§ 19.
Určení daňového základu odhadem nebo dohodou. Paušalování daně.
(1) Nepodá-li poplatník přiznání ve lhůtě zákonem stanovené nebo prodloužené, vyzve jej finanční úřad I. stolice, aby přiznání v přiměřené, nejméně 14tidenní lhůtě podal, jinak že bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek, které má úřad po ruce.
(2) Podá-li poplatník přiznání, má-li však finanční úřad přiznání to z jakýchkoliv důvodů za nesprávné nebo neúplné, jest povinen tyto důvody jemu oznámiti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 14tidenní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti poplatník upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyzvání v stanovené lhůtě, bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek po ruce jsoucích.
(3) Nevyhoví-li poplatník vůbec nebo nevyhoví-li včas vyzvání uvedenému v odst. 1. nebo v odst. 2., stanoví úřad daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, zjež má po ruce. V těchto případech pozbývá poplatník práva odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.
(4) Rovněž lze stanoviti daňový základ odhadem tehdy, když poplatník podal daňové přiznání včas a podal též včas na úřední vyzváni žádané vysvětlení, avšak finanční úřad podle konaných šetřeni neuzná vysvětleni to za dostatečné; odhad se musí v tomto případě pohybovati v mezích provedeného vytýkacího řízení.
(5) Stanoví-li se daňový základ odhadem, jest finanční úřad oprávněn, předpokládati, že celoročního daňového základu připadá na každé čtvrtletí 1/4.
(6) Útraty odhadu platí poplatník, neudal-li, ač byl k tomu vyzván, souhrn úplat dani podrobených nebo přesahuje-li souhrn při odhadu vyšetřený částku udanou poplatníkem o více nežli o jednu třetinu.
(7) Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění daňového základu bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, jest finanční úřad oprávněn daňový základ stanoviti dohodou. Tato dohoda se může týkati buď celého podniku nebo jen jeho části (na př. vlastní spotřeby).
(8) Ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo zemědělství vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ustanoviti také jiný způsob, jak zdaniti dodávky, výkony nebo dovoz, bude-li toho žádati prospěch státu nebo poplatnictva. Tento odchylný způsob zdanění (paušalování daně) může se týkati jak dodávek (vlastní spotřeby) a dovozu určitého zboží, tak dodávek (vlastní spotřeby) nebo výkonů prováděných určitými skupinami podnikatelů. K tomu cíli musí ministry financí vyslechnouti ústřední sdružení nájemníků a, není-li takového, obchodní a živnostenské komory, po příp. zemědělské rady. Tak na př. může ustanoviti, že místo daně, která se má platiti při tuzemských dodávkách nebo při dovozu určitého zboží, stanoví se paušál, který jest náhradou za pravidelnou daň z veškerých tuzemských dodávek nebo z dovozu a který jest povinen platiti každý tuzemský výrobce zboží nebo při dovozu každý příjemce tohoto zboží nebo kdo je dováží nebo k vyclení prohlásí. Vyhláška ta ustanoví, z jakého základu se paušál platí a jakou percentuelní nebo pevnou sazbou, kdo má paušál platiti, kdy, kde a jakým způsobem, které úřady jsou příslušny k vyměření a vymáhání paušalované daně a k rozhodování o daňové povinnosti a stížnostech. Vyhláška ta dále ustanoví, které dodávky nebo výkony jsou paušálem kryty a jakým způsobem; se mají zdaniti zásoby zboží, které jsou v době, kdy vyhláška o paušálu nabyla účinnosti, u, osob, jež nejsou povinny platiti paušál. Vybírá-li se paušalovaná daň zároveň s některou daní spotřební, může vyhláškou býti ustanoveno, že se paušalovaná daň vybírá a platí zároveň s daní spotřební podle ustanovení, platných pro tuto daň.
§ 20.
Vyměřování daně. Úroky z prodlení. Splátky.
