o zkracování občanů československého státu národností německé v oboru občanského školství nejsou odůvodněny. Od 28. října 1918 bylo jen v Čechách zřízeno 26 nových německých škol občanských. Bylo-li za tu dobu zřízeno českých škol téže kategorie více, nutno v té okolností spatřovati toliko nápravu dřívějšího stavu, který byl způsoben nespravedlivým postupem rakouských úřadů vůči občanskému školství českému.
Celkový stav německého školství oproti českému v Čechách není nijak nepříznivý, jak dokazuje úřední statistika o výsledku zápisu na veřejných školách národních v dechách ve školním roce 1922/23. Podle ní připadá průměrně na obecných školách na jednu českou třídu 43.9 dětí, na jednu třídu německou 43.8 dětí; na občanských školách na jednu třídu českou připadá průměrně 48 dětí, na jednu třídu německou 45.7 dětí. Tento poměr nemohl se ani během školního roku změniti podstatně v neprospěch národních škol s německou vyučovací řečí, jak je zřejmo z toho, co bylo zpředu uvedeno. Ku srovnání uvádím ještě, že podle úřední statistiky ke dni 31. prosinci 1919 připadalo na jednu třídu národních škol v německých okresních školních v Čechách průměrně 46.3 dětí.
Podrobné předpisy o zjišťování počtu žactva, který jest podle § 5, odst. 1, malého školského zákona podmínkou pro zřizování nebo dělení tříd, budou vydány prováděcím předpisem k citovanému zákonu. Do té doby nemohu přirozeně činiti ve věci předběžná opatření zvláštní.
Zřizování nových občanských škol německých nečiní se strany zemské školní rady v echách naprosto žádných překážek a průtahů, jakmile jen zemský správní výbor jako konkurenční činitel dá k tomu souhlas.
Mohu ubezpečiti, že věnují plnou pozornost školství našeho státu bez rozdílu jazyka vyučovacího a že jest mou snahou, aby vysoká jeho úroveň byla zachována.
V Praze dne 23. července 1923.
Ministr školství a národní osvěty
Rud. Bechyně, v. r.
Překlad ad I./4247.
A belügyi miniszter
válasza
dr. Körmendy-Ékes képviselő és társai Interpellációjára
a Podkarpatska Rus-i magyar főiskolai hallgatók útleveleinek megtagadása
tárgyában (4085/I ny. sz.).
Az užhorodi állami hivatalok ellen elkövetett bombamerényletek vizsgálata alkalmával kiderült, hegy azok a miskolci magyar propaganda-iroda főnöke, Nevicky őrnagy által terveztettek s hogy a merénylethez szükségelt robbanóanyagokat Magyarországból a mi területünkre a budapesti orvosi fatintás hallgatója, užhorodi illetőségű Kalmár. csempészte be. Számos más esetben bebizonyult, hogy a hallgatók azért utaztak Budapestre, hogy katonai kötelezettségük elől kitérjenek. A mondott okokból elrendeltetett, hogy a hallgatók magyarországi útlevei kiadásának indakólása szigorú vizsgálatnak vettessék alá.
Amaz állítás tehát, hogy a tanulók Magyarországba útlevelet egyáltalában nem kapnak, az igazságnak meg nem felel s így nincs is ok bármiféle közbelépésre.
Praha, 1923. augusztus 11: én.
A belügyi miniszter:
J. Malypetr, s. k.
Překlad ad II./4247.
Az igazságügyi miniszter
válasza
Nagy, Tausik, képviselők és társalti Interpellációjára
a ťMunkásŤ c. magyar hirlap folytonos elkobzása tárgyában (4152/X ny. sz.).
Nem igaz az, hogy a košicei sajtócenzorát a košicei rendőrkapitányság hivatalnokai végzik, akik magyarul nem tudnak. Ellenkezőleg igaz az, hogy ezen hírlapok áttekintésével két hívatlanok közösen van megbízva, akik közül az egyik szlovák, aki magyar iskolákat végzett sa budapesti egyetemet látogatta, a másik pedig cseh, aki a magyar nyelvet tökéletesen bírja.
