Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4261.

Interpelace:

I. posl. Skaláka, Toužila a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze,

II. posl. H. Bergmanna a spol. min. vnitra a financí v záležitosti zmírnění důsledků zákona č. 394 pro některé individuelní případy státních zaměstnanců,

III. posl. Schuberta a druhů min. zemědělství o náhradě těžkých ztrát způsobených zemědělcům slintavkou a kulhavkou a aby k těmto ztrátám bylo přihlíženo při vyměřováni dávky z majetku, osobní daně z Příjmu, daně z obratu a všech jiných daní a přirážek,

IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o neslýchané konfiskační praksi proti německým listům,

V. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra o útisku německých obcí v soudních okresech domažlickém, novokdyňském, klatovském a sušickém,

VI. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra o neodůvodněném zabavení článku v časopise ťNikolsburger WochenschriftŤ,

I./4261.

Interpelace

poslanců Josefa Skaláka, Františka Toužila a soudruhů

ministrovi vnitra

o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.

Násilné potlačování svobody tisku v zemi, jejíž ústavcu tato občanská výsada jest výslovně zaručena, neslouží jistě ku povznesení pověsti vlády této země ani doma ani za hranicemi. Přece však v naší republice přes všechny interpelace, dotazy a volání po nápravě, řádí dnes censura horší, než o jaké se kdy jen zdálo obyvatelům staré monarchie. Po nesčetných, námi již předvedených ukázkách neschopnosti, ba mnohdy snad i zlovůle censorské, přinášíme několik nejnovějších ukázek z poslední doby:

Večerník z 3. července 1923: Fimmen o jednotné frontě dělnictva proti nebezpečí války:

Možnost nové světové války tu jest, a možnost ta je tu i pro Československo. Či myslíte, že Foch přijel do Prahy a do Varšavy, aby tu vaše vlády vyzval, aby odzbrojily, že jim řekl: ťOdzbrojte, nastolte světový mír!?Ť Nikoliv, soudruzi, maršál Foch byl v Praze a ve Varšavě, aby se přesvědčil, jalo vaše státy a vaše buržoasie jsou přichystány pro případ nové války. A tu musím říci, že Polsko i Československo existují jen z vůle Dohody, že Dohodě jsou vydány na milost i nemilost, a když to bude v zájmu Dohody, a vypukne nová válka, zcela jedno, zdali proti Německu, nebo sovětovému Rusku, že váš stát mašírovat musí a že budete zase štváni do nové války. Návštěva maršála Focha v Praze a ve Varšavě neměla přece jiný účel, než vaši armádu kontrolovat a pečovat o to, aby armáda československého státu byla pohotově v okamžiku, kdy přijde rozkaz udeřit, jak toho zájmy západoevropských států vyžadují. - Soudruzi, nevěřte, že by dělnictvo všech států a také vašeho státu nemohlo udělat a neudělalo totéž, co se stalo roku 1914, že by totiž zase se spojilo s buržoasií v jedinou frontu.

V případě války musí býti učiněn pokus, aby válka byla znemožněna prohlášením generální stávky. To znamená, že nejen dopravní dělníci musí stávkovat, ale že do stávky musí vstoupit všichni dělníci, aspoň všichni dělníci všech nejzávažnějších odborů. Generální stávkou dělnictva rozhodujících odborů může býti válka znemožněna. Dopravní dělnictvo bude tu státi v prvé řadě.

Měli jsme již několik ukázek přímé akce. Polsko proti Rusku: Zastavení dopravy střeliva. Dík všem, kteří tehdá splnili svou povinnost, ale počet těch, kteří nic nebo málo vykonali, byl značně větší. A pak to také nebyla akce, která by byla spojena přímo s nebezpečím života. Ale generální stávka k zabránění války je nezdravá. Při tom může leckdo nechat život. A obávám se, že nebudou-li dopravní dělnici, železničáři a námořníci, lepši než dnes, že také do generální stávky nevstoupí. Chceme-li svá slova učiniti skutkem, zastavením práce a prohlášením generální stávky znemožniti hrozící válku, pak je nutno, abychom v duchu socialismu a v duchu mezinárodnosti rozvinuli více obětavosti v našich řadách, než dosud. Ale pak je také nutno, abychom již dnes viděli situací, jaká je, a naučili se kapitalistickou společnost nenávidět. Nenávidět proto, že miliony proletářů vede na jatka válečná jako dobytek, že nechá děti zkomírat a ženy uvadat, protože je vykořisťuje a vyssává, mrzačí a nechá klesat do hrobu, jako oběti kapitalismu.

V č. ze dne 13. července 1923 v článku ťPřípravy k válceŤ:

A jsou to zejména tak zv. vasalské státy Dohody, Jugoslavie, Polsko, Československo, které Dohoda určila za svoje práčata proti sov. Rusku a jež v poslední době pospolu s Bulharskem a Rumunskem považují za hlavní přípravy k válce boj za vyhlazení komunistů.

Ve Večerníku č. 161 v článku ťManévry, manévry...:

...pečlivě střežícími, aby ani jediný žízní trpící voják nemohl si odskočiti z vagonu vedle ku vodovodu a napíti se trochu vody. Mají snad vojenští páni takový strach ze svých vojáků, že se bojí, že by se jim snad rozutíkali, nebo dostali se do rozhovoru s nějakým komunistou a prozradili mu ťstátní tajemstvíŤ manévrů? O to své tajemství strachu míti nemusí, to zpívá každý vrabec na střeše; ale i dobytku, když jej dovážejí na porážku, dá se napiti, a vojákům ne?

Ve čtvrtek 19. července 1923 v ťRudém PrávuŤ:

Národní demokrati chystají převrat.

Chtějí se zmocniti diktatury a provolati králem anglického prince. - Benešova cesta do Londýna souvisí s chystaným převratem. - K. S. č. nebude opakovati chyby bulharských soudruhů. - Jedinou ochranou proti zločinu jest jednotná, ozbrojená fronta proletariátu.

