Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4327.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ................................................,

o dani z obratu a dani přepychové.

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

Daň z obratu.

I. Předmět daně.

§ 1.

Zdanitelné dodávky a výkony.

(1) Dani z obratu jsou podrobeny:

1. úplatné tuzemské dodávky (§ 2) a výkony (§ 3), prováděné v jakékoliv samostatné činnosti. Které dodávky a výkony se pokládají za tuzemské, ustanoví nařízení;

2. dovoz v případech stanovených nařízením tam, kde by jinak zboží původu tuzemského bylo zatíženo daní více než zboží dovážené. Při zdanitelném dovozu se nehledí na úplatnost a na to, dováží-li kdo cizí či svůj vlastní předmět. Vývoz a průvoz dani nepodléhá za podmínek stanovených nařízením.

(2) Nezáleží na tom, děje-li se dodávka nebo výkon dobrovolně či podle zákonného nařízení, nebo na úřední příkaz, byly-li dodávka nebo výkon opravdu provedeny či pokládají-li se podle zákona za provedené, byla-li fysická držba skutečně převedena či ne. Za zdanitelnou dodávku se též pokládá, nabývá-li se předmětu zástupcem nebo listinou (na př. konosamentem, nákladním nebo skladním listem, zástavní listinou). Dani podléhají i dodávky z dražeb.

(3) Při obchodě komisionářském se zdaňuje vždy samostatně dodávka (výkon) mezi komitentem a komisionářem a dodávka (výkon) mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží; totéž platí v případech, obstarává-li někdo vlastním jménem na cizí účet dodávky nebo výkony. V pochybnostech, jde-li o poměr komisionářský nebo o jednání, jež někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet, či o poměr jednatelský, předpokládá se, neprokáže-li poplatník opaku, že nejde o poměr jednatelský. Při dodávkách (výkonech) vzájemných (na př. při naturální směně), dále pak v případech, kdy se odevzdá předmět místo placení, předpokládají se vždy dvě samostatně zdanitelné dodávky (výkony).

(4) Dani jsou podrobeny, nehledíc na úplatnost, dodávky a výkony mezi závody téhož podniku (§ 6) a dodávky a výkony mezi závody a podniky téhož majetníka nehledíc na to, jde-li o závody nebo podniky spolu souvisící či nesouvisící. Ministr financí se zmocňuje, aby po dohodě s ministrem zemědělství a ministrem obchodu vymezil pro jednotlivá výrobní odvětví rozsah této daňové povinnosti.

(5) Dani jest konečně podrobena vlastní spotřeba, tj. vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení nebo pro zaměstnance podnikatelovy. K domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď. Při naturální mzdě čeledi a služebných, pak při dodávkách potravin a jiných předmětů spotřeby ve vlastním podniku vyráběných nebo prodávaných, které dodávají podnikatelé svým zaměstnancům podle služební nebo pracovní smlouvy, předpokládá zákon vždy nejprve zdanitelnou dodávku z vlastního podniku (hospodářství výdělečného) do domácnosti podnikatelovy (hospodářství spotřebního) a pak teprve další dodávku z domácnosti podnikatelovy osobám shora zmíněným v poměru služebním tato druhá dodávka dani nepodléhá.

§ 2.

Předmět zdanitelných dodávek.

Dani jsou podrobeny dodávky, čítajíc v to i pronájmy:

1. movitých věcí hmotných, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod. Dodávky věci, spojených s pozemky, podléhají dani, prodávají-li nebo pronajímají-li se tyto věci bez pozemků, i když se tak děje před tím, než byly odloučeny od pozemků. Co platí o věcech celých, platí i o podílech na nich;

2. práv, která jsou předmětem právního obchodu, tak zvláště práv autorských, z ochrany známek a vzorků a jiných výhradních práv (licencí, koncesí, provozovacích práv atd.). Dani podléhá též, zavazuje-li se kdo za úplatu něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci. Práva, která se zapisují do veřejných knih o věcech nemovitých, dani však nepodléhají;

3. souborů věcí a práv, uvedených pod č. 1. a 2., kromě nemovitostí při prodeji nebo pronájmu celých podniků.

§ 3.

Zdanitelné výkony.