Hasonlóképen nem igaz az, hogy a délutáni két óráig beterjesztett nyomtatványok átnézését addig halogatják, míg az egész kiadás el nem készül hogy azután az egészet elkobozni lehessen. Ellenkezőleg a valóság az, hogy a ťMunkásŤ c. lap az esetben, amidőn a szerkesztőség véleménye szerint valamelyik cikk el lesz kobozva, átnézés céljából az egész kiadás kinyomatásával egyidejűleg terjesztetik be, nyilván ezért, hogy a már kész nyomtatványok terjesztésére időt nyerjenek. Ha tehát a lap az egész kiadás elkobzásával kárt szenved, orz tisztán az ő hibájának folyománya.
Az interpelláció azon állítása, hogy a ťMunkása c. lap 1923. január 11.-i számában a tüntetésre hívó felszólítás el nem koboztatott, míg ugyanaz az 1923, február 14.-én elkoboztatott, mm helyes, mert 1923. január 11.-en a ťMunkásŤ meg sem jelent. Itt valószínűleg a lap 1923. február 11. számában el nem kobozott felszólításról van szó. Azonban a sajtócenzora gyakorlásának ezen látszólagos következetlensége teljesen érthető, mart a sajtó átnézésével megbízott hivatal az t is vizsgálja, vajon az elkobzás a közénekből szükséges-e s az elkobzást az 1923. február 11.-én nyilván szükségesnek nem tartotta.
Ami az 1923, évi február 14: i és 21.-i számaknák az interpellációban idézett elkobzott cikkeit illeti, ezen cikkek a košicei államügyszség által azért koboztattak el, mert azokban az ügyészség a magyar büntetőtörvény 171. és 172. §§-aiba s az 1914. évi ALI. t, c. 1. §.-ába, 3. §-árvak 1. és 2. pontjába és 9. §-árvak 6. pontjába ütköző büntetendő cselekmények tényálladékát állapította meg. Ezen elkobzások a košicei törvényszéknek 1923. február 17.-én és 1923. február 24:-én kelt itéleteivel megerősíttettek s a törvényszék eme határozatai ellen jogorvoslatok igénybe nem vétettek.
Ennek következtében nincs okom fellépni azon hivatalnokok ellen, akik kötelességüket teljesítették.
Praha, 1923. július 26: ián.
Az igazságügy miniszter helyett:
Šrámek, s. k.,
közegészségügyi és testnevelésügyi miniszter
Překlad ad III./4247.
A pénzügyi miniszter
válasza
dr. Körmendy-Ékes képviselő és társai interpellációjára
a csehszlovák illetőséggel nem biró dohánygyári munkások és munkásnők ügyében (4076/VII ny. sz.).
A pénzügyminiszter a múlt évi május 23.-án kelt 100.547/14.619/21. sz. határozatával a csehszlovák dohánygyárak uj munkarendjét hagyta jóvá, amelyvak 4. §. c.) pontya azt a rendelkezést tartalmazza, hogy a csehszlovák dohányjövedék ideiglenes és végleges munkása csak az tehet, aik csszl. állami illetőséggel bir.
Ezen rendelkezést teljesen helyeslem, mert hiszen el nem képzelhető, hogy az állam munkaerőinek feleslege mellett saját üzemeiben külföldi idegeneket alkalmazzon.
A fenti feltétel megállapítása céljából a dohányjövedék központ igazgatósága körrendeletet bocsátott ki, amelyben a dohánygyárakat utasította, hogy a csehszlovák állampolgárság kérdésében a munkásságnál kellőfigyelemmel legyenek s azt nyilvántartsák.
