|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4250.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. dra Kafky, Kostky a druhov, že bratislavské policajné riaditeľstvo zamietlo stanovy ochranného sväzu majetníkovi válečných požiček (tisk 3995/XII),
II. vlády na interp. posl. dra Kafky, Kostky a spol., že v Bratislave sú vyložené volíčské soznamy len v jazyku slovenskom (tisk 3995/XI),
III. min. spravedlnosti na interp. posl. Hillebranda, dra Holitschera, Blatné a druhů o dopravě mladistvých vězňů (tisk 4085/VIII),
IV. min. vnitra na interp. posl. dra Luschky a druhů o zbavení úřadu starosty Františka Echsela z Hodonic (tisk 4076/X),
V. předs. vlády na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o jazykové praxi (tisk 4041/VI).
VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o změně jazykového styku ve školních úřadech (tisk 4017/XV) a interp. posl. dra Czecha a druhů v téže věci (tisk 4017/XVI), jakož i na interp. posl. Böhra a druhů stran vytlačení německého jazyka ze styku zemských školních rad s okresními a místními školními radami (tisk 3995/XVII),
VII. min. vnitra na interp. posl. Hegera, Jokla a druhů o svévolném rozpuštění schůze (tisk 4115/VII),
VIII. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů, jak moravsko-budějovická okresní správa politická užívá jazykového zákona (tisk 4048/XIII),
IX. min. železnic na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o postupu plzeňského železničního ředitelství, které při svých opatřeních podléhá přímo vlivu štváčských článků časopisu ťČeský DeníkŤ (tisk 4157/XVII),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Čermaka, dra Czecha, Hillebranda a druhů o zabavení deníku ťSozialdemokratŤ ze dne 6. března 1923 (tisk 4178/III),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lelleyho a druhů o protizákonném postupu státního zastupitelství v Bratislavě (tisk 4174/XII),
XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4017/XI), jakož i na interp. posl. Jokla, Heegera, Hoffmanna a druhů (tisk 4017/XII) o německém ústavu pro vzdělání učitelů v Opavě,
XIII. min. spravedlností na interp. posl. dra Lehnerta a druhů o zabavení periodických tiskopisů ťBrünner MontagsblattŤ z 30. dubna a 7. května 1923 (tisk 4174/XI),
XIV. min. financí na interp. posl. dra Luschky a druhů o zdanění služebních platů státních zaměstnanců (tisk 4171/XI),
XV. vlády na interp. posl. dra Kafky a druhů o zabavení čís. 284 časopisu ťEgerer ZeitungŤ (tisk 4152/III),
XVI. min. financí na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o zásobování obcí Bodrogského meziříčí blankety přiznání k dôchodkové dani (tisk 4076/XVII),
XVII. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. dra Lelleyho a súdr. o praktickom rešpektovaní menšinového práva maďarského národa (tisk 4157/IV),
XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu ťVolksrufŤ v Novém Jičíně (tisk 4174/I),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Patzela, Wenzela a druhů o neslýchaném obojetném chování litoměřické okresní politické správy (tisk 4171/IX),
XX. min. spravedlností na interp. posl. Kreibicha a druhů, že liberecké státní zastupitelství zabavilo č. 108 periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ v Liberci z 10. května 1923 (tisk 4178/II),
XXI. min. spravedlnosti na interp. posl. Warmbrunna, Kreibicha a druhů o průtazích v trestním řízení proti domnělým pachatelům loupežné vraždy u Chodova (tisk 4148).
I./4250 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpeláciu poslancov dra Kafky, Kostky a druhov,
že bratislavské policajné riaditeľstvo zamietlo stanovy ochranného sväzu majetníkov válečných požiček (tisk 3995/XII).
Zakladatelovi všeobecného spolku ku zachráneniu válečnej požičky pre Slovensko a Podkarpatskú Rus podali ku schváleníu stanovy u policajného riaditeľstva v Bratislave v októbru 1922.
Poneváč stanovy maty zjavné formálne nedostatky vrátilo tieto policajné riaditeľstvo proponentom k úprave dľa obežníka ministra s plnou mocou pre správu Slovenska č. 3906/20 Adm. II. a nariadenia býv. uh. min. vnútra čís. 1508/75, ktoré dosial na Slovensku platí, s pripojením pokynov čo stanovy majú obsahovať.