(1) Úřad, stanovený nařízením k vyměřování daně, rozhodne o daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz. Daň nutno zapraviti do 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Vyměřovací úřad může k poplatníkově žádosti tuto lhůtu prodloužiti. Nařízení rovněž ustanoví, který úřad a jakým způsobem vyměřuje a vybírá daň při dovozu.
(2) Podnikatelé jsou však povinni zaplatiti ze čtvrtletní tržby (nebo ze čtvrtletního souhrnu účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) a z hodnoty vlastní spotřeby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynutí příslušného čtvrtletí. Tyto splátky mohou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.
(3) Osoby uvedené v §u 5, č. 7., jsou povinny zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu bez úředního vyzvání ve lhůtě, stanovené pro podání přiznání (§ 17, odst. 4.); přeplatek, bude-li jaký, vrátí se podle ustanovení odst. 2.
(4) Nebyla-li čtvrtletní davová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti úroky z prodlení stanovené pro přímé daně, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí, nebo po uplynutí 30ti dnů po dodání platebního rozkazu. Úroky plynou do státní pokladny.
(5) takým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách podnikatelů, ustanoví nařízení.
(6) Vyměření daně nevylučuje, aby proti poplatníkovi bylo zavedeno trestní řízení podle §u 41 a uloženy mu byly tresty, uvedené v §u 42.
VII. Opravné prostředky, vrácení, vymáhání a zajištění daně.
§ 21.
Právo na stížnost. Náhradní úroky.
(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční. Na jejich rozhodnutí lze si stěžovati v zákonné lhůtě až po dodání platebního rozkazu.
(2) Stížnosti proti platebnímu rozkazu a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, nutno podati do 30 dnů a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 15ti dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. O stížnostech rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad, jako jediná odvolací stolice. Byla-li stížnost podána u příslušného úřadu po uplynutí zákonné lhůty, odmítne ji tento úřad s ponecháním dalšího práva odvolacího.
(3) Odvolací stolici příslušejí při rozhodování a stížnostech táž práva jako první stolici, může tudíž také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň i zvýšiti.
(4) Stížnost nemá odkládacího účinku s výjimkou, uvedenou v §u 429 odst. 10.
(5) V případech hodných zřetele může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.
(6) Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky jen pro toho poplatníka, kterému byl výměr doručen, nebo pro jeho dědice.
(7) Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati údaje o úřadu, u kterého, a lhůtu, v které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve dnem po dodání výměru, obsahujícího tyto údaje.
(8) Lhůta počíná běžeti dnem po dodání výměru, nařízení nebo rozhodnutí.
(9) Při počítání lhůty se nečítají dny poštovní dopravy, byl-li příslušný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).
(10) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek podle gregoriánského kalendáře nebo na všeobecný národní svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.
(11) Zažádá-li poplatník u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o oznámení důvodů rozhodnutí, přeruší se lhůta až do dne dodání příslušného vyřízení a běží pak dále.
(12) Uplatňuje-li poplatník v stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost zemskému finančnímu úřadu.
(13) Vráti-li se zaplacená daň na stížnost zcela nebo z části, buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byl poplatník o odpisu zpraven, nahrazeny z vrácené částky úroky, stanovené pro přímé daně.
§ 22.
Vrácení daně.
(1) Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl do ciziny v nezměněném stavu předmět, z jehož dodávky jeho přímý dodavatel nebo z jehož dovozu on sám při dovozu Mátu odvedl daň, má nárok, alfy se mu vrátila částka ve výši daně, kterou jeho dodavatel nebo on sán státu odvedl. Za nezměněný stav se nepokládá, použil-li tuzemský podnikatel (vývozce) předmětu k zpracování na jiný předmět nebo jako součástky k zhotoveni jiného předmětu nebo upotřebil-li předmětu v tuzemsku.
(2) V případech, kde se daň vybírá podle §u 19, odst. 8., paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení dané podle odst. 1. býti vyloučen nebo omezen.