A munkások közül azok, akik csszl. állampolgárságukat igazolni nem tudták, jegyzőkönyvileg kikérdeztettek, hogy annak elnyerése iránt mily lépéneket tettak, vagy pedig a csszl. állampolgárságra formált igényeiket mily bizonyítékajkai támogatják.
Az ilyen személyek közül senki a munkából el nem bacsáttatott sem munkabérétől meg nem fosztatott. Az állami illetőség fent jelzett kérdése csak a jelen időben vizsgáltatik s ajz esetek száma most állapíttatik meg s csak az összeírás befejezése után kerül a sor az altész ügy elintézésére.
A mondottakhoz képest nyilvánvaló, hogy az interpelláció urak helytelenül lettek, informálva s hogy a külföldi munkások és munkásnők bármiféle zaklatásáról szó sem lehet.
Hasonlóképen ezen munkások jogainak elismerésére irányuló közbelépés semmiképpen indoklova nincsen, minthogy a dohányjövedéki hivatalok által megejtett vizsgálat folyamán ezideig a nevezett munkások jogain semmiféle sérelem nem esett.
Praha, 1923. augusztus 9: én.
A pénzügyi miniszter:
Ing. Bečka, s. k.
Překlad ad IV./4247.
Slovensko teljhatalma miniszterének
válasza
dr. Körmendy-Ékes képviselő és társai interpellációjára
a volt magyar csendörnyugdijasok nyugdíja tárgyában (4076/XVI ny. sz.).
Slovensko teljhatalma minisztériuma sajnálattal konstatálja, hogy dr. Körmendy-Ékes és társai interpellációjában megnevezett öszzes csendörnyugdijasok nyugijait kiutalni módjában nem áll.
Ennek oka részint az, hogy a nyugdíj kiutalása iránti kérvények ezideig be nem nyújtattak (özv. Varga Imrévé és Szücs Gábor), másreszt azon körülmény, hogy a nyugdíjak iránti határozathozatalra a nemzetvédelmi minisztérium illetékes (Klein Fülöp) s végül az, hogy Podkarpatska Rus-i nyugdíjasokról (Ujlaky Vaszil, Veres Antal, Papp Sándor, Komjáthy Mihály, Papp Antal és Oberbücher Ferenc) van szó, akiket esz okból Slovensko teljhatalmú minisztériuma, amint azt már 1922. június 22: én kelt 5808/22. adm. V. sz. átiratában megjegyezte, nem is ismerhet.
Rá kell mutatni továbbá arra a tényre, hogy az esetek túlnyomó részében magyar, illetőleg román állampolgárokról van szó (Péter János, Fischer Jakab, Szalay Sándor, özv. France Jánosné, Hadelba Imre, Mecsenyi Bertalan, Radula András, Cziko Károly, Milován Mihály és Korcsmáros Mihály), akik a fennálló törvények értelmében a cszl. csendőrnyugdíjasok nyilvántartásába fel nem vehetők.
Magyar Gábor és Tóth Antal a cszl. csendörnyugdijasok nyilvántartásába fel vannak véve s így nem igaz az, hogy ezideig semmiféle nyugdíjat nem kaptak és nem is kapnak.
Lengyel Gyula ügyét a belügyi minisztérium a legközelebbi időben dönti el; Rigó Imre, Földváry Keresztély és Markstein Bertalan kérvényei vizsgálat alatt vannak. Ezen ügyek elintézését ekyidejüleg megsürgettem, s meggyőződésem az, hogy az ezideig el nem Intézett ügyek a legközelebbi időben végleges elintézést nyernek.
BratisIava, 1923. augusztus 9: én.
Slovensko teljahatalmú ministere:
Dr. Kállay, s. k.
Překlad ad XIIl./4247.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Spina und Genassen
wegen neuer Beeinträchtigung des deutschen Schulwesens und wegen ungleichmässiger Behandlung des deutschen gegenüber dem čechischen Schulwesen (Druck 4098/V).
Die Vorwürfe, welche die Interpellation dem Vorsitzenden des Landesschulrates in Prag macht, sind unbegründet.
Obwohl nach § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919, S. d. G. u. V. Nr. 189, der Vorsitzende des Landesschulrates das Recht hat; eine Volksschule aufzulassen, wenn nicht wenigstens 40 Kinder vorhanden sind, die verpflichtet sind, in diese Schule zu gehen, wird trotzdem zur Auflassung einer Schule nur dann geschritten, wenn die Zahl der Kinder auf 20 sinkt. Aber nicht einmal die Zähl der Kinder bildet den einzigen Masstab; der Vorsitzende des Landesschulrates nimmt in jedem einzelnen Falle gewissenhaft und gründlich auf die besonderen Kommunikationsverhältnisse, auf die Lage, die klimatischen Verhältnisse und die Bedürfnisse der Bevölkerung des betreffenden Ortes Rücksicht. So wurden in folgenden Orten in deutschen Schulen, trotzdem in ihnen weniger als 20 Kinder waren, nicht aufgelassen: Kamnitzleiten, Schulbezirk Tetschen (18 Schüler), Kleinbösig, Schulbezirk Dauba (17 Schüler), Ulmbach, Schulbezirk Komotau (15 Schüler), Werkberg; Schulbezirk Joachimstal (19 Kinder), Neustück, Schulbezirk Gablonz (12 Kinder), Glashütten, Schulbezirk Prachatitz (19 Kinder), Mühlhofen, Schulbezirk Mies (16 Kinder), Pobitz, Schulbezirk Tepl (17 Kinder) und Tschies, Schulbezirk Luditz (18 Kinder). Ebenso wurde die Schulexpositur in Halbmail, Schulbezirk Joachimstal nicht aufgelassen, obwohl sie nur 8 Schüler hatte, von denen 2 ausserdem noch Angehörige eines fremden Staates sind.
Der Landesverwaltungsausschuss ist zwar berechtigt. Anträge wegen Auflassung von Schalen und Klassen zu stellen, der Vorsitzende d s Landesschulrates richtet sich aber nicht immer nach diesen Anträgen. Als Beleg führe ich folgende Daten an:
Im Schuljahre 1922/23 hat der Landesverwaltungsausschuss beantragt, von deutschen Schulen, resp. definitiven Klassen 197 einklassige Volksschulen, 9 Schulexposituren und 30 definitive Klassen aufzulassen. Tatsächlich wurden nur 7 einklassige Volksschulen, 2 Schulexposituren und 15 definitive Klassen aufgelassen. Es wurde also von einer Gesamtzahl von 236 Reduktionsanträgen nur in 24 Fällen stattgegeben, rund also 10% der Anträge. Die Auflassung von Schulen, resp. Klassen erfolgt nach den gleichen Grundsätzen bei allen Schulen ohne Unterschied der Unterrichtssprache. So hat der Landesverwaltungsausschuss im Schuljahre 1922123 beantragt, dass von čechischen Schulen, resp. Klassen 125 einklassige Volksschulen und 126 Schulexposituren und definitive Klassen aufgelassen werden mögen. Von der Gesamtzahl von 251 beantragten Reduktionen wurde 41 Anträgen entsprochen, d. i. 16% der Anträge, also verhältnismässig weit mehr, als bei den deutschen Schulen. Es ist zwar wahr, dass keine čechische einklassige Volksschule aufgelassen wurde, für deren Weiterbelassung gab es aber sachliche Gründe, ähnlich denen, die auch zur Weiterbelassung der früher erwähnten einklassigen deutschen Schulen gefühlt haben. Ich erwähne aber, dass lediglich 6 čechische einklassige Schulen in Betracht kommen konnten, da in allen anderen die Schülerzahl mehr als 20 betrug.
