Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Policajné riaditeľstvo v Košiciach rozkazom čís. 12555 pres. 1923 zhabalo čís. 49. novín "Nép" pre niektoré stati článku "Dajte ľudu pôdu".

Článok v celom svojom rozsahu je tento. Inkriminované stati sú podškrtnuté.

"Dajte ľudu pôdu! Od štyroch rokov počúvame od vládnej strany, od pána ministra Milána Hodžu tie veľké sľuby o rozdelení pôdy. Týmto chytali ľudí pri voľbách pre vládu, že, kto totiž bude hlasovať na roľnícku stranu pána ministra Hodžu, poťažmo na jej maďarskú odbočku, na židov - emigrantov pána pravotára Csánkiho, dostane pôdy, a to toľko, koľko bude chcieť a za cenu, akú za ňu dá.

Od tých čias uplynuly štyri roky a s rozdeľovaním pôdy nestalo sa takmer nič. A kde sa pôda rozdeľovala, tam dostali v prvom rade legionári a hlavní korteši. Čo sa dostalo ľudu, to bolo zlé a drahé.

Rozdeľovanie pôdy mal previesť pozemkový úrad v Prahe.

Úrad tento však pôdy nerozdeľoval, ale zabýval sa veľkorysými panamami a zneužívaním. Najväčšiu a lepšiu časť zabraných statkov nedostali bezzemci a tí, ktorí jej potrebovali, ale veľké banky a podniky a ľudu zostaly len odrobinky.

Pozemky, ktoré vyvlastnili po 300 - 400 korunách, odpredávali chudobnému ľudu po 2500 až 3500 korunách. Zneužívania a panamy v pozemkovom úrade dialy sa v poslednej dobe tak nestydate ďalej, že táto inštitúcia, sriadená pre ľud, bola v parlamente otvorene napadaná, podpredseda pozemkového úradu sa svojho postavenia vzdal, lebo sa už na tamojšie veci dívať nemohol a rozhorčenosť proti ministrovi Hodžovi vypukla v parlamente práve v minulom týždni s takou silou, že všemohúci Milan Hodža musel podať, aspoň zdanlivo, demisiu.

Pán minister Hodža je jednak dirigentom tohoto pozemkového úradu, a jednak on je to sám, ktorý prevádza dvojbarevnú hru s rozdeľovaním pôdy.

Pán minister Milán Hodža, keď už nikde nemohol na nejaký úspech poukázať, rozhodnúl sa, že čo ešte nikto nedokázal, to urobí on.

Maďarov zničí, rozbije, odnárodní a uvedie ich v úplnú zkazu. Najlepšia methoda je k tomu vytasiť sa pred ľudom pozemkovou reformou. Len ľudí bolo treba k tomu. Maďar alebo Slovák nenašiel sa k tomuto katanskému úkolu. Avšak našlo sa k tomu niekoľko podlých židov - emigrantov, každého človenského citu pozbavených a za peniaze ku všemu predajných. Títo ľudia v dohode s pánom ministrom Milánom Hodžom vydali tak zv. "Népujság", od ktorého ohyzdnejšie, podlejšie a zvrhlejšie noviny sotva spatrily božieho svetla na svete.

Všetko, čo je národu vzácne a drahé, celú našu rasu, našu minulosť, naše tradície, dejiny brýzgajů blatom, potupujú a zhanobujú...

Je to pohanou pre celú našu republiku, že takýmto tónom možno beztrestne písať.

...

Nuž vari tomu uverí striezlivý človek, že Milán Hodža a títo zlí židi chcú dobro maďarského národa?

Ba či im sadnú na lep hlupáci, keď ich nachytajú na sľuby a liečky, podujmú-li sa v dedinách úkolu kortešov?

Ba či môže byť v strane Csánkiho dobro, ktoré ponúkajú ľudu na vyšší pokyn slúžnovci a notári, slúžiaci vláde?

Úbohý, osudom prenásledovaný ľudu maďarský!

Každý kúsok chleba je otrávený, ktorý vám títo ľudia podávajú.

Dajte si pozor!

Maďarský ľud pôdu potrebuje a mi všetci požadujeme a žiadame od vlády, aby sa previedlo spravodlivé rozdelenie pôdy.

Avšak nepotrebujeme takého rozdelenia pôdy, ktorým bude maďarský ľud zničený a ktorého si prajú Hodža a Csánki.