(3) Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu. Podrobnější podmínky vrácení daně, jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, ustanoví nařízení.
(4) Byla-li nevyměřená daň zaplacena omylem, může, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.
§ 23.
Vymáhání daně. Zajištění daně.
(1) Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají jako přímé daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení. Nedoplatky daně, vyměřené celními úřady, se vymáhají jako clo.
(2) Vyměřovací úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:
a) za běžné daňové období:
1. od podniků kočovních nebo podomních;
2. při dražbách;
3. od osob, které v tuzemsku meškají jen přechodně a nemajíce zde stalé provozovny, provádějí dodávky nebo výkony;
b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost vystěhováním nebo z jiných důvodů byla ohrožena.
(3) Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním odbavení, tehdy, když daň při celním odbavení nevybral a má z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.
(4) Podrobnosti zajištění daně ustanoví nařízení.
HLAVA II.
Daň přepychová.
I. Doplňovací povaha ustanovení o dani z obratu.
§ 24.
Na daň přepychovou vztahují se všechna ustanovení o dani z obratu, pokud se v hlavě druhé nestanoví výslovně odchylky anebo pokud nejsou ustanovení hlavy první v rozporu s ustanoveními hlavy druhé.
II. Předmět přepychové daně.
§ 25.
(1) Za přepychové předměty nebo výkony se pokládají ty předměty a výkony, které jsou uvedeny ve zvláštním seznamu přepychových předmětů a výkonů, který bude vyhlášen nařízením (§ 26, odst. 1.).
(2) Dani přepychové jsou podrobeny:
1. Dovoz všech přepychových předmětů, tudíž i těch, které se podle seznamu zdaňují u výrobce nebo v drobném prodeji, nehledíc na úplatnost a na to; kdo předmět dováží, mimo případy, kdy jde o dovoz osvobozený od přepychové daně podle §u 27;
2. dodávky výrobců (počítajíc v to vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje u výrobce;
3. dodávky v drobném prodeji (počítajíc v to vlastní spotřebu) v těch případech, kdy se dodávaný předmět podle seznamu zdaňuje v drobném prodeji;
4. dodávky z dražeb;
5. dodávky nepodnikatelů. Za dodávky ne podnikatelů se pokládají též takové dodávky podnikatelů, které nenáleží v jejich obor (příležitostné dodávky);
6. výkony v případech uvedených v seznamu.
Vlastní spotřeba podléhá přepychové dani i tehdy, jde-li o výdělečné upotřebení. Při dodávkách, uvedených pod č. 4. a 5., nehledí se na to, byla-li z předmětu dodávky před tím už zaplacena přepychová daň u výrobce, při dovozu nebo v drobném prodeji.
Vývoz a průvoz dani nepodléhají za podmínek stanovených nařízením.
(3) Drobným prodejem se rozumí přímá dodávka spotřebiteli. Za spotřebitele se pokládá každý nabyvatel, který nepodá průkazu žádaného v §u 28, č. 4.
(4) Výrobcem podle tohoto zákona je, kdo sám zhotoví nebo zhotoviti dá předměty, které se podle seznamu pokládají za přepychové a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Za výrobce se také pokládá, kdo předměty, ztrativší svou přepychovou povahu na svůj účet upraví nebo upraviti dá tak, že jsou zase způsobilé k používání (§ 26, odst. 3.). Podnikatel, který pro výrobce surovinu, polotovar nebo hotový předmět zpracovává nebo upravuje na přepychový předmět, platí z úplaty za svůj výkon toliko daň z obratu. U domácího průmyslu se pokládá za výrobce podnikatel, který u domácích dělníků výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku zřizuje. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministr financí po dohodě s ministrem obchodu.