Nakolko v pokynoch týchto upozornené bolo, že meno Bratislava je nepreložitelné stalo sa to na základe obežníku ministra s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 4./X. 1919, čís. 7959 prez. vyhlášeným v Úradných novinách roč. I., č. 30-31, tedy v dobe pred vydáním zákona zo dňa 14./IV. 1920. Obežník tento opierá sa o zákonný článok IV. z roku 1898, ktorý stanovil, že každá obec môže mať len jedno úrodné méno (§ 1), ktoré určiť patrí do oboru ministra vnútra (§ 2), teda teraz na Slovensku do oboru ministra s plnou mocou pre správu Slovenska.
Právoplatnosť a zákonnosť toho uznal i najvyšší správný súd v Prahe vo svojom rozhodnutiu zo dňa 14./IV. 1923, čís. 2573.
Čo sa týče požiadavku, aby do stanov pojaté bolo ustanovenie, že majetok spolkový má byť na účele vlastenecké obrátený, ide o malú tlačovú chybu. Má byť miesto slova vlastenecké napísané slovo ťvlastenskéŤ to je tuzemské, nie zahraničné.
schváleníe stanov menovaného spolku odmietnuté nebolo a je predmetom úradného jednánia. Pokiaľ sa vec zdržala stalo sa to vrátením stanov k ich oprave.
V Prahe, dňa 10. októbra 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
II./4250 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelláciu poslancov dra Kafky, Kostky a spol.,
že v Bratislave sú vyložené voličské soznamy len v jazyku slovenskom (tisk 3995/XI).
V decembri minulého roku boly v Bratislave vyložené voličské soznamy na formulároch, ktorých nadpisy maly text v reči slovenskej, nemeckej a maďarskej. Vyhlášky oznamujúce vyloženie soznamov boly vydané vo všetkých troch spomenutých jazykoch.
§ 2. zákona číslo 122/1920 stanoví zásady menšinového jazykového práva pri súdoch, úradoch a orgánoch republiky tedy pri medzítkach štátnych. V smysle § 5. zákona č. 663/919 sostavuje a vedie v evidencii voličské soznamy miestna volebná komisia, prípravné práce vykonáva podľa § 7. cit. zákona obecný úrad.
Pri kontrolování zapísaných voličov hrá hlavnú úlohu meno, ktoré sa zapisuje dľa toho ako je ten ktorý volič na polícii prihlásený, datum narodenia je uvedené číslicami. Pre ten prípad, že by niekomu z kontrolujúcich k zisteniu identity zapísaného voliča tieto uvedené dáta nestačily, mohol požiadať o preklad slovensky uvedeného zamestnania, lebo bydliska niektorého z mestských zamestnancov v miestnosti, kde soznamy boly vyložené, znalých všetkých troch jazykov. Z toho je videí že pri vyložení voličských soznamov v Bratislave bolo dostatočne postarané o to, aby ku kontrole oprávnené obecenstvo mohlo svoje reklamačné právo náležíte uplatniť.
V Prahe, dňa 8. oktobra 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rad. Bechyně, v. r.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
III./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hillebranda, dra Holitschera, Blatné a druhů o dopravě mladistvých vězňů (tisk 4085/VIII).
Od 1. ledna 1923 do 30. dubna 1923 bylo četnictvem provedeno od krajského soudu v Chebu šest eskort vězňů do Aše (celkem 21 mužů a 8 žen) a 10 eskort vězňů do Lokte (celkem 46 mužů a 4 ženy). V žádném případě nešlo o mladistvé trestance, nýbrž vždycky byli to vězňové - ať mužští či ženští - starší než 20 let. Eskorty dály se vždycky jen v případech nezbytné potřeby v důsledku dočasného přeplnění věznice krajského soudu v Chebu.
Všichni eskortovaní vězňové byli soudem výslovně označeni jako nebezpeční. V důsledku toho a v souhlasu s příslušnými služebními předpisy byly mužským eskortovaným vězňům přiloženy svěrací řetízky - ženy nebyly nikdy spoutány.
V Chebu byli vězňové vždycky vedení z věznice na nádraží nejkratší cestou a postranními ulicemi.
V Aši byly eskorty voděny z bavorského nádraží do vězníce vždycky nejkratší postranní cestou kolem městského nádraží - pouze v jednom jediném případě, dne 19. ledna 1923, musila jíti eskorta od.nádraží městem hlavní ulicí, protože pro závěje a vánici nebylo jiné schůdné cesty.