My potrebujeme takého rozdelenia pôdy, ktoré bude vykonané poctivo, ktorým nebude ľud maďarský oklamaný a zapletený tak, aby vzal zkazu.

Neverte travičom a kresťansko-sociálna strana zastane sa vás, bude bdieť na vašimi záujmy a pomôže vám v týchto kritických dobách."

Pán minister vidí, že obsah článku v celku a obzvlášte inkriminované stati neprekročujú prípustné medze kritiky.

Pochyboval-li by však predsa pán minister o tom, či kritika článku nie je príliš ostrá, tak ho už vopred žiadame, aby bol tak láskavý a prečítal si ktorékoľvek číslo (čísla zvlášte neuvádzame, bo všetky sú stejne špinavé) "Népujságu", úradného listu strany Csánki - Neumannovej, vedenej pánom ministrom Milánom Hodžom a môže sa pán minister presvedčiť, akou mierou vykonáva sa cenzúra proti nám a akou proti nim a na základe tohoto presvedčenia žiadame o láskavú odpoveď,

a) či pokladá tento systém cenzury za odôvodnený,

b) či je ochotný zakročiť, aby pošľapávanie slobody tisku dialo sa aspoň na podklade stejných zásad?

V Prahe, dňa 4. marca 1924.

Dr. Lelley,

Füssy, Böhr, Křepek, dr. Schollich, inž. Jung, inž. Kallina, Knirsch, Wenzel, dr. Keibl, Pittinger, dr. Lehnert, dr. Körmendy-Ékes, Schälzky, dr. Jabloniczky, Palkovich, Szentiványi, dr. Lodgman, Patzel, Kraus, Simm.

X./4515 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o jazykové otázce místních školních rad.

Okresní školní výbor v Berouně (na Moravě) zaslal dne 28. ledna 1924 pod číslem 10 všem místním školním radám tento dopis:

"Podle výnosu presidia ministerstva školství a národní osvěty ze dne 29. listopadu 1923, čís. 10855-pres. se nařizuje, aby všechna úřední a školní razítka, která se neshodují s nynějšími státoprávními poměry, byla odstraněna a nahrazena novými (dvoujazyčnými s malým státním znakem).

Doporučuji firmu Karel Kučera ve Slaném (Čechy).

Do 4 týdnů budiž sem oznámeno, že tento vynos byl proveden.

Předseda."

Beroun jest politický okres, skládající se ze soudních -okresů Dvorec a Libava - město, v nichž podle posledního soupisu lidu v r. 1921 český živel nedosahuje ani 1% veškerého obyvatelstva. Poněvadž se však dopis okresního školního výboru výslovně dovolává výnosu presidia ministerstva školství a národní osvěty, musíme předpokládati, že také všem ostatním německým školním okresům byl vydán podobný úřední rozkaz. Tohoto rozkazu, pokud bylo nařízeno odstranění všech úředních a školních razítek, která se neshodují s nynějšími státoprávními poměry, není naprosto třeba. Jednojazyčná razítka německých místních školních rad a školní razítka německých obecných a občanských škol neměla nikdy ani znění ani obrazu, které by se mohly vztahovati na bývalé státoprávní poměry. Se státními úřady neměla nic společného a na své pečeti měla nanejvýše znak obce. Změna na základě nynějších státoprávních poměrů byla tedy zbytečná.

Pokud však rozkaz nařizuje zakoupení dvoujazyčných razítek a opatřených malým státním makem, postrádá jakéhokoliv zákonného a právního podkladu.

Místní školní rady jsou podle §u 17 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. veřejné úřady. Veřejné úřady však naprosto nemusí býti státními úřady. Místní školní rady jsou veřejné úřady samosprávné školní správy ve státě. Podle svého celého složení jsou samosprávnými školními dohlédacími úřady obcí. Státní živel v nich není vůbec zastoupen. Je tedy naprosto nemožno, na razítkách projeviti jejich státní ráz tím, že se od nich žádá, aby měly ve svém úředním razítku malý státní znak. Nařízení, aby úřední razítko místních školních rad, bylo dvoujazyčné, nelze odůvodniti jazykovým zákonem ze dne 9. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. Podle §u 8 tohoto zákona se zevrubnější provedení tohoto zákona stane nařízením moci výkonné, jež upraví v duchu tohoto zákona také užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory a veřejné korporace (§ 3), jakož i pro ony úřady a veřejné orgány, jejichž působnost se vztahuje na menší obvody než jest soudní okres, anebo jež nemají svého zvláštního obvodu. Podle §u 3, odst. 3, jazykového zákona jazyk veřejných vyhlášek a zevních označení úřadů samosprávných stanoví státní moc výkonná. Tato jazyková nařízení dodnes vydána nebyla. Jest tedy také svrchu uvedený rozkaz svémocným činem školních úřadů a německé obce a místní školní rady nejinou tedy podle zákona povinny, aby na svých úředních razítkách užívaly také českého jazyka; rovněž ták není žádného právního důvodu pro závazek obcí a místních školních rad, aby měly ve svém úředním razítku malý státní znak.