(5) Nebyla-li při dodávce nebo při dovozu zaplacena plná přepychová daň z důvodů §u 8, č. 4., jest podnikatel při další dodávce téhož předmětu povinen odvésti z přijaté úplaty plnou přepychovou daň, není-li také při této další dodávce splněna podmínka pro snížení daně podle zákonného ustanovení shora zrní pěného.
§ 26.
Seznam přepychových předmětů a výkonů.
(1) Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala seznam přepychových předmětů a výkonů (§ 25, odst. 1.), měnila tento seznam jak co do předmětů a výkonů přepychových, tak co do způsobu zdanění a podle toho tento seznam upravila. K tomu cíli vyslechne obchodní a živnostenské komory, státní živnostenskou radu, nebo zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministrem financí. Takové nařízení budiž předloženo do 14ti dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.
(2) Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti cenu předmětu nebo výkonu bez daně přepychové. Při otázce, jsou-li ceny pro přepychovou povahu předmětů rozhodné překrouceny, rozhoduje cena smluvená a, není-li takové, cena obecná podle §u 9 tohoto zákona. Při předmětech dodaných společně, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.
(3) Přepychovou povahu ztrácejí ty předměty, jichž pro opotřebení, značné poškození nebo jinou podstatnou vadu nelze bez náležité opravy používati k tomu účelu, jemuž předměty ty podle svého určení mají sloužiti.
§ 27.
Dodávky a dovoz od daně přepychové osvobozené.
Dani nejsou podrobeny:
1. Dodávky uvedené v §u 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1.) a mimo dodávky pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17.). Dodávky pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle § u 28, č. 3.;
2. dovoz přepychových předmětů pro osoby exteritoriální, uvedené v § 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a. n., jsou-li dovážené předměty určeny k jejich přímé potřebě nebo spotřebě;
3. dovoz přepychových svršků přistěhovaleckých, jestliže přistěhovalec předmětů v cizině již užíval, slouží-li předměty ty jeho vlastní potřebě, jsou-li jeho poměrům přiměřeny a jeví-li stopy stálého užívání. Výbavy a dary svatební, osobní automobily a jiná přepychová vozidla, jízdecké a závodní koně se nepokládají za svršky přistěhovalecké;
4. dovoz přepychových svršků cestujícího obecenstva, jsou-li věci ty určeny jen k vlastnímu používání cestujícího a co do jakosti a množství přiměřeny jeho potřebě, stavu a poměrům;
5. dovoz přepychových dědických svršků upotřebených;
6. dovoz přepychových předmětů soudního řízení civilního nebo trestního (corpora delicti);
7. dovoz přepychových rakví s mrtvolami a popelnic s popelem spálených mrtvol i s věcmi, jež jsou určeny k výzdobě těchto rakví a popelnic;
8. dovoz vráceného přepychového zboží za podmínek, za nichž jest zproštěn cla;
9. dovoz do celních výluk;
10. nařízením může býti osvobozen od daně přepychové dovoz přepychových předmětů tehdy, když dovoz těchto předmětů jest podle celních ustanovení dočasně osvobozen od cla.
§ 28.
Dovoz a dodávky podrobené snížené (2%ní) dani přepychové.