Dani jsou podrobeny: výkony všech druhů, prováděné v tuzemsku, tak zvláště řemeslné a průmyslové zpracování dodaných hmot (surovin, polotovarů, tovarů), všeliká doprava, povoznictví, výkony podniků stavebních a instalačních, výkony samostatně provozovaných svobodných povolání (advokátů, notářů, lékařů, civilních inženýrů, škol hudebních, jazykových a jiných ústavů výchovných, pensionátů a pod.), výkony podniků hotelových počítajíc v to podnikatelské pronajímání bytů, zprostředkování práce, zprostředkování inkasa, přejímání věcí do úschovy, obstarávání peněžních obchodů a obchodů s cennými papíry, výkony jednatelů, sensálů, totalisatérů a bookmakerů, pořádání představení a zábav jakéhokoliv druhu, výkony kanceláří informačních, holičů, masérů atd.

§ 4.

Dodávky a výkony od daně osvobozené.

Dani z obratu nejsou podrobeny:

1. dodávky při vnucených dražbách;

2. dobrovolné dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví;

3. dodávky drahých kovů a jich směsí k ražení peněz za podmínek stanovených nařízením;

4. poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všech druhů, vydání a převody cenných papírů mimo papíry uvedené v §u 1, odst. 2., převody podílů společenských a společenstevních, tuzemských i cizích zákonných platidel kovových i papírových; provise z obchodu s cennými papíry a s cizími zákonnými platidly dani však podléhají. Za úvěr se nepokládá, hradí-li dodavatel nebo kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu poštovné, kolky, poplatky a různé výlohy, spojené s provedením dodávky nebo výkonu;

5. dodávky předmětů státního monopolu;

6. dodávky platných neznehodnocených úředních známek a tiskopisů;

7. dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážení dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky elektrického proudu a plynu pro veřejné osvětlení;

8. dodávky a výkony podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z. a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. VIII. z r. 1883 a uherské sazební položky 89, i když jest příslušná pojišťovací smlouva podle zvláštních ustanovení těchto zákonů od poplatků osvobozena;

9. zpětná úplatná dodávka odpadků, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních, která obmezují působnost na členstvo; dále vrácené částky úplaty za zboží dodané členům;

10. dodávky a výkony mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolu souvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§§ 1 a 6), nepřesahující u jednoho závodu ročně 50.000 Kč

11. dodávky a výkony nepodnikatelů (§ 5, č. 6.), nepřesahuje-li úplata za jednotlivou dodávku anebo výkon 500 Kč. Dodávky z dobrovolných dražeb a výkony, které záleží v pořádání představení a zábav jakéhokoli druhu, podléhají však vždy dani;

12. dodávky léčiv, léčebných pomůcek a léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nemocenské pokladny, uvedené v zákoně ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ve znění zák. ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., zák. ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. a zák. ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, uvedené v zák. čl. XVI. z r. 1900, dále čl. XIX. z r. 1907, změněném nařízením ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n. Stejné osvobození platí i pro úrazové pojišťovny a pro zemskou úřadovnu pro pojišťování dělníků v Bratislavě, a všeobecný pensijní ústav, jestliže převezmou léčení místo nemocenské pokladny po rozumu ustanovení §u 32 zák. ze dne 10. dubna 1919, čís. 207 Sb. z. a n., a pro nemocenské pokladny státních drah, spravované ministerstvem železnic, jakož i pro bratrské pokladny a pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Toto osvobození však neplatí, jde-li o dodávku předmětů, u nichž jest daň paušalována (§ 19, odst. 8.). Ministr financí se zmocňuj e, aby toto osvobození rozšířil i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život;

13. dodávky naturálií, vzatých z vlastního podniku k plnění naturálního výměnku;

14. ministr financí se zmocňuje, aby po dohodě s ministrem obchodu, po případě zemědělství po předchozím vyslechnutí obchodních a živnostenských komor, státní živnostenské rady, po případě zemědělské rady

a) v případech hodných zřetele poskytl zvláštní další úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky, zejména aby osvobodil pracovní výkony, prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu;

b) určil, v kterých případech jest dovozce oprávněn při první tuzemské dodávce dovezeného předmětu včítati si daň, kterou sám při dovozu jeho zaplatil.

Nařízení dále ustanoví, kdy dovoz předmětů, které podléhají dani při dovozu, jest od daní osvobozen proto, že se tyto předměty dopravují do tuzemska jen na přechodnou dobu;

15. ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo s ministrem zemědělství osvoboditi dodávky nebo výkony, které provádějí v mezích svých stanov pro své členy svépomocné organisace podnikatelů, aby jim zprostředkovaly společný nákup surovin a pomocných látek nebo prodej jejich surovin a výrobků, jestliže tyto organisace pracují jen za náhradu režijních výloh;

16. dodávky a pracovní výkony domácích dělníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žijí s nimi v společné domácnosti;

17. dodávky a výkony pro stát nebo pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, provádějí-li je podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony ty přímo zadány, vyjímajíc případy, kdy daň z dodávek nebo výkonů jest paušalována. Bližší podmínky tohoto osvobození stanoví nařízení;

18. dodávky vývozcům, kteří mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku, nepřevádí-li dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž vyvážejí-li se předměty dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení;

19. ministr financí může na zvláštní žádost osvoboditi dodávky nebo výkony výhradně a přímo dobročinné. Nařízení ustanoví, co se rozumí dodávkami nebo výkony výhradně a přímo dobročinnými, jakož i podmínky tohoto osvobození.

II. Subjekty daňové.

§ 5.

Kdo platí daň.

Daň platiti jsou povinni:

1. podnikatelé, v jejichž podnicích nebo závodech (§§ 1 a 6) se zdanitelná dodávka nebo výkon provádí, a to i tenkráte, když dodávka nebo výkon jsou vzhledem k povaze podniku příležitostné a nenáleží v jeho obor;

2. osoby, které pro cizince, nemající v tuzemsku provozovny, zprostředkují dodávky jejich zboží, nalézajícího se v tuzemsku, z těchto dodávek, dále pak osoby, které dodávky takového zboží splňují;

3. při dovozu (§§ 1 a 19, odst. 8.), kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem;

4. v konkursním řízení konkursní správce;

5. při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem. Při dobrovolných dražbách soudních může soud žádati přiměřenou zálohu na daň;

6. při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů dodavatel předmětu nebo, kdo výkon provádí. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti;

7. při dodávkách nebo výkonech osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, dodavatel předmětu nebo, kdo výkon provádí.

§ 6.

Pojem podnikatele, pojem závodu.

(1) Podnikatelem podle tohoto zákona jest každý, kdo provozuje samostatnou trvalou nebo občasnou výdělečnou činnost jakéhokoliv druhu. Za podnikatele se pokládají také cizinci, kteří v tuzemsku udržují provozovnu (pobočku, kancelář nebo sklad), dále pak osoby uvedené v §u 5, č. 2. a 7. Okolnost, že spolek nebo společenský podnik obmezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neruší jeho povahy podnikatelské. Úmysl dosíci zisku není podmínkou.

(2) Za samostatný závad podle §u 1, odst. 4., a §u 4, č. 10., se pokládá takový oddíl podniku, který je technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, státní živnostenské rady nebo zemědělské rady.

§ 7.

Subjekty od daně osvobozené.

Od daně jsou osvobozeny:

1. stát co do poštovní, telegrafní a telefonní služby a podniky dopravní co do povinných výkonů pro tuto státní službu;

2. dráhy hlavní, místní a drobné co do dodávek a výkonů s provozem souvisících;

3. osoby exteritoriální, uvedené v §u 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., co do dovozu předmětů, zdaňovaných při dovozu a určených k jejich přímé potřebě nebo spotřebě.

§ 8.

Osobní a věcné ručení za daň. Regres.

(1) Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně,.ručí nabyvatel za daň, připadající na běžné daňové období nerozdílnou rukou s bývalým majetníkem podniku. Rovněž při dodávkách nepodnikatelů ručí nabyvatel mimo případy, kdy jako podnikatel jest podle §u 5, č. 6., povinen daň platiti sám, za daň rukou nerozdílnou s dodavatelem tehdy, když opomine finančnímu úřadu dáti včas oznámení podle §u 13.

(2) Zástupci cizích podnikatelů ručí za daň s nimi osobně.

(3) Stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, spolek a pod.), ručí za daň osoby, odpovědné za správu rukou nerozdílnou.

(4) Při dodávkách nebo výkonech osob, které jen přechodně v tuzemsku meškají a nemají zde stálé provozovny, ručí za daň nabyvatel předmětu nebo ten, pro koho se výkon provádí.

(5) Postihuje-li platební povinnost několik osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.

(6) Při mimosoudních dražbách může, kdo dražbu provádí, žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně se dražba koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádosti osoby dražbu provádějící složiti přiměřenou zálohu.

(7) Podléhá-li dovoz dani, ručí dovážený předmět za daň vybíranou při dovozu a za tresty podle §u 42.

(8) Neodevzdaná pozůstalost ručí za daň vyměřenou podle tohoto zákona. Dědicové ručí za ty částky daně, které nebyly vyměřeny proto, že zůstavitel nepodal daňového přiznání vůbec nebo, že podal přiznání nesprávné, jako za jiné pozůstalostní dluhy. Ručení to se vztahuje i na tresty na penězích zůstaviteli uložené, stal-li se trestní nález právoplatným ještě před úmrtím zůstavitelovým.

III. Základ daňový. Sazba.

§ 9.

Úplaty za zdanitelné dodávky a výkony a za zdanitelný dovoz.

(1) Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku nebo za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel musil vynaložiti, aby nabyl dodaného předmětu nebo výkonu. K úplatě tedy náležejí též výlohy za zabalení a obal a, co zaplatil nabyvatel na daně nebo dávky; vybírané při dodávce nebo výkonu, a byla-li kupní cena posečkána, na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se při placení do určité lhůty srážka (skonto) "jest vyměřovacím základem cena, skutečně placená. Při dovozu se vyměřuje daň z úplaty, a kde té není, z ceny dováženého zboží; k úplatě nebo k ceně se připočítá clo, výlohy dopravní do místa celního odbavení a dávky vybírané z dováženého zboží.

(2) Výlohy zasílací a pojišťovací, které dodavatel nebo, kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu prokázaně hradil osobám třetím, lze vyloučiti z daňového základu jen tehdy, účtuje-li je příjemce zvláště.

(3) Výlohy za obal lze vyloučiti jen tehdy, když se obal půjčuje prokázaně neúplatně nebo když dodavatel vezme obal za cenu již předem ujednanou zpět a úplata se o cenu obalu zmenší; jinak jest součástí úplaty.

(4) Převzal-li podnikatel provedení výkonu jak v tuzemsku tak v cizině za cenu stanovenou paušálně, nepodléhá dani jen ta částka, o níž podnikatel prokáže, že připadá na výkony provedené v cizině.

(5) Záleží-li úplata ve věci (na př. při směně) nebo ve výkonu, jest cena věci přijaté (výkonu) úplatou za dodanou věc (výkon).

(6) Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata (na př. v případech § 1, odst. 4. a 5., nebo při směně), jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná. Co nutno rozuměti obecnou cenou, ustanoví nařízení. Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého předmětu udána nebo byla-li udána, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest rozhodna pro vyměření daně cena zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8.).

(7) Je-li úplata smluvena nebo cena udána v měně cizí nebo v obchodních mincích, přepočítá se na tuzemskou měnu způsobem stanoveným nařízením.

§ 10.

Sazba daňová.

(1) Daň činí 2% úplaty za zdanitelné dodávky a výkony, nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Při dodávkách zemědělských výrobků kromě plodin olejnatých, semen, chmele a cizozemského ovoce, dále při dodávkách výrobků mlýnských, pekařských; pak při dodávkách jedlých rostlinných tuků, masa a masných výrobků kromě zvěřiny a ryb, činí daň 1% úplaty nebo ceny.

(2) Výlohy za zabalení a za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá dodávaný nebo dovážený předmět.

(3) V případech, kdy podléhá dani dovoz (§ 1), může býti místo percentuelní sazby vybírána pevná sazba podle kusu, míry nebo váhy: příslušnou sazbu ustanoví nařízení a jde-li o paušalovanou daň, ministr financí vyhláškou (§ 19, odst. 8.). Rovněž může býti nařízením stanovena pro dovoz některých předmětů zvýšená, sazba proto, aby se daňové zatížení zboží dováženého rovnalo daňovému zatížení zboží v tuzemsku vyrobeného. Dále může býti nařízením stanovena pro dovoz nebo dodávky zboží z určitého státu vyšší daňová, sazba než uvedená, v odst. 1. v těch případech, kdy zmíněný stát zatěžuje dovoz nebo dodávky tuzemského zboží vyššími sazbami než zboží vlastního původu.

(4) Dodávají-li se předměty podléhající různé daňové sazbě, jest pro vyměření daně paušální úplaty rozhodná sazba vyšší. Toto ustanovení platí i tehdy, dodávají-li se předměty přepychové s nepřepychovými.

IV. Vznik daňové povinnosti a nároku státu na daň.

Přesunutí daně.

§ 11.

Vznik daňové povinnosti a nároku státu na daň.

(1) Daňová povinnost vzniká zpravidla provedením dodávky nebo výkonu.

(2) Nárok státu na daň lze však uplatniti zásadně teprve v době placení. Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou, šekem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod.

(3) Výjimkou ze zásady vytčené v odst. 1. a 2. vzniká daňová povinnost a lze uplatniti nárok státu na daň:

a) při dodávkách, při nichž zákon úplatnost předpokládá (na př. § 1, odst. 4. a 5.), v době, kdy byla dodávka provedena;

b) při dodávkách z dražeb v době příklepu;

c) bylo-li poplatníku povoleno, aby místo přijatých úplat v davovém období zdaňoval ceny účtované (§ 17, odst. 7.), v době, kdy byl vydán účet;

d) při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů v době, kdy byla dodávka ujednána nebo výkon proveden;

e) při dodávkách osob, uvedených v § 5., č. 2., a při dodávkách nebo výkonech osob, uvedených v § 5, č. 7., v době, kdy byla dodávka ujednána nebo výkon proveden;

f) při zdanitelném dovozu v době, kdy celní úřad uvolní zboží po skončeném celním řízení (cla prostém propuštění), nehledíc na to, kdy celní prohlášení bylo učiněno.

§ 12.

Přesunutí daně.

Podnikatel může osobě, mající nárok na dodávku nebo výkon dani podléhající, dav účtovati zvláště a jest k tomu povinen, žádá-li a to příjemce. Příjemce dodávky (výkonu i jest oprávněn předpokládati, že v úplatě jednotně stanovené jest už zahrnuta daň, nestanoví-li úmluva nebo obchodní zvyklost nic jiného. Při dodávkách nepodnikatelů nepodnikatelům jest poplatník povinen daň účtovati zvláště. Při dodávkách nepodnikatelů podnikatelům jest příjemce dodávky (podnikatel), který podle §u 5, č. 6. jest povinen dali platiti, oprávněn sraziti si ji ze smluvené úplaty. Při dodávkách a výkonech smluvených před 1. lednem 1924, prováděných však po 31. prosinci 1923, jest poplatník, nechce-li daňové zvýšení nésti ze svého, oprávněn cenu o daňový rozdíl zvýšiti a jest v tomto případě povinen zvýšení to účtovati zvláště (§ 49, odst. 5.). Ministr financí může pro dodávky určitých předmětů nebo pro určité výkony naříditi povinné zvláštní účtování duně nebo paušalované daně. Pro daňovou povinnost jest bez významu, lze-li daň přesunouti na příjemce.

V. Vybírání daně při dodávkách a výkonech nepodnikatelů.

§ 13.

(1) Osoby, které nejsou podnikateli a dodávají mimo dražbu předměty nepodnikatelům, jsou pod následky §u 42 povinny do 14ti dnů po ujednání dodávky zaplatiti z každé jednotlivé dodávky příslušnému bernímu úřadu daň z úplaty (§ 9) a zaslati v trže lhůtě nabyvateli potvrzení o zaplacení daně, které musí obsahovati tyto údaje:

1. jména a adresy obou smluvních stran;

2. den uzavření a předmět smlouvy;

3. úplatu.

V téže lhůtě musí dodavatel zaslati finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká, oznámení o dodávce, jež musí obsahovati údaje uvedené v potvrzení. Nabyvatel jest povinen uschovati potvrzení pro případ daňové kontroly (§ 16). Nepodnikatel nemá nároku na vrácení daně, vsáti-li se kupní cena (§ 18). Nezašle-li dodavatel nabyvateli řádně vyplněné potvrzení o zaplacení daně z dodávky včas, musí to nabyvatel do dalších 14ti dnů oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká. Toto oznámení, kolku prosté, musí obsahovati všechny údaje, které jinak nutno uvésti v potvrzení shora zmíněném. Opomine-li nabyvatel v stanovené lhůtě tak učiniti, ručí za daň a stihnou ho tresty podle §u 42. Dodavatel může údaje, které mají býti uvedeny na potvrzení, napsati na zvláštní list, jejž odevzdá spolu se stvrzenkou o zaplacení daně nabyvateli. Tento list a stvrzenka nepodléhají žádnému kolku ani poplatku, jestliže neobsahují jiných údajů než shora uvedené.

(2) Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách nepodnikatelů, ustanoví nařízení. Nepodnikatel, který zamýšlí provésti dobrovolnou dražbu, jest povinen ta oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu se má dražba konati, a to nejpozději týden před dražbou, a v oznámení uvésti dobu, předmět a místo dražby.

(3) Dodávají-li osoby, které nejsou podnikateli, podnikatelům, jsou podnikatelé (nabyvatelé) povinni odvésti daň místo dodavatelů. Podrobnosti ustanoví nařízení. Nepodnikatelé jsou i v tomto případě povinni učiniti o dodávce oznámení uvedené v odst. 1.

(4) Ze zdanitelných výkonů jsou nepodnikatelé pod následky §u 42 povinni z každého jednotlivého výkonu zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu do 14ti dnů po provedení výkonu a učiniti v téže lhůtě o tom oznámení finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu byl výkon proveden; v oznámení nutno uvésti: druh výkonu, kdy a kde byl proveden, výši přijaté úplaty a kdy a jakou částkou daň byla zaplacena.

VI. Předepsání a vybírání daně u dodávek a výkonů podnikatelů a při dovozu.

§ 14.

Ohlášky.

(1) Podnikatel jest povinen ohlásiti svůj podnik jakož i každou jeho provozovnu (pobočku, kancelář nebo sklad) finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu podnik nebo provozovna jsou, ve lhůtě stanovené nařízením. Nařízení určuje též, kdy této ohlášky není potřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku nebo provozovny. Stejnou povinnost mají osoby zmíněné v §u 5, č. 2., stran činnosti, kterou vyvíjejí pro cizince.

(2) Osoby, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, jsou povinny dříve, než započnou v tuzemsku prováděti dodávky nebo výkony, ohlásiti svou činnost tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost hodlají provozovati. Provádějí-li dodávky nebo výkony v obvodu dalších finančních úřadů I. stolice, jsou povinny také těmto úřadům ohlásiti započetí své činnosti.

§ 15.

Daňová období.

(1) Daň se vyměřuje zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel přijal v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené.

(2) Při dodávkách a výkonech osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemají zde stálé provozovny, se vyměřuje a platí daň z měsíčního souhrnu úplat nebo ze souhrnu úplat i za kratší dobu, netrvala-li jejich činnost po celý měsíc.

(3) Při dovozu se vyměřuje a platí daň v každém jednotlivém případě.

§ 16.

Daňová kontrola.

(1) Finanční orgány jsou oprávněny vstupovat k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž vedení, formu a obsah ustanoví nařízení, a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných obchodních zápisů a listin. Podnikatel jest povinen veškeré tyto doklady po 5 let uschovávati a finančním orgánům nebo úřadům je kdykoliv předložiti k nahlédnutí. Tato lhůta se počítá od konce kalendářního roku, v kterém se daň stala splatnou.

(2) Za provozovnu se pokládá také pouhý tuzemský sklad zásob, z něhož se v tuzemsku dodávky splňují, nehledíc na to, náleží-li sklad ten osobám tuzemským či cizím.

(3) Podnikatelé nebo jejich zástupci jsou také povinni finančním orgánům padávati všechna vysvětlení, jichž jest potřebí k vyměření daně a k provedení tohoto zákona. K témuž cíli jsou finanční orgány oprávněny vyslýchati zaměstnance podnikatelovy.

(4) Činnost revisního odboru ministerstva financí se vztahuje v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daní podle tohoto zákona.

(5) Podnikatelé, kteří vedou obchodní knihy, jsou povinni při úplatách přijatých od nabyvatele pokladnou, vydati v každém případě řádný účet, přesahuje-li přijatá úplata 1000 Kč.

§ 17.

Daňové přiznání.

(1) Poplatník jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu I. stolice za minulý rok daňové přiznání, obsahující souhrn úplat přijatých v daňovém období, jakož i hodnotu vlastní spotřeby (§ 1, odst. 5.). V přiznání musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí. Uplatňované srážkové položky jest poplatník povinen prokázati. Způsob tohoto průkazu jakož i formu a obsah přiznání ustanoví nařízení.

(2) Zruší-li se podnik v daňovém období, podá se přiznání do 4 neděl po jeho zrušení. Úplaty později přijaté se přihlásí do 4 neděl po zaplacení.

(3) Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně v celku a nepodal-li dřívější majitel přiznání, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také za dobu do odevzdání podniku.

(4) Osoby uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny podati daňové přiznání do 3 dnů po skončení činnosti tomu finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost právě provozovaly. Trvá-li jejich činnost v obvodu téhož úřadu déle než jeden měsíc, jsou povinny podávati daňové přiznání do 3 dnů po uplynutí každého měsíce.

(5) Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy, nutno-li, na zvláštní záruku.

(6) Nepodá-li poplatník přiznání daňové nejpozději do 19ti dnů po uplynutí lhůty podle odst. 1. až 5., zvýší se mu celková daň o 5%.

(7) Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat., přijatých v daňovém období, přiznával ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne; prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení dlaně povolen, že dodávka (výkon), na níž vydal účet, byla zrušena, takže nedošlo k jejímu provedení, není povinen z ceny za tuto dodávka (výkon) účtované daň platiti. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede knihy podle kupeckých zásad a obchoduje ve velkém. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určuje nařízení.

(8) Dovážejí-li se z ciziny předměty, z nichž se při dovozu vybírá daň (§§ 1 a 19, odst. 8.), jest poplatník zpravidla povinen příslušnému celnímu úřadu udati úplatu nebo cenu dováženého předmětu a výlohy dopravní do místa celního odbavení, ať jde o vyclívání podle písemného nebo ústního celního prohlášení či o vyclívání podle úředního nálezu. Úplatu nebo cenu nemusí zadati v těch případech, kdy se daň při dovozu vybírá pevnou sazbou (§ 10, odst. 3.). Poplatník jest povinen úplatu prokázati účtem, jehož opis jest povinen odevzdati celnímu úřadu a přepočítati ji na tuzemskou měnu v těch případech, kdy jest udána v cizí měně nebo v obchodních mincích (§ 9, odst. 7.). Kde není úplaty, jest poplatník povinen cenu dováženého zboží vhodným způsobem prokázati. Neudal-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu nebo udal-li ji, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest celní úřad oprávněn dáti cenu dováženého předmětu zjistiti znaleckým odhadem, na jehož následky musí však poplatníka dříve upozorniti. Útraty odhadu platí poplatník vždy, jestliže neudal úplatu nebo cenu.;jinak jen tehdy, převyšuje-li! cena zjištěná odhadem cenu udanou o jednu třetinu. Došlo-li k odhadu proto, že poplatník neudal úplatu nebo cenu, nemůže si na odhad stěžovati. Jinak si muže na odhad stěžovati v rekursní lhůtě (§ 21) u celního úřadu; o stížnosti rozhoduje zemský finanční úřad po slyšení dvou znalců jmenovaných ministrem obchodu.

§ 18.

Vrácení úplaty.

Vrátí-li se úplata dani podléhající zcela nebo z části v daňovém období na př. proto, že obchod byl dodatečně zrušen neboj povolena sleva, může tato částka v daňovém přiznání býti odpočtena.. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v pozdějším daňovém období. Poplatník musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.