Totéž se také týká školních razítek. Obecné a občanské školy jsou především obecními zařízeními, pro něž musí platiti tytéž předpisy jako pro obce samy. Stáními školami jsou nanejvýš menšinové školy podle §u 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. Jest tedy naprosto nesmyslné žádati, aby školní razítka měla malý státní znak jako symbol státního rázu.

Tážeme se tedy pana ministra, jak odůvodní přehmat školních úřadů nařízený výnosem presidia ministerstva školství a národní osvěty ze dne 29. listopadu 1923, č. 10855-pres. a je-li ochoten tento výnos, jehož nelze sloučiti s rázem místních školních rad a obecných a občanských škol, ihned zrušiti?

V Praze dne 11. března 1924.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Kaiser, Patzel, Heller, Knirsch, J. Mayer, dr. Hanreich, Scharnagl, inž. Jung, dr. Radda, Mark, Böllmann, Stenzl, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Matzner, Wenzel, Schälzky, dr. Lodgman, dr. Brunar, Zierhut, dr. Keibl, Windirsch, Kraus.

XI./4515 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrovi národní obrany,

že vlastnici pozemků kadaňské vojenské střelnice nedostali náhrady.

Vojenský erár najal pozemky, na nichž jest zřízena kadaňská vojenská střelnice, od několika vlastníků pozemků a kdysi bylo smluveno zvýšení nájemného, přiměřené poválečným cenám. Zároveň byly učiněny sliby, že střelnice má býti do tří let přeložena na jiné místo. Nehledě k tomu, že pro poslední podmínku nebyly činěny žádné přípravy, bylo také smluvené pachtovné ve vyhotovené smlouvě značně sníženo proti původním úmluvám, avšak tehdy byl přece aspoň umluven závazek, že pachtovné bude rolníkům vždy přesně placeno. Od té doby uplynula tři léta a vlastníci pozemků do této chvíle nedostali ani haléře náhrady od vojenského eráru a všechna zakročení v této věci byla marná. Jest známo, že vojenský erár v poslední době staví nákladné stavby, že neustálá opatřování výzbroje pohlcují větší částky; za takovýchto poměrů překvapuje tím více, že vojenské úřady vůči poplatníkům naprosto neplní závazků, které převzaly.

Podepsaní se táží:

1. Ví pan ministr, že vojenský erár několik let jest dlužen smluvně sjednané nájemné vlastníkům pozemků kadaňské střelnice?

2. Jest ochoten postarati se, aby poškozeným byla ihned škoda nahrazena a aby se jim dostalo jejich práv?

V Praze dne 20. března 1924.

J. Mayer,

Böhr, dr. Petersilka, inž. Jung, dr. Hanreich, Stenzl, Zierhut, dr. W. Feierfeil, Böllmann, Simm, Mark, J. Fischer, Windirsch, dr. Spina, Budig, Schälzky, Patzel, Knirsch, Schubert, Heller, Wenzel.

XII./4515 (překlad).

Interpelace

poslanců H. Jokla, R. Heegera, J. Uhla a druhů

ministrovi národní obrany

o nezákonité výplatě remunerace a paušále na ošacení důstojníkům a rotmistrům.

Koncem r. 1923 bylo z rozkazu ministerstva národní obrany vyplaceno důstojníkům po 1200 Kč a rotmistrům po 800 Kč jako drahotní výpomoc. Této částky nedostali důstojníci a rotmistři s nedostatečnou kvalifikací, kterou mají skoro všichni němečtí důstojníci a rotmistři, pro nedostatečnou znalost českého jazyka. Těm všem se výpomoci nedostalo.

Dále dalo ministerstvo národní obrany vyplatiti důstojníkům 500 Kč a rotmistrům 300 Kč jako příspěvek na ošacení v měsíci únoru 1924.

Těchto vydání Národní shromáždění dosud neschválilo.