Snížené, toliko 2%ní, dani přepychové jsou podrobeny:
1. dovoz a dodávky předmětů, uvedených v seznamu přepychových předmětů, kterých podle jejich povahy nelze užíti jinak než k vědeckým, vyučovacím, náboženským, léčebným, technickým nebo výdělečným účelům;
2. dovoz a dodávky původních děl a kopií takových děl, zhotovených umělci - malíři. Dovoz a dodávky plastických děl, zhotovených umělci k účelům veřejným;
3. Dovoz a dodávky přepychových předmětů pro stát nebo státní podniky, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo pro osoby, jež přepychových předmětů nabyly ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených nařízením. Nedovážejí-li se tyto předměty přímo, nýbrž prostřednictvím tuzemského podnikatele, nutno za podmínek stanovených nařízením při celním odbavení rovněž zaplatiti 2%ní sníženou přepychovou daň, kdežto další dodávka zprostředkovatelova (tuzemského; podnikatele) jest podle §u 4, č. 17., daně z obratu prosta;
4. dovoz a dodávky přepychových předmětů zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li jejich příjemce nebo kdo je dováží, při celním odbavení nebo nabyvatel dříve, než nabude předmětu, že se v tuzemsku oprávněně po živnostensko nebo obchodnicku zabývá dalším zcizováním předmětů tohoto druhu v nezměněném stavu. V takových případech musí při dovozu příjemce nebo kdo předmět dováží, celnímu úřadu hned při celním odbavení a při tuzemských dodávkách nabyvatel dodavateli dříve, než nabude předmětu, předložiti kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah ustanoví nařízení. Při tuzemských dodávkách jest mimo to nabyvatel povinen odevzdati dodavateli o každé jednotlivé dodávce podepsané kolku prosté osvědčení, v němž jest uvedeno čísla a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou dovoleny úlevy od požadování těchto průkazních listin, ustanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn těchto předmětů pro něho nabývati. Jakým způsobem se tyto obchodní případy zapíší do daňových zápisů, ustanoví nařízení. Poplatník jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se svrchu uvedené případy mohly přezkoumati, a předložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.
III. Subjekty daňové.
§ 29.
Přepychovou daň platiti jsou povinni:
1. Při dovozu, kdo předmět dováží nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem a dováží-li svůj vlastní předmět;
2. výrobce při dodávkách předmětů, které se zdaňují u výrobce;
3. dodavatel při dodávkách předmětů, které se zdaňují v drobném prodeji;
4. při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň;
5. dodavatel při dodávkách nepodnikatelů. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest kromě případu uvedeného v §u 31, odst. 2., poslední věta, povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti;
6. u přepychových výkonů, kdo výkon provádí.
IV. Sazba daňová.
§ 30.
(1) Daň přepychová z drobného prodeje přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů a z dodávek nepodnikatelů činí 10 úplaty nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Kde se tato daň vybírá u výrobce nebo při dovozu, činí 12% úplaty nebo ceny. Snížená daň přepychová (§ 28) činí 2% úplaty nebo ceny.
(2) Výlohy za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá předmět dodávky, jestliže obal podle obchodních zvyklostí se pokládá s dodaným předmětem za jednotný celek; je-li okolnost tato pochybná, rozhoduje o ní zemský finanční úřad po slyšení znalce. Jinak podléhají výlohy za obal jen dani z obratu.
(3) Ustanovení § 10, odst. 3., platí pro dovoz přepychových předmětů obdobně.
(4) Zlomky úplaty, nedosahující celé koruny, se nezdaňují, avšak jen převyšuje-li úplata jednu korunu; je-li úplata menší než jedna koruna, toto ustanovení neplatí.
(5) Při vyměřování daně podle ročních součtů se zaokrouhlí daň na celé koruny dolů.
(6) Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben dani z obratu. Předměty, zdaňované při dovozu nebo u výrobce, při jejichž dovozu byla při celním odbavení nebo při jejichž dodávce byla u výrobce zaplacena daň přepychová, podléhají při všech dalších dodávkách jen dani z obratu s výjimkou stanovenou pro dodávky nepodnikatelů a dodávky z dražeb (§ 25).
V. Ustanovení o vybírání daně.
§ 31.
Zvláštní ustanovení pro dodávky a výkony nepodnikatelů.
(1) Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v §u 28, č. 4., v každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.
(2) Daň se platí při dodávkách a výkonech nepodnikatelů způsobem uvedeným v §u 13, jehož všechna ustanovení platí obdobně i na tyto dodávky a výkony.
Z příležitostných dodávek podnikatelů, které podle §u 25, odst. 2., č. 5., se pokládají za dodávky nepodnikatelů, jsou podnikatelé povinni platiti daň týmž způsobem jako z ostatních svých dodávek; ustanovení §§ 33 až 36 platí obdobně i pro tyto dodávky.
§ 32.
Ohlášení podniků, obchodujících přepychovými předměty nebo provádějících přepychové výkony.
(1) Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v §u 14, nebo není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy přepychových předmětů, s nimiž obchoduje nebo které vyrábí.
(2) Rozšíří-li se podnik dodatečně na další přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.
(3) Podobně musí podnikatel ve lhůtě stanovené nařízením oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.
(4) Ustanovení toto platí obdobně i pro podniky, které provádějí přepychové výkony (§ 25, odst. 2., č. 6.).
§ 33.
Daňová období. Splátky.
(1) Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony se vyměřuje podnikatelům podle ročních souhrnů. Ustanovení §u 15, odst. 2., platí obdobně i pro daň přepychovou.
(2) Ustanovení §u 20 se vztahují také na daň přepychovou.
§ 34.
Daňová kontrola.
(1) Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí přepychové předměty, zdaňované v drobném prodeji, anebo s těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní zápisy, jichž formu a obsah ustanoví nařízení.
(2) Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest povinen vésti takové zápisy toliko výrobce.
(3) Vésti takové zápisy jsou povinni též podnikatelé, provádějící výkony zmíněné v §u 25, odst. 2., č. 6.
§ 35.
Přiznání daňové.
O dodávkách a výkonech, podrobených přepychové dani, jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k dani z obratu.
§ 36.
Určení daňového základu odhadem.
Odhadem (§ 19) se určuje daňový základ i při dani přepychové vždy za celý kalendářní rok; byl-li podnik mezi rokem zastaven, koná se odhad za dobu skutečného trvání činnosti podniku.
VI. Vrácení přepychové daně. Dovoz přepychových předmětů.
§ 37.
Vrácení přepychové daně při vývozu a daně zaplacené omylem.
Ustanovení §u 22 platí obdobně i na daň přepychovou.
§ 38.
Vrácení přepychové daně v jiných případech.
(1) Stát, státní podniky, které náležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo kdo nabyl přepychového předmětu ve veřejném zájmu, mají nárok, aby se jim vrátila částka ve výši 6% nákupní ceny tehdy, když předmětu zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu nenabyli ani sami přímo od výrobce nebo přímo dovozem, ani dovozem prostřednictvím tuzemského podnikatele podle §u 28, č. 3. Pojem veřejného zájmu ustanoví nařízení.
(2) Žádost za vrácení daně podle odst. 1. nutno podati nejpozději do jednoho roku p nabytí předmětu. Podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.
(3) Prokáže-li podnikatel, že předmět, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, byl živelní nebo jinou neodvratnou pohromou bez jeho viny zničen nebo tou měrou poškozen, že přepychovou daň nelze při další dodávce přesunouti, může mu finanční úřad I. stolice na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel předmětu dovozem přímo nebo výr obce přímo, může mu finanční úřad I. stolice povaliti vrácení části zaplacené daně za podmínek stanovených nařízením.
§ 39.
Dovoz přepychových předmětů.
(1) Pro dovoz přepychových předmětů platí obdobně ustanovení o dani z obratu.
(2) Zcizí-li tuzemský podnikatel v tuzemsku přepychový předmět, dá-li jej však zaslati přímo z ciziny tuzemskému nabyvateli, jest nabyvatel povinen při celním odbavení zaplatiti přepychovou daň, není-li od ní osvobozen podle §u 27, kdežto tuzemský podnikatel jest povinen z dodávky odvésti daň z obratu.
HLAVA III.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 40.
Povinnost k mlčelivosti.
Státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu působily při vyměřování daně, jsou povinny o zařízeních a poměrech podniku, o kterých se při vykonávání svého úřadu dověděly, zachovávati přísnou mlčelivost a nepodnikati nic, čím by se mohlo podnikatelské tajemství prozraditi. Poruší-li tuto svou povinnost, dopouštějí se přestupku, za který uloží soud, není-li tu těžší trestní čin, trest na penězích do 10.000 Kč nebo vězení (uzamčení) do tři měsíců. Stíhání trestní koná se jen na soukromou žalobu podnikatelovu. Pokus tohoto přestupku není trestný.
§ 41.
Přestupky daňové.
(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam.
(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:
a) neučiní povinného oznámení podle §§ 13, 14 a 32, nebo
b) nezaplatí daň při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů (§§ 13 a 31), nebo osob v tuzemsku přechodně meškajících (§ 20).
(3) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odst. 1, a 2.
(4) Přestupku zkrácení, zatajení neb ohrožení daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů neb opominutí, uvedených v odst. 1. - 3.
(5) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.
§ 42.
Tresty, jejich vymáhání a zajištění.
(1) Na činy a opominutí uvedené v §u 41 stanoví se - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň s úroky z prodlení - trest na penězích a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajena, až do 20ti násobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5ti násobku zkrácené nebo zatajené daně. Do 50ti násobku zkrácené nebo zatajené daná trestá se podnikatel, který daň od nepodnikatele podle §§ 13, odst. 3., a 29, č. 5., vybranou vědomě a úmyslně neodvede..
(2) Nemůže-li býti zkrácená daň přesně zjištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč od 100.000 Kč.
(3) Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem trestu na penězích v tomto případě je daň, o kterou stát přijíti mohl.
(4) Při vyměřování trestu nutno v každém případě přihlížeti k stupni viny a k výši daně zkrácené neb o kterou stát přijíti mohl.
(5) Kde se daň nebo paušalovaná daň podle tohoto zákona vybírá celními úřady nebo zároveň s některou daní spotřební, stíhají a trestají se přestupky daňové podle trestních ustanovení platných pro clo nebo příslušnou daň spotřební a to finančními okresními ředitelstvími, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančními ředitelstvími, s úchylkou, že se výměra trestu řídí ustanoveními tohoto zákona, stanoví-li tresty vyšší, než jaké jsou stanoveny u cla nebo daně spotřební.
(6) Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 41 na útraty pachatelovy.
(7) Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.
(8) V trestními nálezu nebo rozsudku může býti zároveň vyřčen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Je-li peněžitý trest nedobytný jen částečně, vykoná se náhradní trest jen tou výměrou, která poměrně odpovídá nedobytné části. Náhradní trest vězeni vykoná na žádost finančního úřadu, který trest uložil, okresní soud v sídle tohoto úřadu.
(9) Tresty na penězích podle tohoto paragrafu uložené plynou do státní pokladny.
(10) Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušná berní správa, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení §u 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností zemský finanční úřad.
(11) Tresty daňové se vymáhají a zajišťují podle ustanovení platných pro osobní daně; v případech uvedených v odstavci 5. platí obdobně ustanovení pro clo nebo příslušnou daň spotřební.
§ 43.
Pořádkové pokuty.
(1) Jedná-li poplatník v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání, může býti, není-li toto jednání neb opominutí trestné podle §u 41, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 5.000 Kč. V každém takovém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10.000 Kč.
(2) Pořádková pokuta může býti uložena bez předchozí pohrůžky též podnikatelům, kteří neodvedou daňových splátek podle §u 20 vůbec anebo je odvedou zřejmě nesprávně; při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné celkové daňové povinnosti poplatníkově podle tohoto zákona.
(3) Stejnou pokutou bude potrestán, kdo, nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře svědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46, odst. 3.).
(4) Pořádkové pokuty se neuloží, jestliže poplatník před dodáním trestního nálezu o pokutě své zanedbání odčiní a své povinnosti učiní zadost.
(5) Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.
(6) Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný trestní nález byl dodán; jinak platí pro jich vymáhání a zajištění ustanovení §u 42, odst. 11.