Před necelými čtrnácti dny jsme upozornili na monarchistické pletichy českých národnědemokratických kruhů a psali o tom, že mezi anglickými lordy a předáky čs. národní demokracie se vede čilé vyjednávání a čilá výměna názorů o tom, zda by nebylo možno dosaditi některého z anglických princů na trůn českých králů. Za jakou cenu by se to jen mohlo státi, netřeba dokládati. Jen za cenu státního převratu, jen v případě, že by se krajní fašistická reakce zmocnila vlády a diktatury, jen za cenu úplného potření dělnictva. Naši zprávu koaliční tisk vůbec zamlčel. Jen orgán Kramářův odpověděl grimasou při činu přistiženého darebáka. Mlčeli nár. socialisté, mlčeli (ovšem!) sociální demokraté, mlčeli agrárníci. A přece se tu hraje nejen o komunisty, nejen o dělnictvo vůbec, nýbrž o celou republiku! Ano, naše zpráva byla jen všeobecná, nepřinesli jsme ani dokladů, ani jsme nejmenovali pramene, ale nelze uveřejňovati dokladů a naznačovati pramene při věcech tak vážných, když je nebezpečí, že by mše další informace tím byly ztíženy. Ale všichni ti, kdož mlčeli, věděli, že to pravda je. O těchto monarchistických rejdech a chystaném státním převratu Švehlova vláda ví a vědí o něm ovšem i zástupci jednotlivých stran v ní. Proč mlčeli? Proto, že si hrají nebezpečnou hru na tajemné diplomaty, nebo ze strachu, že by musili jíti mezi dělnictvo a říci mu o pravém stavu věci a přiznati mu, že až do těchto konců vedla jejich společná politika s měšťáctvem?

Ale přípravy k chystanému národnědemokratickému převratu v Československu nejsou již dávno tajemstvím diplomatů černé kuchyně Švehlovy a Benešovy, svět o nich ví a zabývá se jimi zcela veřejně již anglický tisk. Tvářili-li se soc. patriotičtí politikové, jakoby našim informacím bez dokumentů nemohli věřiti, zde ten dokument jest:

Londýnský deník ťDaily HeraldŤ přináší ve svém čísle ze dne 14. července článek tohoto znění:

Proč je dr. Bereš Paříži. - Český ministr se bojí fašistů. - Jest možným převrat.

Český ministr zahraničí nepřijel do Londýna proto, aby, jak se tvrdí, zprostředkoval mrzí panem Baldwinem a panem Poincaréem. Jeho návštěva jest ve spojitosti s velmi vážným a rozčilujícím vývojem věci ve střední Evropě, hlavně v Československu, jak nám o tom podává zpráva náš diplomatický zpravodaj.

Fašismus - ozbrojená diktatura reakce - se vzmáhá a hrozí se státi dominující vládní formou ve střední a jihovýchodní Evropě. Fašismus jest u moci v Italii. Vládne v Bulharsku. Jest silným v Uhrách. Roste v Polsku. Zdvíhá hlavu v Rakousku. V Bulharsku právě provedl revoluci.

A právě se chystá napadnouti nynější českoslavenskou vládu. Vůdcem tohoto hnutí jest dr. Kramář, hlava národních demokratů, nejzpátečničtější strany ve státě. V posledních měsících prohlašoval zcela otevřeně, že je dnešní vláda nebezpečím pro stát a bude-li potřebí, že (on, Kramář) shodí parlament, aby ťzachránil společnostŤ. A Kramář, jak se sděluje, se stává mocným a silným. Tvrdí, že se může opříti o 85 procent všech důstojníků, o většinu státního úřednictva, o Živnostenskou banku, o velkostatkáře, o velkou část ťSokoluŤ (tělocvičné jednoty, která hraje v české politice značnou úlohu) a ovšem také o obě fašistické organisace, ťčervenobílé a ťNárodní hnutíŤ.

Jak to souvisí s cestou dra Beneše do Londýna?

Odpověď je nasnadě. Na středoevropskou politiku, jak bylo již často zdůrazňováno, má velký vliv anglicko-francouzská rivalita v diplomacii a propagandě a zatajovaný konflikt v Dohodě se rozprostírá na celé území od Londýna až po Jerusalem. To je příčinou, proč se udržuje tvrzení, že Anglie měla prsty v bulharské revoluci a že zabránila, aby se Bulharsko nepřipojovalo k frankofilské Malé Dohodě. A to je také příčinou, proč Kramář a jeho přátelé, kteří jsou odpůrci francouzské orientace české politiky, si mnoho slibují od hmotné i mravní podpory Anglie pro svůj puč.

Někteří mluví dokonce o tom, aby byla některému z anglických princů nabídnuta česká koruna. Ve skutečnosti je to idea fantastická. Ale skutečnosti, které se za ní skrývají, jsou až příliš vážné. A poslední příčina, pro kterou přijel dr. Beneš clo Londýna, jest jeho snaha zabrániti, aby Kramářovo hnuti dostalo z Londýna pomoc nebe posilu.

Potud londýnský deník. Ukazuje, že jest o věcech dobře informován. A plně potvrzuje naše zprávy. Nového a nám doposud neznámého přináší to, že Benešova cesta do Anglie je v také souvislosti s nebezpečím fašistického převratu v Československu. Věříme tomu a naše víra je utvrzován a i tím, že orgán ministra zahraničí Beneše, ťČeské SlovoŤ a také ostatní tisk strany čs. socialistů, který se až dosud choval k fašistickému nebezpečí velmi vlažně, zahájil v posledních dnech proti čsl. fašistům ostrou a systematickou kampaň.

Ovšem, novinářskými kampaněmi a slovy s spraví velmi málo a propaganda a agitace prospívají již jen nepatrně v době, kdy jde a činy z nepřátelské strany a kdy je třeba i činů našich. Státní převraty jsou docela něco jiného, než schůzové a parlamentní debaty. Jak se dělají, viděli jsme velmi názorně před několika nedělemi v Bulharsku. Hlavní město rozhoduje a pomocí generality, oficírů a strojcích pušek se vyřídí převrat ve třech nočních hodinách. Jde nejen o dělnictvo, jde o celou republiku, jde na poslední vymoženosti 28. října r. 1918. Má vláda jistotu, že je generalita alespoň demokraticky úplně spolehlivá, má jistotu, že se nedějí přesuny vojsk v tom smyslu, aby do hlavního města byli dáváni vojáci jinonárodní, neznalí jazyka a cizí poměrům a tedy úplně povolné nástroje v rukou svých představených? Může vláda s pevnou bezpečností popříti zprávu o tom, že 85 procent důstojníků je smyšlení fašistického? Má vláda celý státní aparát opravdu tak úplně ve své moci, že může toto nebezpečí prohlásiti za neexistující? Diplomatickým krokem Benešovým v Londýně věc naprosto vyřízena není. Snad opravdu nedá Anglie národním demokratům ani peněz, ani prince, poněvadž by to v dané situaci znamenalo přímý rozkol s Francií a toho se chce Anglie prozatím vyvarovati, ale je tu potřebí zrovna anglického prince a zrovna anglických peněz, aby byl proveden zločin, který národní demokracie chystá? K odstranění nebezpečí jest potřebí mnohem více než čs. socialistických novinářských článku a diplomatických zákroků ministerstva zahraničí. Jest třeba poučiti prosté vojáky. Jest třeba vyburcovati všechny demokratické živly...

Tamtéž: Nebezpečí vojenské konvence s Francií.

... tu každý jen trochu nepředpojatý člověk musí uznati, že československá armáda již dnes není ničím.jiným, než pomocným sborem francouzského militarismu. V kalkulaci francouzského generálního štábu má asi tutéž cenu, jako senegalské koloniální oddíly.

.. A vojenskou konvencí Československa s Francií ubyli by českoslovenští proletáři, v případě vítězství dělnické třídy v Německu, hnáni se zbraněmi v rukou proti proletářům německým. Československému vojáku-proletáři již po třetí od skončení světové války, po prvé v Sibiři, po druhé v Uhrách, by připadla smutná úloha kapitalistického žandarma.

V ťRudém PrávuŤ ze čtvrtka dne 16. srpna 1923: ťPodle zákona na ochranu republikyŤ.

.. Aby bylo rozuměno: Kottův výrok nepadl na žádné schůzi, v žádné debatě, nic mu nepředcházelo, ani nic nenásledovalo, z čeho by se dalo souditi na schvalování vraždy či na nízké a nečestné pohnutky, výrok tu stojí sám o sobě a byl pronesen podnapilým člověkem na ulici. Kritiku soudních rozsudků censurní prakse nedovoluje a proto se omezujeme na výčet větších soudních případů, projednávaných před pražským zemským soudem za posledních čtrnáct dní.

2. t. m. byl odsouzen Ivan Karmanovský, falešný ruský major, který podvedl řadu osob o 22 tisíc. Dostal 6 měsíců těžkého žaláře. 4. srpna byla před soudem Chaloupkova zlodějská banda, která vykradla přes 30 půd na pražských předměstích. Kozák, jenž přechovával bandou kradené věci, dostal 3 měsíce, spolu zloději Chaloupkovi: Vopička 10 měsíců, Forejt 7 měsíců. - 6. srpna nadiktoval senát 8 měsíců pokladní společnosti ťUnited ArtistŤ, která měla měsíčního platu 2500 Kč a zpronevěřila při tom doznaných 50.000 Kč. Nevrátila nic. 8. srpna byli souzeni trestanci Fišer a Richter, kteří pomáhali v útěku z vězení Rudolfu Stumpfovi, lupiči nedobytných pokladen. Fišer dostal 6, Richter 2 měsíce. 9. t. m. odsoudil pražský senát na 8 měsíců Jaroslava Vrbu, jenž unesl dvě nezletilá děvčata, zneužil je, vylákal na jedné z nich šperky a 1900 Kč, druhou zaučoval v prostituci, vydával se za detektiva a ztloukl jakéhosi občana... Slovní delikt Kottův tedy potrestán přísněji než desetitisícové podvodnictví a než příslušenství k řemeslné lupičské bandě.

Do včerejších ťLidových NovinŤ napsal článek universitní profesor Fr. Weyr, a dokazuje, že tvrzení, že porotní soudy jsou lepší než sbory složené ze soudců z povolání, jest frází. A ptá se: ťProč má býti někdo, kdo se něčemu přiučil a provozuje to jako své povolání, již proto lidu vzdálenější než ten, kdo touž činnost provozuje jen příležitostně, jako porotce?Ť Odpovíme p. profesorovi dvěma důvody. Za prvé: Porotce není vázán žádnými ohledy na svou kariéru a pranic se nestará o to, co jeho výroku řekne ministr spravedlnosti nebo zástupce politického směru, který je právě u vesla. A za druhé: Kdežto všichni členové soudcovského senátu jsou příslušníky jediného společenského stavu s jeho zájmy a třídním nazíráním, ba namnoze i příslušníky jediné politické strany, jsou mezi 12 porotci příslušnici všech tříd, všech stavů, všech politických strast, takže názor a zájem jest paralysován druhým a vyloženě třídní rozsudek jest ne sice znemožněn, ale alespoň do jisté míry ztížen.

Tamtéž: ťČachry agrárníkůŤ.

.. Ve skutečnosti jde tu o nový čachr Pozemkového úřadu, který znova křiklavé dokumentuje, že při provádění pozemkové reformy nejde agrárníkům o zájmy veřejné, ale že Státní pozemkový úřad a ministerstvo zemědělství mají tu na myli jen a jen zájmy svých straníků. Drobní zemědělci budou se tu musiti spokojiti zase nepatrným podílem půdy nejhorší, která jim bude přidělena za nestydatě předraženou cenu, aby si jí mohli opatřiti co nejméně a aby jim řádné hospodaření na přidělených ždibcích bylo znemožněno. Sta rodin zemědělských dělníků jde tu o zcizení 200.000 měr zemědělské, intensivně vzdělávané půdy! - budou z ní bezohledně vyhnány do světa a marně budou čekati na slibované zabezpečení existence svých rodin, jako všichni ti, kteří již při provádění pozemkové reformy z půdy, na které se nedřeli, byli již vyhnáni a kteří ještě vyhnáni budou novými majiteli zbytkových statků,při nichž zůstává větší část půdy nejlepší jakosti, jíž získávají s budovami, inventářem a průmyslovými závody za ceny nesrovnatelně nižší proti těm, jimž z milosti agrárníků dostalo se několik málo měr méně cenné půdy.

Také při tomto novém čachru nejde našim agrárníkům o nic jiného, než aby mohli uspokojiti ťhlad po půděŤ ve válce zbohatlých sedláků a panských pachtýřů, kteří si brousí zuby na zbytkově statky, při nichž zůstane půdy co nejvíce. Agrárníci budou e zde oháněti výmluvou, že vzhledem k rozsáhlým investicím je nutno ponechati dostatečné množství půdy, která by zabezpečila jich racionelní využití.

Hlavní zásluhu na tomto paktu má nynější ministr zemědělství dr. Hodža, který nejen v otázkách pozemkové reformy ale i ve všech jiných otázkách - na př. v otázce agrárních cel, chrání a hájí výhradně zájmy velkých zemědělských producentů beze všeho ohledu na zájmy státu a veřejnosti. Čachr, který za souhlasu ministerské rady provádí nyní se státní půda s drem Viškovským, je toho novým křiklavým dokladem. Zde štvavý agrární tisk nemůže vytrubovati do světa, že ti, kdo vidí v tomto paktu poškození veřejných zájmů, jsou spřeženci velkostatkářů, s nimiž se prý spojují na znemožnění pozemkové reformy! V tomto případě nemůže agrární tisk s tímto hloupým svým šlágrem vystačiti, protože jde o státní majetek, a proto nevykřikuje nic palcovými titulky o získáni 200.000 měr půdy ťpro malé zemědělceŤ, ale stydlivě zastrkává ohlášení Pozemkového úřadu na poslední místo, ježto patrně je dobře informován, komu mají býti bývalé císařské velkostatky ťrozparceloványŤ. Jde tu především o státní velkostatky v -sousedství Prahy a Kladna (Buštěhrad, Jenč a Zvoleněves), které byly dříve hlavními dodavateli mléka do těchto velkých konsumních středisek. K těmto velkostatkům náleží skoro 40.000 měr zemědělské půdy a byly dříve vzorně organisovány, takže byly předmětem pozornosti i zahraničních odborníků. Dnes ovšem za správy ministerstva zemědělství hospodaří s tu všelijak. Velká část dělnictva byla propuštěna; za to sem ministerstvo zemědělství nastrkalo tolik úředníků a zřízenců - kteří se budou nyní domáhati náhrady, jež se započítá do ceny půdy.drobným zemědělcům - že je tu pomalu více dozorců než dělníků. Ministerstvu zemědělství šlo patrně o to, aby zvýšilo režii co nejvíce a aby zextensivněním hospodaření snížilo rentabilitu, aby mělo oporu pro svůj čachr.

Všude jinde by ten čachr ministra Hodži s presidentem Viškovským a jeho pážetem Malým vyvolal v tisku soustavnou kampaň na jeho zmaření. Ale náš tisk otiskuje zprávu Státního pozemkového úřadu i s jejím jezovitským doprovodem. U agrárního tisku je pochopitelno tohle jeho velmi nezvyklé mlčení. Ale mlčí také listy socialistických koaličních stran, z čehož je zřejmo, že tu jde o pakt mezi koaličními stranami předem smluvený což je zřejmo i z toho, že v ministerské radě hlasovali pro provedení tohoto čachru také všichni přítomní socialističtí ministři jménem jich nepřítomných soudruhů.

Čachr tento musel býti také předem schválen správním výborem Státního pozemkového úřadu, jehož předsedou je dosud posl. Laube a jehož členy jsou soc.-dem. poslanci Černý, Chalupa a Biňovec, přes to, že jich funkční období dávno vypršelo. Ale slouží agrárníkům věrně a poctivě a nahou se tedy nadíti jich vděčnosti, po které zejména touží nyní posl. Laube. Jeho touha bude patrně při této příležitosti v dostatečné míře uspokojena! Také posl. Biňovec je na parcelaci panství zvoleněveského osobně interesován a proto si lehce vysvětlíme, proč jich tiskoviny o tomto novém paktu tak zatvrzele mlčí. Ale i kdyby proti němu psaly, bylo by to jen obvyklé klamání veřejnosti v zájmu koaličních společníků.

Pozoruhodno je, že generální ředitel státních statků inž. Opletal, byl pro svůj odpor k tomuto nekalému obchodu zbaven svého místa a na jeho místo byl jmenován jeho náměstek Arh, který je poddajným nástrojem dra Hodži a dra Viškovského.

Nejvyšší kontrolní úřad, který má povinnost dozírati nad správou státního jmění, ke všem nekalým obchodům, prováděným se státními statky i lesy, mlčel také.

Zaměstnanci na státních statcích, pokud odtud nebyli vyhnáni dříve, stojí před možností, že budou zbaveni své dost bídné existence.

Vše to děje se na přímý podnět agrární strany, za souhlasu vlády. Ale odpovědnost za to nepadá jen na agrárníky a jimi ovládanou vládou, ale na všechny koaliční strany, a to v první řadě na sociální demokraty a národní socialisty, kteří tento nový čachr agrárníkům schválili.

V článku ťNedostatky stranyŤ:

... jenž by byl způsobilý uvésti do pohybu v každou hodina veliké masy dělníků - za každodenní potřeby dělníků i revoluční cíl všeho proletariátu - to je úkol, před nímž nyní stojíme. Jen tak se zhostíme nedostatků strany, budeme komunistickou stranou a dáme jí to, co potřebuje - schopnost života a pohyblivost. Předpodmínku všech akcí a vítězství!

V lokálce: K persekuci oposičního hnutí v republice:

... Ač nejsem vaším straníkem, sledoval jsem se zatajeným dechem všechno, co bylo na úkor dobré pověsti republiky se shora, representací Národního shromáždění, politickými správami, soudy a censurou proti oposičnímu hnutí v posledních dvou letech podnikáno. Odplivl jsem si mnohokrát nad řáděním československé ťdemokracieŤ, která v politice zavedla poměry horší pověstných poměrů asiatských. Je vůbec nějakého rovného práva nebo spravedlnosti v republice? Vždyť je cítí každý občan, který není náhodou organisován v některé ze ťstátotvornýchŤ stran, jakmile se ocitne v domnělém rozporu se zákonem, stvořeným těmito stranami. Paragrafy jsou tu ihned pružnými, plny zadních dvířek a výkladů. A nález ťprávaŤ stihne často občana jako čirý úder palicí do hlavy. Měli jsme úžasný případ sporu s Lidovým domem, případ kladenský, případ oslavanský (Votava), konfiskaci poslanecké řeči a soudní nálezy, jež způsobily údiv i za hranicemi, zrušení imunity poslaneckých řečí, vrchní censorství předsedy poslanecké sněmovny a vrcholem všeho poslední nález volebního soudu nad skupinou nár. sociálních poslanců. To všechno jasně nasvědčuje, že u nás není vůbec žádné demokracie, ba, že řádění vlastenecké reakce zastiňuje daleko nejcopatější výstřelky Bachova a Metternichova byrokratického režimu a že tato vynucuje svým houževnatým zpátečnictvím tak neslýchaná rozhodnutí.. Censora rakouská se nedá s nynější, slepě řádící censurcu československou vůbec srovnati. Ba ani za celé 4letí hrůzné světové války, ba snad za celé 70letí tiskového zákona nedocílila censora rakouská takového rekordu v konfiskacích oposičních listů, jako je tomu u censury československé v posledním tříletí jejího řáděni. To ovšem prestyž československé republiky za hranicemi republiky nepozvedne. A to všechno děje se jen proto, že většina lépe placených vyšších státních a soudních úředníků podléhá vlivu nejreakčnějších stran tohoto státu fašistické národní demokracii, zpátečnickým a kořistnickým agrárníkům a nejtemnějšímu klerikalismu. Ti prakticky uplatňují zpátečnické zásady, které koalice dnes už zcela neomaleně propaguje bez ohledu na zájem státu a jeho pověst, ale za to jen se zřetelem na své mandáty. Mezi tímto vyšším úřednictvem jsou jen zcela nepatrné čestné výjimky. Za Rakouska bylo více svobody slova mluveného i tištěného. Tak na př. článek o jezuitech, vyšlý v r. 1912 v ťProtiklerikální čítanceŤ za ťnesvobodyŤ Rakouska, jak naši hurávlastenci říkají, byl r. 1923 v časopise ťVolnostŤ konfiskován československým censorem. - Vždyť škrtají a otlačují už i Tolstého ťpániŤ censoři Masarykovy republiky. R. 1921 v č. 23. čas. ťTáboritaŤ potlačen článek ťVýročí pádu sovětů 29. června 1918Ť, ve kterém píše účastník, jak to bylo vlastně s tou ťslavnouŤ sibiřskou anabasí, kterou tak pronikavě po pravdě osvětlil spisovatel Jar. Kvapil svou Cestou revoluceŤ. Správně odpověděl tehdy vrch. radovi zem. trestního co tiskového soudu na jeho nález, potvrzující prohlášenou konfiskaci, že on byl ještě dávno ve službách starého zpuchřelého Rakouska jako věrný strážce a sluha zdemoralisovaných Habsburků, když tato světodějná událost na dálném ruském východě se odehrávala. Tak je tomu: Ze starých, prázdných byrokratických figur černožlutého Rakouska stali se nyní nadutí červenobílí reakční diktátoři, kteří se postavili proti přemýšlejícím pokrokovým a dělnickým mozkům. Quo vadis, justitia en Czechoslovakia?...

V ťRudém PrávuŤ ze dne 12. července 1923 v článku: ťChtějí nás koupit za 280.000 frankůŤ.

.. používané jen k tomu cíli, aby polichocený a popletený lid byl hotov obětovati i svoji krev pro takové ťláskou překypující přátele a spojenceŤ.

Za všemi těmi projevy ťpřátelstvíŤ, jimiž vůči nám imperialistická Francie oplývá, skryty jsou nejhamižnější cíle. Je to onen druh ťpřátelstvíŤ, které je předstíráno za účelem naprosto vyděračným. Československo má utužiti své svazky s reakční a imperialistickou Francií, aby této Francii sloužilo. Těch 280.000 franků, jež vydá Francie na uvítání československého presidenta, má jí vynésti tisícinásobný zisk. Za těch 280 tisíc franků má býti koupen československý lid, aby byl hotov obětovati své životy a svoji krev pro zájmy francouzských rentierů a imperialistů. Těch 280 tisíc franků má československý lid zaplatiti vlastní krví. Prodá ji tak lacino - prodá ji za vyděračné polichocení, za neupřímné a předstírané přátelství?...

V ťRudém Právuu ze dne 22. srpna 1923 v článku ťArbeiterzeitung o rozsudku nad dělníkem KottemŤ:

ťArbeiterzeitungŤ o rozsudku nad dělníkem Kottem.

Rozsudku senátu r. z. s. Hlouška nad dělníkem Kottem pro výrok ťTi blbci odsoudili Šoupala na 18 letŤ si všimla i cizina. Nám náš referát consor sebral, snad pustí úsudek ústředního orgánu rakouské sociální demokracie ťArbeiterzeitungŤ. A nepustí-li, bude konečně bílé místo mluviti také.

ťArbeiterzeitungŤ tedy píše:

ťKolem jedné hodiny otoční dal se v jedné z pražských plic jakýsi velmi rozjařený mladý muž do ťfilosofováníŤ a během svého opilého řečňování pronesl i poznámku: ťTi pitomci odsoudili Šoupala na osmnáct roků.Ť V Praze i v jednu hodinu v noci jsou vlastenci hned po ruce, muže zadržali, strážník byl přivolán, opilec zatčen, obžalován a konečně i odsouzen. Proč? I kdyby se toční poznámka opilého člověka brala vážně, není v ní nic více než urážka soudců, kteří nad Šoupalem (útočníkem na Rašína) vynesli rozsudek. Ale kdo by soudil, že tak se to odbylo, ten málo zná pronásledovací choutky, v Československu vládnoucí. Mládenec (jest mu 22 let) byl odsouzen k sedmi měsícům těžkého žaláře, k tomu leště zbaven občanských práv, neboť se zločinu dopustil z pohnutek nízkých a nečestných.

Ale toto stíhání není jenom pošetilé a trest nesmyslný, ale celé odsouzení jest vědomě protiprávní. Mládenec byl totiž pro těchto pár slov obžalován na základě famosního zákona na ochranu republiky a soudci, kteří jej soudili, domnívali se zcela vážně, že touto poznámkou se dopustil schvalováni vražedného útoku Šoupalova. Jako schvalováni trestného jednání označuje ochranný zákon pauze to, když někdo ťveřejně zločin chválí a výslovně schvaluje anebo když jiným způsobem vyjadřuje svůj souhlas se zločinem nebo pachatele zločinu chválí a oslavuje.Ť A kde nalézá se v poznámce opilcově schvalování činu anebo chvála pachatele? Mladík nadával soudcům, kteří Šoupala odsoudili k osmnácti letům; v jeho slovech bylo nejvýše řečeno, že 18 let jest příliš mnoho a že soudcové, kteří tento těžký trest vynesli, jsou ťblbciŤ. Ze těmito slovy jest schválen Šoupalův zločin, výslovně schvalován anebo vůbec projeven s ním souhlas, anebo že útočník za svůj čin jest chválen a oslavován, tak mohou tvrditi jenom soudcové, kteří, když jedná se o stát, ztratili veškerý smysl pro spravedlnost. To jest ťvýkladŤ, který upomíná na Holzingerovu justici a její rozsudky neslouží justici republiky opravdu ke cti.

V Československu se patrné domnívají, že zákon na ochranu republiky nestačí pouze míti, ale že jest jej nutno i ťmocně používatiŤ. Obavy z působnosti tohoto reakčního zákona jsou překonány skutečností. Soudcové se domnívají, že těmito... rozsudky chrání republiku, ale ve skutečnosti touto... justicí ji jen poškozují.Ť

V ťRudém PrávuŤ ze dne 23. srpna 1923 v lokálce ťStydí se censor?Ť

Stydící se censor. Ve včerejším čísle nám sebral censor citát z orgánu rakouské sociální demokracie ťArbeiterzeitunguŤ o rozsudku nad dělníkem Koltem, odsouzeným na základě výroku: ťTi blbci odsoudili Šoupala na 18 letŤ, pro schvalováni vraždy na dru Rašínovi. Censor se patrně styděl za svou práci a tak sebral i titulek, aby se nikdo ani nedověděl, oč šlo a v čem ve všem vidí demokratická censura nebezpečí pro stát. Tento muž chce zřejmě dělati kariéru. Ale počítá špatně.

V ťRudém PrávuŤ ze dne 24. srpna 1923 v lokálce ťMinisterstvo zemědělství kšeftujeŤ:

...Lesobanka, která přispěla v podstatné míře k bankrotu Pozemkové banky, měla na Slovensku sušárnu na semena. Ministerstvo zemědělství nyní tuto sušku kupuje - za 3 miliony korun. Generální ředitel státních lesů dr. Šimon je ve spojení s Lesobankou, jejíž postavení není nijak závidění hodné. Místo subvence dává ministerstvo zemědělství Lesobance 3 miliony korun - to prý tak nekřičí!

Poukazujíce na politováníhodné případy, kde censura přimis chrání a veřejnosti zatajuje lichvu, podvody a korupci, tážeme se pana ministra, zda hodlá tuto škodlivou a zahanbující praxi censurní i nadále trpěti, nebo co učiní, aby jí bylo jednou pro vždy zabráněno?

V Praze dne 5. září 1923.

Skalák, Toužil,

Bubnik, Svetlik, Koutný, Kreibich, dr. Šmeral, Burian, Rouček, Darula, Malá, Blažek, Krejčí, Mikulíček, Teska, Haken, Houser, Merta, Kunst, J. Kříž, Nagy, Warmbrunn, Tausik, Kučera.

II./4261.

Interpelace

poslance Hugo Bergmanna a spol.

ministru vnitra a financí

v záležitosti zmírnění důsledků zákona č. 394 pro některé individuelní případy státních zaměstnanců.

Odborové organisace státních zaměstnanců přednesly 12. května 1923 panu ministru vnitra, jako zástupci pana ministerského předsedy požadavek, aby důsledky prosincového zákona, zejména v individuelních případech byly cestou administrativní zmírněny, na podání individuelních žádosti.

Podepsaní dovolují si upozorniti na některé drastické případy, na příklad:

I. Kancelářská pomocnice F. V., vdova, matka dvou nezaopatřených dítek má obdržeti:

jež stěží dostačovaly jí na výživu jejich dětí.

Podle nařízení vlády z 8. února 1923, č. 33 však 1. dubna obdržela:

ovšem po odečteni:

t. j. 57 1/2% té částky, která jí byla vyplacena v prosinci r. 1922 a která sotva hradila jí náklady na nejnutnější životní potřeby!

II. Úředník XI. hodnostní třídy se třemi nezaopatřenými dětmi K. V. má

ovšem po odečtení:

z nichž mají býti hrazeny výlohy, spojené s existencí pěti lidských bytosti! Připadne tudíž na jednu osobu Kč 203.91 měsíčně!

III. Úředník VII. hodnostní třídy J. B., který živí sedmdesátdva roky starou manku, neschopnou jakéhokoliv zaměstnání a nemající pensijního pojištění, obdržel dne 1. ledna 1923 s aktivními a drahotními přídavky celkem.. Kč 2333.-

avšak po účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1922 jest mu z těchto požitků sráženo:

a to na konci jeho úřednické kariéry!

IV. Vrchní poštovní oficiál J. V. v VII. hodnostní třídě, otec tří nezletilých dítek, zdržujících se s matkou v cizině, obdržel na služebních požitcích úhrnem v prosinci 1922.. Kč 2507.-

V. Jarosl. Štekl, vrchní berní správce u berní správy v Slaném, oženil se v únoru 1923 a má na jednotném drahotním přídavku ročně Kč 4264.-. Kdyby se byl oženil v prosinci 1922 (dříve nemohl, neměl byt) měl by drahotní přídavek Kč 7482.; tudíž má celkem o Kč 4982 ročně méně, než jeho kolegové v stejném pořadí a věku ženatí, ačkoliv musí ještě mimo svou manželku živiti svou chudou tchýni.

VI. Bohusl. Ptáček, vrchní soudní oficiál, úředník skupiny D, absolvent nižšího gymnasia, složil odborné zkoušky, nastoupil do soudní služby r. 1899, má po 27leté službě plat VIII. hodn. tř. 2. stupeň, I. rodinné třídy úhrnem Kč 18.002.40, vlastně po všech srážkách Kč 16.032, tedy měsíčně Kč 1336.20.

Před 1. lednem, jako svobodný s vlastní domácností bral přídavek na svou matku dle II. rodinné třídy měsíčně Kč 1836.- a prosincovým zákonem mu bylo vzato měsíčně plných Kč 500.-, t. j. ročně 6.000 Kč.

Týž jest synem přes 75 let staré neduživé matky, která potřebuje ošetření a přilepšení stále více než dříve, a která nemá ani pense ani jiného příjmu. Jen loni mimo lékárny platil lékaři Kč 1500.-. Matka jeho je odkázána pouze na něho. To zajisté nebylo úmyslem zákonodárce prosincového zákona, aby jednomu úředníku se vzalo až 28% příjmu.

VII. Tentýž připal má J. K., odborný učitel ve Slaném, VIII. hodn. třída (legionář), kterému vzato najednou též 500 Kč odnětím přídavku na matku.

VIII. Profesor ad personam Frant. Šimeček, z Českých Budějovic, byl právě v době kdy činil přípravy ku své svatbě, přesazen do Šumperka, poněvadž v tomto místě byl nedostatek profesorů a ubylo mu tímto přesazením znemožněno oženiti se do konce prosince 1922. Překonav veškeré obtíže, vzniklé mu přesazením, uzavřel sňatek dne 29. ledna 1923 a bylo mu odepřeno přiznaní drahotního přídavku dle II. třídy rodinné, ačkoliv opozdění svého sňatku nezavinil a bylo mu znemožněno úředním přesazením sňatek tento do kance roku 1922 uzavříti.

Zmíněným zástupcům odborových organisací státních zaměstnanců bylo panem ministrem vnitra dne 12. května 1922 přislíbeno, že vláda se nevyhýbá zmírnění drastických důsledků prosincového zákona, zejména tam, kde přesahuje restrikce platová 14% veškerých příjmů.

Podepsaní vznášejí na pana ministra vnitra a financí dotaz:

1. Je-li vláda ochotna takovéto drastické případy dáti vyšetřiti a ve formě osobních přídavků zmíněným poškozeným státním zaměstnancům tvrdé následky prosincového zákona zmírniti?

2. Je-li vládá ochotna administrativně vydáním zvláštních výnosů na individuelní podané žádosti vzíti zřetel a podobné těžké důsledky platové restrikce přiznáním osobních přídavků odčiniti?

V Praze dne 31. října 1923.

H. Bergmann,

Netolický, Ježek, dr. Patejdl, Slavíček, Pelikán, Sladký, Sajdl, dr. Uhlíř, Buříval, David, Zeminová, Trnobranský, Prášek, Mikuláš, Hrušovský, inž. Záhorský, Podzimková, Špatný, Pechmanová, Langr.

III./4261 (překlad).

Interpelace

poslance Schuberta a druhů

ministrovi zemědělství

o náhradě těžkých ztrát způsobených zemědělcům slintavkou a kulhavkou, a aby k těmto ztrátám bylo přihlížena při vyměřování dávky z majetku, osobní daně z příjmu, daně z obratu a všech jiných daní a přirážek.

Jako odškodné za školy způsobené slintavkou a kulhavkou poskytl stát peněžitou náhradu v jednotlivých případech několika málo drobným zemědělcům. Rolníci mající více dobytka než dva kusy skotu, byli vyňati z poskytování příspěvků na odškodnění, čímž se zcela neodůvodněně křivdí těmto rolníkům.

Jest příliš dobře známo, že se v mnoha okresích německých slintavka a kulhavku projevila v nejtěžší své formě (v t. zv. asijské formě) a skosila velice mnoho nejcennějších plemenných a užitkových zvířat, za něž dosud nebylo lze opatřiti náhrady. S počátku i zvěrolékaři byli bezradní a bezmocní proti tomuto druhu slintavky a kulhavky, která končí náhlým zahynutím postiženého dobytka, a teprve když ze soukromého podnětu přišlo z Bavor očkování krve, mohla býti onemocnělá zvířata zachráněna nouzovým očkováním. Jelikož případy náhlého zdechnutí vzbuzovaly obavu, že onemocnělá zvířata pojdou, bylo mnoho zvířat z nouze poraženo a maso prodáno za mimořádně nízkou cenu, takže výtěžek proti ceně zvířat byl velmi nepatrný.

Jsou stáje, v nichž skoro všechen skot bud pošel nebo by z nouze poražen. Majetková ztráta postižených držitelů dosahuje častokráte mnoha tisíc korun, a bude lze ji nahraditi teprve po dlouholeté, namahavé práci - ačli se vůbec dá nahraditi. Ztráta ta připravila držitele o nejcennější část jejich jmění a uvrhla je do dluhů.

Nelze připustiti, aby podpora z veřejných peněz za škody, proti nimž se jednotlivec nemůže chrániti, sdělovala se jen jednomu druhu zemědělců a aby byli úplně vyloučeni právě vlastní pěstitelé dobytka, sedláci. Odvolá-li se kilo při tom na nedostatek peněz, nemůže tento důvod rozhodovati pro zástupce zemědělců, nýbrž dlužno žádati, aby stát k tomuto účelu poskytl tolik peněz, aby mohly býti nahrazeny všechny škody, jež lze prokázati.

Již dne 23. května 1922 podali jsme interpelaci v této věci (IV/3561). Na tu interpelaci dalo nám ministerstvo zemědělství mezi jiným tuto neuspokojující odpověď (tisk 3790/XXII):

ťNákaza slintavky a kulhavky panovala v době světové války poměrně v malých rozměrech. Rozšíření této nákazy dostoupilo kulminační výše v týdnu od 14. do 20. listopadu 1920. V tomto týdnu bylo slintavkou a kulhavkou zamořeno v celé republice 72.328 dvorců. Počítáme-li průměrně 7 kusů skotu na jeden dvorec, bylo zmíněnou nákazou v druhé polovici listopadu 1920 stiženo 506.296 kusů skotu. Slintavka a kulhavka vyžádala si ztráty na škodu jednak přímo zahynutím zvířat (ochrnutím srdce), jednak nutnými porážkami během trvání nákazy a konečně nutnými porážkami skotu v době pozdější, sice již z nákazy skotu pozdraveného; ale ve výživném stavu zchátralého a ke každé hospodářské práci neschopného. Ztráty z onemocnělých zvířat slintavkou a kulhavkou obnášejí 1-15% z celkového počtu onemocnělých zvířat.

Počítá-li se za průměr ztrát 5% z celkového stavu nemocných zvířat, jedná se o 25.315 kusů skotu, hlavně krav, který jednak zahynul, nebo byl z nouze poražen. Při průměrné ceně 8000 Kč za jeden kus skotu v listopadu 1920 činí tyto ztráty circa 202,520.000 Kč nehledě k ztrátám bravu vepřového, ovcí a koz, jichž celé desetitisíce zahynuly.

K částečnému zmírnění ztrát existenčně ohrožených drobných chovatelů povolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 31. prosince 1921, čís. 122657 k tíži kapitoly 18, titul 3, rubrika 13 a 15 1,000.000 Kč na podporu stižených majitelů skotu za těchto podmínek:

1. že se chovatel (jich zástupce) nedopustil žádného přestupku zákona o nákazách zvířecích, který by byl ve věcné spojitosti s onou ztrátou;

2. že existence jeho byla následkem ztrát těch bezprostředně a vážně ohrožena;

3. že si již opatřil náhradní zvíře, nebo v případě opačném se zaváže, že si je do 4 neděl opatří.

Z 2000 žadatelů o udělení podpory, a to na jeden kurs skotu 1000 Kč a za jednu kozu 50 Kč, bylo vybráno nejpotřebnějších circa 850 žadatelů, kterým vstupně byly uděleny podpory 1 milionu korun.

Ministerstvo zemědělství ve styku ústním i písemném se zemědělci po celou dobu upozorňovalo, že větším zemědělcům nebude možno podpor uděliti.

Ministerstvo zemědělství jest ochotno udělovati vážně ohroženým žadatelům dále podpory, pokud k tomu ministerstvo financí povolí další úvěr.

Uděliti každému poškozenému podporu jest nemožno, poněvadž jest věcí majitelů zvířat, aby svá zvířata pojišťovali proti ztrátám nemocemi a nákazami.Ť

S touto odpovědí se naši těžce poškození zemědělci spokojiti nemohou.

Podepsaní tedy navrhují toto:

Jest pan ministr ochoten:

1. ve všech okresích prostřednictvím okresních politických správ v dohodě s okresními zemědělskými organisacemi a s obecními úřady znovu provésti a dáti si předložiti přesná šetření o jednotlivých případech škody (a to o zdechnutích a nouzových porážkách) s výkazem o výši škod utrpěných, v letech 1919 až do 1923?

2. dáti podpory rozděliti podle stejného klíče selským a drobným zemědělcům?

3. naříditi, aby při vyměřování dávky z majetku a veškerých daní přihlíželo se k těmto škodám?

4. pro odškodnění poskytnouti prozatím mimořádně 5,000.000 Kč, kterýchžto peněz bylo by získati omezením nákladů vojenských.

V Praze dne 19. října 1923.

Schubert,

Schälzky, Knirsch, inž. Jung, Scharnagl, Wenzel, Patzel, Zierhut, Röttel, dr. W. Feierfeil, dr. Spina, J. Fischer, dr. Luschka, Böllmann, Böhr, dr. Petersilka, J. Mayer, Heller, Windirsch, Pittinger; Křepek.