Tážeme se pana ministra:

Jak smí bez povolení Národního shromáždění vypláceti částky jdoucí do milionů?

Odkud vzal na to peníze?

V Praze dne 20. března 1924.

Jokl, Heeger, Uhl,

Kaufmann, Hoffmann, Kirpal, Häusler, dr. Holitscher, Schuster, Schäfer, Grünzner, Taub, Hackenberg, dr. Haas, dr. Czech, Leibl, Blatny, Schweichhart, Pohl, Dietl, Palme.

XIII./4515 (překlad).

Interpelace

poslanců Grünznera, Schäfera, Čermaka a druhů

ministrovi železnic

o nárocích na náhradu oněch zaměstnanců, kteří byli kdysi dáni k disposici Rakousku a později byli znovu přijati do služeb čsl. státních drah.

Po státním převratu bylo velké množství železničních zaměstnanců, kteří byli příslušníky Československé republiky, dáno k disposici správě německo-rakouských spolkových drah. Tito zaměstnanci nemohli ovšem nastoupiti služby u německo-rakouských spolkových drah, poněvadž již za doby mocnářství konali službu na nynějším území Československé republiky, narodili se na nynějším území Československé republiky, a podle mírové smlouvy saint-germainské měli po státním převratu československé státní občanství.

Tito zaměstnanci byli donucením vyloučení ze služeb u čsl. státních drah a po tuto celou dobu, co byli mimo službu, dostávali od československé správy státních drah omezené příjmy, které byly započítány na vrub rakouského státu.

Po zdlouhavých vyjednáváních byla většina těchto zaměstnanců opět přijata do služeb československé správy státních drah a zbývající částky za dobu, kdy byli zproštění služby, byly několika zaměstnancům po jejich opětném ustanovení, ihned vyplaceny. Po dalších vyjednáváních, která trvala skoro tři léta, byli všichni ostatní zaměstnanci, jímž zadržené platy nebyly ještě vyplaceny, vyzváni, aby služebním postupem předložili znovu žádostí o náhradu. Po podání těchto žádostí byli tito zaměstnanci protokolárně vyslechnuti a při tom vyplnili dotazníky vydané ministerstvem železnic o zproštění ze služby. Za zásadu při tom platilo, že se oněm zaměstnancům, kteří byli zproštěni služby u československých státních drah na základě jednostranného aktu a kteří nemohli vykonati přísahu, ježto v době vykonávání služební přísahy byli již zproštění služby nebo nebyli v žádném styku se správou československých státních drah nebo poněvadž nebyli z jakýchkoliv důvodů připuštěni vykonati služební přísahu, se zbývající požitky doplatily.

Stalo se to však jen u několika ředitelství státních drah.

Královéhradecké a brněnské ředitelství státních drah odmítlo však mnoho takovýchto zaměstnanou s jejich nároky na náhradu poukazujíce na rozhodnutí ministerstva železnic č. 366 pres.-3 ze dne 5. února 1924 a 10.474 pres.-3 ze dne 10. června 1923. Jsou to oficiálové Schubert Antonín, Erlebach Václav, Winzel Josef, Cech Max a Wanka Ferdinand, dále revident ve výslužbě Rudolf Morche a průvodčí Josef Stierand a Ignác Weber od královéhradeckého ředitelství státních drah a vrchní oficiál Hofmann Antonín od brněnského ředitelství státních drah.

Poněvadž vpředu uvedení odmítnutí zaměstnanci splnili do všech jednotlivostí smluvené podmínky podle dotazníku, jest oprávněná domněnka, že ve všech těchto případech pracovaly opět síly, které dovedly uplatniti svůj vliv tak, že ministerstvo železnic nemohlo jinak než vynésti vpředu uvedené zamítavé rozhodnutí.

Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:

Ví o celém postupu, jak byla vyřízena otázka náhrad uvedených zaměstnanců?

Jest pan ministr železnic ochoten ještě jednou naříditi vyšetření a přezkoušení vpředu uvedených zamítavě rozhodnutých případů za spoluúčasti komise ústředního výboru důvěrníků u ministerstva železnic a postarati se, aby se v tomto případě a ve všech jiných úředních výkonech neuplatňoval žádný vliv osob nebo korporací stojících stranou?

V Praze dne 20. března 1924.

Grünzner, Schäfer, Čermak,

Taub, dr. Czech, Jokl, Kaufmann, Kirpal, Häusler, Heeger, Hoffmann, Hackenberg, Schweichhart, Schuster, dr. Haas, Pohl, Palme, dr. Holitscher, Dietl, Uhl, Roscher, Blatny, Wittich.

XIV./4515 (překlad),

Interpelace

poslanců dra Holitschera, Tauba, Kirpalové a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy,

proč se zdržuje provedení zákona ze dne 13, července 1922, č. 237 Sb. z. a n., kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinnosti zákona ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po uvedených lékařích, jakož i po obecních a obvodních lékařích zemřelých před účinnosti zákona zprvu uvedeného.

Výše uvedený zákon zajišťuje staropensistům obecním a obvodním lékařům, jakož i vdovám a sirotkům po obecních a obvodních lékařích, zemřelých spřed převzetím do státní služby, odpočivné nebo zaopatřovací požitky ze státních peněz ve výši stanovené pro I. stupeň X. hodnostní třídy státních úředníků.

Tento zákon nabyl účinností pro Slovensko, Podkarpatskou Rus a Slezsko dne 1. července 1922, pro ostatní území Československé republiky dne 1. ledna 1923. Ačkoliv jde při tom o poměrně malý počet osob, oprávněných k nároku, takže provedení by musilo býti pro spořádanou správu zcela jednoduchým úkolem, jenž by se dal upraviti v několika týdnech, zákon nebyl dodnes ještě proveden. Toto opomenutí jest tím více hodno politování a tím nehoráznější, ježto jde většinou o úplně nemajetné, v největší nouzi žijící starce, o hladovějící ženy a dětí, které třesouce se netrpělivostí, doufají, že slib jim daný bude splněn; zoufalství a nejhlubší nedůvěra k věrnosti a spolehlivostí státu a vlády uhnízdily se v srdcích těchto nevinných obětí byrokratické těžkopádnosti a nedbalosti.

Proto se podepsaní poslanci táží pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

1. Z jakých důvodů nebyly dosud vyplaceny odpočivné a zaopatřovací požitky zajištěné zákonem ze dne 13. července 1922, č. 237 Sb. z. a n.?

2. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby zákon byl ihned proveden a aby tím konečně byla sprovozena se světa křiklavá nespravedlnost, poškozující vážnost státu?

V Praze dne 20. března 1924.

Dr. Holitscher, Taub, Kirpal,

Hackenberg, Hoffmann, Schweichhart, dr. Haas, Palme, Pohl, Schäfer, Blatny, Grünzner, Roscher, Uhl, Dietl, Wittich, Heeger, Čermak, Kaufmann, Häusler, dr. Czech, Schuster.

XV./4515 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrům financí a spravedlností

o reformě důchodkového trestního zákona.

Časopis "Reichenberger Zeitung", večerní vydání ze dne 21. března 1924 přináší s nadpisem "Odsouzení dvou vyzvědačů libereckého okresního finančního ředitelství" tuto zprávu:

"Jednoho krásného dne v prosinci minulého roku zažil inženýr Willi Weber, prokurista firmy Weber, továrna na samet ve Šluknově, řídké překvapení. Zcela náhle byl předvolán k okresnímu inspektorátu finanční pohraniční stráže v Georgswalde a dozvěděl se tak ke svému nikoliv nepatrnému překvapení, že podle "tajného" oznámení, které bylo na něho podáno, v létech 1921 - 1923 za pomoci Josefa Bitterlicha a Josefa Neumanna, obou z Filipova, provozoval se dvěma zaměstnanci firmy W. Weber podloudný dovoz a vývoz. Seznam sestavený Bitterlichem a Neumannem obsahoval podrobnější údaje. Podle něho bylo jedenáctkráte podloudně dovezeno ze Saska umělé hedvábí a to celkem 95.8 kg. Dále byly 4 krát podloudně vyvezeny zlaté a stříbrné peníze do Saska a tam v "Reichshofu" v Neugersdorfu prodány za československé koruny a to, slyšte, celkem 49,750 zlatých dvacetikorun, 31,310 zlatých desetikorun, 1200 pětikorun a 4900 stříbrných korun! Ujištění inž. Webera, že vidí tyto lidi dnes po prvé, že jeho firma jako přádelna bavlněného sametu nezpracovala ještě vůbec nikdy jediné nitky hedvábí a podloudnictví zlata že musí přece každý rozumný člověk na prvý pohled poznati jako drzou a nestydatou lež, nedošla sluchu vyšetřujícího soudce libereckého okresního finančního ředitelství. Prohlásil pouze inž. Weberovi, že blahovolně upustí od jeho neprodleného zatčení, avšak naléhavě mu doporučoval, aby se vyhnul vysoké důchodkové pokutě, nabídnouti úpustné. Aspoň maličkost 50,000 Kč. Neboť i když by věc byla pochybná, přece bude míti Weber s důchodkovým trestním řízením velmi mnoho zlosti a potíží.

Inž. Weber neměl však důvodu, aby přistoupil na tento návrh, naopak vědom jsa si svého práva, odmítl přímo každé dobrovolné placení a tak bylo proti němu zavedeno důchodkové trestní řízení, které dodnes ještě nebylo skončeno.

To jest předehra k procesu pro urážku na cti, který se konal v sobotu dne 15. března t. r. před šluknovským okresním soudem. Inž. Weber podal pro klamná obviňování z nejtěžších důchodkových přestupků, která na něho byla učiněna, proti Bitterlichovi a Neumannovi a proti tajnému udavači soukromou žalobu podle § 487 tr. z. prostřednictvím svého zástupce dra Hainze ve Šluknově. Poněvadž důchodkový trestní úřad dosud neoznámil jméno tajného udavače přes několik upomínek, bylo nejprve provedeno trestní řízení proti Bitterlichovi a Neumannovi. S tím bylo spojeno druhé trestní řízení proti oběma těmto lidem, které zahájil prostřednictvím dra Neukirchnera kupec Heřman Reichmann ze Šluknova. Také na Reichmanna učinil totiž Bitterlich a Neumann oznámení důchodkovému trestnímu úřadu a to pro podloudnictví ohromného množství kakaa a koření a také toto oznámení bylo prostě vylháno. Oba obžalovaní, Bitterlich a Neumann, setrvali před soudem na svých údajích a dovolávali se na důkaz pravdy šetření zaznamenaných v trestních důchodkových spisech. S velkou námahou se podařilo přiměti liberecké okresní finanční ředitelství, aby vydalo tyto spisy soudu a ukázalo se, že tyto obšírné spisy neobsahují mimo vlastních údajů Bitterlichových a Neumannových přes mnoho zápisů, které byly sepsány s různými osobami, jichž se Bitterlich a Neumann dovolávali, nijakých výpovědí, které by mohly býti považovány za přitěžující pro soukromého žalobce Webera a Reichmanna. Naproti tomu byly tyto zápisy plny rozporů a také Bitterlich a Neumann si sami neustále odporovali nejen ve svých údajích ve spisech, nýbrž i před soudem. Konečně vyšlo najevo svědky, které uváděli soukromí žalobci, že se oběma obžalovaným nepodařil ani důkaz pravdy ani důkaz pravděpodobnosti a soud odsoudil Josefa Bitterlicha na 12 týdnů a Josefa Neumanna na dva měsíce do vězení, oba nepodmínečně."

Tak se podařilo potrestati lidi, kteří udavačstvím z povolání neustále znepokojovali obyvatelstvo pohraničních obcí. Tato bezdůvodná udavačství nejsou však ojedinělá, nýbrž vyskytují se i v jiných krajinách a způsobují zde stíhání nevinných občanů,.kteří často nebojují proti obviněním s potřebným úsilím.

Vylíčené případy jsou nedůstojné právního státu a proto se tážeme pánů ministrů financí a spravedlnosti:

1. Víte o zmíněných událostech?

2. Jste ochotní, zreformovati důchodkový trestní zákon?

V Praze dne 25. března 1924.

Windirsch,

Schubert, J. Mayer, dr. Spina, Heller, Kaiser, Patzel, Scharnagl, Böhr, Wenzel, inž. Jung, Knirsch, Pittinger, Zierhut, Böllmann, Křepek, J. Fischer, dr. E. Feyerfeil, Simm, dr. Radda, Stenzl, Mark.

Původní znění ad I./4515.

Interpelláció

a Belügyminiszter és a Szlovenszkóí teljhatalmu Miniszter Urakhoz

a lévai kerületi főnőknek a kisebbségi nyelvhasználat szabadságát sértő téves törvénymagyarázata és törvényellenes rendelete tárgyában.

Beadják: Dr. Jabloniczky János nemzetgyülési képviselő és társai.

Miniszter Urak!

Dr. Zosták András lévai kerületi főnök 1923, évi október 29-én 10053/1923, szám alatt rendeletet adott ki, amelyben arra hívta fel a lévai üzlettulajdonosokat, iparosokat és kereskedőket, hogy az 1920, évi 25, számu, törvény 1, §.-a értemében az üzleti cégtálblákat, valamint az üzleteken található összes feliratokat "ezen tőrvény rendelkezéseinek megfelelően" pótolják, illetve alakítsák át. A törvény hivatalos félremagyarázásának megdöbbentő esetét képező közigazgatási rendelet a végrehajtásra vonatkozólag szószerit a következőket rendeli el:

"1. Ahol kizárólag magyar nyelvű felirások vannak, ott a szlovák szöveg pótlandó és pedig ugyanolyan nagyságú, színű betűkkel, ugyanazon tejes szöveggel, s ép oly feltűnő helyen, mint a magyar szöveg. - 2. Ahol a magyar szöveg nagyobb, vagy élénkebb színű betűkkel van, ezen betűk akként alakitandók, illetve festendők át, hogy az 1. pont alatti követelményeknek teljesen megfeleljenek. 3. A reklámtáblák, amelyek a falba vert rudakhoz, ettől elütöleg bizonyos távolságban vannak hozzáerősítve, úgy alakitandók át, hogy mindkét oldalon mindkét nyelvű felírás legyen, tehát nem engedhető meg a mostanáig űzött azon praxis, hogy a tábla egy oldalán magyar a központtól eleső utcák felöli oldalon pedig szobák nyelvű felírás legyen. - 4. A feliratok magyar szlovák nyelvű tejesen lefordítandó, tehát annak minden egyes szava kell, hogy szlovák nyelven is meglegyen, a kizárólag magyar nyelvű feliratok mellőzendők és eltávolitandók."

Hogy ezer rendelet kiadásánál a lévai kerületi főnök nyílt törvénysértést és a törvény szándékos félremagyarázását követte el, ennek igazolására szószerint közöljük itt az 1920. évi 267. számú törvény 1. §.-ának hiteles szövegét:

"Testületek, jogi személyek társaságok, nyilvános helyiségek, üzemek, intézetek, gyártmányok és hasonló nyilvános (a nyilvánosság számára való) oly elnevezése tilos, mely a cseh-szlovák köztársaság országainak 1918. október 28-iak előtti államjogi viszonyaira emlékeztet, vagy a cseh-szlovák köztársaság külpolitikai viszonyai irányával és szellemével ellenkezik, vagy oly személyekre emlékeztet, kik a cseh-szlovák nép vagy a szövetséges népek elleni bárminemű ellenséges érzületet nyilvánítottak, vagy államellenes jellegű eredményekre emlékeztet; hasonlókép tilosak oly elnevezések, melyek által a "cseh-szlovák" elnevezéssel vagy a cseh-szlovák népnél vagy a szövetséges államoknál érdemeket szerzett személyek nevével - az említett személyek és tárgyak meg nem felelő és céljukkal össze nem egyeztethető elnevezése által - visszaélés történik."

A törvényben tehát nincs egyetlen egy sző sem arról, hogy magyar nemzetiségű üzlettulajdonosok kötelesek volnának az üzleti felírásokban a szlovák nyelvet használni. A törvényben a törvényhozó testület ilyen intézkedést nem is vehetett fel. miután ez ellenkezett volna a békeszerződésekben lefektetett kisebbségi jogszabályokkal Maga a legfelsőbb közigazgatási bíróság is megalapította egy konkrét eset kapcsán 1923, május 26-án kelt 8488/1923. számú döntésében, hogy a köztársaságban mindenki olyan nyelvű cégtáblát alkalmazhat üzletén, amilyent akar. A lévai kerületi főnök idézett rendelete tehát törvénytelen és törvénybe ütköző, miután egy tételes törvényre hivatkozva olyasmit rendel el, amire a törvény szövegében még halvány utalás sem fedez tő fel.

Ezért kérdezzük a Miniszter Urakat,

van-e tudomásuk dr. Zošták András lévai kerületi főnök ezen törvényellenes rendeletéről,

hajlandók-e dr. Zošták András lévai kerületi főnököt utasíttatni ezen törvényellenes rendelet visszavonására és

hajlandók-e dr. Zošták András kerületi főnök ellen ezen törvényellenes intézkedése miatt a hivatalos eljárást megindíttatni?

Prága, 1924, Február hó 29.

Dr. Jabloniczky,

dr. Körmendy-Ékes, dr. Lelley, Böhr, Schälzky, dr. Lodgman, Szentiványi, Patzel, Knirsch, inž. Kallina, Simm, Wenzel, inž. Jung, Kraus, Křepek, Pittinger, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Lehnert, Palkovich, Füssy.

Původní znění ad II./4515.

Interpelláció

a Pénzügyminiszter Úrhoz

a kivetett vagyondézsmának és vagyonnövekedési adónak az aranyosmaróti pénzügyigazgatóság által történt önkényes fölemelése tárgyában.

Beadják: Dr. Jabloniczky János nemzetgyűlési képvisel és társai.

Miniszter ur!

Az aranyosmaróti pénzügyigazgatóság a hatáskörébe tartozó lévai adóhivatal területére a vagyondézsma és a vagyonnövekedési adó kivetéseket 1922. év folyamán szabályszerűen eszközölte és a vagyondézsma s vagyonnövekedési adó megfizetésére vonatkozó fizetési meghagyásokat 1922. év december hő folyamán az adófizető polgároknak ki is kézbesítették. Az adófizetök nagy része ugyan a tulmagas kivetések ellen a törvénybe biztosított 90 napon belül birtokon kiül fellebbezéssel élt, azonban fizetési kötelezettségének mindenki eleget tett és az elirt 15% -os első részletet, valamint az esedékes további két részletet idejében lefizette.

Az 1923. év folyamán az a váratlan eset következett be, hogy az 1922. évben már kivetett vagyondézsmát és vagyonnövekedési adót az aranyosmaróti pénzügyigazgatóság a felek meghallgatása nélkül önkényesen ujból kirótta és kivetette. Az ujj kiróvások lényegesen magasabb adótételeket állapítottak meg; kiváltképpen a vagyonnövekedési adót emelték fel 50. 60, 70, 80. 100, öt egyes esetekben 150% -kal. Ezekre az önkényes és véleményünk szerint szabálytalan ujj kióvásokra vonatkozó fizetési meghagyásokat 1923. év november havában kézbesíttetek ki a feleknek s a pénzügyigazgatóság a lévai állami adóhivatalt utasította hogy az ujj fizetési meghagyásokat úgy tekintse és akként kezelje, mintha ezek 1922. év december havában lettek volna kikézbesítve; tehát az adófizetők végrehajtandók az iránt, hogy a felemelt összeg vagyondézsma és vagyonnövekedési adó 15% -át és a már esedékes további két részletet fizessék le, illetőleg egészítsék ki és a különbözetért késedelmi kamatokat is fizessenek.

Magában Léva városában 77 ilyen eset fordult elö. Itt csak egy esetet elitünk meg. A 2224 számú fizetési meghagyással 1922. év decemberében az érdekelt félre 22.745 korona vagyondézsmát rőttag ki. Ezzel szemben ugyanezen félre az 1923 november 28-án kikézbesített 6111. számú újabb fizetési meghagyással minden indokolás nélkül 39.513 korona vagyondézsmát vetettek ki és a vagyonszaporulati alapot 100.000 koronával magasabban állapították meg. Ezen esetben tehát a vagyondézsmát 16.768 koronával emelték fel.

A pénzügyminiszter Urnak 130070/17.123.-1923 számú rendelete és a vagyondézsmáról és vagyonnövekedési adóról szóló 1920. évi 309. számú törvényt módositó törvényjavaslat parlament tárgyalása után az aronyosmaróti pénzügyigazgotóságnak fenti eljárását az adófizetö polgárok fölösleges és szabályellenes zaklatásának kell tekintenünk.

Ezért kérdjük a Miniszter Urat,

van-e tudomása a lévai adóhivatal kerületében a már kivetett vagyondézsmának és vagyonnövekedési adnak az aranyosmaróti pénzügyigazgatóság alttal történt önkényes fölemeléséről,

hajlandó-e ezen esetet hivatalosan felülvizsgálni,

hajlandó-e a szabálytalan dézsma- és adókivetések visszavonása iránt intézkedni és,

hajlandó-e a szabálytalan intézkedést eszközöl hatósági közegek ellen a hivatalos vizsgálatot elrendelni?

Prága, 1924, február hó 28-án.

Dr. Jabloniczky,

dr. Lehnert, dr. Keibl, dr Schollich, Simm, inž Kallina, Wenzel, Kraus, Pittinger, Schälzky, dr. Körmendy-Ékes, Böhr, Füssy, dr. Lelley, Palkovich, Křepek, Szentiványi, dr. Lodgman, Patzel, inž. Jung, Knirsch.