Die deutsche Schule in Kaltenbrunn, welche die Interpellation besonders hervorhebt, hatte bloss 18 Kinder, von denen aber 2 aus schulfremden Bezirken waren, so dass schulpflichtige Kinder bloss 16 vorhanden waren, von denen 6 aus čechischen, resp. aus gemischten Ehen. Die deutsche Schule in Leimbaum, in welche die Kinder aus den aufgelassenen Schulen zugewiesen wurden, ist nur 2.7 km auf einer guten Bezirksstrasse entfernt, und die čechischen Kinder aus Leimbaum besuchen dem gegenüber die staatliche Schule in Kaltenbrunn.
Zu dem Vorwurfe, dass die Vorschrift des § 7, Abs. 2 des Kleinen Schulgesetzes durch Aenderungen in der Einreihung der Kinder hinsichtlich der Altenstufen umgangen wird, bemerke ich, dass diese Verfügung Ehre gesetzliche Grundlage in dem § 5, Abs. 2, desselben Gesetzes hat. Die bemängelte Vereinigung der einzelnen Schulklassen für Knaben und Mädchen erfolgte nur in einem einzigen Falle für eine vorübergehende Zeit. Sie wurde aber mit Erlass des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 27. Juni 1923, Z. 75625, wieder aufgehoben.
Was die vermeintliche Auflassung von provisorischen Parallelklassen anbelangt, so bemerke ich, dass es sich in diesem Falle eigentlich überhaupt nicht um Auflassung von Klassen im wahren Sinne des Wortes und um irgendeine neue Verfügung des Vorsitzenden des Landesschulrates handelt, sondern lediglich um die Beseitigung eines ungesetzlichen Zustandes. Die Klassen, um welche es sich handelt, waren nämlich mit dem ausdrücklichen vom Verwaltungsausschusse festgesetzten Vorbehalte errichtet worden, dass sie nur insolange fortbestehen werden, als sie durch ihre Schülerzahl gesetzlich begründet sein werden. Der Landesverwaltungsausschuss ist als Konkurrenzfaktor fraglos berechtigt, diesen Vorbehalt zu machen; hiebei beharrt der Landesverwaltungsausschuss nicht einmal völlig auf der gesetzlichen Anzahl von 81 Schülern in einer Klasse, sondern erteilte seine Zustimmung zur Weiterbelassung auch von solchen provisorischen Parallelklassen, wo die Schülerzahl in der Klasse wenigstens 75 Kinder beträgt. Parallelklassen, wo nicht einmal diese Bedingung erfüllt ist, haben also von selbst rechtlich zu existieren aufgehört und hätten überhaupt nicht aufgemacht werden sollen. Da aber einzelne Bezirksschulausschüsse trotzdem in einzelnen Fällen solche Parallelklassen widerrechtlich aufgemacht haben, war der Vorsitzende des Landesschulrates gezwungen, diesen ungesetzlichen Zustand zu beseitigen. So wunde die Schliessung solcher Parallelklassen an čechischen Schulen in insgesamt 83 Fällen, an deutschen Volksschulen in 65 Fällen angeordnet.
Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass in diesen Fällen nicht von bereits errichteten Klassen gesprochen werden kann, da eben ihre Weiterbelassung, resp. Neuerrichtung im neuen Schuljahre gleich bei ihrer ursprünglichen Eröffnung von einer bestimmten Schülerzahl abhängig gemacht worden ist und sie können daher nicht als notwendige Klassen im Sinne des § 8, Abs. 1, des Kleinen Schulgesetzes angesehen werden. Aus diesem Grunde kann auch darin keine Ungesetzlichkeit erblickt werden; dass die betreffende Verfügung ohne Verzug durchgeführt worden ist und dass den dagegen eingebrachten Beschwerden keine aufschiebende Wirkung zuerkannt worden ist. Insbesondere bemerke ich, dass in diesem Schuljahre dem gegenüber an deutschen Volksschulen in Böhmen die Errichtung von neuen 98 provisorischen Parallelklassen bewilligt worden ist.
Dass die Reduktion von Schulen, resp. Klassen, in finanzieller Beziehung bedeutungslos wäre, kann nicht behauptet worden. Die Lehrer von aufgelassenen Klassen werden zwar nicht entlassen, aber fast immer auf neu erledigte oder neu errichtete Stellen versetzt, so dass es nicht notwendig ist, dass neue Lehrkräfte angestellt werden. Wenn auf eine solche Weise nicht alle frei gewordenen Lehnkräfte untergebracht werden können, hat der Landeschulrat nach § 59, Abs. 1, des Gesetzes über die Rechtsverhältnisse der Lehrpersonen das Recht, solche Lehrer in den zeitlichen Ruhestand zu versetzen, womit gleichfalls finanzielle Ersparungen gemacht werden.
Die Vorschriften der Fetzten Absätze der §§ 5 und 6 des Kleinen Schulgesetzes, gegen welche sich die Interpellation beschwert, sind Vorschriften eines Gesetzes und die Schulbehörden sind verpflichtet sich nach ihnen du richten.
Auch die Beschwerden über eine Verkürzung der Bürger des čechoslovakischen Staates deutscher Nationalität auf dem Gebiete des Bürgerschulwesens sind nicht begründet. Seit dem 28. Oktober 1918 wurden in Böhmen allein 26 neue deutsche Bürgerschulen errichtet. Wenn während desselben Zeitraumes mehr čechische Schulen derselben Kategorie errichtet worden sind, ist in diesem Umstande nur eine Gutmachung des früheren Zugtandes zu erblicken, der durch das ungerechte Vorgehen der österreichischen Behörden gegenüber dem čechischen Bürgerschulwesen verursacht worden ist.
Der Gesamtstand des deutschen Schulwesens gegenüber dem čechischen in Böhmen ist in keiner Weise ungünstig, wie die amtliche Statistik über das Einschreibungsergebnis an öffentlichen Volksschulen in Böhmen im Schuljahre 1922/23 beweist. Darnach entfallen durchschnittlich an den Volksschulen auf eine čechische Klasse 43.9 Kinder, auf eine deutsche Klasse 43.8; an Bürgerschulen entfallen auf eine čechische Klasse durchschnittlich 48 Kinder, auf eine deutsche Klasse 45.7 Kinder. Dieses Verhältnis konnte sich auch nicht im Laufe des Schuljahres wesentlich zu ungunsten der Volksschulen mit deutscher Unterrichtssprache ändern, was aus dem Vorhergesagten ersichtlich ist. Zum Vergleich führe ich noch an, dass nach der amtlichen Statistik auf den Stichtag des 31. Dezember 1919 auf eine Volksschulklasse in den deutschen Schulbezirken in Böhmen durchschnittlich 46.3 Kinder entfielen.
Genaue Vorschriften über die Feststellung der Schülerzahl, die nach § 5, Abs. 1, des Kleinen Schulgesetzes Bedingung für die Errichtung oder Teilung von Klassen ist, werden durch die Durchführungsvorschrift zu dem zitierten Gesetze herausgeben werden. Bis zu diesem Zeitpunkte kann ich selbstverständlich in dieser Angelegenheit keine besonderen vorläufigem Verfügungen treffen.
Der Errichtung neuer deutscher Bürgerschulen werden seitens des Landesschulrates in Böhmen absolut keine Hindernisse und Verzögerungen bereitet, sobald nur der Landesverwaltungsausschuss als Konkurrenzfaktor seine Zustimmung hiezu erteilt.
Ich kann die Versicherung erteilen, dass ich dem Schulwesen unseres Staates ohne Unterschied der Unterrichtssprache volle Aufmerksamkeit widme und dass es mein Bestreben ist, sein hohes Niveau zu erhalten.
Prag, am 23. Juli 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: