POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4274.
Interpelace:
I. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty, že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučováni;
II. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů ministrovi školství a nár. osvěty, že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučováni;
III. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o německé soukromé obecné škole v Benecku;
IV. posl. Schäfera, Roschera, Hoffmanna a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o německé soukromé obecné škole v Benecku;
V. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o změně školního obvodu německé obecné školy v Pláni Věžovaté, okrese česko-krumlovském;
VI. posl. Dietla, Hoffmanna, Deutschové a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o změně školního obvodu německé obecné školy v Pláni Věžovaté, okrese česko-krumlovském;
VII. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o novém rušení, prozatímních poboček, slučování nižších školních tříd na německých obecných školách v Čechách, do nichž dochází málo dětí;
VIII. posl Schuberta, Schälzkyho a druhů vládě o složení zemské odvolací komise pro válečné poškozence;
IX. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi financi o zdánlivém právním nástupnictví bankovního úřadu ministerstva financí do dlužních pohledávek býv. Rakousko-uherské banky;
X. posl. dra Raddy a druhů ministrovi vnitra o nezákonitém rozhodnutí brněnské zemské politické správy;
XI. posl. dra Raddy a druhů ministrovi železnic o neudržitelných poměrech na železniční stanici v Mikulově na Moravě;
XII. posl. dra Raddy a druhů ministrovi vnitra o přehmatu jihlavské státní policie;
XIII. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů ministrovi pošt a telegrafů o týrání německých poštovních úředníků ve Slezsku;
XIV. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany o přehmatu teplicko-šanovské okresní politické správy;
XV. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi sociální péče o porušení prováděcího nařízení k zákonu ze dne 11. července 1922, č. 225 a ze dne 26. dubna 1923, č. 87;
XVI. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi sociální péče a veřejného zdravotnictví o použiti státních peněz povolených na péči o mládež;
XVII. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů ministrovi vnitra, že v některých obcích na Hlučínsku byly zastaveny volby do obecního zastupitelstva;
XVIII. posl. Uhla, Jokla, Kaufmanna a druhů ministrovi národní obrany o jeho článku "O demokracii a milici", který vyšel ve "Venkově" a který podepsal;
XIX. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů ministrovi vnitra o vyhlášení výsledku voleb;
XX. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů ministrovi vnitra o výnosech, vydaných politickými úřady, jež obsahují předpisy, jak se provádějí obecní volby;
XXI. posl. dra Jabloniczkého a súdruhov ministrovi vnútra o odmietavom stanovisku županského úradu v Nagyszólos, prejavenom vôči zástupcem maďarských strán politických;
XXII. posl. dra Lelleyho a súdruhov ministrovi spravedlnosti o protizákonnom počínaní štát. zastupitelstva v Bratislava;
XXIII. posl. Szentiványiho a súdruhov ministrovi národnej obrany o vypovedání "Prágai Magyar Hirlap-u (Pražský maďarský chýrnik) z kasárieň;
XXIV. posl. dra Lelleyho a súdruhov ministrovi spravedlnosti o straníckom jednaní štát. zastupitelstva a vrchného štát. zastupitelstva v Bratislava.
I./4274 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučování.
Ve mostě Hlučíně a v obcích na hlučínsku bylo německému obyvatelstvu tím, že po převzetí tohoto území Československou republikou byly všechny německé obecné školy přeměněny v české, znemožněno veřejné školní vyučování německy. Němci na Hlučínsku a několik jiných obcí postaralo se tedy, aby jejich děti byly vyučovány soukromé doma německými učiteli a německým jazykem. Tímto způsobem bylo v samotném Hlučíně vyučováno doma 82 německých děti, což je počet, který by podle jasných zákonných předpisů odůvodňoval dvoutřídní veřejnou německou obecnou školu, na jejíž neprodlené zřízení měly by se postarati samy školní úřady. Česká okresní školní rada v Hlučíně a její školní inspektor snaží se nyní naprosto nezákonitým způsobem tomuto vyučování zabrániti.
Poněvadž podle §u 23 ř. v. zákona a §u 204 def. školního a vyučovacího řádu rodiče nebo jejich zástupci jsou oprávněni dáti vyučovati své děti nebo svěřence doma a poněvadž tyto děti jsou osvobozeny od docházky do veřejných škol, němečtí rodičové na Hlučínsku užili plné tohoto práva a školním úřadům řádně oznámili, že dávají své děti vyučovati doma. Okresní školní inspektor se nepřesvědčil o vědomostech těchto dětí občasnou přiměřenou inspekcí domácího vyučování. Již v květnu tohoto roku byli němečtí rodičové se svými dětmi předvoláni úředním nařízením okresní školní rady do kanceláře okresního školního inspektora. Okresní školní inspektor podrobil tam děti zkoušce. Již při této zkoušce došlo k nezákonnostem, poněvadž soukromým učitelům byla zakázána přítomnost při těchto zkouškách a okresní školní inspektor rozdělil děti do školního roku prostě podle stáří a zkoušel je z učebné látky pro tento školní rok nemaje zřetele ke školnímu roku, pro který děti skutečně byly doma připravovány. Jde zde o několik méně nadaných dětí, které podle svých vědomostí byly připravovány pro školní rok, který se ovšem s jejich stářím neshoduje.
Všichni předvolaní rodičové dostali za několik dní po tom stejný přípis tohoto znění: "Okresní školní rada zjistila, že Vaše dítě (jméno), které bylo doma vyučováno, neprokazuje náležitých vědomostí podle učebných osnov, platných pro veřejné školy. Podle §u 23 říšského vyučovacího zákona a §u 205 školního a vyučovacího řádu se vybízíte, abyste ihned učinil potřebná opatření, aby tento nedostatek byl napraven." Že to okresní školní rada měla již připraveno vysvítá z toho, že tento přípis dostali všichni rodičové bez výjimky i ti, jejichž děti při zkoušce obstály, dokonce i otec dítěte (Bartussek), které ke zkoušce vůbec předvoláno nebylo. Na nějaký určitý nedostatek ve vyučování okresní školní rada nepoukázala a nemohla toho vůbec ani učiniti, poněvadž k nějaké inspekci vyučování vůbec nedošlo. Rodiče nemohli tedy ani věděti jaké nedostatky mají napraviti. Ani později k nějaké inspekci vyučování nedošlo.
Rodiče však na konci školního roku 1922/23 užili práva, které jim přísluší podle §u 206 školního a vyučovacího řádu a dali své děti přezkoušeti na německých obecných školách v Opavě, které jsou pro ně nejbližšími německými školami. U dětí podrobilo se v Opavě této zkoušce, která byla vykonána řádným způsobem podle zákonných předpisů a výsledek ukázal, že 77 děti dostalo vysvědčení, že prokazují vědomosti potřebné pro příslušný školní rok. Výsledek zkoušky tedy bezvadně zjistil, že domácí vyučování bylo způsobilé opatřiti vědomosti předepsané pro veřejné vyučování.
Přes to o prázdninách, tedy v době, již se nemá užívati ke zkouškám, dostali rodičové od českého okresního školního inspektora vyzvání, aby dali děti znovu přezkoušeti. Všichni rodičové, kteří tohoto vyzvání uposlechli, dostali nyní přes to, že předložili veřejné vysvědčení o zkoušce tento úřední přípis: "Výnosem ze dne 1. května 1923, č. 2/33 uložila Vám okresní školní rada, abyste napravili nedostatky zjištěné při domácím vyučování Vašich dětí. Poněvadž při nové zkoušce vyšlo na jevo, že jste tohoto vyzvání nesplnili, zakazuje se Vám podle §u 205 školního a vyučovacího řádu a §u 23 říšského vyučovacího zákona vyučovati své děti soukromě a nařizuje se Vám, abyste je příštího školního roku posílali do školy veřejné nebo soukromé školy s právem veřejnosti. Neuposlechnete-li tohoto nařízení, zakročí se proti Vám tak, jako kdybyste děti do školy vůbec neposílali. Proti tomuto rozhodnutí můžete si stěžovati k plnomocnému komisaři do 14 dnů po dodání tohoto výnosu hlučínské okresní školní rady. Odvolání, podáte-li je, nemá z veřejných důvodů odkládacího účinku."
Tento výnos jest úplně nezákonitý, poněvadž se neřídí zákonnými předpisy o dozoru nad domácím vyučováním. Okresnímu školnímu úřadu přísluší podle §u 205 definitivního školního a vyučovacího řádu právo dozoru a jest oprávněn přiměřeným způsobem občas se, přesvědčovati o vědomostech dětí a je-li v pochybnostech, dáti děti přezkoušeti na obecné škole k tomu ustanovené. Dále jest oprávněn vydávati nařízení, aby odstranil nepřístojnosti. Kdyby se rodiče zdráhali uposlechnouti těchto nařízení nebo kdyby se ukázalo, že jsou marná, jest okresní školní úřad oprávněn naříditi, aby dáti byly dány do některé veřejné obecné školy noho do soukromé školy s právem veřejnosti.
Těmito zákonnými ustanoveními jest okresnímu školnímu úřadu přesně předepsáno, jak má dozírati na domácí vyučování. Podle toho jest povinen:
1. přiměřeným způsobem se občas přesvědčiti o vědomostech dětí. Jestliže se při tom vyskytnou pochybnosti o vědomostech dětí, jest povinen
2. dáti děti přezkoušeti na obecné škole k tomu určené. Podle výsledku této zkoušky muže úřad
3. vydati pokyny, jak by se odstranily případné nepřístojnosti. Jestliže tyto pokyny nebudou splněny nebo se ukáže že jsou marné, poté může
4. naříditi, aby děti byly dány do některé veřejné školy nebo do soukromé školy s právem veřejnosti. O nějakém přiměřeném přesvědčení se o vědomostech dětí nelze mluviti vůbec, jak již dříve bylo řečeno, přezkoušení na ustanovené obecné škole okresní školní rada nenařídila; rovněž tak nebyly vydány určité pokyny, jak by se odstranily nepřístojnosti, a nebylo tedy vůbec možno takovýchto pokynů splniti. Poněvadž děti mají úřední vysvědčení veřejné školy, znamená opačný výsledek zkoušky, provedené okresním školním inspektorem, neuznání úředního školního vysvědčení, což okresnímu školnímu inspektorovi nepřísluší. Pro zákaz soukromého vyučování nedostává se jakéhokoliv předpokladu. Příznačné jest, že okresní školní inspektor nejprve byl úplně překvapen předložením vysvědčení o zkoušce a prohlásil, že dítky, které mají takovéto vysvědčení, nepotřebují vůbec ke zkoušce přijíti později však těmto vysvědčením upřel platnost. Nezákonitou věcí bylo dále ve výnose, že nebyl odvolání přiznán odkládací účinek "z veřejných důvodů". Něco takového není podle zákona vůbec možné; naopak v §u 24. odst. 2. zákona ze dne 28. února 1870, č. 18 z. z. pro Slezsko výslovně se přiznává odkládací účinek odvoláním proti opatřením okresního školního úřadu.
Rodiče tedy vesměs podali proti tomuto nařízení okresní školní rady stížnost, které, jak se zdá, hlučínská okresní školní rada však dosud dále neodeslala. Naproti tomu, jak se dalo očekávati, začala s "dalšími kroky" pro zameškání školy nebo proto, že děti nebyly zapsány do veřejné obecné školy. Rodičové jsou odsuzováni k pořádkovým trestům, za nimiž jistě budou brzy následovati resty pro zameškání školní docházky. Také tento postup jest ovšem úplně nezákonitý, poněvadž nelze pochybovati o tom, že odvolání náleží odkládací účinek.
Úplně podobně bylo zakročeno také proti německému soukromému vyučování v několika jiných obcích na Hlučínsku, zvláště v Kravařích, kde jest vyučováno soukromě 54 dětí.
Totéž se opakuje všude, kde děti jsou vyučovány soukromě doma, hlavně tedy na Moravě, kde německé děti jsou reklamovány do českých škol. Zde nejsou vysvědčení o zkouškách německých dětí uznávána ovšem z toho důvodu, že tyto děti jako děti reklamované do české školy, byly povinny vykonati zkoušku na konci školní o roku na české škole. Tohoto stanoviska nelze ovšem naprosto ospravedlniti. Právě tak jako mají rodiče na vůli určiti, že dají dáti vyučovati soukromě doma, mají svobodná na vůli podle §u 206. školního a vyučovacího řádu dáti je zkoušeti na některé veřejné obecné škole. Podle jasného znění tohoto paragrafu školního a vyučovacího řádu honí zde ani omezení, i když se má zpravidla zkouška konati ve veřejné škole onoho školního obvodu, kde dítě bydlí. Není-li však v onom školním obvodu německé obecné školy, musí se ovšem užíti německé školy v okolí. Nebol; mají-li rodiče podle §u 204. školního a vyučovacího řádu právo, dáti vyučovati děti doma vyučovacím jazykem k tomu ustanoveným, musejí ovšem také míti právo dáti své dáti přezkoušeti na veřejné škole s týmž vyučovacím jazykem.
Pokud jde zvláště o hlučínské školské poměry, značný počet německých školních dítek odůvodňuje zřízení veřejné německé obecné školy. O zřízení této školy jsou povinny starati se podle §u 7. zákona ze dno 6. listopadu 1.901, č. 41 z. z. pro Slezsko školní úřady. Jest křiklavou nespravedlivostí a znamením nestejného nakládání s německým školstvím proti českému, že této potřebě nebylo dosud vyhověno, a to ještě v obci, kdo podle výsledku nových voleb do obcí jest většina obyvatelstva německého. Dvoutřídní německou obecnou školu bylo by lze bez obtíží umístiti v některé ze tří veřejných školních budov města Hlučím, kteří jsou dnes vesměs zabrány pro české školy.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Ví pan ministr o těchto událostech a jak ospravedlní stále a stále se opakující nezákonitou praxi nižších českých školních úřadů proti německému domácímu soukromému vyučování?
2. Jest ochoten vydati těmto úřadům potřebné pokyny, které by učinily konečně přítrž takovýmto nezákonitým poměrům?
3. Zamýšlí nyní věnovati zřízení veřejné německé obecné školy v Hlučíně náležitou pozornost?
V Praze dne 25. říj na 1923.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Schälzky, Scharnagl, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Böhr, dr. Petersilka, Röttel, Zierhut, Heller, Windirsch, J. Mayer, Schubert, J. Fischer, Böllmann, Křepek, Wenzel.
II./4274 (překlad).
Interpelace
poslanců Jekla, Heegera, dra Haase a druhů ministrovi školství a národní osvěty,
že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučování.
V městě Hlučíně a v obcích na Hlučínsku bylo německému obyvatelstvu tím, že po převzetí tohoto území Československou republikou byly všechny německé obecné školy přeměněny v české, znemožněno veřejné školní vyučování německy. Němci na hlučínsku a v několika jiných obcích postarali se tedy, aby jejich děti byly vyučovány soukromě doma německými učiteli a německým jazykem. Tímto způsobem bylo v samotném Hlučíně vyučováno doma 82 německých dětí, což jest počet, který by podle jasných zákonných předpisů odůvodňoval dvoutřídní veřejnou německou obecnou školu, o jejíž neprodlené zřízení měly by se postarati samy školní úřady. Česká okresní školní rada v Hlučíně a její školní inspektor snaží se nyní naprosto nezákonitým způsobem tomuto vyučování zabrániti.
Poněvadž podle §u 23. ř. v. zákona a §u 204. def. školního a vyučovacího řádu rodiče nebo jejich zástupci jsou oprávněni dáti vyučovati své děti nebo svěřence doma, a poněvadž tyto děti jsou potom osvobozeny od docházky do veřejných škol, němečtí rodičové na Hlučínsku užili plně tohoto práva a školním úřadům řádně oznámili, že dávají své děti vyučovati doma. Okresní školní inspektor se nepřesvědčil o vědomostech těchto dětí občasnou přiměřenou školní inspekcí domácího vyučování. Již v květnu tohoto roku byli němečtí rodičové se svými dětmi předvoláni úředním nařízením okresní školní rady do kanceláře okresního školního inspektora. Okresní školní inspektor podrobil tam děti zkoušce. Již při této zkoušce došlo k nezákonnostem, poněvadž soukromým učitelům byla zakázána přítomnost při těchto zkouškách a poněvadž okr. školní inspektor rozdělil děti do školního roku prostě podle stáří a zkoušel je z učebné látky pro tento školní rok, nemaje zřetele ke školnímu roku, pro který děti skutečně byly doma připravovány. Jde zde o několik méně nadaných školních dětí, které podle svých vědomostí byly připravovány pro školní rok, který se ovšem s jejich stářím neshoduje.
Všichni předvolaní rodičové dostali za několik dní po tom stejný přípis tohoto znění: "Okresní školní rada zjistila, že Vaše dítě (jméno), které bylo doma vyučováno, neprokazuje náležitých vědomostí podle učebných osnov, platných pro veřejné školy. Podle §u 23. říšského vyučovacího zákona a §u 205. školního a vyučovacího řádu se vybízíte, abyste ihned učinil potřebná opatření, aby tento nedostatek byl napraven". Že to okresní školní rada měla již připraveno, vysvítá z toho, že tento přípis dostali všichni rodičové bez výjimky, i ti, jejichž děti při zkoušce obstály, dokonce i otec dítěte (Bartussek), které ke zkoušce vůbec předvoláno nebylo. Na nějaký určitý nedostatek ve vyučování okresní školní rada nepoukázala, a nemohla toho vůbec ani učiniti, poněvadž k nějaké inspekci vyučování vůbec nedošlo. Rodiče nemohli tedy ani věděti, jaké nedostatky mají napraviti. Ani později k nějaké inspekci vyučování nedošlo.
Rodiče však na konci školního roku 1922-23 užili práva, které jim přísluší podle §u 206. školního a vyučovacího řádu, a dali své děti přezkoušeti na německých obecných školách v Opavě, které jsou pro ně nejbližšími německými školami, 80 dětí podrobilo se v Opavě této zkoušce, která byla vykonána řádným způsobem podle zákonných předpisů, a výsledek byl, že 77 dětí dostalo vysvědčení, že prokazují vědomosti potřebné pro příslušný školní rok. Výsledek zkoušky tedy bezvadně dokázal, že domácí vyučování bylo způsobilé opatřiti vědomosti předepsané pro veřejné vyučování.
Přes to o prázdninách, tedy v době, které se nemá užívati ke zkouškám, dostali rodičové od českého okresního školního inspektora vyzvání, aby dali děti znovu přezkoušeti. Všichni rodičové, kteří tohoto vyzvání uposlechli, dostali nyní přes to, že předložili veřejné vysvědčení o zkoušce, tento úřední přípis: "Výnosem ze dne 1. května 1923, č. 2133, uložila Vám okresní školní rada, abyste napravili nedostatky zjištěné při domácím vyučování Vašich dětí. Poněvadž při nové zkoušce vyšlo na jevo, že jste tohoto vyzvání nesplnili, zakazuje se Vám podle §u 205. školního a vyučovacího řádu a §u 23. říšského vyučovacího zákona vyučovati své děti soukromě a nařizuje se Vám, abyste je příštího školního roku posílali do školy veřejné nebo do soukromé školy s právem veřejnosti. Neuposlechnete-li tohoto nařízení, zakročí se proti Vám tak, jako kdybyste dětí do školy vůbec neposílali. Proti tomuto rozhodnutí můžete si stěžovati k plnomocnému komisaři do 14 dnů po dodání tohoto výnosu u hlučínské okresní školní rady. Odvolání, podáte-li je, nemá z veřejných důvodů odkládacího účinku".
Tento výnos jest úplně nezákonitý, poněvadž se neřídí zákonnými předpisy o dozoru nad domácím vyučováním. Okresnímu školnímu úřadu přísluší podle §u 205 definitivního školního a vyučovacího řádu právo dozoru a jest oprávněn přiměřeným způsobem ob as se přesvědčovati o vědomostech dětí a je-li v pochybnostech, dáti děti přezkoušeti na obecné škole k tomu ustanovené. Dále jest oprávněn vydávati nařízení, aby odstranil nepřístojnosti. Kdyby se rodiče zdráhali uposlechnouti těchto nařízení nebo kdyby se ukázalo, že jsou marná, jest okresní školní úřad oprávněn naříditi, aby děti byly dány do některé veřejné obecné školy nebo do soukromé školy s právem veřejnosti.
Těmito zákonnými ustanoveními jest okresnímu školnímu úřadu přesná předepsáno, jak má dozírati na domácí vyučování. Podle toho jest povinen:
1. přiměřeným způsobem se občas přesvědčiti o vědomostech dětí. Jestliže se při term vyskytnou pochybnosti o vědomostech dětí, jest povinen
2. dáti děti přezkoušeti na obecné škole k tomu určené. Podle výsledku této zkoušky může úřad
3. vydati pokyny, jak by se odstranily případné nepřístojnosti. Jestliže tyto pokyny nebudou splněny nebo se ukáže že jsou marné, poté může
4. naříditi, aby děti byly dány do některé veřejné školy nebo soukromé školy s právem veřejnosti. O nějakém přiměřeném přesvědčení o vědomostech dětí nelze mluviti vůbec, jak již dříve bylo řečeno, přezkoušení na ustanovené obecné škole okresní školní rada nenařídila; rovněž tak nebyly vydány určité pokyny, jak by se odstranily nepřístojnosti a nebylo tedy vůbec možno takovýchto pokynů splniti. Poněvadž děti mají úřední vysvědčení veřejné školy, znamená opačný výsledek zkoušky, provedené okresním školním inspektorem neuznání úředního školního vysvědčení, což okresnímu školnímu inspektorovi nepřísluší. Pro zákaz soukromého vyučování nedostává se jakéhokoliv předpokladu. Příznačné jest, že okresní školní inspektor nejprve byl úplně překvapen předložením vysvědčení o zkoušce a prohlásil, že dítky, které mají takovéto vysvědčení, nepotřebují vůbec ke zkoušce přijíti, později však těmto vysvědčením upřel platnost. Nezákonitou věcí bylo dále ve výnose, že nebyl odvolání přiznán odkládací účinek "z veřejných důvodů". Něco takového není podle zákona vůbec možné; naopak v §u 24, odst. 2 zákona ze dne 28. února 1870, č. 18 z. z. pro Slezsko výslovně se přiznává odkládací účinek odvoláním proti opatřením okresního školního úřadu.
Rodiče tedy vesměs podali proti tomuto nařízení okresní školní radu stížnost, které, zdá se, že hlučínská okresní školní rada však dosud vůbec dále neodeslala. Naproti tomu, jak se dalo očekávati, začala s "dalšími kroky" pro zameškání školy, nebo proto, že děti pobyly zapsány do veřejné obecné školy. Rodičové jsou odsuzováni k pořádkovým trustům, za nichž jistě budou brzy následovati tresty pro zameškání školní docházky. Také tento postup jest ovšem úplně nezákonitý, poněvadž nelze pochybovati, že odvolání náleží odkládací účinek.
Úplně obdobně bylo zakročeno také proti německému soukromému vyučování v několika jiných obcích na Hlučínsku, zvláště v Kravařích, kde jest vyučováno soukromě 54 dětí.
Totéž se opakuje všude, kde děti jsou vyučovány soukromě doma, hlavně tedy na Moravě, kde německé děti jsou reklamovány do českých škol. Zde nejsou vysvědčení o zkouškách německých dětí uznávána ovšem z toho důvodu, že tyto děti, jako děti reklamované do české školy, byly povinny vykonati zkoušku na konci školního roku na české škole. Tohoto stanoviska nelze ovšem naprosto ospravedlniti. Právě tak jako mají rodiče na vůli určiti, že dají děti vyučovati soukromě doma, mají svobodnou na vůli podle §u 206 školního a vyučovacího řádu dáti je zkoušeti na některé veřejné obecné škole. Podle jasného znění tohoto paragrafu školního a vyučovacího řádu není zde ani omezení, i když se má zpravidla zkouška konati ve veřejné škole onoho školního obvodu, kde dítě bydlí. Není-li však v onom školním obvodu německé obecné školy, musí se ovšem užíti německé školy v okolí. Nebol mají-li rodiče podle §u 204 školního a vyučovacího řádu právo, dáti vyučovati děti doma vyučovacím jazykem k tomu ustanoveným, musejí ovšem míti právo dáti své děti přezkoušeti na veřejné škole s týmž vyučovacím jazykem.
Pokud jde zvláště na hlučínské školské poměry, značný počet německých školních dítek odůvodňuje zřízení veřejné německé obecné školy. O zřízení této školy jsou povinny starati se podle §u 7 zákona ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 z. z. pro Slezsko školní úřady. Jest křiklavou nespravedlivostí a znamením nestejného nakládání s německým školstvím proti českému, že této potřebě nebylo dosud ještě vyhověno, vedle toho v obci, kde podle výsledku nových voleb do obcí jest většina obyvatelstva německého. Dvoutřídní německou obecnou školu bylo by lze bez obtíží umístiti v některé ze tří veřejných školních budov města Hlučína, které jsou dnes vesměs zabrány pro české školy.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Ví pan ministr o těchto událostech a jak ospravedlní stále a stále se opakující nezákonitou praxi nižších českých školních úřadů proti německému domácímu soukromému vyučování?
2..Jest ochoten vydati těmto úřadům potřebné pokynu, které by učinily konečně přítrž takovýmto nezákonitým poměrům?
3. zamýšlí nyní věnovati zřízení veřejné německé obecné školy, v Hlučínsku náležitou pozornost?
V Praze dne 29. října 1923.
Jokl, Heeger, Dr. Haus, Uhl, Schäfer, Häusler, Schweichhart, Schuster, dr. Czech, Pohl, Hackenberg, R. Fischer, Grünzner, Čermak, Hausmann, Roscher, dr. Holitscher, Beutel, Palme, Kirpal, Deutsch.
III./4274 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o německé soukromé obecné škole v Benecku.
Jilemnická okresní politická správa v září 1919 protizákonně uzavřela něm. soukromou obec. školu v Benecku, kterou zřídil spolek "Deutscher Schulverein" v roce 1886 a to s odůvodněním, že spolek "Deutscher Schulverein" jako cizozemský spolek nemá práva v československém státě vydržovati soukromé školy. Poněvadž tehdy otázka právní posloupnosti spolku "Deutscher Schulverein" na území československého státu často také pro zdlouhavé vyřizování oněch žádostí podaných školním úřadům nebyla ještě konečně upravena, nebylo lze proti tomuto protizákonnému uzavření nastoupiti právní cestu. Dno 1. ledna 1920 však spolek "Deutscher Kulturverband" jako nástupce spolku "Schulverein" převzal veškeré školy jím zřízené do své správy a oznámil to ministerstvu. Mimo to bylo zvláštním podáním k zemské školní radě dne 31. prosince 1919 žádáno o dovolení, aby zavřená škola v Benecku byla opět otevřena a zároveň byla oznámena změna vydržovatele školy a učitele. Tuto žádost zemská školní rada výnosem ze dno 27. března 1920, č. IV-2957 vyřídila tak, že jelikož v Benecku není vůbec žádné soukromé školy, dlužno tuto žádost považovati za žádost o povolení nové soukromé školy a spolku "Kulturverband" bylo nařízeno, aby tuto žádost v jistých bodech doplnil. Tím byla zamítnuta žádost, aby škola byla znovu otevřena. Proti tomuto výnosu podal spolek "Deutscher Kulturverband" dne 27. dubna 1920 stížnost ministerstvu školství a národní osvěty. Mezitím výnosem tohoto ministerstva ze dne 2 června, 1920, č. 25.911 bylo vzato na vědomí převzetí všech škol spolku "Schulverein" zbudovaných na území Československé republiky spolkem "Kulturverband" a tímto výnosem všem těmto školám přiznáno právo veřejnosti podle §u 11, odst. 2 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. Na základě tohoto výnosu byla škola v Benecku loni otevřena, načež však zemská školní rada svým výnosem ze dne 20. září 1920, č. IV-11.628 dala rozkaz, aby byla znovu zavřena. Také proti tomuto rozkazu byla dne 25. října 1930 podána stížnost.
Obě stížnosti ministerstvo zamítlo výnosem ze dne 21. května 1921, č.; 5.372. Nejvyšší správní soud, k němuž poté bylo podáno odvolání, zrušil toto rozhodnutí ministerstva svým nálezem ze dno 7. prosince 1922; č. 113.803 pro vadné řízení. Vadnost odůvodňuje tím, že nebylo prokázáno, jak ministerstvo dospělo k názoru, že mezi oběma školami v Benecku není právní a skutečné souvislosti a že tedy tato škola jest pokoutní školou, když přece samo výnosem ze dne 2. června 1920 uznalo, že všechny bývalé školy spolku "Schulverein" převzal spolek "Kulturverband". Mimo to toto rozhodnuti nevyčerpalo odvolání, pokud se obracelo proti tomu, že nové otevření školy v Benecku nebylo povoleno.
Ministerstvo bylo tedy nuceno vzíti si za základ právní názor správního soudu a vydati nové rozhodnutí. Zprostilo se tohoto úkolu svým výnosem ze dne 12. srpna 1923, č. 27.136 takovým způsobem, že celou věc zvlášť podivuhodně překroutilo. S jedné strany hledí dokázati, že soukromá obecná škola v Benecku byla pokoutní školou a tedy právem byla zavřena..lest pravda, že čl. 17 státního základního zákona z r. 1807, č. 142 ř. z. opravňuje jen státní občany ke zřizování soukromých škol. To se však také stalo při zřizování soukromé školy v Benecku. Státním převratem v r. 1918 nepřestává však takto povolená soukromá, škola v Benecku býti právně zřízenou soukromou školou. Poněvadž tato událost přesahovala ovšem meze vlivu spolku "Deutscher Schulverein", bylo zcela vyloučeno, aby ustanovení čl. 17 stran státního občanství vydržovatele školy bylo ihned přizpůsobeno změněným poměrům. Bylo naprosto nemožno tak rozsáhlé vydržování škol měniti obratem ruky. Kromě toho však byly školní úřady novými žádostmi upozorněny na přeměna, která nastávala. Také ustanovení . odst. §u 11 výše uvedeného zákonu uznává, že pro školy zřízené před vydáním tohoto zákona není zapotřebí nového povolení, nýbrž jen nového udělení práva veřejnosti. Ve všech školách spolku "Schulverein" na území Čsl. republiky bylo zachováno školní vyučování a nikdo netvrdil, že se toto vyučování příčí zákonu a právu a že se tedy rovná vyučování v pokoutní školo. Jen v Benecku tomu tak bylo. Nezákonitým uzavřením této školy, které provedl nepříslušný úřad, nemohla ovšem býti zničena její právní existence zakládající se na povolení zemské školní rady. Jest tedy nesporné, že mezi starou obecnou školou spolku "Schulverein" a novou školou spolku "Kulturverband" v Benecku jest právní a skutečná souvislost a že tedy nového povolení,;jehož žádají zemská školní rada a ministerstvo, se zřetelem na § 11 uvedeného zákona nebylo zapotřebí.
Ještě podivuhodnější dojem činí výrok ministerstva, že z jeho výnosu ze dne 2. června 1920 není patrno, že se vztahuje také na školu v Benecku, jelikož tenkráte vůbec neexistovala. Spolek "Deutscher Kulturverband" oznámil pro každou ze svých převzatých soukromých škol zvlášť změnu vydržovatele, mezitím také pro Benecko. Ministerstvo výše uvedeným výnosem hromadně vzalo na vědomí tato oznámení, tedy také pro Benecko. Tvrdí-li, že tato škola není v tom obsažena, pak mělo ve svém výnosu školu beneckou výslovně vyloučiti a úpravu této školy vyhraditi vyřízení projednávaného odvolání. Podání spolku "Deutscber Kulturverband" stran Benecka mimo to nebylo lze podivuhodným způsobem nalézti u žádného školního úřadu.
Jest tedy zřejmo, že ministerstvo ve všech svých pozdějších rozhodnutích stran soukromých škol mělo přihlížeti ke svému dříve vydanému všeobecnému výnosu ze dne 2. června 1920 tak, že právní existence všech těchto škol měla býti uznána.
Mimo to ministerstvo ve svém novém vyřízení vůbec se ani nepustilo do odvolání proti výnosu zemská školní rady ze dno 20 září 1920, jímá bez zřetele na právní a skutečnou souvislost obou škol bylo znovu nařízeno uzavření a tím bylo potvrzeno nezákonité zrušení jilemnickou okresní politickou správou, a tím znovu odvolání plně neprojednalo.
Musí tedy býti znovu podána stížnost správnímu soudu proti tomuto nezákonitému ministerskému výnosu. Tímto způsobem nelze v dohledné době dosíci úpravy této naléhavé věci, poněvadž ministerstvo, jakmile správní soud, jak lze předvídati, jeho rozhodnutí znovu pro vadné řízení zruší, budu tuto celou věc znovu protahovati novým záporným rozhodnutím.
Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten tuto zdlouhavou věc, která pudle nejnovějších rozhodnutí ministerstva začíná opouštěti právní cestu, skoncovati nyní způsobem, jenž souhlasí s oprávněným přáním německého obyvatelstva v Benecku stran školy a které by mohlo zaručiti nerušené trvání této soukromé školy?
V Praze dne 15. října 192:3.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Schälzky, Patzel, Wenzel, Knirsch, dr. Petersilka, inž. Jung, Böhr, Zierhut, Scharnagl, Heller, J. Mayer, Röttel, Windirsch, Schubert, J. Fischer, Böllmann, Křepek.
IV./4274 (překlad).
Interpelace
poslanců Schäfera, Roschera, Hoffmanna a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o německé soukromé obecné škole v Benecku.
Jilemnická okresní politická správa v září 1919 protizákonně uzavřela německou soukromou obecnou školu v Benecku, kterou zřídil spolek "Deutscher Schulverein" v roce 1886, a to s odůvodněním, že spolek "Deutscher Schulverein" jako spolek cizozemský nemá práva v československém státě vydržovati soukromé školy. I poněvadž tehdy otázka právní posloupnosti spolku "Deutscher Schulverein" na území československého státu často také pro zdlouhavé vyřizování oněch žádostí, podaných školním úřadům, nebyla ještě konečně upravena, nebylo lze proti tomuto protizákonnému uzavření nastoupiti právní cestu. Dne 1. ledna 1920 však spolek "Deutscher Kulturverband" jako nástupce spolku "Deutscher Schulverein" převzal veškeré škoty jím zřízené do své správy a oznámil to ministerstvu. Mimo to bylo zvláštním podáním k zemské školní radě dne 31. prosince 1919 žádáno o dovoleni, aby zavřená škola v Benecku byla zase otevřena, a zároveň byla oznámena změna vydržovatele školy a učitele. Tuto žádost zemská školní rada výnosem ze dne 27. března 1920, č. IV-2957 vyřídila tak, že, jelikož v Benecku není vůbec žádné soukromé školy, dlužno tuto žádost považovati za žádost o povolení nové soukromé školy a spolku "Kulturverband" bylo nařízeno, aby tuto žádost v jistých bodech doplnil. Tím byla zamítnuta žádost, aby škola byla znovu otevřena. Proti tomuto výnosu podal spolek "Deutscher Kulturverband" dne 27. dubna 1920 stížnost ministerstvu školství a národní osvěty. Mezitím výnosem tohoto ministerstva ze dne 2. června 1920, č. 25.911, bylo vzato na vědomí převzetí všech škol spolku "Schulverein", zbudovaných na území Československé republiky, spolkem "Kulturverband" a tímto výnosem všem těmto školám přiznáno právo veřejnosti podle §u 11. odst. 2. zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. zák. a nař. Na základě tohoto výnosu byla škola v Benecku loni otevřena, načež však zemská školní rada svým výnosem ze dne 20. září 1920, č. IV-11.68 dala rozkaz, aby byla znovu zavřena. Také proti tomuto rozkazu byla dne 25. října 1920 podána stížnost.
Obě stížnosti ministerstvo zamítlo výnosem ze dne 21. května 1921, č. 35.362. Nejvyšší správní soud, k němuž poté bylo podáno odvolání, zrušil toto rozhodnutí ministerstva svým nálezem ze dne 7. prosince 1922, č. 18.803 pro vadné řízení. Vadnost odůvodňuje tím, že nebylo prokázáno, jak ministerstvo dospělo k názoru, že mezi oběma školami v Benecku není právní a skutečné souvislosti a že tedy tato škola jest školou pokoutní, když přece samo výnosem ze dne 2. června 1930 uznalo, že všechny bývalé školy spolku "Schulverein" převzal spolek "Kulturverband". Mimo to rozhodnutí toto nevyčerpalo odvolání, pokud se obracelo proti tomu, že nové otevření školy v Benecku nebylo povoleno.
Ministerstvo bylo tedy nuceno vzíti si za základ právní názor správního soudu a vydati nové rozhodnutí. Zprostilo se tohoto úkolu svým výnosem ze dne 12. srpna 1923, č. 27.136 takovým způsobem, že celou věc zvlášť podivuhodně překroutilo. S jedné strany hledí dokázati, že soukromá obecná škola v Benecku byla pokoutní školou a tedy právem byla zavřena. Jest pravda, že článek 17. státního základního zákona z roku 1867, č. 142 ř. z. opravňuje jen státní občany ke zřizování soukromých škol. To se však také stalo při zřizování soukromé školy v Benecku. Státním převratem v ruce 1918 nepřestává však takto povolená soukromá škola v Benecku býti právně zřízenou soukromou školou.
Poněvadž tato událost přesahovala meze vlivu spolku "Deutscher Schulverein", bylo zcela vyloučeno, aby ustanoveni článku 17. stran státního občanství vydržovatele školy bylo ihned přizpůsobeno změněným poměrům. Bylo naprosto nemožno tak rozsáhlé vydržování škol měniti obratem ruky. Kromě toho však byly školní úřady novými žádostmi upozorněny na přeměnu, která nastávala. Také ustanovení 2. odstavce §u 11. výše uvedeného zákona uznává, že pro školy zřízené před vydáním tohoto zákona není zapotřebí nového povolení, nýbrž jen nového udělení práva veřejnosti. Ve všech školách spolku "Schulverein" na území Československé republiky bylo zachováno školní vyučování a nikdo netvrdil, že se toto vyučování příčí zákonu a právu a že se tedy rovná vyučování v pokoutní škole. Jen v Benecku tomu tak bylo. Nezákonitým uzavřením této školy, které provedl nepříslušný úřad, nemohla ovšem býti zničena její právní existence, zakládající se na povolení zemské školní rady. Jest tedy nesporné, že mezi starou obecnou školou spolku"Schulverein" a novou školou spolku "Kulturverband" v Benecku jest právní a skutečná souvislost a že tedy nového povolení, jehož žádají zemská školní rada a ministerstvo, se zřetelem na § 11. uvedeného zákona nebylo zapotřebí.
Ještě podivuhodnější dojem činí výrok ministerstva, že z jeho výnosu ze dne 2. června 1920 není patrno, že se vztahuje také na školu v Benecku, jelikož tenkráte vůbec neexistovala. Spolek "Deutscher Kulturverband" oznámil pro každou ze svých převzatých soukromých škol zvlášť změnu vydržovatele, mezi nimi také pro Benecko. Ministerstvo výše uvedeným výnosem hromadně vzalo na, vědomí tato oznámení, tedy také pro Benecko. Tvrdí-li, že tato škola není v tom obsažena, pak mělo ve svém výnosu školu beneckou výslovně vyloučiti a úpravu této školy vyhraditi vyřízení projednávaného odvolání. Podání spolku "Deutscher Kulturverband" stran Benecka mimo to nebylo lze podivuhodným způsobem nalézti u žádného školního úřadu.
Jest tedy zřejmo, že ministerstvo ve všech svých pozdějších rozhodnutích stran soukromých škol mělo přihlížeti ke svému dříve vydanému všeobecnému výnosu ze dne 2. června 1920 tak, že právní existence všech těchto škol měla býti uznána.
Mimo to ministerstvo ve svém novém vyřízení vůbec se ani nepustilo do odvolání proti výnosu zemské školní rady ze dne 20. září 1920, jímž bez zřetele na právní a skutečnou souvislou obou škol bylo znovu nařízeno uzavření a tím bylo potvrzeno nezákonité zrušení jilemnickou okresní politickou správou, a tím znovu odvolání plné neprojednalo.
Musí tedy býti znovu podána stížnost správnímu soudu proti tomuto nezákonitému ministerskému výnosu. Tímto způsobem nelze v dohledné době dosíci úpravy této naléhavé věci, poněvadž ministerstvo, jakmile správní soud, jak lze předvídati, jeho rozhodnutí znovu pro vadné řízení zruší, bude tuto celou věc znovu protahovati novým záporným rozhodnutím.
Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten tuto zdlouhavou věc, která podle nejnovějších rozhodnutí ministerstva začíná opouštěti právní cestu, skoncovati nyní způsobem, který by souhlasil s oprávněným přáním německého obyvatelstva v Benecku stran školy a který by mohl zaručiti nerušené trvání této soukromé školy?
V Praze dne 29. října 1923.
Schäfer, Roscher, Hoffmann, dr. Holitscher, Heeger, Hackenberg, Schweichhart, Grünzner, Pohl, R. Fischer, Beutel, Čermak, Palme, dr. Haas dr. Czech, Kirpal, Schuster, Häusler, Deutsch, Leibl, Hausmann, Uhl.