Zkrácení cesty tím, že by vězňové byli drahou dopravování až na zastávku Aš-Hofská silnice, odkudž je pak do věznice jen asi 10 minut pěší cesty, nebylo dosud předpisováno hlavně proto, že tento způsob vyžaduje pro eskortující četníky - až do návratu zpět do Chebu - značně delší doby služební, avšak pro budoucnost bylo přes to presidiem krajského soudu v Chebu zařízeno, aby doprava trestanců do věznice okresního soudu v Aši prováděla se drahou vždycky až na jmenovanou zastávku Aš-Hofská silnice.
Vždycky bylo dbáno toho, aby eskortovaní vězňové nebyli zbytečně vystavováni veřejné pozornosti a § 79 četnické služební instrukce v nové úpravě výslovně ustanovuje: ťDoprovod eskortovaných osob budiž proveden způsobem co možno nenápadným a cestami méně frekventovanými, zvláště jde-li o osoby dosud zachovalé aneb mladistvé provinilce, aby tyto osoby nebyly zbytečně mravně pokořovány.Ť
V Praze dne 1. října 1923.
Za ministra spravedlnosti:
Šrámek, v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
IV./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. dra Luschky a druhů
o zbavení úřadu starosty Františka Echsela z Hodonic (tisk 4076/X).
Starosta obce Hodonic František Echsel zasáhl protizákonným způsobem do slavnosti, pořádané českou menšinou v Hodonicích o Národním svátku dne 28. října 1922, donutiv správce české menšinové školy, aby sňal se školní budovy státní vlajku. Vývody interpelace, pokud spatřují.pohnutky k jednání starostovu v ohledech náboženských, neodpovídají skutečnosti, neboť šetřením bylo prokázáno, že dal rozkaz k odstranění státní vlajky se školní budovy a že vlajka ta byla teprve k rozkazu okresní politické správy ve Znojmě na škole opětně vyvěšena. Jednáním výše uvedeným dopustil se starosta hrubého porušení svých povinností a bylo proto opatření zemské politické správy, kterým byl úřadu starostenského zbaven, v ustanovení § 99 mor. obec. zřízení odůvodněno a to bez ohledu na to, zda jednání starosty, jež vodo k jeho suspensi, zakládalo nad to ještě skutkovou podstatu činu trestného dle všeobecného zákona trestního.
Není tudíž důvodu, aby opatření zemské strávy politické bylo měněno.
V Praze dne 8. srpna 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
V./4250 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů
o jazyková praksi (tisk 4041/VI).
Interpelace sama uznává, že podle jazykového zákona jest správné, jestliže soudy, úřady a orgány státní dopisují si s obcemi, které neleží v okresech menšinových, pouze státním jazykem a jestliže odmítají přijímati a vyřizovati německá padání. Vzhledem k jasnému ustanovení jazykového zákona nemohou státní úřady, není-li tu podmínek § 2 tohoto zákona, přijímati podání v jazyku jiném než státním a je v jiném jazyku také vyřizovati. Jazykový zákon slíbil poskytnouti stranám ochranu před právními újmami, které by je mohly stihnouti z neznalostí státního jazyka a upraviti užívání jazyků pro úřady samosprávné v duchu jazykového zákona prováděcím nařízením. Ale okolnost, že prováděcí nařízení dosud nebyla vydána, ničeho nemění na imperativním předpisu § 9 jaz. zák., podle něhož nutno předpisů tohoto zákona používati hned ode dne vyhlášení.
Přípravné práce za účelem vydání prováděcích nařízení k jazykovému zákonu dospěly tak daleko, že vydání nařízení je v nedlouhé době možné.
V Praze dne 11. října 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
VI./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o změně jazykového styku ve školních úřadech (tisk 4017/XV) a interpelaci posl. dra Czecha a druhů
v téže věci (tisk 4017/XVI), jakož i na interpelaci posl. Böhra a druhů stran vytlačení německého jazyka ze styku zemských školních rad s okresními a místními školními radami (tisk 3995/XVII).
Ministerstvo školství a národní osvěty ani zemská školní rada nevydaly vůbec obecného výnosu o užívání státního jazyka ve styku zemských rad školních s okresními výbory školními a s místními školními radami.
Zemské školní rady a okresní výbory školní nejsou orgány samosprávnými, nýbrž úřady státními, resp. státními orgány, jimž vedle ministerstva školství a národní osvěty náleží vykonávati správu a dozor ke školství a výchově, příslušející státu. Proto úřaduje zemská školní rada s okresními výbory školními v jazyku státním podle ustanovení odst. 1 § 1 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n.
Neodpovídá skutečnosti, že okresní výbory školní úřadují s místními radami školními pro německé školy ve státním jazyku. Pokud je mně známo, děje se tak v jazyku německém nebo dvojjazyčně.
V Praze dne 2. července 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
VII./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Heegera, Jokla a druhů
o svévolném rozpuštění schůze (tisk 4115/VII).
Dne 16. dubna 1923 konala se ve Fryštátě veřejná schůze německé sociálně-demokratické strany dělnické s programem: ťHospodářská a politická situace.Ť
Schůze tato byla úředním zástupcem rozpuštěna proto, že řečník, když byl na zakročení úředního zástupce předsedou schůze upozorněn, že úřední zástupce pokládá jistý výrok řečníkův o zákonu na ochranu republiky za nepřípustný, pustil se s úředním zástupcem do sporu a ostentativně výrok svůj opakoval.
Podle úřední relace o schůzí podané zněl onen výrok, který úřední zástupce za závadný považoval, jinak, než jak jest udáno v interpelaci.
Proti řečníku bylo učiněno trestní oznámení.
Postup úředního zástupce odpovídal platným předpisům.
V Praze dne 14. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VIII./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Raddy a druhů,
jak moravsko-budějovická okresní správa politická užívá jazykového zákona
(tisk 4048/XIII).
Opatření okresní správy politické v Moravu. Budějovicích, do něhož si interpelace stěžuje, neobsahuje nic nezákonného a nemám příčiny, abych proti němu zakročoval. Vzhledem k jasnému ustanovení jazykového zákona nejsou státní úřady v okresech, v nichž není kvalifikované národní menšiny ve smyslu § 2 tohoto zákona, povinny ani také oprávněny přijímati podání v jazyku jiném než státním a je v jiném jazyku vyřizovati a vydávati vyhlášky.
Výsledky poledního sčítání lidu v soudním okrese moravsko-budějovickém a jemnickém byly uveřejněny v oficielní publikaci státního úřadu statistického ťZpráváchŤ jeho v čís. 28 toč. 1922, vydaném v červenci 1922.
Okolnost ta, že prováděcí nařízení k jazykovému zákonu nebylo dosud vydáno, nemění ničeho na imperativním předpisu § 9 jaz. zák., podle něhož nutno předpisů tohoto zákona používati hned ode dne vyhlášení.
V Praze dne 4. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
IX./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. inž. O. Kalliny a druhů
o postupu plzeňského železničního ředitelství, které při svých opatřeních podléhá přímo vlivu štváčských článků časopisu ťČeský DeníkŤ (tisk 4157/XVII).
Přeložení oficiála Adolfa Schroma, průvodčího Viléma Kiesswetera a staničního pomocníka Josefa Jakuba není v žádné souvislosti s citovaným článkem Českého Deníku. Ředitelství státních drah v Plzni, překládajíc jmenované zaměstnance, neřídilo se jim nikterak, což jest dokumentováno tím, že návrh na přeložení oficiála Schroma a průvodčího Kiesswetera byl učiněn dne 24. března t. r., návrh na přeložení staničního pomocníka Jakuba již 7. března t. r., kdežto článek v les. Deníku vyšel 26. března t. r. Oficiálu Schromovi vyšla státní železniční správa pří překládání do té míry vstříc, že původně zamýšlené přeložení do Zdic bude z důvodů bytových pozměněno na přeložení do Klatov, kdež mu bude přidělen přiměřený ubyt a podle vysloveného přání tak umožněno, aby mohl posílati své dvě dcery do české školy a syna do německé občanské školy v blízkém Nýrsku s výhodným vlakovým spojením.
Přeložení všech těchto tří zaměstnanců na jiná místa stalo se výlučně z důvodů služebních, není tedy také možno uvažovati o jejich zpětném přeložení.
Tvrzení, že by se chystalo přeložení ještě dalších tří německých zaměstnanců z Bochova, postrádá jakéhokoliv věcného podkladu.
V Praze dne 8. srpna 1923.
Ministr železnic:
v. z. dr. Franke, v. r.
X./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Čermaka, dra Czecha, Hillebranda a druhů o zabavení deníku ťSozialdemokratŤ ze dne 6. března 1923 (tisk 4178/III).
Tiskovou prohlídku časopisu ťSozialdemokratŤ vykonává státní zastupitelství v Praze. Přejímám proto zodpovědění interpelace sám.
Páni interpelanti obrací se vlastně proti správnosti potvrzujícího nálezu neodvislého tiskového soudu. Nález však ten stal se pravoplatným tím, že námitky proti němu podány nebyly.
Domnívají-li se páni interpelanti, že skutkové povahy trestného činu v projevu onom vůbec není, že jde jen o oprávněnou kritiku postupu státní správy, nemohu v tom s nimi souhlasiti. Obsah projevu samého svědčí o tom, že hranice kritiky byly daleko trestným způsobem překročeny. Nemám proto žádného důvodu, abych použil svého práva poukázati generální prokuraturu ku podání zmateční stížností pro zachování zákona.
Taktéž nemám příčiny abych státnímu zastupitelství vytýkal, že k zabavení sáhlo, poněvadž veřejný zájem, podle § 487 tr. ř. zde rozhodný postup jeho úplně ospravedlňoval.
V Praze dne 7. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl, dra Lelleyho a druhů
o protizákonném postupu státního zastupitelství v Bratislavě (tisk 4174/XII).
Část článku ťNaše polohaŤ v časopise ťNepakaratŤ ze dne 6. května (č. 18 a ne, jak uvedeno v interpelací, č. 6) byla zabavena státním zastupitelstvím pro přečin utrhaní na cti vládě podle §§ 1, 3 odst. II. č. 1 a 2 a § 8 č. 2 zákonného článku XII. z roku 1914. Nešlo tedy o zabavení podle zákona na ochranu republiky. Zabavení to bylo sedrií v Bratislavě potvrzeno a námitky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly.
Bylo tedy neodvislým soudem rozhodnuto, že skutková povaha trestného činu v článku obsažena jest. Původní znění článku nedá také o tom pochybovati, že nešlo o pouhou kritiku politické činnosti koalovaných stran, ale o trestný útok proti vládě, a že státní zástupce prámem shledával veřejný zájem na tom, aby článek úplně propuštěn nebyl.
Nelze proto míti za to, že by státní zástupce byl tímto zabavením obmezil protizákonně svobodu tisku a není důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 6. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XII./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittintera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4017/XI), jakož i na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Hoffmanna a druhů (tisk 4017/XII) o německém ústavu pro vzdělání učitelů v Opavě.
Německý statní ústav učitelský v Opavě počínajíc školním rokem 1923/24 byl až na další opatření změněn na ústav o dvou ročnících, a to tak, že ve školním roce 1923/24 bude míti ročníky třetí a čtvrtý.
Cvičná škola tohoto ústavu byla současně od počátku školního roku 1923/24 změněna na školu trojtřídní. Ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk, přidružený k tomuto ústavu učitelskému, musil býti koncem školního roku 1922123 uzavřen, neboť měl pouze čtyři chovanky.
V Praze dne 14. září 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIII./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lehnerta a druhů
o zabavení periodických tiskopisů ťBrünner MontagshlattŤ z 30. dubna a 7. května 1923 (tisk 4174/XI).
K zabavení míst uvedených v interpelaci došlo pro trestné činy padle § 14, č. 1, 3 a 5, § 15, č. 3, § 16, č. 1, a § 18, č. 2 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z. Zabavení ta byla tiskovým soudem potvrzena.
Námitky odpovědného redaktora byly, pokud jde o číslo z 30. dubna 1923, zamítnuty, naproti tomu vyhověno jím, pokud jde o číslo 563 ze 7. května 1923, v místě uvedeném v interpelaci pod č. 2, a zabavení tohoto místa bylo zrušeno.
Jestliže tedy trestní soud shledal v obsahu těchto článků skutkovou povahu trestného činu, nelze míti a to, že by šlo o zabavení protiprávní a zúmyslné hospodářské poškozování. Pány interpelanty mohu naopak ubezpečiti, že jsou nejenom státní zastupitelstva upozorňována na to, že zabavení má se státi jen tam, kde pro skutkovou povahu trestného činu vyžaduje zabavení veřejný zájem, ale že jsem v době nedávné upozornil i presidenty sborových soudů na to, že tiskové soudy mají přísně zkoumati, nevížíce se návrhy státních zastupitelstev, zda-li skutková povaha trestného činu jest jasně vyjádřena a nepochybná.
Právě z tohoto pokynu je patrno, že nejde vádě o poškozování tisku, ale že svoboda tisku v zákonných mezích má býti zachována.
V Praze dne 13. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XIV./4250 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Luschky a druhů
o zdanění služebních platů státních zaměstnanců (tisk 4171/XI).
Podle odst. 1 a 2 § 234 zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. pozměněného císařským nařízením ze dne 8. července 1898, č. 120 ř. z. jsou povinni ti, kteří vyplácejí pevné služební požitky - tudíž i stát jako zaměstnavatel - srážeti příjemcům daň z příjmu, která jim za tou příčinou bude každoročně od vyměřovacích úřadů oznámena platebním vyzváním. Srážka stane se v týchž lhůtách a týmiž poměrnými částkami, ve kterých se vyplácí služné.
Jestliže však počátkem nového roku berního nebyla ještě zaměstnavateli oznámena daň na tento rok předepsaná, nutno podle odst. 3 téhož § 234 srážeti prozatím až do času, kdy dojde oznámení od vyměřovacího úřadu, daň podle výměry předešlého roku s výhradou pozdějšího vyrovnání.
S touž výhradou nutno podle odst. 4 cit. §u srážeti ze služebních platů nově vzniklých až do času, kdy dojde první oznámení od vyměřovacího úřadu, daň podle zaměstnavatelova výpočtu v takové výměře, která by připadla na vyplacené roční služební požitky podle zákonné stupnice berní, kdyby tyto požitky byly jediným dani podrobeným příjmem příjemcovým.
Z vylíčeného zákonného stavu je zjevno, že srážka daně zaměstnavatelem podle ustanovení odst. 3. event. 4. § 234 z. o os. d. konaná má toliko provisorní ráz doby, než bude uložena dani v řádném řízení ukládacím, v němž přirozeně musí se přihlížeti též ku všem podle zákona odpočitatelným srážkám, které zaměstnanec ve svém přiznání uplatnil. Až dojde definitivní předpis daně, vyrovná zaměstnavatel prozatím vykonané srážky tak, aby se kryly s úředním předpisem, takže celkem nemůže nadaní býti vybráno více, než kolik připadá podle definitivního předpisu.
Za tohoto stavu věcí, na němž § 8 zákon a ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. ničeno nezměnil, postup státních orgánů služební požitky likvidujících srovnává se úplně se zákonem.
V Praze dne 10. září 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XV./4250 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Kafky a druhů o zabavení čísla 284 časopisu ťEgerer ZeitunŤ (tisk 4152/III).
K zabavení čís. 284 per. tiskopisu ťEgerer ZeitungŤ ze dne 16. prosince 1922 došlo proto, že státní zastupitelství v Chebu spatřovalo v obsahu původního článku skutkovou povahu zločinu rušení veřejného pokoje padle § 65 lit. a) tr. z. Zabavení toto bylo potvrzeno v poslední stolici vrchním zemským soudem v Praze.
Hledíc k tomu nelze pochybovati o tom, že zabavení stalo se po právu; nelze však státnímu zastupitelství vytýkati ani, že přecenila veřejný zájem. Jmenovitě původní členek měl obsah, jenž daleko překračoval hranice zákona trestního a ve své souvislosti měl tendenci podrýti důvěru v soudy.
Páni interpelanti poukazují na to, že prý v některých jiných časopisech článek byl propuštěn, což prý nasvědčuj tomu, že je zcela nezávadný.
Jak bylo zjištěno, prošel v některých časopisech, tak jmenovitě v časopise ťPilsner TagblattŤ a ťDeutsche LeipaerzeitungŤ - v prvém s vypuštěním jednoho odstavce -, avšak to nelze uváděti na důkaz nezávadnosti jeho obsahu.
V době, kdy zabavení je omezeno tak, že zabavením jsou postiženy ne všechny články trestného obsahu, ale jen ony, jichž zabavení je ve veřejném zájmu nezbytné, je pochopitelno, že míra této nezbytnosti bývá někdy různými tiskovými orgány posuzováni různě. Nahodilým takovým nesrovnalostem úplně se vyhnouti nebude nikdy možno. Možno zase poukázati na to, že v jiných německých časopisech článek zabaven byl, tak na př. v časopise ťOstrauer ZeitungŤ z 15. prosince 1922.
O nějaké libovůli státních zastupitelstev, jmenovitě státního zastupitelství v Chebu, nelze proto mluviti a náhrada škody způsobené zabavením nebyla by zákonem nijak ospravedlněna.
V Praze dne 4. září 1923.
Předseda vlády: